{"id":14733,"date":"2009-04-18T16:00:00","date_gmt":"2009-04-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14699"},"modified":"2009-04-18T16:00:00","modified_gmt":"2009-04-18T15:00:00","slug":"kruh-8-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/18\/kruh-8-1-2\/","title":{"rendered":"Kruh 8. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\u00dater\u00fd – den \u0161est\u00fd<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Gustav sed\u011bl za volantem velik\u00e9ho auta. St\u011bra\u010de st\u011b\u017e\u00ed st\u00edhaly odstra\u0148ovat z \u010deln\u00edho skla proudy de\u0161t\u011b, za nimi\u017e se rozpl\u00fdvala postava vzdaluj\u00edc\u00edho se Toma. St\u00e1li pr\u00e1v\u011b p\u0159ed Georgov\u00fdm domem, Tom toti\u017e trval na tom, \u017ee mus\u00ed prohledat Katiin pokoj. Gustav tedy automaticky tiskl volant a naslouchal divok\u00e9mu bubnov\u00e1n\u00ed, zat\u00edmco vzadu na sedadle si Aidan kreslil n\u011bjak\u00fd obr\u00e1zek, Gustav ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku vid\u011bl jeho d\u011btskou tv\u00e1\u0159i\u010dku zk\u0159ivenou soust\u0159ed\u011bn\u00edm. M\u011bl o sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da strach a ob\u00e1val se, aby ten mal\u00fd \u0161punt nezahl\u00e9dl obavy, ur\u010dit\u011b by nad t\u00edm dumal a on necht\u011bl zat\u011b\u017eovat jeho d\u011btskou hlavinku. Z p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed ho vyru\u0161il Aidan\u016fv hlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Fotil jsi m\u011b,“ utrousil chlapec t\u00e9m\u011b\u0159 nev\u0161\u00edmav\u011b a d\u00e1l se v\u011bnoval sv\u00e9mu obr\u00e1zku. „Vid\u011bl jsem t\u011b. Byli jsme na h\u0159i\u0161ti a tys m\u011b fotil.“<\/p>\n<\/div>\n
Gustav se zarazil. Ano, byla to pravda. Fotil chlapce, aby vid\u011bl, jestli bude m\u00edt tak\u00e9 stejn\u011b rozmazan\u00fd obli\u010dej, jako on s\u00e1m a Tom. Jeliko\u017e ho fotil v\u010dera, tedy v dob\u011b, kdy Aidan kazetu je\u0161t\u011b nevid\u011bl, byly jeho obrysy kr\u00e1sn\u011b ostr\u00e9. Oto\u010dil se a zad\u00edval se na Aidana, ale ten u\u017e nepromluvil ani slovo a ve\u0161kerou svou pozornost v\u011bnoval pouze sv\u00e9mu obr\u00e1zku.<\/p>\n<\/div>\n
Tom mezit\u00edm prohled\u00e1val Katiin pokoj, jeho pozornost upoutal p\u0159edev\u0161\u00edm pozn\u00e1mkov\u00fd se\u0161it, tedy sp\u00ed\u0161e kresby, kter\u00e9 se v n\u011bm nach\u00e1zely. Byly v\u0161echny kreslen\u00e9 v\u00fdhradn\u011b \u010dernou barvou, a opakovaly se pouze t\u0159i motivy. Kon\u011b se \u0161\u00edlen\u00fdm v\u00fdrazem, pod nimi\u017e byl n\u00e1pis Pro\u010d to m\u00e1m po\u0159\u00e1d v hlav\u011b?<\/em>, uhlov\u011b \u010dern\u00e9 kruhy, \u00fapln\u011b stejn\u00e9, jako byly na videoz\u00e1znamu, a \u010dlov\u00ed\u010dci s vlasy vr\u017een\u00fdmi p\u0159ed obli\u010dej, aby jim nebyl vid\u011bt jedin\u00fd rys ve tv\u00e1\u0159i – vlasy byly zcela stejn\u00e9, jak\u00e9 Tom bezd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ikreslil v archivu Ann Morganov\u00e9. Tom si zhluboka povzdychl. Taky m\u011bla Katie na p\u0159edlokt\u00ed vyp\u00e1len\u00fd otisk ruky? Ruky chlapce, kter\u00fd vypadal tak k\u0159ehce a bezbrann\u011b a p\u0159itom byl jeho dotyk spaluj\u00edc\u00ed, jako by mu z dlan\u00ed s\u00e1lal ohe\u0148?<\/div>\n
\n
Smutn\u011b si povzdychl, kdy\u017e se vracel do auta, snad je\u0161t\u011b zmaten\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e do domu \u0161el. Nepromluvil ani slovo, kdy\u017e je Gustav vezl k jeho matce Simone, aby Aidana pohl\u00eddala. Nepost\u0159ehl, \u017ee syn vtiskl Gustavovi do ruky ruli\u010dku sto\u010den\u00e9ho pap\u00edru. Jenom zamy\u0161len\u011b ml\u010del a tup\u011b sledoval kapky de\u0161t\u011b, kter\u00e9 slzely na \u010deln\u00edm skle p\u0159\u00edli\u0161 rychle na to, aby je st\u011bra\u010de zlikvidovaly. Myslel na to, \u017ee m\u00e1 p\u0159ed sebou posledn\u00ed den a noc sv\u00e9ho \u017eivota. A ne\u0161lo mu z mysli, jakou roli v tom cel\u00e9m p\u0159\u00edpadu hraje ten z\u00e1hadn\u00fd chlapec. Jen matn\u011b a duchem nep\u0159\u00edtomn\u011b Gustava poprosil, aby ho odvezl do p\u0159\u00edstavu, kde by jej lo\u010f odvezla na ostrov Moesko, a aby mezit\u00edm kamar\u00e1d za\u0161el na psychiatrickou kliniku, kde Ann byla l\u00e9\u010den\u00e1. Jinak se op\u011bt toulal my\u0161lenkami sm\u011brem ke kazet\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Jej\u00ed \u017eivot \u00fapln\u011b vid\u00edm p\u0159ed sebou,“ zamumlal a Gustav pochopil, \u017ee mluv\u00ed o Ann. „\u0160\u0165astn\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 m\u011bla sv\u00e9 kon\u011b, dosahovala s nimi \u00fasp\u011bch\u016f. Pak ale p\u0159i\u0161el zvrat. Kon\u011b ze\u0161\u00edleli a jejich t\u011bla byla nalezen\u00e1 mrtv\u00e1 na mo\u0159sk\u00e9m pob\u0159e\u017e\u00ed\u2026 A ta kazeta v sob\u011b mus\u00ed skr\u00fdvat n\u011bjak\u00e9 poselstv\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee ne\u017e zem\u0159eme, uvid\u00edme kruh,“ vydechl lehce rozt\u0159esen\u00fdm hlasem a nevn\u00edmal Gustav\u016fv letm\u00fd pohled, v n\u011bm\u017e se objevil z\u00e1blesk strachu.<\/p>\n<\/div>\n
Po dlouh\u00e9 dob\u011b kone\u010dn\u011b dojeli k p\u0159\u00edstavu. Gustav kamar\u00e1dovi stiskl rameno, aby jej povzbudil a sledoval, jak Tom miz\u00ed mezi provazci de\u0161t\u011b, aby nastoupil na lo\u010f. D\u00e1 ruku do kapsy a tam uc\u00edt\u00ed list pap\u00edru.<\/p>\n<\/div>\n
„Sakra,“ zakleje. „Tome! TOME!“<\/p>\n<\/div>\n
Rychle kamar\u00e1da dob\u011bhne a vtiskne mu do dlan\u011b ruli\u010dku. Tom na ni nech\u00e1pav\u011b shl\u00e9dne. Je na n\u00ed n\u00e1pis T\u00e1tovi<\/em>. P\u0159ekvapen\u011b se pod\u00edv\u00e1 na Gustava.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekl jsem mu, a\u0165 ti n\u011bco nakresl\u00ed,“ vysv\u011btlil blon\u010f\u00e1k a Tom se na n\u011bj vd\u011b\u010dn\u011b pousm\u00e1l, na\u010de\u017e se oto\u010dil a nastoupil na lo\u010f. Gustav se mezit\u00edm vracel do auta. Kdy\u017e nastartoval, byl d\u00e9\u0161\u0165 u\u017e tak hust\u00fd, \u017ee mezi mno\u017estv\u00edm lid\u00ed na palub\u011b Toma nepozn\u00e1val. Povzdechl si, v duchu mu je\u0161t\u011b jednou pop\u0159\u00e1l mnoho \u0161t\u011bst\u00ed a vydal se na kliniku\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e lo\u010f vyplula, Tom na rozd\u00edl od ostatn\u00edch lid\u00ed setrval na palub\u011b. D\u00e9\u0161\u0165 ji\u017e ustal, ale mraky byly i nad\u00e1le kaln\u00e9 a temn\u00e9. Zamy\u0161len\u011b hled\u011bl na pomalu se p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed ostrov, na n\u011bm\u017e se majest\u00e1tn\u011b ty\u010dil maj\u00e1k, kter\u00fd byl na videokazet\u011b. Tom se na n\u011bj d\u00edval a p\u0159em\u00edtal, co se mohlo st\u00e1t Morganov\u00fdm kon\u00edm, kdy\u017e v tu chv\u00edli usly\u0161el tlumen\u00e9 za\u0159eht\u00e1n\u00ed. P\u0159ekvapen\u011b se oto\u010dil a vid\u011bl, \u017ee ve velik\u00fdch lodn\u00edch prostor\u00e1ch, kter\u00e9 ji\u017e byly pod st\u0159echou, krom n\u011bkolika aut parkuje i ko\u0148sk\u00fd p\u0159\u00edv\u011bs. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se k n\u011bmu a skrz v\u011btrac\u00ed mezery skute\u010dn\u011b spat\u0159il \u010dern\u00e9ho kon\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a prot\u00e1hl mezerami prsty, aby mohl kon\u011b pohladit. Zv\u00ed\u0159e v\u0161ak sebou cuklo, zlostn\u011b duplo a odcouvalo do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti p\u0159\u00edv\u011bsu, p\u0159i\u010dem\u017e zakoulelo o\u010dima tak, \u017ee mu zpod nich zapl\u00e1lo b\u011blmo.<\/div>\n
„No tak,“ sna\u017eil se ho uklidnit Tom, nech\u00e1paj\u00edc, pro\u010d se k\u016f\u0148 najednou za\u010dal chovat tak divn\u011b. „J\u00e1 ti neubl\u00ed\u017e\u00edm!“<\/p>\n<\/div>\n
Znovu k n\u011bmu nat\u00e1hl prsty, v tu chv\u00edli mu po nich k\u016f\u0148 ale ch\u0148apl, Tom je stihl vyndat na posledn\u00ed chv\u00edli. Cht\u011bl od p\u0159\u00edv\u011bsu odej\u00edt, ale v tu chv\u00edli za\u010dalo zv\u00ed\u0159e vyv\u00e1d\u011bt. \u0158i\u010delo, jako by ho na no\u017ee brali a kopalo do dve\u0159\u00ed tak zb\u011bsile, a\u017e je vykoplo, p\u0159i\u010dem\u017e se utrhlo z lana, kter\u00e9 m\u011blo upevn\u011bn\u00e9 k ohl\u00e1vce. Tom jenom se \u0161okem sledoval, jak \u010dern\u00fd k\u016f\u0148 divoce vysko\u010dil p\u0159\u00edmo na st\u0159echu pobl\u00ed\u017e stoj\u00edc\u00edho auta, kde se v \u0161\u00edlen\u00e9 hr\u016fze, kter\u00e1 z n\u011bj \u010di\u0161ela, postavil na zadn\u00ed. Pot\u00e9 sesko\u010dil dol\u016f a st\u0159emhlav se vrhl p\u0159\u00edmo do hlubin parkovi\u0161t\u011b. Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed ho vid\u011bli, k\u0159i\u010deli, proto\u017ee zv\u00ed\u0159e bylo absolutn\u011b nep\u0159\u00ed\u010detn\u00e9. Obcv\u00e1lalo parkovi\u0161t\u011b, na\u010de\u017e se za\u010dalo vracet sm\u011brem k Tomovi. Sklopilo u\u0161i a p\u0159e\u0161lo do divok\u00e9ho trysku. Tom jenom popla\u0161en\u011b vyk\u0159ikl, kdy\u017e vid\u011bl, jak se to \u010dern\u00e9 t\u011blo val\u00ed p\u0159\u00edmo na n\u011bj, odb\u011bhl k samotn\u00e9mu z\u00e1bradl\u00ed lodi a schoulil se tam do klub\u00ed\u010dka. Nevid\u011bl, jak k\u016f\u0148 sko\u010dil, sly\u0161el ale n\u011bjak\u00fd n\u00e1raz. Nejist\u011b se narovnal\u2026 a zjistil, \u017ee zvuk m\u011bl pravd\u011bpodobn\u011b na sv\u011bdom\u00ed st\u0159et kopyta se z\u00e1bradl\u00edm. Zd\u011b\u0161en\u011b pohl\u00e9dl dol\u016f, kde se velik\u00e9 zv\u00ed\u0159ec\u00ed t\u011blo zm\u00edtalo ve vln\u00e1ch, kter\u00e9 rozr\u00e1\u017eela p\u0159\u00ed\u010f. Se strachem ve tv\u00e1\u0159i, tak jako ostatn\u00ed lid\u00e9, p\u0159eb\u011bhl p\u0159es parkovi\u0161t\u011b na z\u00e1\u010f a ihned pochopil, pro\u010d plno ostatn\u00edch vyk\u0159iklo hr\u016fzou. D\u011bsiv\u011b rud\u00e1 velik\u00e1 skvrna na mo\u0159sk\u00e9 hladin\u011b mluvila za v\u0161e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Gustav se mezit\u00edm na klinice dohadoval s pohlednou sest\u0159i\u010dkou, kter\u00e1 mu u\u017e drahnou dobu odm\u00edtala nahl\u00e9dnout do z\u00e1znam\u016f Ann Morganov\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„No tak, jsem jej\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00fd!“<\/div>\n
„Litujeme, ale z\u00e1znamy poskytnout nem\u016f\u017eeme.“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 je u\u017e n\u011bkolik let po smrti,“ zamrkal Gustav t\u00edm nejsv\u016fdn\u011bj\u0161\u00edm pohledem, na jak\u00fd se v dan\u00e9 situaci zmohl. „Vadit j\u00ed to ur\u010dit\u011b nebude.“<\/div>\n
„Vylou\u010deno,“ vrt\u011bla hlavou ne\u00fastupn\u011b sest\u0159i\u010dka.<\/div>\n
„No tak, u\u017e jsem je vid\u011bl,“ za\u010dne si Gustav vym\u00fd\u0161let, aby nen\u00e1padn\u011b zjistil, kde tedy spisy jsou. Pokud mu p\u0159\u00edstup opravdu odep\u0159ou, bude tam muset proniknout n\u00e1sil\u00edm. „V\u00edm, \u017ee je m\u00e1te v kartot\u00e9ce tam naho\u0159e!“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ u\u0161kl\u00edbla se sest\u0159i\u010dka. „Odjak\u017eiva je m\u00e1me dole v p\u0159\u00edzem\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
To Gustavovi sta\u010dilo. Rezignovan\u011b opustil vr\u00e1tnici a pot\u00e9, co se ujistil, \u017ee jej nikdo nevid\u00ed, se rychle vpl\u00ed\u017eil do chodby, kter\u00e1 do on\u00e9 m\u00edstnosti vedla. Zmoc\u0148oval se ho divn\u00fd pocit. I kdy\u017e v chodb\u011b nebylo ani \u017eiv\u00e1\u010dka, m\u011bl pocit, \u017ee tady nen\u00ed s\u00e1m. Kdy\u017e do\u0161el a\u017e k zav\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm, spat\u0159il na nich mouchu. \u00dapln\u011b stejnou, jako byla ta na kazet\u011b\u2026 Otev\u0159el dve\u0159e a m\u011bl pocit, jako by na n\u011bj d\u00fdchlo tajemstv\u00ed, kter\u00e9 jako by mu vyhro\u017eovalo. Jako by ho varovalo, a\u0165 se vr\u00e1t\u00ed zp\u011bt, dokud je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee. Ale Gustav nehodlal strachu podlehnout. Nejen, \u017ee m\u011bl strach o Toma a o Aidana, ale taky cht\u011bl p\u0159ij\u00edt na kloub podivn\u00e9 kazet\u011b, jeliko\u017e se mu je\u0161t\u011b nikdy za dlouh\u00e9 roky nestalo, aby ho trumfl vyn\u00e1lez techniky.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi tady, Ann?“ za\u0161eptal polohlasem, na\u010de\u017e se vydal k \u0161upl\u00edk\u016fm se z\u00e1znamy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
* * *<\/p>\n<\/div>\n
Tom se v\u00e1hav\u00fdm krokem bl\u00ed\u017e\u00ed k ran\u010di, kter\u00fd vypad\u00e1 zcela opu\u0161t\u011bn\u011b. Ohrady jsou pr\u00e1zdn\u00e9, d\u016fm vypad\u00e1, jako by v n\u011bm nikdo nebydlel. Mraky, kter\u00e9 v sob\u011b dusily de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky, tomu v\u0161emu dod\u00e1valy je\u0161t\u011b mraziv\u011bj\u0161\u00ed atmosf\u00e9ru. Tom se lehce ot\u0159\u00e1sl, kdy\u017e ve\u0161el na pozemky a zkoumav\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Dlouhou dobu nepotkal ani \u017eivou du\u0161i, pak ale usly\u0161el hluk, poch\u00e1zej\u00edc\u00ed ze st\u00e1j\u00ed. Vydal se k nim a spat\u0159il star\u00e9ho mu\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
„Pane Morgane?“ zeptal se nejist\u011b. Mu\u017e se na n\u011bj oto\u010dil, evidentn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee se n\u011bkdo odv\u00e1\u017eil vej\u00edt na jeho pozemky. Ve skute\u010dnosti \u017eil ji\u017e \u0159adu let s\u00e1m, p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno od z\u00e1hadn\u00e9ho zmizen\u00ed syna a sebevra\u017edy jeho \u017eeny\u2026<\/div>\n
„Kdo jste?“<\/div>\n
„Tom Kaulitz,“ p\u0159edstavil se Tom. „P\u00ed\u0161u do novin. Mohl bych v\u00e1m polo\u017eit p\u00e1r ot\u00e1zek ohledn\u011b kon\u00ed?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, kam d\u0159\u00edv sko\u010dit,“ zavr\u010del star\u00fd mu\u017e. „Jsem tady na v\u0161echno s\u00e1m\u2026 ale chvilku bych snad m\u011bl.“<\/div>\n
Vyzval Toma, aby jej n\u00e1sledoval p\u0159\u00edmo do domu.<\/div>\n
„Tak co p\u0159esn\u011b v\u00e1s o kon\u00edch zaj\u00edm\u00e1?“<\/div>\n
„Pr\u00fd v\u00e1m jich hodn\u011b zem\u0159elo,“ pronesl zamy\u0161len\u011b Tom a pe\u010dliv\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl o\u010dima ka\u017ed\u00fd centimetr m\u00edstnosti, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1zeli. V\u0161ude se v\u00e1lely n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 m\u011bly s ko\u0148mi co do \u010din\u011bn\u00ed. Potrhan\u00e9 ohl\u00e1vky, zreziv\u011bl\u00e9 h\u00e1\u010dky na kopyta, zapr\u00e1\u0161en\u00e1 h\u0159ebla\u2026 a zdi byly polepen\u00e9 fotkami z\u00e1vod\u00edc\u00ed Ann.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl ran\u010der. „Prorazili ohrady a utekli na mo\u0159sk\u00e9 pob\u0159e\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„Tak\u017ee ze\u0161\u00edleli,“ k\u00fdvl hlavou Tom.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to tak,“ p\u0159itakal mu\u017e. „Nebo c\u00edtili a sly\u0161eli n\u011bco d\u0159\u00edv, ne\u017e my.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se u\u017e cht\u011bl zeptat na dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, ale v tu chv\u00edli jako by jej ude\u0159il blesk. Ocitli se p\u0159ed koupelnou, v n\u00ed\u017e bylo tot\u00e9\u017e zrcadlo, ve kter\u00e9m se odr\u00e1\u017eel ten tajemn\u00fd chlapec! Tom zalapal po dechu, ne\u017e vystra\u0161en\u011b ucouvl zp\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
„Pane Morgane,“ vydechl rozechv\u011ble. „Kde m\u00e1te sv\u00e9 kon\u011b?“<\/div>\n
„U\u017e je nechov\u00e1m,“ odsekl mu\u017e, zd\u00e1lo se, \u017ee u\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt nazloben\u00fd.<\/div>\n
„Ani se nediv\u00edm,“ zamumlal Tom. „Po tom, co se stalo\u2026 Muselo to b\u00fdt hrozn\u00e9. Pro v\u00e1s, i pro va\u0161i \u017eenu – „<\/p>\n<\/div>\n
Uc\u00edtil, jak ho n\u00e1hle ran\u010der siln\u011b uchopil za nadlokt\u00ed. Na star\u00e9ho \u010dlov\u011bka m\u011bl velice drtiv\u00fd stisk a Tom se jenom poslu\u0161n\u011b nechal t\u00e1hnout ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Co jste to za \u010dlov\u011bka?“ sy\u010del mu\u017e. „Z rodinn\u00e9ho ne\u0161t\u011bst\u00ed d\u011bl\u00e1te v novin\u00e1ch senzace – „<\/div>\n
„Pane Morgane – „<\/div>\n
„Nem\u00e1m v\u00e1m co \u0159\u00edct,“ p\u0159ibouchl ran\u010der dve\u0159e Tomovi p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem a mlad\u00fd Kaulitz sly\u0161el jenom vzdaluj\u00edc\u00ed se kroky. Rezignovan\u011b odch\u00e1zel od domu sm\u011brem pry\u010d, kdy\u017e v kapse nahmatal obr\u00e1zek od Aidana. Ani se vlastn\u011b nepod\u00edval, co mu syn nakreslil. Rozvinul ruli\u010dku\u2026 a sev\u0159elo se mu srdce. Byl tam toti\u017e nakreslen\u00fd p\u0159esn\u011b tent\u00fd\u017e d\u016fm, ze kter\u00e9ho te\u010f Tom vy\u0161el! Spla\u0161en\u011b lapal po dechu. Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee jeho syn nakreslil tak v\u011brohodn\u011b m\u00edsto, na kter\u00e9m v \u017eivot\u011b nebyl? Byly tam i podrobnosti, jako nap\u0159\u00edklad vedle stoj\u00edc\u00ed stodola, ohrady i po\u010det kom\u00edn\u016f na st\u0159e\u0161e. A v prav\u00e9m doln\u00edm rohu byla postavi\u010dka s vlasy p\u0159es obli\u010dej\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa \u00dater\u00fd – den \u0161est\u00fd Gustav sed\u011bl za volantem velik\u00e9ho auta. St\u011bra\u010de st\u011b\u017e\u00ed st\u00edhaly odstra\u0148ovat z \u010deln\u00edho skla proudy de\u0161t\u011b, za nimi\u017e se rozpl\u00fdvala postava vzdaluj\u00edc\u00edho se Toma. St\u00e1li pr\u00e1v\u011b p\u0159ed Georgov\u00fdm domem, Tom toti\u017e trval na tom, \u017ee mus\u00ed prohledat<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[216],"tags":[],"class_list":["post-14733","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kruh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14733","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14733"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14733\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14733"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14733"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14733"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}