{"id":14847,"date":"2009-04-05T18:30:00","date_gmt":"2009-04-05T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14813"},"modified":"2009-04-05T18:30:00","modified_gmt":"2009-04-05T17:30:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/05\/byl-jednou-jeden-ucitel-7\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 7."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
-Bill-<\/div>\n
Otev\u0159el jsem dve\u0159e a nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Tv\u00e1\u0159 mi ovanul hork\u00fd, vyd\u00fdchan\u00fd vzduch. Bylo tu \u0161ero a pokoj byl na prvn\u00ed pohled pr\u00e1zdn\u00fd. Pak jsem uvid\u011bl, jak se pe\u0159ina, nedbale pohozen\u00e1 na posteli, nepatrn\u011b pohnula. Jen mal\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 nepost\u0159ehnuteln\u00fd pohyb a d\u00e1l nic. P\u0159e\u0161el jsem k posteli a opatrn\u011b ji odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Bo\u017ee, Tome!“ Za\u0161eptal jsem. Pomalu zvedl hlavu a pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To jsi ty\u2026 co tady\u2026 d\u011bl\u00e1\u0161\u2026“ Zamumlal. Jeho hlas zn\u011bl chraplav\u011b, jako by n\u011bkolik dn\u00ed ne\u0159ekl ani slovo anebo se n\u011bkde po\u0159\u00e1dn\u011b nachladil. Nebo oboj\u00ed. Byl smrteln\u011b bled\u00fd a pod o\u010dima m\u011bl temn\u00e9 st\u00edny z nevysp\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jdu za tebou.“<\/div>\n
„Tak to bys m\u011bl rychle j\u00edt zase pry\u010d.“ Odsekl, vytrhl mi z ruky c\u00edp pe\u0159iny a znovu si ji p\u0159et\u00e1hl p\u0159es hlavu.<\/div>\n
„Tak to ne!“ Ohradil jsem se a shodil pe\u0159inu na zem. Naskytl se mi pohled na jeho vyhubl\u00e9 t\u011blo, jak le\u017eel skr\u010den\u00fd na boku jen v boxerk\u00e1ch.<\/div>\n
„Co po mn\u011b je\u0161t\u011b chce\u0161?!“ K\u0159ikl na m\u011b a posadil se. „Vyka\u0161lal jsi se na m\u011b, tak pro\u010d m\u011b otravuje\u0161? Dej mi pokoj!“ Do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy, n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, ale stejn\u011b jim nezabr\u00e1nil.<\/div>\n
„Tome, poslouchej m\u011b, pros\u00edm\u2026“ Opatrn\u011b jsem mu polo\u017eil ruku na rameno, on ji ale set\u0159\u00e1sl a oto\u010dil se ke mn\u011b z\u00e1dy. Bo\u017ee, c\u00edt\u00edm se tak provinile. „Tome\u2026 j\u00e1\u2026 p\u0159i\u0161el jsem se ti omluvit\u2026“ T\u0159\u00e1sl se mi hlas.<\/div>\n
\n
„Jo? A za co? \u017des mi dal kopa\u010dky? To je p\u0159ece norm\u00e1ln\u00ed, za to se neomlouv\u00e1! Jdi pry\u010d!“ Nehodlal jsem se te\u010f vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Tome, to co jsem tehdy \u0159ekl\u2026 byla to chyba. Hele, pochop\u00edm, kdy\u017e m\u011b te\u010f odsud vyhod\u00ed\u0161, a budu to respektovat. Odejdu, ale pros\u00edm t\u011b, nech m\u011b jen jednou\u2026“ Obe\u0161el jsem jeho postel a vzal jeho hlavu do dlan\u00ed. „Poprv\u00e9\u2026 naposledy\u2026 jak chce\u0161\u2026“ Letmo jsem se ot\u0159el sv\u00fdmi rty o ty jeho a p\u0159ipraven na v\u0161e jsem o\u010dek\u00e1val reakci. Tom m\u011b ale ani neuhodil, ani neposlal pry\u010d. Svou reakc\u00ed m\u011b absolutn\u011b vyvedl z m\u00edry. Sklonil hlavu a ti\u0161e se rozvzlykal.<\/div>\n
„T-to\u2026 bylo t-to\u2026 n.nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed\u2026 co jsi kdy\u2026 u-d\u011blal\u2026“ Vyr\u00e1\u017eel ze sebe. Objal jsem ho, vd\u011b\u010dn\u011b se ke mn\u011b p\u0159itiskl a jeho slzy se vsakovaly do moj\u00ed mikiny. Konej\u0161iv\u011b jsem jej hladil po z\u00e1dech a Tom se za chv\u00edli uklidnil.<\/div>\n
„Miluji t\u011b\u2026 chci, abys to v\u011bd\u011bl\u2026 proto\u017ee te\u010f u\u017e to kone\u010dn\u011b v\u00edm i j\u00e1\u2026 a pros\u00edm t\u011b\u2026 promi\u0148 mi to\u2026 pros\u00edm\u2026“ \u0160eptal jsem mu do ucha. Odt\u00e1hl se ode m\u011b a zad\u00edval se mi hluboce do o\u010d\u00ed. Z jeho pohledu jsem nedok\u00e1zal nic vy\u010d\u00edst. A\u017e kdy\u017e se \u0161iroce usm\u00e1l, pochopil jsem. A dovolil jsem si je\u0161t\u011b jednou propojit na\u0161e rty. Tom lehce pootev\u0159el \u00fasta a nevinn\u00fd polibek se zm\u011bnil ve v\u00e1\u0161niv\u00e9 l\u00edb\u00e1n\u00ed. Te\u010f, po t\u011bch dvou t\u00fddnech p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, jsem kone\u010dn\u011b m\u011bl jistotu. Tohle je to, co chci. A \u017e\u00e1dn\u00fd kandid\u00e1t na \u0159editele mi to nebude kazit, tohle si nenech\u00e1m vz\u00edt. U\u017e nikdy.<\/p>\n<\/div>\n
-Tom-<\/div>\n
Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9. Po dvou t\u00fddnech str\u00e1ven\u00fdch ve tm\u011b ticha, ve st\u00ednu smutku a zklam\u00e1n\u00ed, jsem se kone\u010dn\u011b c\u00edtil \u0161\u0165astn\u00fd. Bill\u016fv jazyk jako by do m\u011b vl\u00e9val novou s\u00edlu, novou a dosud nepoznanou chu\u0165 do \u017eivota. Nejrad\u0161i bych ten okam\u017eik prot\u00e1hl nav\u011bky. Nikdy neskon\u010dit\u2026 za chv\u00edli mi ale do\u0161el kysl\u00edk a musel jsem polibek poru\u0161it. Padl jsem Billovi do n\u00e1ru\u010de, poklesl pode mnou a padl z\u00e1dy na postel. Tiskl jsem se k n\u011bmu, jako bych ho m\u011bl uma\u010dkat.<\/div>\n
„Po\u010dkej, Tome, v\u017edy\u0165 m\u011b udus\u00ed\u0161!“ Zasm\u00e1l se Bill. Jen velmi neochotn\u011b jsem jej pustil a on se vyhoupl na nohy. Ne\u017e jsem sta\u010dil zeptat, co hodl\u00e1 d\u011blat nebo kam hodl\u00e1 j\u00edt, p\u0159e\u0161el k oknu a rozt\u00e1hl z\u00e1v\u011bsy. Slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo jsem u\u017e dlouho nevid\u011bl. Bill okno otev\u0159el doko\u0159\u00e1n a m\u00e1vnut\u00edm ruky m\u011b p\u0159ivolal k sob\u011b. Bl\u00ed\u017eilo se poledne a venkovn\u00ed vzduch byl kr\u00e1sn\u011b chladn\u00fd. C\u00edtil jsem v\u00edtr ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, sn\u011b\u017e\u00ed!“ Vyp\u00edskl jsem. Bill se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„V\u0161ak taky bylo na \u010dase\u2026“ Vzal jsem jej za ruku a propletl s n\u00edm prsty. Ani nev\u00edm, jak k tomu do\u0161lo, ale najednou jsme st\u00e1li u otev\u0159en\u00e9ho okna a l\u00edbali se. Prvn\u00ed sn\u00edh oslaven\u00fd vrouc\u00edmi polibky. Takhle n\u011bjak jsem si v\u017edycky p\u0159edstavoval prvn\u00ed l\u00e1sku a tak\u00e9 jsem to Billovi \u0159ekl. Usm\u00e1l se a souhlasil. Najednou bylo tak lehk\u00e9 s n\u00edm mluvit. Vsed\u011b na posteli jsem mu pov\u00eddal o sob\u011b. O m\u00e1m\u011b, o t\u00e1tovi, o p\u0159\u00edbuzn\u00fdch. O rakovin\u011b. Nikdy mi nikdo takhle nenaslouchal. \u0158ekl jsem mu v\u0161echno to, co mi le\u017eelo na srdci tak dlouho. Opravdu se o to zaj\u00edmal.<\/div>\n
„Jak dlouho jsi pak chodil na chemoterapii?“<\/div>\n
„Dlouho. A ztratil jsem v\u0161echny vlasy. Pak jsme se p\u0159est\u011bhovali sem.“<\/div>\n
„To muselo b\u00fdt hrozn\u00e9\u2026“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 bylo. Ale mn\u011b to bylo jedno, j\u00e1 cht\u011bl um\u0159\u00edt. Hned, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee to bylo zhoubn\u00e9. Cht\u011bl jsem se na v\u0161echno vyka\u0161lat a vy\u0159e\u0161it to po sv\u00e9m.“ Uk\u00e1zal jsem mu u\u017e skoro nez\u0159etelnou jizvu na z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem tenkr\u00e1t m\u011bl rodinu, kter\u00e1 m\u011b podr\u017eela. Bez ta\u0165ky bych tu dneska nebyl.“<\/div>\n
„Mus\u00edm mu pod\u011bkovat.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Proto\u017ee kdybys tu nebyl, co bych dneska d\u011blal?“ Usm\u00e1l jsem se a znovu jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„Neznal bys m\u011b, nepostr\u00e1dal bys m\u011b. V\u016fbec bys nev\u011bd\u011bl, \u017ee jsem kdy existoval. \u017dil bys jin\u00fd \u017eivot, mo\u017en\u00e1 jinde, s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm\u2026“ polo\u017eil mi prst na rty.<\/div>\n
„Dost, tohle ne\u0159\u00edkej\u2026“ Na\u0161e rty je\u0161t\u011b jednou splynuly v jedny. „Miluji t\u011b\u2026“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky\u2026“ Le\u017eeli jsme na z\u00e1dech vedle sebe a dr\u017eeli se za ruce. „\u0158ekni mi o sob\u011b\u2026pros\u00edm\u2026“ Po\u017e\u00e1dal jsem. Ho\u0159el jsem touhou n\u011bco se o n\u011bm dozv\u011bd\u011bt. On ale zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„A\u017e jindy.“<\/div>\n
„Bille, no tak!“<\/div>\n
„Promi\u0148, nev\u00edm, jestli jsem p\u0159ipraven\u00fd o tom mluvit\u2026 m\u016fj \u017eivot nebyl hor\u0161\u00ed ne\u017e tv\u016fj, to mi v\u011b\u0159, ale nem\u011bl jsem to lehk\u00e9\u2026 U\u017e jen\u2026 cestuj na \u010derno z Rumunska\u2026“ Pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„A kde te\u010f vlastn\u011b bydl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„N\u011bkdy ti to uk\u00e1\u017eu. A\u017e na to bude vhodn\u00e1 chv\u00edle.“<\/div>\n
„Kdy to bude?“<\/div>\n
„To se uvid\u00ed\u2026 Do\u010dk\u00e1\u0161 se.“ Pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. „Nem\u00e1\u0161 hlad?“ Zeptal se.<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, \u017ee docela jo?“ Dot\u00e1hl jsem ho do kuchyn\u011b, kde na lince st\u00e1l hrnec s gul\u00e1\u0161em. V\u00fdborn\u011b. „D\u00e1\u0161 si?“
„R\u00e1d.“
Nachystal jsem tal\u00ed\u0159e a najednou m\u011b p\u0159epadl n\u00e1pad. Vyt\u00e1hl jsem ze sk\u0159\u00ed\u0148ky dv\u011b sv\u00ed\u010dky.
„Ve\u010de\u0159e p\u0159i sv\u00ed\u010dk\u00e1ch? No tak to si d\u00e1m l\u00edbit.“<\/p>\n<\/div>\n
-\u00dater\u00fd, 11:15-
-Tom-
„Mohu si p\u016fj\u010dit Kaulitze, pros\u00edm? Jenom na chvilku, hned v\u00e1m ho zase vr\u00e1t\u00edm.“<\/div>\n
V hodin\u011b n\u011bm\u010diny se najednou ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed a ve dve\u0159\u00edch st\u00e1l Bill. Jeho hlas zn\u011bl jako rajsk\u00e1 hudba osvobozuj\u00edc\u00ed m\u011b od zoufal\u00e9 nudy.<\/div>\n
„Ale jist\u011b. Klidn\u011b na cel\u00fd zbytek hodiny, tady je stejn\u011b k ni\u010demu.“ Pronesla kysele n\u011bm\u010din\u00e1\u0159ka a nar\u00e1\u017eela t\u00edm na fakt, \u017ee jsem t\u00fdden chyb\u011bl a tud\u00ed\u017e jsem nem\u011bl \u00fakoly a neum\u011bl jsem. Andreas je na m\u011b na\u0161tvan\u00fd, tak\u017ee mi nem\u011bl kdo p\u0159in\u00e9st \u00fakoly. Nad\u0161en\u011b jsem vstal a n\u00e1sledoval Billa do jeho kabinetu. Celou cestu ml\u010del a tv\u00e1\u0159il se n\u011bjak sklesle.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“
„A\u017e uvnit\u0159.“ Zamumlal a odemkl dve\u0159e. Posadil jsem se na jeho st\u016fl. „Pot\u0159ebuji tv\u00e9 sliny.“ Pronesl a tv\u00e1\u0159il se p\u0159itom smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.“ Na\u0161pulil jsem rty.<\/div>\n
„Ale ne, sem na tu\u2026 v\u011bc. Kv\u016fli testu DNA.“ Vyt\u00e1hl odn\u011bkud vatovou ty\u010dinku, takovou, jak\u00fdmi d\u011bl\u00e1 v\u00fdt\u011bry z \u00fast doktor House, kter\u00e9ho pravideln\u011b sleduji.<\/div>\n
„Testu DNA?“ Nakr\u010dil jsem obo\u010d\u00ed. „A pro\u010d?“
„V\u00ed\u0161, jak jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee hled\u00e1m sv\u00e9ho bratra? Tak jsem ho asi\u2026 na\u0161el\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana -Bill- Otev\u0159el jsem dve\u0159e a nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Tv\u00e1\u0159 mi ovanul hork\u00fd, vyd\u00fdchan\u00fd vzduch. Bylo tu \u0161ero a pokoj byl na prvn\u00ed pohled pr\u00e1zdn\u00fd. Pak jsem uvid\u011bl, jak se pe\u0159ina, nedbale pohozen\u00e1 na posteli, nepatrn\u011b pohnula. Jen mal\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 nepost\u0159ehnuteln\u00fd pohyb<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-14847","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14847","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14847"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14847\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14847"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14847"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14847"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}