{"id":14811,"date":"2009-04-09T17:00:00","date_gmt":"2009-04-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14777"},"modified":"2009-04-09T17:00:00","modified_gmt":"2009-04-09T16:00:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/09\/muj-pohadkovy-princ-3\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 3."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u00fdchod slunce byl je\u0161t\u011b n\u011bkde za kopcem a tr\u00e1va byla pln\u00e1 rosy. Rozhodla se j\u00ed je\u0161t\u011b u\u017e\u00edt, proto\u017ee j\u00ed bylo jasn\u00e9, \u017ee jakmile se j\u00ed dotknou prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky, rozplyne se a z\u016fstane po n\u00ed jen mal\u00e1 mokr\u00e1 stopa. Slun\u00ed\u010dko za\u010dalo pomalu vych\u00e1zet a se sm\u00edchem sledovalo, jak se kapky rosy t\u0159esou, jak uh\u00fdbaj\u00ed pod jeho spaluj\u00edc\u00edm pohledem, nakonec v\u0161ak podlehnou. Jako v\u0161echny ostatn\u00ed. Slun\u00ed\u010dko se nad sebou py\u0161n\u011b usm\u00e1lo a malinko zasv\u00edtilo do jednoho ok\u00fdnka.<\/div>\n
B\u00edl\u00e1 pe\u0159ina se zachv\u011bla a odhalila z\u00e1da \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se prudce oto\u010dil na druh\u00fd bok a podv\u011bdom\u011b si rukou zakryl tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ne, u\u017e ne… pros\u00edm… pomoc…“ vzlykl ti\u0161e a druhou rukou si k sob\u011b tiskl ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka, jako by v n\u011bm hledal z\u00e1chranu. A medv\u00eddek opravdu z\u00e1chrana byl. Jakmile Bill uc\u00edtil ten p\u0159\u00edjemn\u00fd ply\u0161 na sv\u00e9 dlani, se strachem otev\u0159el vypla\u0161en\u00e9 o\u010di a up\u0159el je p\u0159ed sebe. Za okny u\u017e byl b\u00edl\u00fd den, na parapetu vysed\u00e1vali pt\u00e1\u010dci a tr\u00e9novali si sv\u00e9 rann\u00ed melodie. To te\u010f v\u0161ak polekan\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko, choul\u00edc\u00ed se na posteli, v\u016fbec nevid\u011blo. Bill se posadil a p\u0159isunul si pe\u0159inu bl\u00ed\u017e k t\u011blu. Ani skute\u010dnost, \u017ee to byl jen sen, nezastavila slzy, derouc\u00ed se z jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Pro\u010d se mi to po\u0159\u00e1d mus\u00ed zd\u00e1t? Chci na to u\u017e jednou zapomenout.<\/em><\/div>\n
\n
Bill si h\u0159betem ruky ot\u0159el slzi\u010dky, ale v m\u017eiku se objevily dal\u0161\u00ed. Ne\u0161\u0165astn\u011b schoval tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a vybavoval si den, jeden z nejstra\u0161n\u011bj\u0161\u00edch v jeho \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Stalo se to asi p\u0159ed p\u016fl rokem, kdy\u017e sed\u011bl na zahrad\u011b d\u011btsk\u00e9ho domova a op\u0159en\u00fd o strom si prohl\u00ed\u017eel paprsky slunce. Z jeho polosp\u00e1nku jej vytrhla parti\u010dka mlad\u0161\u00edch kluk\u016f, kte\u0159\u00ed se v\u0161ak na sv\u016fj v\u011bk chovali jako gr\u00e1zlov\u00e9. Nikdy nezapomn\u011bl na okam\u017eik, kdy k n\u011bmu jeden z nich p\u0159istoupil, z kapsy od kalhot vyt\u00e1hl zapalova\u010d a do rukou vzal jeden pramen Billov\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f. Bill je tenkr\u00e1t na kolenou prosil, aby jej nechali b\u00fdt, ale v\u0161echno bylo marn\u00e9. Neb\u00fdt hlasit\u00e9ho zazvon\u011bn\u00ed na ob\u011bd, b\u016fhv\u00ed, jak by to v\u0161echno dopadlo. A i p\u0159esto, \u017ee to bylo tak d\u00e1vno, Bill na to nezapomn\u011bl. Jeho sny byly tak \u017eiv\u00e9, \u017ee jej nutily ke bd\u011bn\u00ed a tak\u00e9 k pl\u00e1\u010di, kter\u00fd \u010dasto trval i hodinu. Stejn\u011b jako te\u010f. Huben\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko se ot\u0159\u00e1salo v tichounk\u00fdch vzlyc\u00edch a Bill si rad\u011bji rukou zakryl pusu, aby na n\u011bj je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 d\u00edt\u011b nedolet\u011blo a nest\u011b\u017eovalo si, \u017ee tak brzy r\u00e1no v\u0161echny ru\u0161\u00ed. Nikdo se tu k n\u011bmu nechoval p\u011bkn\u011b. Bill si u\u017e odmali\u010dka neum\u011bl naj\u00edt kamar\u00e1dy a i kdy\u017e se sna\u017eil, v\u0161echno bylo marn\u00e9.<\/div>\n
Od sv\u00fdch d\u011btsk\u00fdch let se setk\u00e1val jen s posm\u011bchem, ur\u00e1\u017ekami a \u0161ikanou, a \u010d\u00edm byl v\u011bt\u0161\u00ed, t\u00edm v\u00edce se jeho probl\u00e9my stup\u0148ovaly. Nikdy nev\u011bd\u011bl, jestli je to jeho vzhledem nebo chov\u00e1n\u00edm. Nehledal vinu v jin\u00fdch, sna\u017eil se chyby hledat hlavn\u011b v sob\u011b. A proto si \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc vsugerov\u00e1val, \u017ee v\u0161e, co d\u011bl\u00e1, je \u0161patn\u011b. Postupn\u011b se uzav\u00edral do sebe, jeho spole\u010dn\u00edkem byly jen jeho my\u0161lenky, kter\u00e9 jej pron\u00e1sledovaly na ka\u017ed\u00e9m kroku. Bill se b\u00e1l ka\u017ed\u00e9ho nov\u00e9ho dne, b\u00e1l se ka\u017ed\u00e9ho, kdo se k n\u011bmu jen p\u0159ibl\u00ed\u017eil, b\u00e1l se, kdo mu zase ubl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
Jak tak nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, pomalu p\u0159est\u00e1val plakat a jeho vzlyky se st\u00e1valy ti\u0161\u0161\u00edmi a ti\u0161\u0161\u00edmi. Oto\u010dil se na bok a do oka mu padla velk\u00e1 ta\u0161ka, le\u017e\u00edc\u00ed u dve\u0159\u00ed. Byla pln\u00e1 Billov\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 si v\u010dera pe\u010dliv\u011b sbalil. Te\u010f se posadil na posteli a up\u0159en\u011b na ta\u0161ku z\u00edral. U\u017e dneska. Tento den je jeho posledn\u00edm tady. Ode dne\u0161ka bude m\u00edt domov jinde. Bude bydlet s t\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm klukem a s jeho mamkou.<\/p>\n<\/div>\n
Ano, Tom Billovi p\u0159i\u0161el zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. I kdy\u017e styl jeho obl\u00e9k\u00e1n\u00ed byl na dne\u0161n\u00ed dobu pom\u011brn\u011b hodn\u011b modern\u00ed, Billa v\u00edce, ne\u017e jeho vzhled, zaujalo jeho chov\u00e1n\u00ed k n\u011bmu. Bill u\u017e si ani nepamatoval, kdo se k n\u011bmu naposled choval tak hezky jako Tom. Dlouho jej nikdo nepochv\u00e1lil, nato\u017epak aby si s n\u00edm v\u016fbec pov\u00eddal. Kdy\u017e Toma uvid\u011bl, ozval se v n\u011bm strach jako v\u017edycky, kdy\u017e se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil n\u011bkdo ciz\u00ed. Sta\u010dil v\u0161ak jen jeden mil\u00fd \u00fasm\u011bv z Tomovy strany a lehk\u00e9 pohlazen\u00ed, kter\u00e9 Bill uc\u00edtil na vlasech a Billova ned\u016fv\u011bra se za\u010dala pomalounku zmen\u0161ovat. Z Toma vyza\u0159ovalo n\u011bco, s \u010d\u00edm se Bill je\u0161t\u011b nesetkal. B\u00e1l se sice je\u0161t\u011b a to moc, te\u010f v\u0161ak jeho mozek nezaplavil strach z budoucnosti, ale ot\u00e1zky, nad kter\u00fdmi si l\u00e1mal hlavu u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne. Na jedn\u00e9 stran\u011b byl Bill sice r\u00e1d, \u017ee u\u017e tu nebude, na druh\u00e9 stran\u011b m\u011bl v\u0161ak strach z toho, kam se dostane.<\/div>\n
Kde asi bydl\u00ed? A jak\u00fd budu m\u00edt pokoj\u00edk. V\u010dera byl Tom hodn\u00fd, ale co kdy\u017e to jen hr\u00e1l? Co kdy\u017e je ve skute\u010dnosti \u00fapln\u011b jin\u00fd a bude se ke mn\u011b chovat jako ostatn\u00ed?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di a do rukou si vzal sv\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka. Byl to jeho jedin\u00fd kamar\u00e1d a p\u0159esto, \u017ee to byla ne\u017eiv\u00e1 bytost, Bill si s n\u00edm dok\u00e1zal cel\u00e9 hodiny pov\u00eddat. Medv\u00eddek znal jeho osud od p\u011bti let a v\u0161ude, kam se Bill hnul, mu byl v\u011brn\u00fdm spole\u010dn\u00edkem. Dokonce i te\u010f se choulil v huben\u00fdch ru\u010dk\u00e1ch a jeho ply\u0161ov\u00e9 ou\u0161ko naslouchalo tlukotu Billova srd\u00ed\u010dka. Bill je\u0161t\u011b chvilinku le\u017eel, ne\u017e ho zvuk bud\u00edku p\u0159im\u011bl ke vst\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Byla asi jedna hodina odpoledne, kdy\u017e p\u0159ed domovem zaparkovalo auto, kter\u00e9 \u0159editelka tak netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1vala. Na jedn\u00e9 stran\u011b j\u00ed ani nevadilo, \u017ee si Simone s Tomem Billa vezmou. Pohledem propalovala Billa, stoj\u00edc\u00edho s velkou ta\u0161kou a men\u0161\u00edm ba\u0165\u016f\u017ekem p\u0159ed n\u00ed. Dve\u0159e auta se otev\u0159ely a vystoupili dva usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se lid\u00e9.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ pozdravil Tom a oto\u010dil se na Billa, kter\u00fd jen slab\u00fdm p\u00edpnut\u00edm odpov\u011bd\u011bl Simone na pozdrav.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, mohla byste j\u00edt se mnou? Pot\u0159ebuji n\u011bjak\u00e9 Va\u0161e podpisy,“ po\u017e\u00e1dala \u0159editelka a n\u00e1sledov\u00e1na Simone, kter\u00e1 je\u0161t\u011b zam\u00e1vala ob\u011bma kluk\u016fm, ve\u0161la dovnit\u0159. Tom se na Billa usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pozdravil jej rozz\u00e1\u0159en\u011b a na Billovo tichounk\u00e9 „Ahoj“, reagoval \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Posa\u010f se do auta, Bille,“ vyzval ho a otev\u0159el mu dve\u0159e od auta. Bill v\u0161ak p\u0159ed n\u00edm za\u010dal polekan\u011b ustupovat a Tomovi do\u0161lo, \u017ee to asi ne\u0159ekl zrovna nejl\u00e9pe. Pomalu k n\u011bmu p\u0159istoupil.<\/div>\n
„Ne, neboj se, Bille. J\u00e1 ti neubl\u00ed\u017e\u00edm,“ za\u0161eptal a zad\u00edval se do t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly.<\/div>\n
„Slibuje\u0161?“ \u0161pitl Bill ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b a kone\u010dn\u011b p\u0159istoupil o p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e k Tomovi. Tom se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Slibuju. A jestli chce\u0161, m\u016f\u017eu si tam sednout s tebou a po\u010dk\u00e1me na mamku spole\u010dn\u011b, hmm?“ nab\u00eddl Billovi a v duchu se modlil, aby mu to plach\u00e9 stvo\u0159en\u00ed alespo\u0148 trochu d\u016fv\u011b\u0159ovalo. Bill jen kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl, do oka mu v\u0161ak padla jeho ta\u0161ka, le\u017e\u00edc\u00ed na zemi. I Tom u\u017e si sta\u010dil v\u0161imnout. P\u0159edstava, \u017ee to k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko zved\u00e1 tak t\u011b\u017ekou ta\u0161ku, ho donutilo sehnout se k zavazadlu.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti, Bille,“ ujistil ho, av\u0161ak Billova zmaten\u00e1 hlavinka reagovala jinak.<\/div>\n
„N-ne,“ vykoktal Bill i kdy\u017e mluvil proti sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Jak r\u00e1d by te\u010f Toma nechal, aby mu pomohl. A Tom to vyc\u00edtil.<\/div>\n
„No tak, bude to tak lep\u0161\u00ed,“ ujistil ho a otev\u0159el prostorn\u00fd kufr, aby do n\u011bj mohl polo\u017eit Billovu ta\u0161ku. Nev\u0161\u00edmal si jeho protestn\u00fdch pohled\u016f, kter\u00e9 se v\u0161ak ihned zm\u011bnily na vd\u011b\u010dn\u00e9. Ba\u0165\u016f\u017eek si v\u0161ak Bill cht\u011bl nechat u sebe. P\u0159itiskl si ho ke sv\u00e9mu t\u011bl\u00ed\u010dku a pod\u00edval se na Toma prosebn\u00fdm pohledem. Tom se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Poj\u010f, Bille, sedneme si a po\u010dk\u00e1me na mamku, jo?“ optal se, a kdy\u017e Bill souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, posadil se za n\u00edm do auta.<\/p>\n<\/div>\n
Asi za hodinku u\u017e vyj\u00ed\u017ed\u011bli z Berl\u00edna a vydali se sm\u011brem, odkud p\u0159ijeli – na Magdeburk. Bill tam je\u0161t\u011b nikdy nebyl, a proto skoro celou cestu vyhl\u00ed\u017eel z ok\u00fdnka na sluncem oz\u00e1\u0159enou krajinu. V duchu byl v\u0161ak velmi nerv\u00f3zn\u00ed, nev\u011bd\u011bl, jak se m\u00e1 chovat a u\u017e v\u016fbec ne, co \u0159\u00edkat. Simone se soust\u0159edila na j\u00edzdu a Tom? Ten nespustil o\u010di z os\u016fbky vedle sebe. Sledoval ta vyjukan\u00e1 kukadla a m\u00edrn\u011b chv\u011bj\u00edc\u00ed se ru\u010dku s \u010dern\u00fdmi nehty a mnoha prsteny. Usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, co se v t\u00e9 mal\u00e9 hlavince m\u016f\u017ee asi honit za my\u0161lenky, ale s\u00e1m nedovedl odhadnout. Vykoukl z ok\u00e9nka a spat\u0159il sv\u011btl\u00fd, asi st\u0159edn\u011b velk\u00fd d\u016fm. Byli doma.<\/p>\n<\/div>\n
Bill vystoupil a pla\u0161e se rozhl\u00ed\u017eel kolem. Tak jako v\u017edycky, kdy\u017e byl v ciz\u00edm prost\u0159ed\u00ed, se mu \u017ealudek st\u00e1hnul strachy a necht\u011bl povolit. Av\u0161ak Tom i Simone se k n\u011bmu chovali v\u00edce ne\u017e vl\u00eddn\u011b. Pozvali ho d\u00e1l a neust\u00e1le mu pokl\u00e1dali jednoduch\u00e9 ot\u00e1zky, aby se neb\u00e1l. A opravdu to pomohlo. Bill se oto\u010dil a zad\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Tome, uk\u00e1\u017ee\u0161 mi, kde budu bydlet?“ p\u00edpl tichounce, jakoby se snad b\u00e1l, \u017ee Tom jej za sebemen\u0161\u00ed zv\u00fd\u0161en\u00ed hlasu uhod\u00ed. Tom se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b a taky ti tam mus\u00edm odn\u00e9st v\u011bci,“ vzpomn\u011bl si a p\u0159ehodil si ta\u0161ku p\u0159es rameno. Simone p\u0159itakala.<\/div>\n
„Tome, pomoz Billovi a j\u00e1 zat\u00edm uva\u0159\u00edm n\u011bco dobr\u00e9ho na ve\u010de\u0159i, ano?“ mrkla na n\u011b a ani ne\u010dekala na odpov\u011b\u010f. U\u017e u\u017e se hrnula do kuchyn\u011b a uvazovala si kucha\u0159skou z\u00e1st\u011bru.<\/div>\n
A zat\u00edmco Simone va\u0159ila, Tom Billovi uk\u00e1zal cel\u00fd d\u016fm i zahradu a v\u0161echno mu vysv\u011btlil. Dokonce se mu i nab\u00eddl, \u017ee mu z\u00edtra pom\u016f\u017ee s vybalov\u00e1n\u00edm v\u011bc\u00ed. Choval se k Billovi co nejvl\u00eddn\u011bji a to se mu tak\u00e9 vyplatilo. Se Simone se se\u0161li a\u017e u ve\u010de\u0159e, kter\u00e1 za\u010dala von\u011bt po cel\u00e9m dom\u011b a s p\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 chuti se do n\u00ed pustili. Tom i Simone je\u0161t\u011b ve\u010de\u0159eli, kdy\u017e Bill odlo\u017eil p\u0159\u00edbor na pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159ek.<\/div>\n
„D\u011bkuju moc a… nevadilo by, kdybych si \u0161el u\u017e lehnout?“ optal se ti\u0161e a Tom i Simone p\u0159ik\u00fdvli.<\/div>\n
„V\u016fbec ne. Dobrou noc, Bille,“ pop\u0159\u00e1li mu.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a oto\u010dil se ke schod\u016fm. Tom se za n\u00edm d\u00edval s odhodl\u00e1n\u00edm ve sv\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00edch. Byl pevn\u011b rozhodnut\u00fd z\u00edskat si d\u016fv\u011bru toho plach\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed – za ka\u017edou cenu.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel V\u00fdchod slunce byl je\u0161t\u011b n\u011bkde za kopcem a tr\u00e1va byla pln\u00e1 rosy. Rozhodla se j\u00ed je\u0161t\u011b u\u017e\u00edt, proto\u017ee j\u00ed bylo jasn\u00e9, \u017ee jakmile se j\u00ed dotknou prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky, rozplyne se a z\u016fstane po n\u00ed jen mal\u00e1 mokr\u00e1 stopa. Slun\u00ed\u010dko<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-14811","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14811","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14811"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14811\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14811"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14811"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14811"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}