{"id":14597,"date":"2009-05-04T18:30:00","date_gmt":"2009-05-04T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14564"},"modified":"2009-05-04T18:30:00","modified_gmt":"2009-05-04T17:30:00","slug":"p-s-i-love-you-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/04\/p-s-i-love-you-1\/","title":{"rendered":"P.S. I Love You 1."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tahle pov\u00eddka m\u011b napadla, kdy\u017e jsem se naprosto neskute\u010dn\u011b nudila p\u0159i u\u010den\u00ed na srovn\u00e1vac\u00ed test z DAP. Nev\u00edm, jestli u\u017e tady n\u011bco takov\u00e9ho nebylo, ale jeliko\u017e jsem si dnes odpoledne proch\u00e1zela svoje DVD\u010dka a tam vid\u011bla n\u00e1zev: „P.S. Miluji T\u011b“, napadlo m\u011b napsat pov\u00eddku na motivy tohoto filmu.<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m tato pov\u00eddka bude l\u00edbit a pro ty, co film vid\u011bli – m\u00edsty se opravdu asi bude li\u0161it, proto\u017ee si ten film u\u017e \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b nepamatuji a nav\u00edc nechci d\u011blat v\u011brnou kopii n\u011b\u010deho jin\u00e9ho \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
J\u00e1 se s v\u00e1mi lou\u010d\u00edm a tady m\u00e1te prvn\u00ed d\u00edl.<\/em><\/div>\n
Pa, Va\u0161e Deni <3<\/em><\/p>\n<\/div>\n
***<\/em><\/div>\n
„Tak vypadni! T\u00e1hni! J\u00e1 t\u011b tu nepot\u0159ebuju!“<\/em><\/div>\n
„Fajn! Tak j\u00e1 jdu!“<\/em><\/div>\n
„Jdi, nikdo tu o tebe nestoj\u00ed!“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 odch\u00e1z\u00edm!“<\/em><\/div>\n
Jedna postava se schovala za dve\u0159mi koupelny, druh\u00e1 s hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm opustila byt. Nebylo to poprv\u00e9, naopak to bylo sp\u00ed\u0161e pravidlem. Pravideln\u011b n\u011bkolikr\u00e1t do t\u00fddne se opakovala podobn\u00e1 sc\u00e9na. A pr\u00e1v\u011b tak, jako ka\u017ed\u00e1 p\u0159edchoz\u00ed h\u00e1dka, m\u011bla i tato stejn\u00fd konec.<\/em><\/div>\n
„U\u017e m\u016f\u017eu?“ Dredat\u00e1 hlava vykoukla zpoza vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed a pohledem se st\u0159etla se sv\u00fdm prot\u011bj\u0161kem. Ob\u011bma se na tv\u00e1\u0159i rozlil \u00fasm\u011bv. Tom proklouzl zp\u011bt do bytu, zabouchnul za sebou dve\u0159e a sotva stihnul ud\u011blat dva kroky d\u00e1l do m\u00edstnosti, kdy\u017e se mu \u010dernovlas\u00e9 cosi pov\u011bsilo kolem krku.<\/em><\/div>\n
„Hrozn\u011b moc t\u011b miluju. Ty to v\u00ed\u0161, \u017ee? V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b moc miluju!“ Ti\u0161e \u0161pital mezi jemn\u00fdmi polibky, kter\u00fdmi pokr\u00fdval ob\u011b jeho tv\u00e1\u0159e. Prsty si zat\u00edm spojil na jeho z\u00e1tylku a nohy zaklesnul kolem jeho bok\u016f. Nech\u00e1val se un\u00e1\u0161et sm\u011brem k posteli.<\/em><\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee to v\u00edm. A douf\u00e1m, \u017ee ty v\u00ed\u0161, jak moc j\u00e1 miluji tebe. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00ed\u0161, co v\u0161echno pro m\u011b znamen\u00e1\u0161, \u017ee jsi cel\u00fd m\u016fj sv\u011bt.“ Opl\u00e1cel mu l\u00e1skypln\u00e1 slova a opatrn\u011b jej pokl\u00e1dal mezi rozh\u00e1zen\u00e9 pe\u0159iny. Doopravdy jej miloval v\u00edc, ne\u017e sv\u016fj \u017eivot. Nikdo na sv\u011bt\u011b nebyl d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, nic na sv\u011bt\u011b nebylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e tohle drobn\u00e9, \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 mu pr\u00e1v\u011b le\u017eelo v n\u00e1ru\u010d\u00ed a spokojen\u011b vrn\u011blo pod slastn\u00fdm pocitem, kter\u00fd mu zp\u016fsoboval sv\u00fdmi doteky.<\/em><\/div>\n
\n
„Tomi?“<\/em><\/div>\n
„Ano, l\u00e1sko?“<\/em><\/div>\n
„Slib mi n\u011bco, pros\u00edm.“ Tich\u00e1 slova protnula atmosf\u00e9ru nabitou p\u0159\u00edjemn\u00fdm mraven\u010den\u00edm a vzru\u0161en\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Tob\u011b cokoliv,“ \u0161pitl a myslel to smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Nebylo nic na sv\u011bt\u011b, co by pro n\u011bj neud\u011blal. Kdyby jej po\u017e\u00e1dal, snesl by mu i samotnou hv\u011bzdu z nebe, jen aby jej vid\u011bl \u0161\u0165astn\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Slib mi, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed\u0161. \u017de budeme spolu a\u017e do sam\u00e9ho konce. Slib mi, \u017ee n\u00e1s nikdo a nic nerozd\u011bl\u00ed. Jsi moje v\u0161echno, jsi to, pro co \u017eiju, nev\u00edm, co bych d\u011blal bez tebe. Pros\u00edm, slib mi to.“<\/em><\/div>\n
N\u011b\u017en\u011b spojili sv\u00e1 \u00fasta v lehk\u00e9m polibku, do kter\u00e9ho oba vkl\u00e1dali ve\u0161kerou svou l\u00e1sku. Znamenali pro sebe v\u0161e. U\u017e od jejich narozen\u00ed je pojilo pouto nejsiln\u011bj\u0161\u00ed – pouto dvoj\u010dat. U\u017e tehdy byli v\u00e1z\u00e1ni jeden na druh\u00e9ho a nemohli bez sebe b\u00fdt. Ani jeden z nich nebyl p\u0159ekvapen, kdy\u017e jejich sourozeneck\u00fd vztah p\u0159erostl v n\u011bco v\u00edc. Tenkr\u00e1t byli je\u0161t\u011b mlad\u00ed, bylo jim pouh\u00fdch 16 let, kdy\u017e se navz\u00e1jem vyznali ze sv\u00fdch cit\u016f. Jejich rodi\u010de byli tehdy proti, ale s postupem \u010dasu si uv\u011bdomili, \u017ee br\u00e1nit jim by byl h\u0159\u00edch. Milovali se tou nej\u010dist\u0161\u00ed l\u00e1skou, kterou byste na sv\u011bt\u011b mohli naj\u00edt, nemohli jim br\u00e1nit ve \u0161t\u011bst\u00ed. A oni spolu byli \u0161\u0165astn\u00ed, mohli spolu \u017e\u00edt jako p\u00e1r a ti nejbli\u017e\u0161\u00ed, kte\u0159\u00ed o jejich vztahu v\u011bd\u011bli, je neodsuzovali. M\u011bli v\u0161e, co ke \u0161t\u011bst\u00ed pot\u0159ebovali, m\u011bli jeden druh\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Slibuji,“ za\u0161eptal Tom do jejich polibku a pevn\u011b jej sev\u0159el ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
O p\u016fl roku pozd\u011bji<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem r\u00e1da, \u017ee jste v\u0161ichni p\u0159i\u0161li, je to pro n\u011bj opravdu t\u011b\u017ek\u00e9, jist\u011b v\u00e1s r\u00e1d uvid\u00ed.“ Usm\u00e1la se na pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed a zav\u0159ela za nimi dve\u0159e, z venku foukal do m\u00edstnosti ledov\u00fd v\u00edtr. Starostliv\u011b se oto\u010dila a rozhl\u00e9dla se po m\u00edstnosti, ne\u017e zahl\u00e9dla toho, koho hledala. Sv\u00e9ho syna. Sed\u011bl v kout\u011b, hlavu podep\u0159enou dlan\u011bmi a z o\u010d\u00ed mu kanula jedna slza za druhou. Nestyd\u011bl se za n\u011b, m\u011bl na n\u011b pln\u00e9 pr\u00e1vo. P\u0159i\u0161el o n\u011bkoho, koho na sv\u011bt\u011b miloval nejv\u00edc.<\/div>\n
Ti\u0161e vzlyknul, kdy\u017e na rameni uc\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed dotek. Pooto\u010dil hlavu na stranu a pokusil se usm\u00e1t na star\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„Jak ti je?“ Sympatick\u00fd blon\u010f\u00e1k si p\u0159isedl na barovou \u017eidli\u010dku vedle n\u011bj a pozoroval jej soucitn\u00fdm pohledem. V\u011bd\u011bl, jak moc t\u011b\u017ek\u00e9 to pro n\u011bj mus\u00ed b\u00fdt, ale ani v nejmen\u0161\u00edm si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, co c\u00edt\u00ed, jak velk\u00e1 bolest spaluje jeho t\u011blo.<\/div>\n
„Bylo u\u017e l\u00edp,“ odpov\u011bd\u011bl mu chraplav\u00fdm hlasem, trochu si odka\u0161lal. U\u017e kolik dn\u00ed s nik\u00fdm nepromluvil, jen v hysterick\u00fdch z\u00e1chvatech ronil slzy.<\/div>\n
„Je mi to moc l\u00edto, Tome.“<\/div>\n
„To m\u011b taky, Andy. V\u00ed\u0161 ale, co je nejhor\u0161\u00ed?“ Zabodl do n\u011bj sv\u00e9 rud\u00e9 o\u010di a ani ne\u010dekal, a\u017e jej kamar\u00e1d vyzve, aby pokra\u010doval. „J\u00e1 mu sl\u00edbil, \u017ee n\u00e1s nikdo a nic nikdy nerozd\u011bl\u00ed. \u017de spolu budeme a\u017e do sam\u00e9ho konce. A nedodr\u017eel jsem to! J\u00e1 ho zklamal! Zklamal jsem ho!“ Posledn\u00ed slova vyk\u0159ikl tak hlasit\u011b, a\u017e se po nich oto\u010dili t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ichni z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Za tohle ale nem\u016f\u017ee\u0161, Tome,“ protestoval Andreas. „Nemohl jsi p\u0159eci v\u011bd\u011bt, \u017ee m\u00e1 n\u00e1dor. Tohle nen\u00ed tv\u00e1 chyba! Nem\u016f\u017ee\u0161 si to vy\u010d\u00edtat, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Nem\u016f\u017ee\u0161!“ Pevn\u011b jej objal a nech\u00e1val ho, aby se mu mohl vybre\u010det na rameni. Bylo to to nejmen\u0161\u00ed, co pro n\u011bj mohl v tuhle chv\u00edli ud\u011blat.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Tome, zlat\u00ed\u010dko, v\u00ed\u0161, \u017ee tu m\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat tak dlouho, jak jen bude\u0161 cht\u00edt. Nemus\u00ed\u0161 se tam vracet.“ Bylo po ob\u0159adu a Tom se chystal co nejrychleji opustit m\u00edsto, kde dal posledn\u00ed sbohem sv\u00e9 l\u00e1sce.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, maminko, ale chci dom\u016f.“ Pokusil se o \u00fasm\u011bv, ale c\u00edtil se, jakoby jeho mimick\u00e9 svaly ten jednoduch\u00fd pohyb zapomn\u011bly. Na jeho tv\u00e1\u0159i se mihl jen jak\u00fdsi \u0161kleb.<\/div>\n
„Dob\u0159e, zlato. Ale zavolej kdykoliv, ano? Ve dne v noci, jsem tu pro tebe, brou\u010dku.“ Pevn\u011b jej objala a vtiskla mu l\u00e1skypln\u00fd polibek na \u010delo, musela se p\u0159i tom vyt\u00e1hnout na \u0161pi\u010dky.<\/div>\n
„Ano. Ahoj.“ Ti\u0161e se rozlou\u010dil, oto\u010dil se a ztratil se v temnot\u011b no\u010dn\u00edch ulic.<\/p>\n<\/div>\n
Cesta dom\u016f mu netrvala nijak dlouho. \u0160el rychl\u00fdmi kroky s rukama vra\u017een\u00fdma hluboko v kaps\u00e1ch, nevn\u00edmaje ledov\u00fd v\u00edtr, kter\u00fd si neciteln\u011b pohr\u00e1val s jeho uplakan\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi.<\/div>\n
Jakmile se za n\u00edm dov\u0159ely dve\u0159e mal\u00e9ho byte\u010dku, svezl se pod\u00e9l nich na zem. Rukama ovinul kolena, o kter\u00e1 si op\u0159el hlavu, a hlasit\u011b se rozplakal. Pl\u00e1\u010d, kter\u00fd se mu dral s hrdla, se st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00edmi obt\u00ed\u017eemi byl a\u017e srdcervouc\u00ed. Je to pouh\u00fdch p\u011bt dn\u00ed, kdy z jeho \u017eivota vymizely posledn\u00ed zbyte\u010dky \u0161t\u011bst\u00ed. Ani jeden z nich nev\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 Bill n\u00e1dor, nev\u011bd\u011bl to nikdo. Asi p\u0159ed p\u011bti t\u00fddny si za\u010dal st\u011b\u017eovat na siln\u00e9 bolesti hlavy, tak jej vzal do nemocnice, kde s hr\u016fzou zjistili, \u017ee m\u00e1 Bill, jeho Billi, n\u00e1dor na mozku. Nikdo nev\u011bd\u011bl, kolik \u010dasu mu zb\u00fdv\u00e1, kdy p\u0159ijde ten posledn\u00ed den. A nikdo ani v nejmen\u0161\u00edm nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee se to stane jen m\u011bs\u00edc pot\u00e9, co n\u00e1dor objevili. Pro Toma skon\u010dilo v\u0161echno. S jeho posledn\u00edm v\u00fddechem ode\u0161lo v\u0161e, pro co \u017eil. A p\u0159esto tady te\u010f le\u017eel stulen\u00fd do mal\u00e9ho klub\u00ed\u010dka vedle vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed, neschopen jedin\u00e9ho pohybu. U\u017e nem\u011bl ani s\u00edlu plakat, nem\u011bl s\u00edlu na nic. Cht\u011bl jen tak le\u017eet a po\u010dkat, a\u017e si smrt p\u0159ijde i pro n\u011bj.<\/div>\n
A p\u0159esto jej n\u011bjak\u00fd vnit\u0159n\u00ed hl\u00e1sek nutil, aby se postavil na zesl\u00e1bl\u00e9 nohy, do\u0161el do koupelny, kde si opl\u00e1chl obli\u010dej, a lehnul si do postele. Zni\u010den\u011b sto\u010dil sv\u00e9 t\u011blo do nepohodln\u00e9 polohy, p\u0159ikryl se bratrovou pe\u0159inou a do dlan\u00ed uchopil jeho pol\u0161t\u00e1\u0159. S dal\u0161\u00edm p\u0159\u00edvalem slz do n\u011bj zabo\u0159il obli\u010dej a nas\u00e1l v\u016fni, kterou miloval ze v\u0161ech nejv\u00edc, jeho v\u016fni. Netrvalo to dlouho a \u00fanavou a vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul p\u0159i rozsv\u00edcen\u00e9m sv\u011btle.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi, zhasni! Dnes jsi na \u0159ad\u011b ty!“ Zvoniv\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd se nesl cel\u00fdm mal\u00fdm byte\u010dkem, protnul ticho, kter\u00e9 na malou chv\u00edli nastalo.<\/em><\/div>\n
„Dnes ne, Billi, ty jsi \u0161el posledn\u00ed. Zhasni ty.“ Vypl\u00e1znul na n\u011bj jazyk a schoval hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159. Miloval tohle jejich ha\u0161te\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To nep\u016fjde.“ Zaprotestoval ten sladk\u00fd hl\u00e1sek a on vystr\u010dil nos zpod pe\u0159iny.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010dpak ne?“<\/em><\/div>\n
„U\u017e le\u017e\u00edm,“ za\u0161klebil se na n\u011bj Bill a honem se zahrabal do pe\u0159iny.<\/em><\/div>\n
„Ty potv\u016frko moje!“ Rychle jej pol\u00edbil a pomalu se stav\u011bl na nohy. „Ale z\u00edtra zhas\u00edn\u00e1\u0161 ty, ano?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Jen podv\u011bdom\u011b vn\u00edmal, \u017ee jej nohy nesou k vyp\u00edna\u010di a zp\u011bt k posteli. Byl to jen sen? Nemohl to b\u00fdt sen, bylo to tak skute\u010dn\u00e9. C\u00edtil jej vedle sebe, vn\u00edmal jeho teplo a hebkost jeho rt\u016f. Nemohl to b\u00fdt sen, ur\u010dit\u011b to byla pravda. Nic z posledn\u00edho t\u00fddne se nestalo, byla to jen zl\u00e1, velmi zl\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra a on se kone\u010dn\u011b probral.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, l\u00e1sko? Dnes jsem trefil i po tm\u011b.“ Za\u0161eptal \u0161\u0165astn\u011b do tmy a nat\u00e1hl ruku sm\u011brem, kde by se m\u011bl nach\u00e1zet jeho br\u00e1\u0161ka. Nahmatal v\u0161ak jen studen\u00e9, pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto. Mezi prsty sev\u0159el pe\u0159inu a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu op\u011bt spustily slzy. Tak p\u0159eci jen to byl sen?<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Tome, co je s tebou? Zvedni ten telefon! U\u017e t\u00fdden\u2026“<\/em><\/div>\n
„Thomasi Kaulitzi! Okam\u017eit\u011b zvedni ten telefon, tady tv\u00e1 matka!“<\/em><\/div>\n
„Tome? Tady Andy, jsi v po\u0159\u00e1dku? V\u0161ichni o tebe m\u00e1me strach. Ozvi u\u017e se n\u011bkomu.“<\/em><\/div>\n
Na ni\u010d\u00ed vzkazy nereagoval. Cel\u00e9 dny jen sed\u011bl na posteli, prohl\u00ed\u017eel si jejich spole\u010dn\u00e9 fotky a ut\u00e1p\u011bl se v \u017ealu. Nev\u011bd\u011bl, jak m\u00e1 bez n\u011bj \u017e\u00edt. Nedok\u00e1zal se naj\u00edst, doj\u00edt si do sprchy, vybrat po\u0161tu ani um\u00fdt \u0161pinav\u00e9 n\u00e1dob\u00ed. Jedinou jeho \u010dinnost\u00ed bylo sed\u011bt na posteli, obklopen bratrov\u00fdmi v\u011bcmi a st\u00e1le dokola volat na jeho mobil. Bylo to jedin\u00e9 m\u00edsto, kde mohl op\u011bt sly\u0161et jeho hlas. Co na tom, \u017ee mu to ubli\u017eovalo je\u0161t\u011b v\u00edc? Pot\u0159eboval jej m\u00edt u sebe, a tohle byla jedin\u00e1 mo\u017enost.<\/div>\n
„Ahoj, tady Bill. Moment\u00e1ln\u011b nejsem u mobilu, proto\u017ee jsem ur\u010dit\u011b n\u011bkde se svou l\u00e1skou, tak mi nechte pros\u00edm vzkaz.“<\/em><\/div>\n
St\u00e1le dokola poslouchal tenhle kr\u00e1tk\u00fd vzkaz a nech\u00e1val svou zni\u010denou du\u0161i dr\u00e1sat na je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed kous\u00ed\u010dky.<\/div>\n
Op\u011bt vyto\u010dil \u010d\u00edslo sv\u00e9 l\u00e1sky a op\u011bt poslouchal jeho hlas, kdy\u017e mu v mysli vyvstala jedna melodie. Byla to Billova obl\u00edben\u00e1 p\u00edsni\u010dka. Miloval ji a Tom mu ji musel \u010dastokr\u00e1t broukat p\u0159ed span\u00edm. Ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, potichounku se mu z hrdla draly tichounk\u00e9 t\u00f3ny, kter\u00e9 se postupn\u011b m\u011bnily v slova.<\/div>\n
Kdy\u017e t\u011b vn\u00edm\u00e1m, jsme propojeni osudem na\u0161\u00ed l\u00e1sky<\/em><\/div>\n
a mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161t\u011b nikdo z n\u00e1s u\u017e nebude m\u00edt \u010das na ot\u00e1zky<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee nastane den<\/em><\/div>\n
kdy se na\u0161e cesty znovu propletou<\/em><\/div>\n
a uvid\u00edm tebe po boku m\u00e9m<\/em><\/div>\n
Nebudu u\u017e bytost\u00ed prokletou<\/em><\/div>\n
Snad du\u0161e tv\u00e1 mi ti\u0161e napov\u00ed<\/em><\/div>\n
Ani si toho nev\u0161imnul, sto\u010dil se na zemi do klub\u00ed\u010dka a ti\u0161e si prozp\u011bvoval. M\u011bl pocit, \u017ee spolu s n\u00edm zp\u00edv\u00e1 i jeho l\u00e1ska. Byl do toho natolik zabran\u00fd, \u017ee si ani nev\u0161imnul, \u017ee se n\u011bkdo dob\u00fdv\u00e1 k n\u011bmu do bytu. Polekan\u011b vyk\u0159iknul, kdy\u017e se jej n\u011bkdo dotknul.<\/div>\n
„Mami? Andreasi? Co tady\u2026 co tady d\u011bl\u00e1te?“ Sp\u011b\u0161n\u011b se pokusil postavit na vratk\u00e9 nohy a za pomoci jeho p\u0159\u00edtele se p\u0159esunul na pohovku.<\/div>\n
„M\u011bli jsme o tebe strach, Tome! Nikomu jsi se u\u017e t\u00fdden neozval, v\u00ed\u0161, jak moc jsem se o tebe b\u00e1la?!“ Vy\u010d\u00edtav\u00fd t\u00f3n jeho matky se zm\u011bnil v starostliv\u00fd, kdy\u017e jej pevn\u011b objala.<\/div>\n
„Pane bo\u017ee, co to tu tak smrd\u00ed, Tome?“ Andreas ohrnoval nos a sna\u017eil se naj\u00edt zdroj toho smradu.<\/div>\n
„To j\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Tom jednodu\u0161e s pokr\u010den\u00edm ramen. U\u017e n\u011bkolik dn\u00ed nem\u011bl s\u00edlu na to, aby se vysprchoval.<\/div>\n
„No tak to teda ne, kamar\u00e1de! V\u00ed\u0161, co je dneska za den?“ Tom jen pokr\u010dil rameny. Dny p\u0159estal po\u010d\u00edtat u\u017e d\u00e1vno.<\/div>\n
„Dnes m\u00e1\u0161 narozeniny, Tome. Tak se koukej sebrat, dej si po\u0159\u00e1dnou sprchu a vyraz\u00edme n\u011bkam ven!“ Ani\u017e by si Andreas uv\u011bdomil, co sv\u00fdmi slovy zp\u016fsobil, za\u010dal rychle spole\u010dn\u011b s Tomovou matkou ukl\u00edzet ten svin\u010d\u00edk kolem.<\/div>\n
„Dnes je 1. z\u00e1\u0159\u00ed?“ Zeptal se Tom nejist\u011b a rozhl\u00e9dl se pokojem. Nem\u016f\u017ee b\u00fdt p\u0159eci 1. z\u00e1\u0159\u00ed, nem\u016f\u017ee slavit jejich narozeniny bez n\u011bj.<\/div>\n
„Ano, Tome, dnes je 1. z\u00e1\u0159\u00ed, tak\u017ee se seber, dej si sprchu a vyraz\u00edme si. Nem\u016f\u017ee\u0161 po\u0159\u00e1d jen sed\u011bt doma a u\u017e\u00edrat se bolest\u00ed! Tr\u00e1pen\u00ed u\u017e bylo dost a\u2026 Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?!“ Jist\u011b, \u017ee jej neposlouchal. P\u0159e\u0161el m\u00edstnost\u00ed ke dve\u0159\u00edm, kde le\u017eel velk\u00fd bal\u00edk, na n\u011bm\u017e byl jednoduch\u00fd n\u00e1pis. „Pro mou l\u00e1sku“<\/em><\/div>\n
„Kdo z v\u00e1s to p\u0159inesl?“ Uchopil krabici do rukou a pohledem propaloval vzkaz, jen\u017e byl ps\u00e1n t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm rukopisem, jak\u00fd znal. Jeho<\/em> rukopisem.<\/div>\n
„Bylo to p\u0159ede dve\u0159mi,“ pokr\u010dil Andy rameny a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. „Kdo ti to pos\u00edl\u00e1?“<\/div>\n
„Bill,“ vydechl Tom a odklopil v\u00edko krabice.<\/div>\n
„Bill?“ Zamrkal p\u0159ekvapen\u011b Andreas a to u\u017e se k nim p\u0159idala i Tomova mamka. Tom je ale nevn\u00edmal. Odlo\u017eil krabici s dortem a mezi prsty uchopil b\u00edlou ob\u00e1lku, kde bylo krasopisn\u011b naps\u00e1no jeho jm\u00e9no.<\/div>\n
<\/div>\n
„L\u00e1sko? Ahoj, l\u00e1sko moje! Tak hrozn\u011b moc mi chyb\u00ed\u0161 a v\u00edm, \u017ee i j\u00e1 tob\u011b, ale nesm\u00ed\u0161 se tr\u00e1pit, ano? V\u00edm, \u017ee je to t\u011b\u017ek\u00e9, ale mus\u00ed\u0161 j\u00edt d\u00e1l. Nesm\u00ed\u0161 zahodit sv\u016fj \u017eivot jen proto, \u017ee ten m\u016fj u\u017e skon\u010dil. A\u0165 u\u017e jsem kdekoliv, d\u00e1v\u00e1m na tebe pozor, l\u00e1sko moje. Ale ty mus\u00ed\u0161 za\u010d\u00edt \u017e\u00edt, ano? A j\u00e1 ti s t\u00edm pomohu! V\u017edy v p\u0159esn\u011b ur\u010den\u00fd \u010das ti p\u0159ijde jeden dopis ode m\u011b. Neptej se, jak a nep\u00e1trej po tom, jen se \u0159i\u010f t\u00edm, co tam bude, ano? Tak si dej sprchu, n\u011bco hezk\u00e9ho si oble\u010d a vezmi Andyho a jd\u011bte n\u011bkam ven, do klubu, kamkoliv a oslav po\u0159\u00e1dn\u011b na\u0161e narozeniny, ano? Oslav je i za m\u011b, and\u00edlku! Mysl\u00edm na tebe!<\/em><\/div>\n
A P.S. Miluji T\u011b.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tom st\u00e1le dokola pro\u010d\u00edtal t\u011bch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu op\u011bt valilo mno\u017estv\u00ed slz.<\/div>\n
„Kdo z v\u00e1s to ud\u011blal? Tak kdo?!“ rozk\u0159ikl se a probodl jak matku, tak Andrease pohledem. Tohle p\u0159ece nen\u00ed mo\u017en\u00e9! Jak, jak je tohle mo\u017en\u00e9? Jak mu m\u016f\u017ee Bill pos\u00edlat dopis a dort? Jak? Byl tak zmaten\u00fd! A p\u0159esto c\u00edtil tak kr\u00e1sn\u00fd pocit \u00falevy a \u0161t\u011bst\u00ed n\u011bkde uvnit\u0159 sebe. Op\u011bt se c\u00edtil tak, jakoby jej m\u011bl op\u011bt u sebe.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak se to sem dostalo, Tome. Ale m\u011bl bys jej poslechnout, m\u00e1 pravdu.“<\/div>\n
„Jak m\u016f\u017ee m\u00edt pravdu? V\u017edy\u0165 je\u2026“ Nemohl to slovo vypustit z \u00fast. P\u00e1lilo jej na jazyku.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je, ale\u2026 M\u00e1 pravdu, mus\u00ed\u0161 j\u00edt d\u00e1l, Tome. Nesm\u00ed\u0161 se uzav\u0159\u00edt do sebe, mus\u00ed\u0161 j\u00edt d\u00e1l. On to tak chce, tak ho poslechni.“<\/div>\n
Je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut sed\u011bl Tom ti\u0161e jako my\u0161ka a pro\u010d\u00edtal si slova, kter\u00e1 mu poslala jeho l\u00e1ska, ne\u017e nakonec slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a za radostn\u00e9ho poskakov\u00e1n\u00ed Andrease se p\u0159esunul do koupelny. Jestli si to opravdu p\u0159eje jeho l\u00e1ska, pak to ud\u011bl\u00e1. P\u016fjde ven a oslav\u00ed jejich narozeniny. Nen\u00ed toti\u017e nic, co by pro n\u011bj neud\u011blal.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Tahle pov\u00eddka m\u011b napadla, kdy\u017e jsem se naprosto neskute\u010dn\u011b nudila p\u0159i u\u010den\u00ed na srovn\u00e1vac\u00ed test z DAP. Nev\u00edm, jestli u\u017e tady n\u011bco takov\u00e9ho nebylo, ale jeliko\u017e jsem si dnes odpoledne proch\u00e1zela svoje DVD\u010dka a tam vid\u011bla n\u00e1zev: „P.S. Miluji T\u011b“,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[229],"tags":[],"class_list":["post-14597","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-p-s-i-love-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14597","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14597"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14597\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14597"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14597"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14597"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}