{"id":14855,"date":"2009-04-04T18:30:00","date_gmt":"2009-04-04T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14821"},"modified":"2009-04-04T18:30:00","modified_gmt":"2009-04-04T17:30:00","slug":"makes-three-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/04\/makes-three-7\/","title":{"rendered":"Makes Three 7."},"content":{"rendered":"
autor: Majestrix<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Je \u00fat\u011bk v\u00e1\u017en\u011b odpov\u011bd\u00ed? Ani n\u00e1pad.<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Gustav z\u00edral na dve\u0159e od v\u00fdtahu, doufal, \u017ee se Tom vr\u00e1t\u00ed, ale nestalo se. Byla to jeho vina, pokazil to. Oto\u010dil se a \u0161el hledat Georga, natrefil na n\u011bj po p\u00e1r metrech, vypadal zmaten\u011b. „M\u00e1\u0161 dojem, \u017ee mus\u00edte d\u00e1t v\u0161em lidem v tomhle poschod\u00ed v\u011bd\u011bt, co se tady d\u011bje nebo pro\u010d jste tak k\u0159i\u010deli?“<\/div>\n
„Kde je Bill?“ zeptal se Gustav, ignoroval bas\u00e1kovu pozn\u00e1mku.<\/div>\n
„Ve tv\u00e9m pokoji, ne?“<\/div>\n
„Ne. Nevy\u0161lo to.“ Vysv\u011btlil Gustav co vid\u011bl, n\u00e1sledn\u011b mu vysv\u011btlil i to, co se stalo mezi n\u00edm a kytaristou.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b jsme do toho zas\u00e1hli. Je Bill ve sv\u00e9m pokoji?“<\/div>\n
„Nev\u00edm.“ Zastavili se p\u0159ed n\u00edm, Gustav nahlas za\u0165ukal. \u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. „Nemysl\u00edm si, \u017ee by odpov\u011bd\u011bl, i kdyby tam byl.“ \u0158ekl Georg; zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Co budeme d\u011blat?“ P\u0159estal Gustav a zamyslel se. „Po\u010dkat, recepce, m\u016f\u017eeme za\u017e\u00e1dat o n\u00e1hradn\u00ed kl\u00ed\u010d.“<\/div>\n
„Anebo m\u016f\u017eu pou\u017e\u00edt speci\u00e1ln\u00ed kartu, kterou jsem Billovi \u0161lohnul.“ Vyt\u00e1hnul ji py\u0161n\u011b Georg a otev\u0159el. Oba dva chlapci ve\u0161li do temn\u00e9ho pokoje, rozhl\u00ed\u017eeli se. Byl tu nepo\u0159\u00e1dek, ale Bill tu nebyl. Georg se oto\u010dil, jako by ho k tomu n\u011bco donutilo, vid\u011bl vych\u00e1zet sv\u011btlo zpod koupelnov\u00fdch dve\u0159\u00ed, sly\u0161eli d\u00e1ven\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ Za\u0165ukal Gustav na dve\u0159e a i s Georgem p\u0159itiskl ucho ke dve\u0159\u00edm. „Bille, no tak, bude ti zase zle!“<\/div>\n
„Ne, nebude; str\u00e1vil jsem v\u00edc jak polovi\u010dku posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u016f zvracen\u00edm a je\u0161t\u011b m\u011b to nezabilo! Tak sakra vypadn\u011bte!“<\/div>\n
Georg zamru\u010del, promnul si ko\u0159en nosu, p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Co se stalo, Bille?“<\/div>\n
„Jd\u011bte kurva pry\u010d!“ Gustav se na dve\u0159e zamra\u010dil, zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To nem\u016f\u017eeme, Bille. M\u00e1me o tebe starost!“ Georg ho pra\u0161til do ruky, pod\u00edval se na n\u011bj. Gustav zn\u011bl jako n\u011bjak\u00fd psycholog z linky d\u016fv\u011bry pro sebevrahy. Oba dva se zarazili, nesly\u0161eli nic, ani vzlyknut\u00ed. „Georgu?“ za\u010dal Gustav panika\u0159it.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b, ch\u00e1pu.“ Georg se proval a ramenem vyrazil dve\u0159e, \u010d\u00edm\u017e odhalil Billa, le\u017eel na zemi, nejevil zn\u00e1mky v\u011bdom\u00ed. „Do prdele, j\u00e1 ho m\u00e1lem zabil.“ \u0158ekl Georg, sehnul se a sebral Billa ze zem\u011b. Vypadal vystra\u0161en\u011b. „Je lehk\u00fd jako pe\u0159\u00ed\u010dko\u2026“<\/div>\n
\n
„Tohohle u\u017e m\u00e1m po krk. Za chv\u00edli z nich budu m\u00edt infarkt a to mi je teprve jednadvacet.“ N\u00e1sledoval ho Gustav k posteli, sledoval, jak Georg Billa opatrn\u011b pokl\u00e1d\u00e1. „Co budeme d\u011blat?“<\/div>\n
„M\u011bli bychom zavolat z\u00e1chranku.“ \u0158ekl a dal Billovi vlasy pry\u010d z obli\u010deje. M\u011bl zpocen\u00e9 \u010delo, vypadal zard\u011ble.<\/div>\n
„Ale nem\u016f\u017eeme.“ Dokon\u010dil jeho my\u0161lenku Gustav. M\u011bl \u010dern\u00e9 sv\u011bdom\u00ed. Znamenalo pro n\u011bj Billovo tajemstv\u00ed v\u00edc, ne\u017e jeho zdrav\u00ed a zdrav\u00ed jeho nenarozen\u00e9ho d\u00edt\u011bte? Zavrt\u011bl hlavou. Tohle nebyla ot\u00e1zka. B\u011b\u017eel k telefonu, kter\u00fd le\u017eel na no\u010dn\u00edm stolku a zvedl ho.<\/p>\n<\/div>\n
„Gustave! Je vzh\u016fru!“ buben\u00edk telefon zase polo\u017eil a vr\u00e1til se zp\u00e1tky k Billovi, kter\u00fd slab\u011b plakal a koukal na strop. „Bille, co se stalo?“<\/div>\n
„V\u0161echno je to moje vina\u2026 je to v\u0161echno moje vina a on m\u011b te\u010f u\u017e nem\u00e1 r\u00e1d.“ Zavzlykal zp\u011bv\u00e1k a znovu zav\u0159el o\u010di. „Je to v\u0161echno moje vina\u2026“ mumlal.<\/div>\n
„Bille!“ Gustav sledoval, jak se Georg sna\u017e\u00ed p\u0159eru\u0161it jeho srdcervouc\u00ed litanii, ale Bill ho neposlouchal. Le\u017eel tam s hlavou u Georga v kl\u00edn\u011b, s\u00e1m pro sebe si \u0161eptal, odm\u00edtal otev\u0159\u00edt o\u010di. „Co se kurva stalo?“ Zeptal se a pod\u00edval se na Gustava.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 Sna\u017eil jsem se ho donutit, aby to Tomovi \u0159ekl.“ Zavrt\u011bl Gustav hlavou. „Nemysl\u00edm si, \u017ee to prob\u011bhlo v pohod\u011b\u2026“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161? Co te\u010f asi budeme d\u011blat? Mohl jsem ho zab\u00edt!“ utrhl se na n\u011bj Georg a Bill za\u010dal plakat nanovo. Oba dva se na Billa pod\u00edvali, Gustav by se nejrad\u011bji nakopal. P\u00e1r minut byly jedin\u00e9 zvuky v m\u00edstnosti Billovy vzlyky. „Co te\u010f asi budeme d\u011blat, Gustave?“<\/div>\n
„Naprav\u00edm to.“ P\u0159ik\u00fdvnul pomalu.<\/div>\n
„A jak asi? Nev\u00edme ani, jestli se to v\u016fbec d\u00e1<\/em> napravit.“ \u0158ekl Georg smutn\u011b, hladil Billa po tv\u00e1\u0159i. Miloval Billa jako sv\u00e9ho bratra a Toma taky, ale z n\u011bjak\u00fdch d\u016fvod\u016f to byl v\u017edycky Bill, o kter\u00e9ho bylo t\u0159eba se postarat. M\u011bl pocit, \u017ee je to jeho pr\u00e1ce, starat se o ostatn\u00ed \u010dleny kapely u\u017e jen proto, \u017ee byl nejstar\u0161\u00ed, ale Gustav ho \u010dasto dok\u00e1zal p\u0159eprat. Sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi v\u011b\u0159il, ale jak m\u016f\u017eou n\u011bco napravit, kdy\u017e neznaj\u00ed v\u0161echny \u010d\u00e1sti skl\u00e1danky?<\/div>\n
„D\u00e1 se to napravit a j\u00e1 ti to klidn\u011b dok\u00e1\u017eu. Ud\u011blal jsem chybu a tak j\u00ed i naprav\u00edm.“ Gustavova \u00fasta byla rovn\u00e1 jako p\u0159\u00edm\u00fd \u0159ez \u010depel\u00ed, oto\u010dil se a ode\u0161el. Jeho zlost rostla, zat\u00edmco \u0161el dol\u016f chodbou a \u010dekal na v\u00fdtah. Zhluboka se nadechl, vystoupil z v\u00fdtahu, opustil vstupn\u00ed halu a na chvilku se zamyslel. Tom nemohl opustit budovu, co\u017e znamenalo jedin\u00e9, bude v baru.<\/p>\n<\/div>\n
M\u011bl pravdu, jakmile ve\u0161el do potemn\u011bl\u00e9ho baru, zahl\u00e9dl jemu moc dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd drdol dred\u016f hned u baru. Za\u0165al ruce v p\u011bst, \u0161el k n\u011bmu a rychle se vedle n\u011bj posadil, na\u0161tvan\u011b na n\u011bj koukal. „Ani se kurva neopova\u017euj za\u010d\u00edt, Gustave. Co chce\u0161?“ Gustav s h\u00e1d\u00e1n\u00edm na ve\u0159ejnosti probl\u00e9m nem\u011bl a u\u017e v\u016fbec ne, kdy\u017e \u0161lo o h\u00e1d\u00e1n\u00ed se star\u0161\u00edm Kaulitzem; byl to toti\u017e jeho mlad\u0161\u00ed sourozenec, kter\u00fd r\u00e1d zvy\u0161oval hlas a d\u011blal probl\u00e9my.<\/div>\n
„Bill t\u011b pot\u0159ebuje.“ \u0158ekl Gustav jednodu\u0161e, Tom si odfrkl a zam\u00e1val na barmana skleni\u010dkou.<\/div>\n
„Ne, nepot\u0159ebuje.“<\/div>\n
„Tome-„<\/div>\n
„Gustave, ty tomu snad v\u011b\u0159\u00ed\u0161? Jasn\u011b, ty to v\u00ed\u0161, jak jsi na to reagoval?“ Gustav otev\u0159el pusu a zase ji napr\u00e1zdno zav\u0159el. Up\u0159\u00edmn\u011b, taky tomu zprvu nev\u011b\u0159il\u2026<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to chvilku trv\u00e1, ne\u017e si na to zvykne\u0161, ale Bill si te\u010f m\u016f\u017ee naho\u0159e o\u010di vyplakat a bude mu z toho zase zle.“ Sledoval Toma, ten p\u0159ik\u00fdvnul na barmana, kter\u00fd mu podal jeho drink. „Alkohol to nevy\u0159e\u0161\u00ed.“ Utrhl se na n\u011bj.<\/div>\n
„Co potom, \u00f3 v\u0161ev\u011bdouc\u00ed Gustave? Znal\u010de ka\u017edi\u010dk\u00fd zkurven\u00fd v\u011bci<\/em>. Kde jsou odpov\u011bdi? Gustav je p\u0159ece m\u00e1.“ Vysm\u00edval se mu Tom, vypil polovi\u010dku sv\u00e9ho pit\u00ed na jedno nadechnut\u00ed. „Nech m\u011b b\u00fdt, vy\u0159e\u0161\u00edm si to s\u00e1m, a\u017e budu cht\u00edt.“<\/div>\n
Fajn. Zdrav\u00fd rozum a usuzov\u00e1n\u00ed nefungovalo.<\/p>\n<\/div>\n
Chytl do dlan\u011b vr\u0161ek Tomovy skleni\u010dky a odm\u00edtal ji pustit. Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat Kaulitzov\u00fdch se na tu ruku pod\u00edvalo a pak na Gustava. Gustav se stroze usm\u00e1l a naklonil se k n\u011bmu, vypadal jako by mu cht\u011bl \u0159\u00edct n\u011bjak\u00e9 smrteln\u011b tajn\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/div>\n
„Te\u010f m\u011b dob\u0159e poslouchej, Kaulitzi, tohle ti u\u017e v\u00edckr\u00e1t opakovat nebudu. P\u016fjdeme nahoru, jen ty a j\u00e1, jasn\u00fd? Te\u010f, a\u0165 se ti to l\u00edb\u00ed nebo ne, je jen na tob\u011b, jestli si zachov\u00e1\u0161 svou d\u016fstojnost-“ syknul. Tom se odt\u00e1hnul, p\u0159ekvapen\u00fd a skeptick\u00fd. Gustav rychle zavrt\u011bl hlavou. „Ne, tohle nezkou\u0161ej, kdy\u017e bude\u0161 d\u011blat probl\u00e9my, nebude mi d\u011blat pot\u00ed\u017e t\u011b vz\u00edt a p\u0159elomit vejp\u016fl jako z\u00e1palku. Kdybych m\u011bl lep\u0161\u00ed n\u00e1ladu, sl\u00edbil bych ti, \u017ee se nedotknu tv\u00fdho \u00fa\u017easn\u00fdho obli\u010deje, ale jestli okam\u017eit\u011b nezvedne\u0161 tu svoj\u00ed prdel a nep\u016fjde\u0161 se mnou, budu do tebe tlouct tak dlouho, dokud se nep\u0159estane\u0161 h\u00fdbat a budu se sna\u017eit, abych ti vyml\u00e1til piercing z pusy, je ti to jasn\u00fd? A kdy\u017e se budou lidi pt\u00e1t, co se stalo, mile r\u00e1d<\/em> jim \u0159eknu, \u017ee jsem ti zadupal prdel do zem\u011b.“ Zvedl ho za ruku a pokynul mu, aby \u0161el p\u0159ed n\u00edm. Ub\u011bhlo p\u00e1r sekund, ne\u017e se Tom pod\u00edval buben\u00edkovi do o\u010d\u00ed a zjistil, \u017ee je smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Bill z\u00edral na strop, do vlas\u016f mu tekly slzy, Georg mu sed\u011bl vedle hlavy, sna\u017eil se ho uklidnit. Bylo mu hrozn\u011b, povzdychl si, bolela ho hlava. Bre\u010del u\u017e celou p\u016flhodinu, byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee je\u0161t\u011b m\u00e1 co bre\u010det. Dve\u0159e se otev\u0159ely a usly\u0161el mluven\u00ed, ale Bill si to uv\u011bdomil, a\u017e kdy\u017e se mu p\u0159ed obli\u010dejem objevil jin\u00fd. Oto\u010dil se pry\u010d, zav\u0159el o\u010di a uv\u011bdomil si, \u017ee na n\u011bj mluv\u00ed Georg. „Co?“ zachrapt\u011bl, sna\u017eil se zase nanovo nerozbre\u010det.<\/div>\n
„\u0158ekni n\u00e1m, kdo je otec. Mus\u00ed to v\u011bd\u011bt.“ Bill zavrt\u011bl hlavou a p\u0159evalil se na druh\u00fd bok, koukal na Toma, kter\u00fd byl vedle postele.<\/div>\n
„On v\u00e1m nikdy ne\u0159ekl, kdo je otcem?“ zeptal se Tom, nedok\u00e1zal ze sv\u00e9ho obli\u010deje skr\u00fdt v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz. V tomhle momentu Bill sv\u00e9 dvoj\u010de nen\u00e1vid\u011bl. Gustav zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, po\u0159\u00e1d to odm\u00edt\u00e1.“ Zalo\u017eil ruce, sna\u017eil se neb\u011b\u017eet k posteli a t\u0159\u00e1st s Billem. Ten otec by te\u010f m\u011bl b\u00fdt v tomhle pokoji, sna\u017eit se Billa uti\u0161it, stejn\u011b jako oni.<\/div>\n
„Na tom nesejde. Nechce m\u011b a nav\u00edc nechce ani to d\u00edt\u011b.“ Promnul si Bill o\u010di, popot\u00e1hnul. Tom zav\u0159el o\u010di, sna\u017eil se d\u00fdchat.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 si to na n\u011bj jen moc rychle vyklopil; mo\u017en\u00e1 pot\u0159ebuje chv\u00edli na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a rozt\u0159\u00edd\u011bn\u00ed sv\u00fdch pocit\u016f,“ \u0159ekl Tom, ani\u017e by se na sv\u00e9ho bratra pod\u00edval. „Mus\u00ed\u0161 si p\u0159iznat, \u017ee je tohle naprosto zasran\u00e1 situace.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by se on<\/em> m\u011bl uv\u011bdomit, kdo v sob\u011b m\u00e1 to pitom\u00fd d\u00edt\u011b a sna\u017eit se o soucit!“ odpov\u011bd\u011bl napru\u017een\u011b Bill. Tom otev\u0159el pusu a okam\u017eit\u011b ji zav\u0159el, pomalu p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1.“ Za\u0161eptal. Georg se pod\u00edval dol\u016f na Billa a povzdychnul si, pak se pod\u00edval na Gustava a k\u00fdvnul ke dve\u0159\u00edm. Buben\u00edk pomalu p\u0159ik\u00fdvl a oba dva doslova uprchli pry\u010d. Bill koukal, jak odch\u00e1zej\u00ed, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by nem\u011bl taky. Necht\u011bl b\u00fdt nabl\u00edzku sv\u00e9ho dvoj\u010dete.<\/p>\n<\/div>\n
Do pr\u010dic, tohle je jeho pokoj.<\/p>\n<\/div>\n
„Jdi pry\u010d, Tome\u2026“ \u0158ekl Bill unaven\u011b, posadil se a usyknul nad tou bolest\u00ed hlavy.<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/div>\n
„Ne, m\u00e1m dojem, \u017ee jsi mi dneska u\u017e ubl\u00ed\u017eil v\u00edc ne\u017e dost, nebo snad ne?“ Tom si skousl ret a p\u0159ik\u00fdvl, oto\u010dil se ke dve\u0159\u00edm. Jakmile se dotkl kliky, uv\u011bdomil si to, nebylo mu z toho dob\u0159e. Tohle nemohl ud\u011blat, nemohl se ke sv\u00e9mu bratrovi oto\u010dit z\u00e1dy, sv\u00e9 sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161i, u\u017e ne.<\/div>\n
„Ne.“ Oto\u010dil se ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti zp\u00e1tky, ud\u011blal krok vp\u0159ed. „Ne, u\u017e t\u011b neopust\u00edm.“ Bill se schoulil do klub\u00ed\u010dka, rukama si objal kolena. „Bille, j\u00e1 neum\u00edm p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic ned\u011bje\u2026“ \u0158ekl Tom nejist\u011b, nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edkat ani d\u011blat.<\/div>\n
„A ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee podle m\u011b<\/em> to je v po\u0159\u00e1dku? \u017de to, abych byl t\u011bhotn\u00fd,<\/em> je to, co jsem v\u017edycky cht\u011bl?!“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ne.“ P\u0159e\u0161el Tom po pokoji a posadil se na postel vedle Billa. Oba dva koukali na koberec. „Co bude\u0161 d\u011blat?“<\/div>\n
„Co chce\u0161, abych d\u011blal, Tomi?“ zeptal se Bill unaven\u011b. Cht\u011bl, aby u\u017e bylo po v\u0161em, bylo mu jedno jak. Tom pokr\u010dil rameny, st\u00e1le sleduj\u00edc koberec.<\/div>\n
„Chce\u0161 j\u00edt na potrat?“ zeptal se pomalu, nebyl si jist\u00fd, jestli odpov\u011b\u010f chce v\u011bd\u011bt, ani jak by se c\u00edtil, kdyby se mu j\u00ed dostalo.<\/div>\n
Bill se poklesle zasm\u00e1l, popot\u00e1hnul. „Ano.“<\/div>\n
„Ale co?“ znal sv\u00e9 dvoj\u010de, v d\u00e1lce se skr\u00fdvalo velik\u00e9 ale.<\/div>\n
„Ale<\/em> u\u017e jsem za leg\u00e1ln\u00edm term\u00ednem.“ Tomovi kleslo srdce do \u017ealudku, dnes u\u017e po\u010dtvrt\u00e9.<\/div>\n
„Jak daleko jsi?!“ vyhrkl bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Bill se malinko odsunul a povzdychl si.<\/div>\n
„Za polovinou t\u0159et\u00edho m\u011bs\u00edce.“ Za\u0161eptal. Tom se na sv\u00e9 dvoj\u010de pod\u00edval a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Jo. Doktor Santoro \u0159\u00edkal, \u017ee u ka\u017ed\u00e9ho se to projevuje jinak.“<\/div>\n
„Wow.“<\/div>\n
„Jo.“ Sed\u011bli tam v tichu, nev\u011bd\u011bli kam se pod\u00edvat.<\/div>\n
„Tak\u017ee to budeme muset zvl\u00e1dnout\u2026“ nadechl se Tom zhluboka, sna\u017eil se p\u0159eprat s panikou, co v sob\u011b m\u011bl. Bill se na n\u011bj kone\u010dn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Budeme muset?“<\/div>\n
„Hele, nehodl\u00e1m p\u0159edst\u00edrat, \u017ee kv\u016fli tomu po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nejsem vystresovanej, nebo \u017ee jsem se s t\u00edm u\u017e na sto procent vyrovnal\u2026 ale v\u00edm, \u017ee t\u011b miluju a chci t\u011b podporovat, hlavn\u011b kdy\u017e n\u011b\u010d\u00edm t\u011b\u017ek\u00fdm proch\u00e1z\u00ed\u0161. Kdy\u017e ty m\u00e1\u0161 probl\u00e9m, m\u00e1m ho i j\u00e1, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“ p\u0159isunul se Tom bl\u00ed\u017e, tentokr\u00e1t se Bill neodt\u00e1hl.<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 s t\u00edm taky nejsem vyrovnan\u00fd. Ka\u017ed\u00fdm dnem je to hro\u0161\u00ed a bu\u010f se mi chce k\u0159i\u010det nebo bre\u010det.“ Pod\u00edval se na n\u011bj Bill zamra\u010den\u011b, zase se mu za\u010d\u00ednaly tvo\u0159it slzy v o\u010d\u00edch. Tom si ho p\u0159itulil bl\u00ed\u017e, objal ho. „Skoro po\u0159\u00e1d se c\u00edt\u00edm mimo kontrolu a s\u00e1m.“<\/div>\n
„Nejsi s\u00e1m, slibuju.“ Za\u0161eptal mu Tom do vlas\u016f, p\u0159itulil si ho bl\u00ed\u017e. „Hrozn\u011b se ti omlouv\u00e1m, Bille\u2026 mus\u00ed\u0161 si myslet, \u017ee jsem kret\u00e9n kv\u016fli tomu, co jsem ti \u0159ekl p\u0159edt\u00edm.“ Bylo mu hrozn\u011b, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak krut\u00fd k Billovi byl.<\/div>\n
Bill si povzdychl do linie Tomova krku a p\u0159ik\u00fdvl. „V\u00edm, \u017ee kdy\u017e jsi vystra\u0161en\u00fd, nedok\u00e1\u017ee\u0161 se ovl\u00e1dat.“ \u0158ekl, bylo to ale cel\u00e9 ztlumen\u00e9 o Tomovo triko. Tom se zasm\u00e1l. „Co budeme d\u011blat, Tomi?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Bille. J\u00e1\u2026 J\u00e1 ti to te\u010f nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct.“ Polo\u017eil se vedle Billa, a p\u0159itulil si ho. Automaticky za\u010dal hladit Billa po b\u0159\u00ed\u0161ku, usm\u00edval se, kdy\u017e c\u00edtil, jak se Bill uvolnil.<\/div>\n
„Mmm\u2026 Tomi, tohle je tak kr\u00e1sn\u00fd.“ Tom se pod\u00edval dol\u016f, Billovi do obli\u010deje, m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a malinko zamra\u010den\u00e9 \u010delo. Pol\u00edbil ho na \u010delo a znovu se za\u010dal d\u00edvat na strop. Tom se c\u00edtil jako nata\u017een\u00fd na sk\u0159ipec. V\u0161echno, co v\u011bd\u011bl do dne\u0161ka o v\u011bd\u011b, se mu zhroutilo v jednom jedin\u00e9m dni.<\/div>\n
Tom dal ruku pry\u010d z Billova b\u0159icha, aby si promnul obli\u010dej, ale Bill ho za ni chytl a vr\u00e1til ji zp\u00e1tky. Tom si nemohl pomoci, usm\u00e1l se nad t\u00edm, Bill m\u011bl o\u010di st\u00e1le zav\u0159en\u00e9. Povzdychl si a pokra\u010doval v mas\u00e1\u017ei, taky zav\u0159el o\u010di, sna\u017eil se nesm\u00e1t. Unikl mu malink\u00fd potuteln\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd neustal a prorval se a\u017e do sm\u00edchu. Bill se usm\u00e1l, za chvilku se oba dva sm\u00e1li jako \u0161\u00edlen\u00ed. Otev\u0159el o\u010di a pod\u00edval se na Toma, sm\u00edch se okam\u017eit\u011b vytratil.<\/div>\n
Tom bre\u010del, bre\u010del, ale nedok\u00e1zal se p\u0159estat sm\u00e1t, byl jako \u0161\u00edlen\u00fd. Panika, kterou se st\u00e1le sna\u017eil odstrkovat pry\u010d, se vzep\u0159ela a usadila se mu v hrudn\u00edku. Slzy mu tekly po obli\u010deji, za chvilku sm\u00edch zmizel a on u\u017e jen bre\u010del. Bill si povzdychnul a p\u0159itulil se bl\u00ed\u017e, sna\u017eil se mu dodat s\u00edlu. Kdyby se Tom psychicky zhroutil, kdo by mu pak pom\u00e1hal?<\/div>\n
„Tomi, bude to v po\u0159\u00e1dku, ano?“ \u0159ekl Bill, pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159 a objal ho kolem pasu. Tom se skoro dusil, sna\u017eil se nadechnout a nebre\u010det. „Tomi, pros\u00edm, uklidni se, pros\u00edm. D\u011bs\u00ed\u0161 m\u011b.“ Tom se na sv\u00e9ho bratra pod\u00edval, sna\u017eil se dostat sv\u016fj dech pod kontrolu. „Tomi, budeme v po\u0159\u00e1dku. Zvl\u00e1dneme to.“ Sl\u00edbil mu Bill, pod\u00edval se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. „Dokud budeme spolu, budeme v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Jo?“ zeptalo se jeho dvoj\u010de, vypadalo naprosto ztracen\u011b. Bill se na n\u011bj pod\u00edval a p\u0159ik\u00fdvnul, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by s\u00e1m sob\u011b v\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Jo.“<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Jak tohle m\u00e1 sakra d\u00e1vat smysl?“ zeptal se Gustav, vyklopil do sebe dal\u0161\u00ed drink. Byli zp\u00e1tky v Billov\u011b pokoji, bylo vid\u011bt, \u017ee se dvoj\u010data usm\u00ed\u0159ila, proto\u017ee Bill \u0161\u0165astn\u011b jedl hranolky a s gustem si je nam\u00e1\u010del v m\u00e1sle. Tom od toho odvr\u00e1til pohled, bylo mu z toho zle.<\/div>\n
„Popravd\u011b, Gustave, jak to asi m\u016f\u017eeme n\u011bkomu \u0159\u00edct?“ zeptal se Tom, koukal na pivo p\u0159ed sebou. „Budeme to muset zvl\u00e1dnout sami.“<\/div>\n
„Ale Bill bude pot\u0159ebovat prohl\u00eddky, odpo\u010dinek a vyv\u00e1\u017eenou dietu. V\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00edte, \u017ee to na tour zvl\u00e1dneme?“ zeptal se Georg skepticky. Bill p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„N\u011bjak to zvl\u00e1dneme.“<\/div>\n
„M\u011bl bys to \u0159\u00edct Davidovi.“<\/div>\n
„Kurva ne! Stejn\u011b je to jeho vina.“ Odv\u011btil Tom, zavrt\u011bl hlavou. „Ne, tohle nem\u00e1 budoucnost.“<\/div>\n
„Mimochodem, jak sami v\u00edte, tuhle tour jsme jeli bez p\u0159est\u00e1vky. Nem\u016f\u017eeme j\u00ed skon\u010dit jen tak, dlu\u017e\u00edme to veden\u00ed.“ P\u0159ipomn\u011bl jim Bill. Gustav zamru\u010del. Poslouchat Billa mluvit byl paradox. Slova se dostala k va\u0161im u\u0161\u00edm, d\u00e1vala smysl, ale mozek v\u00e1m pak \u0159ekl, \u017ee n\u011bco tu nefunguje. Jen nem\u016f\u017eete p\u0159ij\u00edt na to co.<\/div>\n
„Sakra.“ \u0158ekl nahlas, v\u011bd\u011bl, \u017ee to byl \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. Ale te\u010f u\u017e bylo pozd\u011b, kdy\u017e Gustav vid\u011bl probl\u00e9m, nem\u011bl probl\u00e9m s t\u00edm to n\u011bjak vy\u0159e\u0161it, a\u0165 nahlas nebo potichu. Georg pokr\u010dil rameny a vzal Billovi hranolku, namo\u010dil ji do m\u00e1sla a dal si ji do pusy. „Ty vole, co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zak\u0159i\u010del na n\u011bj, zbledl.<\/div>\n
Tom se ot\u0159\u00e1sl. „Si tak nechutnej, Georgu\u2026“ zavrt\u011bl hlavou, vypadal zdrcen\u011b. Bill to jen se z\u00e1jmem pozoroval.<\/div>\n
„Tak?“ zeptal se \u010dernovlas\u00fd chlapec zv\u011bdav\u011b. Georg polkl, zamyslel se nad chut\u00ed.<\/div>\n
„P\u00e1nov\u00e9, nen\u00ed to zas tak \u0161patn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 by to cht\u011blo trochu ke\u010dupu, ale jinak je to v\u00fdborn\u00fd!“ \u0159ekl a p\u0159ik\u00fdvl. Tom se p\u0159iklonil bl\u00ed\u017e, nat\u00e1hnul. „Co?“ zeptal se podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Jenom kontroluju, jestli nejsi namol.“ \u0158ekl Tom sladce, v\u0161ichni se za\u010dali sm\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
19:43 Je\u017ei\u0161, j\u00e1 zapomn\u011bla! Koment\u00e1\u0159e v angli\u010dtin\u011b, samoz\u0159ejm\u011b, u\u017e se to nau\u010dte, kdy\u017e j\u00e1 jsem blb\u00e1 a zpom\u00edn\u00e1m na to… :o) Nep\u0159id\u011bl\u00e1vejte Lil.Katie pr\u00e1ci, a\u0165 m\u00e1 \u010das na p\u0159ekl\u00e1d\u00e1n\u00ed pov\u00eddky a nestr\u00e1v\u00ed \u017eivot na p\u0159ekladu va\u0161ich koment\u00e1\u0159\u016f, nebo tu bude jeden d\u00edl za \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed… vyrho\u017euju, co? Ale jinak to nejde, tak\u017ee anglicky! pa J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Majestrix<\/strong><\/div>\n
translate: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majestrix Je \u00fat\u011bk v\u00e1\u017en\u011b odpov\u011bd\u00ed? Ani n\u00e1pad. Gustav z\u00edral na dve\u0159e od v\u00fdtahu, doufal, \u017ee se Tom vr\u00e1t\u00ed, ale nestalo se. Byla to jeho vina, pokazil to. Oto\u010dil se a \u0161el hledat Georga, natrefil na n\u011bj po p\u00e1r metrech, vypadal zmaten\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[207],"tags":[],"class_list":["post-14855","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-makes-three"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14855","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14855"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14855\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14855"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14855"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14855"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}