{"id":14823,"date":"2009-04-08T16:00:00","date_gmt":"2009-04-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14789"},"modified":"2009-04-08T16:00:00","modified_gmt":"2009-04-08T15:00:00","slug":"1000-meere-ii-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/08\/1000-meere-ii-5\/","title":{"rendered":"1000 Meere II 5."},"content":{"rendered":"
autor: Bitter<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Mus\u00edme d\u00e1l u\u017e jen p\u0159es 1000 mo\u0159\u00ed
P\u0159es 1000 temn\u00fdch let bez \u010dasu
1000 hv\u011bzd t\u00e1hne pry\u010d
Mus\u00edme daleko u\u017e jen p\u0159es 1000 mo\u0159\u00ed
Je\u0161t\u011b 1000kr\u00e1t p\u0159es nekone\u010dnost
Potom jsme kone\u010dn\u011b voln\u00ed…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome!“ Tom rychle schov\u00e1 krabici fotek pod postel ve chv\u00edli, kdy usly\u0161\u00ed Lucy. Ta vz\u00e1p\u011bt\u00ed vtrhne do pokoje. „Tak\u017ee tob\u011b jedno varov\u00e1n\u00ed nesta\u010dilo? Bude\u0161 tam jezdit furt?! Jak chce\u0161…“<\/div>\n
„Ne, Lucy, pros\u00edm… J\u00e1… Sakra, m\u00e1\u0161 m\u011b, tak ho u\u017e nech b\u00fdt…“<\/div>\n
„Tak tam p\u0159esta\u0148 jezdit. U\u017e d\u00e1vno tam nebydl\u00ed\u0161 ani ty ani on. \u0158ekla jsem ti d\u016frazn\u011b, \u017ee ten d\u016fm prod\u00e1\u0161.“<\/div>\n
M\u011bla pravdu, d\u00e1vno v tom dom\u011b nebydlel. V jejich dom\u011b v Hamburku, jeho a Billa. Ten se zap\u0159\u00eds\u00e1hl, \u017ee pokud n\u011bkdy bude v Hamburku, bude se dr\u017eet co nejd\u00e1l od toho domu, domu, kde to v\u0161echno za\u010dalo a taky skon\u010dilo… ale copak to \u0161lo ten d\u016fm prodat? Bylo to jedin\u00e9, co mu po Billovi z\u016fstalo. Pokud nepo\u010d\u00edtal \u0159et\u011bz se dv\u011bma prsteny. Billa od t\u00fd doby nevid\u011bl. Jen jednou, byl pozv\u00e1n na n\u011bjak\u00fd ve\u010d\u00edrek a Bill tam byl. Bill a jeho nov\u00e1 kapela – Gustav, Georg a Kirsten, hned jak ho vid\u011bl, ode\u0161el. V doprovodu Kirsten, jak jinak, v\u017edy\u0165 bez sebe nedaj\u00ed ani r\u00e1nu, v\u0161ude se \u0159\u00edkalo, \u017ee spolu chod\u00ed. Opak byl ale pravdou. Bill z\u016fstal dva t\u00fddny potom, co Toma „p\u0159istihl“, doma, nekomunikoval naprosto s nik\u00fdm, nejedl a ven ho dostali a\u017e, kdy\u017e se zhroutil a odvezli ho do nemocnice. Tenkr\u00e1t se rozhodl zapomenout. Jedin\u00e9, co mu z\u016fstalo, byla pr\u00e1v\u011b skupina, na\u0161li jen nov\u00e9ho kytaristu, respektive kytaristku. S Billem si padli do oka a on se k n\u00ed upnul.<\/div>\n
\n
„Tome, vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
„Jojo.“<\/div>\n
„Fajn, tak kdy to prod\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Ten d\u016fm je nap\u016fl Billa a ten s t\u00edm nebude souhlasit, nav\u00edc tam m\u00e1 v\u011bci…“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se za\u0161kleb\u00ed nad titulkem bulv\u00e1ru.<\/div>\n
„\u010cemu se k\u0159en\u00ed\u0161?“ Ozve se nad n\u00edm melodick\u00fd d\u00edv\u010d\u00ed hlas.<\/div>\n
„Zase n\u00e1s d\u00e1vaj dohromady…“<\/div>\n
„No, j\u00e1 bejt tebou, zaj\u00edm\u00e1m se o dal\u0161\u00ed str\u00e1nku…“<\/div>\n
„Georg chod\u00ed s Gustavem?“ Nahod\u00ed a za\u010dne se sm\u00e1t. Sm\u00edch ho p\u0159ejde ve chv\u00edli, kdy noviny p\u0159evr\u00e1t\u00ed na dal\u0161\u00ed stranu.<\/div>\n
Tom Kaulitz(19), b\u00fdval\u00fd \u010dlen kapely Tokio Hotel, m\u011bl v\u010dera ve\u010der se svoj\u00ed snoubenkou nehodu. Na cest\u011b z Berl\u00edna do Hamburku do nich narazilo osobn\u00ed auto a oba byli okam\u017eit\u011b p\u0159evezeni do nemocnice… Lucy, kter\u00e1 byla v osm\u00e9m m\u011bs\u00edci t\u011bhotenstv\u00ed, o d\u00edt\u011b p\u0159i\u0161la… Tom vyv\u00e1zl jen s lehk\u00fdm zran\u011bn\u00edm…<\/em><\/div>\n
„A co j\u00e1 s tim…“ Bill pr\u00e1skl novinama na st\u016fl a cht\u011bl se zvednout.<\/div>\n
„Bille, to chce\u0161 do nekone\u010dna d\u011blat, \u017ee neexistuje?“<\/div>\n
„T\u0159eba.“ Odsekl a pr\u00e1sknul za sebou dve\u0159ma.<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b ale tahal z kapsy mobil.<\/div>\n
„Mami, pro\u010d jsi mi nezavolala?“<\/div>\n
„A co bych ti m\u011bla volat?“<\/div>\n
„Tom se vyboural…“<\/div>\n
„A tebe by to zaj\u00edmalo?“ Ml\u010den\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b bylo odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„Odpoledne za n\u00edm jedu, jestli chce\u0161…“<\/div>\n
„Nechci, jen… \u0159ekne\u0161 mi, jak na tom je…“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se probudil. Vedle jeho postele sed\u011bla matka. Jak to bylo dlouho, co j\u00ed vid\u011bl naposled? P\u016fl roku? Stejn\u011b jako nevid\u011bl Billa.<\/div>\n
„Mami… co… co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159ijela jsem za tebou. To se nesm\u00ed?“<\/div>\n
„A Bill?“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee po tom, co jsi mu ud\u011blal, sem p\u0159ijede? Nav\u00edc byl taky v nemocnici, stavil jsi se ty za n\u00edm?“ P\u0159ipomn\u011bla mu Billovo zhroucen\u00ed. Nemohl jsem…<\/em> to ale nahlas ne\u0159ekl, jen sklopil o\u010di.<\/div>\n
„Jak mu je?“<\/div>\n
„V\u0161elijak. Kdy\u017e je mezi lidma, je \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku, Kirsten mu hodn\u011b pom\u00e1h\u00e1, ale jakmile je n\u011bkde s\u00e1m, jen sed\u00ed a nevn\u00edm\u00e1 co se kolem d\u011bje. On furt \u010dek\u00e1 na to, \u017ee mu to vysv\u011btl\u00ed\u0161…“<\/p>\n<\/div>\n
O t\u00fdden pozd\u011bji<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e jsi za n\u00edm alespo\u0148 byl?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„A to chce\u0161 trucovat po\u0159\u00e1d?“<\/div>\n
„T\u0159eba. On za mnou taky nebyl.“<\/div>\n
„No jasn\u011b, takhle mluv\u00ed p\u011btilet\u00fd d\u011bcko.“<\/div>\n
„A stejn\u011b, kdybych se stavil, co bych mu jako m\u011bl \u0159\u00edct? Ahoj Tome, jak je? Douf\u00e1m, \u017ee se m\u00e1te dob\u0159e, jo a to s tim d\u00edt\u011btem m\u011b to mrz\u00ed? V\u017edy\u0165 j\u00e1 j\u00ed to p\u0159eju, sakra!“<\/div>\n
„J\u00e1 jen myslela…“<\/div>\n
„Promi\u0148. M\u00e1m na sebe vztek. Sakra, v\u017edy\u0165… Mohl um\u0159\u00edt a j\u00e1 jen sedim a d\u011bl\u00e1m, jako by se nic nestalo. Jen\u017ee j\u00e1 tam prost\u011b j\u00edt nem\u016f\u017eu. Celou dobu se ani neozval… nic mi nevysv\u011btlil a j\u00e1 bych za n\u00edm m\u011bl j\u00edt?… to nejde. Nav\u00edc… nem\u011bl bych, ale kdy\u017e mi m\u00e1ma \u0159ekla, \u017ee o to d\u00edt\u011b fakt p\u0159i\u0161li, m\u011bl jsem radost, \u017ee Toma te\u010f u n\u00ed nic nedr\u017e\u00ed, a \u017ee se ke mn\u011b t\u0159eba vr\u00e1t\u00ed.“<\/div>\n
„To se d\u00e1 pochopit… Nevy\u010d\u00edtej si to…“ Kir si sedne vedle Billa na ko\u017eenou seda\u010dku turbusu a vezme ho kolem ramen. Billova \u00fato\u010dn\u00e1 n\u00e1lada byla tatam. Polo\u017eil si hlavu Kir na rameno a spustil: „V\u00ed\u0161, kdyby jsme se alespo\u0148 tenkr\u00e1t poh\u00e1dali, kdyby mi n\u011bco \u0159ek, ale on ml\u010del. D\u00edval se na m\u011b, jako kdyby… kdyby nic neud\u011blal a j\u00e1 byl ten, co mu ubl\u00ed\u017eil…“ Po tv\u00e1\u0159i mu stekla slza. „Notak… Nepla\u010d.“ Bill se zhluboka nadechne a zav\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„Hrozn\u011b to bol\u00ed. Myslim na n\u011bj po\u0159\u00e1d… r\u00e1no, kdy\u017e vzpom\u00edn\u00e1m, jak\u00fd to bylo, kdy\u017e jsme se probouzeli spolu, kdy\u017e se l\u00ed\u010d\u00edm, v\u017edycky st\u00e1l u dve\u0159\u00ed a pozoroval m\u011b nebo m\u011bl polo\u017eenou hlavu na m\u00fdm rameni a j\u00e1 po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00edm jeho dech na krku… nebo kdy\u017e pak sejdu na sn\u00eddani… v\u017edycky jsme si j\u00ed p\u0159ipravovali navz\u00e1jem. Jednou mi ud\u011blal pala\u010dinky s marmel\u00e1dou, zmrzlinou a \u0161leha\u010dkou… p\u0159inesl mi to a\u017e do postele a na tal\u00ed\u0159ku bylo \u010dokol\u00e1dovou polevou napsan\u00fd ‚dobr\u00fd r\u00e1no, mil\u00e1\u010dku’… J\u00e1 u\u017e na to nechci vzpom\u00ednat… nechci… On je s Lucy a je \u0161\u0165astnej, tak pro\u010d nem\u016f\u017eu i j\u00e1…“<\/div>\n
V slz\u00e1ch se polo\u017e\u00ed ke Kir do n\u00e1ru\u010de. Ta ho jemn\u011b pohlad\u00ed po z\u00e1dech a za\u010dne s n\u00edm kol\u00edbat. Sice se znali jen p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, ale za tu dobu k sob\u011b hodn\u011b p\u0159ilnuli a ona u\u017e p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bla, \u010d\u00edm ho ut\u011b\u0161it. „Bude to dobr\u00fd… \u010dasem se to zahoj\u00ed…“ Billovi zazvon\u00ed mobil. Jen s n\u00e1mahou hovor p\u0159\u00edjme.<\/div>\n
„Ano, mami…“<\/div>\n
„Ahoj, douf\u00e1m, \u017ee neru\u0161\u00edm?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Co koncert?“<\/div>\n
„Mami, co pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
„Ty jsi bre\u010del?“<\/div>\n
„Ne…“<\/div>\n
„Nel\u017ei mi.“<\/div>\n
„Nechci se o tom bavit.“<\/div>\n
„Snad jsem tvoje matka, mohl bys mi \u0159\u00edct, co se stalo.“<\/div>\n
„Mami, pro\u010d jsi volala.“<\/div>\n
„Toma pou\u0161t\u011bj z nemocnice a j\u00e1 ho pozvala k n\u00e1m, tak\u017ee tady bude, ne\u017e…“<\/div>\n
„To snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?!“<\/div>\n
„Bille, nek\u0159i\u010d na m\u011b. Lucy p\u0159ijede taky a nebudu s tebou o tom diskutovat. V kolik se z\u00edtra vr\u00e1t\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Kolem p\u00e1t\u00fd.“<\/div>\n
„Tak dob\u0159e. M\u011bj se, ahoj.“<\/div>\n
„Ahoj.“ Bill vztekle mr\u0161t\u00ed mobil na vedlej\u0161\u00ed sedadlo.<\/div>\n
„Co se stalo?“<\/div>\n
„Nic.“ Odsekne a s pr\u00e1sknut\u00edm dve\u0159\u00ed zaleze k sob\u011b. Slo\u017e\u00ed se na postel a st\u011b\u017e\u00ed dr\u017e\u00ed slzy. Mus\u00ed se ovl\u00e1dat. Nen\u00ed v lo\u017enici s\u00e1m, Gustav s Georgem ur\u010dit\u011b sp\u011bj. Najednou se otev\u0159ou dve\u0159e a Kir okam\u017eit\u011b rozsv\u00edt\u00ed.<\/div>\n
„Kluci, mohli byste na chvilku?“<\/div>\n
„C-co?“ Ozve se prvn\u00ed Georg. „Te\u010f jsem usnul.“ U\u017e se chce po Kir ohnat pol\u0161t\u00e1\u0159em, ale pohled na Billovu postel, na kter\u00e9 se kr\u010d\u00ed chv\u011bj\u00edc\u00ed se klub\u00ed\u010dko zabalen\u00e9 a\u017e po hlavu do p\u0159ikr\u00fdvky, ho zastav\u00ed, probud\u00ed i Gustava a beze slova odejdou.<\/div>\n
„M\u00e1m chu\u0165 Tomovi rozb\u00edt hubu za to, co mu ud\u011blal!“ Zaslechne Bill t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se zav\u0159ou dve\u0159e. V tu chv\u00edli u\u017e slzy nekryje. Naplno se rozbre\u010d\u00ed a nahmat\u00e1 \u0159et\u00edzek s medailonkem, kter\u00fd m\u00e1 schovan\u00fd pod pol\u0161t\u00e1\u0159em. Pomalu otev\u0159e st\u0159\u00edbrn\u00e9 srdce a rozbre\u010d\u00ed se je\u0161t\u011b v\u00edc. „Pro\u010d? Tome… Co jsem ud\u011blal \u0161patn\u011b?! Co?!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se prudce postav\u00ed, jakmile usly\u0161\u00ed bouchnut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. Tak dlouho ho nevid\u011bl, a te\u010f je kone\u010dn\u011b doma. M\u011bl p\u0159ijet kolem p\u00e1t\u00fd, u\u017e je p\u016fl \u0161est\u00fd a Tom je celou tu dobu jak na trn\u00ed. Bill ve\u0161el do kuchyn\u011b a hned u dve\u0159\u00ed se zasekl. Stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Tomovi. Z\u016fstal jen st\u00e1t a nezmohl se na nic. Celou cestu si sliboval, jak bude d\u011blat, \u017ee ho nezaj\u00edm\u00e1, \u017ee je mu lhostejn\u00fd, ale te\u010f, kdy\u017e naproti n\u011bmu Tom st\u00e1l, fixa\u010dn\u00ed l\u00edmec kolem krku, bylo mu ho najednou l\u00edto, muselo ho to bolet a Bill by mu te\u010f nejrad\u0161i padnul kolem krku a staral by se o n\u011bj, jako kdy\u017e byl nemocnej on, jen\u017ee to nejde. Probral se jako prvn\u00ed. Uhnul pohledem a odlo\u017eil ta\u0161ku na \u017eidli. Nahodil neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz a znovu se na Toma pod\u00edval.<\/div>\n
„Jak dlouho tady budete?“<\/div>\n
„P\u00e1r dn\u00ed…“ Odpov\u011bd\u011bl automaticky Tom. Nemohl z n\u011bho spustit o\u010di. Prvn\u00ed, \u010deho si v\u0161imnul, bylo to, jak moc zhubnul a celkov\u011b vypadal vy\u010derpan\u011b, tak moc mu chyb\u011bla l\u00e1ska… Jeho l\u00e1ska. Kdyby mohl, odnesl by ho do pokoje, ulo\u017eil do postele a staral by se o n\u011bj a vykrmoval ho jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e se zhroutil.<\/div>\n
Bill k\u00fdvnul.<\/div>\n
„A kde je Lucy?“<\/div>\n
„Pust\u00ed ji a\u017e poz\u00edt\u0159\u00ed…“<\/div>\n
„Fajn. Jen, n\u011bco si ujasn\u00edme, j\u00e1 v\u00e1s tady nechci. Tu couru a tebe, tebe u\u017e v\u016fbec, ale jednou to kv\u016fli m\u00e1m\u011b p\u0159e\u017eiju, ale sna\u017e se pros\u00edm o to, abych se s tebou v\u00eddal co nejm\u00ed\u0148, ano?“ \u0158ekl to tak hnusn\u011b, a\u017e se mu samotn\u00e9mu cht\u011blo ze sebe zvracet. Jen\u017ee nic jin\u00e9ho mu nezbylo, pokud necht\u011bl podlehnout.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi takovej?“<\/div>\n
„J\u00e1?! Tob\u011b snad hr\u00e1blo! Pod\u00edvej se na sebe, pak mi n\u011bco \u0159\u00edkej!“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 si chci promluvit…“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ne.“ Utnul rozhovor a okam\u017eit\u011b opustil m\u00edstnost. Tom se okam\u017eit\u011b rozb\u011bhl za n\u00edm a dohnal ho na schodech. Chytil ho za loket, ale Bill se mu vy\u0161kubnul.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, nech m\u011b to vysv\u011btlit…“<\/div>\n
„Nen\u00ed co vysv\u011btlovat.“<\/div>\n
„Ale je, ty nev\u00ed\u0161 jak to je ve skute\u010dnosti.“<\/div>\n
„A ani v\u011bd\u011bt nemusim. Tohle mi bohat\u011b sta\u010d\u00ed!“<\/div>\n
„No tak, Bille! J\u00e1 v\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee to chce\u0161 sly\u0161et, jen ta tvoje hrdost ti to nedovol\u00ed!“<\/div>\n
„Jak bys mohl zrovna ty v\u011bd\u011bt, co chci?“ Tom neodpov\u011bd\u011bl hned, nejd\u0159\u00edv si sundal l\u00edmec, \u0161patn\u011b se mu v n\u011bm mluvilo. Billa to trochu vyd\u011bsilo, v\u017edy\u0165 si ubl\u00ed\u017e\u00ed!<\/div>\n
„Zn\u00e1m t\u011b.“<\/div>\n
„Nezn\u00e1\u0161… A nasa\u010f si ten l\u00edmec, jsi po nehod\u011b…“ \u0160pitl ti\u0161e a rad\u0161i sklopil pohled, aby Tom nemohl vid\u011bt to, \u017ee m\u00e1 o n\u011bj strach.<\/div>\n
„Nem\u011bj strach, nosit to nemusim. Je to jen pro jistotu.“ U\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
„J\u00e1 o tebe nem\u00e1m strach.“<\/div>\n
„Ale m\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Tome, tohle nikam nevede. J\u00e1 nev\u00edm, o co se tady pokou\u0161\u00ed\u0161, ale je pozd\u011b.“ Oto\u010dil se a b\u011bhem vte\u0159iny se zamknul v koupeln\u011b.<\/div>\n
Napustil si horkou vanu a alespo\u0148 na chvilku se sna\u017eil na to nemyslet. \u0160lo to t\u011b\u017eko.<\/div>\n
Hrozn\u011b moc cht\u011bl v\u011bd\u011bt, co mu Tom cht\u011bl \u0159\u00edct, ale ta jeho hrdost…<\/p>\n<\/div>\n
Tom mezit\u00edm vym\u00fd\u0161lel, jak mu to \u0159ekne. Nem\u00e1 moc \u010dasu, mus\u00ed to ud\u011blat d\u0159\u00edv, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed Lucy. Ani nev\u011bd\u011bl, co bude d\u011blat, a\u017e to Billovi vysv\u011btl\u00ed a ona se vr\u00e1t\u00ed. Nev\u011bd\u011bl v\u016fbec nic, jen to, \u017ee u\u017e nechce, aby se Bill takhle tr\u00e1pil. Ten posledn\u00ed p\u016flrok se na n\u011bm hodn\u011b podepsal, jeho \u010dty\u0159icet sedm kilo tomu hodn\u011b nasv\u011bd\u010dovalo a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 daleko k dal\u0161\u00edmu kolapsu. Navenek sice vypadal, jako \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, a kdy\u017e mu n\u011bkdo n\u011bco \u0159ekl, automaticky se ohradil, Tom u\u017e tohle jednou za\u017eil.<\/div>\n
Bill se okam\u017eit\u011b po koupeli odebral do sv\u00e9ho pokoje. Shodil ze sebe \u017eupan a nat\u00e1hl si boxerky. Ohnul se a trochu si vysu\u0161il vlasy ru\u010dn\u00edkem. Byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b ospal\u00fd.<\/div>\n
Pov\u011bsil ru\u010dn\u00edk na zrcadlo a pohled mu sklouzl na jeho vychrtlou postavu. P\u0159et\u00e1hl p\u0159es sebe tri\u010dko, t\u011b\u017ece si povzdechl a zabalil se do deky. Netrvalo dlouho a vy\u010derp\u00e1n\u00edm okam\u017eit\u011b usnul.<\/div>\n
Tom zat\u00edm p\u0159e\u0161lapoval pod schody a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli tam m\u00e1 j\u00edt nebo ne. Nakonec neodolal a vyb\u011bhl schody. P\u0159ede dve\u0159ma se nezastavoval, snad v obav\u011b, \u017ee by si to rozmyslel, rovnou otev\u0159el dve\u0159e. Rozhl\u00e9dl se po pokoji, a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee Bill sp\u00ed, potichu je zase zav\u0159el.<\/p>\n<\/div>\n
Byl zvykl\u00fd na to, \u017ee Bill\u016fv pokoj je v\u017edycky perfektn\u011b uklizen\u00fd, ale tenhle chaos ho naprosto ohromil. St\u016fl nebyl vid\u011bt pod n\u00e1nosem c\u00e9d\u00e9\u010dek, pap\u00edr\u016f a obr\u00e1zk\u016f. Ko\u0161 praskal ve \u0161vech.<\/div>\n
Neodolal a pod\u00edval se do jednoho se\u0161itu, kter\u00fd m\u011bl Bill na stole. Sotva p\u0159e\u010det p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f, do o\u010d\u00ed se mu vedraly slzy.<\/div>\n
Nevid\u00ed\u0161, kdo p\u0159ed tebou stoj\u00ed?<\/em><\/div>\n
Nevid\u00ed\u0161 slzy, kter\u00e9 ron\u00ed?<\/em><\/div>\n
Nevid\u00ed\u0161 and\u011bla, kter\u00fd padl k zemi?<\/em><\/div>\n
Svatoz\u00e1\u0159e i k\u0159\u00eddel, vzdal se,<\/em><\/div>\n
kv\u016fli tob\u011b.<\/em><\/div>\n
A co za to?<\/em><\/div>\n
Pohrd\u00e1n\u00ed a v\u00fdsm\u011bch…<\/em><\/div>\n
K\u0159\u00eddla se rozpadla na milion hv\u011bzd,<\/em><\/div>\n
svatoz\u00e1\u0159 vyhasla a na prach sho\u0159ela…<\/em><\/div>\n
Kv\u016fli tob\u011b!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edval se na toho „And\u011bla“ a m\u00e1lem za\u010dal vzlykat nahlas.<\/div>\n
Tolik se tr\u00e1pil, rozpit\u00fd inkoust na pap\u00ed\u0159e to potvrzoval. Najednou jakoby nem\u011bl s\u00edlu mu to \u0159\u00edct. Jen se svezl do sedu vedle postele a d\u00edval se na n\u011bj jak sp\u00ed. V\u017edycky to d\u011blal, pro\u010d ne te\u010f? Jemn\u011b ho pohladil. Pot\u0159eboval ho vzbudit. Odhrnul Billovi z krku vlasy a pol\u00edbil ho t\u011bsn\u011b pod uchem. Bill jen n\u011bco zamuml\u00e1 a zavrt\u00ed se. Jako v\u017edycky… prol\u00edtne Tomovi hlavou. Znova ho pol\u00edb\u00ed. Tentokr\u00e1t u\u017e Bill zam\u017eour\u00e1 a zmaten\u011b se pod\u00edv\u00e1 na Toma. V prvn\u00ed chv\u00edli mu nic nedojde, jakmile se ale vzpamatuje, odstr\u010d\u00ed od sebe Toma tak prudce, \u017ee spadne na zem a strhne s sebou sklen\u011bn\u00fd r\u00e1me\u010dek s jejich fotkou, jedinou, kterou Bill v z\u00e1chvatu zoufalstv\u00ed a vzteku neroztrhal.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter Mus\u00edme d\u00e1l u\u017e jen p\u0159es 1000 mo\u0159\u00edP\u0159es 1000 temn\u00fdch let bez \u010dasu1000 hv\u011bzd t\u00e1hne pry\u010dMus\u00edme daleko u\u017e jen p\u0159es 1000 mo\u0159\u00edJe\u0161t\u011b 1000kr\u00e1t p\u0159es nekone\u010dnostPotom jsme kone\u010dn\u011b voln\u00ed… „Tome!“ Tom rychle schov\u00e1 krabici fotek pod postel ve chv\u00edli, kdy usly\u0161\u00ed Lucy.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[218],"tags":[],"class_list":["post-14823","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-1000-meere-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14823","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14823"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14823\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14823"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14823"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14823"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}