{"id":14531,"date":"2009-05-13T16:00:00","date_gmt":"2009-05-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14498"},"modified":"2009-05-13T16:00:00","modified_gmt":"2009-05-13T15:00:00","slug":"kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/13\/kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te-16\/","title":{"rendered":"Kdy\u017e krv\u00e1c\u00edm, znamen\u00e1 to miluju t\u011b 16."},"content":{"rendered":"
autor: Angel + Mitternacht<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahojky, slun\u00ed\u010dka twincestn\u00ed… V\u00edm, \u017ee mi to trv\u00e1, tenhle d\u00edl p\u00ed\u0161u u\u017e dlouho a nev\u00edm… P\u0159ijde mi takov\u00fd slab\u0161\u00ed… Samoz\u0159ejm\u011b je to jen na v\u00e1s. Zrovna m\u00e1m p\u0159ed sebou n\u011bjak\u00fd zkou\u0161ky, doma velkej tlak a nebudu moc st\u00edhat, ale poctiv\u011b se budu sna\u017eit ps\u00e1t. \ud83d\ude09 Jsem r\u00e1d, \u017ee na tuhle pov\u00eddku nejsem s\u00e1m… D\u011bkuju za jak\u00fdkoliv ohlasy, jste zlat\u00fd… M\u011bjte se kr\u00e1sn\u011b, papa \u2665<\/em><\/div>\n
*********<\/div>\n
Sed\u00edm na chladn\u00e9m okenn\u00edm r\u00e1mu a jen z\u00edr\u00e1m ven. Tolik mi chyb\u00ed\u0161, Tome… Ztratil jsem svobodu, ztratil jsem v\u0161echno. I kdy\u017e m\u011b ti lid\u00e9 vyslechli, ulevilo se mi a to v\u0161echno, je mi naprosto jasn\u00fd, \u017ee nikdy nem\u016f\u017eou pochopit, co j\u00e1 vlastn\u011b za\u017e\u00edv\u00e1m. Je to peklo, ten tlak… Kdybych byl \u00fapln\u011b oby\u010dejnej kluk, tohle v\u0161echno by se mi nestalo, nemusel bych to zas a znova za\u017e\u00edvat po\u0159\u00e1d dokole\u010dka. Mohl bych \u017e\u00edt t\u00edm, \u010d\u00edm chci a nestarat se o to, co si budou myslet ostatn\u00ed…<\/div>\n
Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed mi v\u011b\u0159\u00ed, ti v\u00ed, kdo skute\u010dn\u011b jsem a ostatn\u00edm nic vysv\u011btlovat nechci. Tak moc n\u00e1s do toho v\u0161eho tla\u010d\u00ed, \u017ee m\u00e1m sto chut\u00ed to skon\u010dit. Neud\u011bl\u00e1m to. Zp\u00edv\u00e1n\u00ed je m\u016fj \u017eivot, stejn\u011b jako Tom, Gustav a Georg. Nem\u00edt kapelu, zbl\u00e1znil bych se… V\u00edm, zn\u00ed to divn\u011b, kdy\u017e tady tak sed\u00edm v psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b a jednaj\u00ed se mnou jako s nesv\u00e9pr\u00e1vn\u00fdm.<\/div>\n
N\u011bkdy hrozn\u011b dopl\u00e1c\u00edme na n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edstup k fans. V\u017edycky se n\u011bkdo najde. Kdy\u017e si vzpomenu na ten pr\u016f\u0161vih s t\u011bmi stalkerkami, zvedne se mi kufr. Boj\u00edm se t\u011bch nebezpe\u010dn\u00fdch cvok\u016f. Tak moc…<\/p>\n<\/div>\n
Sna\u017e\u00edm se nemyslet na to, \u017ee tohle skon\u010d\u00ed \u0161patn\u011b. Nesm\u00edm se b\u00e1t, nebo m\u011b to u\u017e \u00fapln\u011b str\u00e1v\u00ed. U\u017e tak se c\u00edt\u00edm vnit\u0159n\u011b najednou \u0161\u00edlen\u011b pr\u00e1zdn\u011b a nevid\u00edm jedin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, jak tohle v\u0161echno p\u0159e\u017e\u00edt ve zdrav\u00ed. Zase p\u0159ijdou s l\u00e9ky, za\u010dnou se mnou mluvit jako s \u00fapln\u00fdm kret\u00e9nem a j\u00e1 dopadnu tak, jako dopad\u00e1m v\u017edycky. Zase na dn\u011b a zlomenej. V\u017edycky jsem si myslel, \u017ee jsem hodn\u011b silnej \u010dlov\u011bk, ale posledn\u00ed dobou vid\u00edm, \u017ee jsem akor\u00e1t jeden uboh\u00fd slaboch z mnoha ostatn\u00edch.<\/div>\n
\n
Pooto\u010d\u00edm hlavu a sly\u0161\u00edm za dve\u0159mi n\u011bjak\u00fd hlas. Zvuk z\u00e1mku. Posko\u010d\u00ed mi srdce, m\u00e1m \u0161\u00edlen\u00fd strach. Jsem hrozn\u011b paranoidn\u00ed, ale kdo by v moj\u00ed situaci nebyl. Denn\u011b poni\u017eovan\u00fd, bezmocn\u00fd… Ulev\u00ed se mi, kdy\u017e do pokoje vejde Hanah se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Ahoj, Bille, nesu ti l\u00e9ky,“ \u0159ekne a polo\u017e\u00ed na postel t\u00e1cek. V\u00e1hav\u011b p\u0159istoup\u00edm ke sv\u00e9 posteli a posad\u00edm se na n\u00ed. Pod\u00edv\u00e1m se do b\u00edl\u00e9ho kel\u00edmku a vyval\u00edm o\u010di. Je v n\u011bm asi p\u011bt r\u016fzn\u011b barevn\u00fdch, r\u016fzn\u011b velk\u00fdch pr\u00e1\u0161k\u016f.<\/div>\n
„Han, to si d\u011bl\u00e1\u0161… Co to… Pro\u010d?“ za\u0161ept\u00e1m. Vid\u00edm, \u017ee se pod\u00edv\u00e1 jinam. Vlastn\u011b j\u00ed to nem\u016f\u017eu d\u00e1vat za vinu. Je jenom zdravotn\u00ed sestra.<\/div>\n
„To ti p\u0159edepsal doktor. D\u011bl\u00e1m jen to, co on chce. Promi\u0148, ale dneska nem\u00e1m n\u00e1ladu. Byla jsem za prim\u00e1\u0159em a \u0159editelem. Pr\u00fd si m\u00e1m vz\u00edt volno, ale nev\u00edm, jestli t\u011b tady m\u016f\u017eu takhle nechat, Bille. Je mi to l\u00edto, nev\u00edm u\u017e, co m\u00e1m d\u011blat,“ promluv\u00ed ti\u0161e a sklop\u00ed o\u010di. N\u011bjak to nech\u00e1pu.<\/div>\n
„Pro\u010d za \u0159editelem?“ zept\u00e1m se. Ironicky se zasm\u011bje, ale neodpov\u00ed. Vezmu do ruky kel\u00edmek s l\u00e9ky a s odporem se do n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Tohle p\u0159ece po mn\u011b nem\u016f\u017eou cht\u00edt… To m\u011b p\u0159ed\u00e1vkuje!<\/div>\n
„N\u011bkdo \u0159\u00edkal, \u017ee si tady p\u011bstuju citov\u00fd vztah s pacientem a m\u011bla bych p\u0159ij\u00edt na jin\u00fd my\u0161lenky. Odej\u00edt odsud t\u0159eba jen na \u010das, dokud si neud\u011bl\u00e1m jasno, jinak m\u011b vyraz\u00ed z odd\u011blen\u00ed. Je\u0161t\u011b dneska budu m\u00edt no\u010dn\u00ed, ale z\u00edtra u\u017e si mus\u00edm vz\u00edt tu dovolenou. Mrz\u00ed m\u011b to, Billi,“ \u0159ekne. Vlo\u017e\u00ed hlavu do dlan\u00ed a d\u00e1l se na m\u011b ned\u00edv\u00e1..<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 to j\u00edst, Bille. Ty pr\u00e1\u0161ky m\u016f\u017eeme spl\u00e1chnout do z\u00e1choda. Nechci, aby t\u011b t\u00edm krmili. V\u00edm, \u017ee ty nejsi bl\u00e1zen ani nejsi agresivn\u00ed. V\u00edm, co se ti d\u011bje, chci ti pomoct, ale pokud nebudu tady, potom ti pom\u016f\u017eu jen hodn\u011b t\u011b\u017eko. Moc mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed,“ \u0161pitne je\u0161t\u011b. Pohlad\u00ed m\u011b po ruce, kter\u00e1 k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edr\u00e1 kel\u00edmek s l\u00e9ky. Pl\u00e1\u010de. Stejn\u011b jako j\u00e1…<\/div>\n
„Dob\u0159e… D\u011bkuju ti… J\u00e1… Nebudu tu s\u00e1m, je tu je\u0161t\u011b Diana…“ \u0159eknu. Zase se pod\u00edv\u00e1 jinam a vydechne.<\/div>\n
„Diana… Nev\u00edm, co p\u0159esn\u011b s n\u00ed je. U\u017e dlouho jsem j\u00ed nevid\u011bla. Mysl\u00edm, \u017ee ona tu snad ani u\u017e nen\u00ed,“ vychrl\u00ed ze sebe. To ne! Nemohli mi sebrat je\u0161t\u011b j\u00ed!<\/div>\n
„A co je s tou doktorkou, kter\u00e1 m\u011b tady o\u0161et\u0159ovala?“ zept\u00e1m se mezi vzlyky. Jedn\u00edm gestem mi Hanah nazna\u010d\u00ed, ale j\u00e1 po\u0159\u00e1d nech\u00e1pu.<\/div>\n
„P\u0159elo\u017eili j\u00ed jinam. Ona tady u\u017e nepracuje, Billi,“ f\u0148ukne Hanah. Tohle ne. TOHLE NEM\u016e\u017dE B\u00ddT PRAVDA!<\/div>\n
„Billi, neplakej. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b tady jsem a budu s tebou. Moc mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed. Chod\u00ed sem za tebou tv\u016fj br\u00e1\u0161ka. Neboj se, dostane\u0161 se odsud. Je\u0161t\u011b mi \u0159ekni, jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ za\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1… Jsem hrozn\u011b slabej. Nevydr\u017e\u00edm to bez tebe. Bez v\u00e1s! Nevydr\u017e\u00edm to! Skoro se ani nem\u016f\u017eu h\u00fdbat, jsem r\u00e1d, \u017ee v\u016fbec mluv\u00edm, j\u00e1 nev\u00edm, co to se mnou je!“ zapi\u0161t\u00edm a padnu Hanah kolem krku. Pevn\u011b m\u011b k sob\u011b p\u0159itiskne. C\u00edt\u00edm jej\u00ed dech na sv\u00e9m krku. Tiskne m\u011b k sob\u011b a pl\u00e1\u010de se mnou. Tolik mi pomohla, a te\u010f m\u011b tady nech\u00e1v\u00e1. Tohle je opravdu za\u010d\u00e1tek konce.<\/div>\n
„Neboj se. Mysli na to, \u017ee t\u011b m\u00e1 po\u0159\u00e1d n\u011bkdo r\u00e1d. Diana tu mo\u017en\u00e1 nen\u00ed, ale po\u0159\u00e1d na tebe mysl\u00ed, jsem si t\u00edm naprosto jist\u00e1. Stejn\u011b, jako j\u00e1 budu myslet na tebe. Budu se sem pokou\u0161et dostat, abych ti n\u011bjak pomohla. Spolehni se, Billi. Nem\u016f\u017eeme t\u011b v tom nechat, v\u00edme, jak to v\u0161echno je…“ za\u0161ept\u00e1 mi do vlas\u016f. Po\u0159\u00e1d mi ale po tv\u00e1\u0159\u00edch st\u00e9kaj\u00ed ho\u0159k\u00e9 slzy a nejdou zastavit.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm… Ale on zase p\u0159ijde… Dneska v noci zase p\u0159ijde, j\u00e1 u\u017e tady nechci b\u00fdt… Nechci, Han, j\u00e1 nechci…“ pof\u0148uk\u00e1v\u00e1m. Tiskne m\u011b v objet\u00ed je\u0161t\u011b siln\u011bji, ne\u017e p\u0159edt\u00edm. A\u017e odejde, nebude m\u011b m\u00edt kdo podr\u017eet. Ztratil jsem lidi, kte\u0159\u00ed tady byli se mnou, a u\u017e se m\u016f\u017eu up\u00ednat jedin\u011b k Tomovi. On je moje jedin\u00e1 nad\u011bje, kter\u00e1 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nevyhasla.<\/div>\n
„Dr\u017e se, Bille. V\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161. Nevid\u011bla jsem je\u0161t\u011b nikdy nikoho tolik siln\u00e9ho, jako jsi ty. U\u017e mus\u00edm j\u00edt, m\u011bj se hezky. A dej mi v\u011bd\u011bt, jak odsud bude\u0161 odch\u00e1zet. \u0158ekni to n\u011bkomu tady z person\u00e1lu a j\u00e1 u\u017e se to dozv\u00edm. P\u0159ijdu se s tebou rozlou\u010dit. A u\u017e nepla\u010d, vypad\u00e1me tady jako dv\u011b hysterky,“ usm\u011bje se na m\u011b. Jen pok\u00fdv\u00e1m, jako \u017ee rozum\u00edm. Pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i, vlep\u00ed mi pusu na \u010delo a jde ke dve\u0159\u00edm. Prou\u017eek sv\u011btla, kter\u00fd jimi prostupuje do m\u00e9ho pokoje, se pov\u00e1\u017eliv\u011b zten\u010duje, a\u017e zmiz\u00ed \u00fapln\u011b. A s n\u00edm i Hanah.<\/div>\n
Posad\u00edm se zp\u00e1tky na parapet, v ruce dr\u017e\u00edm mal\u00e9ho ply\u0161\u00e1ka, kter\u00e9ho jsem dostal od Toma. Pod\u00edv\u00e1m se na stolek, na kter\u00e9m je po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b kel\u00edmek s r\u016fznobarevn\u00fdmi pr\u00e1\u0161ky. Napadlo m\u011b, \u017ee si je schov\u00e1m „na hor\u0161\u00ed \u010dasy“. Jo, je to tak. U\u017e mi hrabe doopravdy. A\u017e u\u017e nebudu m\u00edt na vybranou, budu m\u00edt n\u011bjakou \u0161anci to skon\u010dit s\u00e1m. Moc se t\u011b\u0161\u00edm na Toma, a\u017e zase bude tady. Bude to sice jen hodina, ale bude tady se mnou. Moc chci, abychom mohli b\u00fdt t\u0159eba jen na chvilku \u00fapln\u011b sami, spolu, aby n\u00e1s nikdo neru\u0161il. Pot\u0159ebuju jeho n\u00e1ru\u010d, jeho hlas, pot\u0159ebuju m\u00edt ho u sebe co nejbl\u00ed\u017e. Stra\u0161n\u011b mi chyb\u00ed, i kdy\u017e ho v\u00edd\u00e1m ka\u017ed\u00fd den, co jsem tady. Prahnu po n\u011bm, po jeho polibc\u00edch, dotec\u00edch, pot\u0159ebuju m\u00edt ho u sebe.<\/p>\n<\/div>\n
Tak dlouho jsem Toma u sebe nec\u00edtil, \u017ee snad um\u0159u touhou. M\u00edt ho zrovna tady, nejsp\u00ed\u0161 by moje choutky tak \u00fapln\u011b neust\u00e1l. Chyb\u00ed mi on, chyb\u00ed mi hudba, moje svoboda, v\u0161echno, co jsem m\u011bl a co jsem ztratil. Akor\u00e1t m\u00e1m tyhle \u010dty\u0159i st\u011bny, zam\u0159\u00ed\u017eovan\u00e1 okna a zam\u010den\u00e9 dve\u0159e bez kliky. M\u016fj \u017eivot \u0159\u00edd\u00ed nezn\u00e1m\u00ed lid\u00e9 a j\u00e1 nev\u00edm, jak dlouho je\u0161t\u011b tohle m\u016f\u017eu ust\u00e1t. Tome, pros\u00edm… Dneska mus\u00ed\u0161 p\u0159ij\u00edt, jinak tady um\u0159u. Bez tebe um\u0159u. Boj\u00edm se, \u017ee jednoho dne m\u011b opust\u00ed\u0161 a hrozn\u011b to bol\u00ed. Ale ty ne, po\u0159\u00e1d jsi tady a j\u00e1 nev\u00edm, zda ti n\u011bkdy m\u016f\u017eu vr\u00e1tit v\u0161echnu tu l\u00e1sku a starost, kterou o m\u011b m\u00e1\u0161.<\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161\u00edm za dve\u0159mi kroky. Docupit\u00e1m k posteli, obuju si barevn\u00e9 pantofl\u00edky a posad\u00edm se na postel. Ruce vzorn\u011b slo\u017e\u00edm do kl\u00edna a srdce m\u00e1m a\u017e v krku. Nev\u00edm, kdo to m\u016f\u017ee b\u00fdt, snad ne ten… Kdyby ano, asi bych ani nem\u011bl s\u00edlu se br\u00e1nit. A ani by nemusel mi d\u00e1vat oblbovadla.<\/div>\n
„Kaulitz? Poj\u010fte se mnou,“ \u0159ekne postar\u0161\u00ed zdravotn\u00ed sest\u0159i\u010dka, kter\u00e1 stoj\u00ed za dve\u0159mi. Poslu\u0161n\u011b dojdu ke dve\u0159\u00edm a nech\u00e1m se odv\u00e9st. Co tak m\u016f\u017ee cht\u00edt? Vede m\u011b d\u00e1l dlouhou chodbou, nakonec dojdem do m\u00edstnosti, ve kter\u00e9 jsem je\u0161t\u011b nebyl. Jsou tady kulat\u00e9 stoly, kolem nich \u017eidle a je tu hrozn\u011b moc v\u011bc\u00ed… Jmenoval bych t\u0159eba n\u00e1st\u011bnku plnou obr\u00e1zk\u016f, pastelky, tu\u017eky, pap\u00edry a taky n\u011bjak\u00e9 hudebn\u00ed n\u00e1stroje. N\u011bkolik lid\u00ed u\u017e sed\u00ed na sv\u00fdch m\u00edstech. Sest\u0159i\u010dka m\u011b nech\u00e1 sv\u00e9mu osudu a odejde. T\u0159\u00edskne dve\u0159mi tak, \u017ee to se mnou \u0161kubne. Posledn\u00ed dobou jsem na tyhle zvuky u\u017e alergickej.<\/div>\n
„Jen poj\u010f, Bille. \u010cek\u00e1me na tebe,“ \u0159ekne Emma, na\u0161e terapeutka a vede m\u011b k jednomu ze stol\u016f. Dv\u011b d\u00edvky a chlapec na m\u011b z\u00edraj\u00ed jako na zjeven\u00ed. J\u00e1 v\u00edm, vypad\u00e1m hrozn\u011b a nen\u00ed se \u010demu divit. Udivuje m\u011b, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed m\u011b znaj\u00ed a n\u011bkte\u0159\u00ed absolutn\u011b nev\u00ed, o koho jde. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee takhle mi to vyhovuje.<\/p>\n<\/div>\n
Rozdaj\u00ed n\u00e1m pap\u00edry a pastelky s t\u00edm, \u017ee m\u00e1me nakreslit na\u0161e moment\u00e1ln\u00ed pocity, \u017ee m\u00e1me ze sebe dostat v\u0161e, co zrovna c\u00edt\u00edme. D\u00edv\u00e1m se na kel\u00edmek s pastelkami a p\u0159ipad\u00e1m si jako harant v mate\u0159sk\u00e9 \u0161kolce. Tam jsem je\u0161t\u011b kreslil pastelkami hrozn\u011b r\u00e1d, ale pak jsem za\u010dal malovat temperami nebo uhlem a tohle m\u011b p\u0159e\u0161lo. Pova\u017eoval jsem to v\u017edycky za z\u00e1bavu pro d\u011bti. Tentokr\u00e1t asi nem\u00e1 cenu se vymlouvat, tady nejsem ve \u0161kole.<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se na b\u00edl\u00fd list pap\u00edru a na kel\u00edmek s barvi\u010dkami. Automaticky hr\u00e1bnu po \u010derven\u00e9 a \u010dern\u00e9. Znud\u011bn\u011b si op\u0159u hlavu o dla\u0148 a druhou rukou za\u010d\u00edn\u00e1m \u010dm\u00e1rat. Ostatn\u00ed d\u011blaj\u00ed jen n\u011bjak\u00e9 divn\u00e9 patvary, m\u016fj v\u00fdtvor u\u017e dost\u00e1v\u00e1 tvary zcela konkr\u00e9tn\u00ed. Oh, nev\u00edm, jak m\u011b napadlo tohle nakreslit.<\/div>\n
„Nemus\u00ed to b\u00fdt \u017e\u00e1dn\u00e1 um\u011bleck\u00e1 d\u00edla, jde jen o to, abyste ze sebe dostali v\u0161echny tyhle negativn\u00ed emoce, kter\u00e9 ve v\u00e1s jsou,“ pokra\u010duje Emma. Chod\u00ed mezi n\u00e1mi a ka\u017ed\u00e9mu se d\u00edv\u00e1 p\u0159es rameno. Je mi to naprosto jasn\u00fd. Takhle nevytvo\u0159\u00edm nic. Nesn\u00e1\u0161el jsem to u\u017e ve \u0161kolce a tady se to v\u0161echno opakuje. Jako u blb\u00fdch na dvorku…<\/div>\n
\u0160kubnu sebou, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm n\u011b\u010d\u00ed ruku na rameni. Infarktov\u00e1 situace. Tohle mi v\u017edycky d\u011blal Tom, kdy\u017e jsme byli mlad\u0161\u00ed. V tot\u00e1ln\u00ed tm\u011b p\u0159istoupil ke mn\u011b jako duch a polo\u017eil mi ruku na rameno t\u00edm stylem, \u017ee m\u011b to m\u00e1lem slo\u017eilo. Akor\u00e1t si po\u0159\u00e1d st\u011b\u017euju. Oto\u010d\u00edm se a vid\u00edm Emmu, jak si zv\u011bdav\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed m\u016fj v\u00fdkres.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00edm, Bille, \u017ee jsi um\u011blec. Ale nemus\u00ed to b\u00fdt tak propracovan\u00fd, mus\u00ed\u0161 to prost\u011b ze sebe dostat,“ \u0159ekne. Je\u017ei\u0161i, o co se zrovna sna\u017e\u00edm. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e mi n\u011bkdo do n\u011b\u010deho kec\u00e1. Kdybych to m\u011bl ze sebe dostat, tak b\u011bh\u00e1m dokole\u010dka po m\u00edstnosti a vyk\u0159ikuju nad\u00e1vky. No jo, jednoho tenhle \u017eivot za zdmi bl\u00e1zince p\u0159ivede k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b to nen\u00ed hotov\u00fd,“ hlesnu a zakryju si rukou obr\u00e1zek. Pot\u0159ebuju, aby to bylo perfektn\u00ed, jen tak to ze sebe dostanu, i kdy\u017e jen tro\u0161ku. Nemysl\u00edm si o sob\u011b, \u017ee v tomhle bych byl extra geni\u00e1ln\u00ed, ale prost\u011b je to tak. Pot\u0159ebuju m\u00edt v\u0161e v cajku. Jsem nechutnej perfekcionista a m\u00e9mu okol\u00ed t\u00edm siln\u011b lezu na nervy. V\u00edm, \u017ee je jen jedin\u00fd zp\u016fsob, jak to ze sebe dostat. Chci zp\u00edvat. Nic jin\u00e9ho nechci.<\/div>\n
Ostatn\u00ed \u010dm\u00e1raj\u00ed svoje mal\u016fvky, jen j\u00e1 se po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nud\u00edm. Co \u017ee jsem to namaloval?! Vyst\u00ednoval jsem \u010derven\u011b a \u010dern\u011b n\u011bkolik srd\u00ed\u010dek, pak jsem nakreslil hada, jak se ov\u00edj\u00ed kolem k\u0159\u00ed\u017ee. Gothica jak vy\u0161it\u00e1. Jen \u010dek\u00e1m, a\u017e mi za\u010dnou \u0159\u00edkat, co maj\u00ed moje obr\u00e1zky za v\u00fdznam.<\/div>\n
Na druhou stranu pap\u00edru jsem si za\u010dal d\u011blat moje b\u011b\u017en\u00fd mal\u016fvky typu pi\u0161kvorek, blesk\u016f, lebek a podobn\u00fdch roztomil\u00fdch, notoricky pou\u017e\u00edvan\u00fdch symbol\u016f. Zap\u0159u se z\u00e1dy do \u017eidli\u010dky, odhrnu pramen vlas\u016f z \u010dela a d\u00e1l se d\u00edv\u00e1m p\u0159ed sebe. Zved\u00e1m se ze \u017eidle a jdu na druh\u00fd konec m\u00edstnosti. Oto\u010d\u00edm se za sebe a vid\u00edm, jak m\u011b v\u0161ichni sleduj\u00ed. Fajn, na to jsem zvyklej. Nem\u016f\u017eu se hnout, kamkoliv jdu, m\u00e1m za zadkem davy. Sice moc dob\u0159e nech\u00e1pu pro\u010d, ale to je jedno.<\/div>\n
Posad\u00edm se na malou \u017eidli\u010dku, kter\u00e1 je u kl\u00e1ves. Vid\u00edm, \u017ee jsou zapojen\u00e9 do s\u00edt\u011b. Zm\u00e1\u010dknu jen tla\u010d\u00edtko ON a op\u011bt se pod\u00edv\u00e1m, co d\u011blaj\u00ed ostatn\u00ed. Ne, ka\u0161lu na n\u011b. Pot\u0159ebuju to ze sebe n\u011bjak dostat. Mus\u00edm c\u00edtit hudbu. Ano, c\u00edtit. Hudba je hluboko v m\u00fdm srdci a j\u00e1 pot\u0159ebuju v\u0161echno tohle dostat ven. Nama\u010dk\u00e1m tla\u010d\u00edtka, na kter\u00e1 jsem zvykl\u00fd z m\u00fdch kl\u00e1ves, kter\u00e9 m\u00e1m doma. U\u017e dlouho jsem na n\u011b nehr\u00e1l. Polo\u017e\u00edm ruce na kl\u00e1vesy a zav\u0159u o\u010di…<\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u00ed t\u00f3n je m\u00edrn\u011b fale\u0161n\u00fd, ale potom mi na mysli vyvstane melodie, kterou najednou za\u010dnou hr\u00e1t i moje prsty. Na nic nemysl\u00edm, jen se d\u00edv\u00e1m, jak moje prsty lehce tan\u010d\u00ed po \u010dernob\u00edl\u00fdch kl\u00e1ves\u00e1ch. Sly\u0161\u00edm jen u\u017easl\u00e9 ticho. Na to, jak dlouho jsem na nic nehr\u00e1l, najednou c\u00edt\u00edm, \u017ee to ve mn\u011b doopravdy je. Jen bych cht\u011bl sly\u0161et t\u00f3ny kytarov\u00fdch strun. Tome…<\/div>\n
Na chv\u00edli sund\u00e1m svoje ruce a pod\u00edv\u00e1m se do lid\u00ed. N\u011bkdo si hystericky sm\u011bje a n\u011bkdo u\u017easle z\u00edr\u00e1. No jo, jen si prohl\u00eddn\u011bte cvoka. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b se mi ulevilo. Bolestn\u011b zav\u0159u o\u010di a prot\u0159u si je.<\/div>\n
„Bille, to bylo…“<\/div>\n
„Naprosto \u00fa\u017easn\u00fd…“<\/div>\n
Zaslechnu ode dve\u0159\u00ed. Zvednu hlavu a rozz\u00e1\u0159\u00ed se mi o\u010di. Vstanu ze \u017eidle a rozeb\u011bhnu se ke dve\u0159\u00edm, ve kter\u00fdch stoj\u00ed Tom. To u\u017e jsou \u010dty\u0159i hodiny?! Nev\u0161iml jsem si. Sko\u010d\u00edm Tomovi do n\u00e1ru\u010de a obejmu ho, jak nejv\u00edc jen m\u016f\u017eu. Stisknu ho ve svoj\u00ed n\u00e1ru\u010di a sly\u0161\u00edm jen, jak se ti\u0161e sm\u011bje.<\/div>\n
„D\u00edvaj\u00ed se,“ zachichot\u00e1 se a vlep\u00ed mi pusu do vlas\u016f. Na chvilku ho p\u0159estanu dusit a se slzi\u010dkami v o\u010d\u00edch se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„No a co… Tome, tolik moc jsi mi chyb\u011bl. Je to nekone\u010dn\u00fd, to \u010dek\u00e1n\u00ed na tebe,“ za\u0161ept\u00e1m. Usm\u011bje se tak, \u017ee mi to vezme dech. Na chv\u00edli m\u011b pust\u00ed a jde k Emm\u011b.<\/div>\n
„Vy mus\u00edte b\u00fdt Emma… \u0158ekli mi, \u017ee je tady. D\u011bkuju, \u017ee se o n\u011bj tak star\u00e1te. Vypad\u00e1 spokojen\u011b. J\u00e1 jsem Tom, jeho bratr,“ \u0159ekne mile a pod\u00e1 Emm\u011b ruku. Ta jen pok\u00fdvne hlavou. Hrozn\u011b dlouho tiskne jeho ruku. M\u00e1m sto chut\u00ed mezi n\u011b sko\u010dit a odtrhnout je od sebe.<\/div>\n
„Je to moje pr\u00e1ce, Tome. My u\u017e stejn\u011b kon\u010d\u00edme. Rozebereme si to zase z\u00edtra. Jd\u011bte ke dve\u0159\u00edm, doprovod\u00edm v\u00e1s na pokoje,“ \u0159ekne Emma a u\u017e ostatn\u00ed pacienty odv\u00e1d\u00ed pry\u010d. Jdu poslu\u0161n\u011b s nimi, v z\u00e1v\u011bsu za n\u00e1mi jde i m\u016fj br\u00e1\u0161ka.<\/div>\n
„Hr\u00e1l jsi moc kr\u00e1sn\u011b, Billi…“ za\u0161ept\u00e1. Obejme m\u011b zezadu kolem pasu a j\u00e1 c\u00edt\u00edm jeho hork\u00fd dech na sv\u00e9m krku. Zachv\u011bju se, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm jemn\u00fd polibek na svoj\u00ed \u0161\u00edji.<\/div>\n
„D\u011bkuju… Te\u010f jdeme na pokoje… P\u016fjde\u0161 se mnou?“ zept\u00e1m se a vykrout\u00edm se mu. Zeza\u010d\u00e1tku se div\u00ed, pak pochop\u00ed, \u017ee tady moc soukrom\u00ed m\u00edt nebudeme.<\/p>\n<\/div>\n
A opravdu. Tom jde se mnou na pokoj. Div\u00edm se, \u017ee ho se mnou pust\u00ed. Zav\u0159ou za n\u00e1mi dve\u0159e a \u0159eknou, \u017ee m\u00e1me hodinu. Tom se posad\u00ed na moj\u00ed postel a rozhl\u00eddne se po pokoji. Zamraz\u00ed ho, kdy\u017e uvid\u00ed m\u0159\u00ed\u017ee. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. J\u00e1 jsem se mezit\u00edm posadil vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Tak… Tome… Ptal ses? Za jak dlouho m\u011b odsud m\u016f\u017ee\u0161 dostat?“ zept\u00e1m se. Tohle je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, pot\u0159ebuju to nutn\u011b v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Ptal jsem se, mohli by t\u011b hospitalizovat v Berl\u00edn\u011b. Byl bych tam s tebou. \u0158ekli bysme, \u017ee tady prost\u011b s l\u00e9\u010dbou skon\u010d\u00ed\u0161. Byla by to ot\u00e1zka dvou, t\u0159\u00ed dn\u016f. Ne v\u00edc. Informoval jsem se, m\u011blo by to b\u00fdt rychl\u00fd. Podepsal jsem n\u011bjak\u00fd pap\u00edry a budou mi \u0159\u00edkat v\u0161echno, co se ti d\u011bje. Terapie, co j\u00ed\u0161, co d\u011bl\u00e1\u0161, budou mi \u0159\u00edkat v\u0161echno. Chci, aby ti bylo dob\u0159e. Na t\u00fd terapii jsi ale vypadal docela spokojen\u011b,“ \u0159ekne na jedno nadechnut\u00ed. Sed\u00ed tak, jako v\u017edycky. V m\u00edrn\u00e9m p\u0159edklonu, lokty op\u0159en\u00e9 o kolena a nohy pochopiteln\u011b hodn\u011b od sebe.<\/div>\n
„Ty zdaleka nev\u00ed\u0161 v\u0161echno, Tom\u00ed. \u0158eknu ti to, a\u017e odsud vypadnu. Moc mi chyb\u00ed\u0161… Tak moc, Tome…“ za\u0161ept\u00e1m. Naklon\u00edm se k Tomovi a na chvilku spoj\u00edm na\u0161e rty. Kdy\u017e se zase odd\u00e1l\u00edm, vid\u00edm, \u017ee Tom m\u00e1 o\u010di po\u0159\u00e1d zav\u0159en\u00e9 a rty lehce pootev\u0159en\u00e9. On je tak sladk\u00fd…<\/div>\n
Otev\u0159e o\u010di a naklon\u00ed se ke mn\u011b. Jemn\u011b m\u011b tla\u010d\u00ed na hrudn\u00edk a j\u00e1 se pokl\u00e1d\u00e1m na postel. Lehne si vedle m\u011b a d\u00edv\u00e1 se mi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Taky mi moc chyb\u00ed\u0161…“<\/div>\n
Ne\u017e sta\u010d\u00edm odpov\u011bd\u011bt, c\u00edt\u00edm jen jeho jemn\u00e9 rty na t\u011bch sv\u00fdch a jeho pa\u017ee, jak m\u011b sv\u00edraj\u00ed t\u011bsn\u011b u jeho t\u011bla…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Angel + Mitternacht<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Angel + Mitternacht Ahojky, slun\u00ed\u010dka twincestn\u00ed… V\u00edm, \u017ee mi to trv\u00e1, tenhle d\u00edl p\u00ed\u0161u u\u017e dlouho a nev\u00edm… P\u0159ijde mi takov\u00fd slab\u0161\u00ed… Samoz\u0159ejm\u011b je to jen na v\u00e1s. Zrovna m\u00e1m p\u0159ed sebou n\u011bjak\u00fd zkou\u0161ky, doma velkej tlak a nebudu moc st\u00edhat,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[187],"tags":[],"class_list":["post-14531","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14531","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14531"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14531\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14531"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14531"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14531"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}