{"id":14729,"date":"2009-04-18T18:00:00","date_gmt":"2009-04-18T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14695"},"modified":"2009-04-18T18:00:00","modified_gmt":"2009-04-18T17:00:00","slug":"makes-three-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/18\/makes-three-9\/","title":{"rendered":"Makes Three 9."},"content":{"rendered":"
autor: Majestrix<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Je nespr\u00e1vn\u00e9 vylo\u017een\u00ed v\u00e1\u017en\u011b odpov\u011bd\u00ed? Nebu\u010fte jak d\u011bti\u2026<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Jsme hrozn\u011b \u0161\u0165astn\u00ed, \u017ee m\u016f\u017eeme b\u00fdt tady v Oslu. Tahle zem\u011b je v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1dhern\u00e1.“ Usm\u00e1l se Bill, \u010d\u00edm\u017e navr\u00e1til sv\u016fj \u0161arm zp\u00e1tky do vy\u0161\u0161\u00edho levelu. Moder\u00e1to\u0159i mu zobali z ruky, on se jen usm\u00edval, pil svou citron\u00e1du, \u0159\u00edkal vtipy a usm\u00edval se, jako by byl v televizn\u00edm p\u0159enosu. V\u011bd\u011bl jak ohromit lidi, v r\u00e1diu i v norm\u00e1lu, jeho jedin\u00fdm c\u00edlem bylo to m\u00edt za sebou.<\/div>\n
„A my jsme r\u00e1di, \u017ee tu m\u00e1me tebe; va\u0161i fanou\u0161ci jsou tak\u2026 tak\u2026“ Hledal moder\u00e1tor spr\u00e1vn\u00e9 slovo na vyj\u00e1d\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Intenzivn\u00ed a v\u00e1\u0161niv\u00ed?“ doplnil ho taktn\u011b Bill.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b!“ luskl DJ prsty. „Jste na to zvykl\u00ed, a nebo byste si p\u0159\u00e1li, aby trochu zm\u00edrnili?“<\/div>\n
„Absolutn\u011b ne! Na\u0161i fanou\u0161ci jsou n\u00e1\u0161 \u017eivot! Nemohl bychom bez nich d\u011blat to co d\u011bl\u00e1me. Proto se p\u0159i \u017eiv\u00fdch vystoupen\u00edch sna\u017e\u00edme ze sebe dostat to nejlep\u0161\u00ed. Je to jako pod\u011bkov\u00e1n\u00ed v\u0161em, kte\u0159\u00ed n\u00e1s podporuj\u00ed, kupuj\u00ed si na\u0161e c\u00e9d\u00e9\u010dka a stoj\u00ed fronty p\u0159ed halami dny p\u0159edem. Jsme na n\u011b py\u0161n\u00ed a chceme pokra\u010dovat, aby oni mohli b\u00fdt py\u0161n\u00ed na n\u00e1s.“ Z\u00e1\u0159il Bill.<\/div>\n
„Tak tady to m\u00e1te, lidi\u010dky, zp\u011bv\u00e1k skupiny Tokio Hotel byl na n\u00e1s tak hodn\u00fd, \u017ee n\u00e1s dnes poctil svoj\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvou, ale te\u010f u\u017e je na \u010dase j\u00edt. Omlouv\u00e1m se v\u0161em, kte\u0159\u00ed se sna\u017eili dovolat se n\u00e1m, ale na\u0161e linky jsou naprosto p\u0159epln\u011bn\u00e9. Zkou\u0161ejte to tedy d\u00e1l a mo\u017en\u00e1 se v\u00e1m povede dovolat se. Z\u016fsta\u0148te s n\u00e1mi, po des\u00e1t\u00e9 tu na v\u00e1s \u010dek\u00e1 Ducky, te\u010f je tu s v\u00e1mi Forstan, kr\u00e1sn\u00e9 r\u00e1no.“ Zahr\u00e1la zn\u011blka a Bill pod\u011bkoval sv\u00e9 \u0161\u0165astn\u00e9 hv\u011bzd\u011b, \u017ee je kone\u010dn\u011b konec. „D\u00edky, Bille, \u017ee jsi dneska p\u0159i\u0161el. Jsi lep\u0161\u00ed, ne\u017e ty ostatn\u00ed hv\u011bzdy, co tu byly. M\u00e1\u0161 toti\u017e na v\u011bci sv\u016fj vlastn\u00ed n\u00e1zor.“<\/div>\n
\n
Bill se zasm\u00e1l a pot\u0159\u00e1sl mu rukou. „D\u011bkuju, v\u00e1\u017e\u00edm si toho. N\u011bkdy mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee mluv\u00edm trochu z cesty. Holt jsem tu nem\u011bl sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd by m\u011b mohl uml\u010det.“<\/div>\n
„Ne, bylo to perfektn\u00ed. Zaujal jsi publikum, co\u017e nemohlo b\u00fdt v\u016fbec lehk\u00e9, podle toho, jak jsi unaven\u00fd.“<\/div>\n
„To je z toho cestov\u00e1n\u00ed, v\u00edte? Ka\u017edou chv\u00edli d\u011bl\u00e1me n\u011bco jin\u00e9ho, t\u0159eba nap\u0159\u00edklad show brzo r\u00e1no a tak, m\u00e1me toho opravdu moc, tak\u017ee nev\u00edme, kam to v\u0161echno nacpat.“<\/div>\n
„Jak u\u017e jsem \u0159ekl, byl to dobr\u00fd rozhovor. Mus\u00edme odsud j\u00edt, po t\u00e9hle p\u00edsni\u010dce toti\u017e u\u017e mus\u00ed b\u00fdt p\u0159ipraven\u00fd nov\u00fd DJ. Bylo hezk\u00e9 t\u011b zase vid\u011bt.“ Pot\u0159\u00e1sl mu Forstan je\u0161t\u011b jednou rukou a ka\u017ed\u00fd \u0161el svou cestou. Bill zvednul pohled a uvid\u011bl Davida, kter\u00fd na n\u011bj \u010dekal u gau\u010de s rozporupln\u00fdm v\u00fdrazem. Co m\u00e1 zase za probl\u00e9m? Vydal ze sebe p\u0159eci to nejlep\u0161\u00ed, co mohl\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill se vzdal sv\u00e9mu osudu, vy\u0161el ze studia do chodby, pod\u00edval se na mobil. \u017d\u00e1dn\u00e9 zme\u0161kan\u00e9 hovory ani smsky\u2026 nic. Na\u0161tvan\u011b vr\u00e1til mobil do ta\u0161ky a oto\u010dil se zrovna, kdy\u017e se David zvedal z gau\u010de.<\/div>\n
„Bille, dobr\u00e1 pr\u00e1ce.“<\/div>\n
„Wow, ty si v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem ud\u011blal n\u011bco dob\u0159e?“ zeptal se Bill sarkasticky, sednul si na lavi\u010dku, kter\u00e1 byla u zdi. Jost proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„Hele, nebu\u010f nep\u0159\u00edjemnej, jo? V\u010dera jsi to pod\u011blal, ale lidi to holt za \u010das pod\u011blaj. Ale dneska to bylo jedno z tv\u00fdch nejlep\u0161\u00edch vystoupen\u00ed. Jindy bys n\u011bco takov\u00e9ho odm\u00edtal bez skupiny d\u011blat, nebo alespo\u0148 bez Toma.“ Pokr\u010dil rameny. „Tak\u017ee jsem na tebe moc py\u0161n\u00fd.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj podez\u00edrav\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej, co po mn\u011b chce\u0161?“ zeptal se unaven\u011b. David toti\u017e neskl\u00e1dal komplimenty, pokud n\u011bco s\u00e1m nepot\u0159eboval. Mana\u017eer si povzdychnul a zavrt\u011bl hlavou, promnul si ko\u0159en nosu.<\/div>\n
„Ne, Bille\u2026 J\u00e1 jen\u2026“ posadil se vedle n\u011bj zt\u011b\u017eka a povzdychnul si, op\u0159el se lokty o kolena a malinko se p\u0159edklonil. „\u0158ekl bys mi, kdyby se n\u011bco d\u011blo, \u017ee jo?“ Pod\u00edval se David na Billa zcela v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Davide-„<\/div>\n
„Ne, Bille, mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b. Pot\u0159ebuju to v\u011bd\u011bt, \u0159ekl bys mi to?“<\/div>\n
„Pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se n\u011bco d\u011bje?“ zeptal se Bill nelehce, poposednul si a p\u0159itisknul si svou ko\u017eenou bundu bl\u00ed\u017e k t\u011blu.<\/div>\n
„Pozn\u00e1m, kdy\u017e se n\u011bco d\u011bje. U\u017e v\u00e1s n\u011bjakou tu chv\u00edli zn\u00e1m a v\u011bt\u0161inu \u010dasu spolu te\u010f tr\u00e1v\u00edme v autobuse.“ Povzdychnul si znovu a op\u0159el se o ze\u010f, koukal do blba. „V\u00edm, \u017ee si o mn\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem moc tvrdej, ale m\u00e1me povinnosti. M\u00e1me zodpov\u011bdnost, co se r\u00fd\u010de nahr\u00e1vac\u00ed spole\u010dnosti, mus\u00edme pro n\u011b b\u00fdt tak v\u00fdnosn\u00ed, jak jen m\u016f\u017eeme, to u\u017e se ani nezmi\u0148uju o tom, \u017ee n\u00e1m u\u017e minule museli slevit, kdy\u017e jsme ru\u0161ili turn\u00e9. J\u00e1 jen\u2026 Nesm\u00ed\u0161 zapom\u00ednat na to, \u017ee tohle je business a nem\u016f\u017ee\u0161 si d\u011blat, co chce\u0161, ty to na starost nem\u00e1\u0161. Na starost to m\u00e1m j\u00e1, to proto jsem j\u00e1 v\u00e1\u0161 mana\u017eer. Jen\u2026 Nemysli si o mn\u011b, \u017ee jsem zlej, ano? Proto\u017ee j\u00e1 pro tebe chci jen to nejlep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Bill nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e David mluvil smyslupln\u011b a zn\u011bl jako vyvinut\u00e1, my\u0161len\u00ed schopn\u00e1 bytost. Bylo mu toti\u017e pak t\u011b\u017e\u0161\u00ed lh\u00e1t, t\u011b\u017e\u0161\u00ed pohrdat jeho slovy.<\/div>\n
„Jo, pochopil jsem to.“ \u0158ekl nevrle a zalo\u017eil ruce na hrudn\u00edku, koukal na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch kovbojsk\u00fdch bot.<\/div>\n
„To r\u00e1d sly\u0161\u00edm. M\u016f\u017eeme j\u00edt? Vypad\u00e1\u0161, \u017ee bude\u0161 pot\u0159ebovat p\u0159ed koncertem odpo\u010dinek.“<\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv ale pot\u0159ebuju n\u011bco sn\u00edst. Musel jsem toti\u017e znovu vynechat sn\u00eddani.“<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Tom se p\u0159evalil a zamru\u010del, slunce mu ne\u00fanavn\u011b sv\u00edtilo do o\u010d\u00ed. Vyhrabal se ven, zat\u00e1hnul z\u00e1clony, ud\u011blal to tak rychle, \u017ee se mu zato\u010dila hlava, dr\u017eel se parapetu, dokud zase nenabral rovnov\u00e1hu. Za\u0161klebil se nad pachut\u00ed, kterou m\u011bl v puse, dob\u011bhl do koupelny a vypl\u00e1chnul si pusu; musel na to pou\u017e\u00edt celou lahvi\u010dku \u00fastn\u00ed vody. Co to sakra v\u010dera v noci pil?<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u011b poda\u0159ilo dostatek tu chu\u0165 gumy z jeho \u00fast, vr\u00e1til se zp\u00e1tky do pokoje a povzdychnul si. Pod\u00edval se na bud\u00edk na no\u010dn\u00edm stolku, m\u011bli je\u0161t\u011b \u010dty\u0159i hodiny do zvukov\u00e9 zkou\u0161ky. N\u011bkdo za\u0165ukal na dve\u0159e, Tom nadsko\u010dil, kdy\u017e m\u00e1te kocovinu i tohle v\u00e1m p\u0159ijde jako hrozn\u00fd rand\u00e1l. Otev\u0159el je a zmaten\u011b se zamra\u010dil. Byl to Georg, vypadal na\u0161tvan\u011b. „Co chce\u0161?“<\/div>\n
„Jak se m\u00e1 tv\u00e1 hlava?“ \u0159ekl bas\u00e1k, ani\u017e by se obt\u011b\u017eoval odpov\u011bd\u011bt na Tomovu ot\u00e1zku a ve\u0161el dovnit\u0159, zav\u0159el za sebou dve\u0159e.<\/div>\n
„\u017diju, co je?“ zeptal se Tom znovu.<\/div>\n
„Zme\u0161kali jsme tu show v r\u00e1diu.“<\/div>\n
„\u2026Co pros\u00edm?“<\/div>\n
„My, jako ty, j\u00e1 a Gustav, jsme prospali tu show v r\u00e1diu, kam jsme m\u011bli j\u00edt.“ Vysv\u011btlil mu Georg, Tom jen zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, o ni\u010dem takov\u00e9m nev\u00edm. Kdybych to v\u011bd\u011bl, nechodil bych ve\u010der ven.“<\/div>\n
„Bill n\u00e1m to m\u011bl \u0159\u00edct. Tob\u011b to ne\u0159ekl?“ Tom zavrt\u011bl hlavou.“<\/div>\n
„Ne, ne\u0159ekl mi nic.“<\/div>\n
„Tak se koukni na telefon. David kv\u016fli tomu cht\u011bl Billa p\u011bkn\u011b sjet, ale ten \u0159\u00edkal, \u017ee ti n\u011bkolikr\u00e1t volal.“<\/div>\n
Tom sebral mobil z no\u010dn\u00edho stolku a zapnul si ho. Zamrkal na displej, do obli\u010deje ho bila \u010d\u00edsla, kter\u00e1 ud\u00e1vala nespo\u010det zme\u0161kan\u00fdch telefon\u00e1t\u016f od Billa z v\u010derej\u0161\u00ed noci.<\/div>\n
„A do prdele\u2026“<\/div>\n
„Jo; za chvilku sem nejsp\u00ed\u0161 doraz\u00ed David, nejsp\u00ed\u0161 hodn\u011b brzo, proto\u017ee se dozv\u00ed, \u017ee jsi se u\u017e probudil.“<\/div>\n
„Pro\u010d by m\u011bl, hodl\u00e1\u0161 mu to snad \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„No to si pi\u0161, \u017ee hodl\u00e1m!“ dal si Georg vlasy za u\u0161i. „M\u011bl jsi sly\u0161et tu n\u00e1dhernou konverzaci, kterou jsem s na\u0161\u00edm milovan\u00fdm mana\u017eerem m\u011bl j\u00e1. Tak\u017ee ano, hodl\u00e1m mu \u0159\u00edct, \u017ee jsi u\u017e vzh\u016fru, snad si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee bych t\u011b o takovou legraci o\u0161idil?“ za\u010dal odch\u00e1zet, kdy\u017e ho Tom zastavil.<\/div>\n
„A co se stalo s tou show?“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee to Bill zvl\u00e1dnul s\u00e1m.“<\/div>\n
„Fajn\u2026“ zamumlal Tom, promnul si \u010delo, bolela ho hlava. Georg ode\u0161el nejrychleji, jak mohl. Tom se pod\u00edval znovu na telefon, kter\u00fd m\u011bl v ruce a zm\u00e1\u010dkl \u010d\u00edslo, na kter\u00e9m m\u011bl ulo\u017een\u00e9ho Billa, \u010dekal, a\u017e skon\u010d\u00ed n\u011bjak\u00e1 stupidn\u00ed popov\u00e1 p\u00edsni\u010dka, ne\u017e se ozval hlas jeho bratra. Hlasov\u00e1 schr\u00e1nka. Kurva. „Bille, to jsem j\u00e1. Zavolej mi hned, jak bude\u0161 m\u00edt \u010das.“ Polo\u017eil to a nazul si boty.<\/div>\n
Otev\u0159el dve\u0159e, otev\u0159el \u00fadivem pusu, kdy\u017e m\u00e1lem nap\u00e1lil do Davida.<\/div>\n
„Mus\u00edme si promluvit.“ \u0158ekl David a zatla\u010dil ho zp\u00e1tky do pokoje, zav\u0159el.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Gustav se na Georga nemohl pod\u00edvat, ani\u017e by se \u010dervenal a nebo skl\u00e1n\u011bl hlavu. Aby byl up\u0159\u00edmn\u00fd, u\u017e mu to p\u011bkn\u011b lezlo na nervy. Jazyk se mu zasekl kdesi hluboko v krku poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se bas\u00e1k t\u0159eba jen p\u0159ibl\u00ed\u017eil na p\u00e1r metr\u016f k n\u011bmu, tak jak moc nerad mluvil, tak moc cht\u011bl te\u010f n\u011bco \u0159\u00edct, nemohl ale zlomit to n\u011bco, se uvnit\u0159 n\u011bj bou\u0159ilo. Jak mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd? Muselo to vypadat, \u017ee ho pozval dovnit\u0159 jen, aby ho mohl sv\u00e9st. O co\u017e se opravdu nepokou\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho pocity v\u016f\u010di Georgovi byly opravdu podivn\u00e9. Znali se tak dlouho, \u017ee to byla u\u017e cel\u00e1 v\u011b\u010dnost, znal ho je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec v\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1 m\u00edt n\u011bkoho r\u00e1d v jin\u00e9m sm\u011bru ne\u017e v kamar\u00e1dstv\u00ed. Poznal, jak\u00e9 je to s holkama a byl to Georg, kdo ho nau\u010dil, jak jim d\u00e1t to, co cht\u011bj\u00ed, alespo\u0148 to, co si kluci mysleli, \u017ee holky cht\u011bj\u00ed. Byl to Georg, kter\u00fd mu dal prvn\u00ed skelni\u010dku vodky, \u0159ekl mu, aby nekou\u0159il, i kdy\u017e on s\u00e1m kou\u0159il, byl to Georg, kdo ho nau\u010dil b\u00fdt v pohod\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Myslel si, \u017ee ho m\u00e1 r\u00e1d jako nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da a jak\u00e9hosi hrdinu, hluboko uvnit\u0159 ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je to v\u00edc. S homosexu\u00e1ln\u00edmi lidmi nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my, ob\u010das si myslel, \u017ee i Bill je jedn\u00edm z nich, obzvl\u00e1\u0161t\u011b, kdy\u017e nosil svoj\u00ed ta\u0161ti\u010dku od Prady, kterou odm\u00edtal spustit z dohledu. Tak\u017ee jeho pocity v\u016f\u010di jeho kamar\u00e1dovi byly tak n\u011bjak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
A to ani nebyl nijak z\u017een\u0161til\u00fd! Ne jako Bill, z kter\u00e9ho by se ka\u017ed\u00fdmu postavil, kdyby nebyli p\u0159ipraven\u00ed na to, \u017ee vejde do m\u00edstnosti. Nebyl nijak \u00fa\u017easn\u011b roztomil\u00fd. Sp\u00ed\u0161 byl dob\u0159e stav\u011bn\u00fd, mohl p\u0159ep\u00edt, kohokoliv cht\u011bl, byl trochu nedbal\u00fd, ne tak vyb\u00edrav\u00fd a hrozn\u011b r\u00e1d se pral.<\/p>\n<\/div>\n
Ne, uv\u011bdomil si, \u017ee se ztr\u00e1c\u00ed v jeho \u00fasm\u011bvu, v jeho \u0161armu, ve zp\u016fsobu jak komunikoval s lidmi. Gustav mu z\u00e1vid\u011bl to, jak netou\u017eil b\u00fdt v\u017edycky na v\u00fdslun\u00ed s\u00e1m, ale nevadilo mu, kdy\u017e to tak bylo. Georg si udr\u017eoval svou pohod\u00e1\u0159skou n\u00e1ladu, sv\u016fj osobit\u00fd \u00fa\u0161klebek a vyrovnan\u00fd temperament. Z\u00e1vist se brzo p\u0159em\u011bnila do p\u0159ita\u017elivosti a Gustav byl ztracen\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Ale zrovna, kdy\u017e u\u017e byl p\u0159ipraven\u00fd, d\u00e1t sv\u00fdm pocit\u016fm nav\u017edy sbohem, Georg si musel jeho srdce zachytit napo\u0159\u00e1d. Pitom\u00e1 vodka; to bylo to posledn\u00ed pit\u00ed, kter\u00e9 v\u00e1m dokazovalo, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Gustav zvednul pohled a znovu se za\u010dervenal, v\u0161iml si toti\u017e, \u017ee se na n\u011bj Georg d\u00edv\u00e1, p\u0159estal dumat. Musel ho nen\u00e1vid\u011bt, nebo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, musel si myslet, \u017ee je odpudiv\u00fd. V\u0161echno to p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nebylo pro jeho srdce dobr\u00e9, t\u00edm si byl naprosto jist\u00fd. Mysl\u00edte, \u017ee m\u016f\u017eete um\u0159\u00edt hanbou?<\/p>\n<\/div>\n
Gustav zam\u00ed\u0159il pohledem ke dve\u0159\u00edm, do kter\u00fdch se postavil Tom; byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b zamra\u010den\u00fd a \u0161el si zkontrolovat kytaru. Jost s n\u00edm musel u\u017e mluvit, proto\u017ee jinak tohle nebylo mo\u017en\u00e9. Te\u010f u\u017e jen zab\u00edjeli \u010das, ne\u017e za\u010dne show. Zaz\u00edval a d\u00e1l pozoroval zbytek skupiny. Georgovi obli\u010dej zakr\u00fdvaly vlasy, proto\u017ee se skl\u00e1n\u011bl nad svoj\u00ed basovkou, nep\u0159\u00edtomn\u011b si pobrnk\u00e1val. Bill se prohl\u00ed\u017eel v zrcadle a sna\u017eil se co nejl\u00e9pe ignorovat Toma.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se d\u00e1l koukal Billov\u00fdm sm\u011brem, p\u0159\u00e1l si, aby se oto\u010dil a v\u0161iml si, \u017ee tam stoj\u00ed. Bill to ale nepochopil. Byl na\u0161tvan\u00fd a nem\u011bl probl\u00e9m s t\u00edm, d\u00e1vat to ka\u017ed\u00e9mu najevo. Zasran\u00fd hormony\u2026 my\u0161lenka nad chemicky nadopovan\u00fdm Kaulitzem ho rozesm\u00e1la. Jeho nervy si zahr\u00e1valy s jeho \u017eivotem, nemusel to d\u00e1vat najevo je\u0161t\u011b ostatn\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Nemohl zp\u011bv\u00e1ka obvi\u0148ovat za to, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd kv\u016fli t\u00e9 show v r\u00e1diu, ale Bill mohl b\u00fdt dost chytr\u00fd na to, aby zavolal jemu nebo Georgovi, kdy\u017e se nemohl dovolat Tomovi. N\u011bkdy m\u011bl ale Bill takovou n\u00e1ladu, \u017ee cht\u011bl mluvit jenom s Tomem, ale tahle mal\u00e1 pitominka potom z ka\u017ed\u00e9ho ve skupin\u011b d\u011blala pitomce. Te\u010f si sebe ale nev\u0161\u00edmali v\u016fbec, nev\u011bd\u011bl co z toho je hor\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Gustav zvedl pohled ke stropu a zjistil, \u017ee je to z\u00e1bavn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e se d\u00edvat do zem\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zakousl do okurky a namo\u010dil ji do misti\u010dky s cukrem, znovu se do n\u00ed zakousnul a slast\u00ed zamru\u010del. Okurky byly snad to nejlep\u0161\u00ed j\u00eddlo na sv\u011bt\u011b, v t\u00e9hle \u010d\u00e1sti t\u011bhotenstv\u00ed. Pom\u00e1halo to dokonce i jeho n\u00e1lad\u011b, koukal se do zrcadla, vypadalo to velice uvoln\u011bn\u011b. Jeho b\u0159icho vypadalo tak n\u011bjak nafoukle; jakoby se zrovna n\u011bkde po\u0159\u00e1dn\u011b najedl. K\u016f\u017ee na b\u0159i\u0161e se mu za\u010d\u00ednala natahovat; bylo to vid\u011bt a nav\u00edc to i c\u00edtil, kdy\u017e se tam dot\u00fdkal. Necht\u011bl si to p\u0159iznat, ale chyb\u011bly mu Tomovy mas\u00e1\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
Zaxichtil se nad my\u0161lenkou o sv\u00e9m bratrovi a na\u0161tvan\u011b namo\u010dil dal\u0161\u00ed okurku do cukru, znovu se zakousnul. Bill takhle pokra\u010doval d\u00e1l a d\u00e1l, sna\u017eil se svoje b\u0159icho n\u011bjak schovat, ale skoro nic nepom\u00e1halo. U\u017e to na n\u011bm holt za\u010d\u00ednalo b\u00fdt vid\u011bt. Pod\u00edval se malinko v\u00fd\u0161 na sv\u016fj hrudn\u00edk a zoufale zavr\u010del, okam\u017eit\u011b se pod\u00edval jinam. Cel\u00fd prsn\u00ed probl\u00e9m se mu za\u010dal vymykat z rukou. Musel pou\u017e\u00edvat st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc obinadla a u\u017e ho to za\u010d\u00ednalo unavovat. Za\u010d\u00ednalo to \u0161t\u00edpat a bylo to opravdu nepohodln\u00e9. Bill nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed jak n\u011bco tak z\u00e1bavn\u00e9ho jako prsa, kter\u00e1 v\u00eddal na holk\u00e1ch, mohlo b\u00fdt pro n\u011bj samotn\u00e9ho tak nesnesiteln\u00e9. C\u00edt\u00ed se tak holky taky? Taky nesn\u00e1\u0161ej\u00ed sv\u00e1 prsa?<\/p>\n<\/div>\n
Pot\u0159eboval n\u011bco, co by je udr\u017eelo na jednom m\u00edst\u011b, n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e obinadlo, n\u011bco pohodln\u011bj\u0161\u00edho co by nebylo pod jeho oble\u010den\u00edm moc vid\u011bt. Co by mohl pou\u017e\u00edt? Dal\u0161\u00ed kousnut\u00ed oslazen\u00e9 kysel\u00e9 okurky a nic nebylo tak zl\u00e9, jak se zd\u00e1lo. Bill se povzdychnul a pod\u00edval se do zrcadla. Byl dostate\u010dn\u011b chytr\u00fd na to, aby porozum\u011bl tomu, co mu cukr \u0159\u00edkal.<\/p>\n<\/div>\n
Koncert byl dobr\u00fd, nech\u00e1pal, kde vzal v\u0161echnu tu energii, ale byl vd\u011b\u010dn\u00fd za mal\u00e9 z\u00e1zraky. Od t\u00e9 doby, co se posadil, mu nebylo \u0161patn\u011b, sn\u011bdl \u010dty\u0159i tal\u00ed\u0159e pln\u00e9 karban\u00e1tk\u016f, potom musel zpomalit, aby mohl nabrat dech. Sly\u0161el, jak se otev\u0159ely dve\u0159e a rychle si nat\u00e1hnul tri\u010dko, zapomn\u011bl na obinadlo. Vr\u00e1til se z koupelny do pokoje a na\u0161tvan\u011b zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou. „Do kdy na m\u011b je\u0161t\u011b hodl\u00e1\u0161 b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd?“ zeptal se jeho nezvan\u00fd host.<\/div>\n
„D\u00e1m ti v\u011bd\u011bt.“ Odv\u011btil, proto\u010dil o\u010di a vr\u00e1til se zp\u00e1tky do koupelny, t\u0159\u00edsknul za sebou dve\u0159mi.<\/div>\n
„Bille!“ vydechl Tom a jemn\u011b na n\u011b za\u0165ukal. Cel\u00fd den nem\u011bl \u0161anci si se sv\u00fdm dvoj\u010detem promluvit; Bill ho odm\u00edtal jako by m\u011bl mor a to muselo p\u0159estat.<\/div>\n
„Jdi pry\u010d!“ sesunul se Bill po dve\u0159\u00edch na zem, povzdychnul si a slo\u017eil obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, omlouv\u00e1m se, jasn\u00fd? Pro\u010d se\u0161 tak zasran\u011b p\u0159ecitliv\u011blej?“ Bill se postavil a prudce dve\u0159e otev\u0159el, v obli\u010deji m\u011bl opravdu rozhn\u011bvan\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„P\u0159ecitliv\u011blej. P\u0159ecitliv\u011blej? P\u0159i\u0161el jsi sem, aby sis na m\u011b mohl n\u011bco dokazovat?“ zeptal se. Tom rezignovan\u011b zvedl ruce.<\/div>\n
„Hele, t\u00fdk\u00e1 se to v\u010derej\u0161\u00ed noci, \u017ee jo? Kv\u016fli tomu, \u017ee jsem ti nebral telefon se tak zlob\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Kdybys mi to vzal, dozv\u011bd\u011bli byste se o t\u00fd pitom\u00fd show v r\u00e1diu.“<\/div>\n
„Hele, je mi to l\u00edto, okay? V\u016fbec to pro m\u011b nen\u00ed lehk\u00fd.“ Posadil se Tom na postel.<\/div>\n
„A pro m\u011b to snad lehk\u00fd je?“ ve\u0161el Bill do m\u00edstnosti \u00fapln\u011b.<\/div>\n
„Bille, ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee to m\u00e1\u0161 lehk\u00fd, ale ignoruje\u0161 to, \u017ee to pro m\u011b taky nen\u00ed lehk\u00fd. Kdy\u017e se sna\u017e\u00edm s n\u011b\u010d\u00edm pomoct, tak t\u011b ‚dus\u00edm‘. Kdy\u017e t\u011b nech\u00e1m o samot\u011b, tak se o tebe ‚nezaj\u00edm\u00e1m‘ a jsem kret\u00e9n. Tak co po mn\u011b chce\u0161, Bille?“ rozk\u0159i\u010del se na n\u011bj, zvednul se a postavil se p\u0159ed sv\u00e9ho bratra. „Nem\u016f\u017eu b\u00fdt oboj\u00ed najednou a odm\u00edt\u00e1m to b\u00fdt, proto\u017ee m\u011b to u\u017e unavuje!“<\/div>\n
„Pod\u00edvej-„<\/div>\n
„Ne! Ty se pod\u00edvej. Sna\u017e\u00edm se d\u011blat, jak nejl\u00edp um\u00edm; nev\u00edm, co d\u011bl\u00e1m! Posledn\u00ed dobou m\u011b po\u0159\u00e1d odstrkuje\u0161 nebo ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 pitomce, kdy\u017e se pro tebe sna\u017e\u00edm n\u011bco ud\u011blat. Pro\u010d, pro\u010d se tu je\u0161t\u011b v\u016fbec o n\u011bco sna\u017e\u00edm? Cht\u011bl jsem jen jednu noc, kdy bych celou tuhle pitomou situaci mohl ignorovat, kde by mi zase mohlo b\u00fdt osmn\u00e1ct, a nemusel bych b\u00fdt rodi\u010dem. Tahle zkurven\u00e1 v\u011bc je v moj\u00ed mysli ka\u017edou vte\u0159inu ka\u017ed\u00fdho dne a j\u00e1 se chci u\u017e do prdele znovu nadechnout, vzpomenout si, jak\u00fd byl \u017eivot p\u0159ed t\u00edmhle v\u0161\u00edm\u2026“ Tomovi do\u0161el dech mluvit.<\/div>\n
Bill tam jenom st\u00e1l, ruce zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 na hrudn\u00edku a na obli\u010deji nesrozumiteln\u00fd v\u00fdraz. Z\u016fstali tam takhle, Tom zt\u011b\u017eka d\u00fdchal a Bill t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchal, oba se na sebe d\u00edvali, nehnuli ani brvou. „\u0158ekni n\u011bco.“ Poprosil Tom ti\u0161e.<\/div>\n
Bill otev\u0159el pusu a zase ji zav\u0159el, znovu se zap\u0159em\u00fd\u0161lel. Za minutu to zkusil znovu. „Omlouv\u00e1m se. Omlouv\u00e1m se za to, \u017ee se mnou nen\u00ed zrovna snadn\u00e9 vyj\u00edt. Nechci to tak. Jen se boj\u00edm a po\u0159\u00e1d se c\u00edt\u00edm tak s\u00e1m.“ Tom k n\u011bmu nat\u00e1hnul ruce, ale Bill couvnul, p\u0159e\u0161el k oknu. Rozt\u00e1hnul z\u00e1v\u011bsy a zakoukal se na m\u011bsto, sv\u011btla dokonale osv\u011btlovala cel\u00e9 nebe. Odtamtud, kde st\u00e1l, v\u0161echno vypadalo tak fajn, tak jak by to m\u011blo b\u00fdt. Ale nebylo. „Ob\u010das to chci prost\u011b vypustit.“ \u0158ekl ti\u0161e, tak ti\u0161e, \u017ee to Tom m\u00e1lem ani nepochytil. Bylo mu hrozn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee taky cht\u011bl ob\u010das p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je v\u0161echno norm\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/div>\n
„Ne, Tomi. Ty u\u017e jsi se vyslovil, te\u010f je m\u016fj \u010das.“ Zhluboka se nadechl a odvr\u00e1til se od okna. „Nem\u016f\u017eu si d\u00e1t drink a ignorovat to. Jednou jsem to zkusil a c\u00edtil jsem se provinile cel\u00fd t\u00fdden. Nem\u016f\u017eu kou\u0159it, abych se uklidnil. Bojuju s t\u00edm od t\u00fd doby, co nenos\u00edm tu pitomou n\u00e1plast.“ Usm\u00e1l se Bill smutn\u011b. „Vid\u00edm, jak t\u011b to ni\u010d\u00ed.“ Tom cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale Bill ho zastavil zvednut\u00edm ruky. „Pros\u00edm, nemysli si o mn\u011b, \u017ee jsem hloup\u00fd nebo tak n\u011bco. Zn\u00e1m t\u011b. V\u00edm, kdy\u017e t\u011b n\u011bco zra\u0148uje. Co chce\u0161, abych d\u011blal?“<\/div>\n
„Jen abys m\u011b pochopil.“ Po\u017e\u00e1dal ho Tom a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Bill se sna\u017eil couvnout, ale v\u0161iml si, \u017ee stoj\u00ed p\u0159\u00edmo u zdi. Ostra\u017eit\u011b ho pozoroval, vypadal trochu vystra\u0161en\u011b. Tom zpomalil, sna\u017eil se, aby se jeho dvoj\u010de neb\u00e1lo. Kdy se to tak zm\u011bnilo? „To je jedin\u00fd o co t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m, Bille. Nechci t\u011b dusit a nechci t\u011b ignorovat. Jen se mi zd\u00e1, \u017ee nic ned\u011bl\u00e1m spr\u00e1vn\u011b a \u0161\u00edl\u00edm z toho.“<\/div>\n
„Nechci t\u011b dov\u00e9st k \u0161\u00edlenstv\u00ed, ale s\u00e1m ze sebe m\u00e1m pocit, \u017ee k tomu dov\u00e1d\u00edm sebe.“ Promnul si Bill ruku, jakoby mu byla zima. „Hele, sna\u017e\u00edm se zapamatovat si, \u017ee je to pro tebe obt\u00ed\u017en\u00fd, opravdu se sna\u017e\u00edm\u2026 J\u00e1 jen\u2026“ pokr\u010dil rameny. „Nev\u00edm, okay? J\u00e1 prost\u011b jen nev\u00edm!“ ut\u0159el si roz\u010d\u00edlen\u011b slzy. Znovu bre\u010d\u00ed? Kolikr\u00e1t se v\u00e1m tohle za den m\u016f\u017ee st\u00e1t?<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm. Nech\u00e1\u0161 m\u011b se t\u011b dotknout? Pros\u00edm?“ Bill zavrt\u011bl hlavou, sna\u017eil se od n\u011bj dostat pry\u010d, ani\u017e by se na n\u011bj pod\u00edval. „Bille, chyb\u00ed\u0161 mi, v\u00edm, \u017ee ti taky chyb\u00edm.“<\/div>\n
„To teda nev\u00ed\u0161.“ Bill cht\u011bl sko\u010dit na gau\u010d, pak si ale vzpomn\u011bl na malink\u00fd \u017eiv\u016ftek uvnit\u0159 sebe. P\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci by mohl sko\u010dit a nemusel by o tom p\u0159em\u00fd\u0161let. Pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed a odfrknul si. Byl je\u0161t\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b na\u0161tvan\u00fd, ale nikam to nevedlo, bylo mu jedno, jak moc necht\u011bl, ale pot\u0159eboval Toma cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem.<\/p>\n<\/div>\n
Vid\u011bl, jak k n\u011bmu jeho dvoj\u010de znovu nat\u00e1hlo ruce a chytilo okraj jeho tri\u010dka, malinko za n\u011bj zat\u00e1hlo. Bill okam\u017eit\u011b zavrt\u011bl hlavou, sna\u017eil se odol\u00e1vat, ale Tom byl v\u017edycky siln\u011bj\u0161\u00ed. Zhluboka se nadechl, kdy\u017e ho Tom jemn\u011b chytl za z\u00e1p\u011bst\u00ed, hladil ho po ruce a chytl ho za jeho biceps. Druhou rukou se us\u00eddlil kdesi na Billov\u00fdch z\u00e1dech a Bill se najednou v\u00e1lel v Tomov\u011b objet\u00ed. Sna\u017eil se s t\u00edm bojovat, st\u00e1le byl na\u0161tvan\u00fd a necht\u011bl to jen tak nechat b\u00fdt. Ale nikdy nemohl odolat \u017e\u00e1dn\u00e9mu z Tomov\u00fdch objet\u00ed, povzdychnul si a polo\u017eil hlavu na bratr\u016fv hrudn\u00edk. „Tohle je p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd.“ Zamumlal mu Tom do vlas\u016f, hladil ho po z\u00e1dech. „Zvl\u00e1dneme to, ale jen kdy\u017e budeme spolu, okay?“<\/div>\n
„Okay.“ Zamru\u010del Bill, nechal se zvednout. Dal ruce Tomovi kolem krku a zav\u0159el o\u010di, neuv\u011bdomoval si, jak moc byl unaven\u00fd. Tom ho n\u011b\u017en\u011b polo\u017eil na postel a usm\u00e1l se, kdy\u017e se ho Bill odm\u00edtal pustit. „Z\u016fstane\u0161 tu se mnou?“ zeptal se jednodu\u0161e.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, Bill se poposunul tak, aby mu ud\u011blal prostor a z\u00e1rove\u0148 se ho nemusel pou\u0161t\u011bt. Le\u017eeli tam a koukali na sebe, jeden s Billov\u00fdma rukama za krkem a druh\u00fd s Tomov\u00fdma na boku. Billovi tahle bl\u00edzkost hrozn\u011b chyb\u011bla, od t\u00e9 doby co se mu sv\u011b\u0159il s t\u00edm, \u017ee je t\u011bhotn\u00fd, s n\u00edm Tom nestr\u00e1vil ani jednu celou noc. Sotva se ho dotknul, jako by se snad b\u00e1l.<\/div>\n
Bill se nahnul pro polibek, ale Tom se znovu odt\u00e1hnul pry\u010d, pol\u00edbil ho na \u010delo. Cht\u011blo se mu k\u0159i\u010det, ale sna\u017eil se na to pod\u00edvat z bratrovy perspektivy. Nejsp\u00ed\u0161 z toho byl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d malinko vedle a pot\u0159eboval v\u00edc \u010dasu. Nebo mu u\u017e mo\u017en\u00e1 nep\u0159ipadal p\u0159ita\u017eliv\u00fd. Bill tloustnul a tloustnout bude\u2026 Tahle my\u0161lenka byla pon\u011bkud depresivn\u00ed, schoulil se do t\u011bsn\u011bj\u0161\u00edho klub\u00ed\u010dka, c\u00edtil se zahanben\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Gustav zvedl pohled, proto\u017ee n\u011bkdo za\u0165ukal a zamra\u010dil se, p\u0159it\u00e1hnul si ru\u010dn\u00edk bl\u00ed\u017e a otev\u0159el malinko dve\u0159e. „Georgu? Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Na to bych se r\u00e1d taky zeptal.“ Otev\u0159el dve\u0159e \u00fapln\u011b a ve\u0161el dovnit\u0159. „Pro\u010d se mi vyh\u00fdb\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 se ti nevyh\u00fdb\u00e1m.“ \u0158ekl Gustav klidn\u011b, sna\u017eil se uklidnit bou\u0159i, kterou v sob\u011b c\u00edtil.<\/div>\n
„Blbost. Myslel jsem, \u017ee bys mi nikdy nelhal?“<\/div>\n
Sakra. Buben\u00edk si povzdychnul a se strachem se na sv\u00e9ho kamar\u00e1da pod\u00edval. „Proto\u017ee nechci, abys m\u011b nesn\u00e1\u0161el?“<\/div>\n
„Vtipn\u00fd, chov\u00e1\u0161 se jako bys pr\u00e1v\u011b tohle cht\u011bl.“ Proto\u010dil Georg o\u010di a povzdychnul si. „Co ohledn\u011b minul\u00e9 noci t\u011b donutilo myslet si, \u017ee t\u011b nen\u00e1vid\u00edm?“<\/div>\n
„Pol\u00edbil jsem t\u011b a pak jsem utekl jako dvoulet\u00e9 d\u011bcko! Ani jsem se t\u011b nezeptal, jestli t\u011b m\u016f\u017eu pol\u00edbit!“ vyhrknul.<\/div>\n
Georg se na n\u011bj divn\u011b pod\u00edval. „To je u tebe norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee se pt\u00e1\u0161 holek, jestli je m\u016f\u017ee\u0161 pol\u00edbit?“<\/div>\n
„Ne!“<\/div>\n
„Tak pro\u010d by ses m\u011bl pt\u00e1t m\u011b?“<\/div>\n
„\u2026To je n\u011bco jin\u00e9ho.“<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu.“ P\u0159ik\u00fdvnul Georg, op\u0159el se o dve\u0159e, sna\u017eil se ignorovat fakt, \u017ee m\u00e1 na sob\u011b Gustav jenom ru\u010dn\u00edk. „Nechci, aby ses ke mn\u011b choval jako k holce. J\u00e1 jen\u2026 Chci, abys se mnou jednal na rovinu. A je\u0161t\u011b n\u011bco, ty jsi m\u011b nepol\u00edbil. J\u00e1 pol\u00edbil tebe.“<\/div>\n
„\u2026Opravdu?“ Gustav si ten polibek moc nepamatoval, jen rty a to, \u017ee se mu to moc l\u00edbilo. Ostatn\u00ed detaily byly celkem rozmazan\u00e9.<\/div>\n
„Ano, opravdu. Tak se p\u0159esta\u0148 c\u00edtit tak provinile, jo? U\u017e jsem to cht\u011bl ud\u011blat p\u011bkn\u011b dlouho.“ P\u0159iznal se. Gustav se na n\u011bj pod\u00edval a rozz\u00e1\u0159il se. „M\u011bl by ses usm\u00edvat \u010dast\u011bji. Bere mi to dech.“ Buben\u00edk se za\u010dervenal tak, \u017ee byl \u010derven\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e raj\u010de.<\/div>\n
„Hele, j\u00e1\u2026j\u00e1 nev\u00edm, co to je.“ \u0158ekl up\u0159\u00edmn\u011b, uk\u00e1zala na n\u011b oba. „M\u00e1m dojem, \u017ee jsem do tebe poblouzn\u011bnej u\u017e n\u011bjakou tu dobu.“<\/div>\n
„Poblouzn\u011bnej\u2026 A te\u010f co?“<\/div>\n
„M\u00e1m dojem, \u017ee je to po\u0159\u00e1d to sam\u00e9, ale nejsem si jist\u00fd.“ Georg p\u0159ik\u00fdvnul a pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„No, ne\u017e\u00e1d\u00e1m t\u011b o ruku, tak se tu nesna\u017e vymyslet, co to mezi n\u00e1ma je. Nic v\u00e1\u017en\u00e9ho nehled\u00e1m, je ti to jasn\u00fd?“<\/div>\n
„To je fajn.“ K\u00fdvnul rychle Gustav, Georg se u\u0161kl\u00edbnul.<\/div>\n
„Mimochodem, myslel jsem, \u017ee se ti l\u00edb\u011bj jen holky, nebo to byl snad n\u011bjak\u00fd p\u0159evlek?“<\/div>\n
„Ne! Chci \u0159\u00edct\u2026 Nikdy se mi \u017e\u00e1dnej jinej kluk nel\u00edbil, jen ty.“ Gustav m\u011bl dojem, \u017ee se hanbou propadne do zem\u011b.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu. Jsem prost\u011b \u00fa\u017easnej, co?“ za\u017eertoval Georg.<\/div>\n
Gustav pokr\u010dil rameny a sklopil hlavu. „Jo, \u0159ekl bych.“ Za\u010d\u00ednalo tam b\u00fdt pon\u011bkud dusno, Georg se narovnal, chytl Gustava za bradu a zvedl mu hlavu, pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. „M\u00e1\u0161 hrozn\u011b kr\u00e1sn\u00fd o\u010di.“ \u0158ekl samovoln\u011b.<\/div>\n
„D\u00edky. Ty taky.“ Usm\u00e1l se Georg a p\u0159itiskl se sv\u00e9mu men\u0161\u00edmu kamar\u00e1dovi na rty, jemn\u011b se mu jazykem dostal do \u00fast. Ten polibek byl velice pomal\u00fd a nejist\u00fd, ale nech\u00e1val Gustava m\u00edt v\u0161echno pod kontrolou, necht\u011bl ho nijak vylekat. Odt\u00e1hnul se, usm\u00e1l se, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee jeho kamar\u00e1d m\u00e1 st\u00e1le zav\u0159en\u00e9 o\u010di. „Dobrou noc, Gustave.“ \u0158ekl Georg hlasem, z kter\u00e9ho b\u011bhal mr\u00e1z po z\u00e1dech a ode\u0161el je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e Gustav sta\u010dil otev\u0159\u00edt o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
Gustav polknul a otev\u0159el o\u010di, t\u0159\u00e1sl se. Nemohl si pomoci, ale p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co v\u0161echno Georg um\u00ed se svou pusou krom\u011b l\u00edb\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010di a zamrkal. Nev\u0161iml si, \u017ee by usnul. Posledn\u00ed v\u011bc, kterou si pamatoval, bylo, jak mluvil s Tomem. Kdy\u017e se p\u0159eto\u010dil na bok, povzdychnul si.<\/p>\n<\/div>\n
Zase s\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Koment\u00e1\u0159e pros\u00edm zase anglicky, d\u00edky moc :o) J.<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Majestrix<\/strong><\/div>\n
translate: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majestrix Je nespr\u00e1vn\u00e9 vylo\u017een\u00ed v\u00e1\u017en\u011b odpov\u011bd\u00ed? Nebu\u010fte jak d\u011bti\u2026 „Jsme hrozn\u011b \u0161\u0165astn\u00ed, \u017ee m\u016f\u017eeme b\u00fdt tady v Oslu. Tahle zem\u011b je v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1dhern\u00e1.“ Usm\u00e1l se Bill, \u010d\u00edm\u017e navr\u00e1til sv\u016fj \u0161arm zp\u00e1tky do vy\u0161\u0161\u00edho levelu. Moder\u00e1to\u0159i mu zobali z ruky, on se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[207],"tags":[],"class_list":["post-14729","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-makes-three"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14729","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14729"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14729\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14729"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14729"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14729"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}