{"id":14603,"date":"2009-05-04T15:30:00","date_gmt":"2009-05-04T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14569"},"modified":"2009-05-04T15:30:00","modified_gmt":"2009-05-04T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/04\/chaos-v-dusi-ii-32\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 32."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tak vst\u00e1va\u010dka, pane!“<\/div>\n
Nazloben\u011b jsem zavr\u010del. V\u017edy\u0165 je \u010dasu dost, nikam se nesp\u011bch\u00e1. Tak pro\u010d bych m\u011bl urychlit opou\u0161t\u011bn\u00ed postele? V\u010derej\u0161\u00ed noc byla tak \u00fa\u017easn\u00e1, a mn\u011b se je\u0161t\u011b jednou vr\u00e1tila v podob\u011b n\u00e1dhern\u00e9ho snu, kter\u00fd mi v\u0161ak m\u016fj drah\u00fd brat\u0159\u00ed\u010dek sv\u00fdm hlasem p\u0159eru\u0161il. Sakra\u2026 zrovna v t\u00e9 pro m\u011b nejmilej\u0161\u00ed f\u00e1zi. Kdy\u017e u\u017e bylo po v\u0161em a my se k sob\u011b jenom n\u011b\u017en\u011b tulili a \u0161eptali si do ou\u0161ek sl\u016fvka l\u00e1sky\u2026 Oto\u010dil jsem se k n\u011bmu z\u00e1dy a p\u0159et\u00e1hl si pe\u0159inu p\u0159es hlavu, sna\u017e\u00edce si vychutnat posledn\u00ed dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed obr\u00e1zky ze snu. Ty se mi ale u\u017e ztr\u00e1cely p\u0159ed o\u010dima, a \u010d\u00edm v\u00edc jsem se sna\u017eil na n\u011b se soust\u0159edit, t\u00edm m\u00ed\u0148 byly vid\u011bt, a\u017e nakonec odum\u0159ely docela. Zatracen\u00fd Tom a ten jeho bud\u00ed\u010dek\u2026 A pak \u017ee je to moje dvoj\u010de. Kdyby j\u00edm byl, tak ur\u010dit\u011b intuitivn\u011b, podle zajist\u00e9 spokojen\u00e9ho v\u00fdrazu na m\u00e9 sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159i, pozn\u00e1, \u017ee m\u011b je\u0161t\u011b budit nem\u00e1. Ale to bych po n\u011bm asi u\u017e cht\u011bl moc, po mezkovi jednom\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tak Bill\u00ed, vylez z t\u00fd postele,“ l\u00e1k\u00e1 m\u011b ven. „\u010cek\u00e1 na tebe v\u00fdborn\u00e1 sn\u00eddan\u011b, kon\u00edci u\u017e jsou nakrmen\u00ed a venku je hezky, tak m\u011b napadlo, \u017ee bysme se mohli jet projet, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Co\u017ee? J\u00e1 snad \u0161patn\u011b sly\u0161\u00edm! Odkdy by Tom dobrovoln\u011b vylezl na kon\u011b? Vlastn\u011b\u2026 od doby, co si tady na n\u011b zvyknul. Nen\u00ed do nich takov\u00fd bl\u00e1zen jako j\u00e1, kter\u00fd jsem se rozhodl, \u017ee prvn\u00ed, co po n\u00e1vratu dom\u016f ud\u011bl\u00e1m, bude nov\u00e1 licence, abych mohl zase za\u010d\u00edt z\u00e1vodit. Ale u\u017e je akceptoval a dokonce si s nima ob\u010das hr\u00e1l\u2026 a te\u010f je i stihl s\u00e1m nakrmit. No jo, to je vid\u011bt, \u017ee divo\u010dina \u0161lecht\u00ed\u2026<\/div>\n
\n
S ubl\u00ed\u017een\u00fdm v\u00fdrazem se dlouhat\u00e1nsky protahuju a z\u00edv\u00e1m, div mi pusa nevypadne z pant\u016f. \u00dapln\u011b c\u00edt\u00edm, jak mi pok\u0159up\u00e1vaj\u00ed \u010delisti i v\u0161echny obratle. Teprve, kdy\u017e jsem se sv\u00fdm procesem buzen\u00ed se vcelku spokojen\u00fd, se kone\u010dn\u011b vyhrabu z postele. Hod\u00edm na sebe jen venkovn\u00ed tepl\u00e1ky, tri\u010dko a teplou mikinu, nedbale h\u0159ebenem prohr\u00e1bnu vlasy, vy\u010dist\u00edm si zuby a jdu dol\u016f do kuchyn\u011b. Ale tam utrp\u00edm m\u00edrn\u00fd \u0161ok\u2026 Tom toti\u017e pr\u00e1v\u011b nakl\u00e1d\u00e1 na tal\u00ed\u0159 u\u017e \u010dtvrtou, pe\u010dliv\u011b promazanou pala\u010dinku. Obratn\u011b ji rovn\u00e1 vedle t\u0159ech p\u0159edchoz\u00edch a u\u017e mi nese tal\u00ed\u0159 na st\u016fl, tak jako sob\u011b. No tohle\u2026 A doma se za spor\u00e1k nepostav\u00ed, ani kdyby ho k tomu t\u00e1hli p\u00e1rem vol\u016f, pokud se teda nejedn\u00e1 o \u0161pagety, m\u00edchan\u00e1 vaj\u00ed\u010dka \u010di krupicovou ka\u0161i. No jo\u2026 asi ho chytaj\u00ed pe\u010dovatelsk\u00e9 pudy. Mn\u011b to v\u0161ak nevad\u00ed. Usednu na \u017eidli, vrhnu obdivn\u00fd pohled na l\u00e1kav\u011b vypadaj\u00edc\u00ed tal\u00ed\u0159, la\u010dn\u011b nasaju tu v\u016fni a sleduju, jak Tom p\u0159ede m\u011b stav\u00ed hrnek s m\u00fdm obl\u00edben\u00fdm rozpustn\u00fdm kafem s ml\u00edkem a cukrem. Rozho\u0159\u010den\u00ed z n\u00e1siln\u00e9ho probuzen\u00ed, pokud po tomhle pohledu je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 zbylo, okam\u017eit\u011b vyprch\u00e1 pot\u00e9, co se zakousnu do jedn\u00e9 z pala\u010dinek. Mmmmmm\u2026 To je dobrota\u2026 Asi budu muset po n\u00e1vratu dom\u016f Toma po\u0159\u00e1dn\u011b zap\u0159\u00e1hnout, aby st\u00e1l u spor\u00e1ku \u010dast\u011bji. Jeho pohled, kter\u00fd na m\u011b h\u00e1z\u00ed, mi sice jasn\u011b \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee po jeho va\u0159en\u00ed zaprasenou kuchy\u0148 a hordu n\u00e1dob\u00ed u\u017e budu m\u00edt na starost j\u00e1 a jedin\u011b j\u00e1, ale ta chu\u0165 sn\u00eddan\u011b mi to bohat\u011b kompenzuje. Ach Tommy\u2026 kdybys v\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f t\u011b miluju snad v\u00edc, ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pot\u00e9, co do sebe nal\u00e1duju sedmou, a definitivn\u011b posledn\u00ed pala\u010dinku, rozval\u00edm se na \u017eidli, m\u00e1m dojem, \u017ee ty tepl\u00e1ky na mn\u011b prasknou. Takhle dob\u0159e jsem si skute\u010dn\u011b u\u017e dlouho nepo\u0161m\u00e1knul. Dopiju posledn\u00ed lok k\u00e1vy a z \u00fast se mi vyval\u00ed dlouhat\u00e1nsk\u00e9, hlubok\u00e9 \u0159\u00edhnut\u00ed, po kter\u00e9m se mi v \u017ealudku kr\u00e1sn\u011b ulev\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„No jo,“ ucul\u00ed se na m\u011b Tom, kter\u00fd je na tyhle moje p\u0159\u00edle\u017eitostn\u00e9 projevy u\u017e d\u00e1vno zvykl\u00fd. „Hlavn\u011b, \u017ee ti chutnalo\u2026“<\/div>\n
„No to teda,“ k\u00fdvnu hlavou a c\u00edt\u00edm se p\u0159itom blaze. „Takhle bude\u0161 va\u0159it \u010dast\u011bji.“<\/div>\n
„Tak na to teda zapome\u0148,“ zavrt\u00ed rozhodn\u011b hlavou. „Tady mo\u017en\u00e1, ale doma bude\u0161 zase va\u0159it hezky ty nebo rozvozov\u00e1 slu\u017eba z n\u011bjak\u00fd restaurace.“<\/div>\n
„To si jenom mysl\u00ed\u0161,“ nasad\u00edm nevinn\u00fd \u00fasm\u011bv. „J\u00e1 u\u017e si t\u011b n\u011bjak zpacifikuju, abys mi va\u0159il.“<\/div>\n
„Nepov\u00eddej,“ nadzvedl t\u00e1zav\u011b lev\u00e9 obo\u010d\u00ed. „A jak si m\u011b zpacifikuje\u0161? Pov\u00eddej, to by m\u011b zaj\u00edmalo!“<\/div>\n
„Nebu\u010f zv\u011bdavej, bude\u0161 brzo starej,“ hod\u00edm po n\u011bm v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fa\u0161klebek, na\u010de\u017e se zmo\u017een\u011b zvednu a s v\u00fdrazem krajn\u00edho odporu jdu na myt\u00ed n\u00e1dob\u00ed. Co nad\u011blat. Dobr\u00e1 sn\u00eddan\u011b si holt vyb\u00edr\u00e1 svou da\u0148\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e se kuchy\u0148 bl\u00fdsk\u00e1 \u010distotou, a to teda doslova, proto\u017ee takov\u00fd perfekcionista jako j\u00e1, kdy\u017e u\u017e se do n\u011b\u010deho vrhne, tak to mus\u00ed m\u00edt pod palcem, zmo\u017een\u011b dosednu ke stolu a poslouch\u00e1m, jak se v konvici, kterou jsem zapnul, znovu za\u010d\u00edn\u00e1 va\u0159it voda na kafe, po tomhle gruntov\u00e1n\u00ed pot\u0159ebuju je\u0161t\u011b jedno. Ani mi nedocvakne, \u017ee si ten v\u00fdborn\u00fd n\u00e1poj nechyst\u00e1m. Teprve, kdy\u017e konvice ti\u0161e vycvakne, si jdu pro hrn\u00ed\u010dek, nasypu do n\u011bj rozpustnou sm\u011bs a zaliju ji vodou jenom do dvou t\u0159etin, zbytek doleju ml\u00edkem. P\u0159id\u00e1m dv\u011b l\u017ei\u010dky cukru, znovu sednu na \u017eidli a te\u010f u\u017e spokojen\u011b si za\u010dnu k\u00e1vu pln\u011b vychutn\u00e1vat\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Hele, a co j\u00e1?“ ozve se ode dve\u0159\u00ed, kde stoj\u00ed Tom a zv\u011bdav\u011b natahuje krk, aby zjistil, \u017ee jemu jsem nic nep\u0159ipravil.<\/div>\n
„Ne\u0159ekl sis,“ pokr\u010d\u00edm rameny.<\/div>\n
„Je\u017ekovy\u2026 a to si \u0159\u00edk\u00e1\u0161 dvoj\u010de?“ prskne naoko rozho\u0159\u010den\u011b. „M\u011bl bys v\u011bd\u011bt, \u017ee jsem si cht\u011bl d\u00e1t taky!“<\/div>\n
„Hmmm\u2026“ zabru\u010d\u00edm nev\u0161\u00edmav\u011b.<\/div>\n
„No po\u010dkej,“ u\u0161kl\u00edbne se. „J\u00e1 ti d\u00e1m\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Nasad\u00ed v\u00fdraz, jako by m\u011b cht\u011bl m\u00e9ho n\u00e1poje zbavit, ale j\u00e1 moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee je to jenom plan\u00e1 v\u00fdhru\u017eka. Tom toti\u017e rozpustn\u00fd nepije, ten pije v\u00fdhradn\u011b turka a je\u0161t\u011b k tomu bez ml\u00edka. Tou dobrotou, co si dop\u0159\u00e1v\u00e1m j\u00e1, absolutn\u011b pohrd\u00e1\u2026 A taky, \u017ee jo. Sotva k sob\u011b p\u0159it\u00e1hne m\u016fj hrnek a \u010dichne k n\u011bmu, znechucen\u011b se odt\u00e1hne.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty prase,“ zahudruje. „Kdy se u\u017e kone\u010dn\u011b nau\u010d\u00ed\u0161 p\u00edt norm\u00e1ln\u00ed kafe?“<\/div>\n
Nadzvednu obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A tohle je podle tebe nenorm\u00e1ln\u00ed?“<\/div>\n
„Jo!“ prskne. „Tohle je p\u011bknej blivajz! Jenom obarven\u00e1 voda sm\u00edchan\u00e1 s ml\u00edkem, a je\u0161t\u011b k tomu p\u011bkn\u011b p\u0159eslazen\u00e1, a\u017e by se z toho jeden poblil!“<\/div>\n
Pohrdav\u011b si odfrknu, kdy\u017e vid\u00edm, jak si zbytkem vody dol\u00e9v\u00e1 sv\u00e9ho pe\u010dliv\u011b p\u0159ipravovan\u00e9ho siln\u00e9ho logr\u00e1ska.<\/div>\n
„J\u00e1 bych se naopak poblil z toho tv\u00e9ho blafu,“ op\u00e1\u010d\u00edm jeho reakci. „By jednoho slo\u017eilo, takhle siln\u00fd kafe, jako m\u00e1\u0161 ty\u2026 a pak bych po tob\u011b m\u011bl cht\u00edt, aby ses kone\u010dn\u011b odnau\u010dil krkat, kdy\u017e ve skute\u010dnosti v\u00edm, co za hum\u00e1\u010d to v\u011b\u010dn\u011b lemc\u00e1\u0161\u2026“<\/div>\n
„No jasn\u011b,“ uchichtne se. „Prej, \u017ee by to jednoho slo\u017eilo\u2026 to se hned pozn\u00e1, kdo z n\u00e1s dvou je c\u00ed\u0165a prvn\u00edho kalibru!“<\/div>\n
„No dovol!“ zahu\u010d\u00edm. „Tak abys v\u011bd\u011bl, a\u017e za chv\u00edli pojedeme na tu proj\u00ed\u017e\u010fku, tak t\u011b posad\u00edm na h\u0159ebce a \u0161krtnu mu pod ocasem, abys v\u011bd\u011bl!“<\/div>\n
„To neud\u011bl\u00e1\u0161,“ u\u0161kl\u00edbl se na m\u011b.<\/div>\n
„Ale ud\u011bl\u00e1m,“ vyvr\u00e1t\u00edm \u0161ikovn\u011b jeho opa\u010dn\u00fd n\u00e1zor.<\/div>\n
„Neud\u011bl\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
„Neud\u011bl\u00e1\u0161!“<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m!“<\/div>\n
„Neud\u011bl\u00e1\u0161 a hotovo!“ vyprskne. Jestli n\u011bco t\u011b\u017ece nese, pak je to takov\u00e1 situace, v n\u00ed\u017e p\u0159edst\u00edr\u00e1me h\u00e1dku. A\u010dkoliv oba v\u00edme, \u017ee je to jenom hra a vz\u00e1jemn\u00e9 \u0161k\u00e1dlen\u00ed, m\u00e1m takov\u00fd dojem, \u017ee Tomovo ego p\u0159itom utrh\u00e1v\u00e1 t\u011b\u017ek\u00e9 r\u00e1ny. Sm\u00ed\u0159liv\u011b se na n\u011bj usm\u011bju a i on zmlkne. Hled\u00edme si ka\u017ed\u00fd sv\u00e9ho kafe, abychom u\u017e kone\u010dn\u011b mohli ven\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tak hele,“ nasad\u00edm v\u00e1\u017en\u00fd t\u00f3n pot\u00e9, co u\u017e m\u00e1me ka\u017ed\u00fd sv\u00e9ho kon\u011b vyh\u0159ebelcovan\u00e9ho. „Te\u010f ti uk\u00e1\u017eu takovou srandu. A to, jak se k\u016f\u0148 spr\u00e1vn\u011b osedl\u00e1, aby ten tv\u016fj chud\u00e1k nedopadl jako posledn\u011b,“ v\u00fdznamn\u011b zamrk\u00e1m, kdy\u017e Tom u\u017e u\u017e h\u00e1z\u00ed otr\u00e1ven\u00fd pohled a chce evidentn\u011b protestovat. P\u0159istoup\u00edm a\u017e k n\u011bmu a na d\u016fkaz sv\u00fdch slov uk\u00e1\u017eu na ryz\u00e1k\u016fv h\u0159bet, kter\u00fd byl st\u00e1le je\u0161t\u011b mali\u010dko od\u0159en\u00fd po nespr\u00e1vn\u00e9m osedl\u00e1n\u00ed p\u0159i t\u00e9 Tomov\u011b ne\u0161\u0165astn\u00e9 j\u00edzd\u011b. Chv\u00edli to vypad\u00e1, \u017ee m\u016fj br\u00e1\u0161ka bude n\u011bco nam\u00edtat, ale o\u010dividn\u011b usoudil, \u017ee v tomhle sm\u011bru jsem prost\u011b holt lep\u0161\u00ed ne\u017e on, a \u017ee tedy bude moud\u0159ej\u0161\u00ed ml\u010det a nevzdorovat mi. Spokojen s jeho chov\u00e1n\u00edm, ukazuju mu detail po detailu, jak spr\u00e1vn\u011b narovnat de\u010dku a jak upevnit sedlo, aby sed\u011blo p\u0159esn\u011b tam, kde m\u00e1 b\u00fdt. Pozorn\u011b m\u011b sledoval, m\u00e1m v\u0161ak za to, \u017ee ne\u017e p\u0159\u00edkladn\u00e9 utahov\u00e1n\u00ed podb\u0159i\u0161n\u00edku, ho zaj\u00edmaly moje boxerky, kter\u00e9 byly o n\u011bco m\u00e1lo v\u00fd\u0161 ne\u017e tepl\u00e1ky a p\u0159i lehk\u00e9m p\u0159edklonu to bylo vid\u011bt. No ale za to j\u00e1 p\u0159ece nem\u016f\u017eu, \u017ee jsou ty tepl\u00e1ky tak voln\u00fd, \u017ee okam\u017eit\u011b sklouz\u00e1vaj\u00ed tro\u0161ku n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, kdykoliv \u010dlov\u011bk ud\u011bl\u00e1 r\u00e1zn\u011bj\u0161\u00ed pohyb trupem. P\u0159edst\u00edraj\u00edc, \u017ee si toho nev\u0161\u00edm\u00e1m, nasadil jsem ryz\u00e1kovi uzdu, proto\u017ee jsem m\u011bl dojem, \u017ee v Tomov\u011b pod\u00e1n\u00ed by to nemuselo dopadnout zrovna nejl\u00edp, a pak jsem rychle tot\u00e9\u017e u\u010dinil se „sv\u00fdm“ hn\u011bd\u00e1kem. Kdy\u017e bylo v\u0161e hotovo, vyvedli jsme zv\u00ed\u0159ata z ohrady. H\u0159ebec za d\u0159ev\u011bn\u00fdm hrazen\u00edm nazloben\u011b popob\u00edhal, kdy\u017e zjistil, \u017ee mu p\u016flka st\u00e1da cestuje n\u011bkam pry\u010d, dokonce n\u011bkolikr\u00e1t za\u0159i\u010del tak pronikav\u011b a hv\u00edzdav\u011b, a\u017e to p\u011bkn\u011b \u0161t\u00edplo do u\u0161\u00ed, pak se ale ura\u017een\u011b oto\u010dil a naoko ignorantsky se za\u010dal v\u011bnovat pasen\u00ed se, tak jako klisna, jej\u00ed\u017e b\u0159\u00ed\u0161ko mi p\u0159i\u0161lo den ode dne v\u011bt\u0161\u00ed. No snad se stihneme vr\u00e1tit dom\u016f d\u0159\u00edv, ne\u017e za\u010dne rodit. Nepop\u00edr\u00e1m, \u017ee by bylo n\u00e1dhern\u00e9 vid\u011bt mal\u00e9 h\u0159\u00edb\u00e1tko, ale u procesu porodu b\u00fdt skute\u010dn\u011b nemus\u00edm. Nemus\u00edm vid\u011bt a za\u017e\u00edt v\u0161echno\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Sleduju, jak se Tom relativn\u011b bez probl\u00e9m\u016f vyhoupl do sedla a pot\u00e9, co jsem se ujistil, \u017ee m\u00e1 spr\u00e1vn\u011b dlouh\u00e9 t\u0159meny (k tomu kupodivu ani nepot\u0159eboval mou asistenci), ud\u011blal jsem to sam\u00e9. Dosedl jsem do m\u011bkk\u00e9 vyle\u0161t\u011bn\u00e9 k\u016f\u017ee\u2026 a m\u011bl jsem dojem, \u017ee se rozpust\u00edm blahem. Kdy\u017e si to toti\u017e tak vezmu, tak jsem poprv\u00e9 od Sillyho smrti sed\u011bl v sedle, to, \u017ee jsem let\u011bl za Tomem na neosedlan\u00e9m h\u0159ebci, a \u017ee jsem si p\u00e1rkr\u00e1t ve v\u00fdb\u011bhu zablbnul bez sedla, se nepo\u010d\u00edt\u00e1. A te\u010f jsem jenom c\u00edtil p\u0159\u00edjemn\u00e9 polstrov\u00e1n\u00ed. Zap\u0159el jsem se do t\u0159men\u016f a na okam\u017eik zav\u0159el o\u010di. To byl prost\u011b tak \u00fa\u017easn\u00fd pocit, zase sed\u011bt v sedle! M\u011bl jsem pocit, \u017ee mi najednou pat\u0159\u00ed cel\u00fd sv\u011bt. Ani jsem nevn\u00edmal, jak se na m\u011b Tom dojat\u011b usm\u00edv\u00e1\u2026 Tro\u0161ku jsem zkr\u00e1til ot\u011b\u017ee, aby si hn\u011bd\u00e1k mohl pohodln\u011b svinout hlavu k hrudi, na\u010de\u017e jsem ho znenad\u00e1n\u00ed pob\u00eddl rovnou do cvalu, z n\u011bho\u017e jsem p\u0159e\u0161el do divok\u00e9ho trysku. Zaslechl jsem slab\u00e9 vyjeknut\u00ed, kdy\u017e jsem se ale ohl\u00e9dl p\u0159es rameno, vid\u011bl jsem, \u017ee m\u011b Tommy se sv\u00fdm ryz\u00e1kem bez probl\u00e9m\u016f n\u00e1sledujou\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„JUCH\u016e\u016e\u016e!“ zahalekal jsem, kdy\u017e jsme vecv\u00e1lali na lesn\u00ed stezku a j\u00e1 c\u00edtil ve tv\u00e1\u0159i podzimn\u00ed v\u00e1nek, v\u00ed\u0159en\u00ed mnou pror\u00e1\u017een\u00e9ho vzduchu a podmanivou v\u016fni barevn\u00e9ho lesa. Nemohl jsem se toho \u0161t\u011bst\u00ed naba\u017eit\u2026 a p\u0159esto se to v\u0161echno je\u0161t\u011b zintenzivnilo, kdy\u017e jsem vid\u011bl, \u017ee m\u011b Tom dojel a te\u010f na\u0161i kon\u00edci cv\u00e1lali t\u011bsn\u011b bok po boku, frkaj\u00edce p\u0159itom ve stejn\u00e9m rytmu. Rozz\u00e1\u0159en\u011b jsem se na br\u00e1\u0161ku pod\u00edval a nat\u00e1hl k n\u011bmu levou ruku. Na okam\u017eik se na m\u011b v\u00e1hav\u011b pod\u00edval, pak ale odhodlan\u011b svou vlastn\u00ed leva\u010dkou sev\u0159el ot\u011b\u017ee a pravou rukou se m\u011b chytil. Na\u0161e prsty se vz\u00e1jemn\u011b propletly a my se v radostn\u00e9 euforii \u0159\u00edtili d\u00e1l a d\u00e1l\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, ani\u017e bychom se pustili, jsme zpomalili lehce zpocen\u00e1 zv\u00ed\u0159ata do voln\u00e9ho kroku a naslouchali, jak jejich kopyta rytmicky dopadaj\u00ed do m\u011bkk\u00e9 lesn\u00ed p\u016fdy. Tomovi u\u017e ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed kon\u011b jednou rukou ned\u011blalo \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m a j\u00e1 u\u017e jsem se za\u010d\u00ednal t\u011b\u0161it, a\u017e si kone\u010dn\u011b ud\u011bl\u00e1m licenci a budu moct op\u011bt z\u00e1vodit. T\u0159eba by se mi do budoucna mohlo po\u0161t\u011bstit tak, \u017ee bych se dostal na dr\u00e1hu Velk\u00e9 Pardubick\u00e9. U\u017e jsem o tomhle dostihu mockr\u00e1t sly\u0161el, pr\u00fd je to druh\u00fd nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed z\u00e1vod na sv\u011bt\u011b. To by byl docela mazec, kdybych po n\u00e1vratu na\u0161el st\u00e1j, kterou bych sm\u011bl na tomhle z\u00e1vod\u011b reprezentovat. Tolik by m\u011b to v\u00e1bilo. Zv\u011bsti o Taxisov\u011b p\u0159\u00edkopu byly tak d\u011bsiv\u00e9, ale p\u0159itom tak tajupln\u00e9 a fascinuj\u00edc\u00ed\u2026 No ale dost fantaz\u00edrov\u00e1n\u00ed. Budu r\u00e1d, kdy\u017e se dostanu v\u016fbec do n\u011bjak\u00fdch men\u0161\u00edch z\u00e1vod\u016f. O Velk\u00e9 si zat\u00edm m\u016f\u017eu nechat jenom zd\u00e1t, a tak to i z\u016fstane. M\u00e1m toti\u017e obavy, \u017ee kdybych se o tomhle Tomovi zm\u00ednil, tak asi na m\u00edst\u011b v\u0161echny n\u011bmeck\u00e9 dostihov\u00e9 kon\u011b poraz\u00ed do gul\u00e1\u0161e. Tyhle \u010dty\u0159i u\u017e akceptoval, ale pokud jde o mou bezpe\u010dnost na nich, tak je v n\u011bm st\u00e1le velik\u00fd strach a snaha m\u011b ochra\u0148ovat a hl\u00eddat, aby se mi nic nestalo. A to se asi nikdy nezm\u011bn\u00ed. Ob\u010das m\u011b to tro\u0161ku zlob\u00ed, ale tahle vlastnost holt k Tomovi pat\u0159\u00ed\u2026 a koneckonc\u016f se mu ani nediv\u00edm, jak si m\u011b \u00fazkostn\u011b hl\u00edd\u00e1 po tom v\u0161em, co mi David ud\u011blal. B\u00fdt na jeho m\u00edst\u011b, tak se chov\u00e1m snad mnohem h\u016f\u0159. S nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed bych br\u00e1\u0161ku ani na sekundu nespustil z o\u010d\u00ed, pokud mo\u017eno se ho ani nep\u0159est\u00e1val jakkoliv dot\u00fdkat, abych m\u011bl jistotu, \u017ee je po\u0159\u00e1d se mnou, a z devades\u00e1ti dev\u00edti procent bych mu nechal, klidn\u011b i n\u00e1sil\u00edm, vp\u00edchnout pod k\u016f\u017ei mikro\u010dip s GPS navigac\u00ed, abych v\u011bd\u011bl, kdyby nedejbo\u017ee n\u011bkdy do\u0161lo k nejhor\u0161\u00edmu, kde ten m\u016fj brou\u010dek je\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Copak?“ vytrhne m\u011b z \u00favah Tom\u016fv hlas. „Tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se n\u011bjak nep\u0159\u00edtomn\u011b.“<\/div>\n
Prudce zat\u0159epu hlavou, abych si ji od chmurn\u00fdch my\u0161lenek o\u010distil.<\/div>\n
„Ale ne,“ usm\u011bju se na n\u011bj. „To se ti jenom zd\u00e1.“<\/div>\n
„No, ne\u0159ekl bych,“ op\u00e1\u010d\u00ed. „M\u00e1m toti\u017e dojem, \u017ee t\u011b u\u017e n\u011bjakou dobu, p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno n\u011bkolik let, \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b od prvn\u00edho z\u00e1\u0159\u00ed 1989, zn\u00e1m jako sv\u00fd boty. Tak\u017ee se nesna\u017e mi namluvit, \u017ee t\u011b nic nesu\u017euje, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee se tu tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 jako prase p\u0159ed por\u00e1\u017ekou.“<\/div>\n
„Chrocht,“ vyloud\u00edm ze sebe pom\u011brn\u011b v\u011brn\u00e9 napodoben\u00ed vep\u0159\u00edka. Pohl\u00e9dneme si navz\u00e1jem do o\u010d\u00ed a ten pohled n\u00e1m ob\u011bma p\u0159ivede z\u00e1chvat sm\u00edchu. Bo\u017ee, ten sv\u011bt je tak kr\u00e1sn\u00fd\u2026 Nicm\u00e9n\u011b m\u00e1m takov\u00fd dojem, \u017ee u\u017e lesem k\u0159\u00ed\u017eem kr\u00e1\u017eem bloud\u00edme docela dlouhou dobu, asi bychom to m\u011bli sto\u010dit k domovu. Ale j\u00e1 si chci je\u0161t\u011b hr\u00e1t\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ji!“ pl\u00e1cl jsem zni\u010dehonic Toma po ruce a pob\u00eddl hn\u011bd\u00e1ka do cvalu. „A opla nepla!“<\/div>\n
Kdy\u017e se ohl\u00e9dnu, vid\u00edm Tom\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd v\u00fdraz. Av\u0161ak pochopil, co m\u00e1m na mysli.<\/div>\n
„Jen po\u010dkej, ty jeden!“ p\u0159edst\u00edr\u00e1, \u017ee se zlob\u00ed. „A\u017e t\u011b chyt\u00edm, tak t\u011b sn\u00edm!“<\/div>\n
Na okam\u017eik kon\u011b zastav\u00edm a spiklenecky na n\u011bj zamrk\u00e1m.<\/div>\n
„Jo? To abych se snad nechal chytit,“ nasad\u00edm sv\u016fdn\u00fd hlas a zamrk\u00e1m \u0159asami.<\/div>\n
Jenom\u017ee to u\u017e Tom pob\u00eddl ryz\u00e1ka do rychl\u00e9ho tempa a za\u010dal se se \u0161kodolib\u00fdm v\u00fdrazem nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibli\u017eovat. Nev\u00e1hal jsem tedy a bleskurychle stiskl ko\u0148sk\u00e9 slabiny. Vn\u00edm\u00e1m, jak se zv\u00ed\u0159e n\u011bkolika ladn\u00fdmi skoky p\u0159ehouplo do tak rychl\u00e9ho cvalu, kter\u00fd mu umo\u017e\u0148oval kli\u010dkovat mezi stromy bez \u00fahony, a kdy\u017e jsme se vymotali na cestu, p\u0159e\u0161el hn\u011bd\u00e1k na moje zamlask\u00e1n\u00ed do trysku. Bo\u017ee, j\u00e1 u\u017e se tak t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e zase za\u010dnu z\u00e1vodit\u2026 Cestu dom\u016f u\u017e jsem znal. A najednou jsem docela zapomn\u011bl na na\u0161i hru. Byl jsem op\u011bt jezdcem, kter\u00fd mus\u00ed dojet do c\u00edle za ka\u017edou cenu prvn\u00ed. Ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee jsem se ve t\u0159menech postavil a \u017ee se p\u0159edkl\u00e1n\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e ke \u0161pi\u010dat\u00fdm zv\u011bdav\u00fdm u\u0161\u00edm. Stromy kolem n\u00e1s tvo\u0159ily jednolitou rozmazanou \u0161mouhu a c\u00edlov\u00e1 p\u00e1ska, kterou byla ve skute\u010dnosti ohrada, se st\u00e1le v\u00edce p\u0159ibli\u017eovala\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„JOOO!“ zabur\u00e1cel jsem, kdy\u017e jsem zv\u00ed\u0159e zarazil t\u011bsn\u011b p\u0159ed ohradou. V u\u0161\u00edch mi zn\u011bl radostn\u00fd k\u0159ik div\u00e1k\u016f sed\u00edc\u00edch na tribun\u00e1ch, kdy\u017e mi n\u00e1hle doch\u00e1zelo, \u017ee to jsou vlastn\u011b cvrlikaj\u00edc\u00ed pt\u00e1\u010dci a h\u0159ebec s klisnou, kte\u0159\u00ed u\u017e poklus\u00e1vali z druh\u00e9 strany hrazen\u00ed\u2026<\/div>\n
„No teda, to byl ale fofr,“ prohodil uznale Tom, kter\u00fd m\u011b pr\u00e1v\u011b dojel a zastavil sv\u00e9ho splaven\u00e9ho kon\u011b. „Norm\u00e1ln\u011b ty kdyby ses vid\u011bl! Tys bral mety jako o \u017eivot, a kdy\u017e jsem na tebe volal, \u017ee s honi\u010dkou kon\u010d\u00edme, proto\u017ee bys ji stejn\u011b vyhr\u00e1l, tak jsi m\u011b ani nepost\u0159ehl\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Jo, m\u011bl pravdu. Nepost\u0159ehl jsem ho. Proto\u017ee jsem se c\u00edtil, jako bych byl v tu chv\u00edli n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Na dlouhat\u00e1nsk\u00e9 z\u00e1vodn\u00ed dr\u00e1ze, kter\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edce umoc\u0148uje souzn\u011bn\u00ed m\u00e9 a ko\u0148sk\u00e9 du\u0161e. Souzn\u011bn\u00ed, kter\u00e9 n\u00e1s dva \u017eene za v\u00edt\u011bzstv\u00edm\u2026<\/div>\n
„Hal\u00f3!“ zam\u00e1val mi rukou p\u0159ed o\u010dima. „Vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
„J – jo, jasn\u011b, promi\u0148,“ zakoktal jsem se a rozpa\u010dit\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
Nechal jsem ho, a\u0165 si o mn\u011b mysl\u00ed, co chce, a sesedl jsem z kon\u011b. On u\u010dinil to sam\u00e9. Pak jsme zv\u00ed\u0159ata zavedli do v\u00fdb\u011bhu, kde jsme z nich s\u0148ali postroje. U\u017e jsme cht\u011bli j\u00edt pro sl\u00e1mu, abychom je aspo\u0148 tro\u0161ku zbavili chuchvalc\u016f p\u011bny na srsti, kdy\u017e si oba lehli na zem a za\u010dali se v\u00e1let. Samoz\u0159ejm\u011b v tom nejpra\u0161n\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b v\u00fdb\u011bhu\u2026 a kdy\u017e se po chv\u00edli bla\u017een\u00e9ho odfrkov\u00e1n\u00ed zase zvedli na nohy a ot\u0159epali se, byli oba jednolit\u011b \u0161edohn\u011bd\u00ed. Ten pohled m\u011b i Toma rozesm\u00e1l a kdy\u017e se na n\u00e1s ti dva je\u0161t\u011b pod\u00edvali t\u011b\u017ece nevinn\u00fdm pohledem, \u0161li jsme jim rad\u0161i p\u0159ichystat ve\u010de\u0159i. Dal\u0161\u00ed jejich v\u00fdmysly by toti\u017e na\u0161e, od sm\u00edchu rozbolav\u011bl\u00e9 br\u00e1nice, nemusely taky vydr\u017eet…<\/div>\n
Kdy\u017e jsme zav\u00edrali na noc stodolu, zrovna zapadalo slunce. Ve vzduchu v\u0161ak byla c\u00edtit podivn\u011b intenzivn\u00ed vl\u00e1ha. Vzhl\u00e9dl jsem sm\u011brem k obloze a spat\u0159il, jak se nad lesem sb\u00edraj\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9 kupovit\u00e9 mraky.<\/p>\n<\/div>\n
„Asi bude p\u011bknej slejv\u00e1k,“ poznamenal Tom, kter\u00fd se d\u00edval stejn\u00fdm sm\u011brem jako j\u00e1.<\/div>\n
„To teda,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. „A asi i bou\u0159ka, m\u00e1m takov\u00fd dojem,“ dodal jsem, kdy\u017e jsem v d\u00e1lce podle oh\u00fdb\u00e1n\u00ed strom\u016f poznal, \u017ee se za\u010d\u00edn\u00e1 zvedat p\u011bkn\u00fd vichr. Rad\u0161i jsme zalezli dom\u016f a \u0161li si ud\u011blat vlastn\u00ed ve\u010de\u0159i. Pr\u00e1v\u011b v\u010das, kdy\u017e jsme toti\u017e do\u0161li do kuchyn\u011b, byl v\u00edtr u\u017e kolem chalupy a mraky se bl\u00ed\u017eily \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, zat\u00edmco voda v konvici bublala a my jsme mazali pe\u010divo, abychom k hork\u00e9mu \u010daji m\u011bli co zakousnout.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bill „Tak vst\u00e1va\u010dka, pane!“ Nazloben\u011b jsem zavr\u010del. V\u017edy\u0165 je \u010dasu dost, nikam se nesp\u011bch\u00e1. Tak pro\u010d bych m\u011bl urychlit opou\u0161t\u011bn\u00ed postele? V\u010derej\u0161\u00ed noc byla tak \u00fa\u017easn\u00e1, a mn\u011b se je\u0161t\u011b jednou vr\u00e1tila v podob\u011b n\u00e1dhern\u00e9ho snu, kter\u00fd mi v\u0161ak m\u016fj<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-14603","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14603","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14603"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14603\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14603"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14603"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14603"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}