{"id":14683,"date":"2009-04-24T17:00:00","date_gmt":"2009-04-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14649"},"modified":"2009-04-24T17:00:00","modified_gmt":"2009-04-24T16:00:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/24\/muj-pohadkovy-princ-8\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 8."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Posledn\u00ed \u010derv\u00e1nkov\u00fd mr\u00e1\u010dek, kter\u00fd z posledn\u00edch sil z\u00e1\u0159il na obloze, zahalily obrovsk\u00e9 \u010dern\u00e9 mraky a vytvo\u0159ily tak na obloze dokonal\u00fd zmatek. Hv\u011bzdi\u010dky jim polekan\u011b uskakovaly z cesty a dokonce i jasn\u00fd m\u011bs\u00edc, p\u00e1n ve\u010dern\u00ed oblohy, vystra\u0161en\u011b zach\u00e1zel do sv\u00e9ho m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho pal\u00e1ce. A to u\u017e bylo co \u0159\u00edct. Nikdy se ni\u010deho nezalekl, ani sn\u011bhov\u00fdch bou\u0159\u00ed a zimn\u00ed vich\u0159ice, te\u010f v\u0161ak nev\u011bd\u011bl, kudy kam. Celou oblohu zaplavilo st\u00e1do \u010dern\u00fdch jezdc\u016f, kte\u0159\u00ed \u00fapln\u011b naru\u0161ili ve\u010dern\u00ed klid v podob\u011b cvrk\u00e1n\u00ed cvr\u010dk\u016f a rozz\u00e1\u0159en\u00fdch sv\u011btlu\u0161ek. B\u011bhem p\u016flhodiny jich byla cel\u00e1 obloha a oni se jen krut\u011b posm\u00edvali vypla\u0161en\u00fdm hv\u011bzdi\u010dk\u00e1m, kter\u00e9 se boj\u00e1cn\u011b choulily ve sv\u00fdch post\u00fdlk\u00e1ch, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc, a\u017e tahle d\u011bsiv\u00e1 noc skon\u010d\u00ed. Bylo jim jasn\u00e9, \u017ee \u010dern\u00e9 mraky neodt\u00e1hnou jen tak. Alespo\u0148 ne do t\u00e9 doby, dokud neud\u011blaj\u00ed na no\u010dn\u00edm nebi po\u0159\u00e1dnou melu. Netrvalo dlouho a na obloze se objevil velk\u00fd \u017elut\u00fd blesk. V\u00edtr se zes\u00edlil a op\u0159el se do korun snad v\u0161ech strom\u016f ve m\u011bst\u011b. Te\u010f u\u017e to nebyl ten slab\u00fd lehk\u00fd v\u00e1nek, kter\u00fd si pohr\u00e1val s listy strom\u016f. Te\u010f to byl bezcitn\u00fd prudk\u00fd v\u00edtr, kter\u00fd nemilosrdn\u011b trhal listy ze strom\u016f a nutil prvn\u00ed de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky padat v\u0161ude mo\u017en\u011b. Venku se strhlo po\u010das\u00ed, \u017ee by psa nevyhnal. Prvn\u00ed zvuky hromu na sebe nenechaly dlouho \u010dekat a spole\u010dn\u011b s nes\u010detn\u00fdmi blesky d\u011blaly oblohu je\u0161t\u011b stra\u0161ideln\u011bj\u0161\u00ed. Miliony de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek se rozt\u0159\u00ed\u0161tily o zem a vytv\u00e1\u0159ely tak hlubok\u00e9 kalu\u017ee na cest\u00e1ch a chodn\u00edc\u00edch. Jejich \u017eivoty nebyly dlouh\u00e9. Z \u010dern\u00e9 oblohy dol\u016f jim to dlouho netrvalo a postupem \u010dasu nab\u00fdvaly na intenzit\u011b.<\/div>\n
\n
Hust\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 u\u017e trval n\u011bco p\u0159es hodinu. Kapky dopadaly na okenn\u00ed parapet a vytv\u00e1\u0159ely tak hlasit\u00e9 bubnov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 v\u0161ak v\u016fbec nemohlo p\u0159ehlu\u0161it zvuk hromu. \u010cernovlas\u00fd chlapec okam\u017eit\u011b semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b, jakmile uvid\u011bl, \u017ee oblohu oz\u00e1\u0159il jeden z nejv\u011bt\u0161\u00edch blesk\u016f. Zabo\u0159il tv\u00e1\u0159 do pol\u0161t\u00e1\u0159e a sna\u017eil se tak ti\u0161it sv\u00e9 hlasit\u00e9 vzlyky. Sna\u017eil se plakat tichounce, moc se mu to v\u0161ak neda\u0159ilo.<\/p>\n<\/div>\n
Bill u\u017e odmali\u010dka nem\u011bl r\u00e1d bou\u0159ky. U\u017e jako mal\u00fd se p\u0159i zvuku hromu, kter\u00fd se roznesl celou oblohou, rozplakal a ut\u00edkal za svou maminkou do lo\u017enice, aby mohl nakonec spokojen\u011b usnout v jej\u00ed n\u00e1ru\u010di. To u\u017e si v\u0161ak skoro ani nepamatoval. Neznal ten pocit, k n\u011bkomu se p\u0159itulit, kdy\u017e m\u00e1 strach. Domov jej ze v\u0161ech t\u011bchto p\u0159edstav vyvedl. D\u011bti se mu kv\u016fli jeho strachu sm\u00e1ly a nijak mu jej neuleh\u010dovaly. Bill si moc dob\u0159e pamatoval na okam\u017eik, kdy\u017e jej jednou v bou\u0159ce vyt\u00e1hly na zahradu jen v py\u017eamu a zamkly za n\u00edm dve\u0159e. Chud\u00e1\u010dek Bill musel celou noc str\u00e1vit venku pod st\u0159echou, do kter\u00e9 bubnovaly de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky. Ani ta jej v\u0161ak neuchr\u00e1nila p\u0159ed promo\u010den\u00edm a po\u0159\u00e1dn\u00fdm nastydnut\u00edm, ze kter\u00e9ho se Bill zotavoval snad cel\u00fd m\u011bs\u00edc.<\/div>\n
Te\u010f bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, aby za\u017eehnal pry\u010d tu o\u0161klivou vzpom\u00ednku. Nijak mu to v\u0161ak neuleh\u010dovaly st\u00e1le \u010dast\u011bj\u0161\u00ed blesky a zvuk v\u011btru, kter\u00fd s\u00edlil st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. Bill si ru\u010dkou ot\u0159el slzy, ihned se v\u0161ak objevily nov\u00e9. I p\u0159esto, \u017ee mu bylo teplo, se jeho t\u011bl\u00ed\u010dko t\u0159\u00e1slo strachem a nov\u00fdmi a nov\u00fdmi vzlyky, kter\u00e9 Bill tlumil do sv\u00e9 pe\u0159iny, kter\u00e1 u\u017e byla skrz naskrz prom\u00e1\u010den\u00e1. Zoufale si k sob\u011b p\u0159itiskl ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka a modlil se, aby u\u017e bou\u0159e skon\u010dila. Spal sotva dv\u011b hodiny, dokud jej nevzbudilo hlasit\u00e9 zah\u0159m\u011bn\u00ed. Rozt\u0159esen\u011b vyt\u00e1hl ze sv\u00e9ho no\u010dn\u00edho stolku pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00ed\u010dek, aby si ut\u0159el uplakan\u00fd obli\u010dej\u00edk. U\u017e asi post\u00e9 se sna\u017eil zav\u0159\u00edt o\u010dka a zam\u00ed\u0159it do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, ale marn\u011b. M\u00edsto n\u00e1dhern\u00e9 zahrady se mu v\u017edycky jen p\u0159ed o\u010dima zjevila obloha pln\u00e1 blesk\u016f a \u010dern\u00fdch mra\u010den. Bill se t\u0159\u00e1sl snad \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc a jeho slz neub\u00fdvalo. Vystra\u0161en\u011b up\u00edral sv\u00e9 uslzen\u00e9 o\u010di na \u00fapln\u011b mokr\u00e9 okno, za kter\u00fdm se m\u00edhaly nov\u00e9 a nov\u00e9 odlesky. P\u0159itisknul si k sob\u011b medv\u00eddka je\u0161t\u011b v\u00edc, jako by snad on byl jedin\u00fd, kter\u00fd mu m\u016f\u017ee pomoci. A taky \u017ee byl. Bill krom\u011b medv\u00eddka opravdu nikoho nem\u011bl. Nikoho, kdo by se mu neposm\u00edval, kdo by mu nenad\u00e1val a kdo by jej nebil. Nikdo, a\u017e na…<\/p>\n<\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010dka a zad\u00edval se na st\u011bnu, kter\u00e1 jej d\u011blila od dredat\u00e9ho chlapce. Tom byl jedin\u00fd, kter\u00fd mu nikdy neubl\u00ed\u017eil, i kdy\u017e tis\u00edckr\u00e1t mohl. Jen on se k n\u011bmu choval mile a hezky. To on dok\u00e1zal v Billovi vzbudit tu d\u016fv\u011bru, kter\u00e1 byla chlapci naprosto ciz\u00ed. Tom byl ten, kter\u00e9ho se Bill pomalu p\u0159est\u00e1val b\u00e1t. Zbavoval jej strachu a plachosti, kter\u00e1 d\u011blala Billa tak uzav\u0159en\u00fdm. Bill zamrkal o\u010dkama pln\u00fdma slz a za\u010dal pomalounku p\u0159em\u00fd\u0161let. V domov\u011b by nem\u011bl za k\u00fdm j\u00edt, tam by ho v\u0161ichni poslali k \u010dertu, te\u010f v\u0161ak c\u00edtil, \u017ee za tou zd\u00ed je osoba, kter\u00e1 by jej nevyhnala ven a nenad\u00e1vala mu. Nenapov\u00eddala mu to v\u0161ak jeho ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00e1 mysl, ale n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. N\u011bco, co se v Billovi je\u0161t\u011b nikdy neozvalo, te\u010f se v\u0161ak sna\u017eilo p\u0159ek\u0159i\u010det v\u0161echny ty negativn\u00ed my\u0161lenky, kter\u00e9 d\u011blaly Billa je\u0161t\u011b zmaten\u011bj\u0161\u00edm. Nech\u00e1pal, pro\u010d mu najednou tak prudce bu\u0161\u00ed srd\u00ed\u010dko. Jedin\u00e9, nad \u010d\u00edm te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161lel, byly jeho my\u0161lenky.<\/div>\n
Mohl bych to alespo\u0148 zkusit. Tom by m\u011b nevyhodil, takov\u00fd nen\u00ed. A t\u0159eba tak\u00e9 nesp\u00ed.<\/em><\/div>\n
U\u017e u\u017e spou\u0161t\u011bl no\u017eky z postele, najednou se v n\u011bm v\u0161ak ozvalo n\u011bco jin\u00e9ho. Jako by jej ten pocit stahoval zp\u00e1tky na postel. Bill se pomalu posadil a ve\u0161ker\u00e1 jeho odvaha byla tatam.<\/div>\n
Ne, nem\u016f\u017eu za n\u00edm j\u00edt te\u010f v noci. Ur\u010dit\u011b sp\u00ed, a kdybych ho vzbudil, mo\u017en\u00e1 by byl na\u0161tvan\u00fd. Ale…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V Billov\u00e9 hlavince te\u010f bojovaly mezi sebou dv\u011b \u00fapln\u011b jin\u00e9 my\u0161lenky. Ka\u017ed\u00e1 z nich tou\u017eila po tom, aby mohla ovl\u00e1dnout Billovo chov\u00e1n\u00ed. Tu prvn\u00ed Bill znal, oz\u00fdvala se v n\u011bm \u010dasto a zrazovala jej snad od v\u0161ech v\u011bc\u00ed, kter\u00fdch cht\u011bl dos\u00e1hnout a kter\u00e9 mu byly nab\u00edzeny. Ta druh\u00e1 jej v\u0161ak l\u00e1kala mnohem v\u00edc. Bill ji c\u00edtil snad \u00fapln\u011b poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale p\u0159i\u0161la mu mnohem v\u00edc kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e ta prvn\u00ed. Dod\u00e1vala mu odvahu, kter\u00e1 Billovi tolik chyb\u011bla.<\/div>\n
\u010cernou oblohu roz\u010d\u00edsnul velk\u00fd blesk a donutil tak Billa kone\u010dn\u011b se probrat ze sv\u00fdch my\u0161lenek. Tichounce vzlykl, ale p\u0159esto u\u017e byl pevn\u011b rozhodnut\u00fd. Mus\u00edm to alespo\u0148 zkusit.<\/em><\/div>\n
Bill se postavil na sv\u00e9 huben\u00e9 no\u017eky a ru\u010dkou si ot\u0159el nov\u00e9 slzi\u010dky. C\u00edtil, jak v n\u011bm ta druh\u00e1 my\u0161lenka s\u00edl\u00ed, jak jej pob\u00edz\u00ed d\u00e1l. Bill v\u016fbec nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, \u017ee to, co k n\u011bmu celou dobu promlouv\u00e1 tich\u00fdm hl\u00e1skem, je jeho srd\u00ed\u010dko. Rozt\u0159esen\u011b nat\u00e1hl ru\u010dku po klice a pomalu vy\u0161el na chodbu. Sna\u017eil se nev\u0161\u00edmat si s\u00edl\u00edc\u00edho v\u011btru, prudk\u00e9ho de\u0161t\u011b a hlasit\u00e9ho hromu, av\u0161ak v\u00fdsledkem bylo jen dal\u0161\u00ed mo\u0159e jeho slz. B\u00e1l se, tak moc se b\u00e1l. Strach z bou\u0159ky jej p\u0159ivedl a\u017e sem – p\u0159ed dve\u0159e Tomova pokoje, po kter\u00fdch zlehka p\u0159ejel prstem.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se ospale p\u0159ekulil na posteli na druh\u00fd bok a sna\u017eil se usnout. I jeho ty hlasit\u00e9 \u00fadery hromu probudily ze sp\u00e1nku, a proto jen chv\u00edli m\u017eoural o\u010dima, ne\u017e se rozhodl znova usnout. O\u010di se mu kl\u00ed\u017eily, v\u00ed\u010dka klesala \u00fanavou a Tom u\u017e nemyslel v\u016fbec na nic, odd\u00e1vaj\u00edc tak svou mysl sp\u00e1nku. M\u00e1lem by usnul, kdyby v\u0161ak neusly\u0161el nesm\u011bl\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Otev\u0159el o\u010di doko\u0159\u00e1n a pod\u00edval se na ten kus d\u0159eva, kdy\u017e se v\u0161ak nic nehnulo, jeho hlava klesla zp\u011bt na pol\u0161t\u00e1\u0159. Je\u0161t\u011b v\u0161ak ani nesta\u010dil po\u0159\u00e1dn\u011b usnout a usly\u0161el slab\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed. Bill ti\u0161e ve\u0161el do pokoje a pohled mu padl na os\u016fbku, kter\u00e1 le\u017eela na posteli. Tom opravdu vypadal, \u017ee sp\u00ed, ale opak byl pravdou. Hled\u011bl p\u0159ed sebe skrz p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se rozeznat sen od skute\u010dnosti. Najednou v\u0161ak usly\u0161el tich\u00e9: „Tome.“<\/div>\n
Bil vzlyknul, kdy\u017e usly\u0161el dal\u0161\u00ed \u00fader hromu a znova se rozt\u0159\u00e1sl. Sna\u017eil se tlumit vzlyky do kapesn\u00ed\u010dku, ale nebylo mu to nic platn\u00e9. Tom byl r\u00e1zem dokonale probuzen\u00fd. P\u0159ed sebou vid\u011bl uplakan\u00e9ho Billa a to jej vyd\u011bsilo ze v\u0161eho nejv\u00edc. Nev\u011bd\u011bl, co se tomu k\u0159ehk\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed\u010dku stalo. Jedin\u00e9, co v\u011bd\u011bl, bylo to, \u017ee mu mus\u00ed pomoci a mus\u00ed jej ochr\u00e1nit od v\u0161eho zl\u00e9ho, co vyvolalo v t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch mandlov\u00fdch o\u010d\u00edch tolik slzi\u010dek. Okam\u017eit\u011b byl z postele venku a opatrn\u00fdm krokem zam\u00ed\u0159il k Billovi, kter\u00fd se p\u0159ed n\u00edm cel\u00fd t\u0159\u00e1sl. P\u00edchlo jej u srd\u00ed\u010dka, kdy\u017e k n\u011bmu Bill pozdvihl pohled pln\u00fd slz. Tom p\u0159e\u0161el a\u017e k n\u011bmu a opatrn\u011b vzt\u00e1hnul ruku, aby mohl pohladit hebk\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy.<\/div>\n
„Copak se stalo, Bille? Pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?“ optal se jej m\u011bkce a rukou p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Billov\u011b hlavince, \u010dekaj\u00edc na odpov\u011b\u010f. Sta\u010dilo v\u0161ak jen, aby se na obloze objevilo p\u00e1r blesk\u016f, kter\u00e9 oz\u00e1\u0159ily Billovu vystra\u0161enou tv\u00e1\u0159, a Tom u\u017e v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Ty se boj\u00ed\u0161 bou\u0159ek, vi\u010f?“ optal se opatrn\u011b, a kdy\u017e uvid\u011bl slab\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed st\u0159apatou hlavinkou, zmocnila se jej neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 l\u00edtost. A nejen l\u00edtost, ale tak\u00e9 ochranitelsk\u00fd pocit. Bylo to p\u0159esn\u011b to, co si Tom u\u017e odmali\u010dka p\u0159\u00e1l. M\u00edt n\u011bkoho, koho bude moci opatrovat a ochra\u0148ovat. A ten n\u011bkdo st\u00e1l pr\u00e1v\u011b p\u0159ed n\u00edm. Tom poc\u00edtil neskonalou touhu Billa obejmout a uklidit jej, \u017ee v\u0161echno u\u017e bude dobr\u00e9. Vid\u011bt, jak se Bill \u00fapln\u011b s\u00e1m tr\u00e1p\u00ed, chv\u011bje se a pl\u00e1\u010de, v n\u011bm vyvol\u00e1valo odvahu ud\u011blat to, co pr\u00e1v\u011b ud\u011blat cht\u011bl. Uv\u011bdomoval si, \u017ee Billova plachost mo\u017en\u00e1 bude siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e on s\u00e1m, ale rozhodl se alespo\u0148 to zkusit.<\/div>\n
Pomalu p\u0159istoupil ke vzlykaj\u00edc\u00edmu Billovi a dlan\u00ed p\u0159ejel po jeho \u010dern\u00fdch vlasech. A kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed byla Billova sklopen\u00e1 hlavinka, kone\u010dn\u011b se odhodlal. Jednu svou ruku polo\u017eil na Bill\u016fv pas, druhou na Billova z\u00e1da a velmi jemn\u011b si jej p\u0159ivinul k sob\u011b. Billa se zmocnila nejistota. C\u00edtil Tomovy ruce na sv\u00e9m pasu a z\u00e1dech a to mu jeho plachost ani v nejmen\u0161\u00edm nedovolovala. Rychle p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee mus\u00ed co nejd\u0159\u00edve ut\u00e9ci, kdy\u017e se v\u0161ak rozhodl sv\u00e9 my\u0161lenky zrealizovat, ozval se v n\u011bm ten neposedn\u00fd hl\u00e1sek. Nohy mu zd\u0159ev\u011bn\u011bly a Bill se nemohl ani hnout. Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat, najednou v\u0161ak usly\u0161el ten n\u00e1dhern\u00fd medov\u00fd hlas.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, u\u017e neplakej, Bille. U\u017e se ti nem\u016f\u017ee nic st\u00e1t,“ \u0161pital Tom a modlil se, aby mu to stvo\u0159en\u00ed\u010dko neuteklo. A opravdu. Po chvilce uc\u00edtil na sv\u00e9 hrudi malou hlavinku. P\u0159i dal\u0161\u00edm hlasit\u00e9m \u00faderu hromu se v\u0161ak Bill znova rozt\u0159\u00e1sl. Ti\u0161e vzlykl, ale jemn\u00e9 pohlazen\u00ed po vlasech jej malinko uklidnilo. A v\u00edc, ne\u017e jen malinko. Najednou jako by pro n\u011bj cel\u00fd okoln\u00ed sv\u011bt p\u0159estal existovat. Vn\u00edmal jen ten n\u00e1dhern\u00fd pocit, kter\u00fd mu p\u0159in\u00e1\u0161ela Tomova h\u0159ejiv\u00e1 n\u00e1ru\u010d. Blesky, v\u00edtr a bou\u0159ka jakoby \u00fapln\u011b zmizely, te\u010f tu byl jen on a Tom. Srd\u00ed\u010dko mu bilo jako spla\u0161en\u00e9, ale i p\u0159esto se Bill c\u00edtil n\u00e1dhern\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
A nebyl jedin\u00fd. Tom jej jemn\u011b hladil po vl\u00e1sc\u00edch a s \u00fasm\u011bvem zaznamen\u00e1val, \u017ee Billovy vzlyky u\u017e ustaly. Cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, v tom v\u0161ak uc\u00edtil dv\u011b nesm\u011bl\u00e9 jemn\u00e9 ru\u010dky, kter\u00e9 jej objaly kolem zad. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l a sklopil hlavu. Do nosu jej okam\u017eit\u011b pra\u0161tila omamn\u00e1 v\u016fn\u011b Billov\u00fdch vlas\u016f, kter\u00e1 z nich vych\u00e1zela. Byla snad je\u0161t\u011b vo\u0148av\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e louka t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch kv\u011btin a nutila Toma p\u0159iv\u00edrat o\u010di. Tom byl jako om\u00e1men\u00fd. Nec\u00edtil nic, jen tu n\u00e1dhernou v\u016fni, kter\u00e1 jej zbavovala my\u0161lenek. A pr\u00e1v\u011b proto se te\u010f cht\u011bl \u0159\u00eddit n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm. N\u011b\u010d\u00edm, co te\u010f prudce bu\u0161ilo v jeho hrudi. Tolik tou\u017eil po tom, aby sm\u011bl vtisknout alespo\u0148 mal\u00fd polibek do t\u011bch hebk\u00fdch vlas\u016f. U\u017e u\u017e se nah\u00fdbal, kdy\u017e v tom…<\/div>\n
„Kdy\u017e… kdy\u017e j\u00e1 se tam s\u00e1m boj\u00edm,“ \u0161pitl Bill ne\u0161\u0165astn\u011b a up\u0159el sv\u00e9 o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di na Toma, kter\u00fd se dokonale probral. Pohladil Billa po vlasech a zap\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
To ne, ur\u010dit\u011b odm\u00edtne. Ale co kdy\u017e…<\/em><\/div>\n
„Jestli chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159espat tady se mnou,“ za\u0161eptal opatrn\u011b a uk\u00e1zal na svou v\u011bt\u0161\u00ed postel. Bill okam\u017eit\u011b znejist\u011bl. Pod\u00edval se na Toma sv\u00fdma vypla\u0161en\u00fdma o\u010dima a za\u010dal pomalu ustupovat dozadu. Sta\u010dil jeden jedin\u00fd pohled na prostornou postel a jeho se zmocnil strach. Tom to v\u0161ak v\u016fbec nevid\u011bl tak, jako Bill. Pomalu k n\u011bmu p\u0159istoupil.<\/div>\n
„Ne, to ne, Bille. J\u00e1 ti neubl\u00ed\u017e\u00edm. Slibuju. Tohle bych nikdy neud\u011blal,“ ujistil jej \u0161eptem a \u010dekal na Billovu odpov\u011b\u010f. Bill sklopil hlavinku a zap\u0159em\u00fd\u0161lel. Vyru\u0161il jej a\u017e Tom\u016fv hlas.<\/div>\n
„Bille, zat\u00edm se p\u016fjdu dol\u016f nap\u00edt, jo?“ ozn\u00e1mil mu a nato vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed ven. Nev\u011bd\u011bl, jak se Bill rozhodne, jedn\u00edm si v\u0161ak jist\u00fd byl. Kdy\u017e za n\u00edm Bill p\u0159i\u0161el uprost\u0159ed noci s nad\u011bj\u00ed, \u017ee mu pom\u016f\u017ee, mohlo to znamenat jen jedin\u00e9. \u017de si Tom kone\u010dn\u011b z\u00edskal jeho d\u016fv\u011bru. A tomu byl Tom neuv\u011b\u0159iteln\u011b r\u00e1d. Mo\u017en\u00e1 se mu opravdu povedlo to, \u010deho cht\u011bl dos\u00e1hnout u\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle. Zbavit Billa plachosti a nau\u010dit jej d\u016fv\u011b\u0159ovat mu.<\/p>\n<\/div>\n
V rychlosti se napil d\u017eusu a zam\u00ed\u0159il nahoru do pokoje. Pomalu ve\u0161el, hned ve dve\u0159\u00edch v\u0161ak on\u011bm\u011bl \u00fa\u017easem. Na posteli le\u017eelo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed, jak\u00e9 kdy vid\u011bl. Sto\u010den\u00e9 do klub\u00ed\u010dka se odd\u00e1valo tich\u00e9mu sp\u00e1nku a ze span\u00ed se nepatrn\u011b chv\u011blo. Tom se usm\u00e1l a zam\u00ed\u0159il bl\u00ed\u017e ke sp\u00edc\u00edmu Billovi. Je\u0161t\u011b nikdy nespat\u0159il tak jemnou tv\u00e1\u0159. A nejen to. Tomovi n\u011bco p\u0159ipom\u00ednala. Sp\u00ed\u0161 n\u011bkoho. Tom se usilovn\u011b sna\u017eil vybavit si, kde jen ji vid\u011bl. Pohled sto\u010dil na Billovy \u010dern\u00e9 vlasy a po chvilce p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed se jeho rty zvlnily do \u00fasm\u011bvu. Nikdo toti\u017e nem\u011bl tak kr\u00e1sn\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, jako jeho and\u011bl ve snu. A tak\u00e9 jako Bill. A t\u00edm si byl Tom jist\u00fd snad v\u00edc, ne\u017e \u010d\u00edmkoli jin\u00fdm. Byl si jist\u00fd, \u017ee ten jemn\u00fd prst\u00edk jej hladil po tv\u00e1\u0159i, ty n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily a ty nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty \u0161pitly zdrobn\u011blinu jeho jm\u00e9na. Najednou se c\u00edtil neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. N\u011bco mu \u0159\u00edkalo, \u017ee to Bill byl ten and\u011bl ze snu. A kdov\u00ed, mo\u017en\u00e1 to nebyl jen sen…<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l, vzal do rukou lem sv\u00e9 pe\u0159iny a n\u011b\u017en\u011b ji p\u0159es to chv\u011bj\u00edc\u00ed se stvo\u0159en\u00ed\u010dko p\u0159ehodil. S\u00e1m se p\u0159ikryl jen tenkou dekou a odsunul se a\u017e na kraj postele. Necht\u011bl Billa vylekat.<\/div>\n
„Dobrou noc, Bille,“ \u0161pitl s \u00fasm\u011bvem do ticha a pono\u0159il se do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Slun\u00ed\u010dko se vesele usm\u00e1lo na cel\u00fd kraj a donutilo sp\u00edc\u00ed \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko otev\u0159\u00edt sv\u00e1 mandlov\u00e1 o\u010dka. Bill zamrkal a nato se popla\u0161en\u011b rozhl\u00e9dnul kolem. Tohle nebyl jeho pokoj. Vylekan\u011b se na posteli posadil, a a\u017e te\u010f si v\u0161imnul sp\u00edc\u00edho Toma vedle sebe. Je\u0161t\u011b nebyl ani po\u0159\u00e1dn\u011b probuzen\u00fd, a u\u017e jej za\u010daly napadat ty nej\u010dern\u011bj\u0161\u00ed my\u0161lenky.<\/div>\n
Ne, to snad… ne. Nebyl jsem snad zase…<\/em><\/div>\n
Popla\u0161en\u011b nadzvedl pe\u0159inu a pod\u00edval se pod ni. Byl oble\u010den\u00fd ve sv\u00e9m medv\u00eddkov\u00e9m py\u017e\u00e1mku a Tom spal vedle n\u011bj tak\u00e9 ve sv\u00e9m XXL tri\u010dku. Bill u\u017e v\u016fbec ni\u010demu nerozum\u011bl. Jedin\u00e9, co v\u0161ak v\u011bd\u011bl, bylo to, \u017ee by mu Tom neubl\u00ed\u017eil. Nato mu Bill moc v\u011b\u0159il. Vzpom\u00ednal si na v\u0161echno, na bou\u0159ku i na to, jak \u0161el ze strachu za Tomem. Nev\u011bd\u011bl si v\u0161ak rady s n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm. Pomalu vyklouzl z pe\u0159iny, polo\u017eil ji opatrn\u011b vedle Toma a ti\u0161e vy\u0161el ven ze dve\u0159\u00ed Tomova pokoje. Pot\u0159eboval si to v\u0161echno ve sv\u00e9 zmaten\u00e9 hlavince urovnat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Posledn\u00ed \u010derv\u00e1nkov\u00fd mr\u00e1\u010dek, kter\u00fd z posledn\u00edch sil z\u00e1\u0159il na obloze, zahalily obrovsk\u00e9 \u010dern\u00e9 mraky a vytvo\u0159ily tak na obloze dokonal\u00fd zmatek. Hv\u011bzdi\u010dky jim polekan\u011b uskakovaly z cesty a dokonce i jasn\u00fd m\u011bs\u00edc, p\u00e1n ve\u010dern\u00ed oblohy, vystra\u0161en\u011b zach\u00e1zel do sv\u00e9ho m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-14683","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14683","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14683"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14683\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14683"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14683"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14683"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}