{"id":14685,"date":"2009-04-24T16:00:00","date_gmt":"2009-04-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14651"},"modified":"2009-04-24T16:00:00","modified_gmt":"2009-04-24T15:00:00","slug":"kruh-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/24\/kruh-9\/","title":{"rendered":"Kruh 9."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
St\u0159eda – den sedm\u00fd<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Zachmu\u0159enou krajinou po rovn\u00e9 silnici svi\u0161t\u011blo velik\u00e9 auto, m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed p\u0159es lesy, louky, m\u011bsta i vesnice do horsk\u00e9ho \u00fato\u010di\u0161t\u011b. Vl\u00e1dlo naprost\u00e9 ticho, Gustav se usilovn\u011b soust\u0159edil na \u0159\u00edzen\u00ed a Tom se sna\u017eil urovnat si v hlav\u011b my\u0161lenky, ale \u0161lo mu to jenom zt\u011b\u017eka. D\u016fkazy byly v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9. Kazeta nebyla \u017e\u00e1dn\u00fd \u017eert a hodinky, obkru\u017euj\u00edc\u00ed Gustavovo z\u00e1p\u011bst\u00ed, po\u010d\u00edtaly hodiny, minuty a vte\u0159iny, kter\u00e9 Toma d\u011blily od smrti. Neust\u00e1le na to myslel. Jak asi zem\u0159e? Katie, Josh i ostatn\u00ed, kdo kazetu v minulosti vid\u011bli, byli nalezeni se znetvo\u0159en\u00fdmi obli\u010deji. Bude to bolet, nebo naopak neuc\u00edt\u00ed nic? Tom se zachv\u011bl, kdy\u017e Gustav zastavil v c\u00edli jejich cesty a pronajal jim chatu \u010d\u00edslo dvan\u00e1ct.<\/p>\n<\/div>\n
„Slunce pr\u00e1v\u011b zapadalo, tak jako te\u010f,“ poznamenal Tom, kdy\u017e v chatce, n\u00e1hle podivn\u011b klidn\u00fd a uvoln\u011bn\u00fd, pozoroval, jak \u017ehav\u00e9 slune\u010dn\u00ed paprsky oza\u0159uj\u00ed velik\u00fd osam\u011bl\u00fd strom. „Paprsky pronikaly skrz list\u00ed a vypadalo to, jako by strom ho\u0159el. To bylo p\u0159ed t\u00fddnem, kdy\u017e jsem si tu poprv\u00e9 pustil tu kazetu.“<\/p>\n<\/div>\n
Oto\u010dil se na Gustava, kter\u00fd ho nerv\u00f3zn\u011b sledoval.<\/div>\n
„Je konec, Gustave,“ ozn\u00e1mil mu sm\u00ed\u0159en\u00fdm hlasem. „Pros\u00edm, postarej se o Aidana – „<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti se o n\u011bj postarat, ale bude\u0161 se o n\u011bj starat ty, rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Je konec, mus\u00ed\u0161 n\u011bco vymyslet – „<\/div>\n
„SPOLU n\u011bco vymysl\u00edme, ano?“ vybuchl Gustav. I kdy\u017e tomu tajemstv\u00ed okolo kazety v\u011b\u0159il, ta smrt se mu zd\u00e1la a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velkou kravinou. Nedok\u00e1zal v t\u00e9 beznad\u011bji, \u017ee se vr\u00e1tili na \u00fapln\u00fd za\u010d\u00e1tek, poslouchat, jak Tom sm\u00ed\u0159en\u011b mluv\u00ed o sv\u00e9 nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed smrti, jako by se nechumelilo.<\/div>\n
„N\u011bco n\u00e1s sem dovedlo, Tome! N\u011bco tu mus\u00ed b\u00fdt a n\u011bco n\u00e1m mus\u00ed poradit, co te\u010f m\u00e1me d\u011blat! T\u0159eba\u2026 t\u0159eba tenhle telefon!“ zabur\u00e1cel a vytrhl telefon ze z\u00e1suvky a zat\u0159\u00e1sl j\u00edm, za\u010dal b\u00fdt absolutn\u011b nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e smysl\u016f zbaven\u00fd. „Prozra\u010f n\u00e1m to, ty\u2026 tyyy\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u0161iml si, \u017ee ve sv\u00e9 zu\u0159ivosti p\u0159evrhl a rozbil v\u00e1zu s mnoha sklen\u011bn\u00fdmi kuli\u010dkami uvnit\u0159. Ale Tom si v\u0161iml, jak kuli\u010dky, m\u00edsto aby se na zemi zastavily, se za\u010daly formovat do tvaru \u0161ipky.<\/p>\n<\/div>\n
„Gustave,“ hlesl a rozechv\u011ble uk\u00e1zal na \u0161ipku, sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed ke k\u0159eslu.<\/div>\n
\n
Gustav rychle odhrnul k\u0159eslo, odstranil koberec\u2026 a oba na podlaze spat\u0159ili do d\u0159eva vyp\u00e1len\u00fd kruh. Gustav popadl sekeru na d\u0159\u00edv\u00ed, le\u017e\u00edc\u00ed u krbu, a za\u010dal zu\u0159iv\u011b sekat do podlahy, a\u017e se mu nakonec poda\u0159ilo n\u011bkolik prken uvolnit a vytrhnout. Sesko\u010dil dol\u016f, pomohl Tomovi\u2026 a oba z\u016fstali na okam\u017eik bez dechu, kdy\u017e p\u0159ed sebou vid\u011bli studnu. Kamennou studnu, jej\u00ed\u017e v\u00edko bylo zcela odhrnuto a ani jeden z nich nevid\u011bl ani s pomoc\u00ed baterky na dno. Beze slova na sebe pohl\u00e9dli, Tom uchopil k\u00e1men, nat\u00e1hl ho nad studnu a pustil ho. Trvalo velice dlouho, ne\u017e k jejich u\u0161\u00edm dolehlo slabou\u010dk\u00e9 \u0161plouchnut\u00ed, studna tedy musela b\u00fdt velice hlubok\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Jeliko\u017e byli oba dole a nevn\u00edmali \u010das, neuv\u011bdomili si, \u017ee pr\u00e1v\u011b ude\u0159ila hodina, kdy Tom pustil video. Nevid\u011bli, \u017ee se naho\u0159e v chat\u011b sama od sebe zapnula televize, kde nasko\u010dilo \u010dernob\u00edl\u00e9 zrn\u011bn\u00ed. Nesly\u0161eli tlumen\u00e9, ale d\u011bsiv\u00e9 \u0161um\u011bn\u00ed. Nevid\u011bli, jak se z poli\u010dky, na n\u00ed\u017e televize stoj\u00ed, uvol\u0148uj\u00ed h\u0159eb\u00edky, aby televizi pomalu, ale jist\u011b umo\u017enily sklouznout po prkn\u011b a\u017e ke studni\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Zpozorn\u011bli, kdy\u017e se ze dna studny za\u010dalo oz\u00fdvat n\u011bco jako bzu\u010den\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1le s\u00edlilo. Ob\u011bma se v o\u010d\u00edch rozsv\u00edtil strach. Ze studny n\u00e1hle vylet\u011blo cosi jako roj much nebo vos. A do Toma znenad\u00e1n\u00ed vrazila televize. Tom zd\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikl, Gustav, kter\u00fd po n\u011bm ch\u0148apl, v\u0161ak jenom nahmatal pr\u00e1zdn\u00fd vzduch, zat\u00edmco n\u00e1\u0159ek kamar\u00e1da mu zn\u011bl v u\u0161\u00edch \u010d\u00edm d\u00e1l slab\u011bji, jak se od n\u011bj Tom ztr\u00e1cel\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli se jenom bezvl\u00e1dn\u011b vzn\u00e1\u0161el na vodn\u00ed hladin\u011b, dredy rozprost\u0159en\u00e9 kolem hlavy, tv\u00e1\u0159\u00ed ke dnu, jako by si snad p\u00e1dem vyrazil dech. Najednou ale otev\u0159el o\u010di a s prudk\u00fdm ka\u0161l\u00e1n\u00edm se vyno\u0159il. Voda nebyla moc hlubok\u00e1, sahala mu p\u0159ibli\u017en\u011b po hru\u010f, kdy\u017e se nohama postavil na dno. Zmaten\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Vid\u011bl, jak jsou kamenn\u00e9 st\u011bny jako by po\u0161kr\u00e1ban\u00e9, a o chv\u00edli pozd\u011bji na\u0161el zlomen\u00fd nehet. Z\u00e1hy se mu vybavila sc\u00e9na z kazety, kdy se l\u00e1mal nehet o \u0161pi\u010dat\u00fd p\u0159edm\u011bt\u2026 Zav\u0159el o\u010di, jak ho p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence zamrazilo v z\u00e1dech, pak ale zaslechl, jak ho Gustav zoufale vol\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome! TOMEEE!“<\/div>\n
„Jsem tady!“ zvolal v odpov\u011b\u010f a zvr\u00e1til hlavu do z\u00e1klonu, aby vid\u011bl naho\u0159e velice vzd\u00e1len\u00fd svit baterky. „Nic mi nen\u00ed! Douf\u00e1m,“ hlesl posledn\u00ed slovo st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u011b.<\/div>\n
„Tome, vydr\u017e! Dob\u011bhnu pro pomoc!“<\/div>\n
„Rychle!“ vyk\u0159ikl Tom.<\/p>\n<\/div>\n
Pot\u00e9, co se Gustav vzd\u00e1lil, se ho za\u010d\u00ednal zmoc\u0148ovat d\u011bsiv\u00fd pocit. Jako by tu na n\u011bj n\u011bkde n\u011bco \u010d\u00edhalo. Nerv\u00f3zn\u011b zaklonil hlavu, aby se pod\u00edval k v\u00fdchodu\u2026 a ztuhl jako soln\u00fd sloup. V\u00edko studny se samo od sebe za\u010dalo zatahovat a zav\u00edrat!<\/p>\n<\/div>\n
„Gustave? Gustave! GUSTAVE, POMOC!“<\/p>\n<\/div>\n
Nikdo ale na jeho na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed nereagoval, Gustav u\u017e byl toti\u017e z chaty venku a b\u011b\u017eel ke spr\u00e1vci, aby mu pomohl zavolat n\u011bkoho, kdo by Toma z t\u00e9 neskute\u010dn\u00e9 hloubky vyt\u00e1hl. Dredat\u00e1 postavi\u010dka ve vod\u011b tedy jenom ti\u0161e vzlykla, jak jej\u00ed srdce zapl\u0148oval strach\u2026 Pak ale Tom najednou zamrkal. M\u011bl pocit, \u017ee ve vod\u011b n\u011bco vid\u00ed. \u017de se k n\u011bmu vzn\u00e1\u0161\u00ed n\u011bco b\u00edl\u00e9ho a \u010dern\u00e9ho a rozevl\u00e1t\u00e9ho. Nat\u00e1hl rozt\u0159esen\u00e9 ruce. Jako by se snad dotkl n\u011b\u010d\u00edho t\u011bla\u2026 a vz\u00e1p\u011bt\u00ed vyjekl hr\u016fzou, kdy\u017e to n\u011bco<\/em> nadzvedl na hladinu. Byl to toti\u017e Bill. Le\u017eel zcela bezvl\u00e1dn\u011b, jako by jenom spal, rty m\u011bl sev\u0159eny do tenou\u010dk\u00e9 linky a sm\u011brem ke dnu jej t\u00ed\u017eily vodou nacucan\u00e9 dlouhat\u00e1nsk\u00e9 vlasy a b\u00edl\u00e1 no\u010dn\u00ed ko\u0161ile. Tom rozechv\u011ble zav\u0159el o\u010di a najednou, jako by se ocitl v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. P\u0159ihl\u00ed\u017eel n\u011bjak\u00e9mu \u010dinu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
U studny, kter\u00e1 je\u0161t\u011b nebyla zastav\u011bn\u00e1 chatkou, p\u0159esto to v\u0161ak byla pr\u00e1v\u011b ta, v n\u00ed\u017e se Tom nyn\u00ed nach\u00e1zel, st\u00e1l Bill. Op\u00edral se \u0161t\u00edhl\u00fdma rukama o jej\u00ed kamenn\u00fd okraj a zamy\u0161len\u011b hled\u011bl do d\u00e1lky, kdy\u017e se za n\u00edm najednou objevila Ann Morganov\u00e1, sv\u00edraj\u00edc n\u011bco za z\u00e1dy. Pomalu p\u0159istoupila t\u011bsn\u011b za Billa.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„\u017de je tady kr\u00e1sn\u011b, Bille?“<\/em><\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl, jenom t\u00e9m\u011b\u0159 neviditeln\u00fd pohyb hlavou sv\u011bd\u010dil o tom, \u017ee mat\u010dina slova sly\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Neboj,“ promluvil konej\u0161iv\u00fd hlas Ann. „Zase bude dob\u0159e\u2026“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Znenad\u00e1n\u00ed omotala Billovi kolem hlavy kus \u010dern\u00e9ho igelitu. Chlapec se ani nezmohl na obranu. Jenom sebou p\u00e1rkr\u00e1t \u0161kubnul, ne\u017e Ann jeho t\u011blo p\u0159estala rdousit a srazila jej hluboko do studny v domn\u011bn\u00ed, \u017ee sv\u00e9 adoptovan\u00e9 d\u00edt\u011b zabila. Netu\u0161ila v\u0161ak, \u017ee Bill je \u017eiv\u00fd. \u017de vn\u00edm\u00e1 celou cestu, cel\u00fd dlouh\u00fd p\u00e1d. \u017de se na dn\u011b studny zm\u00edt\u00e1, sna\u017e\u00edce se vyprostit z igelitu\u2026 a kdy\u017e se mu to kone\u010dn\u011b povedlo, jeho hn\u011bd\u00e9 o\u010di spat\u0159ily vysoko nad sebou jasn\u00fd sv\u011bteln\u00fd kruh ve tm\u011b, jak Ann dov\u0159ela v\u00edko studny.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill se za\u010dal zm\u00edtat. K\u0159i\u010del, na\u0159\u00edkal, usedav\u011b plakal. Sna\u017eil se ze studny vyl\u00e9zt po kamenn\u00fdch st\u011bn\u00e1ch, v\u017edycky ale vylezl jenom p\u00e1r centimetr\u016f, na\u010de\u017e se ozval o\u0161kliv\u00fd zvuk pot\u00e9, co se mu postupn\u011b l\u00e1maly v\u0161echny nehty a jeho prsty bezvl\u00e1dn\u011b sklouzly, tak jako t\u011blo, do studen\u00e9 vody, nech\u00e1vaj\u00edc p\u0159itom na st\u011bn\u00e1ch krvav\u00e9 \u0161lince z od\u0159enin. State\u010dn\u011b se dr\u017eel, aby p\u0159e\u017eil. Nedok\u00e1zal to v\u0161ak dlouho. Vydr\u017eel pouh\u00fdch sedm dn\u00ed, ne\u017e zabo\u0159il hlavu do dlan\u00ed. Tolik pot\u0159eboval c\u00edtit n\u011b\u010d\u00ed l\u00e1sku\u2026 Kdy\u017e ho dali k adopci, tak to vypadalo, jak r\u00e1di se o n\u011bj Morganovi budou starat\u2026 a matka jej takhle o\u0161kliv\u011b zradila. Zabila jej, ani\u017e by mu dop\u0159\u00e1la to jedin\u00e9, to oby\u010dejn\u00e9, po \u010dem jeho mlad\u00e1 du\u0161e tolik la\u010dnila. Pouhou oby\u010dejnou up\u0159\u00edmnou l\u00e1sku. Ten pocit, \u017ee jej nikdy nikdo nem\u011bl r\u00e1d, Billa nakonec zabil. Jeho du\u0161e v\u0161ak \u017eila d\u00e1l, nemohla doj\u00edt klidu. Cht\u011bla se mst\u00edt. Stvo\u0159ila proto kazetu, kterou podsouvala lidem, aby je mohla po sedmi dnech pln\u00fdch hr\u016fzy a temnoty, kterou ona sama v krut\u00e9 beznad\u011bji pro\u017eila ve studni, zab\u00edt. Ta smrt j\u00ed pocit l\u00e1sky vynahrazovala\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tenhle \u010dlov\u011bk byl v\u0161ak pro Billa v\u00fdjimkou. Jeho p\u0159\u00edzrak zab\u00edjel lidi p\u0159esn\u011b v minutu, kdy uplynulo on\u011bch sedm dn\u00ed t\u00edm, \u017ee se p\u0159ed nimi objevil a odhrnul si vlasy z obli\u010deje, jeho plamenn\u00fd pohled nikdo nep\u0159e\u017eil, v\u0161ichni zem\u0159eli d\u011bsivou hr\u016fzou. Ale z Toma c\u00edtil n\u011bco jin\u00e9ho. Ten jako jedin\u00fd p\u00e1tral po jeho minulosti. Proto vyu\u017eil p\u0159\u00edle\u017eitosti a za\u010dal jeho synovi podsouvat v\u00fdjevy ze sv\u00e9ho \u017eivota, aby Toma posunul je\u0161t\u011b d\u00e1l. Cht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit, velice moc, ale taky c\u00edtil, \u017ee mo\u017en\u00e1 by pr\u00e1v\u011b u n\u011bj mohl naj\u00edt to, co v \u017eivot\u011b tolik hledal. Proto se rozhodl jej otestovat. Nechal televizi sjet dol\u016f, aby Toma srazila do studny, a m\u00edsto aby ho te\u010f zabil, ovl\u00e1dl sv\u00e9 t\u011blo a nasm\u011broval jej na hladinu, aby vid\u011bl, jak se jeho posledn\u00ed nad\u011bje zachov\u00e1\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom prudce rozev\u0159el o\u010di. Prudce d\u00fdchal, jako kdyby ub\u011bhl snad stovky mil. Nev\u011bd\u011bl, kde se v n\u011bm brala ta jistota, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u010d o tomhle p\u0159\u00edb\u011bhu nikdy nikde nezjistil ani zm\u00ednku, tak se to skute\u010dn\u011b stalo. Soucit k Billovi, kter\u00fd v n\u011bm kl\u00ed\u010dil u\u017e od doby, kdy prosil l\u00e9ka\u0159e o setk\u00e1n\u00ed s maminkou, se jenom prohloubil a Toma te\u010f v o\u010d\u00edch p\u00e1lily jak slzy l\u00edtosti, tak slzy vzteku. Proboha\u2026 jak mu to mohla Ann ud\u011blat? Tolik tou\u017eila po d\u00edt\u011bti a nakonec mu jeho mlad\u00fd nevinn\u00fd \u017eivot sebere\u2026 Sklopil pohled k bezvl\u00e1dn\u00e9mu t\u011blu, kter\u00e9 st\u00e1le sv\u00edral v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e je dob\u0159e, Bille,“ za\u0161eptal a pol\u00edbil chladn\u00e9, od vody vlhk\u00e9 \u010delo.<\/p>\n<\/div>\n
A Bill n\u00e1hle uc\u00edtil, jak se mu do rukou a nohou vrac\u00ed cit. V tu chv\u00edli \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na ve\u0161ker\u00e9 vra\u017edy, kter\u00e9 jeho zran\u011bn\u00e1 du\u0161e p\u016fsobila. Zapomn\u011bl na to, \u017ee kdy stvo\u0159il tajemnou zlov\u011bstnou nahr\u00e1vku. Posledn\u00ed, co si te\u010f pamatoval, bylo, jak pad\u00e1 do studn\u011b a nem\u016f\u017ee se z n\u00ed dostat. Jak sedm\u00fd den pl\u00e1\u010de a um\u00edr\u00e1 v naprost\u00e9m osam\u011bn\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Mami,“ hlesl ustra\u0161en\u011b a pootev\u0159el o\u010di, na nich\u017e se uhlov\u011b \u010dern\u00e9 linky rozp\u00edjely pod p\u0159\u00edlivem slz strachu a z\u00e1rmutku.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t,“ za\u0161eptal Tom a jemn\u011b za\u010dal t\u00edm lehou\u010dk\u00fdm t\u011bl\u00ed\u010dkem nadn\u00e1\u0161en\u00fdm vodou pohupovat. „Nic se ned\u011bje\u2026 U\u017e je dob\u0159e\u2026 Jsi v bezpe\u010d\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010di naplno. Vid\u011bl, jak se nad n\u00edm skl\u00e1n\u00ed chlapec? nebo sp\u00ed\u0161 mlad\u00fd mu\u017e? s dredy a ustaran\u00fdm pohledem. M\u011bl pocit, jako by ho u\u017e n\u011bkdy vid\u011bl, ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b si nedok\u00e1zal vzpomenout, kdy a kde. Tom\u016fv polibek toti\u017e zcela nen\u00e1vratn\u011b potla\u010dil jeho pomstychtivou str\u00e1nku du\u0161e, kter\u00e1 mu jednodu\u0161e nadobro vymizela z pam\u011bti. Setrval jenom strach a ta \u0161peti\u010dka d\u016fv\u011bry, kterou v\u017edy lidem d\u00e1val, aby pak za to trp\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdo\u2026 kdo jsi?“ ku\u0148kl polohlasem.<\/div>\n
„Jsem Tom.“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem Bill. Bill Morgan.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ pousm\u00e1l se Tom. M\u011bl sice v posledn\u00edch hodin\u00e1ch strach a podez\u0159en\u00ed, \u017ee Bill je hlavn\u00ed dominantou t\u011bch vra\u017ed, te\u010f se ho v\u0161ak v\u016fbec neb\u00e1l, naopak v\u011bd\u011bl, \u017ee mu tohle slabou\u010dk\u00e9 vypla\u0161en\u00e9 stvo\u0159en\u00ed neubl\u00ed\u017e\u00ed. Kdyby jen tu\u0161il, \u017ee by skon\u010dil stejn\u011b jako ostatn\u00ed, kdo kazetu vid\u011bli, kdyby se nebyl rozhodl v\u011bnovat Billovi svou l\u00e1sku! \u017de to byla pr\u00e1v\u011b z n\u011bj s\u00e1laj\u00edc\u00ed l\u00e1ska a soucit, kdo v Billov\u011b du\u0161i zabil ve\u0161ker\u00e9 nesmrteln\u00e9 zlo, kter\u00e9 se v n\u00ed usadilo! Jen d\u00edky n\u011bmu se proklet\u00ed zlomilo a z Billa byl te\u010f oby\u010dejn\u00fd smrteln\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd by nedok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit mou\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
„Je mi zima,“ f\u0148ukl ti\u0161e Bill a bezd\u011b\u010dn\u011b se ke sv\u00e9mu zachr\u00e1nci p\u0159itulil, p\u0159i\u010dem\u017e se Tomovi rozbu\u0161ilo srdce. Nechal Billa, a\u0165 si polo\u017e\u00ed hlavu na jeho rameno a konej\u0161iv\u011b jej hladil po z\u00e1dech\u2026<\/p>\n<\/div>\n
O n\u011bco pozd\u011bji na n\u011bj zavolal Gustav, kter\u00fd za pomoci spr\u00e1vce p\u0159ivolal hasi\u010de, a ti te\u010f Tomovi spou\u0161t\u011bli lano, proto\u017ee na \u017eeb\u0159\u00edk byla studna a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hlubok\u00e1. Tom si provaz omotal kolem pasu a pevn\u011b sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed Billa, kter\u00fd bu\u010f usnul, nebo ztratil v\u011bdom\u00ed, jeliko\u017e nejevil zn\u00e1mky \u017eivota, av\u0161ak srdce mu tepalo. Gustav byl v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd, kdy\u017e se spolu s Tomem ze studny vyno\u0159il i Bill, po po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edm \u0161oku mu v\u0161ak pomohl chlapce odn\u00e9st do auta, polo\u017eit jej na zadn\u00ed seda\u010dky a p\u0159ikr\u00fdt dekou, kterou v\u017edycky v aut\u011b vozili. Teprve tady, kdy\u017e u\u017e nasedli i oni dva, Tom se Gustavovi sv\u011b\u0159il s viz\u00ed? vzpom\u00ednkou?, kterou m\u011bl ve studni, kdy\u017e vyt\u00e1hl Billovo t\u011blo. A a\u017e nyn\u00ed oba skute\u010dn\u011b vytu\u0161ili pravou podstatu Billovy, nyn\u00ed ji\u017e poh\u0159ben\u00e9, pomstychtiv\u00e9 povahy.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak je to ale mo\u017en\u00e9?“ ptal se Gustav a p\u0159em\u00edtal, zat\u00edmco pozorn\u011b sledoval silnici p\u0159ed sebou. „Kdy\u017e si to vezme\u0161 z logick\u00e9ho hlediska, tak prost\u011b vra\u017edit nemohl, proto\u017ee to duchov\u00e9 prost\u011b nedok\u00e1\u017eou, neexistuj\u00ed!“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ pokr\u010dil rameny Tom. „J\u00e1 bych to nezam\u00edtal, v\u017edy\u0165 co my v\u00edme, co existuje a co ne? Ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b, jeho se pt\u00e1t nebudu. Jsem r\u00e1d, \u017ee na to pravd\u011bpodobn\u011b zapomn\u011bl, nechci mu to p\u0159ipom\u00ednat. Nemus\u00ed se z n\u011bj st\u00e1t vra\u017ed\u00edc\u00ed monstrum jenom kv\u016fli obnoven\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„A pro\u010d vlastn\u011b zab\u00edjel?“ zeptal se Gustav. „\u010ceho t\u00edm doc\u00edlil? Co t\u00edm sledoval?“<\/div>\n
Tom se na chv\u00edli odml\u010del.<\/div>\n
„Cht\u011bl jenom l\u00e1sku,“ hlesl po chv\u00edli. „V\u017edy\u0165 u Morganov\u00fdch si pro\u017e\u00edval peklo, zav\u0159eli ho do stodoly a nem\u011bli ho v\u016fbec r\u00e1di. Tak se t\u00edmhle mstil. A p\u0159itom hledal n\u011bkoho, kdo by s n\u00edm souc\u00edtil. Kdo by ho m\u011bl r\u00e1d. V\u017edy\u0165 kdybych tohle j\u00e1 neud\u011blal, tak jsem te\u010f u\u017e d\u00e1vno mrtv\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
Autem se op\u011bt rozlehlo ticho, jako kdy\u017e jeli do \u00fato\u010di\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami. Te\u010f to v\u0161ak bylo ticho odpo\u010dinkov\u00e9, unaven\u00e9, nikoliv napjat\u00e9 a d\u011bsiv\u00e9. Tom se co chv\u00edli ohl\u00ed\u017eel na hluboce sp\u00edc\u00edho Billa. Jeli rovnou dom\u016f. Poslal matce smsku, jestli si Aidana nem\u016f\u017ee u sebe n\u011bkolik dn\u00ed nechat, a pot\u00e9, co ji potvrdila, tak se jeho srdcem rozlil kr\u00e1sn\u011b h\u0159ejiv\u00fd pocit. I kdy\u017e je pon\u011bkud star\u0161\u00ed, ne\u017e Bill, tak ho nau\u010d\u00ed znovu \u017e\u00edt. Nau\u010d\u00ed ho vn\u00edmat sv\u011bt a jeho kr\u00e1su\u2026 a dok\u00e1\u017ee mu svou l\u00e1sku. U\u017e od prvn\u00edho okam\u017eiku, kdy ho vid\u011bl v zrcadle, se do n\u011bj zamiloval a te\u010f, kdy\u017e zjistil, \u017ee to k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed je ve skute\u010dnosti tak moc bezbrann\u00e9, rozhodl se, \u017ee na n\u011bj d\u00e1 pozor a bude st\u0159e\u017eit ka\u017ed\u00fd jeho krok, p\u0159i\u010dem\u017e ud\u011bl\u00e1 v\u0161e, co bude v jeho sil\u00e1ch, aby Bill byl \u0161\u0165astn\u00fdm \u010dlov\u011bkem.<\/p>\n<\/div>\n
Nechal Gustava, aby mu pomohl don\u00e9st Billa do postele, na\u010de\u017e \u0161el sv\u00e9ho kamar\u00e1da doprovodit. Na okam\u017eik ho objal.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ za\u0161eptal. „Bez tebe bych to nezvl\u00e1dl, moc jsi mi pomohl.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za co,“ ujistil ho Gustav a vesele na n\u011bj mrkl. „Od \u010deho jsou p\u0159ece k\u00e1mo\u0161i? Ale abych se p\u0159iznal\u2026 b\u00e1l jsem se o tebe jako nikdy p\u0159edt\u00edm.“<\/div>\n
Tom na n\u011bj dojat\u011b pohl\u00e9dl.<\/div>\n
„D\u00edky,“ hlesl je\u0161t\u011b jednou.<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ m\u00e1vl Gustav rukou, oto\u010dil se a vyrazil sm\u011brem k autu. „Tak hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed s Billem!“<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e auto zmizelo, \u0161el si Tom kone\u010dn\u011b lehnout. Nat\u00e1hl se na bok a pozoroval p\u0159itom Billa, jak tvrd\u011b sp\u00ed. V hlav\u011b mu zn\u011bla slova l\u00e9ka\u0159\u016f. On nikdy nesp\u00ed<\/em>\u2026 Jist\u011b, te\u010f u\u017e to ch\u00e1pal, pokud jej ovl\u00e1dalo zlo, nemohl sp\u00e1t. Jen, a\u0165 si to te\u010f vynahrad\u00ed. Ani nevn\u00edmal, jak jeho unaven\u00e1 hlava klesla hluboko do pol\u0161t\u00e1\u0159e a pozd\u011bji se pokojem neslo jeho tich\u00e9 pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa St\u0159eda – den sedm\u00fd Zachmu\u0159enou krajinou po rovn\u00e9 silnici svi\u0161t\u011blo velik\u00e9 auto, m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed p\u0159es lesy, louky, m\u011bsta i vesnice do horsk\u00e9ho \u00fato\u010di\u0161t\u011b. Vl\u00e1dlo naprost\u00e9 ticho, Gustav se usilovn\u011b soust\u0159edil na \u0159\u00edzen\u00ed a Tom se sna\u017eil urovnat si v hlav\u011b my\u0161lenky,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[216],"tags":[],"class_list":["post-14685","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kruh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14685","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14685"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14685\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14685"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14685"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14685"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}