{"id":14522,"date":"2009-05-14T17:00:00","date_gmt":"2009-05-14T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14489"},"modified":"2009-05-14T17:00:00","modified_gmt":"2009-05-14T16:00:00","slug":"p-s-i-love-you-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/14\/p-s-i-love-you-4\/","title":{"rendered":"P.S. I Love You 4."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Vydechl a hm\u00e1tl rukou do prostoru. Usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Mmm, Billi,“ vydechl spokojen\u011b a p\u0159itulil se bl\u00ed\u017ee k teplu, kter\u00e9 vych\u00e1zelo z t\u011bla jeho l\u00e1sky. Propletl prsty s prsty bratrovy ruky, kter\u00e1 si hov\u011bla obto\u010den\u00e1 kolem jeho pasu. O\u010di m\u011bl st\u00e1le zav\u0159en\u00e9, ale na tv\u00e1\u0159i se mu usadil spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
„Kde jsi se tak dlouho toulal? Bylo mi smutno,“ vydechl ti\u0161e a naklonil hlavu na stranu, jak se jej zlehka dotkly bratrovy rty.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jsem tady, l\u00e1sko.“ Ten tichounk\u00fd hl\u00e1sek byl jako rajsk\u00e1 hudba pro jeho u\u0161i. Spokojen\u011b zavrn\u011bl a je\u0161t\u011b o n\u011bco t\u011bsn\u011bji se p\u0159isunul k t\u011blu za sv\u00fdmi z\u00e1dy. Nechal se pevn\u011b obejmout a u\u017e\u00edval si p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed, za kter\u00e9 byly zodpov\u011bdn\u00e9 Billovy prsty na jeho b\u0159i\u0161e.<\/em><\/div>\n
„Ale byl jsi pry\u010d tak dlouho. Bylo mi smutno, byl jsem nesv\u016fj. Tak moc jsi mi chyb\u011bl. Kde jsi byl? Pro\u010d jsi nebyl se mnou?“ V tich\u00e9m \u0161epotu bylo sly\u0161et tolik bolesti, a\u017e se stvo\u0159en\u00ed za n\u00edm sev\u0159elo hrdlo. Zachv\u011bl se. Tepl\u00fd z\u00e1van dechu mu zp\u016fsobil hus\u00ed k\u016f\u017ei po cel\u00e9m t\u011ble.<\/em><\/div>\n
„Byl jsem tu celou dobu s tebou, and\u00edlku. Nikdy jsem doopravdy neode\u0161el, m\u011bl jsi m\u011b po\u0159\u00e1d u sebe,“ \u0161pital ti\u0161e ten melodick\u00fd hlas a prsty jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Tomov\u011b hrudi. Ti\u0161e zavzdychal. „M\u011bl jsi m\u011b celou dobu tady, and\u00edlku.“ P\u0159ilo\u017eil dla\u0148 na jeho srdce. Zpod toho nepatrn\u00e9ho doteku se rozl\u00e9valo do cel\u00e9ho Tomova t\u011bla p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo.<\/em><\/div>\n
Pousm\u00e1l se a spokojen\u011b zamlaskal. „J\u00e1 v\u00edm,“ vydechl. „V\u017edycky jsi tam byl a v\u017edycky tam bude\u0161. Je to jen a jen tv\u00e9 m\u00edsto, l\u00e1sko.“ Vn\u00edmal, jak se osoba za n\u00edm ti\u0161e pousm\u00e1la.<\/em><\/div>\n
„A ty jsi m\u011bl, m\u00e1\u0161 a bude\u0161 m\u00edt v\u017edy m\u00edsto v m\u00e9m srdci, and\u00edlku. Nikdy t\u011b nikdo nebude moci nahradit. Jsi pro m\u011b v\u0161\u00edm.“ Jemn\u00e9 rty pokl\u00e1daly jeden polibek vedle druh\u00e9ho po cel\u00e9 d\u00e9lce jeho prav\u00e9 tv\u00e1\u0159e a krku. U\u017e\u00edval si ty nepatrn\u00e9, mot\u00fdl\u00ed doteky.<\/em><\/div>\n
\n
„Mus\u00edm j\u00edt, and\u00edlku.“<\/em><\/div>\n
„Ne, pros\u00edm! Nikam necho\u010f. Byl jsi pry\u010d u\u017e tak dlouho, nenech\u00e1vej m\u011b tu samotn\u00e9ho. Pros\u00edm.“ Sev\u0159el se mu \u017ealudek a pl\u00edce vypov\u00eddaly slu\u017ebu. C\u00edtil, jak jeho t\u011blo zaplavil chlad a jak mu bu\u0161\u00ed srdce, kter\u00e9 sev\u0159ely okovy strachu.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, and\u00edlku, z\u016fstanu je\u0161t\u011b chv\u00edli.“ Konej\u0161iv\u011b jej pol\u00edbil na prav\u00fd sp\u00e1nek a pevn\u011b sev\u0159el jeho t\u011blo ve sv\u00e9m objet\u00ed. „Ale pamatuj si, \u017ee nikdy t\u011b nenech\u00e1v\u00e1m samotn\u00e9ho, jsem st\u00e1le s tebou. Pamatuj, \u017ee t\u011b miluji.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, v\u00edm, \u017ee m\u011b miluje\u0161. A j\u00e1 miluji tebe, l\u00e1sko. Moc t\u011b miluji.“<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
„Pane Kaulitzi? Tome, vn\u00edm\u00e1te m\u011b?“<\/div>\n
Sed\u011bl na \u017eidli u velk\u00e9ho stolu a kolem n\u011bj bylo asi dvan\u00e1ct lid\u00ed, jejich\u017e pohledy se up\u00edraly p\u0159\u00edmo na n\u011bj. Nevn\u00edmal v\u0161ak ani jeden z nich. Op\u011bt se v my\u0161lenk\u00e1ch vracel ke snu, kter\u00fd se mu zd\u00e1l dnes v noci. Byl tak stra\u0161n\u011b re\u00e1ln\u00fd. Jakoby to ani nebyl sen. C\u00edtil ka\u017ed\u00fd jeho dotek, ka\u017ed\u00fd polibek. C\u00edtil jeho hork\u00fd dech na z\u00e1tylku. V\u011bd\u011bl, \u017ee tam v noci byl opravdu s n\u00edm. Kdy\u017e se r\u00e1no probudil do nov\u00e9ho dne, poprv\u00e9 po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch se ned\u011bsil toho, co jej \u010dek\u00e1. Cel\u00e9 jeho t\u011blo zaplavoval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit otup\u011blosti a bezstarostnosti. Byl klidn\u00fd.<\/div>\n
„Tak Tome!“ Kone\u010dn\u011b se probral ze zamy\u0161len\u00ed, vr\u00e1til se ze sv\u00e9ho sv\u011bta zp\u011bt na poradu, kter\u00e9 byl sou\u010d\u00e1st\u00ed. Vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl, co se dnes \u0159e\u0161\u00ed. Svou pr\u00e1ci nesn\u00e1\u0161el, d\u011blal ji jen proto, aby se s Billem u\u017eivili, aby m\u011bli na vlastn\u00ed byt a mohli si dovolit spokojen\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot. S je\u0161t\u011b lehce nep\u0159\u00edtomn\u00fdm pohledem se oto\u010dil ke sv\u00e9mu nad\u0159\u00edzen\u00e9mu, kter\u00fd sed\u011bl v \u010dele velk\u00e9ho, obd\u00e9ln\u00edkov\u00e9ho stolu.<\/div>\n
„Ano?“ Nevinnost a bez\u00fahonnost v jeho hlase ne\u0161la p\u0159eslechnout. On si nebyl v\u011bdom toho, \u017ee by ud\u011blal snad n\u011bco \u0161patn\u011b. Nebyla to p\u0159eci jeho chyba, \u017ee op\u011bt spadl my\u0161lenkami jinam, nedok\u00e1zal to ovl\u00e1dat. Jeho podv\u011bdom\u00ed si d\u011blalo, co cht\u011blo a bez v\u00fd\u010ditek p\u0159eb\u00edralo kontrolu nad jeho t\u011blem, my\u0161lenkami, nad n\u00edm sam\u00fdm.<\/div>\n
„\u00c1, v\u00fdborn\u011b, jste zp\u011bt mezi n\u00e1mi.“ Sarkastick\u00e1 pozn\u00e1mka padla na jeho hlavu. Tom jen p\u0159ik\u00fdvnul a zmaten\u011b se rozhl\u00e9dnul kolem sebe. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak se sem dostal, jak dlouho u\u017e tady je a pro\u010d jej \u0161\u00e9f propichuje vra\u017eedn\u00fdm pohledem. Co ud\u011blal \u0161patn\u011b?<\/div>\n
„Mohl bych s v\u00e1mi, Tome, na chv\u00edli mluvit?“ Nebyla to ani tak ot\u00e1zka, jako sp\u00ed\u0161e dan\u00fd rozkaz. Tom se poslu\u0161n\u011b zvedl, a ani\u017e by se pod\u00edval by\u0165 jen na jedin\u00e9ho sv\u00e9ho kolegu, opustil m\u00edstnost. Pan Hagen mu byl v pat\u00e1ch. V tichosti spole\u010dn\u011b do\u0161li a\u017e do Hagenovy kancel\u00e1\u0159e. Byla to prostorn\u00e1, sv\u011btl\u00e1 m\u00edstnost se spoustou dopl\u0148k\u016f jak po st\u011bn\u00e1ch, tak na poli\u010dk\u00e1ch. P\u016fsobila \u00fatuln\u00fdm dojmem. Pan Hagen se posadil do k\u0159esla za sv\u00fdm stolem a pokynul Tomovi, aby se usadil proti n\u011bmu.<\/div>\n
„Tome.“ Za\u010dal s klidn\u00fdm hlasem. Lokty polo\u017eil na lesklou desku stolu a spojen\u00fdmi dlan\u011bmi si podep\u0159el bradu. P\u0159es vr\u0161ek br\u00fdl\u00ed vyhledal Tom\u016fv pohled. „M\u016f\u017eete mi, pros\u00edm v\u00e1s, \u0159\u00edct, co se s v\u00e1mi d\u011bje?“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00edte?“<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee v\u00e1m loni v l\u00e9t\u011b zem\u0159el bratr a ch\u00e1pal jsem, \u017ee jste n\u011bjakou dobu nechodil do pr\u00e1ce. Jist\u011b to pro v\u00e1s muselo b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e9, ale to u\u017e je p\u016fl roku, Tome. Vysv\u011btlete mi tedy, co se s v\u00e1mi d\u011bje.“<\/div>\n
„Jak, co se se mnou d\u011bje?“ Nech\u00e1pal, nebo necht\u011bl ch\u00e1pat slova, kter\u00e1 plynula z \u0161\u00e9fov\u00fdch \u00fast. Zasekl se ve chv\u00edli, kdy se zm\u00ednil o Billov\u011b smrti. On nikdy nem\u016f\u017ee pochopit, jak moc pro n\u011bj Bill znamenal. A to, \u017ee je to u\u017e p\u016fl roku, no a co? Kdyby on n\u011bkoho miloval tak moc, jako on miloval Billa, dok\u00e1zal by se tak rychle sm\u00ed\u0159it s jeho smrt\u00ed? T\u011b\u017eko.<\/div>\n
„Tome, nehrajte si se mnou.“ Vyrovnanost a klid z jeho hlasu pomalu vyprch\u00e1valy a na jejich m\u00edsto nastupoval vztek. M\u011bl tohohle dredat\u00e9ho c\u00e1pka pr\u00e1v\u011b tak akor\u00e1t dost.<\/div>\n
„J\u00e1 si s v\u00e1mi nehraju, pane.“<\/div>\n
„Tak mi vysv\u011btlete, co se s v\u00e1mi d\u011bje! Bo\u017ee, Kaulitzi, uv\u011bdomujete si, \u017ee se po pracovi\u0161ti st\u00e1le potlouk\u00e1te jako duch? Ka\u017ed\u00fd den, kdy se ur\u00e1\u010d\u00edte dorazit do pr\u00e1ce, zad\u011bl\u00e1v\u00e1te na probl\u00e9my, a kdy\u017e u\u017e se n\u00e1hodou opravdu stane, \u017ee doraz\u00edte a vypad\u00e1te p\u0159ijateln\u011b v po\u0159\u00e1dku, tak uprost\u0159ed porady, dokonce uprost\u0159ed v\u011bty!, p\u0159estanete vn\u00edmat sv\u011bt kolem sebe. Takhle u\u017e to d\u00e1l nejde, Tome, uv\u011bdomujete si to?“<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed slova u\u017e Tom nevn\u00edmal. Jedn\u00edm uchem je vpou\u0161t\u011bl dovnit\u0159, druh\u00fdm ven. Bylo mu srde\u010dn\u011b jedno, co mu \u0159\u00edk\u00e1.<\/div>\n
„Poslouch\u00e1te m\u011b?!“<\/div>\n
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a postavil se. „V\u00edte, pane,“ zasunul k\u0159eslo, na kter\u00e9m a\u017e dote\u010f sed\u011bl. „Kon\u010d\u00edm, d\u00e1v\u00e1m v\u00fdpov\u011b\u010f, prost\u011b odch\u00e1z\u00edm. S\u00e1m \u0159\u00edk\u00e1te, \u017ee jsem pro v\u00e1s akor\u00e1t p\u0159\u00edt\u011b\u017e\u00ed. Ulev\u00edm v\u00e1m, prost\u011b kon\u010d\u00edm. Nashledanou.“ Oto\u010dil se a bez jedin\u00e9ho dal\u0161\u00edho pohledu opustil m\u00edstnost.<\/div>\n
*<\/div>\n
Postupn\u011b skl\u00e1dal v\u011bci ze sv\u00e9ho stolu do krabice, kterou mu v\u011bnovala Lizzie z recepce. Ani v nejmen\u0161\u00edm nelitoval sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed. Tuhle pr\u00e1ci nen\u00e1vid\u011bl a nemusel ji u\u017e d\u00e1l trp\u011bt, kdy\u017e nem\u011bl komu za vyd\u011blan\u00e9 pen\u00edze d\u011blat radost.<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny v\u011bci u\u017e byly naskl\u00e1d\u00e1ny v krabici, na stole z\u016fst\u00e1vala posledn\u00ed fotka. Vzal ji do ruky a pousm\u00e1l se. Bylo to z jejich dvac\u00e1t\u00fdch narozenin, Bill sed\u011bl Tomovi na kl\u00edn\u011b, z\u00e1dy se op\u00edral o jeho hru\u010f a rty n\u011b\u017en\u011b l\u00edbal ty jeho, kolem krku m\u011bl v\u011bnec z r\u016fzn\u00fdch barevn\u00fdch kv\u011btin a vypadal naprosto bo\u017esky. Tenkr\u00e1t si v pr\u00e1ci oba vzali volno na cel\u00e9 dva t\u00fddny a odjeli na Maltu, kde si pronajali mal\u00fd bungalov na samot\u011b. Ten ve\u010der, kdy byla po\u0159\u00edzena tahle fotka, byli dole na pl\u00e1\u017ei, kde m\u011bli m\u00edstn\u00ed svou ka\u017edoro\u010dn\u00ed oslavu n\u011bjak\u00e9ho sv\u00e1tku. Pilo se tam, lid\u00e9 k\u0159i\u010deli a sm\u00e1li se, hlasit\u00e1 hudba se nesla p\u0159es p\u016flku pob\u0159e\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Tome? Tomi, poj\u010f, p\u016fjdeme se tam pod\u00edvat, pros\u00edm.“ Bill, a\u010dkoliv mu bylo u\u017e dvacet, poskakoval kolem Toma jako mal\u00e9 d\u00edtko a tahal jej za ruku. V o\u010d\u00edch mu \u0161\u0165astn\u011b jisk\u0159ilo a tv\u00e1\u0159 mu zdobil ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00fd Tom znal.<\/em><\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsme si cht\u011bli ud\u011blat kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der ve dvou, ne?“ Tom zkusil nepatrn\u011b zaprotestovat. Vidina hlu\u010dn\u00e9 spole\u010dnosti dole na pl\u00e1\u017ei se mu zas a\u017e tak nezamlouvala. Ale Bill byl k nezastaven\u00ed.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, l\u00e1sko, j\u00e1 v\u00edm, ale ve\u010der ve dvou m\u016f\u017eeme m\u00edt kdykoliv. Dnes m\u00e1me narozeniny, chci se trochu bavit, zatancovat si a zazp\u00edvat. Tak pros\u00edm. Pro sebe budeme m\u00edt pak celou noc. Celou, celi\u010dkou noc, kdy budu jen a jen tv\u016fj. L\u00e1sko, and\u00edlku, pros\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm.“<\/em><\/div>\n
Nedalo se mu odolat, nemohl mu \u0159\u00edct ne. Jen sm\u00ed\u0159liv\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a v tu r\u00e1nu mu to k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed drtilo v\u0161echny kosti v t\u011ble sv\u00fdm pevn\u00fdm objet\u00edm.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju, and\u00edlku,“ \u0161pitl Bill a zlehka Toma pol\u00edbil na pootev\u0159en\u00e9 rty.<\/em><\/div>\n
Rukou v ruce do\u0161li na pl\u00e1\u017e. Bill vedle sv\u00e9ho bratra poskakoval v rytmu hlasit\u00e9 hudby a spole\u010dn\u011b se prod\u00edrali mezi t\u011bly v\u0161ech z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fdch. Do\u0161li a\u017e k baru, kde si objednali pit\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Sex on the beach, pros\u00edm,“ k\u0159ikl Bill na barmana a p\u0159itulil se ke sv\u00e9 l\u00e1sce. Pol\u00edbil ho ke koutku rt\u016f a ani v nejmen\u0161\u00edm se nestaral, jestli t\u00edm pohor\u0161uje okol\u00ed, nebo ne.<\/em><\/div>\n
„Jednou sex on the beach.“ Barman mrknul sm\u011brem k Billovi a postavil p\u0159ed n\u011bj skleni\u010dku na tenk\u00e9 no\u017eice s nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdm obsahem. Bill se jen usm\u00e1l a u\u017e ucuc\u00e1val ten nasl\u00e1dl\u00fd n\u00e1poj.<\/em><\/div>\n
Mohlo ub\u011bhnout p\u016fl hodiny nebo hodina, ani jeden z nich se nestaral o \u010das. Bavili se, tancovali a pop\u00edjeli. Byli spolu a slavili jejich spole\u010dn\u00e9 narozeniny. Nikdo je tady neznal, nikdo nev\u011bd\u011bl, \u017ee jsou sourozenci, mohli svou l\u00e1sku ukazovat v\u0161em.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou,“ houkl Bill na barmana a za pomoci sv\u00e9ho and\u00edlka se posadil na vysokou barovou \u017eidli\u010dku. Barman p\u0159ed Billa postavil dal\u0161\u00ed nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fd drink a p\u0159ed Toma pivo. Chv\u00edli si ty dva prohl\u00ed\u017eel a nakonec se pokusil zav\u00e9st rozhovor.<\/em><\/div>\n
„Vy nejste zdej\u0161\u00ed, \u017ee?“ Tom jen zakroutil hlavou, nepl\u00e1noval si s barmanem pov\u00eddat, ale Bill byl asi jin\u00e9ho n\u00e1zoru.<\/em><\/div>\n
„Ne, jsme z N\u011bmecka. Z Hamburgu.“ Zasm\u00e1l se a op\u011bt ucucl ze sv\u00e9ho drinku.
„P\u00e1ni, to je docela n\u00e1hoda. Taky jsem z Hamburgu, ale v\u011bt\u0161inu roku jsem tady, m\u00e1m tu pr\u00e1ci a miluju j\u00ed.“ Zasm\u00e1l se a do pusy si str\u010dil t\u0159e\u0161ni\u010dku, kterou p\u0159ihazoval sladk\u00fdm d\u00edvk\u00e1m do pit\u00ed. „Jak se jmenujete? J\u00e1 jsem Daniel, ale v\u0161ichni mi \u0159\u00edkaj\u00ed Dan.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 jsem Bill, a tohle,“ oto\u010dil se \u010delem k Tomovi a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruce. Objal jej kolem pasu a hlavu si polo\u017eil na jeho hru\u010f. „Tohle je m\u016fj and\u00edlek, Tom.“<\/em><\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l a odlo\u017eil fotku na vrcholek v\u0161ech v\u011bc\u00ed. Tu fotku ud\u011blal pr\u00e1v\u011b Daniel, kdy\u017e je kolem t\u0159et\u00ed r\u00e1no vyprov\u00e1zel k jejich do\u010dasn\u00e9mu hn\u00edzde\u010dku l\u00e1sky.<\/div>\n
*<\/div>\n
Cestou dom\u016f se zastavil je\u0161t\u011b v supermarketu a v \u010dist\u00edrn\u011b. Jeho matka jednou za \u010das odnesla na vypr\u00e1n\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 se b\u011b\u017en\u011b nedaj\u00ed pr\u00e1t v pra\u010dce.<\/div>\n
Kdy\u017e byl kone\u010dn\u011b doma, odlo\u017eil krabici s v\u011bcmi na zem vedle pohovky, oble\u010den\u00ed z \u010dist\u00edrny p\u0159ehodil p\u0159es k\u0159eslo a proch\u00e1zel po\u0161tu. Ka\u017ed\u00fd jeden den doufal, \u017ee dostane dal\u0161\u00ed dopis od sv\u00e9 l\u00e1sky, ale nic nep\u0159i\u0161lo. Ani dnes. Smutn\u011b si povzdechl a \u0161el do kuchyn\u011b vybalit n\u00e1kup. Uplynulo u\u017e hodn\u011b \u010dasu od doby, kdy se v byt\u011b mohl sotva pohnout, proto\u017ee se na ka\u017ed\u00e9m kroku v\u00e1lelo \u0161pinav\u00e9 oble\u010den\u00ed a n\u00e1dob\u00ed. Te\u010f si pravideln\u011b ukl\u00edzel, a pokud to nezvl\u00e1dal on, tak mu r\u00e1da pom\u00e1hala Simon.<\/div>\n
S povzdechem p\u0159e\u0161el ke k\u0159eslu s \u00famyslem uklidit oble\u010den\u00ed do sk\u0159\u00edn\u011b, kdy\u017e si v\u0161iml vzkazu p\u0159i\u0161pendlen\u00e9ho na jednom z pytl\u016f. ‚Tohle jsme na\u0161li v kapse ko\u017een\u00e9 bundy‘<\/em> Tomovi se rozbu\u0161ilo srdce a okam\u017eit\u011b za\u010dal trhat ob\u00e1lku, na n\u00ed\u017e bylo jeho jm\u00e9no.<\/div>\n
„And\u00edlku!<\/em><\/div>\n
M\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed! I kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee te\u010f u\u017e to nen\u00ed tajn\u00e9, kdy\u017e ti jist\u011b dali v \u010dist\u00edrn\u011b v\u011bd\u011bt, co na\u0161li, \u017ee? Nevad\u00ed! V\u00edm, \u017ee jsi tuhle moj\u00ed bundu nen\u00e1vid\u011bl i miloval, and\u00edlku. Pamatuje\u0161, jak jsem v n\u00ed p\u0159i\u0161el dom\u016f s t\u00edm, jak moc se mi l\u00edb\u00ed a ty jsi jen vyprskl sm\u00edchy a prohodil n\u011bco ve smyslu, \u017ee vypad\u00e1m p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b? Bylo to vtipn\u00e9, proto\u017ee jsem ti na o\u010d\u00edch vid\u011bl, jak moc se ti v n\u00ed l\u00edb\u00edm. Vid\u011bl jsem tu touhu servat ji ze m\u011b a pomilovat m\u011b. A taky jsi to ud\u011blal, jen co je pravda!
Ale taky v\u00edm, \u017ee jsi ji miloval u\u017e jen proto, \u017ee byla moje a m\u011bl jsem j\u00ed r\u00e1d j\u00e1. Tuhle bundu si nech, and\u00edlku. Ale v\u0161eho ostatn\u00edho, co bylo m\u00e9, toho se zbav. Doma pot\u0159ebuje\u0161 m\u00edsto na sv\u00e9 v\u011bci, l\u00e1sko. Nem\u016f\u017ee\u0161 tam donekone\u010dna schov\u00e1vat, co bylo moje. Bude to t\u011b\u017ek\u00e9, ale ty jsi byl v\u017edycky siln\u00fd kluk, zvl\u00e1dne\u0161 to! J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ano.<\/em><\/div>\n
Ale abys ne\u0159ekl, \u017ee jsem na tebe zl\u00fd, dovol\u00edm ti, aby sis je\u0161t\u011b nechal tu mou \u010dernou mikinu, kterou jsem dostal od tebe. No nejsem j\u00e1 hodn\u00fd?<\/em><\/div>\n
L\u00e1sko, and\u00edlku, pros\u00edm, zbav se v\u0161eho. Nenech\u00e1vej si nic, proto\u017ee t\u011b v\u0161echno dr\u017e\u00ed tady, u m\u011b. Jsi siln\u00fd kluk, v\u011b\u0159\u00edm ti! Zvl\u00e1dne\u0161 to.<\/em><\/div>\n
A l\u00e1sko? Za p\u00e1r dn\u00ed \u010dekej dal\u0161\u00ed dopis, ur\u010dit\u011b ti ud\u011bl\u00e1 radost, jsem si t\u00edm jist\u00fd!<\/em><\/div>\n
P.S. Miluji T\u011b.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom sed\u011bl na zemi, z\u00e1dy se op\u00edral o k\u0159eslo, za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky s t\u011b\u017e\u00ed zadr\u017eoval slzy a v n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00edral \u010derno-b\u00edlou ko\u017eenou bundu. Bill m\u011bl pravdu. Kdy\u017e se v t\u00e9hle bundi\u010dce objevil doma poprv\u00e9, vyprskl sm\u00edchy a d\u011blal si z n\u011bj srandu. Ale z\u00e1rove\u0148 mu v n\u00ed p\u0159ipadal neuv\u011b\u0159iteln\u011b rajcovn\u00ed. Miloval ji na n\u011bm.<\/div>\n
Vstal a p\u0159e\u0161el ke sk\u0159\u00edni, kterou od bratrovy smrti je\u0161t\u011b neotev\u0159el. Kdy\u017e odsunul \u0161oupac\u00ed dve\u0159e, vyvalila se na n\u011bj p\u0159\u00edjemn\u011b omra\u010duj\u00edc\u00ed v\u016fn\u011b. D\u00edval se na v\u0161echny ty v\u011bci, kter\u00e9 je\u0161t\u011b st\u00e1le, i po p\u016fl roce, von\u011bly po n\u011bm. Prsty p\u0159ejel p\u0159es ka\u017ed\u00fd jednotliv\u00fd kousek oble\u010den\u00ed a u\u017e se nesna\u017eil skr\u00fdvat slzy. Sesunul se pod\u00e9l sk\u0159\u00edn\u011b na zem a kolena p\u0159it\u00e1hl k t\u011blu.<\/div>\n
„\u0158ekni mi, Billi, kdy tohle v\u0161echno skon\u010d\u00ed?“ \u00a8<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Vydechl a hm\u00e1tl rukou do prostoru. Usm\u00e1l se. „Mmm, Billi,“ vydechl spokojen\u011b a p\u0159itulil se bl\u00ed\u017ee k teplu, kter\u00e9 vych\u00e1zelo z t\u011bla jeho l\u00e1sky. Propletl prsty s prsty bratrovy ruky, kter\u00e1 si hov\u011bla obto\u010den\u00e1 kolem jeho pasu. O\u010di m\u011bl st\u00e1le<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[229],"tags":[],"class_list":["post-14522","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-p-s-i-love-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14522","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14522"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14522\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14522"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14522"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14522"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}