{"id":14712,"date":"2009-04-20T18:00:00","date_gmt":"2009-04-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14678"},"modified":"2009-04-20T18:00:00","modified_gmt":"2009-04-20T17:00:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-8-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/20\/byl-jednou-jeden-ucitel-8-1-2\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 8. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj lidi\u010dkov\u00e9 x)) omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem se zase dlouho neozvala, m\u011bla jsem zaracha a po\u010d\u00edta\u010d pry\u010d, se\u0161it jsem ale nedala z ruky x)) m\u011bla jsem takov\u00e9 „svoje n\u00e1lady, p\u0159i kter\u00fdch p\u00ed\u0161u takov\u00e9 v\u011bci“ (p\u0159i t\u011bch vznikl i Trest, jestli jste \u010detli xD) tak\u017ee se nelekn\u011bte xD<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bratr? J\u00e1? No to snad\u2026 to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda! Tak j\u00e1 se jednou v \u017eivot\u011b zamiluju a mus\u00ed to b\u00fdt zrovna do br\u00e1chy? Co je tohle za spravedlnost! Pro\u010d zrovna on? Ten, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vy\u0161el z hlavn\u00edho vchodu \u0161koly a p\u0159isedl si ke mn\u011b na lavi\u010dku?<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 u\u017e ty v\u00fdsledky?“ Vybafl jsem na n\u011bj. Zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsme to tam odnesli p\u0159ed dv\u011bma dny! Jak dlouho to bude je\u0161t\u011b trvat?“ Vzal m\u011b za ruku.<\/div>\n
„Tome, klid\u2026“<\/div>\n
„Promi\u0148, jsem\u2026 jsem jenom nerv\u00f3zn\u00ed\u2026“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co m\u011b napadlo?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne, ale ty mi to ur\u010dit\u011b r\u00e1d prozrad\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b\u2026 hm\u2026 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d bys cht\u011bl v\u011bd\u011bt, kde bydl\u00edm?“ N\u011bkolikr\u00e1t jsem horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Tak\u017ee mi to kone\u010dn\u011b prozrad\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Neprozrad\u00edm. Ale mohu ti to uk\u00e1zat.“ Ta v\u011bta mi p\u0159ipomn\u011bla n\u011bjak\u00fd film, ale nezab\u00fdval jsem se t\u00edm. Vstal jsem.<\/div>\n
\n
„P\u016fjdeme?“
„Dob\u0159e. Ale\u2026 nebude\u0161 se sm\u00e1t?“<\/div>\n
„Pro\u010d bych se m\u011bl sm\u00e1t?“<\/div>\n
„Tak\u2026 tak dob\u0159e, poj\u010fme.“<\/p>\n<\/div>\n
Vydali jsme se doprava kolem kostela. Bill se tv\u00e1\u0159il sice vyrovnan\u011b, ale \u0161lo na n\u011bm vid\u011bt, jak je nerv\u00f3zn\u00ed. Vzal jsem ho za ruku. Ka\u0161lu na lidi, a\u0165 si ka\u017ed\u00fd \u0159\u00edk\u00e1, co chce. Ne\u0161li jsme dlouho, zato okol\u00ed mi za\u010dalo b\u00fdt pov\u011bdom\u00e9. Cik\u00e1nsk\u00e1 \u010dtvr\u0165? Nahlas jsem ale ne\u0159ekl nic a nechal jsem se v\u00e9st pr\u00e1zdnou ulic\u00ed. Ve\u0161li jsme do p\u0159edzahr\u00e1dky jednoho z obyt\u00fdch panel\u00e1k\u016f a pak dovnit\u0159. V\u0161echno tu bylo tak stra\u0161n\u011b \u0161pinav\u00e9 a na st\u011bn\u00e1ch chyb\u011bly takov\u00e9 ty mali\u010dk\u00e9 kachli\u010dky, jen podle mal\u00fdch kousk\u016f \u0161lo poznat, \u017ee tam n\u011bkdy byly. Bill se zdravil s kolemjdouc\u00edmi Romy, j\u00e1 na n\u011b jen vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u011b z\u00edral. V dom\u011b nebyl v\u00fdtah (koho by to napadlo, \u017ee), tak\u017ee jsme \u0161li do \u010dtvrt\u00e9ho patra po obit\u00fdch schodech. Bill otev\u0159el jedny dve\u0159e (ne \u017ee by to bylo t\u011b\u017ek\u00e9, nem\u011bly z\u00e1mek) a vt\u00e1hl m\u011b dovnit\u0159.<\/div>\n
„Marion, jsem doma!“ K\u0159ikl. Z prosklen\u00fdch dve\u0159\u00ed napravo vykoukla \u010dern\u00e1 hlava a po n\u00ed cel\u00e9 t\u011blo. Marion byla obtloustl\u00e1 cik\u00e1nka s dlouh\u00fdm \u010dern\u00fdmi vlasy sepnut\u00fdmi do drdolu, vysok\u00e1 asi jako moje mamka. Na sob\u011b m\u011bla d\u017e\u00edny a \u010derven\u00e9 triko a byla bos\u00e1.<\/div>\n
„Billi! Ahoj! A kdopak je tv\u016fj p\u0159\u00edtel?“ Zkoumav\u011b se na m\u011b zad\u00edvala. Vymanil jsem svou ruku z Billova sev\u0159en\u00ed a podal ji Marion.<\/div>\n
„Jsem Tom.“ Stiskla ji.<\/div>\n
„Marion. D\u00e1te si, kluci, n\u011bco k j\u00eddlu?“ Bill zavrt\u011bl hlavou a znovu m\u011b vzal za ruku.<\/div>\n
„Zat\u00edm ne, d\u00edky. Budeme u m\u011b.“ Marion ode\u0161la a Bill m\u011b odvedl k sob\u011b.<\/div>\n
„Tak\u017ee tady\u2026 hm\u2026 bydl\u00ed\u0161?“ Zeptal jsem se. Jeho pokoj byla nevelk\u00e1 m\u00edstnost, a jej\u00ed ve\u0161ker\u00e9 vybaven\u00ed tvo\u0159ila postel, sk\u0159\u00ed\u0148, st\u016fl a \u017eidle. Vlastn\u011b ne, je\u0161t\u011b obraz na st\u011bn\u011b. Nebyl tu ani koberec, nato\u017e z\u00e1v\u011bsy na jedin\u00e9m mal\u00e9m okn\u011b. Na rozd\u00edl od zbytku domu tu ale bylo \u00fazkostn\u011b \u010disto, nikde ani sm\u00edtko prachu.<\/div>\n
„Nen\u00ed to nic moc\u2026 vlastn\u011b\u2026 je to hrozn\u00fd, ale na nic jin\u00e9ho nem\u00e1m pen\u00edze\u2026 Pod\u00edval jsem se na n\u011bj, sed\u011bl na posteli a v ruce nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulal c\u00edp prost\u011bradla.<\/div>\n
„Tak se nast\u011bhuj k n\u00e1m!“ Zvedl hlavu a na\u0161e pohledy se setkaly.<\/div>\n
„No, to v\u00ed\u0161 \u017ee jo. A jak m\u011b p\u0159edstav\u00ed\u0161 rodi\u010d\u016fm? Jako p\u0159\u00edtele nebo u\u010ditele?“ P\u0159isedl jsem si k n\u011bmu na postel a ob\u011b ruce jsem mu polo\u017eil na tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Jako bratra\u2026 toti\u017e, u\u010ditele by u n\u00e1s bydlet nenechali a za p\u0159\u00edtele by mi utrhli hlavu, ale bratr, to je n\u011bco, \u010demu budou rozum\u011bt.“ P\u0159it\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b. Na\u0161e rty se o sebe jen letmo ot\u0159ely, Bill se mi zad\u00edval hluboce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ty\u2026 nevad\u00ed ti, \u017ee\u2026 to?“ Vykoktal a m\u00edrn\u011b zrudnul.<\/div>\n
„Pokud to nevad\u00ed tob\u011b.“ Sundal jsem ruce z jeho tv\u00e1\u0159\u00ed, ale on se tajemn\u011b usm\u00e1l a vr\u00e1til je tam.<\/div>\n
„Miluju t\u011b a na tom se nic nezm\u011bn\u00ed. A je mi jedno, jestli jsi m\u016fj bratr, str\u00fd\u010dek, nebo t\u0159eba babi\u010dka\u2026“ Uml\u010del jsem ho polibkem. Podruh\u00e9 v \u017eivot\u011b jsme se po\u0159\u00e1dn\u011b l\u00edbali. Na\u0161e jazyky se n\u011b\u017en\u011b propl\u00e9taly a Billovy ruce jsem uc\u00edtil pod trikem. Povalil jsem ho na z\u00e1da a triko jsem mu st\u00e1hl. Nejsp\u00ed\u0161 bych to dot\u00e1hl i d\u00e1l, kdyby neve\u0161la Marion. Rychle jsem z Billa slezl. „Jejda, promi\u0148te, ale bylo otev\u0159eno\u2026“ C\u00edtil jsem, jak rudnu. „J\u00e1 jen\u2026 jestli si d\u00e1te ob\u011bd. Za chv\u00edli bude studen\u00fd\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Druh\u00fd den r\u00e1no jsem nedo\u010dkav\u011b post\u00e1val p\u0159ed Billov\u00fdm kabinetem u\u017e o p\u016fl osm\u00e9. Za chv\u00edli p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane u\u010diteli.“<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Kaulitzi. Poj\u010fte se mnou hned dovnit\u0159.“ Odemkl a j\u00e1 se posadil na st\u016fl, jako v\u017edy. Bill se rozhl\u00e9dl po chodb\u011b. Nikde nikdo podez\u0159el\u00fd. Zamknul dve\u0159e a p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e ke mn\u011b.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to?“ Vy\u0159kl jsem nedo\u010dkav\u011b v\u011btu, je\u017e m\u011b t\u00ed\u017eila od ve\u010dera do r\u00e1na. P\u0159ik\u00fdvl a vyt\u00e1hl z kabelky n\u011bkolik pap\u00edr\u016f. Ch\u0148apl jsem po nich a chv\u00edli listoval. Tady to je. Nadechnout, vydechnout, nadechnout, pod\u00edvat. „Pozitivn\u00ed\u2026“ Zamumlal jsem a koutkem oka jsem zachytil Bill\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled. „To je \u00fa\u017easn\u00e9!“ Za\u0159val jsem nad\u0161en\u011b na celou \u0161kolu a padl jsem mu do n\u00e1ru\u010de. Ale nestihl jsem ho ani pol\u00edbit, n\u011bkdo zalomcoval dve\u0159mi. Pustil jsem Billa a on dve\u0159e odemkl.<\/div>\n
„Promi\u0148te, jestli ru\u0161\u00edm,“ pronesla na\u0161tvan\u011b ta sam\u00e1 baba, kter\u00e1 n\u00e1m l\u00edba\u010dku p\u0159ekazila u\u017e minule, „ale toto je i m\u016fj kabinet a vy, Tr\u00fcmpere, nem\u00e1te pr\u00e1vo se tu zamykat a je\u0161t\u011b nech\u00e1vat kl\u00ed\u010de v z\u00e1mku. Chov\u00e1te se, jako by v\u00e1m to tu pat\u0159ilo. A to, milostpane, prost\u011b nebudete. Jestli chcete p\u0159e\u017e\u00edt na t\u00e9to \u0161kole, nau\u010d\u00edte se m\u00edt \u00factu ke star\u0161\u00edm.“ Bill kl\u00ed\u010de ze z\u00e1mku vyt\u00e1hl a schoval je do kapsy.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, u\u017e se to nestane. Kaulitz, jdeme.“ Vy\u0161li jsme ven.<\/div>\n
„Tak\u017ee ti to opravdu nevad\u00ed?“ Za\u0161eptal Bill. \u0160li jsme vedle sebe po chodb\u011b, nen\u00e1padn\u00ed jako slon v ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
„Vypad\u00e1m na to?“ Sykl jsem a koutkem oka jsem zachytil jeho z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. „V\u0161ichni na n\u00e1s koukaj\u00ed.“<\/div>\n
„To se ti zd\u00e1.“ Usm\u00e1l jsem se na kolemjdouc\u00edho u\u010ditele v\u00fdtvarn\u00e9 v\u00fdchovy. „Ale jedna v\u011bc mi po\u0159\u00e1d vrt\u00e1 hlavou\u2026 jak m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt m\u016fj bratr? V\u017edy\u0165 ty m\u00e1\u0161 rodi\u010de, ne? \u017dije\u0161 s nimi a tak\u2026“<\/div>\n
„To nejsou moji prav\u00ed rodi\u010de. Jsem adoptovan\u00fd. To jsem ti je\u0161t\u011b ne\u0159ekl?“ Zavrt\u011bl hlavou. „Tak ti to \u0159\u00edk\u00e1m te\u010f. Ale te\u010f se budu pt\u00e1t j\u00e1. Jak jsi na to vlastn\u011b p\u0159i\u0161el, \u017ee jsem tv\u016fj bratr?“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d jsem o n\u011bm\u2026 tedy o tob\u011b\u2026 no, o n\u011bm, kdy\u017e jsem je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, \u017ee jsi to ty\u2026 tak tedy po\u0159\u00e1d jsem o n\u011bm n\u011bco hledal, a pak u\u017e jsem v\u011bd\u011bl dost. \u017de se jmenuje Tom, znal jsem i jm\u00e9na jeho\u2026 tv\u00fdch\u2026 rodi\u010d\u016f. A pak jsem poznal tebe a napadlo m\u011b to zkusit. Tak jsem to zkusil a\u2026 vy\u0161lo to. Jo a nav\u00edc, jsme si docela dost podobn\u00ed.“ Pod\u00edval jsem se na n\u011bj a v hlav\u011b jsem si vybavil sebe.<\/div>\n
„Ne, to bych pr\u00e1v\u011b netvrdil.“ Bill se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsi m\u011b nevid\u011bl nenal\u00ed\u010den\u00e9ho. A kdy\u017e si odmysl\u00ed\u0161 vlasy, jsme jako jeden.“ Nakr\u010dil jsem \u010delo.<\/div>\n
„Tak proto se l\u00ed\u010d\u00ed\u0161? Abys nevypadal jako j\u00e1?“<\/div>\n
„Ne\u2026 to m\u00e1 zas jin\u00e9 d\u016fvody\u2026“<\/div>\n
„Jak\u00e9?“<\/div>\n
„Jindy.“<\/div>\n
„Nebu\u010f po\u0159\u00e1d tak tajemn\u00fd!“<\/div>\n
„S\u00edla zvyku. Jednou se to ale dozv\u00ed\u0161.“ Naposledy se na m\u011b usm\u00e1l a ode\u0161el.<\/div>\n
„Jednou, jednou\u2026 ale kdy to bude?“ Mumlal jsem roz\u010dilen\u011b p\u0159i n\u00e1vratu do t\u0159\u00eddy. Otev\u0159el jsem dve\u0159e a ud\u011blal dva kroky dovnit\u0159, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo popadl kolem pasu a zacpal mi pusu, nesta\u010dil jsem ani vyk\u0159iknout a nezn\u00e1m\u00fd m\u011b t\u00e1hl pry\u010d. Br\u00e1nil jsem se, ale on m\u011b kopl. Odt\u00e1hl m\u011b na z\u00e1chod, kde \u010dekali dva s kuklami na obli\u010dej\u00edch. Jeden m\u011b popadl a druh\u00fd mi \u010dern\u00fdm \u0161\u00e1tkem zav\u00e1zal o\u010di. Zaslechl jsem kovov\u00e9 cvaknut\u00ed, p\u0159ipoutali m\u011b k vodovodn\u00ed trubce. Pak jsem sly\u0161el tichou rozmluvu a n\u011bkdo z nich ode\u0161el. Nic jsem nevid\u011bl, nap\u00ednal jsem sluch, jak nejv\u00edc to \u0161lo, pak mi ale pomohl jin\u00fd smysl. Uc\u00edtil jsem n\u011b\u010d\u00ed ruku na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Tak co, jak se ti to zamlouv\u00e1?“ Sna\u017eil se zm\u011bnit hlas, j\u00e1 ho ale p\u0159esto poznal.<\/div>\n
„Andreasi. Pus\u0165 m\u011b.“ Zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„A co za to?“<\/div>\n
„Ty jsi m\u011b norm\u00e1ln\u011b unesl na z\u00e1chody, nen\u00ed to trochu ujet\u00fd?“<\/div>\n
„Je. Ale nem\u00e1m jinou mo\u017enost.“<\/div>\n
„A to m\u011b tady jako zabije\u0161?“ M\u016fj hlas zn\u011bl naprosto klidn\u011b, na rozd\u00edl od toho jeho, t\u0159\u00e1sl se mu a byl nejist\u00fd. Andreas si sice hraje na tvr\u010f\u00e1ka, ale nen\u00ed j\u00edm. Chv\u00edli bylo ticho.<\/div>\n
„Ne.“ Usm\u00e1l jsem se. Vypadalo to, \u017ee se mi poda\u0159ilo jej zpracovat tak, jak jsem cht\u011bl.<\/div>\n
„Tak m\u011b zase p\u011bkn\u011b pus\u0165 a nikdo se nemus\u00ed nic dov\u011bd\u011bt, ano?“ Dal\u0161\u00ed chv\u00edle ticha.<\/div>\n
„Ne.“ \u0158ekl zase. Za\u010d\u00edn\u00e1m se v n\u011bm ztr\u00e1cet.<\/div>\n
„Tak\u017ee co, bude\u0161 cht\u00edt v\u00fdkupn\u00e9?“ Cht\u011bl jsem, aby to vyzn\u011blo jako v\u00fdsm\u011bch, nicm\u00e9n\u011b\u2026 nepovedlo se.<\/div>\n
„Ne.“ Za\u010dal jsem se sm\u00e1t. Nemohl jsem si pomoci.<\/div>\n
„Ty se\u0161 asi v\u00e1\u017en\u011b lama.“ M\u011b to v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ipad\u00e1 vtipn\u00e9, a to dost. Unesl m\u011b\u2026 no, sp\u00ed\u0161 m\u011b na z\u00e1chodech p\u0159ipoutal k vodovodn\u00ed trubce, to se ani nebere jako \u00fanos, ne? Prost\u011b m\u011b tady dr\u017e\u00ed a nechce v\u00fdkupn\u00e9, nechce m\u011b zab\u00edt ani pustit, tak co si t\u00edm chce jako dok\u00e1zat? „Tak\u017ee tady budeme jen tak sed\u011bt, tos cht\u011bl nazna\u010dit?“<\/div>\n
„Ne.“ J\u00e1 ho v\u00e1\u017en\u011b zabiju. „Tak co bude? Za\u010d\u00edn\u00e1m se v\u00e1\u017en\u011b nudit.“ Abych t\u00e9 v\u011bt\u011b dodal v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdznam, teatr\u00e1ln\u011b jsem z\u00edvnul. „Omlouv\u00e1m se, zakryl bych si pusu, ale jak jist\u011b v\u00ed\u0161, moje sou\u010dasn\u00e1 situace mi to jaksi\u2026 hm\u2026 znemo\u017e\u0148uje\u2026“ Zamumlal jsem na svou omluvu a n\u00e1sledoval dal\u0161\u00ed m\u016fj v\u00fdbuch sm\u00edch.<\/div>\n
„Sm\u00edch? P\u0159ejde.“ \u0158ekl zase po dlouh\u00e9 dob\u011b Andreas n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e „Ne“. Uc\u00edtil jsem jeho studenou ruku na b\u0159i\u0161e.<\/div>\n
„A tohle m\u00e1 b\u00fdt jako co? Bude\u0161 m\u011b osah\u00e1vat?“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Ahoj lidi\u010dkov\u00e9 x)) omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem se zase dlouho neozvala, m\u011bla jsem zaracha a po\u010d\u00edta\u010d pry\u010d, se\u0161it jsem ale nedala z ruky x)) m\u011bla jsem takov\u00e9 „svoje n\u00e1lady, p\u0159i kter\u00fdch p\u00ed\u0161u takov\u00e9 v\u011bci“ (p\u0159i t\u011bch vznikl i Trest, jestli<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-14712","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14712","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14712"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14712\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14712"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14712"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14712"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}