{"id":14714,"date":"2009-04-20T17:00:00","date_gmt":"2009-04-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14680"},"modified":"2009-04-20T17:00:00","modified_gmt":"2009-04-20T16:00:00","slug":"kruh-8-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/20\/kruh-8-2-2\/","title":{"rendered":"Kruh 8. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\u00dater\u00fd – den \u0161est\u00fd<\/strong><\/div>\n
Gustav se v\u00edt\u011bzoslavn\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e po dlouh\u00e9m hled\u00e1n\u00ed kone\u010dn\u011b na\u0161el z\u00e1znam Ann Morganov\u00e9. Jeho o\u010di se la\u010dn\u011b vp\u00edjely do \u0159\u00e1dk\u016f, kde hledal odpov\u011bdi na sv\u00e9 ot\u00e1zky. Na\u0161el v\u0161ak jenom kr\u00e1tkou zpr\u00e1vu, l\u00ed\u010d\u00edc\u00ed, \u017ee Ann trp\u011bla halucinacemi, nic v\u00edc. Zklaman\u011b hled\u011bl na ten kousek pap\u00edru, na\u010de\u017e se na n\u011bm rozprskla rud\u00e1 skvrna. Gustav p\u0159ekvapen\u011b vyjekl, kdy\u017e zjistil, \u017ee mu te\u010de z nosu krev. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee \u00fapln\u011b stejn\u011b se spustila z nosu Tomovi t\u0159et\u00ed den po shl\u00e9dnut\u00ed kazety. Neuv\u011bdomil si, \u017ee pr\u00e1v\u011b nastal t\u0159et\u00ed den od okam\u017eiku, kdy na ni koukal on s\u00e1m\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Najednou ale n\u011bco upoutalo jeho pozornost. Hned vedle spisu Ann toti\u017e le\u017eel je\u0161t\u011b jeden spis, ozna\u010den\u00fd jm\u00e9nem Bill Morgan. Zv\u011bdav\u011b ho otev\u0159el a vypadla z n\u011bj hromada podivn\u00fdch obr\u00e1zk\u016f. Gustav je zvedl a za\u010dal si je prohl\u00ed\u017eet, p\u0159i\u010dem\u017e se mu tajil dech. Nebyly to norm\u00e1ln\u00ed obr\u00e1zky. Vypadaly navlas stejn\u011b, jako rentgenov\u00e9 sn\u00edmky. Akor\u00e1t, \u017ee na nich nebyly lidsk\u00e9 kosti \u010di vy\u0161et\u0159ovan\u00e9 org\u00e1ny, ale kon\u011b, \u017eeb\u0159\u00edky, stromy\u2026 a kruh, stejn\u00fd jako na videokazet\u011b. Zmaten\u011b pohl\u00e9dl do spisu, kter\u00fd hl\u00e1sal, \u017ee naposledy byl Bill Morgan vy\u0161et\u0159ov\u00e1n na videoprojekci\u2026<\/div>\n
\n
* * *<\/div>\n
„Aidane! Vol\u00e1 ti t\u00e1ta!“ zavolala na mal\u00e9ho chlapce babi\u010dka, ru\u0161\u00edc ho tak od kreslen\u00ed mnoha \u010dern\u00fdch kruh\u016f a postavi\u010dek s vlasy p\u0159es obli\u010dej.<\/div>\n
„Ano?“ zahu\u010del Aidan do telefonu.<\/div>\n
„Aidane,“ vydechl Tom, kter\u00fd u\u017e opustil hranice pozemku, dr\u017e\u00edce p\u0159itom v ruce obr\u00e1zek. „Ten obr\u00e1zek, co jsi mi nakreslil\u2026 tys u\u017e ten d\u016fm n\u011bkdy vid\u011bl?“<\/div>\n
„Jak\u00fd d\u016fm?“ nech\u00e1pal Aidan.<\/div>\n
„Aidane,“ zast\u00e9nal Tom. „Pro\u010d jsi to nakreslil?“<\/div>\n
„On to tak cht\u011bl,“ \u0161pitl chlapec.<\/div>\n
„Kdo on?“<\/div>\n
„Takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kluk,“ sv\u011b\u0159il se Aidan. „Cht\u011bl, abych ti ho nakreslil, uk\u00e1zal mi ho.“<\/div>\n
Tomovi se rozbu\u0161ilo srdce. Znal jenom jednu osobu, kterou Aidan mohl po shl\u00e9dnut\u00ed kazety ozna\u010dovat jako zvl\u00e1\u0161tn\u00edho kluka. Ale to znamen\u00e1\u2026 \u017ee\u2026<\/div>\n
„On tady bydl\u00ed?“ vydechl.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl hlavou Aidan, a\u010d to p\u0159es sluch\u00e1tko Tom nemohl vid\u011bt. „\u017dije na jednom temn\u00e9m m\u00edst\u011b.“<\/div>\n
„A ukazuje ti i jin\u00e9 v\u011bci?“ vyzv\u00eddal rozru\u0161en\u00fd Tom. „T\u0159eba kon\u011b?“<\/div>\n
Aidan se zachv\u011bl.<\/div>\n
„On nem\u00e1 r\u00e1d stodoly,“ za\u0161eptal. „Nem\u016f\u017ee kv\u016fli kon\u00edm sp\u00e1t.“<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edc u\u017e z n\u011bj Tom nedostal, proto se s n\u00edm po chv\u00edli rozlou\u010dil. Znovu se pod\u00edval na d\u016fm, kter\u00fd ho te\u010f najednou magicky p\u0159itahoval. Tak on tady ten chlapec asi bydlel, ne\u017e se p\u0159est\u011bhoval na to temn\u00e9 m\u00edsto. Kdo by mu ale mohl o tom zvl\u00e1\u0161tn\u00edm stvo\u0159en\u00ed pov\u011bd\u011bt v\u00edc? Pan Morgan asi t\u011b\u017eko, kdy\u017e jej p\u0159ed chv\u00edl\u00ed tak d\u016frazn\u011b vyprovodil ke dve\u0159\u00edm. Nakonec se Tom rozhodl zaj\u00edt za m\u00edstn\u00ed l\u00e9ka\u0159kou. Nebydlela daleko, a kdy\u017e se ptal jednoho zbloudil\u00e9ho \u010dlov\u00ed\u010dka na cestu, tak zjistil, \u017ee je to jedin\u00e1 doktorka na tomhle ostrov\u011b. Tom se v duchu zaradoval, to ur\u010dit\u011b bude Morganovy zn\u00e1t\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipadalo mu to jako v\u011b\u010dnost, ne\u017e l\u00e9ka\u0159ka vyprovodila ze sv\u00e9 ordinace posledn\u00edho pacienta, jeho o\u010di se soustavn\u011b fixovaly na n\u00e1st\u011bnn\u00e9 hodiny, nemilosrdn\u011b odpo\u010d\u00edt\u00e1vaj\u00edc\u00ed \u010das, kter\u00fd mu zb\u00fdval do posledn\u00edho dne \u017eivota. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b klaply dve\u0159e a l\u00e9ka\u0159ka se jej zeptala, co pot\u0159ebuje, vydechl \u00falevou.<\/p>\n<\/div>\n
„Vy zn\u00e1te Morganovy?“ zeptal se pot\u00e9, co se jej star\u00e1 \u017eena zeptala na d\u016fvod sv\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy. „V\u00edte\u2026 m\u016fj syn i j\u00e1 trp\u00edme jist\u00fdmi\u2026 p\u0159edstavami, v nich\u017e figuruje jejich syn.“<\/div>\n
„Tak to je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ zad\u00edvala se na n\u011bj \u017eena laskav\u00fdma moudr\u00fdma o\u010dima. „Takov\u00fdhle p\u0159\u00edpad jsem u\u017e dlouho nevid\u011bla\u2026“<\/div>\n
„Pros\u00edm, \u0159ekn\u011bte mi v\u0161echno, co o nich v\u00edte.“<\/p>\n<\/div>\n
A tak se Tom dozv\u011bd\u011bl, \u017ee ran\u010der Richard Morgan spolu se svou \u017eenou Ann tvo\u0159ili \u0161\u0165astn\u00fd p\u00e1r. M\u011bli sv\u00e9 kon\u011b, kter\u00e9 obdivovali v\u0161ichni \u0161iroko daleko. Ale n\u011bco jim ke \u0161t\u011bst\u00ed chyb\u011blo, a to d\u00edt\u011b, o kter\u00e9 se marn\u011b \u0159adu let sna\u017eili. Ann byla rok od roku nerudn\u011bj\u0161\u00ed, a\u017e nakonec odjela na t\u00fddenn\u00ed pobyt do l\u00e1zn\u00ed. Kdy\u017e se vr\u00e1tila, byl s n\u00ed ji\u017e prapodivn\u00fd chlapec, kter\u00fd m\u011bl do pasu dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, \u010dern\u011b podmalovan\u00e9 pronikav\u00e9 o\u010di a nesm\u00edrn\u011b bledou ple\u0165. Jmenoval se Bill a Ann ho \u00fadajn\u011b adoptovala. Jenom\u017ee od t\u00e9 doby se za\u010daly d\u00edt na ostrov\u011b z\u00e1hadn\u00e9 v\u011bci. Lid\u00e9 c\u00edtili mrazen\u00ed ve vzduchu, kon\u011b ztr\u00e1celi zdrav\u00fd rozum a st\u0159emhlav se vrhali do mo\u0159sk\u00fdch hlubin vst\u0159\u00edc smrti a Ann za\u010dala trp\u011bt halucinacemi a d\u011bsiv\u00fdmi p\u0159edstavami. Ale to v\u0161echno se d\u011blo jen, kdy\u017e byl nabl\u00edzku Bill. Jednoho dne v\u0161ak beze stopy zmizel\u2026 a od t\u00e9 doby se cel\u00e9mu ostrovu i Ann ulevilo. Jen\u017ee n\u00e1hle se stav Ann za\u010dal zhor\u0161ovat, tak\u017ee ji doktorka nechala p\u0159ev\u00e9zt do psychiatrick\u00e9 kliniky, kde po n\u011bkolika dnech p\u0159i proch\u00e1zce utekla a sko\u010dila z \u00fatesu. A pan Morgan od t\u00e9 doby p\u0159estal kon\u011b chovat a uzav\u0159el se s\u00e1m do sebe.<\/p>\n<\/div>\n
* * *<\/p>\n<\/div>\n
„Vy jste otec pacienta?“ pt\u00e1 se vysok\u00fd robustn\u00ed sn\u011bd\u00fd doktor se zamra\u010den\u00fdm v\u00fdrazem, z n\u011bho\u017e jde respekt.<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u00ed Gustav a sna\u017e\u00ed se maskovat nervozitu ze lhan\u00ed tomuhle obdivuhodn\u00e9mu chl\u00e1pkovi do o\u010d\u00ed. Jen\u017ee jinak, ne\u017e vyd\u00e1v\u00e1n\u00edm se za rodinn\u00e9ho p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edka, se k videoz\u00e1znamu s Billem Morganem nedostane\u2026<\/div>\n
„Vypad\u00e1te mlad\u011b,“ zavr\u010d\u00ed podez\u0159\u00edvav\u011b doktor.<\/div>\n
„Necpu se a cvi\u010d\u00edm,“ nasad\u00ed Gustav sebejist\u00fd v\u00fdraz a usm\u011bje se doktorovu na okam\u017eik z\u00e1vistiv\u00e9mu pohledu, na\u010de\u017e se oba dva zastav\u00ed p\u0159ed \u0161upl\u00edkem.<\/div>\n
„Tak hele\u010fte, m\u00e1m tady sv\u016fj po\u0159\u00e1dek a vy mi v n\u011bm nebudete d\u011blat bordel, jasn\u00fd?“<\/div>\n
„A pro\u010d bych to d\u011blal?“ nam\u00edtl Gustav, sna\u017e\u00edce se ignorovat mrazen\u00ed v z\u00e1dech, kter\u00e9 v n\u011bm vyvolal pohled na doktorovy sev\u0159en\u00e9 p\u011bsti.<\/div>\n
„Tak to jsem r\u00e1d, \u017ee si rozum\u00edme,“ zavr\u010del sn\u011bd\u00fd \u010dlov\u011bk a hm\u00e1tl po pouzdru od kazety. Otev\u0159el je a vidouce, \u017ee je to jen pr\u00e1zdn\u00fd obal bez videoz\u00e1znamu, zbrun\u00e1tn\u011bl ve tv\u00e1\u0159i. „Tak te\u010f jsem se v\u00e1\u017en\u011b na\u0161tval!“<\/div>\n
Gustav o krok ucouvl.<\/div>\n
„Je tam, kdo m\u011bl tu kazetu u sebe naposledy?“<\/div>\n
„Jo,“ ucedil doktor a v o\u010d\u00edch se mu zatm\u011blo. „Byl jste to vy.“<\/div>\n
„Aha,“ vydechl Gustav a poslechl sv\u016fj rozum, \u017ee by m\u011bl vz\u00edt urychlen\u011b nohy na ramena. Na parkovi\u0161ti sedl do auta. V\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed d\u00e1t Tomovi zpr\u00e1vu, a nav\u00edc m\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee se jeho kamar\u00e1dovi n\u011bco d\u011bje. Dojel a\u017e do p\u0159\u00edstavu, kde sko\u010dil na nejbli\u017e\u0161\u00ed lo\u010f, pluj\u00edc\u00ed na ostrov Moesko a celou tu dobu se sna\u017eil Tomovi dovolat, ale marn\u011b, v\u017edycky jenom sly\u0161el tu protivnou hl\u00e1\u0161ku, \u017ee volan\u00fd \u00fa\u010dastn\u00edk hovor nep\u0159ij\u00edm\u00e1. Op\u0159el se o z\u00e1bradl\u00ed, \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako to p\u0159ed n\u011bkolika hodinami ud\u011blal Tom, a s pohledem up\u0159en\u00fdm na maj\u00e1k se sna\u017eil ignorovat rostouc\u00ed pocit strachu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Pot\u00e9, co se setm\u011blo, vpl\u00ed\u017eil se Tom op\u011bt do domu Morganov\u00fdch. Tu\u0161il, \u017ee mu star\u00fd mu\u017e ne\u0159ekl v\u0161echno, a hlavn\u011b ho tam t\u00e1hla Aidanova zm\u00ednka o chlapci. V hlav\u011b mu po\u0159\u00e1d zn\u011bla doktor\u010dina slova. Bill\u2026 \u010dern\u011b podmalovan\u00e9 pronikav\u00e9 o\u010di<\/em>\u2026 Bill. Jak n\u00e1dhern\u00e9 jm\u00e9no. Te\u010f, co jej Tom znal, zjistil, \u017ee chlapec by se ani jinak jmenovat nemohl, to jm\u00e9no mu prost\u011b pat\u0159ilo a bylo souzeno. Znovu se pod\u00edval v koupeln\u011b do tajemn\u00e9ho zrcadla, ale krom\u011b vlastn\u00edho odrazu tam nevid\u011bl nic jin\u00e9ho. S bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem usedl p\u0159ed televizi v ob\u00fdv\u00e1ku. Jeho pohled pevn\u011b upoutala na stole le\u017e\u00edc\u00ed kazeta. Uchopil ji a zad\u00edval se na etiketu. Bill Morgan, videoz\u00e1znam ze dne 13.9.1989. Toma zah\u0159\u00e1lo u srdce. P\u0159esn\u011b tehdy se narodil! Bo\u017ee\u2026 U\u017e je to 34 let\u2026 Rozechv\u011bl\u00fdmi prsty zasunul kazetu do videa a stiskl tla\u010d\u00edtko Play.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernob\u00edl\u00fd z\u00e1znam zachycoval Billa na nemocni\u010dn\u00edm pokoji. Mohlo mu b\u00fdt n\u011bjak\u00fdch sedmn\u00e1ct osmn\u00e1ct let, m\u011bl na sob\u011b po zem dlouhou no\u010dn\u00ed ko\u0161ili a hust\u00e9 vlasy mu spl\u00fdvaly a\u017e k \u00fatl\u00e9mu pasu. Te\u010f u\u017e kone\u010dn\u011b byly vid\u011bt jeho \u010dern\u011b zv\u00fdrazn\u011bn\u00e9 o\u010di. Co ale Toma zar\u00e1\u017eelo, \u017ee podle \u010dasov\u00fdch \u00fadaj\u016f kamera nat\u00e1\u010dela chlapce t\u0159i dny v kuse a on ani jednou neusnul. Bu\u010f sed\u011bl na posteli, nebo p\u0159ech\u00e1zel po pokoji, ale nikdy neusnul.<\/p>\n<\/div>\n
Pak se z\u00e1znam na chv\u00edli p\u0159eru\u0161il, a kdy\u017e pokra\u010doval, sed\u011bl Bill na \u017eidli v n\u011bjak\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 m\u00edstnosti. Na rukou a nohou m\u011bl p\u0159ipojen\u00e9 elektrody, kr\u00e1sn\u00e1 hlava byla smutn\u011b sv\u011b\u0161en\u00e1 k zemi, vlasy byly jemn\u011b zacuchan\u00e9 a sn\u00edmala ho kamera, polo\u017een\u00e1 hned vedle doktora, kter\u00fd si klidn\u011b poku\u0159oval cigaretu.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille!“<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 reakce.<\/div>\n
„Bille,“ sna\u017eil se ho upoutat l\u00e9ka\u0159. „Poj\u010fme si tro\u0161ku pov\u00eddat. \u0158ekni n\u00e1m, pro\u010d nikdy nesp\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Chlapec ho op\u011bt se skeln\u00fdm pohledem ignoroval.<\/div>\n
„Bille! Z jak\u00e9ho d\u016fvodu nikdy nesp\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Po chv\u00edli ticha l\u00e9ka\u0159i p\u0159e\u0161el k jin\u00e9mu t\u00e9matu.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se,“ \u0159ekl a vzal do rukou obr\u00e1zky, vypadaj\u00edc\u00ed jako rentgenov\u00e9 sn\u00edmky. „\u0158ekni n\u00e1m n\u011bco o sv\u00fdch obr\u00e1zc\u00edch. Jak kresl\u00ed\u0161 sv\u00e9 obr\u00e1zky, Bille?“<\/div>\n
Na chv\u00edli se op\u011bt rozhostilo ticho, pak ale Bill tich\u00fdm hlasem promluvil.<\/div>\n
„J\u00e1 je\u2026 nekresl\u00edm, j\u00e1 je\u2026 vid\u00edm. A pak\u2026 prost\u011b jsou.“<\/div>\n
Op\u011bt byla chv\u00edle ticha, kdo ji v\u0161ak prvn\u00ed p\u0159eru\u0161il, nebyl l\u00e9ka\u0159, ale Bill.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu vid\u011bt maminku?“ zaprosil a poprv\u00e9 nepatrn\u011b nato\u010dil hlavu sm\u011brem k l\u00e9ka\u0159i. Tomovi se p\u0159i tom pohledu nahrnuly slzy do o\u010d\u00ed, jak mu bylo chlapce l\u00edto.<\/div>\n
„Ne. Te\u010f jsi tady s n\u00e1mi, dokud nezjist\u00edme, co s tebou je.“<\/div>\n
„J\u00e1 chci maminku,“ hlesl Bill. „On m\u011b tady nech\u00e1.“<\/div>\n
„Kdo t\u011b tu nech\u00e1?“<\/div>\n
„T\u00e1ta,“ \u0161pitl Bill.<\/div>\n
„Tat\u00ednek t\u011b m\u00e1 r\u00e1d,“ nam\u00edtal \u00falisn\u011b l\u00e9ka\u0159.<\/div>\n
„Tat\u00ednek m\u00e1 r\u00e1d kon\u011b,“ st\u00e1l si za sv\u00fdm Bill. „J\u00e1 chci maminku\u2026“<\/div>\n
„Tak\u017ee u\u017e j\u00ed nechce\u0161 ubli\u017eovat, vi\u010f?“ vrn\u011bl l\u00e9ka\u0159 a Tomovi se nad p\u0159eslazenost\u00ed jeho hlasu zvedal \u017ealudek. Byl tak zaujat\u00fd nad dojemnost\u00ed Billa, \u017ee si nev\u0161iml, \u017ee u\u017e dlouhou chv\u00edli za n\u00edm stoj\u00ed v naprost\u00e9 tichosti star\u00fd pan Morgan a nen\u00e1vistn\u011b ho pozoruje. „Nechce\u0161 nikomu ubli\u017eovat,“ sna\u017e\u00ed se Billa p\u0159esv\u011bd\u010dit l\u00e9ka\u0159.<\/div>\n
„Ale ubli\u017euju,“ \u0159ekl klidn\u011b Bill. „A mrz\u00ed m\u011b to. Nejde to zastavit.“<\/p>\n<\/div>\n
Najednou zvedl hlavu a nepod\u00edval se na kameru, ale p\u0159\u00edmo na Toma. Toho na vte\u0159inu zhypnotizoval jeho plamenn\u00fd pohled\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u2026 ne\u017e mu na tv\u00e1\u0159i p\u0159ist\u00e1la ohromn\u00e1 r\u00e1na, kter\u00e1 ho srazila k zemi. Tom bolestn\u011b zakv\u00edlel, kdy\u017e spat\u0159il star\u00e9ho ran\u010dera, kter\u00fd uchopil televizi a prudce j\u00ed ude\u0159il o zem.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, u\u017e mi nikdy nebude \u0161eptat do ucha,“ sy\u010del p\u0159itom jako smysl\u016f zbaven\u00fd a nen\u00e1vistn\u011b vyt\u00e1hl kazetu z videa, na\u010de\u017e j\u00ed mr\u0161til proti zdi.<\/div>\n
„Co jste mu ud\u011blal?“ k\u0159ikl na n\u011bj Tom a n\u00e1sledoval ho pot\u00e1civ\u00fdm krokem do chodby. „Vy jste ho zabil, \u017ee? Zabil jste vlastn\u00edho syna, po kter\u00e9m jste se \u017eenou tak tou\u017eili!“<\/div>\n
„Moje \u017eena nikdy nem\u011bla m\u00edt d\u00edt\u011b!“ za\u0159val star\u00fd mu\u017e a Tom si teprve te\u010f uv\u011bdomil, \u017ee pan Morgan stoj\u00ed v napu\u0161t\u011bn\u00e9 van\u011b, na krku m\u00e1 pov\u011b\u0161enou uzdu s kovov\u00fdm udidlem a kolem ramen mu visela elektrick\u00e1 prodlu\u017eova\u010dka, zat\u00edm vypnut\u00e1.<\/div>\n
„Pane Morgane, pros\u00edm, ned\u011blejte to!“<\/div>\n
„Ona to sly\u0161ela,“ pokra\u010doval ran\u010der ve sv\u00e9m monologu. „Ona to jeho \u0161ept\u00e1n\u00ed sly\u0161ela. J\u00e1 jsem ho taky sly\u0161el, i kon\u011b ho sly\u0161eli!“<\/div>\n
„Pane Morgane, pros\u00edm!“ zavyl bezmocn\u011b Tom. „Mus\u00edm toho v\u00edc o Billovi v\u011bd\u011bt, kv\u016fli sv\u00e9mu synovi! Jinak zem\u0159e!“<\/div>\n
„Oh ano,“ zak\u00fdval hlavou mu\u017e. „Ano, zem\u0159e.“<\/p>\n<\/div>\n
Nato se zakousl zuby do udidla a zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko, kter\u00e9 prodlu\u017eova\u010dku zapnulo. Tom zd\u011b\u0161en\u011b za\u0159val, kdy\u017e se koupelnou rozlet\u011bl v\u00fdbuch jisker a mu\u017e se bezvl\u00e1dn\u011b svalil do vody, ve kter\u00e9 st\u00e1l. Tom se obr\u00e1til a panicky se vydal na zb\u011bsil\u00fd \u00faprk, v p\u016flce chodby ho v\u0161ak pevn\u011b sev\u0159ely n\u011b\u010d\u00ed ruce. Hystericky vyk\u0159ikl, kdy\u017e ho n\u011bjak\u00e1 postava p\u0159im\u00e1\u010dkla ke zdi.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome! Tome, klid! Klid, to jsem j\u00e1!“ dr\u017eel ho pevn\u011b Gustav a teprve pot\u00e9, co se Tom uklidnil natolik, \u017ee sv\u00e9ho blon\u010fat\u00e9ho kamar\u00e1da poznal, p\u0159itiskl jeho rozt\u0159esen\u00e9 t\u011blo k sob\u011b. „No tak, u\u017e je dob\u0159e.“<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco Tom se vysmrkal, Gustav nahl\u00e9dl do koupelny, kde se na hladin\u011b poklidn\u011b vzn\u00e1\u0161elo mrtv\u00e9 t\u011blo. Proto\u010dil o\u010di v sloup a vr\u00e1til se k Tomovi a pevn\u011b jej chytil za ruku, aby mu dodal pocit bezpe\u010d\u00ed. Oba se na sebe na chv\u00edli zad\u00edvali, kdy\u017e vtom jejich pozornost upoutalo okno na konci chodby. Byla j\u00edm vid\u011bt stodola a Toma n\u00e1hle n\u011bco napadlo\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„On nem\u00e1 r\u00e1d stodoly,“ zopakoval Aidanova slova, kdy\u017e mu t\u011blem pro\u0161lehlo nap\u011bt\u00ed. „Nem\u016f\u017ee sp\u00e1t kv\u016fli kon\u00edm!“<\/p>\n<\/div>\n
Rozeb\u011bhl se ven a Gustav jej n\u00e1sledoval. U stodoly vyp\u00e1\u010dili zam\u010den\u00e9 dve\u0159e a ve\u0161li dovnit\u0159. D\u00fdchla na n\u011b v\u016fn\u011b sena a d\u0159eva, ale ob\u011bma se na chv\u00edli zastavil dech. Vid\u011bli \u017eeb\u0159\u00edk vedouc\u00ed nahoru! Tom se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi tady, Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a vy\u0161plhal nahoru, tak jako Gustav. A oba se kolem sebe za\u010dali rozhl\u00ed\u017eet. Nikdo tam sice krom\u011b nich nebyl, ale byli v m\u00edstnosti, kter\u00e1 p\u0159ipom\u00ednala d\u011btsk\u00fd pokoj\u00ed\u010dek. Byla tam postel, \u017eidle, st\u016fl a televize. A taky potrhan\u00e9 tapety, pod nimi\u017e se n\u011bco r\u00fdsovalo. Tom p\u0159istoupil ke zdi a dotkl se toho, co na d\u0159ev\u011b ukr\u00fdvaly tapety.<\/p>\n<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee tam n\u011bkdo n\u011bco namaloval,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel nahlas Gustav.<\/div>\n
„Nebo vyp\u00e1lil,“ vydechl Tom s pohledem na jizvu na sv\u00e9m p\u0159edlokt\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Oba na sebe mrkli a za\u010dali strh\u00e1vat tapety. Nep\u0159estali, dokud se jim pr\u00e1ce nepovedla a poodstoupili ode zdi, aby m\u011bli lep\u0161\u00ed v\u00fdhled. A zatajil se jim dech, kdy\u017e spat\u0159ili jeden jedin\u00fd osam\u011bl\u00fd strom bez list\u00ed. Pod\u00edvali se po sob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Ten strom u\u017e jsem vid\u011bl!“ vydechl p\u0159ekvapen\u00fd Gustav. „Na t\u00e9 kazet\u011b!“<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ za\u0161eptal Tom. „Ale i n\u011bkde jinde. Vid\u011bl jsem ho v horsk\u00e9m \u00fato\u010di\u0161ti.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa \u00dater\u00fd – den \u0161est\u00fd Gustav se v\u00edt\u011bzoslavn\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e po dlouh\u00e9m hled\u00e1n\u00ed kone\u010dn\u011b na\u0161el z\u00e1znam Ann Morganov\u00e9. Jeho o\u010di se la\u010dn\u011b vp\u00edjely do \u0159\u00e1dk\u016f, kde hledal odpov\u011bdi na sv\u00e9 ot\u00e1zky. Na\u0161el v\u0161ak jenom kr\u00e1tkou zpr\u00e1vu, l\u00ed\u010d\u00edc\u00ed, \u017ee Ann trp\u011bla halucinacemi,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[216],"tags":[],"class_list":["post-14714","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kruh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14714","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14714"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14714\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14714"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14714"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14714"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}