{"id":14759,"date":"2009-04-15T16:00:00","date_gmt":"2009-04-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14725"},"modified":"2009-04-15T16:00:00","modified_gmt":"2009-04-15T15:00:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/15\/muj-pohadkovy-princ-5\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 5."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00edch p\u00e1r dn\u00ed ub\u011bhlo Tomovi jako voda. V\u016fbec nesledoval, jak rychle \u010das ut\u00edk\u00e1 a \u017ee u\u017e je to t\u00fdden, co u nich Bill bydl\u00ed. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee snad nikdy mu pr\u00e1zdniny, kter\u00e9 trvaly dva m\u011bs\u00edce, neub\u00edhaly tak rychle. Obvykle sed\u011bl doma a \u010das si kr\u00e1til opalov\u00e1n\u00edm na zahrad\u011b nebo kouk\u00e1n\u00edm na televizi, te\u010f v\u0161ak ne. Te\u010f m\u011bl \u00fapln\u011b jin\u00e9 z\u00e1jmy a povinnosti. D\u016fvodem bylo to plach\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko, ze kter\u00e9ho od prvn\u00edho dne, co u nich za\u010dalo bydlet, nespustil o\u010di. Opatroval jej jako oko v hlav\u011b, staral se o n\u011bj a r\u00e1d si s n\u00edm pov\u00eddal. To s Billem tr\u00e1vil ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj voln\u00fd \u010das, nem\u011bl chvilku pro sebe, to mu v\u0161ak v\u016fbec nevadilo. U\u017e od prvn\u00edho dne, co Billa spat\u0159il, si toti\u017e sl\u00edbil, \u017ee jej nau\u010d\u00ed d\u016fv\u011b\u0159ovat mu a zbav\u00ed jej ve\u0161ker\u00e9ho strachu a plachosti. Byla to pr\u00e1v\u011b ned\u016fv\u011bra, strach a plachost, kter\u00e9 Billa nutily chovat se ke sv\u00e9mu okol\u00ed uzav\u0159en\u011b a vystra\u0161en\u011b. I to byl d\u016fvod, pro\u010d Bill nem\u011bl v domov\u011b jedin\u00e9ho kamar\u00e1da, pro\u010d se mu v\u0161ichni vyh\u00fdbali a nikdo si s n\u00edm nepopov\u00eddal. Takov\u00ed byli v\u0161ichni, a\u017e na jednoho.<\/p>\n<\/div>\n
Na Toma. Tom necht\u011bl b\u00fdt ten, kter\u00fd se snadno a rychle vzd\u00e1. Necht\u011bl b\u00fdt ten, kter\u00fd nevydr\u017e\u00ed. Cht\u011bl b\u00fdt t\u00edm, co se i p\u0159es spoustu p\u0159ek\u00e1\u017eek ke sv\u00e9mu c\u00edli dostane. A Tomov\u00fdm c\u00edlem byl Bill\u016fv rozesm\u00e1t\u00fd kuku\u010d a nov\u00e1 radost ze \u017eivota, ze v\u0161eho, co jej obklopuje.<\/div>\n
\n
Rozhodl se proniknout p\u0159es tu obrovskou a pevnou ze\u010f Billovy plachosti a kone\u010dn\u011b jej zbavit my\u0161lenek na svou minulost. \u00dakol to nebyl lehk\u00fd, ale Tom se nevzd\u00e1val. V\u011bd\u011bl, \u017ee na to k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko s n\u00e1dhern\u00fdma velk\u00fdma o\u010dima mus\u00ed pomalu a opatrn\u011b. \u017de mus\u00ed b\u00fdt trp\u011bliv\u00fd a vytrval\u00fd. A Tom takov\u00fd opravdu byl. I p\u0159esto, \u017ee prvn\u00ed dva dny Bill jen ti\u0161e odpov\u00eddal na ot\u00e1zky, kter\u00e9 mu byly polo\u017eeny, postupem dal\u0161\u00edch dn\u00ed v n\u011bm za\u010dal r\u016fst pocit d\u016fv\u011bry. Zpo\u010d\u00e1tku jen kl\u00ed\u010dil, \u010d\u00edm d\u00e9le v\u0161ak Toma znal a tr\u00e1vil s n\u00edm st\u00e1le v\u00edce \u010dasu, t\u00edm v\u00edce ten pocit za\u010dal r\u016fst. Bill jej u\u017e dlouho neza\u017eil. Dlouho v nikom nena\u0161el oporu, nikomu nedovolil, aby se jej jen letmo dotkl, nikomu se nesv\u011b\u0159oval a ani si s nik\u00fdm nepov\u00eddal. Nikdy nikomu nedal \u0161anci, aby nahl\u00e9dl do jeho my\u0161lenek, aby se o n\u011bm dozv\u011bd\u011bl n\u011bco v\u00edc. V\u00fdjimkou byl v\u0161ak ten dredat\u00fd chlapec v XXL oble\u010den\u00ed, kter\u00fd sice p\u016fsobil jako frajer, kter\u00fd jej chce zb\u00edt, tak to v\u0161ak v\u016fbec nebylo.<\/div>\n
Bill den ode dne v\u00edc a v\u00edc pozn\u00e1val, \u017ee Tom nen\u00ed ten, kter\u00fd by mu cht\u011bl ubl\u00ed\u017eit. I p\u0159esto, \u017ee mu ned\u016fv\u011b\u0159oval stoprocentn\u011b, n\u011bco mu \u0159\u00edkalo, \u017ee Tom by jej nikdy neuhodil za to, \u017ee rozlil \u010daj nebo rozbil tal\u00ed\u0159ek. To n\u011bco byl Tom\u016fv \u00fasm\u011bv, kter\u00fd \u010dasto pohasl jen na p\u00e1r minut, za chvili\u010dku v\u0161ak rozz\u00e1\u0159il Tom\u016fv obli\u010dej a p\u0159in\u00e1\u0161el tak nev\u011bdomky Billovi pocit jistoty. Nebo to mo\u017en\u00e1 byla ta jemn\u00e1 dla\u0148, kter\u00e1 v\u017edy jen lehce pohladila Billovy hebk\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, to mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 Billa tolik l\u00e1kalo a v\u017edy, kdy\u017e byl jen trochu nejist\u00fd, jej ujistilo o tom, \u017ee tu nen\u00ed nic, z \u010deho by m\u011bl m\u00edt strach. \u017de je tu Tom, kter\u00fd jej v\u017edycky ochr\u00e1n\u00ed a bude mu nabl\u00edzku. A Bill to poznal. I kdy\u017e jej denn\u011b prov\u00e1zely ty nej\u010dern\u011bj\u0161\u00ed vzpom\u00ednky ze sv\u00e9ho \u017eivota, v\u017edy se oto\u010dil, aby se ujistil, \u017ee za n\u00edm v m\u00edstnosti je os\u016fbka, kter\u00e1 nedopust\u00ed, aby se mu n\u011bco stalo. Bill za to byl Tomovi velmi vd\u011b\u010dn\u00fd. Jen mu dovolil to, \u010deho se v\u017edycky b\u00e1l. Strach z oby\u010dejn\u00fdch v\u011bc\u00ed za\u010dal d\u00edky Tomovi ustupovat. Sice pomalu, ale Bill se den ode dne c\u00edtil l\u00e9pe a l\u00e9pe. A to mu prozat\u00edm sta\u010dilo.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo n\u00e1dhern\u00e9 slune\u010dn\u00e9 odpoledne a po\u010das\u00ed p\u0159\u00edmo vyb\u00edzelo k pobytu venku. \u010cernovlas\u00e1 os\u016fbka se choulila na zahradn\u00ed lavi\u010dce a v rukou dr\u017eela skic\u00e1k s b\u00edl\u00fdm pap\u00edrem a tu\u017eku, jej\u00ed\u017e \u0161pi\u010dka neust\u00e1le rejdila po pap\u00ed\u0159e. Nejd\u0159\u00edv jen lehk\u00fdmi n\u00e1kresky tvo\u0159ila obrysy, potom m\u011bla za \u00fakol st\u00ednovat tmav\u00e9 \u010d\u00e1sti svou \u010dernou tuhou a nakonec napsat jm\u00e9no autora na spodn\u00ed ro\u017eek pap\u00edru. Bill si poposedl a odlo\u017eil tu\u017eku vedle sebe. Pod\u00edval se na svou malbu a potom na n\u00edzk\u00fd plotek s r\u016f\u017eemi p\u0159ed sebou. L\u00edbil se mu. P\u011bkn\u011b se maloval, a nav\u00edc, pohled na n\u011bj poskytl Billovi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed uvol\u0148uj\u00edc\u00ed pocit. Pomalu se zvednul z lavi\u010dky a i s obr\u00e1zkem v ruce zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, ze kter\u00e9 se u\u017e hodnou chv\u00edli linula l\u00e1kav\u00e1 v\u016fn\u011b ve\u010de\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Tom m\u011bl pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce. Na jeho kulin\u00e1\u0159sk\u00fd talent se mu ve\u010de\u0159e docela vedla, ov\u0161em k \u00fapln\u00e9 dokonalosti pot\u0159eboval je\u0161t\u011b p\u00e1r v\u011bc\u00ed. Odlo\u017eil \u0161pinav\u00e9 n\u00e1dob\u00ed do my\u010dky a zv\u011bdav\u011b nakoukl na brambory pod poklic\u00ed. Spokojen\u011b se usm\u00e1l, v tom v\u0161ak za sebou usly\u0161el tich\u00fd hl\u00e1sek.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebuje\u0161 s n\u011b\u010d\u00edm pomoci, Tome?“ \u0161pitl Bill a zad\u00edval se na kuchy\u0148skou linku za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy, na kter\u00e9 nebylo jedin\u00e9 voln\u00e9 m\u00edste\u010dko. Tom se pousm\u00e1l a zad\u00edval se do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010dek.<\/div>\n
„Mohl bys nakr\u00e1jet mrkev, kdybys cht\u011bl,“ uk\u00e1zal na prk\u00e9nko, na n\u011bm\u017e bylo polo\u017eeno asi p\u011bt velk\u00fdch mrkv\u00ed. Bill tro\u0161ku znejist\u011bl.<\/div>\n
„A ne\u0159\u00edznu se?“ optal se a zad\u00edval se na Toma, kter\u00fd se za\u010dal sm\u00e1t je\u0161t\u011b v\u00edc. Nech\u00e1pal ho.<\/div>\n
„Neboj, Bille, uk\u00e1\u017eu ti jak, a kdy\u017e bude\u0161 opatrn\u00fd, nic se ti nestane, hm?“ ujistil jej a na Bill\u016fv souhlas vzal do ruky jednu mrkev a n\u016f\u017e a n\u00e1zorn\u011b mu uk\u00e1zal jeho pr\u00e1ci. Netrvalo ani dvacet minut a na v\u0161ech t\u0159ech tal\u00ed\u0159\u00edch u\u017e byla nachyst\u00e1na mrkvi\u010dkov\u00e1 obloha s hr\u00e1\u0161kem a kuku\u0159ic\u00ed. Bill odlo\u017eil prk\u00e9nko a zad\u00edval se na svou pr\u00e1ci. Cht\u011bl Tomovi ud\u011blat radost za to, jak hezky se k n\u011bmu chov\u00e1. Tom odvr\u00e1til hlavu od uva\u0159en\u00fdch brambor a jakmile spat\u0159il Billovu snahu, ze\u0161iroka se usm\u00e1l.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, jak\u00fd jsi \u0161ikulka,“ pohladil ho po vl\u00e1sc\u00edch a odlo\u017eil va\u0159e\u010dku, aby mohl vyjukan\u00e9mu Billovi zatleskat. R\u00e1d jej chv\u00e1lil za \u00fapln\u00e9 mali\u010dkosti, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to Billovi ud\u011bl\u00e1 radost. I kdy\u017e mu Bill nikdy \u00fasm\u011bv neop\u011btoval, Tom moc dob\u0159e vid\u011bl ten vd\u011bk a \u0161petku radosti v t\u011bch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00edch. Dokonce i te\u010f ji zahl\u00e9dl, p\u0159esto\u017ee se na n\u011bj Bill d\u00edval bez jedin\u00e9ho n\u00e1znaku \u00fasm\u011bvu. Ale Tom stejn\u011b z\u00e1\u0159il jako slun\u00ed\u010dko. V\u011bd\u011bl, \u017ee jednou se ty koutky \u00fast zacukaj\u00ed a on kone\u010dn\u011b spat\u0159\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd bude pat\u0159it jen jemu. Chce to jen \u010das.<\/div>\n
St\u016fl v zahradn\u00edm alt\u00e1nku u\u017e byl prost\u0159en\u00fd, \u010dekalo se jen na Simone. Tom cht\u011bl, aby pove\u010de\u0159eli v\u0161ichni spole\u010dn\u011b. Venku bylo je\u0161t\u011b teplo a slunce oza\u0159ovalo celou zahradu. Za chv\u00edli p\u0159ed domem opravdu zaparkovalo Simonino auto.<\/div>\n
„Ahoj kluci,“ vystoupila rozesm\u00e1t\u00e1 z auta, kdy\u017e vid\u011bla, jak j\u00ed oba jdou naproti. Tom j\u00ed ochotn\u011b pomohl s n\u00e1kupem a spole\u010dn\u011b s Billem za\u010dal nosit tal\u00ed\u0159e s ve\u010de\u0159\u00ed na st\u016fl. Simone chv\u00edli pov\u00eddala o pr\u00e1ci, p\u0159i pohledu na oba chlapce ji v\u0161ak n\u011bco napadlo.<\/div>\n
„A co vy? Tome, uk\u00e1zal u\u017e jsi Billovi m\u011bsto? Taky byste mohli n\u011bkam vyrazit,“ poznamenala a pohledem se zam\u011b\u0159ila na sv\u00e9ho synka. Tom se zamyslel.<\/div>\n
„Hmm, tak t\u0159eba do zoo, ne?“ navrhl a na mat\u010din souhlas sto\u010dil pohled na stvo\u0159en\u00ed\u010dko vedle sebe. Bill je v\u016fbec neposlouchal. Sledoval ten n\u00e1dhern\u00fd z\u00e1pad slunce, na kter\u00fd se tolik r\u00e1d d\u00edval. Tom se lehce dotknul jeho vlas\u016f tak, jak to d\u011blal v\u017edycky, kdy\u017e se jej cht\u011bl na n\u011bco zeptat, nebo mu n\u011bco \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Bille,“ oslovil jej m\u011bkce a za okam\u017eik u\u017e se vp\u00edjel do mo\u0159e t\u00e9 nejslad\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dy. Bill se na n\u011bj d\u00edval sv\u00fdma hn\u011bd\u00fdma kukadlama a byl zv\u011bdav\u00fd, co mu chce \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Bille, co bys tomu \u0159ekl, kdybysme si z\u00edtra ud\u011blali mal\u00fd v\u00fdlet?“ optal se jej a po\u0159\u00e1d jemn\u011b hladil Billovu hlavinku. Bill vykulil o\u010dka.<\/div>\n
„A kam?“ zeptal se opatrn\u011b a up\u0159en\u011b sledoval Toma, kter\u00fd se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„Do zoo. Je tam spousta zv\u00ed\u0159\u00e1tek a ur\u010dit\u011b se ti tam bude l\u00edbit. A kdyby se ti to tam nel\u00edbilo, m\u016f\u017eeme j\u00edt klidn\u011b dom\u016f. Co ty na to?“ t\u00e1zav\u011b se na n\u011bj pod\u00edval a musel se usm\u00e1t Billov\u00fdm st\u00e1le p\u0159ekvapen\u00fdm o\u010dk\u00e1m. Bill pomalu pok\u00fdval st\u0159apatou hlavinkou.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ \u0161pitl a sto\u010dil pohled na Simone, kter\u00e1 odlo\u017eila pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159ek.<\/div>\n
„No tak vid\u00edte, alespo\u0148 nebudete po\u0159\u00e1d doma,“ mrkla na n\u011b a se \u0161pinav\u00fdm n\u00e1dob\u00edm zam\u00ed\u0159ila do kuchyn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Nad obzorem u\u017e z\u00e1\u0159il jen jeden tenk\u00fd \u010derven\u00fd paprsek zach\u00e1zej\u00edc\u00edho slun\u00ed\u010dka, kdy\u017e si Tom lehal do sv\u00e9 postele. U\u017e se moc t\u011b\u0161il na z\u00edt\u0159ek a p\u0159\u00e1l si jen jedno jedin\u00e9. Aby se mu poda\u0159ilo vykouzlit na rtech toho k\u0159ehk\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed\u010dka alespo\u0148 malink\u00fd \u00fasm\u011bv. Spokojen\u011b zav\u0159el o\u010di a zachumlal se do teplou\u010dk\u00e9 pe\u0159iny.<\/div>\n
Nejinak na tom byla os\u016fbka vedle. Bill u\u017e tak\u00e9 le\u017eel zachumlan\u00fd ve sv\u00e9m pel\u00ed\u0161ku, av\u0161ak jeho my\u0161lenky byly docela jin\u00e9, ne\u017e ty Tomovy. T\u011b\u0161il se na zv\u00ed\u0159\u00e1tka, ale tak\u00e9 se b\u00e1l. U\u017e dlouhou dobu nebyl ve spole\u010dnosti spousty lid\u00ed, v\u017edy se dr\u017eel sp\u00ed\u0161 n\u011bkde bokem od pozornosti a od st\u0159edu d\u011bn\u00ed. B\u00e1l se, \u017ee a\u017e z\u00edtra uvid\u00ed ty skupinky zv\u011bdav\u00fdch turist\u016f, uplakan\u00e9 mal\u00e9 d\u011bti a jejich rodi\u010de s ostatn\u00edmi, ten tam bude ten pocit klidu a mo\u017en\u00e1 i trochu \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00fd poc\u00edtil v posledn\u00edch dnech. A to Bill necht\u011bl. Necht\u011bl Toma zklamat. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak je Tom mil\u00fd, jak je ochotn\u00fd a jak mu se v\u0161\u00edm pom\u00e1h\u00e1. A tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee tam z\u00edtra bude s n\u00edm. Spolu za\u017eij\u00ed ur\u010dit\u011b kr\u00e1sn\u00fd v\u00fdlet a pokud je pod Tomovou ochranou, nic se mu nem\u016f\u017ee st\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Dal\u0161\u00edch p\u00e1r dn\u00ed ub\u011bhlo Tomovi jako voda. V\u016fbec nesledoval, jak rychle \u010das ut\u00edk\u00e1 a \u017ee u\u017e je to t\u00fdden, co u nich Bill bydl\u00ed. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee snad nikdy mu pr\u00e1zdniny, kter\u00e9 trvaly dva m\u011bs\u00edce, neub\u00edhaly tak rychle. Obvykle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-14759","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14759","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14759"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14759\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14759"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14759"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14759"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}