{"id":14743,"date":"2009-04-17T15:30:00","date_gmt":"2009-04-17T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14709"},"modified":"2009-04-17T15:30:00","modified_gmt":"2009-04-17T14:30:00","slug":"1000-meere-ii-9-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/17\/1000-meere-ii-9-konec\/","title":{"rendered":"1000 Meere II 9. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Bitter<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dve\u0159e tich\u00e9ho domku se otev\u0159ou a pohybov\u00e9 \u010didlo zp\u016fsob\u00ed, \u017ee se okam\u017eit\u011b rozsv\u00edt\u00ed.<\/div>\n
Do \u00fazk\u00e9 chodby vkro\u010d\u00ed \u0161t\u00edhl\u00e1 vysok\u00e1 postava a sund\u00e1 si kab\u00e1t, ze kter\u00e9ho opr\u00e1\u0161\u00ed sn\u00edh.<\/div>\n
Sund\u00e1 si \u010depici a na ramena dopadnou, pe\u010dliv\u011b schovan\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy.<\/div>\n
Vyzuje si t\u011b\u017ek\u00e9, \u010dern\u00e9 motork\u00e1\u0159sk\u00e9 boty a zelen\u00e9 o\u010di se smutn\u011b rozhl\u00e9dnou po pr\u00e1zdn\u00e9m byt\u011b. Nic, co by nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee zde n\u011bkdo bydl\u00ed. Na st\u011bn\u00e1ch nevis\u00ed obrazy ani fotky, stoly jsou pr\u00e1zdn\u00e9.<\/div>\n
Automaticky zapne televizi a odejde do kuchyn\u011b. Otev\u0159e lednici a vynd\u00e1 posledn\u00ed lahev s d\u017eusem. Z mraz\u00e1ku vynd\u00e1 pizzu a zapne mikrovlnku. Jeho o\u010di se zastav\u00ed v rohu, kde je sbalen\u00e1 cestovn\u00ed ta\u0161ka, dva kufry a b\u00edl\u00e1 kabela.<\/div>\n
S povzdychnut\u00edm odejde do koupelny, pust\u00ed proud vody a opl\u00e1chne si obli\u010dej. Z o\u010d\u00ed vynd\u00e1 barevn\u00e9 \u010do\u010dky na jedno pou\u017eit\u00ed a o\u010di okam\u017eit\u011b zaplav\u00ed ml\u00e9\u010dn\u00e1 \u010dokol\u00e1da. Chvilku na sebe hled\u00ed do zrcadla a sna\u017e\u00ed se nemyslet na to, co bude z\u00edtra.<\/div>\n
Vyru\u0161\u00ed ho cinknut\u00ed mikrovlnky. Vynd\u00e1 pizzu z mikrovlnky a i s pit\u00edm ji odnese do ob\u00fdv\u00e1ku. Zrovna za\u010dnou zpr\u00e1vy.<\/div>\n
„V\u00edt\u00e1me v\u00e1s u p\u0159ehledu zpr\u00e1v. Je devaten\u00e1ct hodin, prvn\u00edho \u00fanora…“ D\u00e1l nevn\u00edm\u00e1.<\/div>\n
Prvn\u00edho \u00fanora. Dneska tomu je rok a p\u016fl od t\u00fd doby, co pro n\u011bj za\u010dal nov\u00fd \u017eivot. \u017divot skryt\u00fd okol\u00ed, \u017eivot v programu na ochranu sv\u011bdk\u016f, \u017eivot se jm\u00e9nem Filip Hofman, na svoje p\u016fvodn\u00ed jm\u00e9no-Bill Kaulitz Trumper, musel zapomenout, ani\u017e by cht\u011bl. Rok a p\u016fl \u017eije s\u00e1m v Dr\u00e1\u017e\u010fanech, bez p\u0159\u00e1tel, rodiny… bez l\u00e1sky.<\/div>\n
\n

Flashback<\/em><\/h2>\n
„Kde je m\u016fj bratr?“<\/em><\/div>\n
„Pane Kaulitzi, lehn\u011bte si, mus\u00edte odpo\u010d\u00edvat.“<\/em><\/div>\n
„Kde je Tom?!“<\/em><\/div>\n
„Neroz\u010dilujte se…“<\/em><\/div>\n
„Tak kde je!“ U\u017e to nevydr\u017eel, musel k\u0159i\u010det. V\u017edy\u0165 u\u017e je p\u0159i v\u011bdom\u00ed dva dny, ale nikdo mu je\u0161t\u011b neodpov\u011bd\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Je n\u00e1m to l\u00edto, kdy\u017e jsme p\u0159ijeli, va\u0161emu bratrovi se u\u017e nedalo pomoct…“<\/em><\/div>\n
„Ne! To nen\u00ed pravda! Tome!!“<\/em><\/div>\n

Konec flashbacku<\/em><\/h2>\n
<\/div>\n
Slzy, kter\u00fdm se cel\u00fd den br\u00e1nil, si proraz\u00ed cestu a za chvilku u\u017e se pokojem line tich\u00e9 vzlyk\u00e1n\u00ed. Slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a p\u0159ed o\u010dima mu znova a znova vyplouvala jedna vzpom\u00ednka…<\/div>\n
„Tome! St\u016fj!… Tome!“ Tom chytl Lucy za ruce a sna\u017eil se j\u00ed vytrhnout zbra\u0148. Padl v\u00fdst\u0159el.<\/em><\/div>\n
„N\u00e9!!!! Tome!! Ne!!!!“ Vte\u0159inov\u00e9 ticho pro\u0159\u00edzl jeho zoufal\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kdy\u017e Tom padl na kolena. Okam\u017eit\u011b p\u0159iklekl k n\u011bmu a Tom mu padnul do n\u00e1ru\u010de.<\/em><\/div>\n
„Ne!“ Vyk\u0159ikl do ticha. „Ne… u\u017e ne…“ U\u017e nem\u011bl s\u00edlu takhle \u017e\u00edt. V\u017edy\u0165 celou tu dobu je zav\u0159en\u00fd tady nebo se bezc\u00edln\u011b potlouk\u00e1 ulicemi. Tom by to takhle necht\u011bl.<\/div>\n
„Bi… Bille… ty… ty mus\u00ed\u0161… mus\u00ed\u0161 \u017e\u00edt… Mi-milu… miluju t\u011b…..“<\/em><\/div>\n
Tom mu zachr\u00e1nil \u017eivot, vym\u011bnil ten sv\u016fj za jeho, aby \u017eil, \u017eil za oba. Kdy\u017e nem\u016f\u017eou b\u00fdt spolu, mus\u00ed za\u010d\u00edt znova, tentokr\u00e1t jako n\u011bkdo jin\u00fd. U\u017e m\u011bl sbaleno. Z\u00edtra jede do Berl\u00edna a poz\u00edt\u0159\u00ed let\u00ed do Francie. Srovn\u00e1 si v\u0161echny vzpom\u00ednky a vr\u00e1t\u00ed se jako n\u011bkdo jin\u00fd. Zapomene na to, k\u00fdm byl. Bill Kaulitz je pro cel\u00fd sv\u011bt mrtv\u00fd, zapomene na to, \u017ee j\u00edm byl, um\u0159el s Tomem.<\/p>\n<\/div>\n
Bill ve\u0161el do hotelov\u00e9 haly. Jako slavn\u00fd frontman v tomhle hotelu byl v\u017edy za doprovodu je\u010d\u00edc\u00edch fanynek. A kdyby jen fanynek. Pr\u00e1v\u011b tady Tom vykopl na jejich osmn\u00e1ctiny dve\u0159e. Str\u00e1vili tady svoj\u00ed prvn\u00ed noc.<\/div>\n
Do\u0161el na recepci.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, m\u00e1m tu rezervaci na jm\u00e9no Hofman, pokoj pades\u00e1t osm.“<\/div>\n
„Ano, jist\u011b…“ B\u011bhem chvilky bylo v\u0161echno vy\u0159\u00edzeno. Cestou k v\u00fdtahu si nemohl nev\u0161imnout p\u00e1ru o\u010d\u00ed, kter\u00e9 ho sledovaly.<\/div>\n
Pat\u0159ily \u010d\u00ed\u0161n\u00edkovi v hotelov\u00e9m baru. Z toho pohledu mu nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Sice si ho moc neprohl\u00ed\u017eel, ale p\u0159\u00edsahal by, \u017ee ho zn\u00e1… Asi tady byl, kdy\u017e tady nocovali.<\/div>\n
Zastavil se p\u0159ed dve\u0159mi a jemn\u011b pohladil lakovan\u00e9 d\u0159evo. Ve\u0161el a jako film mu p\u0159ed o\u010dima prob\u00edhal ten ve\u010der.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem ti vlastn\u011b je\u0161t\u011b nep\u0159\u00e1l k narozenin\u00e1m?“<\/em><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?A nebude to taky t\u00edm, \u017ee jsem t\u011b zat\u00edm nepustil ke slovu?“<\/em><\/div>\n
„Hmm,mo\u017en\u00e1…“.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b a chci , abys v\u011bd\u011bl, \u017ee pro tebe ud\u011bl\u00e1m cokoli.“ …<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Dot\u00e1hl kufry do lo\u017enice. Vybalil si jen jedno triko. Nem\u011blo to cenu, bude tady jen jednu noc.<\/div>\n
Pod\u00edval se z okna. Venku se rozsn\u011b\u017eilo, tak\u017ee ven j\u00edt nemohl. Znova si vzpomn\u011bl na toho \u010d\u00ed\u0161n\u00edka. Zat\u0159epal hlavou a sundal si bundu.<\/div>\n
Asi hodinu jen sed\u011bl a vzpom\u00ednal. Bylo to naposled. Z\u00edtra u\u017e za\u010dne znova. To, k\u00fdm byl, zamkne v tomhle pokoji, alespo\u0148 si to myslel…<\/div>\n
Vstal a sjel do p\u0159\u00edzem\u00ed, kde okam\u017eit\u011b zam\u00ed\u0159il do baru. Sedl si na vysokou stoli\u010dku, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed z n\u00ed m\u00e1lem slet\u011bl, a to ve chv\u00edli, kdy se na n\u011bj ten \u010d\u00ed\u0161n\u00edk oto\u010dil. M\u011bl kr\u00e1tk\u00fd tmav\u011b blond vlasy, vysok\u00fd a dost \u0161t\u00edhl\u00fd, ale ty o\u010di… Tome<\/em>… M\u00e1lem se neudr\u017eel a \u0159ekl to. Jen\u017ee \u010d\u00ed\u0161n\u00edk na tom nebyl l\u00e9pe. M\u00edsto toho, aby se ho zeptal, co si d\u00e1, ohromen\u011b na n\u011bj z\u00edral. U\u017e kdy\u017e ve\u0161el z n\u011bj nemohl spustit o\u010di.<\/div>\n
„Co… co si d\u00e1te?“ Vykoktal ze sebe kone\u010dn\u011b. Bill nebyl schopn\u00fd n\u011bco \u0159\u00edct, ten hlas… v tu chv\u00edli se mu n\u00e1zev drinku naprosto vy\u010doudil z hlavy.<\/div>\n
„Co mi doporu\u010d\u00edte?“<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli chcete n\u011bco m\u00edchan\u00e9ho nebo \u010dist\u00e9ho… v\u00edno, vodku… sekt?“<\/div>\n
„M\u00edchan\u00e9ho…“<\/div>\n
„Slad\u0161\u00edho nebo ho\u0159\u010d\u00edho?“<\/div>\n
„No, \u017eivot m\u00e1m ho\u0159kej dost, tak\u017ee sp\u00ed\u0161 n\u011bco slad\u0161\u00edho.“<\/div>\n
„Vtom p\u0159\u00edpad\u011b okam\u017eik.“<\/div>\n
Oto\u010dil se a dal se do m\u00edch\u00e1n\u00ed. B\u011bhem chvilky se p\u0159ed Billem ty\u010dila vysok\u00e1 sklenka modro \u010derveno fialov\u00e9ho drinku a ledem, dv\u011bma br\u010dky a jahodou.<\/div>\n
„D\u011bkuju…“ \u0160pitl a usm\u00e1l se…<\/p>\n<\/div>\n
Pro Tobiase to byl zas jeden den z des\u00edtek jin\u00fdch. P\u0159ijde do hotelu, postav\u00ed se za bar a bude bavit tu tlupu zbohatl\u00edk\u016f, kter\u00e1 se v hotelu us\u00eddl\u00ed.<\/div>\n
Nen\u00ed to v\u0161ak tak dlouho, co sed\u011bl na druh\u00e9 stran\u011b baru a nechal se obskakovat.<\/div>\n
Jako slavn\u00fd Tom Kaulitz si to mohl dovolit. Jen\u017ee to on u\u017e nen\u00ed. U\u017e p\u016fl roku pracuje v hotelu a hraje pro ostatn\u00ed z\u00e1bavn\u00e9ho mlad\u00edka za barem, p\u0159ekypuj\u00edc\u00edho sebev\u011bdom\u00edm. Realita, kter\u00e1 se v\u0161ak skr\u00fdvala za dve\u0159ma jeho bytu, odhalovala ten rok, kter\u00fd tr\u00e1vil izolovan\u00fd mezi st\u011bnami a ut\u00e1p\u011bl sv\u016fj \u017eal v alkoholu. Kdy\u017e se dov\u011bd\u011bl o Billov\u011b smrti, \u017eivot pro n\u011bj skon\u010dil.<\/div>\n
Sl\u00edbil mu, \u017ee ho ochr\u00e1n\u00ed… \u017ee mu Lucy neubl\u00ed\u017e\u00ed… zklamal. Nezklamal jen sebe, ale hlavn\u011b svou jedinou l\u00e1sku. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nikdy nebude nikoho tolik milovat. Litry alkoholu mu pomohly tu bolest otupit a on se rozhodl, \u017ee za\u010dne n\u011bco d\u011blat. Bill kv\u016fli n\u011bmu zem\u0159el, tak a\u0165 to nen\u00ed zbyte\u010dn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Pr\u00e1ci na\u0161el v hotelu Grant. Nemusel pracovat… pen\u00edze na kont\u011b by mu vysta\u010dily na zbytek \u017eivota, jen\u017ee to by se zbl\u00e1znil. Jako Tobias Berger si na\u0161el i p\u00e1r p\u0159\u00e1tel, nikdo v\u0161ak netu\u0161il, \u017ee tenhle usm\u011bvav\u00fd mlad\u00edk denn\u011b u\u017e rok a p\u016fl uleh\u00e1 v slz\u00e1ch a jedinou my\u0161lenkou-Odpus\u0165, l\u00e1sko… zradil jsem.<\/div>\n
Zrovna rovnal barov\u00e9 \u017eidle a p\u0159ipravoval bar na p\u0159\u00edval host\u016f, kdy\u017e si ho v\u0161imnul.<\/div>\n
\u010cern\u00fd tenisky, tmav\u0161\u00ed rifle a \u010dern\u00fd kab\u00e1t halil vysok\u00e9ho mlad\u00edka s \u010dern\u00fdmi, po ramena dlouh\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
Ta ch\u016fze, pomal\u00e1 a na kluka tolik nezvykl\u00e1, ta gesta, jak se kolem rozhl\u00e9dl, kdy\u017e ve\u0161el, kdy\u017e mluvil s recep\u010dn\u00edm… p\u0159\u00edsahal by, \u017ee je to on. To charisma, kter\u00e9 z n\u011bj s\u00e1lalo na m\u00edle daleko. Jen jedin\u00e1 osoba m\u011bla takov\u00e9 charisma, \u017ee kdy\u017e n\u011bkam ve\u0161el, nemusel ani promluvit, a u\u017e m\u011bl v\u0161echny omotan\u00e9 kolem prstu, a to byl Bill. Bylo nemo\u017en\u00e9, aby to byl on, to s\u00e1m moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, ale nemohl si pomoct. Nedok\u00e1zal se na n\u011bj p\u0159estat d\u00edvat, zmizel mu a\u017e ve v\u00fdtahu.<\/div>\n
Ale ani ne za hodinu si n\u011bkdo sedl na \u017eidli. Oto\u010dil se… Byl to on.<\/div>\n
Bo\u017ee, to snad nen\u00ed pravda.<\/em> Blesklo mu hlavou… Bille<\/em>… Ale ty o\u010di ho vr\u00e1tily na zem… zelen\u00e9…<\/p>\n<\/div>\n
„A to let\u00ed\u0161 s\u00e1m?“<\/div>\n
„Jo… pot\u0159ebuju si n\u011bco srovnat… vypnout.“<\/div>\n
„To bych taky pot\u0159eboval… Vypad\u00e1\u0161, \u017ee se tam let\u00ed\u0161 vzpamatovat z rozchodu…“<\/div>\n
„Jo tak trochu. Zabili mi p\u0159\u00edtele a j\u00e1… chci u\u017e kone\u010dn\u011b \u017e\u00edt, jen\u017ee to furt nejde…“ Upil trochu drinku a zad\u00edval se do Tobiasov\u00fdch o\u010d\u00ed. Najednou mu p\u0159i\u0161ly tak… nedok\u00e1zal popsat, co v nich bylo…<\/div>\n
Ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d mu tohle vlastn\u011b \u0159ekl… mo\u017en\u00e1 za to mohl alkohol, mo\u017en\u00e1 to tak cht\u011bl osud…<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b t\u011b maxim\u00e1ln\u011b ch\u00e1pu…“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Jo, taky jsem p\u0159i\u0161el o p\u0159\u00edtele.“<\/div>\n
„Tys m\u011bl p\u0159\u00edtele? P-promi\u0148, nena\u0161tvi se, ale tipoval jsem t\u011b za takov\u00fdho toho t\u00fdpka, co bal\u00ed opil\u00fd turistky.“<\/div>\n
„No mo\u017en\u00e1 p\u0159ed t\u00edm, te\u010f u\u017e ne. Od t\u00fd doby, co se zabil p\u0159i nehod\u011b, m\u011b to v\u0161echno n\u011bjak nebav\u00ed.“ Ani nev\u011bd\u011bl pro\u010d se s n\u00edm bav\u00ed. Tolik mu p\u0159ipom\u00ednal Billa a p\u0159i\u0161lo mu, \u017ee toho maj\u00ed tolik spole\u010dn\u00e9ho…<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si je\u0161t\u011b n\u011bco?“ Podotkl, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee u\u017e p\u00e1t\u00fd drink je pry\u010d.<\/div>\n
„Rad\u0161i ani ne… budu r\u00e1d, \u017ee se doplazim do pokoje.“<\/div>\n
„No jo… p\u0159estaly fungovat vejtahy… v kolik\u00e1tym pat\u0159e bydl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ve t\u0159et\u00edm. V pades\u00e1t osmi\u010dce.“ Tomovi se p\u0159i zm\u00ednce \u010d\u00edsla zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. Tohle u\u017e bylo moc… Bill se mezit\u00edm pokusil sl\u00e9zt ze stoli\u010dky a postavit se. \u0160lo to t\u011b\u017eko, p\u0159ece jenom, alkoholu m\u011bl v sob\u011b dost.<\/div>\n
„Po\u010dkej, j\u00e1 ti pom\u016f\u017eu.“ Nab\u00eddl se Tom a podep\u0159el ho. Spolu se dopot\u00e1celi a\u017e p\u0159ed pokoj.<\/div>\n
Bill se op\u0159el o dve\u0159e. P\u0159ed o\u010dima to, co se stalo, kdy\u017e se vraceli z oslavy a on se takhle op\u0159el o dve\u0159e… Tom se rozpa\u010dit\u011b usm\u00e1l a Bill mu \u00fasm\u011bv oplatil. Najednou p\u0159ed n\u00edm nest\u00e1l Filip, se kter\u00fdm byl cel\u00fd ve\u010der, ale Bill. A on ho tenkr\u00e1t pol\u00edbil…<\/div>\n
Ani nev\u011bd\u011bl jak, najednou ho dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed a l\u00edbal. Ani jeden nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje. Odtrhli se od sebe a nech\u00e1pav\u011b se na sebe zahled\u011bli.<\/div>\n
„P-promi\u0148, j\u00e1…“<\/div>\n
„To… to je v pohod\u011b… \u010dau…“ Bill se okam\u017eit\u011b zav\u0159el v pokoji a Tom z\u016fstal chvilku st\u00e1t na chodb\u011b, ne\u017e byl schopen jak\u00e9hokoli \u010dinu.<\/p>\n<\/div>\n
Bill vstal brzo r\u00e1no. Sbalil t\u011bch p\u00e1r v\u011bc\u00ed co vybalil a vydal se na recepci zaplatit.<\/div>\n
Kdy\u017e odch\u00e1zel, pod\u00edval se je\u0161t\u011b k baru, Tobias tam ale nebyl. Ten toti\u017e sed\u011bl doma na posteli a hypnotizoval fotku na stole. Byl na n\u00ed s Billem. V hlav\u011b m\u011bl zmatek. Kdy\u017e si cht\u011bl vybavit Billa, vybavil si Filipa a naopak. Za\u010dal z toho b\u00fdt zoufal\u00fd, ale mo\u017en\u00e1… mo\u017en\u00e1, \u017ee m\u011bl Filipa potkat. Cht\u011bl p\u0159ece znova \u017e\u00edt, ale Filip p\u0159ece odl\u00edt\u00e1.<\/div>\n
Ne, to nemohl dopustit. V \u017eivot\u011b u\u017e p\u0159i\u0161el o tolik v\u011bc\u00ed, co, kdy\u017e je tohle ta nad\u011bje, kterou tolik cht\u011bl. Nemohl ji nechat mu proklouznout. U\u017e ne.<\/div>\n
Tom se naposledy pod\u00edval na fotku.<\/div>\n
„Odpus\u0165.“ \u0160pitl a rychle otev\u0159el no\u010dn\u00ed stolek, do kter\u00e9ho ji bez jedin\u00e9ho pohledu str\u010dil. Bleskov\u011b si nasadil bundu a boty a schody seb\u011bhl snad po dvou. Na ulici stopl tax\u00edk.<\/div>\n
„Na leti\u0161t\u011b, rychle.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill si sedl do \u010dek\u00e1rny a z kabely p\u0159es rameno vyndal fla\u0161ku s pit\u00edm. Za p\u016fl hodiny mu let\u00ed letadlo do Pa\u0159\u00ed\u017ee. Kone\u010dn\u011b za\u010dne nov\u00fd \u017eivot. Bez vzpom\u00ednek. Nech\u00e1 je tady, tady v N\u011bmecku. Jen\u017ee nech\u00e1 tady i n\u011bkoho jin\u00e9ho… Necht\u011bl, ale po\u0159\u00e1d musel myslet na ten polibek s Tobiasem. Bylo to… jako by mu t\u011blem proj\u00ed\u017ed\u011bla elekt\u0159ina, ale on necht\u011bl. Sl\u00edbil si, \u017ee na n\u011bj zapomene. Nem\u016f\u017ee s n\u00edm b\u00fdt, jen by si st\u00e1le p\u0159ipom\u00ednal Toma a to on necht\u011bl, u\u017e nem\u011bl s\u00edlu takhle \u017e\u00edt, v zajet\u00ed my\u0161lenek a nekone\u010dn\u00e9 bolesti, v\u017edy\u0165 je to p\u0159es rok.<\/p>\n<\/div>\n
Minuty plynuly spolu s jeho my\u0161lenkami a on ani nepost\u0159ehl, jak rychle to ut\u00edk\u00e1.<\/div>\n
„Cestuj\u00edc\u00ed letu 5485 do Pa\u0159\u00ed\u017ee a\u0165 se dostav\u00ed k v\u00fdchodu 3B.“ Bill vstal, mikinu pov\u011bsil na ta\u0161ku a vykro\u010dil.<\/div>\n
„Filipe!“ Najednou ho n\u011bkdo chytil za rameno a prudce oto\u010dil k sob\u011b.<\/div>\n
„Tobiasi… co… co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Nejezdi tam, pros\u00edm… z\u016fsta\u0148 tady…“<\/div>\n
„Ale j\u00e1…“<\/div>\n
„Filipe, pros\u00edm… jestli te\u010f odlet\u00ed\u0161, tak zabije\u0161 posledn\u00ed nad\u011bji, kterou jsem m\u011bl, \u017ee za\u010dnu novej \u017eivot… pros\u00edm…“<\/div>\n
„J\u00e1…“ Bill si nerv\u00f3zn\u011b hr\u00e1bl levou rukou do vlas\u016f.<\/div>\n
„Tobiasi…“ Zasekl se, Tobias mu doslova z\u00edral na ruku, na kter\u00e9 byl z\u0159eteln\u00fd n\u00e1pis – Freiheit89. V\u010dera m\u011bl mikinu, tohle nevid\u011bl.<\/div>\n
„Tobi… co je s tebou?“<\/div>\n
„To… to p\u0159ece…“ Prudce ho chytil a pol\u00edbil. D\u0159\u00edv, ne\u017e se mohl vzpamatovat, mu zajel pod tri\u010dko a na b\u0159i\u0161e mu nakreslil hv\u011bzdu.<\/div>\n
Bill se od n\u011bj polekan\u011b odtrhl. Tobias p\u0159ece o tom tetov\u00e1n\u00ed nev\u00ed, tak jak mohl…?<\/div>\n
„Co… co jsi to ud\u011blal?“<\/div>\n
„To, co v\u017edycky… and\u00edlku…“ Odpov\u011bd\u011bl mu \u0161eptem a Billovi se za\u010daly do o\u010d\u00ed tla\u010dit slzy. Co to d\u011bl\u00e1? Co to \u0159\u00edk\u00e1? Pro\u010d nem\u016f\u017ee jednodu\u0161e zapomenout?<\/div>\n
„Ud\u011blal jsi to poprv\u00fd…“<\/div>\n
„Ne… d\u011bl\u00e1m to v\u017edycky, a je\u0161t\u011b n\u011bco… kdy\u017e t\u011b bud\u00edm…“ Ve vte\u0159in\u011b p\u0159itiskl rty pod jeho ucho a jemn\u011b pol\u00edbil a nakonec foukl. Bill se rozt\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
Naprosto nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje. Jen st\u00e1l a nechal Tobiase, a\u0165 mu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed kone\u010dky prst\u016f po tv\u00e1\u0159i. Tom ho chvilku hladil a up\u0159en\u011b sledoval jeho o\u010di, teprve te\u010f vid\u011bl kontaktn\u00ed \u010do\u010dky, byl si jist, jakou barvu skr\u00fdvaj\u00ed. Vylovil zpod trika \u0159et\u00edzek s prsteny.<\/div>\n
„Tenhle je tv\u016fj… Bille…“<\/div>\n
O rok pozd\u011bji-V\u00edde\u0148<\/strong><\/div>\n
Bill se prot\u00e1hl a z\u00edvl si.<\/div>\n
„Copak? N\u011bjakej ospalej…“<\/div>\n
„Unavenej.“<\/div>\n
„A jakej je v tom rozd\u00edl?“<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem ospalej, m\u016f\u017eu si za to s\u00e1m, kdy\u017e jsem unavenaj, m\u016f\u017ee\u0161 za to ty…“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b, \u017ee to m\u00e1\u0161 na koho sv\u00e1d\u011bt.“ Bill se jen svatou\u0161kovsky usm\u00e1l a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se mu vrhnul kolem krku.<\/div>\n
„A pak, \u017ee jsi unavenej!“ Rozesm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Poj\u010f spinkat…“ Za\u0161eptal mu Bill t\u011bsn\u011b u ucha a pol\u00edbil ho na krk.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jdu… pane Bergre…“ Pane Bergre Tom maxim\u00e1ln\u011b zv\u00fdraznil.<\/div>\n
„No tak \u0161up… u\u017e a\u0165 jste tady… Pane Bergre…“ Odpov\u011bd\u011bl mu Bill stejn\u00fdm t\u00f3nem. Tom si lehl, automaticky si Billa p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b a propletl s n\u00edm prsty lev\u00e9 ruky.<\/div>\n
Ob\u011bma se na prsten\u00ed\u010dku vyj\u00edmal prsten z chirurgick\u00e9 oceli, ve kter\u00fdch bylo vyryto jednoduch\u00e9 -Tobias und Filip Berger-1. 2. 2011…<\/div>\n
Byl to rok co jsou zase spolu a oba doufali, \u017ee u\u017e tentokr\u00e1t je to napo\u0159\u00e1d. Jak se doslechli z m\u00e9di\u00ed, Lucy je ve v\u011bzen\u00ed, tak\u017ee snad… A i kdyby, oni jsou pro sv\u011bt mrtv\u00ed. Te\u010f jsou Filip a Tobias. I kdy\u017e… vystupuj\u00ed v baru, kde d\u011blal Bill \u010d\u00ed\u0161n\u00edka se svoj\u00ed novou kapelou, tentokr\u00e1t ale u\u017e ne pro nabit\u00e9 haly…<\/p>\n<\/div>\n
„Bille…“ Za\u0161eptal po chvilce Tom do ticha.<\/div>\n
„Hmmm.“ Bill jen ti\u0161e brouknul a d\u00e1l si hr\u00e1l s jejich snubn\u00edmi prsteny.<\/div>\n
„St\u00fdsk\u00e1 se ti n\u011bkdy po tom, jak to bylo d\u0159\u00edv? Mysl\u00edm po sl\u00e1v\u011b a tak…“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Ne?“<\/div>\n
„Ne… te\u010f taky vystupujem, sice ne p\u0159ed tis\u00edcovkama, ale to mi nevad\u00ed. Takhle m\u00e1me alespo\u0148 klid. Jedin\u00fd, po \u010dem se mi stejsk\u00e1, jsou kluci, m\u00e1ma a t\u00e1ta…“<\/div>\n
„A co kdybysme za nima jeli?“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to dobrej n\u00e1pad?“<\/div>\n
„Nevim, ale podle m\u011b se nem\u016f\u017ee nic st\u00e1t.“<\/div>\n
„M\u00e1ma m\u011b zabije…“ Dodal Bill po chvilce ml\u010den\u00ed, co nad Tomov\u00fdm n\u00e1padem p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Pro\u010d by t\u011b zab\u00edjela, bude r\u00e1da, \u017ee \u017eijem. Podle m\u011b, kdy\u017e n\u00e1m \u0159ekli, \u017ee ten druhej um\u0159el, \u0159ekli to i jim.“<\/div>\n
„Ale stejn\u011b m\u011b zabije… nesn\u00e1\u0161\u00ed tetov\u00e1n\u00ed…“ \u0160pitl Bill a oto\u010dil se na z\u00e1da. Tom se jen usm\u00e1l a rukou objel n\u00e1pis na Billov\u00fdch ramenech – Ich liebe dich.<\/div>\n
„Neboj… j\u00e1 t\u011b ned\u00e1m.“<\/div>\n
„No to si myslim… kdo by ti va\u0159il…“<\/div>\n
„Nevim… um\u0159el bych hlady.“<\/div>\n
„No v\u017edy\u0165 to \u0159\u00edk\u00e1m…“<\/div>\n
„A te\u010f m\u00e1m taky docela hlad…“ \u0160pitl a pomalu se p\u0159ibli\u017eoval k Billov\u00fdm rt\u016fm.<\/div>\n
„A co by sis dal?“<\/div>\n
„Tebe, l\u00e1sko…“ \u0160pitl a pol\u00edbil ho…<\/p>\n<\/div>\n
L\u00e1ska si nevyb\u00edr\u00e1. Zas\u00e1hne jedno koho. Co kdy\u017e je ale osud proti?<\/div>\n
Pak u\u017e zb\u00fdv\u00e1, objevit v sob\u011b s\u00edlu a \u010delit v\u0161em jeho n\u00e1strah\u00e1m, proto\u017ee za l\u00e1sku se vyplat\u00ed bojovat a\u017e do posledn\u00edho dechu.<\/div>\n
Nenechat se srazit na kolena a v\u011b\u0159it, v\u011b\u0159it v z\u00edt\u0159ek. V\u011b\u0159it v to, \u017ee u\u017e to osud vzd\u00e1, a \u017ee u\u017e jste kone\u010dn\u011b p\u0159ekonali t\u011bch tis\u00edc mo\u0159\u00ed, tis\u00edc temn\u00fdch let…<\/p>\n<\/div>\n
Oni je p\u0159ekonali. Nenechali se rozd\u011blit ani smrt\u00ed, ani zradou, nen\u00e1vist\u00ed… ni\u010d\u00edm. Kone\u010dn\u011b osud vzdal boj a l\u00e1ska te\u010f m\u016f\u017ee neru\u0161en\u011b pokra\u010dovat… tis\u00edc let daleko…<\/div>\n
I kdy\u017e… kdo v\u00ed, co si osud jednoho dne usmysl\u00ed…?<\/div>\n

KONEC<\/strong><\/h2>\n
<\/div>\n
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter Dve\u0159e tich\u00e9ho domku se otev\u0159ou a pohybov\u00e9 \u010didlo zp\u016fsob\u00ed, \u017ee se okam\u017eit\u011b rozsv\u00edt\u00ed. Do \u00fazk\u00e9 chodby vkro\u010d\u00ed \u0161t\u00edhl\u00e1 vysok\u00e1 postava a sund\u00e1 si kab\u00e1t, ze kter\u00e9ho opr\u00e1\u0161\u00ed sn\u00edh. Sund\u00e1 si \u010depici a na ramena dopadnou, pe\u010dliv\u011b schovan\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy. Vyzuje<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[218],"tags":[],"class_list":["post-14743","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-1000-meere-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14743","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14743"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14743\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14743"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14743"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14743"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}