{"id":14615,"date":"2009-05-02T18:30:00","date_gmt":"2009-05-02T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14581"},"modified":"2009-05-02T18:30:00","modified_gmt":"2009-05-02T17:30:00","slug":"makes-three-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/02\/makes-three-11\/","title":{"rendered":"Makes Three 11."},"content":{"rendered":"
autor: Majestrix<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Je perspektivn\u00ed v\u00fdchodisko opravdu odpov\u011bd\u00ed? Je to dobr\u00e9 a pro v\u00e1s obzvl\u00e1\u0161\u0165.<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
David se sna\u017eil b\u00fdt v klidu; nebylo by pro n\u011bj dobr\u00e9, kdyby ho n\u011bkdo vid\u011bl p\u0159i v\u00fdbuchu vzteku. Chodil tam a zp\u00e1tky po m\u00edstnosti, sledoval jak Saki telefonuje. Nejsp\u00ed\u0161e sv\u00e9mu t\u00fdmu ochranky, kter\u00fd kontroloval are\u00e1l kolem hotelu. Pod\u00edval se na skupinu, ka\u017ed\u00fd z nich vypadal naprosto jinak. Georg naprosto rozechv\u011bl\u00fd, trhal v rukou pap\u00edrov\u00e9 kapesn\u00ed\u010dky, zvedal kousky ze sv\u00e9ho kl\u00edna a trhal je na kousky je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Gustav si bubnoval staccato na kraji stolu; o\u010dima se zam\u011b\u0159oval na ze\u010f p\u0159ed sebou. Ale \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mu d\u011blal nejv\u011bt\u0161\u00ed starosti, byl Bill. Sed\u011bl u stolu mezi nimi, koukal do stolu a nevydal ani hl\u00e1sku. Vypadal unaven\u011b; je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm, David se zamyslel, jestli by ho Bill poslechl, kdyby mu \u0159ekl, aby si \u0161el lehnout.<\/p>\n<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 ne. Jost se oto\u010dil na Sakiho, kter\u00fd polo\u017eil telefon. „Zkoordinoval jsem p\u00e1tr\u00e1n\u00ed, za\u010d\u00ednaj\u00ed na hotelov\u00fdch pozemc\u00edch.“<\/div>\n
„To m\u016f\u017ee trvat hodiny. Jak\u00fd jsou mo\u017enosti, \u017ee se mu n\u011bco stalo?“ zeptal se Jost ti\u0161e. Mohutn\u00fd p\u00e1n zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee nejsou. Je dost mo\u017en\u00fd, \u017ee se prost\u011b jen \u0161el proj\u00edt, proto\u017ee ho tu u\u017e nebavilo sed\u011bt. Jsme ale p\u0159ipraveni na ka\u017edou situaci. Na\u0161i lid\u00e9 u\u017e kontroluj\u00ed nemocnice a poslali jsme fotky na v\u0161echny policejn\u00ed stanice v okol\u00ed. Kv\u016fli Tomov\u011b osob\u011b jsou uji\u0161t\u011bni, \u017ee mus\u00edme b\u00fdt velice diskr\u00e9tn\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. D\u011bkuju, Saki.“ Oto\u010dil se David na sv\u00e9 kluky s m\u00edrn\u00fdm zamra\u010den\u00edm. „Pot\u0159ebuju, abyste te\u010f ke mn\u011b byli up\u0159\u00edmn\u00ed. Je mo\u017en\u00fd, \u017ee je Tom n\u011bkde s n\u011bjakou holkou?“<\/div>\n
Georg se na mana\u017eera pod\u00edval. „U\u017e jsme ti \u0159\u00edkali, \u017ee jsme v\u010dera v noci nikde nebyli.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, co jsi \u0159\u00edkal, ale taky ch\u00e1pu, \u017ee jste kamar\u00e1di a ob\u010das se prost\u011b pot\u0159ebujete kr\u00fdt. Nebude se zlobit-„<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ano, jestli nep\u0159estane\u0161 mektat o tom, \u017ee jsme ti n\u011bco zatajili. Nikdo v\u010dera v noci nebyl p\u00edt ani na diskot\u00e9ce, jasn\u00fd? Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jsme p\u0159edt\u00edm byli, byl ten, \u017ee jsme nev\u011bd\u011bli, \u017ee m\u00e1me m\u00edt dal\u0161\u00ed den tu show v r\u00e1diu. Tak u\u017e to kurva p\u0159esta\u0148 \u0159e\u0161it.“<\/div>\n
\n
„Fajn, tak mi teda \u0159ekn\u011bte, pro\u010d by Tom utekl do m\u011bsta, ani\u017e by to komukoliv \u0159ekl na b\u016fhv\u00edjak dlouho? Nikdo ho od koncertu nevid\u011bl.“<\/div>\n
„Mluvili jsme spolu asi hodinu po tom, co jsme se vr\u00e1tili do hotelu. Usnul jsem, a kdy\u017e jsem se probudil, byl u\u017e pry\u010d. To bylo kolem jeden\u00e1ct\u00e9.“ \u0158ekl Bill ti\u0161e.<\/div>\n
„Poh\u00e1dali jste se?“ zeptal se David.<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1\u0161 mi pravdu?“<\/div>\n
„Jsme snad v\u0161ichni lh\u00e1\u0159i, Davide?“ zeptal se chlapec znaven\u011b. U\u017e mu doch\u00e1zely nervy, bolelo ho b\u0159icho. Tom byl pry\u010d cel\u00fd den a se v\u0161emi rozhovory a zp\u00edv\u00e1n\u00edm, kter\u00e9 m\u011blo nastat ve\u010der, to bylo k nevydr\u017een\u00ed. „\u0158ekl bych ti, kdybychom se h\u00e1dali a on potom utekl.“<\/div>\n
„Nechci, abyste si, kluci, mysleli, \u017ee si mysl\u00edm, \u017ee jste lh\u00e1\u0159i\u2026 J\u00e1 jen\u2026 M\u00e1m jen dojem, \u017ee tu n\u011bco nehraje. N\u011bco se zm\u011bnilo a j\u00e1 a\u017e moc dob\u0159e v\u00edm, jak m\u016f\u017ee cel\u00e1 skupina zkolabovat, kdy\u017e se zm\u011bn\u00ed dynamika. Vy \u010dty\u0159i jste a\u017e moc talentovan\u00ed na to, abyste si mohli dovolit nechat malichernost zni\u010dit v\u00e1m va\u0161e kari\u00e9ry. Jen bych si p\u0159\u00e1l, abyste mi opravdu \u0159\u00edkali v\u0161echno a nenech\u00e1vali si v\u011bci pro sebe, jenom proto, aby to n\u00e1hodou neubl\u00ed\u017eilo va\u0161emu egu.“ David doufal, \u017ee bude vysly\u0161en.<\/div>\n
~*~<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ale nerozum\u00edm v\u00e1m.“ \u0158ekl Tom omluvn\u011b a malinko couvnul. Str\u00e1vil u\u017e p\u00e1r hodin hled\u00e1n\u00edm cesty zp\u00e1tky do hotelu. Zaplatil si taxi, ale pak si uv\u011bdomil, \u017ee nejen\u017ee si nepamatuje n\u00e1zev hotelu, ale \u017ee mu taxik\u00e1\u0159 ani nerozum\u00ed. To, jak se sna\u017eil navr\u00e1tit, mu moc nepomohlo a ztratil se je\u0161t\u011b v\u00edc. Slunce bude za chvilku zapadat a on moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee za chvilku bude muset b\u00fdt na hotelu, nebo ho n\u011bkdo zabije. Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e se na to p\u0159ipravovali. Tom pokra\u010doval v ch\u016fzi sm\u011brem, kter\u00fdm si byl t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee p\u0159i\u0161el, nepozn\u00e1val ale ani jednu budovu.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bjak\u00fd p\u00e1n jen zavrt\u011bl hlavou, Tom tedy vycouval z kr\u00e1mu a pokra\u010doval ulic\u00ed d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 ztracen\u011b.“ Tom se oto\u010dil a zamrkal. Koukala se na n\u011bj s \u00fasm\u011bvem star\u00e1 pan\u00ed s b\u00edl\u00fdmi vlasy. Mluvila perfektn\u011b n\u011bmecky.<\/div>\n
„Ztratil jsem se. Sna\u017e\u00edm se naj\u00edt sv\u016fj hotel.“ \u0158ekl Tom po chvilce. Pan\u00ed zavrt\u011bla hlavou a \u0161la bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„To jsem nem\u011bla na mysli.“ Kdy\u017e se zastavila, nesahala Tomovi ani po ramena. Ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b moc drobn\u00fdch star\u00fdch pan\u00ed nevid\u011bl, ale po\u0159\u00e1d musel p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co tady na ulici d\u011bl\u00e1 tak sama.<\/div>\n
„Jen m\u00e1m v hlav\u011b zmatek.“ \u0158ekl a za\u010dervenal se.<\/div>\n
„To vid\u00edm. Mohl bys pro m\u011b n\u011bco ud\u011blat? Mus\u00edm dom\u016f don\u00e9st n\u00e1kup a m\u016fj vnuk mi nemohl pomoci. Obvykle mi v\u017edycky v\u0161echno nos\u00ed on.“<\/div>\n
„Oh, jasn\u011b, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.“ Vzal Tom jej\u00ed dv\u011b ta\u0161ky.<\/div>\n
„Jsi tak dob\u0159e vychovan\u00fd. Tvoje matka t\u011b musela vychovat opravdu dob\u0159e.“<\/div>\n
„K\u00e9\u017e by to tak bylo.“ Malinko si v rukou poupravil ta\u0161ky, byly opravdu t\u011b\u017ek\u00e9, d\u00e1l se sta\u0159enkou pokra\u010doval ulic\u00ed dol\u016f.<\/div>\n
„Jak se jmenuje\u0161, mlad\u00fd mu\u017ei?“<\/div>\n
„Tom.“<\/div>\n
„Tome, r\u00e1da t\u011b potk\u00e1v\u00e1m. M\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edkat Oma Helga.“<\/div>\n
„Oma Helga?“ pod\u00edval se na n\u00ed Tom naivn\u011b. Vypadala jako babi\u010dka, kter\u00e1 tr\u00e1vila v\u011bt\u0161inu \u010dasu pe\u010den\u00edm cukrov\u00ed pro sv\u00e1 vnou\u010data. Tahle my\u0161lenka ho zah\u0159\u00e1la u srdce, byl a\u017e p\u0159ekvapen, jak rychle ho jeho \u00fazkost opou\u0161t\u00ed.<\/div>\n
„Ano. V\u0161ichni u m\u011b doma mi tak \u0159\u00edkaj\u00ed, tak\u017ee jsem na to zvykl\u00e1. U\u017e je to spousta let, co jsem se n\u011bkomu p\u0159edstavovala. Jestli to mohu \u0159\u00edct, tak vypad\u00e1\u0161, Tome, jako by ti na ramenou le\u017eely v\u0161echny strasti sv\u011bta.“<\/div>\n
„\u017divot je… komplikovan\u00fd,“ \u0159ekl Tom smutn\u011b.<\/div>\n
„Zn\u00ed\u0161, jako by tomu tak v\u017edycky nebylo.“<\/div>\n
„Bylo\u2026 ale ne tak jako te\u010f.“ Pomalu pokra\u010dovali v cest\u011b ulic\u00ed, Tom se sna\u017eil neupustit ta\u0161ky, pan\u00ed \u0161la vedle n\u011bj, vedla ho. „Chci \u0159\u00edct, \u017ee m\u016fj \u017eivot byl v\u017edycky tak tro\u0161ku hektick\u00fd a bl\u00e1zniv\u00fd. Moje pr\u00e1ce m\u011b hodn\u011b zam\u011bstn\u00e1v\u00e1.“<\/div>\n
„Ah. M\u016fj Gabriel byl v arm\u00e1d\u011b a\u017e do penze. Byl po\u0159\u00e1d pry\u010d. M\u00e1\u0161 n\u011bkoho, po kom se ti st\u00fdsk\u00e1?“<\/div>\n
„Ne. Je po\u0159\u00e1d se mnou. D\u011bl\u00e1me tu samou pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Tak v \u010dem je probl\u00e9m?“ Tom zav\u00e1hal a Oma Helga si toho v\u0161imla. „Nechci se v tom \u0161\u0165ourat, jen nem\u00e1m r\u00e1da, kdy\u017e vid\u00edm n\u011bkoho v tv\u00e9m v\u011bku tak rozmrzel\u00e9ho. Ob\u010das ale pom\u00e1h\u00e1 promluvit si s n\u011bk\u00fdm, koho nezn\u00e1\u0161, s n\u011bk\u00fdm, koho u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b v\u00edckr\u00e1t neuvid\u00ed\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
„\u017divot se mi m\u011bn\u00ed rychleji, ne\u017e dok\u00e1\u017eu sn\u00e9st.“ \u0158ekl Tom jedn\u00edm dechem a malinko se ot\u0159\u00e1sl. Jednou kdy\u017e se hr\u00e1z protrhne, je u\u017e pozd\u011b. „Dostal jsem n\u011bkoho do ur\u010dit\u00e9 situace a m\u00e1m te\u010f pocit viny. Necht\u011bli jsme to tak; sp\u00ed\u0161 to tak necht\u011bla ta osoba.“<\/div>\n
„Neo\u010dek\u00e1van\u00e9 t\u011bhotenstv\u00ed nen\u00ed konec sv\u011bta. To se tak jenom zd\u00e1.“ Zasm\u00e1la se Oma Helga tro\u0161ku, kdy\u017e vid\u011bla Tom\u016fv v\u00fdraz. „Mysl\u00ed\u0161 si snad, \u017ee jsi jedin\u00fd na sv\u011bt\u011b, komu se tohle stalo?“ za\u017eertovala malinko. Tom cht\u011bl vysv\u011btlit. „Synu, zvl\u00e1dnete to.“<\/div>\n
„Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat\u2026 V\u0161echno, co d\u011bl\u00e1m, je \u0161patn\u011b, i kdy\u017e se sna\u017e\u00edm pomoct nebo t\u00e9 osob\u011b d\u00e1t dostate\u010dn\u00fd prostor. Nedok\u00e1\u017eu to. M\u016fj \u017eivot se mi vymyk\u00e1 z rukou a j\u00e1 nev\u00edm, co si m\u00e1m po\u010d\u00edt.“ Zopakoval Tom.<\/div>\n
„V\u00e1\u017e\u00ed\u0161 si t\u00e9 osoby hodn\u011b?“ zeptala se Oma Helga. P\u0159ik\u00fdvnul. „Potom jedin\u00e9, co m\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat, je b\u00fdt tu pro ni, jak jen nejl\u00edp um\u00ed\u0161. Proch\u00e1z\u00ed velice t\u011b\u017ek\u00fdm obdob\u00edm, kter\u00e9mu sama<\/em> nerozum\u00ed. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, abyste nezapomn\u011bli na city, kter\u00e9 k sob\u011b c\u00edt\u00edte. D\u00edt\u011b je dobr\u00fd dar, nez\u00e1le\u017e\u00ed na okolnostech.“<\/div>\n
„Jo, m\u00e1te pravdu.“ P\u0159ik\u00fdvnul Tom pomalu, sna\u017eil se uvolnit, byl v k\u0159e\u010di. Oma Helga mu oddan\u011b stiskla ruku.<\/div>\n
„A k tomu, \u017ee m\u00e1\u0161 pocit, \u017ee nic ned\u011bl\u00e1\u0161 spr\u00e1vn\u011b\u2026 to je norm\u00e1ln\u00ed. V\u011bt\u0161ina t\u011bhotn\u00fdch lid\u00ed nem\u00e1 nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, co prov\u00e1d\u011bj\u00ed lidem ve sv\u00e9m okol\u00ed. T\u011blo proch\u00e1z\u00ed spoustou zm\u011bn, je to a\u017e k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed. Jen si spolu sedn\u011bte a \u0159ekn\u011bte mu, \u017ee jste tady pro n\u011b. Obvykle pak u\u017e budou zticha. Takhle to se mnou d\u011blal Gabriel. M\u011bli jsme spolu \u010dty\u0159i p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 d\u011bti, a te\u010f m\u00e1me sedm vnou\u010dat.“ \u0158ekla hrd\u011b.<\/div>\n
„To r\u00e1d sly\u0161\u00edm. Opravdu v\u00edte, jak n\u011bkomu zvednout n\u00e1ladu.“ Usm\u00e1l se Tom, poprv\u00e9 za celou tu dobu se c\u00edtil v pohod\u011b.<\/div>\n
„Jak b\u00fdt babi\u010dkou ve 101 letech.“ Zasm\u00e1la se Oma a Tom se k n\u00ed p\u0159ipojil. „Ale zp\u00e1tky k tob\u011b. Mus\u00ed\u0161 \u010delit skute\u010dnosti, \u017ee to s\u00e1m nezvl\u00e1dne\u0161.“<\/div>\n
„Nikomu jsme to je\u0161t\u011b ne\u0159ekli.“ P\u0159iznal, znenad\u00e1n\u00ed se zase b\u00e1l, u\u017e to ale nebylo tak hrozn\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„Budete muset. Na to, \u017ee to zvl\u00e1dnete sami, okam\u017eit\u011b mus\u00edte zapomenout. To byste se z toho zbl\u00e1znili.“<\/div>\n
„Je to\u2026 prek\u00e9rn\u00ed situace.“<\/div>\n
„To je v\u017edy.“ Jej\u00ed hlas nep\u0159ipou\u0161t\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 argumenty. „Poslouchej m\u011b, Tome, ta nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc je, abyste si uv\u011bdomili, \u017ee mus\u00edte p\u0159estat myslet jenom na sebe a za\u010d\u00edt myslet na to d\u00edt\u011b. Jedin\u00e9, co je te\u010f d\u016fle\u017eit\u00e9, je to, co je d\u016fle\u017eit\u00e9 pro miminko. Rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ano, madam.“ \u0158ekl Tom pokorn\u011b, zaj\u00edmalo ho, kde ta k\u0159ehk\u00e1 pan\u00ed vedle n\u011bj bere v\u0161echnu tu s\u00edlu. Sev\u0159en\u00ed jeho ruky toti\u017e za\u010d\u00ednalo bolet. „Ale nikdo nev\u00ed, \u017ee j\u00e1 jsem otec.“ To byla jedna z v\u011bc\u00ed, kter\u00e1 ho vevnit\u0159 nejv\u00edc u\u017e\u00edrala. Jeho reakce nebyly \u00fam\u011brn\u00e9 s pozic\u00ed, ve kter\u00e9 se nach\u00e1zel v rovnici jejich vztahu.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/div>\n
„\u2026proto\u017ee by to ubl\u00ed\u017eilo spoust\u011b lidem. Sp\u00ed\u0161 by n\u00e1m to zni\u010dilo \u017eivoty.“ \u0158ekl rozmrzele.<\/div>\n
„Tak to potom mus\u00ed\u0161 dr\u017eet v tajnosti, ne?“<\/div>\n
„Ale kdy\u017e to nen\u00ed f\u00e9r!“<\/div>\n
„Tak o co ti vlastn\u011b jde?“ zeptala se v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1-„<\/div>\n
„Jsi tam?“<\/div>\n
„Ano, ale-„<\/div>\n
„Bude\u0161 schopn\u00fd tr\u00e1vit s d\u00edt\u011btem \u010das, a\u017e se narod\u00ed?“<\/div>\n
„Ano, ale-„<\/div>\n
„Ale co<\/em>?“ zastavili se a Tom se na ni zoufale pod\u00edval. „Ale co? Jestli jsi schopn\u00fd b\u00fdt tam pro n\u011b a milovat svoje d\u00edt\u011b, tak \u010demu ti je titul? Kdybych nikdy \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u00edt\u011b nem\u011bla, st\u00e1le bych byla babi\u010dkou, proto\u017ee miluju ty, kte\u0159\u00ed zk\u0159\u00ed\u017eili mou cestu \u017eivota. Nau\u010dila jsem se, kdy a kde m\u00e1m b\u00fdt, kdy\u017e n\u011bkdo pot\u0159ebuje pomoci. Rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ano, madam.“ Usm\u00e1l se Tom a malinko se zasm\u00e1l. Byl tak pono\u0159en do v\u0161ech t\u011bch negativn\u00edch v\u011bc\u00ed, \u017ee ani na moment nep\u0159em\u00fd\u0161lel o pozitivech, kter\u00e1 jim tohle v\u0161echno m\u016f\u017ee p\u0159in\u00e9st. Kolik lid\u00ed m\u00e1 tu mo\u017enost m\u00edt d\u00edt\u011b s l\u00e1skou jejich \u017eivota?<\/div>\n
„Bude to t\u011b\u017ek\u00e9, budete v\u00e1hat, jestli to dok\u00e1\u017eete zvl\u00e1dnout, ale ty te\u010f u\u017e v\u00ed\u0161, \u017ee dok\u00e1\u017eete.“ Usm\u00e1la se na n\u011bj Helga a zavrt\u011bla hlavou. „Tolik mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u0161 m\u00e9ho Gabriela. M\u011bl v sob\u011b s\u00edlu, kterou nikdy nem\u011bl mo\u017enost objevit.“ Vzala mu z rukou ta\u0161ky a polo\u017eila je na zem, narovnala si tri\u010dko. „Jsi p\u0159ipraven\u00fd?“ sv\u011btla ve m\u011bst\u011b se b\u011bhem jejich pomal\u00e9 cesty kompletn\u011b rozsv\u00edtila a ulice za\u010d\u00ednaly utichat. Lid\u00e9 se vraceli dom\u016f.<\/div>\n
„Ne.“ \u0158ekl popravd\u011b a Oma Helga se zasm\u00e1la.<\/div>\n
„Zkus to znovu. Jsi p\u0159ipraven?“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl a vydechl. „Mysl\u00edm, \u017ee budu.“<\/div>\n
Jej\u00ed \u00fasm\u011bv byl nabit\u00fd pozitivn\u00ed energi\u00ed. „Tak je to spr\u00e1vn\u011b. To, co hled\u00e1\u0161, je p\u0159\u00edmo za tv\u00fdmi z\u00e1dy.“ Pouk\u00e1zala za jeho rameno. Tom se oto\u010dil a zalapal po dechu, ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu hotelu, tomu sam\u00e9mu hotelu, kter\u00fd hledal pomalu cel\u00fd den.<\/div>\n
„Ale jak jste-“ oto\u010dil se a vyvalil o\u010di. Nebyla tu \u017e\u00e1dn\u00e1 Oma Helga, ani ta\u0161ky, kter\u00e9 le\u017eely na obrubn\u00edku. Tom se pod\u00edval nahoru a dol\u016f ulic\u00ed a nezachytil jedinou zn\u00e1mku b\u011blav\u00fdch vlas\u016f. Zafoukal v\u00edtr a Tom se malinko zat\u0159\u00e1sl, oto\u010dil se a rozeb\u011bhl se k budov\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt, dokud mi nevysv\u011btl\u00ed\u0161, kde jsi byl, je ti to jasn\u00fd?“ \u0159ekl ti\u0161e Saki, kter\u00fd z\u00edral dol\u016f na dredat\u00e9ho chlapce. Tom zvedl pohled a rychle p\u0159ik\u00fdvnul. Bodyguard vypadal, \u017ee je\u0161t\u011b bude v \u0159e\u010di pokra\u010dovat, ale najednou ode\u0161el. Jost se zvednul od stolu, o kter\u00fd se op\u00edral a povzdychnul si.<\/div>\n
„Co se to s tebou posledn\u00ed dobou d\u011bje, Tome? Chov\u00e1\u0161 se jinak. Kdybych t\u011b neznal, m\u011bl bych dojem, \u017ee m\u00e1\u0161 deprese.“ Zamra\u010dil se mana\u017eer. Tom se na n\u011bj pod\u00edval a p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Potom by ses nem\u00fdlil.“<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ Davidovi spadla \u010delist. „Pro\u010d?“<\/div>\n
„To je slo\u017eit\u00fd.“<\/div>\n
„Tome, v\u00e1\u017en\u011b, douf\u00e1m, \u017ee se mnou m\u016f\u017ee\u0161 mluvit o \u010demkoliv. Jsem s tebou, kdyby se cokoliv stalo, \u0159ekni mi to, pros\u00edm, je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e to bude tak \u0161patn\u00fd, \u017ee bych s t\u00edm u\u017e nic nemohl d\u011blat.“<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd, Davide. Jen si p\u016fjdu odpo\u010dinout, ano?“<\/div>\n
„Na z\u00edtra jsem v\u00e1m v\u0161echno zru\u0161il. V\u0161ichni si budete moct p\u0159ed odjezdem odpo\u010dinout.“ Tom se pod\u00edval zp\u00e1tky na Josta a p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„D\u00edky.“<\/div>\n
„Bez probl\u00e9mu.“ Pod\u00edval se na chlapce a zamhou\u0159il trochu o\u010di. „N\u011bco se na tob\u011b zm\u011bnilo.“ Tom jen pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Jen jsem kone\u010dn\u011b na\u0161el perspektivn\u00ed v\u00fdchodisko.“ \u0158ekl Tom nakonec.<\/div>\n
„Alespo\u0148, \u017ee t\u011b nikdo nenakopal do zadku.“ Po\u0161k\u00e1dlil ho David, Tom se zasm\u00e1l. David si povzdychnul; tyhle d\u011bcka ho p\u0159ivedou do hrobu.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Georg se zamra\u010dil, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely a jednu Tomovi vrazil do ruky. Silou. „Kurva, Georgu, to bol\u00ed!“ \u0159ekl Tom, poupravil si ru\u010dn\u00edk, kter\u00fd m\u011bl na hlav\u011b a promnul si opatrn\u011b biceps. „Za co to bylo?“<\/div>\n
„Za to, ty kret\u00e9ne, \u017ee jsi ode\u0161el, ani\u017e bys to n\u011bkomu \u0159ekl.“ Objevil se vedle bas\u00e1ka Gustav, kter\u00fd ho pra\u0161til do druh\u00e9 ruky. „A tohle bylo za to, \u017ee sis s sebou nevzal telefon, ty debiln\u00ed parchante!“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148te! Nebudu moc dr\u017eet kytaru, kdy\u017e mi zl\u00e1mete ob\u011b ruce!“ zasy\u010del Tom a proto\u010dil rameny. „Hele, omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem zdrhnul, ale ten mobil jsem tu nenechal naschv\u00e1l. Nev\u0161iml jsem si toho, a pak u\u017e bylo pozd\u011b.“<\/div>\n
„Se\u0161 takovej debil. V\u00e1\u017en\u011b chytr\u00fd, j\u00edt do m\u011bsta, kter\u00fd nezn\u00e1\u0161, ve kter\u00fdm se neum\u00ed\u0161 dorozum\u011bt,“ proto\u010dil Georg o\u010di.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu m\u00e1\u0161 naviga\u010dn\u00ed schopnosti slep\u00e9ho a hluch\u00e9ho opil\u00e9ho d\u00edt\u011bte<\/em>, m\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se ti nic nestalo!“ p\u0159ipojil se Gustav. Tom si odfrknul. T\u00edm by si nebyl tak jist\u00fd. „Ud\u011blej to znovu, Kaulitzi a zadupu t\u011b do zem\u011b, potom si alespo\u0148 nebudeme muset d\u011blat starosti, kde jsi, proto\u017ee to budeme v\u011bd\u011bt; v nemocnici!“ \u0159ekl na\u017ehaven\u011b. Georg se u\u0161kl\u00edbnul a polo\u017eil dla\u0148 sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi na rameno; sna\u017eil se ho uklidnit.<\/div>\n
„Pro\u010d mus\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d vyhled\u00e1vat n\u00e1sil\u00ed?“ zeptal se Tom, p\u0159edst\u00edral, \u017ee je zran\u011bn\u00fd, t\u0159el si ru\u010dn\u00edk o dredy, aby z nich dostal co nejv\u00edce vody pry\u010d.<\/div>\n
Georg se pod\u00edval na Gustava. „Ml\u010d!“ p\u0159eru\u0161il ho je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl za\u010d\u00edt. „U\u017e jsi vid\u011bl Billa?“ zeptal se bas\u00e1k, sna\u017eil se rozpt\u00fdlit situaci.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne. Nejd\u0159\u00edv jsem se cht\u011bl osprchovat.“<\/div>\n
„No, tak my t\u011b nech\u00e1me. M\u00e1m o n\u011bj celkem starosti, od t\u00e9 doby, co zjistil, \u017ee tu nejsi, nejedl.“<\/div>\n
„A to jste ho nemohli p\u0159inutit?“ zeptal se Tom. Gustav se na n\u011bj pod\u00edval, jako by byl \u0161\u00edlen\u00fd.<\/div>\n
„Jo, tvoje dvoj\u010de, \u010dern\u00e9 vlasy, mo\u017en\u00e1 o dva a p\u016fl centimetru v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ty? Tohohle Billa? Uh\u2026 ne. Proto\u017ee prasata st\u00e1le neum\u011bj\u00ed l\u00e9tat. Poj\u010f, Georgu, m\u00e1m u\u017e pro dne\u0161ek dost obou Brat\u0159\u00ed Kaulitz\u016f.“ Chytl buben\u00edk Georga za z\u00e1p\u011bst\u00ed a t\u00e1hnul ho pry\u010d. Tom se na n\u011bj zad\u00edval, p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d Gustav sv\u00e9ho kamar\u00e1da nepustil.<\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edval se chodbou dol\u016f k Billovu pokoji a do\u0161el k z\u00e1v\u011bru, \u017ee te\u010f bude stejn\u011b dobr\u00fd \u010das na omluvu jako v\u017edycky. Odhodil ru\u010dn\u00edk na postel, vzal ob\u011b karty od pokoj\u016f a vyrazil sm\u011brem k bratrovu pokoji. Projel kartu, sv\u011bt\u00e9lko se rozsv\u00edtilo a on pomalu otev\u0159el dve\u0159e. Bill sed\u011bl z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm, kle\u010del na posteli a v n\u011b\u010dem se p\u0159ehraboval. Kdy\u017e Tom uvid\u011bl vedle n\u011bj jeho Prada ta\u0161ku, do\u0161lo mu, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 prov\u00e1d\u00ed sv\u016fj ritu\u00e1ln\u00ed \u00faklid kabelky. „Ahoj.“ \u0158ekl lehce, zav\u0159el za sebou dve\u0159e.<\/div>\n
„Ahoj.“ Bill\u016fv hlas zn\u011bl t\u011b\u017ekop\u00e1dn\u011b a bez \u017eivota, zcela opa\u010dn\u011b ne\u017e kdykoliv jindy. Tom malinko couvnul, proto\u017ee tohle byla i jeho vina.<\/div>\n
„Vr\u00e1til jsem se.“ Vid\u011bl, jak Bill p\u0159ik\u00fdvnul, ale st\u00e1le se k n\u011bmu neobracel.<\/div>\n
„To vid\u00edm. M\u00e1m radost.“<\/div>\n
„Nezn\u00ed\u0161 nad\u0161en\u011b.“<\/div>\n
„Jsem.“ Tom ten st\u00e1le stejn\u00fd t\u00f3n za\u010d\u00ednal nen\u00e1vid\u011bt.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Bille.“<\/div>\n
„Za co?“ zeptal se, kone\u010dn\u011b se pohnul. Byl to pokrok, i kdy\u017e se neoto\u010dil. Tom ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e a povzdychnul si.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee j\u00e1 tob\u011b taky. Omlouv\u00e1m se, jestli jsi m\u011bl pocit, \u017ee mus\u00ed\u0161 ut\u00e9ci. U\u017e se to nestane.“ Bill sklopil hlavu, proto\u017ee Tom obe\u0161el postel, aby se mu mohl pod\u00edvat do obli\u010deje.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, nebu\u010f takovej.“ Poprosil Tom pomalu, kleknul si na kolena vedle postele tak, aby mohl l\u00e9pe vid\u011bt Billovi do obli\u010deje. „\u0158ekl jsem, \u017ee se omlouv\u00e1m.“<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem t\u011b.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill klidn\u011b, vr\u00e1til se ke sv\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed \u010dinnosti. Zamra\u010dil se, kdy\u017e ho Tom chytl za z\u00e1p\u011bst\u00ed, \u010d\u00edm\u017e ho zastavil. „Co ode m\u011b chce\u0161, Tome?“ zeptal se a kone\u010dn\u011b se pod\u00edval sv\u00e9mu dvoj\u010deti do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Chci, aby ses choval, jako kdybys m\u011b sly\u0161el!“ \u0159ekl Tom zoufale, sedl si na postel a shrbil se p\u0159ed sv\u00e9 dvoj\u010de. Koukl se na to, co m\u011bl Bill na sob\u011b. „V\u017edycky jsi r\u00e1d nosil moje mikiny.“ \u0158ekl laskav\u011b. Bill se malinko zachv\u011bl a odvr\u00e1til pohled, nena\u0161tvalo ho to, jen nem\u011bl n\u00e1ladu na nostalgii. „Hele, Bille, omlouv\u00e1m se. Posral jsem to, nev\u00edm, pro\u010d jsem to ud\u011blal, ale ne\u0161lo to zastavit.“ Bill se na n\u011bj kone\u010dn\u011b pod\u00edval. „\u010c\u00e1st toho probl\u00e9mu, kter\u00fd jsem m\u011bl, byla, \u017ee jsem m\u011bl pocit, \u017ee si nem\u00e1m s k\u00fdm promluvit.“ Povzdychnul si, \u010dekal, \u017ee ho Bill p\u0159eru\u0161\u00ed, ale nestalo se tak. „J\u00e1\u2026 nemohl jsem s tebou mluvit, proto\u017ee jsem se c\u00edtil vinen a zodpov\u011bdn\u00fd za v\u0161echno, \u010d\u00edm proch\u00e1z\u00ed\u0161. Nem\u016f\u017eu to Georgovi ani Gustavovi \u0159\u00edct, proto\u017ee pak by v\u011bd\u011bli v\u0161echno a nev\u00edm, co by se potom stalo.“<\/p>\n<\/div>\n
„A tak\u2026 Pak jsem za\u010dal m\u00edt tyhle\u2026 z\u00e1chvaty, kdykoliv, kdy jsem se zamyslel nad t\u00edm, co n\u00e1s \u010dek\u00e1. C\u00edt\u00edm se vinen za to, \u010d\u00edm te\u010f proch\u00e1z\u00ed\u0161, slab\u00fd, proto\u017ee ti nem\u016f\u017eu d\u00e1t to, co pot\u0159ebuje\u0161. Nev\u00edm, co d\u011blat.“ \u0158ekl up\u0159\u00edmn\u011b, sledoval, jak Billovi z o\u010d\u00ed te\u010dou slzy. „Krom\u011b toho, u\u017e bych si m\u011bl zvyknout na to, jak jsi panova\u010dn\u00fd. Hormony ti to d\u011blaj\u00ed je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.“ Za\u017eertoval Tom a Bill se tichounce zasm\u00e1l, h\u0159betem ruky si ut\u0159el slzy. Usm\u00e1l se a malinko zvednul mikinu. „Chce\u0161 se do toho vysmrkat?“<\/div>\n
Vyslou\u017eil si t\u00edm od Billa v\u00fdbuch sm\u00edchu, Bill zavrt\u011bl hlavou a oto\u010dil se. „Tomi, j\u00e1 jen\u2026 U\u017e to nezvl\u00e1d\u00e1m. Po\u0159\u00e1d jsem unaven\u00fd, bol\u00ed m\u011b b\u0159icho, chci po\u0159\u00e1d jen sp\u00e1t. Alespo\u0148, \u017ee u\u017e ta zasran\u00e1 rann\u00ed nevolnost zmizela.“ Povzdychnul si a pokr\u010dil rameny. „Co budeme d\u011blat?“<\/div>\n
„To, co um\u00edme nejl\u00edp.“ \u0158ekl Tom rezolutn\u011b. „Mus\u00edme ud\u011blat p\u00e1r rozhodnut\u00ed, j\u00e1 u\u017e ale neute\u010du. Ty snad ano?“ Bill zavrt\u011bl hlavou. „Fajn. A te\u010f mi vysv\u011btli, pro\u010d je\u0161t\u011b nesp\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem p\u0159edst\u00edrat, \u017ee mi je \u00fapln\u011b jedno, \u017ee ses vr\u00e1til, ale nen\u00ed.“ Usm\u00e1l se lehce Bill. „Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jsem nebyl u Josta, kdy\u017e ses vr\u00e1til, byl, \u017ee jsem t\u011b necht\u011bl uspokojit.“ \u017dmoulal lem mikiny.<\/div>\n
„To ch\u00e1pu. Ud\u011blal bych to sam\u00e9.“ P\u0159ik\u00fdvnul Tom pomalu, bylo mu hrozn\u011b z toho, jak dlouho myslel jen na sebe. „Nebudu ti lh\u00e1t, polep\u0161il jsem se.“<\/div>\n
„Nechci, abys mi lhal, chci jen tebe<\/em>.“ \u0158ekl Bill jednodu\u0161e. „Chci, abys m\u011b zase miloval.“<\/div>\n
Tomovi se zlomilo srdce. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee t\u011b miluju, Bille\u2026 Nikdy jsem nep\u0159estal!“<\/div>\n
„Vypadalo to tak. Ani jsi m\u011b nepol\u00edbil!“ Tom si povzdychl a p\u0159ik\u00fdvl, sebral v\u0161echny Billovy pitominky a dal je do jeho kabelky, zbytek bordelu odhrnul rukou pry\u010d. Bill se zamra\u010den\u00edm pozoroval Toma, jak vylezl z postele a \u0161el zhasnout. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161, Tome?“<\/div>\n
„Jen\u2026“ vr\u00e1til se Tom do postele a jemn\u011b Billa polo\u017eil tak, \u017ee se oba na sebe koukali. Jejich o\u010di si u\u017e zvykly na tmu, sv\u011btla z chodby jim d\u00e1valy posledn\u00ed kous\u00ed\u010dky sv\u011btla. Pod\u00edval se na sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a povzdychnul si; Bill za\u010dal ti\u0161e plakat. Naklonil se bl\u00ed\u017e, dokud se nedot\u00fdkali nosy. „Jen se boj\u00edm, \u017ee ti ubl\u00ed\u017e\u00edm.“<\/div>\n
Bill nahlas popot\u00e1hnul. „Nem\u016f\u017ee\u0161 mi ubl\u00ed\u017eit polibkem, Tomi.“<\/div>\n
„Ale ty m\u011b jedn\u00edm z t\u011bch tv\u00fdch ano.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj pod\u00edval a zasm\u00e1l se. „To bylo o\u0161kliv\u00fd.“<\/div>\n
„L\u00edbilo se ti to.“ Proto\u010dil Tom o\u010di a rychle p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovy, okam\u017eit\u011b mu do\u0161lo, jak moc mu tohle chyb\u011blo. Nikdy to nebylo jen<\/em> l\u00edb\u00e1n\u00ed, kdy\u017e to bylo s Billem. Prohloubilo se to, Tom hladil Billa po boku a zamru\u010del, proto\u017ee nec\u00edtil jeho k\u016f\u017ei. Bez dechu se odt\u00e1hnul a zamra\u010dil se. „Pro\u010d m\u00e1\u0161 na sob\u011b tu v\u011bc? Mus\u00ed ti b\u00fdt vedro.“<\/div>\n
„Proto\u017ee se mi chce.“ \u0158ekl Bill nelehce, op\u0159el si \u010delo o Tom\u016fv krk. „Oh, tohle je tak \u00fa\u017easn\u00fd\u2026“ uvolnil se, Tomovy ruce dok\u00e1zaly z\u00e1zrak. „To mi chyb\u011blo.“<\/div>\n
„A mn\u011b chyb\u011blo to d\u011blat<\/em>.“ P\u0159iznal se Tom, dal ruce pry\u010d. „Bille, svl\u00edkni si to.“ Bill si to neochotn\u011b sundal a rychle se pod n\u011bj schoulil, aby nebyl vid\u011bt. „Pro\u010d jsi tak stydliv\u00fd?“ zeptal se Tom a zamra\u010dil se. Bill n\u011bco zamumlal a zamra\u010den\u00ed se je\u0161t\u011b prohloubilo. „Co\u017ee?“<\/div>\n
Bill si povzdychnul, chytl Toma za ruku a p\u0159ilo\u017eil si ji na hrudn\u00edk. Nebo sp\u00ed\u0161 na to, co b\u00fdvalo jeho hrudn\u00edkem p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e na tom byla prsa. Tom dal ruce \u0161okovan\u011b pry\u010d. „V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tohle ud\u011bl\u00e1\u0161.“ Zareptal Bill a schoval si obli\u010dej. Tom se nat\u00e1hnul a rozsv\u00edtil lampi\u010dku. „Rostou a nep\u0159estanou<\/em>\u2026“ schoval si Bill obli\u010dej do dlan\u00ed, nemohl se na sv\u00e9ho bratra pod\u00edvat.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj koukal s podivn\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji. Nev\u011bd\u011bl, jak se ohledn\u011b toho m\u00e1 c\u00edtit. Zrovna, kdy\u017e m\u011bl dojem, \u017ee u\u017e v\u011bci zvl\u00e1d\u00e1, muselo p\u0159ij\u00edt tohle a skopnout ho ze st\u0159echy. „Oh m\u016fj bo\u017ee\u2026“ za\u0161eptal, sna\u017eil se vzpomenout si, jak spr\u00e1vn\u011b d\u00fdchat, aby jste se ubr\u00e1nili omdlen\u00ed. „Oh bo\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, \u0159ekni n\u011bco jin\u00e9ho, cokoliv jin\u00e9ho. D\u011bs\u00ed\u0161 m\u011b. V\u00ed\u0161 ty co; znovu si vezmu tu mikinu. M\u016f\u017eeme p\u0159edst\u00edrat, \u017ee jsi to nikdy nevid\u011bl, naprosto t\u011b v tom ch\u00e1pu-“ Jeho slova byla p\u0159eru\u0161ena Tomov\u00fdmi rty.<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom odt\u00e1hnul, povzdychl si, m\u011bl dojem, \u017ee dneska u\u017e asi po patn\u00e1ct\u00e9. „Zmlkne\u0161 u\u017e kone\u010dn\u011b a nech\u00e1\u0161 m\u011b si na to zvyknout?“ Bill ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvnul, sev\u0159el mu ramena, byl hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee mu zase n\u011bkam neut\u00edk\u00e1. Tom se pod\u00edval na Billovo b\u0159\u00ed\u0161ko a s\u00e1m pro sebe si p\u0159ik\u00fdvnul. „V\u00e1\u017en\u011b to na tob\u011b u\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt vid\u011bt\u2026“<\/div>\n
„Je to tak \u0161patn\u00fd? Nem\u016f\u017eu u\u017e ani dopnout kalhoty.“ Za\u0161eptal Bill, jako by je snad n\u011bkdo mohl sly\u0161et.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne, ale bude.“ Zvedl Tom pohled a znovu ho pol\u00edbil, potom zhasnul. „Tak poj\u010f, z\u00edtra n\u00e1s \u010dek\u00e1 dlouh\u00fd den.“ Jemn\u011b Billa polo\u017eil a za\u010dal mu krou\u017eit dlan\u00ed po b\u0159\u00ed\u0161ku. Usm\u00e1l se, kdy\u017e c\u00edtil, jak se jeho dvoj\u010de uvolnilo. „Mali\u010dk\u00fd, omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem tu pro tebe p\u0159edt\u00edm nebyl. Budu se sna\u017eit jak nejl\u00edp um\u00edm, aby sis mohl b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee t\u011b m\u00e1me r\u00e1di.“ \u0158ekl, kdy\u017e se naklonil bl\u00ed\u017e k Billovu b\u0159ichu.<\/div>\n
Bill se na n\u011bj pod\u00edval s t\u0159esouc\u00edm se rtem a za\u010dal plakat, vypustil tak ven v\u0161echny pocity, kter\u00e9 c\u00edtil od t\u00e9 doby, co zjistil, \u017ee je t\u011bhotn\u00fd. Tom vyd\u00e1val ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed zvuky, sna\u017eil se ho uklidnit, Bill plakal, dokud mu nedo\u0161ly slzy. P\u0159it\u00e1hnul si Toma bl\u00ed\u017e a za\u010dal ho pusinkovat po cel\u00e9m obli\u010deji, zalykal se neprolit\u00fdmi slzami a slovy, kter\u00e9 nemohl \u0159\u00edct. Jeden z vz\u00e1cn\u00fdch moment\u016f, kdy Billovi do\u0161la slova. Tom pokra\u010doval v mas\u00e1\u017ei, Bill mumlal a nakonec usnul. Sledoval ho a\u017e do rozedn\u011bn\u00ed, s rann\u00edmi paprsky v\u011bd\u011bl, co d\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
Tom vylezl z postele a nazul si boty, neobt\u011b\u017eoval se s \u010depic\u00ed a opustil hotelov\u00fd pokoj. \u0160el k pokoji jejich mana\u017eera. \u0164ukal tak dlouho, dokud neusly\u0161el n\u011bjak\u00e9 pohyby uvnit\u0159. David zamra\u010den\u011b otev\u0159el dve\u0159e, jedno oko m\u011bl zav\u0159en\u00e9 a druh\u00e9 otev\u0159en\u00e9 jen tak, aby do ni\u010deho nevrazil. „Tome\u2026“ z\u00edvnul. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161 takhle brzo?“<\/div>\n
„Pamatuje\u0161, jak jsi mi \u0159ekl, \u017ee s tebou m\u016f\u017eu o \u010demkoliv mluvit?“ zeptal se Tom s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed. Davida to okam\u017eit\u011b probralo, po\u0159\u00e1dn\u011b zaz\u00edval a p\u0159ik\u00fdvnul; te\u010f u\u017e m\u011bl otev\u0159en\u00e9 ob\u011b o\u010di.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b. Pot\u0159ebuje\u0161 se mnou mluvit?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvnul, sna\u017eil se uklidnit tlukot sv\u00e9ho srdce; m\u011bl pocit, \u017ee bude m\u00edt z\u00e1chvat, doufal, \u017ee se mu dostane odvahy.<\/div>\n
„Jo.“ \u0158ekl nakonec. „Pot\u0159ebuju.“<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Bill se probudil a rozhl\u00eddnul se. Tom byl pry\u010d. Usm\u00e1l se a znovu si lehnul, koukal na strop a mnul si b\u0159\u00ed\u0161ko, bylo mu snad poprv\u00e9 za celou tu dobu hezky. Mo\u017en\u00e1, \u017ee tu byl jen on, ale u\u017e nebyl s\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Koment\u00e1\u0159e anglicky, pros\u00edm. :o) J.<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Majestrix<\/strong><\/div>\n
translate: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majestrix Je perspektivn\u00ed v\u00fdchodisko opravdu odpov\u011bd\u00ed? Je to dobr\u00e9 a pro v\u00e1s obzvl\u00e1\u0161\u0165. David se sna\u017eil b\u00fdt v klidu; nebylo by pro n\u011bj dobr\u00e9, kdyby ho n\u011bkdo vid\u011bl p\u0159i v\u00fdbuchu vzteku. Chodil tam a zp\u00e1tky po m\u00edstnosti, sledoval jak Saki telefonuje.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[207],"tags":[],"class_list":["post-14615","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-makes-three"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14615","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14615"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14615\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14615"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14615"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14615"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}