{"id":14837,"date":"2009-04-06T18:00:00","date_gmt":"2009-04-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14803"},"modified":"2009-04-06T18:00:00","modified_gmt":"2009-04-06T17:00:00","slug":"kruh-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/06\/kruh-7\/","title":{"rendered":"Kruh 7."},"content":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/h2>\n
Pond\u011bl\u00ed – den p\u00e1t\u00fd<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
„Dvoje zlat\u00fd Marlborky,“ \u0159ekl Gustav, kter\u00fd zrovna nakupoval po r\u00e1nu v trafice noviny. Tuhle tab\u00e1kovou pochutinu si nikdy nemohl odpustit, a\u010d v\u011bd\u011bl, \u017ee mu to jednou zni\u010d\u00ed zdrav\u00ed. Sna\u017eil se sice kou\u0159en\u00ed omezovat, ale posledn\u00ed dobou to ne\u0161lo, hlavn\u011b od doby, kdy vid\u011bl tu prokletou kazetu. \u017de se jenom nechal od Toma p\u0159emluvit ke zkouknut\u00ed, te\u010f m\u00e1 nervy i z vlastn\u00edho st\u00ednu. P\u0159ibli\u017en\u011b n\u011bkdy od v\u010derej\u0161ka\u2026<\/div>\n
„Vy um\u0159ete,“ ozn\u00e1mila mu klidn\u00fdm hlasem prodava\u010dka.<\/div>\n
Gustava zalilo horko. Copak to je na n\u011bm poznat, \u017ee tu kazetu vid\u011bl? Nerv\u00f3zn\u011b se na mladou \u017eenu za pultem pod\u00edval a ani nevn\u00edmal, jak mu pod\u00e1v\u00e1 dv\u011b krabi\u010dky.<\/div>\n
„M\u016fj bratr taky hodn\u011b kou\u0159il, a zabilo ho to,“ \u0159ekla jako by mimochodem a vzala si od n\u011bj pen\u00edze. „Nashledanou.“<\/p>\n<\/div>\n
Gustav ji ale p\u0159estal vn\u00edmat. Zad\u00edval se toti\u017e do kamery, m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed na pokladu, kter\u00e1 st\u0159e\u017eila bezpe\u010dnost prodejny. Odrazy v\u0161ech lid\u00ed byly norm\u00e1ln\u00ed. Ale jeho ne. Jeho byl rozost\u0159en\u00fd tak, \u017ee z jeho obli\u010deje byla pouh\u00e1 nevzhledn\u00e1 \u0161mouha\u2026 Zaplatil a dojel dom\u016f. Rychle vyt\u00e1hl sv\u016fj nejnov\u011bj\u0161\u00ed typ fotoapar\u00e1tu. N\u011bkolikr\u00e1t se vyfotil. A\u010dkoliv se v\u0161ak sna\u017eil jakkoliv, v\u00fdsledek byl v\u017edycky stejn\u00fd. Jeho obli\u010dej se doslova ztr\u00e1cel p\u0159ed o\u010dima v nevzhledn\u00e9 sm\u011bsici rozpatlan\u00fdch skvrn a \u0161mouh\u2026 Rychle zvedl telefon a vy\u0165ukal Tomovo \u010d\u00edslo. Jeho kamar\u00e1d to v\u0161ak nebral, zvedla to pouze hlasov\u00e1 schr\u00e1nka. Gustav chvilku zav\u00e1hal, nakonec se ale rozhodl jenom pro kr\u00e1tk\u00fd vzkaz, v\u00edce proberou, a\u017e se potkaj\u00ed osobn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome? Tome, jsi doma? Jen ti chci \u0159\u00edct\u2026 \u017ee u\u017e ti v\u011b\u0159\u00edm.“<\/div>\n
\n
Toho ve\u010dera se Tom vracel dom\u016f velice pozd\u011b. Po pr\u00e1ci zajel do m\u00edstn\u00edho archivu, aby tam na\u0161el co nejv\u00edce mo\u017en\u00fdch informac\u00ed o Ann Morganov\u00e9 a v\u0161em, co se na tom jej\u00edm ran\u010di d\u011blo. Bylo to nesm\u00edrnou z\u00e1hadou, nicm\u00e9n\u011b ani n\u011bkolikahodinov\u00e9 sezen\u00ed mezi knihami mu nedalo dostate\u010dn\u011b uspokojuj\u00edc\u00ed odpov\u011bdi na ot\u00e1zky, kter\u00e9 by cht\u011bl zn\u00e1t. Byl proto r\u00e1d, \u017ee telefonicky zajistil pro Aidana hl\u00edd\u00e1n\u00ed, proto\u017ee u\u017e bylo skute\u010dn\u011b velice pozd\u011b, kdy\u017e otv\u00edral domovn\u00ed dve\u0159e. Zjistil, \u017ee d\u00edvka, kter\u00e1 Aidana hl\u00eddala, usnula v k\u0159esle v ob\u00fdv\u00e1ku, pot\u00e9, co ji v\u0161ak vzbudil jemn\u00fdm stiskem ramene, mu ihned vyl\u00ed\u010dila, jak byl cel\u00fd den jeho syn hodn\u00fd a \u017ee se nau\u010dil \u0159\u00edkat slovo hlavolam. Tom se usm\u00e1l, vtiskl j\u00ed do dlan\u011b p\u00e1r bankovek, vyprovodil ji ke dve\u0159\u00edm a \u0161el sv\u00e9ho drobe\u010dka zkontrolovat.<\/p>\n<\/div>\n
Spal jako and\u011bl\u00ed\u010dek. Tom se nad n\u00edm musel n\u011bkolik minut usm\u00edvat, ne\u017e se donutil opustit jeho pokoj\u00ed\u010dek. Za\u0161el do kuchyn\u011b a nalil si sklenici d\u017eusu, zat\u00edmco si k uchu p\u0159ilo\u017eil mobil. Chv\u00edli naslouchal tomu siln\u011b irituj\u00edc\u00edmu p\u00edp\u00e1n\u00ed, na\u010de\u017e se na druh\u00e9m konci spojen\u00ed kone\u010dn\u011b ozvalo rozespal\u00e9 Hal\u00f3?<\/em>.<\/div>\n
„Ahoj mami, pros\u00edm t\u011b, pot\u0159eboval bych na p\u00e1r dn\u00ed pohl\u00eddat Aidana.“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b, nen\u00ed probl\u00e9m. Ale kam se chce\u0161 ztratit? Nen\u00ed to douf\u00e1m kv\u016fli – „<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u010dekan\u00fd z\u00e1chvat ka\u0161le, vych\u00e1zej\u00edc\u00edho z Tomova hrdla, siln\u011b p\u0159ehlu\u0161oval mat\u010din hlas. Tom se prudce chytil za krk a klesl na v\u0161echny \u010dty\u0159i. M\u011bl pocit, jako by ho n\u011bco dusilo. Jako by se v jeho krku nach\u00e1zel ne\u017e\u00e1douc\u00ed p\u0159edm\u011bt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Mami\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Tome, jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 zavol\u00e1m za chv\u00edli,“ zachropt\u011bl Tom a ukon\u010dil tla\u010d\u00edtkem hovor.<\/p>\n<\/div>\n
St\u011b\u017e\u00ed se dr\u017eel na v\u0161ech \u010dty\u0159ech, st\u00e1le tiskl sv\u016fj krk a tv\u00e1\u0159 m\u011bl zkropenou potem, jak moc jej to ciz\u00ed t\u011bleso v krku dusilo. D\u00e1viv\u011b ka\u0161lal, dokud neuc\u00edtil mezi zuby provaz\u2026 Uchopil jeho konec a zatahal za n\u011bj. Bo\u017ee, jak se mu v krku mohl ocitnout provaz? M\u011bl pocit, \u017ee bude co nevid\u011bt zvracet, kdy\u017e za spletenec nit\u00ed tahal v\u00edc a v\u00edc a p\u0159ed n\u00edm byl ji\u017e zna\u010dn\u011b dlouh\u00fd kousek\u2026 a najednou vyka\u0161lal konec, na n\u011bm\u017e byl kousek um\u011bl\u00e9 hmoty. Tom se na n\u011bj zara\u017een\u011b zad\u00edval. Co to\u2026 jak se to mohlo ocitnout v jeho krku? Absolutn\u011b to nech\u00e1pal, u\u017e v\u016fbec, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se jedn\u00e1 o l\u00e9ka\u0159skou p\u0159\u00edsavku. Nat\u00e1hl se chv\u011bj\u00edc\u00ed se rukou po telefonu a cht\u011bl znovu vyto\u010dit hovor. Telefon v\u0161ak na jeho doteky nereagoval a z mluvic\u00ed \u010d\u00e1sti se za\u010dalo ronit n\u011bkolik kapek vody\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom se rozechv\u011ble zvedl a vy\u0161el z kuchyn\u011b do chodby. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale sv\u00edrala ho nejist\u00e1 a p\u0159edev\u0161\u00edm velice neblah\u00e1 p\u0159edtucha. S bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm vedouc\u00edm do pokoje. Zhluboka se nadechl a otev\u0159el je. V\u016fbec mu v tu chv\u00edli nep\u0159i\u0161lo podez\u0159el\u00e9, \u017ee pokoj je \u00fapln\u011b stejn\u00fd, jako Katiin, p\u0159esto\u017ee takov\u00e1 m\u00edstnost v jejich byt\u011b jednodu\u0161e nebyla. Pozornost toti\u017e upoutalo n\u011bco zcela jin\u00e9ho a Tomovi se p\u0159i tom pohledu zrychlil dech.<\/p>\n<\/div>\n
Uprost\u0159ed pokoje byla mal\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 \u017eidle. A na n\u00ed, z\u00e1dy k n\u011bmu, sed\u011blo stvo\u0159en\u00ed v b\u00edl\u00e9 ko\u0161ili, spadaj\u00edc\u00ed a\u017e po zem, a s n\u00e1dhern\u00fdmi havran\u00edmi vlasy, spl\u00fdvaj\u00edc\u00edmi a\u017e do pasu. V \u010dern\u00fdch pramenech se odr\u00e1\u017eely t\u0159pyte\u010dky z paprsk\u016f m\u011bs\u00edce, proud\u00edc\u00edho oknem do pokoje a dod\u00e1valy tak bytosti nadpozemsk\u00fd zjev. Celkov\u00fd dojem tro\u0161ku kazila nepochopiteln\u00e1 kalu\u017e vody pod \u017eidl\u00ed, ale to Tom ne\u0159e\u0161il. Om\u00e1men\u011b vykro\u010dil sm\u011brem k n\u011bmu. V\u011bd\u011bl toti\u017e na tis\u00edc procent, \u017ee tohle je on. Ten z\u00e1hadn\u00fd tajupln\u00fd chlapec z videa, kter\u00fd ho tak magicky p\u0159itahoval. Do\u0161el a\u017e t\u011bsn\u011b za n\u011bj. Chlapec se ani nehnul. Tom na okam\u017eik zav\u00e1hal a jemn\u011b polo\u017eil ruku na \u00fatl\u00e9 rameno\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“<\/p>\n<\/div>\n
Vyd\u011b\u0161en\u011b sebou trhl, kdy\u017e mu chlapcova ruka znenad\u00e1n\u00ed pevn\u011b stiskla nadlokt\u00ed. Polila ho hr\u016fza. Ruka toti\u017e nebyla takov\u00e1, jak by si ji p\u0159edstavoval. Nebyla hebk\u00e1. Byla lepkav\u00e1 a smrteln\u011b ledov\u00e1, ale jej\u00ed stisk byl drtiv\u00fd a velice bolestiv\u00fd. Jako by dla\u0148 a prsty byly z rozp\u00e1len\u00e9ho ohn\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom s v\u00fdk\u0159ikem otev\u0159el o\u010di a prudce d\u00fdchal. Zd\u011b\u0161en\u011b koukal do stropu a po sp\u00e1nc\u00edch mu st\u00e9kaly pram\u00ednky potu. Byl to jen sen, v\u0161echno tomu nasv\u011bd\u010dovalo, \u017ee o chlapci se mu jen a pouze zd\u00e1lo. Ale bylo to v\u0161echno tak \u017eiv\u00e9\u2026 Rozechv\u011ble shl\u00e9dl na pravou ruku\u2026 a roz\u0161\u00ed\u0159ily se mu zorni\u010dky, kdy\u017e na n\u00ed spat\u0159il otisk dlan\u011b a sv\u00edraj\u00edc\u00edch prst\u016f. Otisk byl fialovo \u010derven\u00fd a k\u016f\u017ee jako by zjizven\u00e1 po n\u011bjak\u00e9 velice o\u0161kliv\u00e9 sp\u00e1lenin\u011b. Ale\u2026 jak\u2026 jak je to mo\u017en\u00e9? Co se tedy vlastn\u011b stalo? Bylo jeho setk\u00e1n\u00ed s chlapcem sen nebo skute\u010dnost?<\/p>\n<\/div>\n
Aby zapomn\u011bl na o\u0161kliv\u00e9 my\u0161lenky, vstal z postele a vydal se zkontrolovat Aidana. Jakmile v\u0161ak vkro\u010dil do chodby, zmocnilo se ho neblah\u00e9 tu\u0161en\u00ed. To je\u0161t\u011b v\u00edce zes\u00edlilo, kdy\u017e zjistil, \u017ee synova postel je pr\u00e1zdn\u00e1. Instinktivn\u011b zam\u00ed\u0159il do ob\u00fdv\u00e1ku, odkud spat\u0159oval z\u00e1blesky televize. Jak\u00e1 v\u0161ak byla jeho hr\u016fza, kdy\u017e vid\u011bl, jak se na obrazovce p\u0159ed Aidanem objevilo spla\u0161en\u00e9 ko\u0148sk\u00e9 oko, studna\u2026 a zrnit\u00e1 plocha!<\/p>\n<\/div>\n
„NEEEEE!“ zavyl Tom a do o\u010d\u00ed mu vhrkly slzy. Divoce se vrhl vp\u0159ed, vytrhl kazetu z videa, mr\u0161til ji pod gau\u010d a p\u0159itiskl si syna na hru\u010f.<\/div>\n
„Pro\u010d, Aidane? Pro\u010d?“ uchopil ho za tv\u00e1\u0159e a d\u00edval se do vypla\u0161en\u00fdch d\u011btsk\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nemohl jsem sp\u00e1t,“ odpov\u011bd\u011bl klidn\u00fdm hlasem Aidan. „Kdo je to, tati? Ten chlape\u010dek?“<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u017e zoufal\u00fd Tom stihl cokoliv \u0159\u00edct, zazvonil telefon. Tom rychle p\u0159itiskl Aidana k sob\u011b a panicky hled\u011bl na p\u0159\u00edstroj, kter\u00fd po pro n\u011bj nekone\u010dn\u00e9 chv\u00edli umlkl. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed pot\u00e9 se v\u0161ak ozval znovu. To u\u017e Tom nevydr\u017eel. Rozeb\u011bhl se ke stolku a uchopil sluch\u00e1tko.<\/p>\n<\/div>\n
„Dej mu pokoj!“ v\u0159\u00edskl a neuv\u011bdomoval si, \u017ee jeho hlas p\u0159i ka\u017ed\u00e9m slov\u011b p\u0159esko\u010dil o okt\u00e1vu v\u00fd\u0161. Jak\u00e1 v\u0161ak pro n\u011bj byla \u00faleva, kdy\u017e sly\u0161el zn\u00e1m\u00fd hlas!<\/div>\n
„Tome? Tome! Co se d\u011bje?“ ptal se Gustav.<\/div>\n
Chv\u00edli trvalo, ne\u017e mu Tom odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Vid\u011bl tu kazetu,“ za\u0161eptal, zcela zlomen\u00fd v slz\u00e1ch.<\/div>\n
„Kdo? Kdo ji vid\u011bl?“<\/div>\n
„Aidan! M\u016fj syn,“ vzlykl Tom a z n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho hovoru, v n\u011bm\u017e ho Gustav uji\u0161\u0165oval, \u017ee za n\u00edm okam\u017eit\u011b jede, nevn\u00edmal ani slovo. Pouze se bezmocn\u011b svezl po stolku a zabo\u0159il obli\u010dej do dlan\u00ed pot\u00e9, co se ve sluch\u00e1tku oz\u00fdvalo pouze p\u0159eru\u0161ovan\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed pr\u00e1v\u011b ukon\u010den\u00e9ho hovoru\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Pond\u011bl\u00ed – den p\u00e1t\u00fd „Dvoje zlat\u00fd Marlborky,“ \u0159ekl Gustav, kter\u00fd zrovna nakupoval po r\u00e1nu v trafice noviny. Tuhle tab\u00e1kovou pochutinu si nikdy nemohl odpustit, a\u010d v\u011bd\u011bl, \u017ee mu to jednou zni\u010d\u00ed zdrav\u00ed. Sna\u017eil se sice kou\u0159en\u00ed omezovat, ale posledn\u00ed dobou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[216],"tags":[],"class_list":["post-14837","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kruh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14837","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14837"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14837\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14837"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14837"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14837"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}