{"id":14573,"date":"2009-05-07T18:30:00","date_gmt":"2009-05-07T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14540"},"modified":"2009-05-07T18:30:00","modified_gmt":"2009-05-07T17:30:00","slug":"p-s-i-love-you-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/07\/p-s-i-love-you-2\/","title":{"rendered":"P.S. I Love You 2."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsi takhle moc roztomil\u00fd?“ Bill prob\u00edral sv\u00fdmi prsty jednotliv\u00e9 prameny bratrov\u00fdch dred\u016f a sv\u00fdmi rty jej jemn\u011b l\u00edbal na sp\u00e1nek. Tom pod jeho doteky ti\u0161e vrn\u011bl, p\u0159iv\u00edral o\u010di a dlan\u011bmi klouzal po bratrov\u00fdch z\u00e1dech. U\u017e\u00edval si tuhle chvilku pln\u00fdmi dou\u0161ky.<\/em><\/div>\n
„Miluju T\u011b, Tomi, hrozn\u011b moc, moc, moc,“ \u0161pital Bill tichounce mezi jednotliv\u00fdmi polibky, kter\u00e9 pokl\u00e1dal na bratrovy tv\u00e1\u0159e. Bylo to teprve p\u00e1r dn\u00ed nazp\u011bt, kdy se Bill se strachem sev\u0159en\u00fdmi \u00fatrobami sv\u011b\u0159il Tomovi se sv\u00fdmi city. Tenkr\u00e1t se je\u0161t\u011b b\u00e1l, ale te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed \u010deho. Tom by mu nikdy neubl\u00ed\u017eil.<\/em><\/div>\n
„A j\u00e1 tebe, l\u00e1sko moje, a j\u00e1 tebe,“ odpov\u011bd\u011bl mu ti\u0161e Tom a s Billov\u00fdm hlasit\u00fdm vyp\u00edsknut\u00edm se p\u0159eto\u010dil nad n\u011bj, jeho t\u011blo uv\u011bznil pod t\u00edm sv\u00fdm.<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
„Tome, Tome.“ N\u011bkdo s n\u00edm jemn\u011b t\u0159\u00e1sl, ale on se necht\u011bl probrat. Cht\u011bl si vychutnat tu chvilku znova. Ten den byl jejich nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, tehdy to byla jejich prvn\u00ed spole\u010dn\u00e1 noc. Tehdy se poprv\u00e9 milovali, poprv\u00e9 si cel\u00ed pat\u0159ili.<\/div>\n
„No tak, Tome.“ Pe\u0159ina, kterou m\u011bl p\u0159eta\u017eenou p\u0159es hlavu, zmizela a Tom zam\u017eoural o\u010dima proti ostr\u00e9mu sv\u011btlu.<\/div>\n
„Co?“ Zaskuhral unaven\u011b a otr\u00e1ven\u011b z\u00e1rove\u0148. Pro\u010d mu nedaj\u00ed aspo\u0148 na chv\u00edli pokoj?<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 do pr\u00e1ce, Tome. U\u017e ti tam d\u00e1l to m\u00edsto dr\u017eet nebudou. A nav\u00edc, nem\u016f\u017ee\u0161 se v\u011b\u010dn\u011b v\u00e1let doma a u\u017e\u00edrat se v sebel\u00edtosti. U\u017e je to p\u0159es m\u011bs\u00edc, Tome, tak u\u017e se vzchop.“<\/div>\n
V Tomovi se va\u0159ila krev. „M\u00e1m se vzchopit?! Prost\u011b na n\u011bj jen tak p\u0159estat myslet?! P\u0159estat myslet na to, \u017ee je pry\u010d?! \u017de u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed zp\u00e1tky?! \u017de u\u017e m\u011b nikdy nepol\u00edb\u00ed ani neobejme?!“ Zhluboka se nadechl a ani v nejmen\u0161\u00edm nebr\u00e1nil slz\u00e1m, kter\u00e9 tryskaly z jeho o\u010d\u00ed. Nadechl se a pokra\u010doval, musel to ze sebe kone\u010dn\u011b dostat ven. „Tohle m\u00e1m ud\u011blat, Andreasi?! Proto\u017ee jestli po mn\u011b chce\u0161 tohle, tak jsi nikdy v \u017eivot\u011b nikoho nemiloval a nev\u00ed\u0161, co to je trp\u011bt ztr\u00e1tou n\u011bkoho, kdo pro tebe znamen\u00e1 v\u0161echno! Jestli po mn\u011b chce\u0161, abych se jen tak vzchopil a prost\u011b \u0161el d\u00e1l, tak jsi nikdy nepochopil, co je mezi mnou a Billem! Proto\u017ee on\u2026 On\u2026“ Zlomil se mu hlas a vy\u010derpan\u011b se svezl zp\u011bt do pe\u0159in. Nev\u0161\u00edmal si \u0161okovan\u00e9ho pohledu sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Pr\u00e1v\u011b v tuhle chv\u00edli se op\u011bt u\u017e\u00edral svou vnit\u0159n\u00ed bolest\u00ed.<\/div>\n
\n
„On byl moje v\u0161echno, Andy. Vzduch, kter\u00fd jsem d\u00fdchal. Od doby, co tady nen\u00ed, m\u00e1m pocit, jako bych se nemohl voln\u011b nadechnout, jakoby mi ka\u017edou vte\u0159inou doch\u00e1zel kysl\u00edk a j\u00e1 pomalu um\u00edral. A j\u00e1 um\u00edr\u00e1m, Andy.“ Andreas set\u0159el jednu zbloudilou slzu a p\u0159isedl si vedle sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Objal jej a Tom se nechal.<\/div>\n
„Ka\u017edou jednu sekundu, kdy jsem bez n\u011bj, um\u00edr\u00e1m. Ale sv\u011bt je tak nespravedliv\u00fd, \u017ee m\u011b nikdy nenech\u00e1 um\u0159\u00edt. V\u017edycky na posledn\u00ed chv\u00edli se stane n\u011bco, nebo p\u0159ijde n\u011bkdo, kdo m\u011b vyt\u00e1hne zp\u011bt a j\u00e1 mus\u00edm j\u00edt d\u00e1l. Mus\u00edm d\u00e1l sn\u00e1\u0161et tu bolest a samotu. Tak stra\u0161n\u011b moc to bol\u00ed, Andy. Ka\u017ed\u00fd jeden n\u00e1dech.“<\/div>\n
Ti\u0161e plakal v n\u00e1ru\u010di sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele a za sv\u00e9 slzy se ani v nejmen\u0161\u00edm nestyd\u011bl. On byl v\u017edy t\u00edm siln\u011bj\u0161\u00edm a te\u010f p\u0159i\u0161el \u010das, kdy pot\u0159eboval obejmout a ut\u011b\u0161it on.<\/div>\n
„Zavol\u00e1m k tob\u011b do pr\u00e1ce, ano? Z\u016fsta\u0148 je\u0161t\u011b dnes doma, ano? Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b, Tome?“ Ne, neposlouchal jej, d\u00e1vno se vy mysli uch\u00fdlil zp\u011bt do sv\u00e9ho sv\u011bta. Do sv\u011bta, kde je je\u0161t\u011b st\u00e1le \u0161\u0165astn\u00fd se sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou. Do sv\u011bta, kam nikdo jin\u00fd nem\u016f\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Jak u\u017e je to dlouho?“<\/div>\n
„T\u0159i m\u011bs\u00edce.“<\/div>\n
„A to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nevy\u0161el mezi lidi?“<\/div>\n
„Ale ano, jednou. Bill mu to psal v dopise.“<\/div>\n
„V dopise? Ale v\u017edy\u0165 je\u2026“
„Ano, to je, ale n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem mu poslal dopis, ve kter\u00e9m mu jasn\u011b \u0159ekl, a\u0165 se jde bavit a oslav\u00ed jejich narozeniny. A sl\u00edbil mu dal\u0161\u00ed dopis. Boj\u00edm se o n\u011bj. U\u017e 3 m\u011bs\u00edce \u010dek\u00e1 na dal\u0161\u00ed dopis a st\u00e1le \u017e\u00e1dn\u00fd nep\u0159i\u0161el. \u017dije jen pro nad\u011bji, \u017ee se s n\u00edm op\u011bt spoj\u00ed.“<\/div>\n
Simone se oto\u010dila a pohl\u00e9dla na syna, kter\u00fd se kr\u010dil u baru a pohr\u00e1val si s pr\u00e1zdnou skleni\u010dkou od p\u00e1naku vodky. Dnes jej kone\u010dn\u011b po dlouh\u00e9m p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed dostala ven z bytu. Ne\u0161el sice moc daleko, jen do rodinn\u00e9ho baru, ale aspo\u0148 byl n\u011bkde mezi lidmi, nebyl s\u00e1m, a to bylo v tuto chv\u00edli nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u011bla bys ho nech\u00e1vat samotn\u00e9ho, mohl by si n\u011bco ud\u011blat.“ Simon s hr\u016fzou v o\u010d\u00edch p\u0159esunula sv\u016fj pohled ze syna na mu\u017ee, kter\u00fd st\u00e1l vedle n\u00ed. Byl to jej\u00ed dlouholet\u00fd p\u0159\u00edtel a znal dob\u0159e i oba jej\u00ed syny.<\/div>\n
„On by si nic neud\u011blal. Mo\u017en\u00e1 v prvn\u00edch p\u00e1r dnech, ale te\u010f u\u017e ne, tomu nev\u011b\u0159\u00edm.“ Kroutila hlavou a sna\u017eila se p\u0159esv\u011bd\u010dit sebe sama, \u017ee m\u00e1 pravdu. Zpo\u010d\u00e1tku se o Toma opravdu b\u00e1la, ale kdy\u017e vid\u011bla, jak daleko se s\u00e1m dostal, v\u011bd\u011bla, \u017ee te\u010f u\u017e by si nic neud\u011blal.<\/div>\n
„P\u016fjdu ho odv\u00e9st nahoru, m\u011bl by se j\u00edt vyspat.“ Mu\u017e vedle Simon pok\u00fdval hlavou a tak\u00e9 sledoval Toma, kter\u00e9mu pr\u00e1v\u011b podjel loket, j\u00edm\u017e si podp\u00edral hlavu. Trochu p\u0159ebral.<\/div>\n
„Tomi, zlato, poj\u010f si lehnout, hm?“ Simon jej jemn\u011b tahala za loket, ale ani s n\u00edm nehla. Tom chytil mezi prsty pan\u00e1ka a m\u00e1vl sm\u011brem k barmanovi.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednu.“ Barman sto\u010dil pohled k Simon, kter\u00e1 dala jasn\u011b najevo, a\u0165 to ani nezkou\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e m\u00e1\u0161 dost, Tome. M\u011bl by sis j\u00edt lehnout.“<\/div>\n
„Kdo sakra jste, \u017ee si dovolujete mi \u0159\u00edkat, co m\u00e1m d\u011blat?!“ Tom se prudce postavil, ale ztratil rovnov\u00e1hu a op\u011bt se rychle posadil. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl \u010derno a v\u0161e okolo n\u011bj vn\u00edmal jen vzd\u00e1len\u011b.<\/div>\n
„Poj\u010f, Tome, no tak.“<\/div>\n
„J\u00e1 chci dom\u016f, maminko. Chci dom\u016f k n\u011bmu,“ \u0161pital pla\u010dtiv\u011b, zat\u00edmco se jej Simon pokou\u0161ela dostat ke schod\u016fm do horn\u00edho patra. Zarazila se.<\/div>\n
„K n\u011bmu?“<\/div>\n
„On tam se mnou sp\u00e1v\u00e1 ka\u017edou noc. Maminko, nem\u016f\u017eu ho tam nechat samotn\u00e9ho, nem\u016f\u017eu.“ Pevn\u011b jej p\u0159ivinula do sv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed a nech\u00e1vala si skr\u00e1p\u011bt rameno jeho slzami. Tak moc ji bolela jeho bolest, ale nebylo nic, \u010d\u00edm by mu mohla pomoci.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e. Odvezu t\u011b, ano?“ Tom jen sm\u00ed\u0159liv\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a nejist\u00fdmi kroky se p\u0159esouval sm\u011brem k v\u00fdchodu. Manipulace s n\u00edm nebyla tak t\u011b\u017ek\u00e1, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee jede dom\u016f. Nemohl by sp\u00e1t nikde jinde, pot\u0159ebuje kolem sebe jeho v\u011bci, jinak se c\u00edt\u00ed naprosto ztracen\u00fd.<\/div>\n
„Tomi, jsme tady.“ Simon jemn\u011b zat\u0159\u00e1sla se sv\u00fdm synem a vystoupila, aby mu pomohla z auta. S jej\u00ed pomoc\u00ed se Tom dostal a\u017e do postele, kde se nechal p\u0159ikr\u00fdt jeho<\/em> pe\u0159inou. Pod jinou nespal.<\/div>\n
„Dobrou noc, slun\u00ed\u010dko.“ N\u011b\u017en\u011b jej pohladila po vlasech a sledovala, jak spokojen\u011b zav\u00edr\u00e1 v\u00ed\u010dka a s tich\u00fdm \u0161epotem bratrova jm\u00e9na us\u00edn\u00e1. Povzdechla si, p\u016fj\u010dila si deku ze sk\u0159\u00edn\u011b a sama se nat\u00e1hla na pohovku v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, nenech\u00e1 ho tady dnes samotn\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Brou\u010dku? Tomi.“<\/div>\n
Pootev\u0159el o\u010di a ihned usykl bolest\u00ed. Ostr\u00e9 sv\u011btlo jej ude\u0159ilo do o\u010d\u00ed a na jeho kocovinu to byla nep\u0159\u00edjemn\u00e1 r\u00e1na. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe a s \u00falevou zaznamenal, \u017ee le\u017e\u00ed ve sv\u00e9 vlastn\u00ed posteli.<\/div>\n
„Mami? Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ Pokusil se posadit, ale to\u010dila se mu hlava, m\u011bl pocit, \u017ee ka\u017edou chv\u00edl\u00ed bude zvracet. V\u010dera to asi opravdu p\u0159ehnal s pit\u00edm.<\/div>\n
„Z\u016fstala jsem tu s tebou, brou\u010dku,“ usm\u00e1la se na n\u011bj a sedla si na kraj postele vedle n\u011bj. „N\u011bco ti p\u0159i\u0161lo,“ dodala jakoby mimochodem a s \u00fasm\u011bvem sledovala Tomovu prom\u011bnu. Jeho o\u010di se ihned rozjasnily a rozz\u00e1\u0159ily s v nich mal\u00e9 jisk\u0159i\u010dky vzru\u0161en\u00ed a nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Dopis?“ Zeptal se a u\u017e se natahoval k matce, kter\u00e1 dr\u017eela jeho poklad<\/em> za z\u00e1dy.<\/div>\n
„Ano, dopis. Ale!“ Zastavila jej nata\u017eenou pa\u017e\u00ed. Tom j\u00ed pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. „D\u00e1m ti ho jen tehdy, sl\u00edb\u00ed\u0161-li mi, \u017ee se sebou kone\u010dn\u011b za\u010dne\u0161 n\u011bco d\u011blat. Takhle u\u017e to d\u00e1l nejde, Tome. Je to u\u017e \u010dtvrt roku a j\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee ti chyb\u00ed. Mn\u011b je po n\u011bm taky smutno a chyb\u00ed mi, byl to m\u016fj syn!“ Na chvilku se odml\u010dela a urputn\u00fdm mrk\u00e1n\u00edm se sna\u017eila zahnat slzy, te\u010f si nem\u016f\u017ee dovolit uk\u00e1zat slabost. Tom ji pot\u0159ebuje silnou. „Mus\u00ed\u0161 j\u00edt prost\u011b d\u00e1l. Co se stalo, stalo se a u\u017e to nezm\u011bn\u00ed\u0161. On by necht\u011bl, aby ses takhle uzav\u0159el p\u0159ed sv\u011btem.“ Pohladila jej po tv\u00e1\u0159i a pevn\u011b jej objala. Tom se nech\u00e1val kol\u00e9bat jako mal\u00e9 miminko. Bylo mu po n\u011bm tak moc smutno, jak r\u00e1d by se p\u0159itulil do jeho n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„V\u017edycky jsi byl tak vesel\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd kluk, Tome. V\u0161ude t\u011b bylo plno, a\u017e m\u011b z toho bolela hlava. Bu\u010f zase takov\u00fd, zkus se sm\u00e1t a trochu si u\u017e\u00edvat \u017eivota. Nikdo po tob\u011b p\u0159eci nechce, abys na n\u011bj zapomn\u011bl, jen se zvedni a jdi d\u00e1l. Nem\u016f\u017ee\u0161 po zbytek \u017eivota le\u017eet v posteli a truchlit po n\u011bkom, kdo u\u017e se nem\u016f\u017ee vr\u00e1tit. Dej mu u\u017e sbohem, Tomi.“<\/div>\n
Pokojem se neslo t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. Ani jeden z nich nemluvil, oba se ut\u00e1p\u011bli ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Jako prvn\u00ed protrhnul ticho Tom.<\/div>\n
„Maminko? D\u00e1\u0161 mi ten dopis?“ Zvedl k n\u00ed sv\u016fj smutn\u00fd pohled a Simon bylo jasn\u00e9, \u017ee z toho, co mu tu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u0159ekla, si neodnesl nic. Povzdechla si a podala mu dopis. Tom jej ihned pevn\u011b uko\u0159istil a rychl\u00fdmi kroky se p\u0159esouval do koupelny, kde by mohl b\u00fdt s\u00e1m. Srdce mu neskute\u010dn\u011b tlouklo, kdy\u017e rozt\u0159esen\u00fdmi prsty vytahoval na\u017eloutl\u00fd dopisn\u00ed pap\u00edr pokryt\u00fd t\u00edm n\u00e1dhern\u00fdm rukopisem.<\/div>\n
„Ahoj, and\u00edlku!<\/em><\/div>\n
Tak co, je\u0161t\u011b st\u00e1le le\u017e\u00ed\u0161 doma a ut\u00e1p\u00ed\u0161 se v bolesti? Zapome\u0148 u\u017e na to, l\u00e1sko. Zvedni hlavu a kr\u00e1\u010dej d\u00e1l sv\u00fdm \u017eivotem. Mo\u017en\u00e1 nejdu spole\u010dn\u011b po tv\u00e9m boku, ale st\u00e1le jsem u tebe. Jsem ve tv\u00e9m srdci a tam budu \u017e\u00edt napo\u0159\u00e1d, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? Nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 s\u00edla, ani smrt, kter\u00e1 by n\u00e1s rozd\u011blila. My dva jsme byli dv\u011b t\u011bla, ale jedna du\u0161e, jsem st\u00e1le u tebe!<\/em><\/div>\n
Chyb\u00ed\u0161 mi, tak moc mi chyb\u00ed\u0161. A\u0165 jsem kdekoliv, Tomi, bez tebe je tam pr\u00e1zdno a smutno. Nen\u00ed tu nikdo, kdo by mne mohl rozesm\u00e1t, kdo by m\u011b pol\u00edbil a objal, kdy\u017e to pot\u0159ebuji. Tak moc mi chyb\u00ed\u0161. Ale dost bylo stesku!<\/em><\/div>\n
Te\u010f se hezky vzchop\u00ed\u0161, ut\u0159e\u0161 slzy, a p\u016fjde\u0161 se bavit ven, ano? U\u017e nebude\u0161 sed\u011bt doma a s\u00e1m! P\u016fjde\u0161 n\u011bkam mezi lidi a bude\u0161 se bavit. Kv\u016fli mn\u011b, ano? Pamatuje\u0161 si na ten ve\u010der, kdy jsme spolu byli v karaoke klubu? Bo\u017ee, ty jsi m\u011b prokl\u00ednal! A dal\u0161\u00ed 3 dny jsi se mnou nemluvil. Byl to kouzeln\u00fd ve\u010der, cht\u011bl bych si jej zopakovat. Tak to pro m\u011b ud\u011blej, Tomi. Vyt\u00e1hni Andrease, Tobiho, Susan, prost\u011b p\u0159\u00e1tele ven a jd\u011bte do karaoke klubu. Ano, l\u00e1sko? U\u017eijte si kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der, u\u017eij si ho za m\u011b!<\/em><\/div>\n
P.S. Miluji T\u011b!“<\/em><\/div>\n
Tomovi po tv\u00e1\u0159\u00edch tekly p\u0159\u00edmo potoky slz, ale usm\u00edval se. Vzpomn\u011bl si na ten jeden ve\u010der, kdy p\u0159i\u0161el Bill s origin\u00e1ln\u00edm n\u00e1padem, \u017ee p\u016fjdou pr\u00e1v\u011b do karaoke klubu. Ten den byl pro Toma \u0161\u00edlen\u00fd, honi\u010dka v pr\u00e1ci, h\u00e1dka s \u0161\u00e9fem a byl tak neskute\u010dn\u011b unaven\u00fd\u2026<\/div>\n
„Tomi, Tomi, pros\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm! P\u016fjdeme tam, bude z\u00e1bava! Uvid\u00ed\u0161! Odreaguje\u0161 se a bude to tak moc fajn! Tomi, pros\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm.“ Bill mu visel na rukou a odm\u00edtal se jej pustit do doby, ne\u017e mu tenhle \u0161\u00edlen\u00fd n\u00e1pad odsouhlas\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Bille, ale j\u00e1 jsem\u2026“<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm, Tomi, pros\u00edm, pros\u00edm.“ Mrkal na n\u011bj a d\u011blal ps\u00ed o\u010di, copak mu \u0161lo odolat? Tom si povzdechnul a nakonec jen nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. V tu chv\u00edli mu jeho \u010dernovlas\u00fd \u010f\u00e1bl\u00edk visel kolem krku a polibkem obdaroval ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr jeho tv\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n
„Ale nebudu zp\u00edvat!“<\/em><\/div>\n
To byla jedin\u00e1 Tomova podm\u00ednka, a p\u0159esto\u017ee j\u00ed ten mal\u00fd \u010dernovlas\u00fd skr\u010dek odsouhlasil, jejich dohodu poru\u0161il. Jakmile dozp\u00edval svou p\u00edsni\u010dku, pohled zabodl do Toma.<\/em><\/div>\n
„Tahle p\u00edsni\u010dka byla pro mou jedinou l\u00e1sku. Pro l\u00e1sku m\u00e9ho \u017eivota, proto\u017ee on je d\u016fvod toho, \u017ee m\u00e1 m\u016fj \u017eivot n\u011bjak\u00fd smysl. Miluji t\u011b.“ Usm\u00edval se jako nevinn\u00e9 slun\u00ed\u010dko, Tom t\u00e1l a on v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e ho te\u010f vyburcuje, mo\u017en\u00e1 i zazp\u00edv\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Tak co, lidi? Chcete, aby v\u00e1m taky zazp\u00edval?“ Davem se ozvalo souhlasn\u00e9 ano a Tom mu prsty nazna\u010doval, \u017ee jej asi brzo u\u0161krt\u00ed. „Sly\u0161el jsi, l\u00e1sko? Oni t\u011b cht\u011bj\u00ed sly\u0161et! Tak co, zazp\u00edv\u00e1\u0161 n\u00e1m? No tak, l\u00e1sko, nebu\u010f srab!“ Sm\u00e1l se, byl tak \u0161\u0165astn\u00fd. Tom se nesouhlasn\u011b zamra\u010dil, on p\u0159eci nen\u00ed srab. Postavil se a p\u0159e\u0161el k p\u00f3diu, kde je\u0161t\u011b st\u00e1le st\u00e1l jeho Bill. Zavr\u010del mu do ucha a p\u0159evzal si od n\u011bj mikrofon.<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve ne\u017e se v\u0161ak stihl dostat k refr\u00e9nu, \u0161patn\u011b do\u0161l\u00e1pl a noha se mu zamotala do kabel\u016f. Klubem se rozezn\u011blo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u00edsk\u00e1n\u00ed mikrofonu a Bill\u016fv v\u00fdk\u0159ik. Ztratil v\u011bdom\u00ed a probral se a\u017e v nemocnici, kde se na kraji jeho postele nevinn\u011b culil Bill.<\/em><\/div>\n
„Zabiju t\u011b,“ zasy\u010del Tom a Bill jej m\u00edsto odpov\u011bdi zlehka pol\u00edbil.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, v\u00e1\u017en\u011b.“ Sna\u017eil se k n\u011bmu p\u0159itulit, ale Toma bolelo cel\u00e9 t\u011blo. „Opravdu m\u011b to mrz\u00ed, u\u017e nikdy t\u011b nebudu tahat na karaoke, v\u00e1\u017en\u011b.“ Zasm\u00e1l se a do vzduchu zvedl dva naslin\u011bn\u00e9 prsty. I Tom se musel zasm\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Stejn\u011b t\u011b miluju.“<\/em><\/div>\n
Tom si set\u0159el z tv\u00e1\u0159\u00ed dal\u0161\u00ed slzy a rozhodn\u011b vstal. Opl\u00e1chl si obli\u010dej ledovou vodou a vy\u0161el zp\u011bt do pokoje. Jeho matka tam je\u0161t\u011b st\u00e1le byla. Sed\u011bla na posteli a prohl\u00ed\u017eela si fotky jej\u00edch dvou syn\u016f.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m to, co chce.“ Rozhodl se Tom a ze stolku vzal sv\u016fj telefon. Vyto\u010dil \u010d\u00edslo na Andrease a po chv\u00edli se dohodli, \u017ee se sejdou p\u0159ed t\u00edm sam\u00fdm klubem, kde byli tenkr\u00e1t s Billem. Ud\u011bl\u00e1 to pro n\u011bj, ud\u011bl\u00e1 mu radost.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Tahle p\u00edsni\u010dka je pro n\u011bkoho, kdo pro m\u011b znamenal cel\u00fd sv\u011bt. Je pro n\u011bkoho, koho jsem miloval a st\u00e1le miluji nejv\u00edc na sv\u011bt\u011b. Je to pro \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mi i po smrti dod\u00e1v\u00e1 s\u00edlu \u017e\u00edt d\u00e1l, a kter\u00fd m\u011b \u010din\u00ed \u0161\u0165astn\u00fdm. Jen pro tebe, Billi.“<\/div>\n
Set\u0159el slzu, kter\u00e1 se mu spou\u0161t\u011bla z koutku oka, a zad\u00edval se na b\u011b\u017e\u00edc\u00ed text p\u0159ed sebou.<\/div>\n
Ty jsi byl m\u016fj and\u011bl, kter\u00fd vyho\u0159el<\/em><\/div>\n
Zbyl jenom st\u00edn<\/em><\/div>\n
Tak kdo ti odpust\u00ed?<\/em><\/div>\n
Necht\u011bl jsem nic v\u00edc<\/em><\/div>\n
Byl jsi m\u016fj and\u011bl, kter\u00fd vyho\u0159el<\/em><\/div>\n
Zbyl u\u017e jenom st\u00edn<\/em><\/div>\n
Tak kdo n\u00e1m odpust\u00ed?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni „V\u00ed\u0161, \u017ee jsi takhle moc roztomil\u00fd?“ Bill prob\u00edral sv\u00fdmi prsty jednotliv\u00e9 prameny bratrov\u00fdch dred\u016f a sv\u00fdmi rty jej jemn\u011b l\u00edbal na sp\u00e1nek. Tom pod jeho doteky ti\u0161e vrn\u011bl, p\u0159iv\u00edral o\u010di a dlan\u011bmi klouzal po bratrov\u00fdch z\u00e1dech. U\u017e\u00edval si tuhle chvilku<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[229],"tags":[],"class_list":["post-14573","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-p-s-i-love-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14573","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14573"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14573\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14573"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14573"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14573"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}