{"id":14774,"date":"2009-04-13T18:30:00","date_gmt":"2009-04-13T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14740"},"modified":"2009-04-13T18:30:00","modified_gmt":"2009-04-13T17:30:00","slug":"makes-three-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/13\/makes-three-8\/","title":{"rendered":"Makes Three 8."},"content":{"rendered":"
autor: Majestrix<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jsou obavy v\u00e1\u017en\u011b odpov\u011bd\u00ed? Teoreticky Tom nov\u00e9 zpr\u00e1vy dok\u00e1\u017ee zvl\u00e1dnout. Prakticky\u2026 V\u016fbec ne.<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Georg si myslel, \u017ee je to roztomil\u00e9. Gustav nad t\u00edm proto\u010dil o\u010di a sna\u017eil se nesm\u00e1t. Bill\u2026 Bill byl na druhou stranu ob\u010das po\u0159\u00e1dn\u011b otravn\u00fd, ale dneska mu byl u\u017e pot\u0159et\u00ed z ruky vyrvan\u00fd hrne\u010dek s k\u00e1vou. „Nem\u016f\u017ee\u0161 to p\u00edt. \u010cetl jsem na netu, \u017ee to nen\u00ed zdrav\u00e9.“ Syknul Tom, vzal mu hrn\u00ed\u010dek a s\u00e1m to vypil, sv\u00e9mu bratrovi podal petku se sodovkou. Bill se na to nep\u0159\u00edtomn\u011b pod\u00edval a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„No to si ze m\u011b snad d\u011bl\u00e1\u0161 prdel?“ zeptal se, vzal si lahev a sna\u017eil se ji otev\u0159\u00edt. Bylo brzo a za p\u00e1r hodin m\u011bli d\u011blat rozhovor, Bill se ale ne a ne probudit. Ka\u017edou chvilku z\u00edval, i kdy\u017e \u0161el do postele brzo.<\/div>\n
„Bille, mus\u00ed\u0161 se stravovat zdrav\u011bji.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvnul, stejn\u011b ho neposlouchal. Ub\u011bhl t\u00fdden od t\u00e9 doby, co si to s Tomem urovnali. Bill nev\u011bd\u011bl, co je hor\u0161\u00ed, jestli Tom, kter\u00fd s panikou kou\u0159\u00ed jednu cigaretu za druhou snad rychleji, ne\u017e je sta\u010d\u00ed kupovat, anebo starostliv\u00fd Tom, kter\u00fd ho nespou\u0161t\u011bl z dohledu a nenechal ho nic d\u011blat samotn\u00e9ho. Zaksichtil se a Tom vyvalil o\u010di.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zeptal se okam\u017eit\u011b a Bill p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm. Budu z tebe m\u00edt v\u0159edy, jestli se m\u011b na to bude\u0161 po\u0159\u00e1d pt\u00e1t. Jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Kdy\u017e se\u0161 v po\u0159\u00e1dku, tak pro\u010d vypad\u00e1\u0161 tak unaven\u011b?“ zeptal se a Bill pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d jsem unaven\u00fd.“ Sklopil pohled, kdy\u017e mu zakru\u010delo v b\u0159i\u0161e. „Jdu se nasn\u00eddat.“ Zvednul se, zrovna kdy\u017e do m\u00edstnosti ve\u0161el David.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, kam jde\u0161?“ zeptal se mana\u017eer a jemn\u011b ho zatla\u010dil zp\u00e1tky do m\u00edstnosti. „\u0158ekl jsem, abyste tu po\u010dkali.“<\/div>\n
„Davide, to interview bude a\u017e za dv\u011b hodiny, pro\u010d se Bill nem\u016f\u017ee j\u00edt nasn\u00eddat?“ zeptal se Gustav, ruce m\u011bl pod obli\u010dejem, odpo\u010d\u00edval na stole. Georg koukal do blba, skoro spal.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem dojednal dal\u0161\u00ed rozhovor v p\u0159est\u00e1vce. U\u017e jsou tady, tak\u017ee mus\u00edme za\u010d\u00edt. Jsou z velice d\u016fle\u017eit\u00e9ho \u0161v\u00e9dsk\u00e9ho \u010dasopisu, m\u016f\u017ee to b\u00fdt dobr\u00fd tah.“ V\u0161ichni \u010dty\u0159i kluci proto\u010dili o\u010di, kdy\u017e zjistili, \u017ee pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161li o dal\u0161\u00ed sv\u016fj voln\u00fd \u010das. „Hele, pravidla hry zn\u00e1te. Nejd\u0159\u00edv pr\u00e1ce, a pak si m\u016f\u017eete u\u017e\u00edvat. Tak se posa\u010f, Bille.“ Uk\u00e1zal na \u017eidli vedle Toma, kter\u00fd vypadal, jako by cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct.<\/div>\n
Bill si povzdychl a \u0161el si sednout vedle sv\u00e9ho bratra, fantaz\u00edroval nad vaflemi s karamelem a \u0161leha\u010dkou. A okurkami\u2026 okurkami nalo\u017een\u00fdmi s koprem, okurkami s cukrem. Sb\u00edhaly se mu sliny, slastn\u011b vydechl. V\u0161ichni se na n\u011bj pod\u00edvali.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Jen jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o j\u00eddle.“ Vysv\u011btlil jim.<\/div>\n
„Divn\u00e9m<\/em> j\u00eddle, jsi cht\u011bl \u0159\u00edct.“ Zamru\u010del Georg, zav\u0159el o\u010di a uvelebil se. Dve\u0159e se otev\u0159ely a v\u0161ichni si stoupli, jeliko\u017e ve\u0161ly dv\u011b d\u00e1my; report\u00e9rka, kter\u00e1 se p\u0159edstavila jako Charlotte a jej\u00ed tlumo\u010dnice Mercedes. Prob\u00edhalo to celkem rychle, se standardn\u00edmi ot\u00e1zkami jako ‚Jak se v\u00e1m l\u00edb\u00ed Oslo‘ a ‚Jak jste p\u0159i\u0161li k n\u00e1zvu Tokio Hotel‘. Bill m\u00e1lem us\u00ednal, sna\u017eil se \u0161t\u00edpat do ruky, aby se udr\u017eel vzh\u016fru. Tom do n\u011bj jemn\u011b \u0161\u0165ouchnul, klesala mu toti\u017e hlava.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, co jste \u0159\u00edkala?“ Zeptal se a malinko se zamra\u010dil. Charlotta si p\u0159estala zapisovat pozn\u00e1mky a pod\u00edvala se na n\u011bj.<\/div>\n
„Ptala jsem se na to, jak se o tob\u011b \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsi nemocn\u00fd. Co n\u00e1m k tomu m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct?“<\/div>\n
Bill otev\u0159el pusu, cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, ale Tom zakro\u010dil. „Bill o tom nerad mluv\u00ed, ale je posledn\u00ed dobou ve stresu. Jen se ze sebe sna\u017e\u00ed d\u00e1t to nejlep\u0161\u00ed pro v\u0161echny na\u0161e fanou\u0161ky.“ \u0158ekl Tom hladce.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvla, kdy\u017e tlumo\u010dnice \u0159ekla Tomova slova v jin\u00e9m jazyce a zapsala si to.<\/div>\n
„Bille, jak jsi na tom se sv\u00fdm milostn\u00fdm \u017eivotem? Po\u0159\u00e1d sly\u0161\u00edme akor\u00e1t o tv\u00e9m bratrovi, ale od tebe se n\u00e1m nedost\u00e1v\u00e1 jedin\u00e9ho p\u00edpnut\u00ed. N\u011bco n\u00e1m taj\u00ed\u0161, anebo m\u00e1\u0161 extr\u00e9mn\u00ed sm\u016flu v l\u00e1sce. Co z toho?“ Kdy\u017e Mercedes zopakovala Charlottina slova, Bill vyvalil o\u010di, n\u011bco zabrblal, sna\u017eil se vymyslet odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„J\u00e1 jen r\u00e1d sv\u016fj milostn\u00fd \u017eivot dr\u017e\u00edm v soukrom\u00ed. Zrovna te\u010f\u2026 nikoho nem\u00e1m, ale nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee bych m\u011bl sm\u016flu v l\u00e1sce.“<\/div>\n
„Kdy naposledy jsi byl na rande?“ zeptala se. Bill proto\u010dil o\u010di a odsunul svou \u017eidli od stolu.<\/div>\n
„Omluvte m\u011b; mus\u00edm j\u00edt na z\u00e1chod.“ \u0158ekl a zvednul se, slab\u011b se usm\u00e1l na report\u00e9rku. Kdy\u017e \u0161el Bill ke dve\u0159\u00edm, zaslechl koment\u00e1\u0159 od jedn\u00e9 z dam: Nechce odpov\u011bd\u011bt na ot\u00e1zku<\/em>. Pomalu se je\u0161t\u011b oto\u010dil, tiskl zuby k sob\u011b. Tom vyvalil o\u010di a zavrt\u011bl hlavou, cht\u011bl, aby Bill prost\u011b ode\u0161el a nechal to b\u00fdt, ale Bill nikdy nebyl dobr\u00fd v ignorov\u00e1n\u00ed hlouposti druh\u00fdch.<\/div>\n
„Promi\u0148te?“ ob\u011b se na n\u011bj provinile pod\u00edvaly.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem v\u00e1m, \u017ee sv\u016fj soukrom\u00fd \u017eivot nech\u00e1v\u00e1m v soukrom\u00ed<\/em>. U\u017e jsem v\u00e1m na ot\u00e1zku odpov\u011bd\u011bl, jasn\u00e9? A nemyslete si, \u017ee moje t\u011blesn\u00e9 pot\u0159eby z\u00e1visej\u00ed na tom, co \u0159\u00edk\u00e1te.“ Usm\u00e1l se na n\u011b kysele a vypochodoval z m\u00edstnosti.<\/div>\n
Tom se ke sle\u010dn\u00e1m s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem oto\u010dil, nev\u011bd\u011bl co \u0159\u00edct, aby to n\u011bjak urovnal. Gustav zvednul pohled a kr\u00e1tce se usm\u00e1l. „M\u00e1te tady tak kr\u00e1sn\u00e9 po\u010das\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
Bill zvedl pohled a David zalo\u017eil ruce na prsou. „Nev\u00edm, o \u010dem to mluv\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, Bille, nejde ti to.“ Vydechl na n\u011bj Jost, pohupoval se dop\u0159edu a dozadu v te\u010f u\u017e pr\u00e1zdn\u00e9 konferen\u010dn\u00ed m\u00edstnosti. Posledn\u00ed rozhovor skon\u010dil p\u0159ed chvilkou, jejich mana\u017eer v\u0161echny vykopnul pry\u010d, krom\u011b Billa, Toma musel odtahovat n\u00e1sil\u00edm. „Nem\u016f\u017eete si dovolit znep\u0159\u00e1telit si m\u00e9dia!“<\/div>\n
„Ale chovali se jako kret\u00e9ni!“ \u0159ekl na\u017ehaven\u011b, zamrkal, c\u00edtil se n\u011bjak\u00fd zm\u00e1men\u00fd.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 se chovat, jak se ti zachce, kde se ti zachce, jasn\u00fd? Jsi frontman, a jestli nehodl\u00e1\u0161 myslet na svoj\u00ed image, tak mysli alespo\u0148 na skupinu. P\u0159esta\u0148 b\u00fdt tak hrozn\u011b sobeck\u00fd, ano?“<\/div>\n
Bill nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee se mu cht\u011blo bre\u010det. Tohle ned\u00e1valo smysl. U\u017e dostal v\u00edc vynad\u00e1no ne\u017e te\u010f. „Omlouv\u00e1m se\u2026“ \u0159ekl ti\u0161e, polkl, za\u010daly mu t\u00e9ct slzy.<\/div>\n
„Te\u010f to budu muset zase v\u0161echno napravovat, aby n\u00e1s neroznesli na kopytech jenom kv\u016fli tomu, \u017ee ty se prost\u011b mus\u00ed\u0161 chovat jako n\u011bjak\u00e1 primadona a neust\u00e1le vystrkovat dr\u00e1pky, tohle u\u017e je i na tebe nezvykl\u00fd. Co to bude p\u0159\u00ed\u0161t\u011b? Nejd\u0159\u00edv to bylo to tetov\u00e1n\u00ed bez jak\u00e9hokoliv povolen\u00ed managmentu, potom ta v\u011bc s tv\u00fdm \u00fa\u010desem. Co to bude p\u0159\u00ed\u0161t\u011b?<\/em> P\u0159ipravuje\u0161 m\u011b na dal\u0161\u00ed v\u00fdbuch? Nejsp\u00ed\u0161 se t\u00edm bl\u00fdskne\u0161 na dal\u0161\u00edm p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed cen.“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, Davide, ano? \u0158ekl jsem, \u017ee se omlouv\u00e1m. Jestli chce\u0161, abych se omluvil i t\u011bm hrozn\u00fdm lidem, tak to ud\u011bl\u00e1m.“ \u0158ekl Bill unaven\u011b.<\/div>\n
„To u\u017e jsem ud\u011blal j\u00e1.“ \u0158ekl David ledov\u011b, zavrt\u011bl hlavou. „Pozval jsem oba \u010dasopisy je\u0161t\u011b jednou a ty se k nim bude\u0161 chovat norm\u00e1ln\u011b, bude\u0161 mil\u00fd nez\u00e1visle na tom, jak stupidn\u00ed budou m\u00edt ot\u00e1zky, okay?“ zeptal se a probodl zp\u011bv\u00e1ka pohledem. „Je ti to jasn\u00fd?“<\/div>\n
„Ano, Davide.“ Bill se c\u00edtil jako hrom\u00e1dka hoven, cht\u011bl se schoulit do klub\u00ed\u010dka v posteli a uzav\u0159\u00edt se p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem. Bolest hlavy, kterou m\u011bl u\u017e od r\u00e1na, se je\u0161t\u011b zhor\u0161ila, dopomohlo tomu i p\u0159esko\u010den\u00ed sn\u00eddan\u011b a pr\u00e1ce b\u011bhem ob\u011bda. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mohl, se Tom pokou\u0161el d\u00e1t Billovi n\u011bco k j\u00eddlu, ale bylo mu neust\u00e1le p\u0159ipom\u00edn\u00e1no, \u017ee rozhovor je\u0161t\u011b neskon\u010dil. Cel\u00e1 skupina byla v konferen\u010dn\u00ed m\u00edstnosti uzam\u010den\u00e1 na osm hodin; ty dva rozhovory byly teprve ty prvn\u00ed z nich. Potom ode\u0161li a p\u0159i\u0161li dal\u0161\u00ed, Bill byl skoro celou dobu zticha, Tom za n\u011bj odpov\u00eddal na v\u011bt\u0161inu ot\u00e1zek a sna\u017eil se odrazovat pozornost ostatn\u00edch od jeho dvoj\u010dete.<\/div>\n
„Fajn. \u0158ekni kluk\u016fm, aby ve\u010der nikam nechodili, zamluvil jsem show v radiu, mus\u00edme tam b\u00fdt u\u017e v \u0161est.“<\/div>\n
„R\u00e1no?“ Billovi klesla \u010delist.<\/div>\n
„Ano, r\u00e1no.“ Vy\u0161el David z m\u00edstnosti pry\u010d, prot\u00e1\u010dej\u00edc u toho o\u010di. Frontman Tokio Hotel byl v\u017edycky b\u011bhem rozhovor\u016f charizmatick\u00fd a velice mil\u00fd, ale posledn\u00ed dobou\u2026 n\u011bco se d\u011blo a David byl rozhodnut\u00fd to ukon\u010dit.<\/p>\n<\/div>\n
Zahnul za roh, m\u00e1lem to nap\u00e1lil do Toma, roz\u010dilen\u00ed se do n\u011bj nahnalo nanovo. „Zjisti, co je s tv\u00fdm bratrem, jasn\u00fd?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvnul, mra\u010dil se. „Jo, jasn\u011b\u2026“ po\u010dkal, dokud mana\u017eer neode\u0161el pry\u010d k v\u00fdtah\u016fm, pak se oto\u010dil a pokra\u010doval ve sv\u00e9 cest\u011b do konferen\u010dn\u00ed m\u00edstnosti. Tom to m\u00edsto necht\u011bl vid\u011bt na hodn\u011b dlouhou dobu dop\u0159edu, p\u00e1r let, mo\u017en\u00e1, ale Bill se odtamtud nevr\u00e1til a podle toho, jak David vypadal, Tom usoudil, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 zrovna skon\u010dili jejich konverzaci.<\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159el dve\u0159e a uvid\u011bl Billa, kter\u00fd si ut\u00edral o\u010di kapesn\u00ed\u010dkem. Tom nem\u011bl srdce mu \u0159\u00edct, \u017ee ty kapesn\u00ed\u010dky tam byly jenom pro ty, co s nimi d\u011blali rozhovor. „Bille, co se stalo? Pro\u010dpak pl\u00e1\u010de\u0161?“<\/div>\n
„Mysl\u00ed si, \u017ee jsem bl\u00e1zen a chce, abych p\u0159estal vystrkovat dr\u00e1pky.“ Zavzlykal zp\u011bv\u00e1k, o\u010dn\u00ed linky m\u011bl roztekl\u00e9 po cel\u00e9 tv\u00e1\u0159i, tvo\u0159ily mu tenk\u00e9 \u010dern\u00e9 cesti\u010dky. „Nem\u016f\u017eu za to; moje pusa m\u011b prost\u011b neposlouch\u00e1!“ zana\u0159\u00edkal Bill a nechal se obejmout.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 na tom zapracovat, Bille. Chci \u0159\u00edct, v\u00edm, \u017ee proch\u00e1z\u00ed\u0161 slo\u017eit\u00fdm obdob\u00edm, ale neudr\u017e\u00edme na\u0161e mal\u00e9 tajemstv\u00ed pod pokli\u010dkou, jestli se bude\u0161 chovat takhle divn\u011b.“ Bill se od n\u011bj odt\u00e1hnul a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Co pros\u00edm?“ zeptal se vztekle. „Divn\u011b chovat? Tak to se teda kurva<\/em> omlouv\u00e1m. J\u00e1 v sob\u011b toti\u017e m\u00e1m jenom tvoje zkurven\u00fd<\/em> d\u00edt\u011b, vyrovn\u00e1v\u00e1m se s t\u00edm, \u017ee je ze m\u011b pomalu zkurven\u00e1<\/em> \u017eensk\u00e1, a k tomu v\u0161emu je\u0161t\u011b s t\u00edm, \u017ee n\u00e1\u0161 zkurvenej<\/em> mana\u017eer chce, abych se choval jako bych snad j\u00e1 byl ten idiot z n\u00e1s dvou tady. V\u00ed\u0161 ty co? T\u00e1hni do h\u00e1je a u\u017e na m\u011b nikdy ne\u0161ahej!“ odstr\u010dil od sebe Tomovy ruce a stoupnul si. Kdyby tu ale jeho dvoj\u010de nebylo, sk\u00e1cel by se k zemi. Vlna z\u00e1vrat\u011b zmizela a Bill se zhluboka nadechl, zav\u0159el o\u010di a op\u0159el si \u010delo o bratr\u016fv hrudn\u00edk. „Pus\u0165 m\u011b, nic mi nen\u00ed.“ Jeho slova byla uml\u010dena l\u00e1tkou Tomova trika.<\/div>\n
„Ne, n\u011bco ti je. Cel\u00fd den jsi nejedl. Nen\u00ed divu, \u017ee se ti mot\u00e1 hlava.“ Zamru\u010del Tom, ignoroval Bill\u016fv p\u0159ede\u0161l\u00fd v\u00fdstup.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku.“ \u0158ekl znovu Bill, vyvl\u00edkl se pry\u010d z Tomova sev\u0159en\u00ed. „Jdu si lehnout.“<\/div>\n
„Chce\u0161, abych ti d\u011blal spole\u010dnost?“ zeptal se a sledoval, jak jeho bratr ode\u0161el. Tom\u016fv v\u00fdraz v obli\u010deji ztvrdnul, jeho vlastn\u00ed dvoj\u010de ho odbylo bez ohl\u00eddnut\u00ed zp\u011bt. Dve\u0159e se zav\u0159ely, c\u00edtil se, jako by m\u011bl klaustrofobii. Tom se sna\u017eil d\u00fdchat, ale vracela se k n\u011bmu panika a on se j\u00ed nemohl nijak br\u00e1nit. Objal kolena, p\u0159itiskl si je k hrudn\u00edku, zav\u0159el o\u010di a pokra\u010doval v hlubok\u00e9m d\u00fdch\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Jak tohle maj\u00ed zvl\u00e1dnout, kdy\u017e v\u0161echno d\u011bl\u00e1 \u0161patn\u011b? Nemohl vyhr\u00e1t ani prohr\u00e1t. Bu\u010f se staral m\u00e1lo, nebo a\u017e moc. Bill posuzoval, co z t\u011bch dvou mo\u017enost\u00ed zrovna plat\u00ed. Jeho n\u00e1ladovost se u\u017e dost\u00e1vala pod k\u016f\u017ei opravdu v\u0161em, ale co s t\u00edm zm\u016f\u017eou? Moje dvoj\u010de t\u011bhotn\u00e9 a se mnou? S touhle my\u0161lenkou si slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a t\u0159\u00e1sl se tak siln\u011b, \u017ee m\u011bl dojem, \u017ee omdl\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Posledn\u00ed t\u00fdden byl obzvl\u00e1\u0161\u0165 t\u011b\u017ek\u00fd, Tom nev\u011bd\u011bl, co d\u011blal, ani jak se c\u00edtit, ka\u017edou vte\u0159inou myslel na to, jak se jeho \u017eivot m\u011bn\u00ed bez jeho v\u011bdom\u00ed. Vid\u011bl, jak se zm\u011bn\u00ed, a\u017e na to n\u011bkdo p\u0159ijde; a\u017e je spolu p\u0159istihnou; p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co budou d\u011blat, a\u017e se lidi dozv\u00ed, \u017ee on je otcem. Rozd\u011bl\u00ed je a on nikdy neuvid\u00ed svoje d\u00edt\u011b, pokud jim dovol\u00ed si ho nechat\u2026 to bylo to posledn\u00ed, na co myslel\u2026 kdy\u017e se probudil, le\u017eel ve sv\u00e9m hotelov\u00e9m pokoji v Bruselu a koukal na strop.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho my\u0161lenky od t\u00e9 doby nebyly zas a\u017e tak zl\u00e9, ale ob\u010das nemohl d\u00fdchat nebo se v n\u011bm vzedmula paranoia a musel ut\u00e9ci. Tom byl zav\u0159en\u00fd v krabi\u010dce bez v\u00fdchodu ven. Jak dlouho to bude trvat, ne\u017e to Bill n\u011bkomu \u0159ekne? Co \u0159ekne Georgovi nebo Gustavovi? Znovu vydechl. Jedin\u00e9, co vid\u011bl, byla tma. Jeho t\u011blo ho zrazovalo.<\/p>\n<\/div>\n
Tohle nemohl ud\u011blat, ne te\u010f ani nikdy jindy. Ale nemohl opustit Billa, to bylo to hlavn\u00ed. D\u00fdchalo se mu sn\u00e1z a z\u00e1vra\u0165 za\u010dala opad\u00e1vat. Tom se znovu zhluboka nadechl, za\u010d\u00ednalo mu to j\u00edt leh\u010deji. Znovu se to vzdalovalo. Zazvonil mu v kapse mobil, vyndal ho, bolely ho svaly, jako by snad b\u011b\u017eel maraton. „Halo?“ zeptal se bez dechu.<\/div>\n
„Chce\u0161 j\u00edt s n\u00e1mi?“ byl to Gustav, sna\u017eil se mu zlep\u0161it n\u00e1ladu. Tom necht\u011bl j\u00edt, ale kdyby ne\u0161el, nejsp\u00ed\u0161 by m\u011bl dal\u0161\u00ed panick\u00fd z\u00e1chvat.<\/div>\n
„Jo, jdu.“ Tom se odsud pot\u0159eboval dostat.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Georg sledoval, jak do sebe Tom vyklopil celou skleni\u010dku Jacka Danielse bez jedin\u00e9ho nadechnut\u00ed. „Kaulitzi, o co se tu pokou\u0161\u00ed\u0161?“ zeptal se, teda sp\u00ed\u0161 zak\u0159i\u010del, aby p\u0159ek\u0159i\u010del hlasitou hudbu.<\/div>\n
„Na chvilku zapomenout.“ Pod\u00edval se Tom na display sv\u00e9ho mobilu. \u010cty\u0159i zme\u0161kan\u00e9 hovory, \u010dty\u0159i hlasov\u00e9 zpr\u00e1vy a deset textov\u00fdch zpr\u00e1v. Odvr\u00e1til pohled a m\u00e1vnul na \u010d\u00ed\u0161n\u00edka, aby mu dal dal\u0161\u00ed rundu.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu, \u017ee chce\u0161 zapomenout, ale m\u011bl by sis na z\u00edtra nechat alespo\u0148 p\u00e1r st\u0159\u00edzliv\u00fdch mozkov\u00fdch bun\u011bk.“ Varoval ho Gustav. „Nechceme se tu zlejt, chceme jen relaxovat.“<\/div>\n
„No, vy jste se sem mo\u017en\u00e1 op\u00edt nep\u0159i\u0161li, ale tohle j\u00e1<\/em> na dne\u0161ek nepl\u00e1nuju.“<\/div>\n
„Tome\u2026“ za\u010dal Georg, ale jeho mlad\u0161\u00ed kamar\u00e1d ho uml\u010del zvednut\u00edm ruky a zavrt\u011bn\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Ne. Toho otravu jsem nechal na hotelu.“ \u0158ekl, usm\u00e1l se na \u010d\u00ed\u0161nici, kter\u00e1 se vr\u00e1tila s pit\u00edm. Georg cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale Gustav ho chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed a rychle zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161? V\u017edy\u0165 bude r\u00e1no k nepou\u017eit\u00ed.“ Syknul Georg a k\u00fdvnul ke kytaristovi, kter\u00fd koukal do sv\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 skleni\u010dky.<\/div>\n
„Dostaneme z n\u011bho n\u011bjak\u00e9 informace.“ \u0158ekl Gustav a d\u00e1l opatrn\u011b sledoval Toma. Ten si ani nev\u0161iml toho, \u017ee jsou jeho kamar\u00e1di v tichosti.<\/div>\n
„To nen\u00ed spr\u00e1vn\u00fd.“<\/div>\n
„To \u0159\u00edk\u00e1 kdo?“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m j\u00e1, Gustave. V\u00e1\u017en\u011b to chce\u0161 ud\u011blat? Zneu\u017eijeme jeho slabost, jen abychom z n\u011bj dostali n\u011bjak\u00fd informace? D\u011bs\u00ed m\u011b, jak je pro tebe snadn\u00fd n\u011bco takov\u00fdho ud\u011blat. Kolikr\u00e1t jsi to ud\u011blal mn\u011b<\/em>?“ oto\u010dil se Georg k buben\u00edkovi s nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„\u00damysln\u011b\u2026 Jednou,“ p\u0159iznal.<\/div>\n
„A to ti to m\u00e1m jako v\u011b\u0159it?“<\/div>\n
„Nelhal bych ti.“ \u0158ekl Gustav ti\u0161e. Georg cht\u011bl n\u011bco op\u00e1\u010dit, v\u0161iml si ale v\u00fdrazu v jeho obli\u010deji.<\/div>\n
„Oh.“<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 dojem, \u017ee u\u017e m\u00e1\u0161 dost, Tome?“ zeptal se Gustav a sebral mu skleni\u010dku. Neodpov\u011bd\u011bl, jen pokr\u010dil rameny a zb\u00edda\u010den\u011b se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom?“<\/div>\n
„Ano, z\u00e1le\u017e\u00ed.“ Georg si p\u0159i sledov\u00e1n\u00ed Gustava s Tomem p\u0159ipadal jako voyer. Oklepal se a polo\u017eil svou vlastn\u00ed skleni\u010dku na st\u016fl. U\u017e m\u011bl taky dost.<\/div>\n
„No, a mn\u011b na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed.“ Tomovi se motala hlava, op\u0159el si ji o op\u011bradlo, z\u00edral p\u0159ed sebe s tup\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Tome, v\u00ed\u0161, kdo Billovi ud\u011blal to d\u00edt\u011b?“ zeptal se Gustav, jako by se ptal na jednu z jeho k\u0161iltovek. Tom nep\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kde je \u010d\u00ed\u0161nice, proto\u017ee zoufale pot\u0159eboval dal\u0161\u00ed drink. Tahle ot\u00e1zka byla to, od \u010deho se sna\u017eil ut\u00e9ci. „A m\u016f\u017ee\u0161 n\u00e1m to \u0159\u00edct?“ Georg se p\u0159iklonil bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Ne, tomu byste nerozum\u011bli.“<\/div>\n
„Budeme, Tome, v\u011b\u0159 mi.“ K\u00fdvnul Gustav a drcnul do Georga, aby ud\u011blal to sam\u00e9. Tom znovu zavrt\u011bl hlavou a promnul si obli\u010dej. „\u2026On\u2026bre\u010d\u00ed?“ zeptal se blon\u010f\u00e1k polohlasem. Georg se naklonil je\u0161t\u011b v\u00edc a zamrkal. Opravdu bre\u010del.<\/div>\n
„Co se d\u011bje, Tome?“ zeptal se Georg malinko vylekan\u011b. Nikdy nevid\u011bl Toma se takhle chovat.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu na to p\u0159estat myslet. Bude to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd, nem\u016f\u017eeme b\u00fdt rodi\u010di! Boj\u00edm se o Billa a nedok\u00e1\u017eu se p\u0159estat chovat jako pitomec\u2026“ Tom najednou zmlknul a zad\u00edval se na strop. Oba jeho kamar\u00e1di se k n\u011bmu tak moc nakl\u00e1n\u011bli, \u017ee m\u00e1lem p\u0159epad\u00e1vali p\u0159es st\u016fl. P\u00e1r vte\u0159in ticha se p\u0159esunulo do minut ticha a Gustav pra\u0161til skleni\u010dkou o st\u016fl.<\/div>\n
„Soust\u0159e\u010f se, Tome!“ \u0158ekl nahlas, aby t\u00edm na sebe upoutal pozornost star\u0161\u00edho z Kaulitz\u016f. Ten zvednul hlavu a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed s v\u00fdrazem, jako by ho snad vid\u011bl poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. „Kdo ud\u011blal Billovi d\u00edt\u011b.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee u\u017e jsem ti to \u0159ekl\u2026“ \u0159ekl Tom rozt\u0159esen\u011b a v ruce pevn\u011b stiskl pr\u00e1zdnou skleni\u010dku Jacka Danielse. Georg zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, ne\u0159ekl jsi n\u00e1m to.“<\/div>\n
„Oh. J\u00e1 nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„Ano, m\u016f\u017ee\u0161. V\u011b\u0159 n\u00e1m.“ Pok\u00fdval hlavou Gustav, sna\u017eil se b\u00fdt trp\u011bliv\u00fd.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1m v\u011b\u0159\u00edm, ale vy si budete myslet, \u017ee je to nechutn\u00fd, nebudete tomu rozum\u011bt. Nikdo tomu nerozum\u00ed, nem\u011blo se to st\u00e1t\u2026“ za\u0161eptal Tom.<\/div>\n
„\u2026Byl to Bushido?“ zeptal se Gustav opatrn\u011b. Tom se na n\u011bj pod\u00edval s \u0161okem v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Ty u\u017e jsi zase na cracku?“ zeptal se rozzloben\u011b. Georg si odfrknul, kdy\u017e vid\u011bl, jak se buben\u00edk roz\u010d\u00edlil.<\/div>\n
„U\u017e jsem ti snad do prdele vysv\u011btlil, \u017ee to byl sunar a sl\u00edbili jsme si, \u017ee o tom u\u017e nebudeme mluvit!“ zasy\u010del a Tom se za\u010dal sm\u00e1t. „A te\u010f mi laskav\u011b \u0159ekni, kdo je otec!“<\/div>\n
Tom si povzdychnul. „Slibujete, \u017ee z toho nebudete \u0161\u00edlet?“<\/div>\n
„Pro\u010d bysme m\u011bli \u0161\u00edlet?“ zeptal se Georg. Tom pokr\u010dil rameny, z\u00edral na fla\u0161ku, kterou m\u011bl v ruce. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee to nen\u00ed zas tak zl\u00fd.“<\/div>\n
„Je to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed\u2026“ slo\u017eil si obli\u010dej do dlan\u00ed, pustil lahev a polo\u017eil se na st\u016fl. Georg se pod\u00edval na Gustava, kter\u00fd pokr\u010dil rameny a drcnul Toma do ruky. \u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Tome!“ \u0160\u0165ouchnul do n\u011bj Georg tak\u00e9 a vyslou\u017eil si hlasit\u00e9 chr\u00e1pnut\u00ed.<\/div>\n
„Kurva!“ pra\u0161til Gustav p\u011bst\u00ed do stolu a povzdychnul si. „Byli jsme bl\u00edzko.“<\/div>\n
„Tohle u\u017e nikdy nechci d\u011blat, jasn\u00fd?“ zeptal se Georg, po\u0159\u00e1d mu z toho nebylo nijak dob\u0159e. „U\u017e mi to sta\u010d\u00ed. Jestli n\u00e1m to necht\u011bj\u00ed \u0159\u00edct, fajn, je to jejich v\u011bc.“ Zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nikdy jsem ho nevid\u011bl usnout tak rychle.“<\/div>\n
„Jo, ale v\u017edycky p\u0159edt\u00edm pil jenom \u010dist\u00fd alkohol. Tyhle tmav\u00fd sra\u010dky t\u011b dostanou.“ \u0158ekl Georg, Gustav se pod\u00edval na hodinky. „Kolik je?“<\/div>\n
„Dv\u011b pades\u00e1t \u0161est. Mus\u00edme se vr\u00e1tit.“<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Zasran\u00fd kapsy\u2026“ plenil Georg Tomovy kapsy, sna\u017eil se naj\u00edt jeho kartu. Gustav ho p\u0159idr\u017eoval, Tom mu p\u0159epad\u00e1val p\u0159es rameno. D\u00edkybohu, \u017ee byl tak lehk\u00fd, jinak by museli volat Sakimu a nikdo p\u0159eci necht\u011bl, aby David v\u011bd\u011bl, kde v noci byli.<\/div>\n
„Jestli tu kartu nenajdeme, tak bude sp\u00e1t v tv\u00e9m<\/em> pokoji.“ Z\u00edvnul Gustav.<\/div>\n
„S t\u00edm jdi do pr-\u2026 m\u00e1m ji!“ zvednul Georg triumf\u00e1ln\u011b kartu, otev\u0159el dve\u0159e a rozsv\u00edtil. Tom se ani nehnul, kdy\u017e ho hodili na postel. Po chvilce se p\u0159eci jenom p\u0159eto\u010dil na bok a ti\u0161e zavzlykal. „Co to \u0159\u00edkal?“ Gustav pokr\u010dil rameny a oba dva popo\u0161li bl\u00ed\u017e, sledovali, jak Tom hmat\u00e1 po posteli a hled\u00e1 n\u011bkoho, kdo tam nen\u00ed.<\/div>\n
„\u2026Bille\u2026“ vzlyknul Tom, na obli\u010deji se mu zra\u010dily vr\u00e1sky bolesti. Georg si povzdychnul a zul sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi boty, p\u0159evalil ho na z\u00e1da a p\u0159ikryl ho. Gustav to sledoval s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. V\u017edycky se mu l\u00edbilo, jak se Georg staral o ostatn\u00ed, nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my se takhle projevovat.<\/p>\n<\/div>\n
Potichu ode\u0161li, zhasli a zav\u0159eli za sebou dve\u0159e. „Jsou u\u017e skoro \u010dty\u0159i hodiny, m\u011bli bychom j\u00edt sp\u00e1t.“ Zamru\u010del Gustav; pomalu \u0161el ke sv\u00e9mu pokoji, Georg m\u011bl pokoj hned vedle n\u011bj. „Chce\u0161 j\u00edt d\u00e1l?“<\/div>\n
„Na chvilku ano.“ Usm\u00e1l se Georg a n\u00e1sledoval buben\u00edka do jeho pokoje. „V\u00ed\u0161, i kdy\u017e jsi to ze m\u011b dostal opravdu o\u0161kliv\u00fdm zp\u016fsobem, jsem r\u00e1d, \u017ee to v\u0161echno v\u00ed\u0161. Myslel jsem, \u017ee ze\u0161\u00edl\u00edm, kdy\u017e jsem byl jedin\u00fd, kdo to v\u011bd\u011bl.“ P\u0159iznal se, posadil se na zem p\u0159ed postel. Gustav vyndal z minibaru coca-colu a rozlil ji do dvou skleni\u010dek, zbytek dolil vodkou.<\/div>\n
„P\u0159ijmi tohle jako omluvu.“ Podal jednu skleni\u010dku Georgovi a posadil se na zem naproti n\u011bmu. P\u00e1r minut v tichosti pili, bylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho, ale nikomu se necht\u011blo ho prolomit. Bylo p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed, \u017ee ten, kdo to ud\u011blal a promluvil jako prvn\u00ed, byl Gustav. To pro n\u011bj bylo opravdu netypick\u00e9. „Omlouv\u00e1m se.“ \u0158ekl, dopil sv\u016fj drink a zad\u00edval se na strop.<\/div>\n
„Za co se omlouv\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„\u017de jsem t\u011b opil, abys promluvil.“<\/div>\n
„U\u017e ses omlouval, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“ op\u0159el si Georg hlavu o postel a pod\u00edval se na n\u011bj. „V tom p\u0159\u00edst\u011bnku, v\u010dera.“<\/div>\n
„Jo, ale n\u011bjak mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee jsi mi to nev\u011b\u0159il.“<\/div>\n
Georg pokr\u010dil rameny. „Nemysl\u00edm si, \u017ee bys mi lhal.“<\/div>\n
„To nen\u00ed to sam\u00e9.“ Oto\u010dil se k n\u011bmu Gustav tak, \u017ee si koukali z o\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed. „J\u00e1\u2026 Obvykle s lidmi nerad mluv\u00edm, v\u00ed\u0161, jak jsem stydliv\u00fd.“<\/div>\n
„K\u00e1mo, zn\u00e1m t\u011b d\u00e9le ne\u017e zn\u00e1m dvoj\u010data. Jak se p\u0159ede mnou m\u016f\u017ee\u0161 je\u0161t\u011b styd\u011bt?“ usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
Gustav nejist\u011b pokr\u010dil rameny. „Proto\u017ee pro m\u011b to, co si mysl\u00ed\u0161, hodn\u011b znamen\u00e1.“<\/div>\n
Georg se pousm\u00e1l. „O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ buben\u00edk se rezignovan\u011b pohledem vr\u00e1til zp\u00e1tky na strop. „Jsi opil\u00fd?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne dost.“ Zkusil to znovu. „Georgu, j\u00e1-“ Byl ale p\u0159eru\u0161en rty, kter\u00e9 pat\u0159ily Georgovi, a kter\u00e9 se p\u0159itiskly na ty jeho. Gustav se zarazil, ale rychle se uvolnil, kdy\u017e se polibek prohloubil.<\/p>\n<\/div>\n
Georg si musel p\u0159iznat, \u017ee se tohohle dlouho zdr\u00e1hal, ale v\u0161ichni v\u011bd\u011bli, \u017ee je bisexu\u00e1l. Probl\u00e9m byl, \u017ee Gustav byl ten, kter\u00fd byl v\u017edycky hetero, m\u011bl dojem, \u017ee to sp\u00ed\u0161 prasata za\u010dnou l\u00edtat, ne\u017e aby od sv\u00e9ho kamar\u00e1da dostal pusu\u2026 a te\u010f to byl jeho jazyk, kter\u00fd nad n\u00edm p\u0159eb\u00edral kontrolu. To byl cel\u00fd Gustav, bu\u010f \u0161el do n\u011b\u010deho naplno, anebo mu to bylo \u00fapln\u011b voln\u00e9. Netrvalo to dlouho a le\u017eel na zemi. Je pravda, \u017ee p\u0159edstavy jsou kr\u00e1sn\u00e9, ale realita je o hodn\u011b lep\u0161\u00ed.<\/div>\n
Neochotn\u011b se od sebe odt\u00e1hli, Georg na buben\u00edka z\u00edral, vypadal jako hnan\u00e9 zv\u00ed\u0159e zam\u011b\u0159en\u00e9 reflektorem. Gustav se z n\u011bj rychle zvednul a vyb\u011bhl z pokoje, okam\u017eit\u011b se ale vr\u00e1til. Georg se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Tohle je\u2026 Tv\u016fj\u2026 pokoj\u2026“ \u0159ekl, zvedl se a promnul si obli\u010dej. „Do prdele. U\u017e nikdy nebudu p\u00edt.“<\/p>\n<\/div>\n
I ticho v pokoji se mu vysm\u00edvalo.<\/div>\n
<\/div>\n
Koment\u00e1\u0159e pros\u00edm zase anglicky, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Majestrix<\/strong><\/div>\n
translate: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majestrix Jsou obavy v\u00e1\u017en\u011b odpov\u011bd\u00ed? Teoreticky Tom nov\u00e9 zpr\u00e1vy dok\u00e1\u017ee zvl\u00e1dnout. Prakticky\u2026 V\u016fbec ne. Georg si myslel, \u017ee je to roztomil\u00e9. Gustav nad t\u00edm proto\u010dil o\u010di a sna\u017eil se nesm\u00e1t. Bill\u2026 Bill byl na druhou stranu ob\u010das po\u0159\u00e1dn\u011b otravn\u00fd, ale dneska<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[207],"tags":[],"class_list":["post-14774","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-makes-three"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14774","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14774"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14774\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14774"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14774"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14774"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}