{"id":14544,"date":"2009-05-11T18:00:00","date_gmt":"2009-05-11T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14511"},"modified":"2009-05-11T18:00:00","modified_gmt":"2009-05-11T17:00:00","slug":"p-s-i-love-you-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/11\/p-s-i-love-you-3\/","title":{"rendered":"P.S. I Love You 3."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tome? Pom\u016f\u017ee\u0161 mi, pros\u00edm?“ Simon si dlan\u00ed upatlanou od t\u011bsta shrnula p\u00e1r vlas\u016f za ucho a op\u011bt se vr\u00e1tila k hn\u011bten\u00ed t\u00e9 lepkav\u00e9 hmoty. Cel\u00e9 t\u011blo ji bolelo, jak u\u017e se t\u0159et\u00edm dnem skl\u00e1n\u011bla nad v\u00e1no\u010dn\u00edm t\u011bstem a pekla cukrov\u00ed. Lineck\u00e1 kole\u010dka, vanilkov\u00e9 rohl\u00ed\u010dky, rumov\u00e9 a kokosov\u00e9 kuli\u010dky, v\u010del\u00ed \u00faly, prost\u011b v\u0161e, co m\u011bl jej\u00ed syn r\u00e1d. Sna\u017eila se mu t\u00edm zp\u0159\u00edjemnit sv\u00e1tky, kter\u00e9 se rozhodl naprosto ignorovat. Simon m\u011bla v \u017eiv\u00e9 pam\u011bti jeho pr\u00e1zdn\u00fd, bolestn\u00fd v\u00fdraz, kdy\u017e prohl\u00e1sil, \u017ee V\u00e1noce slavit nebude.<\/div>\n
„Bez n\u011bj to prost\u011b nem\u00e1 cenu, mami. Co to bude za V\u00e1noce bez n\u011bj? Kdy\u017e nebude sed\u011bt u strome\u010dku vedle m\u011b, kdy\u017e se nebude u ve\u010de\u0159e tak roztomile cp\u00e1t bramborov\u00fdm sal\u00e1tem a kdy\u017e se domem nebude oz\u00fdvat jeho hlas zp\u00edvaj\u00edc\u00ed koledy? No \u0159ekni mi, co to bude za V\u00e1noce? Nebudu je slavit, nem\u00e1m co slavit. Ne bez n\u011bj po m\u00e9m boku.“ A Simon se i p\u0159es to rozhodla, \u017ee se v\u00e1noce slavit budou.<\/div>\n
„U\u017e jdu, mami,“ pronesl Tom otr\u00e1ven\u011b a odhodil ovlada\u010d od televize na pohovku. Posledn\u00edch p\u00e1r hodin jen tak vysed\u00e1val p\u0159ed televiz\u00ed a p\u0159ep\u00ednal z jednoho kan\u00e1lu na druh\u00fd, nic jej nebavilo. V\u0161ude b\u011b\u017eely filmy s v\u00e1no\u010dn\u00ed t\u00e9matikou nebo poh\u00e1dky. To nebylo nic pro n\u011bj. Na kreslen\u00e9 poh\u00e1dky o Santovi a sobech se d\u00edvali v\u017edy jedin\u011b spolu.<\/div>\n
\n
„Tomi? Tomi, vst\u00e1vej, d\u00e1vaj\u00ed Rudolfa.“ \u010cern\u00e1 z\u00e1plava vlas\u016f se snesla sp\u00edc\u00edmu chlapci do obli\u010deje a bez ust\u00e1n\u00ed jej \u0161imrala tak dlouho, dokud sp\u00e1\u010d neotev\u0159el o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Ahojky.“ Billova tv\u00e1\u0159 se rozt\u00e1hla do \u0161irok\u00e9ho, ale hlavn\u011b \u0161\u0165astn\u00e9ho, \u00fasm\u011bvu. „Tak vst\u00e1vej, \u0161up, \u0161up,“ tahal hned sv\u00e9ho bratra z postele a nehled\u011bl na protesty a st\u00ed\u017enosti, kter\u00e9 padaly na jeho hlavu. Dnes je \u0161t\u011bdr\u00fd den a on se chce d\u00edvat se svou l\u00e1skou na poh\u00e1dky, uj\u00eddat m\u00e1m\u011b cukrov\u00ed a u\u017e\u00edvat si v\u00e1no\u010dn\u00ed pohodu.<\/em><\/div>\n
„Mmm, kolik je hodin, Bille?“ Tom se unaven\u011b prot\u00e1hnul na posteli a zamrkal, aby mohl bratra po\u0159\u00e1dn\u011b zaost\u0159it. Bill se jen nevinn\u011b usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„P\u016fl 8,“ \u0161pitl potichu a rychle schov\u00e1val hlavu mezi Tomovo rameno a krk. V\u011bd\u011bl, \u017ee budit bratra v takhle nek\u0159es\u0165anskou hodinu je zna\u010dn\u011b riskantn\u00ed, ale tak\u00e9 vs\u00e1zel na drobn\u00e9 polibky, kter\u00fdmi si jej jist\u011b udob\u0159\u00ed. Byli spolu u\u017e p\u0159es p\u016fl roku a on se je\u0161t\u011b st\u00e1le nenaba\u017eil v\u0161ech nepatrn\u00fdch dotek\u016f, lehk\u00fdch polibk\u016f a spole\u010dn\u00fdch chvil.<\/em><\/div>\n
Zhluboka se nadechl Tomovy v\u016fn\u011b a spokojen\u011b se pousm\u00e1l. Prst\u00edky zat\u00edm zkoumal Tomovo b\u0159\u00ed\u0161ko a doufal, \u017ee si tak svou l\u00e1sku usm\u00ed\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Bille, ty zv\u00ed\u0159e jedno. To se d\u011bl\u00e1, co? Budit br\u00e1\u0161ku takhle brzo?“ P\u0159esto, \u017ee se Tom pokou\u0161el bratra pok\u00e1rat, usm\u00edval se a prsty se prob\u00edral jeho \u010dern\u00fdmi, hebk\u00fdmi vlasy. Miloval jejich hebkost, miloval, kdy\u017e se jich mohl dot\u00fdkat, ale ze v\u0161eho nejv\u00edc miloval jejich v\u016fni. Nedok\u00e1zal nikdy p\u0159esn\u011b pojmenovat, po \u010dem Billovy vlasy von\u00ed, byla to sm\u011bsice v\u0161ech mo\u017en\u00fdch v\u016fn\u00ed – vanilky, kokosu, malin a jahod, nikdy p\u0159esn\u011b neur\u010dil jednu v\u016fni, ale co v\u011bd\u011bl jist\u011b bylo, \u017ee tuto v\u016fni miluje a je jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, ale kdy\u017e on\u2026“ Zbytek v\u011bty zanikl v polibku, kter\u00fd Tom v\u011bnoval jeho sladk\u00fdm, nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdm rt\u016fm. V\u017edy\u0165 on se na n\u011bj nezlobil, mo\u017en\u00e1 jen v prvn\u00ed chv\u00edli. Nikdy se na n\u011bj nedok\u00e1zal zlobit, ani jako mal\u00fd kluk. V\u017edy jej vztek a zloba p\u0159e\u0161ly b\u011bhem p\u00e1r minut, nemohl by bez n\u011bj b\u00fdt. A obzvl\u00e1\u0161\u0165 ne te\u010f, kdy\u017e jsou spolu v\u00edc, ne\u017e jen brat\u0159i.<\/em><\/div>\n
„D\u00e1\u0161 mi je\u0161t\u011b 5 minut?“ Zeptal se Tom s nad\u011bj\u00ed v hlase, kdy\u017e se jejich rty odd\u011blily a on drobn\u00fdmi polibky pokr\u00fdval Billovy tv\u00e1\u0159e. Ten jen spokojen\u011b p\u0159iv\u00edral o\u010di a nepatrn\u011b se usm\u00edval.<\/em><\/div>\n
„Ne, ani 5 minut. Za chvilku to za\u010d\u00edn\u00e1, tak \u0161up, l\u00e1sko,“ \u0161pitl a je\u0161t\u011b letmo Toma pol\u00edbil. Hned na to se vyhoupl na nohy a s prozp\u011bvov\u00e1n\u00edm koled se rozb\u011bhl ke schod\u016fm do doln\u00edho patra.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Op\u00edral se o dve\u0159e do kuchyn\u011b a vzpom\u00ednal. Ten den byl jeden z jejich nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch. Poprv\u00e9 spolu tr\u00e1vili V\u00e1noce jako p\u00e1r. Nikdy na ten den nezapomn\u011bl a v posledn\u00edm t\u00fddnu si jej st\u00e1le dokola op\u011bt vybavoval. P\u0159ipom\u00ednal si, jak kr\u00e1sn\u00e9 to v\u0161echno s jeho br\u00e1\u0161kou bylo. Tak jak po n\u011bm te\u010f n\u011bkdo m\u016f\u017ee cht\u00edt, aby slavil v\u00e1noce bez n\u011bj? To nem\u016f\u017ee, nezvl\u00e1dne to. Nedok\u00e1zal si ani jen p\u0159edstavit, jak\u00e9 to bude, a\u017e se z\u00edtra r\u00e1no vzbud\u00ed a uv\u011bdom\u00ed si, \u017ee je \u0161t\u011bdr\u00fd den. Den, kter\u00fd Bill v roce miloval nejv\u00edce. B\u00e1l se z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho r\u00e1na.<\/div>\n
„Tome.“ Simon se oto\u010dila a propalovala syna pohledem. „Tak tam tak nest\u016fj a poj\u010f mi pomoct. Bol\u00ed m\u011b cel\u00fd \u010dlov\u011bk a u\u017e by se to m\u011blo dod\u011blat. No \u0161up, poj\u010f.“<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl j\u00ed, jen se odlepil od chladn\u00e9ho futra a p\u0159e\u0161el ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince, kde za\u010dal slepovat jednotliv\u00e9 d\u00edlky cukrov\u00ed marmel\u00e1dou a \u010dokol\u00e1dou.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„A te\u010f ty, Tome. No tak, otev\u0159i sv\u016fj d\u00e1rek.“ Simon se mile usm\u00edvala a pod\u00e1vala synovi dal\u0161\u00ed bal\u00ed\u010dek. I ona musela uznat, \u017ee slavit \u0161t\u011bdr\u00fd den jen ve dvou nen\u00ed p\u0159esn\u011b to, co by si p\u0159\u00e1la, ale byla vd\u011b\u010dn\u00e1 za to, \u017ee u sebe m\u00e1 alespo\u0148 jednoho sv\u00e9ho syna. Nebyl den, kdy by si nevzpomn\u011bla na mlad\u0161\u00ed ze sv\u00fdch dvoj\u010dat, neskute\u010dn\u011b moc j\u00ed chyb\u011bl, ale byla vd\u011b\u010dn\u00e1, \u017ee j\u00ed z\u016fstal aspo\u0148 Tom. Nedok\u00e1zala si p\u0159edstavit, co by d\u011blala, kdyby p\u0159i\u0161la o oba.<\/div>\n
„Hm,“ brouknul Tom a s nep\u0159\u00edtomn\u00fdm v\u00fdrazem rozbaloval ji\u017e n\u011bkolik\u00e1t\u00fd bal\u00ed\u010dek. U\u017e dostal p\u00e1r nov\u00fdch c\u00e9d\u00e9\u010dek, mikinu a p\u00e1r tri\u010dek. D\u00e1re\u010dek, co dr\u017eel v rukou, byl posledn\u00ed. Ale jemu bylo jedno, co dostal nebo co je\u0161t\u011b dostane. Ze v\u0161eho nejv\u00edc si p\u0159\u00e1l, aby u\u017e tenhle den skon\u010dil, aby se mohl p\u0159estat hran\u011b usm\u00edvat a mohl jen tak padnout do studen\u00e9, pr\u00e1zdn\u00e9 postele a b\u00fdt s\u00e1m se sv\u00fdm tr\u00e1pen\u00edm.<\/div>\n
„Mami\u2026?“ Vydechl p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e na n\u011bj zpod barevn\u00e9ho pap\u00edru vykoukla krabi\u010dka, na kter\u00e9 byla krasopisem jeho l\u00e1sky naps\u00e1na pouh\u00e1 \u010dty\u0159i slova. ‚Otev\u0159i to o samot\u011b‘<\/em> Srdce se mu rozbu\u0161ilo neskute\u010dn\u00fdm tempem. Pod\u00edval se na matku, kter\u00e1 jej zv\u011bdav\u011b pozorovala.<\/div>\n
„To je od n\u011bj,“ hlesl potichu. M\u011bl pocit, \u017ee kdyby promluvil nahlas, zlomil by se mu hlas a v\u0161echno to kouzlo, kter\u00e9 se s p\u0159\u00edtomnost\u00ed jedin\u00e9ho bal\u00ed\u010dku rozneslo kolem n\u011bj, by zmizelo. „P\u016fjdu nahoru. Dobrou noc.“ Rychle se postavil, ani se nezdr\u017eoval sb\u00edr\u00e1n\u00edm sv\u00fdch d\u00e1rk\u016f, vezme si je a\u017e r\u00e1no, pol\u00edbil matku na tv\u00e1\u0159 a u\u017e vyb\u00edhal schody do sv\u00e9ho pokoje. Nevid\u011bl Simonin \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv pln\u00fd slz.<\/p>\n<\/div>\n
Zav\u0159el za sebou dve\u0159e a p\u00e1r kroky se p\u0159esunul k posteli. Kdy\u017e si na n\u00ed sedal, najednou mu nep\u0159ipadala studen\u00e1 a pr\u00e1zdn\u00e1. S bal\u00ed\u010dkem, kter\u00fd dr\u017eel v rukou, m\u011bl pocit, jakoby tam byl Billi s n\u00edm. Rozt\u0159esen\u00fdmi prsty rozbalil jednu stranu krabi\u010dky a do kl\u00edna se mu vysypal \u010dern\u00fd iPod. Bill\u016fv iPod. Ot\u00e1\u010del j\u00edm mezi prsty a pohledem hledal dopis, \u017e\u00e1dn\u00fd v\u0161ak nena\u0161el. Zklaman\u011b si povzdechl, odlo\u017eil krabici na zem a polo\u017eil se na z\u00e1da. Do u\u0161\u00ed si dal sluch\u00e1tka a zm\u00e1\u010dkl play. V tu r\u00e1nu se mu dech zadrhl v krku a z o\u010d\u00ed se vy\u0159inul proud slz.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00e1sko! L\u00e1sko moje! Bo\u017ee, je to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee? Je \u0161t\u011bdr\u00fd den. N\u00e1\u0161 den! Jak moc m\u011b mrz\u00ed, \u017ee se dnes nebudu moct pod\u00edvat ani na Py\u0161nou princeznu ani na Rudolfa, v\u011b\u0159il bys tomu? Ten jeho rud\u00fd nos p\u0159es celou obrazovku mi v\u00e1\u017en\u011b chyb\u00ed. (sm\u00edch) Ale v\u00ed\u0161, co mi chyb\u00ed ze v\u0161eho nejv\u00edc, and\u00edlku? Chyb\u00ed\u0161 mi ty! Ty a tv\u00e9 doteky, polibky, objet\u00ed! Dal bych v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, abych te\u010f mohl b\u00fdt u tebe a ot\u00edrat ti slzi\u010dky.<\/em><\/div>\n
Ale l\u00e1sko, j\u00e1 nechci, abys byl smutn\u00fd. Necht\u011bl jsem t\u011b rozesmutnit, to opravdu nebyl m\u016fj c\u00edl. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee dnes bude\u0161 ztracen\u00fd, proto tohle. Cht\u011bl jsem, aby si sly\u0161el alespo\u0148 m\u016fj hlas, kdy\u017e u\u017e t\u011b nemohu obejmout a zul\u00edbat t\u011b do bezv\u011bdom\u00ed. Vlastn\u011b jsem sobecky cht\u011bl, aby m\u016fj d\u00e1rek byl ze v\u0161ech nejlep\u0161\u00ed! (sm\u00edch)<\/em><\/div>\n
A v\u00ed\u0161, co v\u0161echno tady je\u0161t\u011b je? Krom m\u00e9ho neodolateln\u00e9ho hlasu? (sm\u00edch) P\u0159ipravil jsem pro tebe mix m\u00fdch nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch p\u00edsni\u010dek, na\u0161ich p\u00edsni\u010dek. Kdykoliv ti bude smutno, pus\u0165 si je a mysli na m\u011b – ale nikdy neplakej! Ka\u017ed\u00e1 slza, kterou uron\u00ed\u0161 je pro m\u011b jako jeden st\u0159\u00edpek, kter\u00fd se mi zaryje do srdce. A\u0165 u\u017e jsem kdekoliv, Tomi, st\u00e1le t\u011b miluji a bol\u00ed m\u011b v\u011bdom\u00ed, \u017ee ty jsi tam dole s\u00e1m beze m\u011b a tr\u00e1p\u00ed\u0161 se. Nechci, aby ses tr\u00e1pil, nechci!<\/em><\/div>\n
Ale v\u00ed\u0161 co, and\u00edlku? P\u0159esta\u0148 plakat, polo\u017e se na z\u00e1da a uvolni se. M\u00e1m pro tebe je\u0161t\u011b jedno p\u0159ekvapen\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee ti j\u00edm ud\u011bl\u00e1m radost. Jsi p\u0159ipraven\u00fd?<\/em><\/div>\n
Stille Nacht, Heilige Nacht\u2026“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom mezi slzami vyprskl sm\u00edchy. V tu chv\u00edli se c\u00edtil b\u00fdt nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem na zemi. Vsadil by v\u0161echno, co mu zbylo na to, \u017ee nen\u00ed nikdo \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e je pr\u00e1v\u011b te\u010f on. Dostal mo\u017enost sly\u0161et op\u011bt jeho hlas. Jeho n\u00e1dhern\u00fd hlas a p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd zp\u011bv. Zp\u011bv, kter\u00fd miloval nadev\u0161e. Bill dos\u00e1hl sv\u00e9ho. \u017d\u00e1dn\u00fd d\u00e1rek, kter\u00fd kdy dostal, nebyl lep\u0161\u00ed, ne\u017e ten od Billa. Zav\u0159el o\u010di a poslouchal br\u00e1\u0161k\u016fv hlas. Nech\u00e1val slzy st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159\u00edch a ti\u0161e si broukal slova spole\u010dn\u011b s n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„And\u00edlku? Pros\u00edm, bu\u010f \u0161\u0165astn\u00fd! Ne\u0159\u00edk\u00e1m, abys na m\u011b zapomn\u011bl, jen bu\u010f, pros\u00edm, \u0161\u0165astn\u00fd. Nesm\u00ed\u0161 nechat sv\u016fj \u017eivot st\u00e1t jen proto, \u017ee u\u017e nejsem jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed. V\u017edycky budu ve tv\u00e9m srd\u00ed\u010dku, jako ty v tom m\u00e9m. Ud\u011blej to pro m\u011b a bu\u010f \u0161\u0165astn\u00fd. A nezapom\u00ednej, \u017ee jsem jen a jen tv\u016fj – a\u0165 u\u017e jsem te\u010f kdekoliv.<\/em><\/div>\n
P.S. Miluji T\u011b, and\u00edlku.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Neeee! Pros\u00edm, je\u0161t\u011b ne! Pros\u00edm!“ Tom\u016fv bolestn\u00fd v\u00fdk\u0159ik protnul ticho, kter\u00e9 v dom\u011b panovalo. Sto\u010dil se do mal\u00e9ho klub\u00ed\u010dka, cel\u00e9 t\u011blo jej bolelo, ka\u017ed\u00fd jednotliv\u00fd n\u00e1dech. Ka\u017edou bu\u0148ku v t\u011ble mu zaplavila naprost\u00e1 zoufalost, bolest a pr\u00e1zdnota. Plakal.<\/div>\n
Jen o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji se otev\u0159ely dve\u0159e od jeho pokoje a Simon b\u011b\u017eela k n\u011bmu. Pevn\u011b jej sev\u0159ela ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a jemn\u011b j\u00edm kol\u00e9bala. Nic ne\u0159\u00edkala, on ji stejn\u011b neposlouchal, st\u00e1le dokola si pou\u0161t\u011bl z\u00e1znam Billova hlasu a nech\u00e1val sv\u00e9 t\u011blo zaplavit bezmoc\u00ed. M\u011bl pocit, jakoby tato noc m\u011bla b\u00fdt jeho posledn\u00ed, b\u00e1l se, \u017ee u\u017e na nic dal\u0161\u00edho nebude m\u00edt s\u00edlu.<\/div>\n
Simon jej obj\u00edmala tak siln\u011b, jak jen jej\u00ed k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo bylo schopn\u00e9 a sama ti\u0161e plakala. Za\u010dala pochybovat o tom, jestli tohle v\u0161echno je v\u016fbec spr\u00e1vn\u00e9. Vzkazy od Billa mu m\u011bly pom\u00e1hat postavit se zp\u011bt na nohy, ona m\u00e1 m\u00edsto toho pocit, jakoby s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm doru\u010den\u00fdm dopisem ztr\u00e1cela i sv\u00e9ho druh\u00e9ho syna.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
31. prosinec, posledn\u00ed den v roce. Pro v\u011bt\u0161inu lid\u00ed je tento den d\u016fvodem k oslav\u00e1m. Lou\u010d\u00ed se se star\u00fdm rokem a v\u00edtaj\u00ed ten nov\u00fd, bav\u00ed se a slav\u00ed. Ale jeden dredat\u00fd chlapec op\u011bt nem\u011bl jedin\u00fd d\u016fvod k oslav\u00e1m. Nov\u00e9 necht\u011bl a se star\u00fdm se nedok\u00e1zal rozlou\u010dit.<\/div>\n
Od doby, co na \u0161t\u011bdr\u00fd den dostal bal\u00ed\u010dek od sv\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky, ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee le\u017eel u nich v byt\u011b a st\u00e1le dokola poslouchal jeho kr\u00e1tk\u00fd vzkaz. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by mu u\u017e ur\u010dit\u011b p\u0159esko\u010dilo, ale tentokr\u00e1t ne. Mohl nahr\u00e1vku sly\u0161et klidn\u011b tis\u00edckr\u00e1t za den a ani tak se mu neomrzela. Bylo to jeho jedin\u00e9 spojen\u00ed s Billem, proto\u017ee telefonn\u00ed \u00fa\u010det na jeho mobilu u\u017e byl d\u00e1vno zru\u0161en a t\u00edm p\u00e1dem byl nav\u017edy ztracen i jeho vzkaz pro lidi. Ale tahle nahr\u00e1vka, t\u011bch necel\u00fdch 10 minut, to bylo n\u011bco, co m\u011bl Tom jen pro sebe u\u017e napo\u0159\u00e1d.<\/div>\n
„Tomi? Zlato, p\u0159i\u0161el Andreas, m\u00e1m ho poslat sem?“ Simon st\u00e1la na prahu dve\u0159\u00ed, nevch\u00e1zela d\u00e1l. B\u011bhem posledn\u00edch dn\u00ed se nau\u010dila nech\u00e1vat Toma o samot\u011b v jeho sv\u011bt\u011b. Oto\u010dil se na ni a jen nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. Jen vzd\u00e1len\u011b si dok\u00e1zal vybavit, kdo Andreas je. Posledn\u00edch sedm dn\u00ed snad ani nevn\u00edmal realitu, a pokud p\u0159ece, tak jen velmi, velmi vzd\u00e1len\u011b. Od r\u00e1na, kdy otev\u0159el o\u010di, a\u017e do noci, kdy ul\u00e9hal ke sp\u00e1nku, \u017eil ve sv\u00e9m sv\u011bt\u011b. Ve sv\u011bt\u011b, kde bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, m\u011bl Billa u sebe, nikdy se nic \u0161patn\u00e9ho nestalo a nestane. \u017dil ve sv\u011bt\u011b vzpom\u00ednek a sn\u016f.<\/div>\n
„Ahoj, kamar\u00e1de.“ Z\u00e1plava sv\u011btla ve\u0161la do pokoje spole\u010dn\u011b s Andreasem. Jeho blon\u010fat\u00e9 vlasy sv\u00edtily ji\u017e na d\u00e1lku a \u017eluto-\u010derven\u00e9 triko budilo v Tomovi p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit tepla.<\/div>\n
„Ahoj,“ k\u00fdvnul mu na pozdrav a p\u0159esunul se od okna na postel, kde si k n\u011bmu Andreas p\u0159isedl.<\/div>\n
Na jazyku jej p\u00e1lila ot\u00e1zka, jak\u00e9 byly V\u00e1noce, ale rad\u011bji se zeptal na to, co pl\u00e1nuje Tom na dne\u0161n\u00ed ve\u010der.<\/div>\n
„Asi nic, Andy. Nem\u00e1m na nic n\u00e1ladu,“ odpov\u011bd\u011bl Tom po pravd\u011b, na\u010d mu lh\u00e1t?<\/div>\n
„A nechce\u0161 j\u00edt se mnou a klukama dol\u016f do m\u011bsta? Bude tam oh\u0148ostroj. Ty m\u00e1\u0161 p\u0159ece r\u00e1d,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a doufal, \u017ee bude souhlasit. Nemohl pop\u00edrat, \u017ee jej vyd\u011bsilo, kdy\u017e mu p\u0159ed p\u00e1r dny volala Simon a prosila jej, aby sem p\u0159i\u0161el a n\u011bco s n\u00edm ud\u011blal. Ztr\u00e1cel se p\u0159ed o\u010dima, chodil jako t\u011blo bez du\u0161e a nevn\u00edmal okoln\u00ed sv\u011bt.<\/div>\n
„Nechci, Andy. Nezlob se.“<\/div>\n
„Ale no tak, Tome. Nem\u016f\u017ee\u0161 po\u0159\u00e1d sed\u011bt doma a u\u017e\u00edrat se! Takhle to nefunguje, jasn\u00fd? Jsem tv\u016fj k\u00e1mo\u0161, sakra nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161 a u\u017e dost dlouho jsem se d\u00edval na to, jak se ni\u010d\u00ed\u0161, ale to skon\u010dilo, jasn\u00fd?! Prost\u011b se zvedne\u0161, d\u00e1\u0161 si sprchu, po\u0159\u00e1dn\u011b se naj\u00ed\u0161 a p\u016fjde\u0161 s n\u00e1mi ven. Tohle sn\u011bn\u00ed a odm\u00edt\u00e1n\u00ed reality mus\u00ed skon\u010dit, jinak se z toho v\u0161ichni zbl\u00e1zn\u00edme, Tome. Vid\u011bl jsi svoj\u00ed mamku? Vid\u011bl jsi, jak moc j\u00ed tr\u00e1p\u00ed\u0161? Jak j\u00ed bol\u00ed tv\u00e1 bolest? Tak se sakra seber, br\u00e1cho! V\u0161em n\u00e1m chyb\u00ed, pro n\u00e1s v\u0161echny byl d\u016fle\u017eit\u00fd a v\u0161ichni jsme jej sv\u00fdm zp\u016fsobem milovali. Ch\u00e1pu, \u017ee je to pro tebe t\u011b\u017ek\u00e9, ale nikdo p\u0159eci nechce, abys zapomn\u011bl, Tome! Jen se proboha kone\u010dn\u011b seber a za\u010dni zase \u017e\u00edt!“ Andreas p\u0159ech\u00e1zel po pokoji sem a tam, sledov\u00e1n Tomov\u00fdm lehce vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem. Takhle Andyho neznal.<\/div>\n
„Ud\u011blej, co jsem ti \u0159ekl, ano? Dej si po\u0159\u00e1dn\u011b dlouhou sprchu, nebo si napus\u0165 vanu, je mi to jedno. Pak se najez, obl\u00e9kni se a my se pro tebe s klukama kolem osm\u00e9 stav\u00edme, ano, Tome? Je Silvestr, nebude\u0161 sed\u011bt doma s\u00e1m!“ Oto\u010dil se a opustil jeho pokoj. Tom se nezmohl ani na slab\u00fd protest.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Tak co, bav\u00ed\u0161 se aspo\u0148 trochu?“ Mike se p\u0159ito\u010dil k Tomovi z jedn\u00e9 strany, Andy z druh\u00e9. Oba dr\u017eeli v rukou fla\u0161ku s pivem a vypadali, \u017ee se dob\u0159e bav\u00ed. I kdyby Tom cht\u011bl, nemohl \u0159\u00edct, \u017ee se nebav\u00ed. V\u0161ude kolem n\u011bj byli vysm\u00e1t\u00ed a \u0161\u0165astn\u00ed lid\u00e9. Zp\u00edvali, k\u0159i\u010deli a sm\u00e1li se, pop\u00edjeli sv\u00e9 drinky a z\u00e1bava byla v pln\u00e9m proudu. M\u011bl v sob\u011b u\u017e p\u00e1r skleni\u010dek vodky a n\u011bjak\u00e9 to pivo, bavil se i on.<\/div>\n
Zasm\u00e1l se a nechal se obejmout p\u0159\u00e1teli kolem ramen. „Jo, bav\u00edm se,“ p\u0159iznal nakonec a spole\u010dn\u011b se zasm\u00e1li. Andy si v duchu ti\u0161e gratuloval, dok\u00e1zal nemo\u017en\u00e9. Jeho p\u0159\u00edtel se zase sm\u00e1l.<\/div>\n
„Bl\u00ed\u017e\u00ed se p\u016flnoc, p\u00e1nov\u00e9!“ Vyk\u0159ikl Mike a v\u0161ichni t\u0159i se p\u0159esunuli do st\u0159edu toho nejv\u011bt\u0161\u00edho chumlu.<\/div>\n
„Deset, dev\u011bt, osm\u2026“ Tom se usm\u00e1l na Andrease.<\/div>\n
„\u0160est, p\u011bt, \u010dty\u0159i\u2026“ Pevn\u011b se objali kolem ramen a za\u010dali spolu poskakovat p\u0159esn\u011b tak, jako to d\u011blali ka\u017ed\u00fd rok s Billem, kdy\u017e byli je\u0161t\u011b mal\u00ed.<\/div>\n
„T\u0159i, dva, jedna\u2026 \u0160\u0165astn\u00fd nov\u00fd rok!“<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
P\u0159it\u00e1hl si nohy k t\u011blu a pevn\u011b je objal rukama. Na nebi mu nad hlavou blikal nespo\u010det barev, v\u0161ude byl r\u00e1mus, hluk a sm\u00edch. D\u00edval se na v\u0161echny ty barvi\u010dky, po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kalo p\u00e1r slz a on se usm\u00edval sm\u011brem k nebi.<\/div>\n
„\u0160\u0165astn\u00fd nov\u00fd rok, l\u00e1sko m\u00e1.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni „Tome? Pom\u016f\u017ee\u0161 mi, pros\u00edm?“ Simon si dlan\u00ed upatlanou od t\u011bsta shrnula p\u00e1r vlas\u016f za ucho a op\u011bt se vr\u00e1tila k hn\u011bten\u00ed t\u00e9 lepkav\u00e9 hmoty. Cel\u00e9 t\u011blo ji bolelo, jak u\u017e se t\u0159et\u00edm dnem skl\u00e1n\u011bla nad v\u00e1no\u010dn\u00edm t\u011bstem a pekla cukrov\u00ed.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[229],"tags":[],"class_list":["post-14544","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-p-s-i-love-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14544","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14544"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14544\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14544"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14544"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14544"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}