{"id":14664,"date":"2009-04-26T18:00:00","date_gmt":"2009-04-26T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14630"},"modified":"2009-04-26T18:00:00","modified_gmt":"2009-04-26T17:00:00","slug":"kruh-10-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/26\/kruh-10-konec\/","title":{"rendered":"Kruh 10. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Epilog<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom probudil, Bill u\u017e byl vzh\u016fru. St\u00e1l nehnut\u011b jako socha u okna a sledoval c\u00e1ry pl\u00ed\u017eiv\u00e9 mlhy, m\u00eds\u00edc\u00ed se s \u0161ed\u00fdmi mraky. Nereagoval, kdy\u017e Tom vst\u00e1val, a\u010dkoliv \u0161ust\u011bn\u00ed pe\u0159in sly\u0161el velice dob\u0159e. Vn\u00edmal velice dob\u0159e ka\u017edi\u010dk\u00fd Tom\u016fv pohyb, ale jeho pohled st\u00e1le hypnotizoval chmurnou krajinu za oknem.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemysli, \u017ee o tob\u011b nev\u00edm,“ pronesl jako by ledabyle a nev\u0161\u00edmav\u011b, st\u00e1le hled\u00edc ven, zat\u00edmco Tom se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eil, z\u00e1m\u011brn\u011b potichu, aby chlapce nevylekal. P\u0159itom obdivoval ka\u017ed\u00fd leskl\u00fd pramen dlouh\u00fdch vlas\u016f, zvolna padaj\u00edc\u00edch a\u017e do pasu, p\u0159\u00edmo vyb\u00edzej\u00edc\u00edch k pohlazen\u00ed. Kdy\u017e ale sly\u0161el Billova slova, zarazil se vprost\u0159ed kroku.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem t\u011b polekat – „<\/div>\n
„M\u011b nikdy nic nepolek\u00e1,“ pokra\u010doval Bill pr\u00e1zdn\u00fdm hlasem. „U\u017e jsem si zvykl, \u017ee se mnou v\u0161ichni jednaj\u00ed jako s kusem hadru a kdykoliv n\u011bkomu za\u010dnu d\u016fv\u011b\u0159ovat, tak se to d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji obr\u00e1t\u00ed proti mn\u011b. Co mi ud\u011bl\u00e1\u0161 ty?“ pokra\u010doval a do hlasu se mu vkradl smutn\u00fd podt\u00f3n. „A\u017e se m\u011b naba\u017e\u00ed\u0161, tak m\u011b utop\u00ed\u0161 ve studni?“<\/p>\n<\/div>\n
Zachv\u011bl se, op\u011bt si vzpomn\u011bl na ten stra\u0161liv\u00fd chlad, na d\u011bsiv\u00fd obrys kruhu, kter\u00fd vid\u011bl cel\u00fdch sedm dn\u00ed, a na to, jak si v zoufal\u00fdch pokusech vy\u0161plhat nahoru l\u00e1mal o ostr\u00e9 kameny nehty a rozd\u00edral k\u016f\u017ei do krve poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e u\u017e jej zesl\u00e1bl\u00e9 ruce nedok\u00e1zaly vyt\u00e1hnout v\u00fd\u0161. Tom rychle p\u0159ekonal posledn\u00edch p\u00e1r krok\u016f, kter\u00e9 ho od Billa d\u011blily, a pevn\u011b ho objal. Necht\u011bl, aby se to vyhubl\u00e9 stvo\u0159en\u00ed b\u00e1lo, \u017ee jej zrad\u00ed. Vn\u00edmal, jak se Bill lehce za\u010dal chv\u011bt, najednou ale p\u0159estal a op\u011bt znehybn\u011bl jako socha. V o\u010d\u00edch se mu rozsv\u00edtily zu\u0159iv\u00e9 plameny, kdy\u017e se zlostn\u011b vy\u0161kubl z Tomova sev\u0159en\u00ed. Neutekl, jenom cht\u011bl b\u00fdt voln\u00fd. P\u0159est\u00e1val se vyzn\u00e1vat s\u00e1m v sob\u011b.<\/div>\n
\n
Na jednu stranu tou\u017eil po tom, aby se jej Tom dot\u00fdkal, v\u011b\u0159il, \u017ee pr\u00e1v\u011b u n\u011bj nalezne l\u00e1sku, kter\u00e1 mu byla ji\u017e od nejran\u011bj\u0161\u00edho d\u011btstv\u00ed odp\u00edr\u00e1na. Jen\u017ee mo\u017en\u00e1 se v n\u011bm probouzelo to, na co od Tomova polibku ve studni zapomn\u011bl. Op\u011bt c\u00edtil touhu ni\u010dit. Jeho du\u0161e ubli\u017eovala a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, aby zapomn\u011bla, \u017ee chyb\u00ed u\u017e jenom necel\u00e1 hodina k tomu, aby op\u011bt zabil. P\u0159esn\u011b p\u0159ed t\u00fddnem toti\u017e Gustav dosn\u00edd\u00e1val, ne\u017e se vydal k Tomovi, aby se pod\u00edval na prokletou kazetu. Necht\u011bl ubli\u017eovat, cht\u011bl jenom c\u00edtit l\u00e1sku a s\u00e1m ji pokud mo\u017eno d\u00e1vat. Necht\u011bl nikomu ubli\u017eovat. Ale ne\u0161lo to zastavit.<\/p>\n<\/div>\n
Toma p\u0159ekvapilo, jak se Bill vy\u0161kubl z jeho objet\u00ed. Zas tak moc to v\u0161ak ne\u0159e\u0161il. V\u011bd\u011bl, \u017ee chlapec \u017eil a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho s\u00e1m a v psychick\u00e9m n\u00e1tlaku, tak\u017ee u n\u011bj podobn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed nebylo nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159ekvapiv\u00e9. Usoudil, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e p\u016fjde ud\u011blat n\u011bco k sn\u00eddani.<\/p>\n<\/div>\n
„Co si d\u00e1\u0161 k j\u00eddlu, Bille?“<\/div>\n
„Nic,“ zahu\u010del duchem nep\u0159\u00edtomn\u00fd Bill.<\/div>\n
„No tak,“ p\u0159emlouval ho Tom. „N\u011bco p\u0159ece j\u00edst mus\u00ed\u0161!“<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad,“ procedil Bill skrz zuby.<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161,“ pokr\u010dil rameny Tom. „Kdyby n\u011bco, budu v kuchyni.“<\/p>\n<\/div>\n
V kuchyni vyt\u00e1hl pot\u0159ebn\u00e9 suroviny a za\u010dal chystat sv\u00e9 milovan\u00e9 vafle. Poradil si se sv\u00fdm ob\u010das dost vzdorn\u00fdm synem, tak\u017ee to by tak hr\u00e1lo, aby si neporadil s ani ne dvacetilet\u00fdm chlapcem, kter\u00fd m\u00e1 jenom r\u00e1ny na du\u0161i. Nebral na v\u011bdom\u00ed, \u017ee nebude j\u00edst, chystal porci i pro n\u011bj. Byl tak zaujat\u00fd kucht\u011bn\u00edm sv\u00e9ho d\u00edla, \u017ee si ani nev\u0161iml, jak Bill proklouzl mezi dve\u0159mi a neuv\u011b\u0159iteln\u011b, d\u00e1 se \u0159\u00edct a\u017e nelidsky rychle, se nik\u00fdm nevid\u011bn vydal k domu, kde bydl\u00ed Gustav. Podle hodin na zdi zb\u00fdvalo pouh\u00fdch p\u011bt minut, ne\u017e bude p\u0159esn\u011b t\u00fdden, kdy blon\u010fat\u00fd technik poprv\u00e9 vid\u011bl kazetu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille! Sn\u00eddan\u011b!“ zavolal s \u00fasm\u011bvem po dvou minut\u00e1ch, kdy u\u017e bylo v\u0161e na stole.<\/div>\n
Nebyla v\u0161ak \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce. To Tomovi p\u0159i\u0161lo divn\u00e9. \u0160el nahoru do pokoje.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Nakoukl do m\u00edstnosti, ta ale byla pr\u00e1zdn\u00e1. Tom to nech\u00e1pal, pak si ale v\u0161iml lehoulince pootev\u0159en\u00fdch vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed. Kam by jenom Bill mohl j\u00edt? V tu chv\u00edli se ale Tomovi zastavilo srdce. Znenad\u00e1n\u00ed si toti\u017e vybavil videoz\u00e1znam z Billova l\u00e9\u010den\u00ed, v duchu sly\u0161el l\u00e9ka\u0159\u016fv a Bill\u016fv rozhovor. „Tak\u017ee u\u017e j\u00ed nechce\u0161 ubli\u017eovat, vi\u010f? Nechce\u0161 nikomu ubli\u017eovat<\/em>\u2026“ „Ale ubli\u017euju. A mrz\u00ed m\u011b to. Nejde to zastavit<\/em>\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Rychle vyt\u00e1hl z kapsy mobil. Vy\u0165ukal Gustavovo \u010d\u00edslo a vyto\u010dil hovor. \u017d\u00e1dn\u00e1 reakce, jenom jednolit\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed, jak telefon nikdo a nikdo nebral. To u\u017e se Tom za\u010dal doopravdy b\u00e1t. Rychle popadl kl\u00ed\u010dky od auta, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc p\u0159itom zas a znovu vyt\u00e1\u010det kamar\u00e1d\u016fv telefon. Zb\u011bsile se \u0159\u00edtil ulicemi, dr\u017e\u00edc p\u0159itom volant jen jednou rukou, aby druhou mohl tisknout k uchu ten \u0161\u00edlen\u00fd p\u0159\u00edstroj v zoufal\u00e9 nad\u011bji, \u017ee mu kamar\u00e1d odpov\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Gustav sed\u011bl u po\u010d\u00edta\u010de a zkoumav\u011b hled\u011bl do obrazovky. Byl moc r\u00e1d, \u017ee se Tomovi ani Aidanovi nic nestalo. I kdy\u017e cel\u00e1 z\u00e1le\u017eitost byla od za\u010d\u00e1tku velice z\u00e1hadn\u00e1, potvrdila se jeho p\u0159edstava. Kazeta je\u0161t\u011b nikdy nezabila \u010dlov\u011bka a tenhle p\u0159\u00edpad nebyl v\u00fdjimkou, a\u010d tomu s\u00e1m p\u0159edv\u010d\u00edrem za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it. Zhluboka se napil k\u00e1vy, p\u0159i\u010dem\u017e se pod\u00edval na hodiny. N\u011bco m\u00e1lo po osm\u00e9 r\u00e1no\u2026 Najednou usly\u0161el za\u0165uk\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Kdo to jenom m\u016f\u017ee b\u00fdt?<\/em> divil se v duchu. Takhle brzo ho je\u0161t\u011b nikdy nikdo neotravoval. Otev\u0159el dve\u0159e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
Nemohl v\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Nem\u011bl b\u00fdt Bill u Toma? Chlapec v\u0161ak evidentn\u011b jeho p\u0159ekvapen\u00ed nesd\u00edlel. A\u010dkoliv m\u011bl na sob\u011b norm\u00e1ln\u00ed d\u017e\u00edny a \u010derven\u00e9 tri\u010dko, vlasy mu halily obli\u010dej tak, \u017ee nebyl vid\u011bt jedin\u00fd milimetr k\u016f\u017ee. Drze odstr\u010dil Gustava a p\u00e1novit\u011b ve\u0161el dovnit\u0159. Gustav p\u0159ekvapen\u011b zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„Bille, co tady – „<\/p>\n<\/div>\n
Nedokon\u010dil v\u011btu. P\u0159i jeho slovech toti\u017e Bill ladn\u00fdm gestem odhrnul vlasy z t\u00e9m\u011b\u0159 bezkrevn\u00e9ho obli\u010deje a Gustav n\u00e1hle hled\u011bl do jeho o\u010d\u00ed. C\u00edtil, jak j\u00edm pro\u0161lehla spaluj\u00edc\u00ed hr\u016fza, kdy\u017e vid\u011bl kamenn\u00fd pohled horouc\u00edch o\u010d\u00ed, podtr\u017een\u00fdch siln\u00fdmi \u010dern\u00fdmi linkami. Pokud n\u011bkdy tvrdil, \u017ee pohled nem\u016f\u017ee zab\u00edjet, pak se nyn\u00ed m\u00fdlil. C\u00edtil, jak jeho t\u011blo kles\u00e1 na zem, nedok\u00e1zal odtrhnout zrak od hypnotizuj\u00edc\u00edch \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch magnet\u016f, kter\u00e9 v n\u011bm vyvol\u00e1valy p\u0159\u00edmo panickou hr\u016fzu a vzpom\u00ednky na nejhor\u0161\u00ed ud\u00e1losti, kter\u00e9 se mu kdy v \u017eivot\u011b staly. Ani nevn\u00edmal, jak mu na stole zvonil mobil. V\u0161e kolem n\u011bj sl\u00e1blo a sv\u011bt mu zahalovala hr\u016fzostra\u0161n\u00e1 \u010der\u0148, kter\u00e1 u\u017e nikdy nezmizela. Jeho t\u011blo dopadlo bezmocn\u011b na zem a z Billa, uspokojen\u00e9ho d\u011bsiv\u00fdm pomstychtiv\u00fdm ritu\u00e1lem, vyprch\u00e1vala vra\u017eedn\u00e1 nen\u00e1vist. Zni\u010dehonic se v n\u011bm vzedmula vlna l\u00edtosti, kdy\u017e u\u017e zlo opustilo jeho mysl a on si uv\u011bdomil, \u017ee pr\u00e1v\u011b zabil Tomova nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da. Bylo mu to moc l\u00edto, v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud Tom nep\u0159inut\u00ed syna ud\u011blat tot\u00e9\u017e, co ud\u011blal on s\u00e1m, pak bude muset zab\u00edt i to mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Necht\u011bl, br\u00e1nil se tomu. Ale zlo, kter\u00e9 s\u00e1m stvo\u0159il ve studni, ne\u0161lo zastavit a bylo ji\u017e mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e on s\u00e1m\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Gustave?“ ozval se ode dve\u0159\u00ed Tom\u016fv hlas. „Gustave! Gusta – „<\/p>\n<\/div>\n
Hr\u016fzou zaje\u010del, kdy\u017e vid\u011bl sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da le\u017eet na zemi, s d\u011bsiv\u011b zdeformovan\u00fdm obli\u010dejem. Padl k n\u011bmu a objal ho, z o\u010d\u00ed mu tekly slzy. Ty v\u0161ak Gustavovi \u017eivot nevr\u00e1tily. Tom pomalu zvedl hlavu k Billovi. Cloumal j\u00edm vztek a nen\u00e1vist, ale kdy\u017e vid\u011bl chlapc\u016fv strnul\u00fd pohled, kter\u00fd se t\u0159pytil pod odlesky slan\u00e9 tekutiny, uv\u011bdomil si, \u017ee zlo, kter\u00e9 Bill p\u00e1chal, jeho drobn\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko op\u011bt p\u0159emohlo. Op\u011bt sly\u0161el ta slova, pronesen\u00e1 ledov\u011b klidn\u00fdm hlasem. Ale ubli\u017euju. A mrz\u00ed m\u011b to. Nejde to zastavit<\/em>\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ vzlykl ti\u0161e. „P – pro\u010d? On za nic nemohl\u2026 On si to nezaslou\u017eil! Pro\u010d jsi mu to ud\u011blal?“<\/div>\n
Bill smutn\u011b koukal na obr\u00e1zek ne\u0161t\u011bst\u00ed u jeho nohou.<\/div>\n
„Ubli\u017euju. A mrz\u00ed m\u011b to. Nejde to zastavit.“<\/div>\n
Tom se p\u0159i jeho slovech roze\u0161tkal je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Pro\u010d ne j\u00e1? Pro\u010d on? Co jsem ud\u011blal jinak, ne\u017e on?“<\/p>\n<\/div>\n
Bill v\u011bd\u011bl, co Tom ud\u011blal jinak. Jeho city k dredat\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed by nebyly k ni\u010demu, musel by ho zab\u00edt\u2026 kdyby Tom nebyl ud\u011blal kopii kazety. T\u00edm, \u017ee ji p\u0159ehr\u00e1l, si zachr\u00e1nil \u017eivot. Bill mu to tolik cht\u011bl \u0159\u00edct, necht\u011bl zab\u00edt jeho syna, kter\u00e9mu se pr\u00e1v\u011b te\u010f u babi\u010dky spustila z nosu krev, p\u0159i\u010dem\u017e zmaten\u011b opakoval On nikdy nesp\u00ed!<\/em> . Jenom\u017ee \u0159\u00edct mu to nemohl. Sna\u017eil se vzep\u0159\u00edt vlastn\u00edmu proklet\u00ed, kter\u00e9 s\u00e1m stvo\u0159il, ale ne\u0161lo to. Bu\u010f to napadne Toma, nebo nebude jin\u00e9 mo\u017enosti, ne\u017e utnout Aidan\u016fv mladi\u010dk\u00fd \u017eivot. Poslouchal Tomovy vzlyky, kter\u00e9 jej t\u00ed\u017eily, jako snad nic jin\u00e9ho na sv\u011bt\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Najednou Tom vyt\u0159e\u0161til uslzen\u00e9 o\u010di do pr\u00e1zdna.<\/p>\n<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem kopii,“ vydechl.<\/p>\n<\/div>\n
Bezd\u011b\u010dn\u011b se p\u0159itom t\u00e1zav\u011b pod\u00edval na Billa\u2026 a tomu se rty zvlnily do \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. P\u0159i\u0161el na to, Tom na to p\u0159i\u0161el! Tak\u017ee on nebude u\u017e muset zab\u00edjet\u2026 Pokud si Tom uv\u011bdom\u00ed, \u017ee po ud\u011bl\u00e1n\u00ed kopie bude muset v\u0161echny kazety, na nich\u017e video je, tedy origin\u00e1ln\u00ed a svou a Aidanovu kopii zni\u010dit, aby na n\u011b u\u017e nikdy nemohl koukat kdokoliv jin\u00fd, nebude muset zab\u00edjet u\u017e nikdy. U\u017e nikdy nebude muset ubli\u017eovat, aby ho to po okam\u017eiku uspokojen\u00ed trpce mrzelo\u2026 Uc\u00edtil, jak ho Tom pevn\u011b chytil za ruku a vedl ho k autu. Beze slova, zato v\u0161ak velikou rychlost\u00ed, dorazili dom\u016f. Tom Billa usadil do ob\u00fdv\u00e1ku na gau\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dkej tady, ano?“ na\u0159\u00eddil mu p\u0159\u00edsn\u00fdm hlasem a sledoval, jak Bill pokorn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „J\u00e1 brzy p\u0159ijedu.“<\/p>\n<\/div>\n
Rychle, t\u00e9m\u011b\u0159 nen\u00e1padn\u011b Billa pol\u00edbil a rozjel se ke sv\u00e9 matce. Cestou koupil videokazetu, ta origin\u00e1ln\u00ed, v\u010detn\u011b Tomovy kopie, le\u017eela bezpe\u010dn\u011b v ta\u0161ce na sedadle spolujezdce. Nabral Aidana se slovy, \u017ee ho za hodinku vr\u00e1t\u00ed, a u\u017e se s n\u00edm \u0159\u00edtil do kop\u00edrovac\u00edho centra. Zasunul do p\u0159ehr\u00e1va\u010de \u010distou kazetu i tu s nahr\u00e1vkou, opatrn\u011b, aby se nedotkl \u017e\u00e1dn\u00e9ho p\u0159\u00edstroje, vedl Aidanovu d\u011btskou ru\u010di\u010dku na tla\u010d\u00edtka a \u00falevn\u011b vydechl, kdy\u017e se kop\u00edrov\u00e1n\u00ed dokon\u010dilo. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee v t\u00e9\u017ee vte\u0159in\u011b se Bill v ob\u00fdv\u00e1ku \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1l, vyc\u00edtil, \u017ee kop\u00edrov\u00e1n\u00ed prob\u011bhlo \u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Tom mezit\u00edm op\u011bt odvezl syna ke sv\u00e9 matce, aby ho je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed pohl\u00eddala. Pak ale nejel rovnou dom\u016f. Je\u0161t\u011b vyjel za m\u011bsto, na osam\u011bl\u00e9 odpo\u010d\u00edvadlo. Vyt\u00e1hl v\u0161echny t\u0159i kazety, polil je benzinem a hodil po nich zap\u00e1lenou sirku. Sledoval, jak se p\u00e1ska sv\u00edj\u00ed a m\u011bl pocit, jako by z kazet vych\u00e1zelo zoufal\u00e9 kv\u00edlen\u00ed. On se v\u0161ak jenom spokojen\u011b usm\u00e1l. M\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee odte\u010f u\u017e bude Bill sv\u00e9mu okol\u00ed naprosto ne\u0161kodn\u00fd. Radostn\u011b zaparkoval p\u0159ed sv\u00fdm domem a otev\u0159el dve\u0159e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u2026a sv\u011bt mu zmizel v z\u00e1plav\u011b rozv\u00ed\u0159en\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f, jak se mu Bill vrhl kolem krku.<\/p>\n<\/div>\n
„Dok\u00e1zal jsi to!“ j\u00e1sal Bill, p\u0159i\u010dem\u017e mu z o\u010d\u00ed tekly slzy \u0161t\u011bst\u00ed. „Dok\u00e1zal jsi to, p\u0159i\u0161el jsi na to! Nemohl jsem ti nic \u0159\u00edct, musel jsem jenom doufat, \u017ee p\u0159ijde\u0161 na to, \u017ee si kopi\u00ed zachr\u00e1n\u00ed\u0161 \u017eivot a \u017ee kdy\u017e v\u0161echny kazety s videem zni\u010d\u00ed\u0161, tak u\u017e je nikdo jin\u00fd na sv\u011bt\u011b neuvid\u00ed. U\u017e nikdo a nikdy, a j\u00e1 u\u017e nebudu muset nikdy ubli\u017eovat!“<\/div>\n
Na chv\u00edli se p\u0159estal radovat a smutn\u011b sklopil o\u010di k zemi.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, \u017ee jsem musel Gustava zab\u00edt,“ hlesl provinile. „Ale j\u00e1 jsem nemohl jinak, to proklet\u00ed m\u011b ovl\u00e1dlo\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl Tom a sna\u017eil se zakr\u00fdt v\u00fd\u010ditky, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, \u017ee kdyby mu to Gustav ne\u0159ekl, tak by kopii asi nikdy neud\u011blal. Zav\u0159el dve\u0159e a teprve te\u010f objal Billa naplno. „Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem r\u00e1d, \u017ee je to u\u017e za n\u00e1mi!“<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu p\u0159itulil.<\/div>\n
„A\u017e do smrti ti budu vd\u011b\u010dn\u00fd,“ za\u0161eptal. „Zbavil jsi m\u011b moj\u00ed vlastn\u00ed kletby a – „<\/div>\n
„A miluju t\u011b,“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di Tom.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovy\u2026 a po chv\u00edli n\u011b\u017en\u00e9ho t\u0159en\u00ed jeho jazyk zcela ovl\u00e1dl Billova \u00fasta. Bill byl zeza\u010d\u00e1tku pon\u011bkud p\u0159ekvapen\u00fd, ale intuitivn\u011b za\u010dal spolupracovat. Ani\u017e by se jejich rty od sebe odd\u011blily, uchopil Tom \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko do n\u00e1ru\u010de a odnesl ho do ob\u00fdv\u00e1ku na svou velice prostornou a pohodlnou pohovku. Na okam\u017eik se od sebe odd\u011blili, aby je Tom oba zbavil oble\u010den\u00ed. Bill jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed sledoval a byl lehce zmaten\u00fd, nikdy tohle nevid\u011bl a netu\u0161il, k \u010demu se schyluje.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ opakoval Tom, p\u0159i\u010dem\u017e n\u011b\u017en\u011b pusinkoval Billovo b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ vydechl Bill. Nechal Toma, a\u0165 si s jeho t\u011blem d\u011bl\u00e1 doslova co chce. A nelitoval toho. Stalo se n\u011bco, co on s\u00e1m nikdy neza\u017eil. Jenom klidn\u011b le\u017eel, zat\u00edmco Tom se dostal do jeho t\u011bla. C\u00edtil se p\u0159itom tak blaze, jako nikdy p\u0159edt\u00edm. Nepop\u00edral, \u017ee kdy\u017e c\u00edtil prvotn\u00ed bolest, tak m\u011bl na kraj\u00ed\u010dku slzy, proto\u017ee se b\u00e1l, \u017ee jej Tom zrad\u00ed a ubl\u00ed\u017e\u00ed mu za v\u0161echny ty mrtv\u00e9, kter\u00e9 m\u011bl na sv\u011bdom\u00ed. Jen\u017ee pak v n\u011bm Tomovy pohyby vyvol\u00e1valy neuv\u011b\u0159itelnou euforii. Ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, za\u010dal se sv\u00fdm t\u011blem taky pohybovat v souladu s Tomov\u00fdm tempem. K\u0159e\u010dovit\u011b mu zar\u00fdval hube\u0148ou\u010dk\u00e9 ruce do zad a tiskl se k n\u011bmu tak moc, jako by to m\u011blo b\u00fdt naposledy v \u017eivot\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pot\u00e9 uc\u00edtil, jak se v n\u011bm n\u011bco rozpl\u00fdv\u00e1, p\u0159i\u010dem\u017e se Tom na n\u011bj polo\u017eil. Bill hladil jeho zpocenou k\u016f\u017ei a nech\u00e1val Tomovy rty, aby se mazlily s jeho krkem. Tro\u0161ku ho zm\u00e1tlo, kdy\u017e se Tom na chv\u00edli odd\u00e1lil a jemn\u011b sev\u0159el sv\u00e9 prsty kolem jeho p\u0159irozen\u00ed, kdy\u017e se to v\u0161ak stalo, Bill si ani neuv\u011bdomil, \u017ee vyk\u0159ikl nahlas. Moc se mu to l\u00edbilo a kdy\u017e dredat\u00fd \u010dlov\u00ed\u010dek rozpohyboval svou ruku do doby, ne\u017e se Billovi kouzeln\u011b ulevilo, snad poprv\u00e9 si uv\u011bdomil, \u017ee po Tomov\u011b boku mu skute\u010dn\u011b nic nehroz\u00ed. St\u00e1hnul Toma op\u011bt na sebe, vn\u00edmal jeho hork\u00fd dech a no\u0159il prsty do jeho dred\u016f. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b byl dnes doopravdy \u0161\u0165astn\u00fd. Ano, byl sice \u0161\u0165astn\u00fd i ve chv\u00edli, kdy se jej ujala Ann Morganov\u00e1, to ale je\u0161t\u011b netu\u0161il, \u017ee \u0161t\u011bst\u00ed v n\u011bkolika m\u00e1lo dnech pomine. Te\u010f v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee nic takov\u00e9ho nehroz\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee jej Tom bude chr\u00e1nit a milovat a\u017e do posledn\u00edho \u00faderu srdce, tak jako on jeho.<\/p>\n<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Po n\u011bkolika dnech si Tom vyzvedl u maminky Aidana. Necht\u011bl budit zbyte\u010dn\u00fd rozruch u soused\u016f t\u00edm, \u017ee jej te\u010f v\u0161ichni budou v\u00eddat nejen se synem, ale i s Billem. Jist\u011b, mohl sice tvrdit, \u017ee Billa adoptoval, jen\u017ee to u\u017e by byly probl\u00e9my s \u00fa\u0159ady, kter\u00e9 by do toho zajist\u00e9 strkaly nos. Rozhodl se tedy pro \u0159e\u0161en\u00ed, kter\u00e9 bylo pro v\u0161echny nejp\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed. V\u011bd\u011bl toti\u017e, \u017ee Gustav, kter\u00fd bydlel ji\u017e mnoho let s\u00e1m a nikdo z jeho p\u0159\u00edbuzn\u00fdch ji\u017e nebyl na\u017eivu, vlastnil mal\u00fd domek n\u011bkde ve Skotsku, kter\u00fd vyu\u017e\u00edval sp\u00ed\u0161 jako chalupu nebo kdy\u017e cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m jen se sv\u00fdmi my\u0161lenkami v n\u00e1dhern\u00e9 p\u0159\u00edrod\u011b. S\u00e1m tam s n\u00edm nikdy nebyl, z kamar\u00e1dova vypr\u00e1v\u011bn\u00ed v\u0161ak v\u011bd\u011bl, pobl\u00ed\u017e jak\u00e9ho m\u011bsta se domek, o kter\u00fd se te\u010f nem\u00e1 kdo starat, nach\u00e1z\u00ed. Znal Gustava ji\u017e od d\u011btstv\u00ed, proto podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee by kamar\u00e1d nic nenam\u00edtal, kdyby v\u011bd\u011bl, co m\u00e1 v pl\u00e1nu ud\u011blat, naopak by ho je\u0161t\u011b podpo\u0159il.<\/p>\n<\/div>\n
Jednoho dne tedy Tom, Bill i Aidan zmizeli z rodn\u00e9ho m\u011bsta, m\u00ed\u0159\u00edce do drsn\u00fdch kon\u010din severn\u00edho Skotska. Tom se sice ob\u00e1val, aby mu tam ani Aidan, ani Bill nenastydli, kdy\u017e ale vystoupili z tax\u00edku a vid\u011bli tu malebnou krajinu kolem sebe, z\u016fstali v\u0161ichni t\u0159i v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu, ani nevn\u00edmali, jak taxi odjelo. Domek vypadal sice skute\u010dn\u011b jako neobydlen\u00e1 chalupa, vevnit\u0159 v\u0161ak bylo by\u0165 jednoduch\u00e9, p\u0159esto kr\u00e1sn\u00e9, a hlavn\u011b velice pohodln\u00e9 vybaven\u00ed. St\u011bny byly dob\u0159e zateplen\u00e9 a zanedlouho vy\u0161lehlo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplou\u010dko z krbu, kde Tom rozd\u011blal ohe\u0148. To v\u0161echno bylo zasazen\u00e9 na pokraji hlubok\u00e9ho lesa, v\u00fdhled m\u011bli na divokou louku, nad n\u00ed\u017e se hrd\u011b vyp\u00ednaly skalnat\u00e9 hory, a tak\u00e9 si v\u0161imli st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9ho jez\u00edrka, kter\u00e9 ocenil p\u0159edev\u0161\u00edm Aidan, t\u011b\u0161\u00edce se na letn\u00ed koup\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
V pr\u016fb\u011bhu n\u011bkolika dn\u00ed Tom koupil auto, proto\u017ee nejbli\u017e\u0161\u00ed m\u011bsto, kam vozil Aidana do nov\u00e9 \u0161koly, bylo p\u0159es hodinu ch\u016fze vzd\u00e1len\u00e9. Vy\u0159\u00eddil tam v\u0161echny pot\u0159ebn\u00e9 dokumentace, a\u017e na jednu. To, \u017ee zatajil Billa, nikdo nev\u011bd\u011bl, proto\u017ee nikoho ten star\u00fd osamocen\u00fd bar\u00e1k „kdesi v divo\u010din\u011b“ v\u016fbec nezaj\u00edmal. Jen Tom v\u011bd\u011bl, kdo na n\u011bj v\u017edycky \u010dek\u00e1 u p\u0159\u00edjemn\u00e9ho tepl\u00ed\u010dka ohn\u011b\u2026 Za p\u00e1r dn\u00ed Tom vyhov\u011bl synovu p\u0159\u00e1n\u00ed a koupil do domku \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko kavkazsk\u00e9ho ov\u010d\u00e1ka. V\u011bd\u011bl, \u017ee z n\u011bj jednou vyroste po\u0159\u00e1dn\u00fd medv\u011bd, kter\u00fd je tu v\u0161echny t\u0159i bude hl\u00eddat. Te\u010f se ale usm\u00edval, kdy\u017e vid\u011bl, jak Bill i Aidan \u0161\u0165astn\u011b povykuj\u00ed a drbou dvoum\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed kuli\u010dku v hu\u0148at\u00e9m ko\u017e\u00ed\u0161ku. Byl moc r\u00e1d, \u017ee Aidan p\u0159ijal Billa za sv\u00e9ho „br\u00e1\u0161ku“ bez probl\u00e9m\u016f a s radost\u00ed. A Bill svou dvojroli plnil p\u0159\u00edmo uk\u00e1zkov\u011b. Kdykoliv byl Aidan v jeho bl\u00edzkosti, choval se zp\u016fsobn\u011b, jakmile v\u0161ak zmizel, stala se z n\u011bj roztou\u017een\u00e1 bytost, kter\u00e1 Tomovi v\u011bnovala cel\u00e9 sv\u00e9 srdce.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak poj\u010fte, ve\u010de\u0159e!“ zavolal na ty dva mal\u00e9 ro\u0161\u0165\u00e1ky, kdy\u017e nachystal na st\u016fl l\u00e1kav\u011b von\u00edc\u00ed, dozlatova prope\u010den\u00e9 ku\u0159\u00e1tko s hranolkami a zeleninovou oblohou. V\u011bd\u011bl, \u017ee ud\u011blal spr\u00e1vn\u00e9 rozhodnut\u00ed, kdy\u017e se sem odst\u011bhovali. A taky v\u011bd\u011bl, \u017ee jejich spole\u010dn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed u\u017e nikdy nic nem\u016f\u017ee ohrozit\u2026<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Epilog Kdy\u017e se Tom probudil, Bill u\u017e byl vzh\u016fru. St\u00e1l nehnut\u011b jako socha u okna a sledoval c\u00e1ry pl\u00ed\u017eiv\u00e9 mlhy, m\u00eds\u00edc\u00ed se s \u0161ed\u00fdmi mraky. Nereagoval, kdy\u017e Tom vst\u00e1val, a\u010dkoliv \u0161ust\u011bn\u00ed pe\u0159in sly\u0161el velice dob\u0159e. Vn\u00edmal velice dob\u0159e ka\u017edi\u010dk\u00fd Tom\u016fv<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[216],"tags":[],"class_list":["post-14664","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kruh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14664","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14664"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14664\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14664"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14664"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14664"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}