{"id":14864,"date":"2009-04-03T18:30:00","date_gmt":"2009-04-03T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14830"},"modified":"2009-04-03T18:30:00","modified_gmt":"2009-04-03T17:30:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/03\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-1\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 1."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Po sklen\u011bn\u00fdch tabul\u00edch oken velk\u00e9 p\u0159epychov\u00e9 vily se spou\u0161t\u011bly siln\u00e9 provazce vody a co chv\u00edli protnulo vzduch oslepuj\u00edc\u00ed sv\u011btlo z\u00e1\u0159iv\u00e9ho blesku, plaz\u00edc\u00edho se po cel\u00e9 obloze. Ji\u017e n\u011bkolik\u00e1t\u00fd den vydatn\u011b lilo. Nebe bylo zahalen\u00e9 \u010dern\u00fdmi hust\u00fdmi mraky, kter\u00e9 se jako temn\u00e9 st\u00edny valily nad zbohatlickou \u010dtvrt\u00ed m\u011bsta New York. Takov\u00fd tady byl n\u00e1stup prvn\u00edho jarn\u00edho m\u011bs\u00edce. Uplakan\u00fd, \u0161ediv\u00fd, chladn\u00fd, v\u011btrn\u00fd a p\u0159edev\u0161\u00edm depresivn\u00ed. Jako by snad pan\u00ed zima \u00fap\u011bnliv\u011b sv\u00edrala v rukou \u017eezlo vl\u00e1dy a odm\u00edtala ho p\u0159edat jaru.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo to skli\u010duj\u00edc\u00ed. Na\u0161el se ale n\u011bkdo, komu to nikterak nevadilo. Naopak. Ta pl\u00edskanice jen podtrhovala stav, ve kter\u00e9m se nach\u00e1zela. Nepostr\u00e1daj\u00edc svou vzne\u0161enost a kr\u00e1su, st\u00e1la ml\u010dky u okna a pozorovala vrtochy p\u0159\u00edrody. A mo\u017en\u00e1 je ani nevn\u00edmala. Byla do sebe neobvykle pono\u0159en\u00e1 a ut\u00e1p\u011bla se ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. U\u017e n\u011bjakou dobu n\u011bco postr\u00e1dala. Ov\u0161em p\u0159ipustit si p\u0159ehmat? Nep\u0159ipadalo v \u00favahu. Ona nikdy nechybovala. Nav\u00edc m\u011bla pr\u00e1vo se zlobit a odvrhnout ji. Nebyla d\u00e1l hodna jej\u00ed p\u0159\u00edzn\u011b. Vzdala to. Nesplnila o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Slabo\u0161sk\u00e1 holka. Zavrhnut\u00ed si pln\u011b zaslou\u017eila.<\/p>\n<\/div>\n
Tak pro\u010d nad n\u00ed najednou tak moc uva\u017eovala? P\u0159em\u00fd\u0161lela, jak se asi m\u00e1, jak \u017eije? A na\u0161la si u\u017e za ni n\u00e1hradu? Nejv\u00edce ji popouzelo, \u017ee se nevyznala sama v sob\u011b. Na jednu stranu tu \u010dernovlasou holku nen\u00e1vid\u011bla, na stranu druhou se j\u00ed st\u00fdskalo. M\u011bla vztek sama na sebe. Na to, \u017ee se od n\u00ed nedok\u00e1\u017ee oprostit. Mo\u017en\u00e1 to byla jen dal\u0161\u00ed z\u00e1vislost na ji\u017e v po\u0159ad\u00ed druh\u00e9 \u017een\u011b v jej\u00edm \u017eivot\u011b. Tu prvn\u00ed nemilovala nikdy. T\u00edm si byla jist\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jako d\u00edt\u011b ano. To si spolu hr\u00e1valy a byly si sob\u011b rovn\u00e9. Ale posledn\u00ed roky? To ona v n\u00ed rozdm\u00fdchala v\u0161echny jej\u00ed \u0161patn\u00e9 vlastnosti, kter\u00e9 byly jinak hluboko ukryt\u00e9, proto\u017ee nikdy nedostaly p\u0159\u00edle\u017eitost se projevit.<\/div>\n
\n
Zloba, vztek, pomstychtivost, necitelnost a\u017e ledovost, egoismus. To byl jen zlomek toho, \u010d\u00edm okr\u00e1\u0161lila jej\u00ed osobnost.<\/p>\n<\/div>\n
A odvrhnout ji od sebe, jednodu\u0161e se distancovat a vysvobodit tak svou du\u0161i z jej\u00edho vlivu? To nedok\u00e1zala. Byla to p\u0159ece jej\u00ed vlastn\u00ed krev. Star\u0161\u00ed, zku\u0161en\u011bj\u0161\u00ed. V pubert\u011b to byl jej\u00ed vzor, kter\u00fd nekriticky obdivovala a vzhl\u00ed\u017eela k n\u00ed a\u017e s n\u00e1bo\u017enou \u00factou a respektem. Byla tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b n\u00e1dhern\u00e1, tolik jin\u00e1 ne\u017e ona. \u017d\u00e1dn\u00e1 ry\u0161avost ani nehezk\u00e9 pihy. M\u011bla ka\u0161tanov\u00e9 vlasy a sametovou ple\u0165 bez jedin\u00e9 vady. P\u0159esto si ale jejich rysy tv\u00e1\u0159e byly velmi podobn\u00e9. M\u00edt shodnou barvu vlas\u016f, lid\u00e9 by si je mohli spl\u00e9st s dvoj\u010daty, p\u0159esto si vedle n\u00ed v\u017edy p\u0159ipadala jako \u0161ed\u00e1 my\u0161ka.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno se ale pokazilo a sta\u010dil k tomu zlomek sekundy. Stala se z n\u00ed odpudiv\u011b vypadaj\u00edc\u00ed a strach nah\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed zr\u016fda, kter\u00e1 p\u0159estala vych\u00e1zet z domu, st\u00e1hla se do sebe a do jej\u00edho srdce se pomalu vkr\u00e1dala zatrpklost a krutost. Nebylo j\u00ed pomoci. A ona s nejv\u011bt\u0161\u00edm pot\u011b\u0161en\u00edm zas\u00e9vala ta hnilobn\u00e1 sem\u00ednka i do n\u00ed. V\u017edy\u0165 ona tam tak p\u0159eochotn\u011b kl\u00ed\u010dila. Zrz\u010dina bolest v dob\u011b, kdy ztratila d\u00edt\u011b, pro n\u011b byla p\u0159\u00edmo \u017eivnou p\u016fdou.<\/p>\n<\/div>\n
Promnula si sp\u00e1nky a unaven\u011b vzdychla. Venku se za\u010d\u00ednal zvedat je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed v\u00edtr. V\u0161imla si, \u017ee mal\u00e9 stromky v jejich rozlehl\u00e9 zahrad\u011b se pod jeho n\u00e1pory oh\u00fdbaj\u00ed a v\u011bt\u00e9vky praskaj\u00ed. Sly\u0161ela je snad i na\u0159\u00edkat. Nejrad\u011bji by zabo\u0159ila hlavu do dlan\u00ed a plakala s nimi. To ale nemohla. \u017d\u00e1dn\u00fd projev slabosti nebyl dovolen. Vysm\u00e1la by se j\u00ed. A ona si zvykla. Vlastn\u011b ji zocelila. M\u011bla by j\u00ed b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00e1. U\u017e si ani nevzpom\u00ednala, kdy naposledy se j\u00ed po tv\u00e1\u0159i skoulela n\u011bjak\u00e1 ta slza a k \u010demu vlastn\u011b? Je to p\u0159ece uboh\u00e9 a ned\u016fstojn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Trhla sebou, kdy\u017e pokoj, kter\u00fd byl pono\u0159en do ticha ru\u0161en\u00e9ho pouze bubnov\u00e1n\u00edm de\u0161t\u011b zvenku, protnul tich\u00fd, p\u0159esto dominanci vyza\u0159uj\u00edc\u00ed, temn\u00fd hlas.<\/div>\n
„N\u00e1dhera, \u017ee? Je to tak pohlcuj\u00edc\u00ed a fascinuj\u00edc\u00ed. V\u0161ichni se p\u0159ed n\u00edm schov\u00e1vaj\u00ed jak psi se sta\u017een\u00fdm ocasem.“ Sy\u010dela posm\u011b\u0161n\u011b. Mluvila o d\u011bn\u00ed venku, ale nesledovala ho. O\u010dima propalovala z\u00e1da zrzky, je\u017e se k n\u00ed zat\u00edm neodva\u017eovala oto\u010dit \u010delem. Nesn\u00e1\u0161ela tu tv\u00e1\u0159. Nikdy si na ni nedok\u00e1zala zvyknout a st\u00e1le v n\u00ed vyvol\u00e1vala strach.<\/div>\n
„Hmmm…“ Prot\u00e1hla ledabyle. \u017dena za n\u00ed se uchechtla. M\u011bla svou sestru prokouknutou a dok\u00e1zala t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159esn\u011b odhadnout, co se j\u00ed honilo hlavou.<\/div>\n
„Melancholie?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1…“ Odpov\u011bd\u011bla Ariana vyh\u00fdbav\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 bych \u0159ekla, \u017ee zcela ur\u010dit\u011b. Dokonce bych \u0159ekla mnohem v\u00edc…“<\/div>\n
„Nech\u00e1pu, o \u010dem to mluv\u00ed\u0161.“ Odbyla ji, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc up\u00ednat pohled do zahrady. Bylo to mnohem pohodln\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e se na ni nemusela d\u00edvat.<\/div>\n
„Ale ano… ta mal\u00e1 venkovanka… snad se ti nezastesklo?“<\/div>\n
„Nic ti do toho nen\u00ed.“ Prskla. Za\u010d\u00ednala toho m\u00edt tak akor\u00e1t dost. Vid\u011bla do n\u00ed. \u010cetla v n\u00ed, jako v otev\u0159en\u00e9 knize a to ji nep\u0159edstaviteln\u011b vyt\u00e1\u010delo. Nerv\u00f3zn\u011b za\u010dala poklep\u00e1vat nohou o podlahu a skous\u00e1vat si ret. Marn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lela, jak ut\u00e9ct z jej\u00edho dosahu. Nem\u011bla z\u00e1jem se s n\u00ed bavit na tohle t\u00e9ma.<\/div>\n
„\u017de ne? Tak moje mal\u00e1 sest\u0159i\u010dka se tr\u00e1p\u00ed a j\u00e1 se nem\u00e1m zaj\u00edmat? Bl\u00e1hov\u00e9 d\u00edt\u011b… nezapom\u00ednej, \u017ee jsi jedin\u00e1 moje starost.“<\/div>\n
„Na to se ned\u00e1 zapomenout.“<\/div>\n
„Ale no tak… na\u010d ta j\u00edzlivost? Ostatn\u011b nech\u00e1pu, pro\u010d se tady u\u017e\u00edr\u00e1\u0161. Ty u\u017e nev\u00ed\u0161, co jsem t\u011b u\u010dila?“<\/p>\n<\/div>\n
Ariana se k n\u00ed zpupn\u011b oto\u010dila a pohodila hlavou, sna\u017e\u00edc se tak dostat p\u00e1r neuk\u00e1zn\u011bn\u00fdch pramen\u016f vlas\u016f z obli\u010deje.<\/div>\n
„Promi\u0148. N\u011bkdy zapom\u00edn\u00e1m na tu tvou ob\u011btavou v\u00fdchovu…“<\/div>\n
„Ten t\u00f3n bych si vyprosila!“ Napomenula ji ost\u0159e. Arianin bojovn\u00fd postoj r\u00e1zem vyprchal a ve tv\u00e1\u0159i se j\u00ed usadil mnohem pokorn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz. „Tak se mi l\u00edb\u00ed\u0161. Hodn\u00e1 hol\u010di\u010dka. Ale te\u010f k v\u011bci. Kolikr\u00e1t jsem ti ji\u017e \u0159\u00edkala, \u017ee se nem\u00e1\u0161 vzd\u00e1vat, hmm? Prost\u011b si vezmi to, po \u010dem tou\u017e\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„A jak to m\u00e1m asi podle tebe ud\u011blat?“ Tmavovl\u00e1ska obr\u00e1tila o\u010di v sloup. Nudila ji neschopnost jej\u00ed sestry.<\/div>\n
„Ach, ty se snad nikdy neosamostatn\u00ed\u0161. Prost\u011b za n\u00ed je\u010f, ne? Je to prost\u00e9. Sta\u010d\u00ed odprosit, tv\u00e1\u0159it se kaj\u00edcn\u011b. Ona podlehne. O tom nepochybuji. Nav\u00edc m\u00e1m pro tebe stimul, kter\u00fd na tebe v\u017edycky zab\u00edral…“<\/div>\n
„A co by to jako m\u011blo b\u00fdt? Jestli mysl\u00ed\u0161 dal\u0161\u00ed s\u00e1zku, tak do toho nejdu. Cel\u00fd tenhle tv\u016fj v\u00fdmysl se s\u00e1zka\u0159en\u00edm mi obr\u00e1til \u017eivot vzh\u016fru nohama…“<\/p>\n<\/div>\n
O t\u0159i m\u011bs\u00edce d\u0159\u00edve<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
V\u00fdborn\u011b nalad\u011bn\u00fd jsem si v kuchyni broukal n\u011bjakou melodii a p\u0159ipravoval sn\u00eddani jak pro m\u011b, tak hlavn\u011b pro Toma. Povedlo se mi toti\u017e dnes vst\u00e1t d\u0159\u00edve ne\u017e jemu a tohle m\u011bla b\u00fdt takov\u00e1 men\u0161\u00ed kompenzace jeho nadm\u00edru pozorn\u00e9 a pe\u010dovatelsk\u00e9 p\u00e9\u010de, kterou m\u011b posledn\u00ed dny zahrnoval. Ob\u010das jsem se malilinko styd\u011bl, kdy\u017e tu kolem m\u011b l\u00edtal s hadrem na smet\u00e1ku, jen\u017ee pro m\u011b skute\u010dnost, \u017ee jsme nyn\u00ed spolu i jinak, ne\u017e jako brat\u0159i, nebyla d\u016fvodem za\u010d\u00edt se chovat odli\u0161n\u011b a znep\u0159\u00edjem\u0148ovat si \u017eivot \u00faklidem, va\u0159en\u00edm a jin\u00fdmi zbyte\u010dnostmi, kter\u00fdm se m\u016fj bratr najednou tak horliv\u011b v\u011bnoval. Bylo to absolutn\u011b zbyte\u010dn\u00e9. J\u00e1 ho nep\u0159estanu milovat jen proto, \u017ee se kolem m\u011b budou v\u00e1let pr\u00e1zdn\u00e9 krabice od pizzy, sem tam prolo\u017een\u00e9 na\u0161imi p\u00e1r dn\u00ed no\u0161en\u00fdmi svr\u0161ky. Vypadalo to tak tady v\u017edycky a ani jednomu z n\u00e1s to nevadilo. Zase na druhou stranu, pro\u010d ho z toho zrazovat, \u017ee? Ono ho to stejn\u011b za chv\u00edli p\u0159ejde. O tom jsem nepochyboval a v duchu jsem se bavil tajn\u00fdm tipov\u00e1n\u00edm, kdy ta chv\u00edle nastane.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u00e1\u00e1\u00e1, dobr\u00e9 r\u00e1no.“ Z\u00edvnul si hlasit\u011b Tom, pr\u00e1v\u011b se vykuliv\u0161\u00ed z pelechu.<\/div>\n
„Ahoj, Tomi.“ Zahodil jsem n\u016f\u017e, kter\u00fdm jsem zrovinka matlal na pl\u00e1tek toustov\u00e9ho chleba taven\u00fd s\u00fdr, a hrnul jsem se tomu skrz ospalky m\u017eouraj\u00edc\u00edmu medv\u00eddkovi v \u00fastrety a obdaroval ho kr\u00e1tkou sladkou pusinkou nejd\u0159\u00edv na \u010dum\u00e1\u010dek a hned potom na rt\u00edky, kter\u00fdm jsem se v\u011bnoval malinko d\u016fkladn\u011bji. „Jak ses vyspal?“ Zaj\u00edmal jsem se ihned, jakmile jsem skon\u010dil s na\u0161\u00edm rann\u00edm ol\u00edb\u00e1vac\u00edm ritu\u00e1lem.<\/div>\n
„Skv\u011ble.“ Ujistil m\u011b, usm\u00e1l se a znovu si z\u00edvnul, drbaj\u00edc se p\u0159i tom na b\u0159ichu.<\/div>\n
„M\u011bl by ses obl\u00e9ct. Moc teplo tu nen\u00ed.“ Doporu\u010dil jsem mu dobrosrde\u010dn\u011b, ale Tom se na m\u011b zakabonil.<\/div>\n
„Ty u\u017e se\u0161 jak m\u00e1ma. Kdyby mi byla zima, tak se asi p\u0159iobl\u00edknu, ne? Nejsem malej. Nav\u00edc tob\u011b se tohle nel\u00edb\u00ed?“ La\u0161kovn\u011b se m\u011b optal a p\u0159estal se mra\u010dit. Za\u010dal se ot\u00e1\u010det kolem sv\u00e9 osy, a kdy\u017e byl ke mn\u011b z\u00e1dy, vy\u0161pulil na m\u011b ten sv\u016fj vypracovanej zade\u010dek schovanej jen pod tenkou l\u00e1tkou tren\u00fdrek a p\u00e1rkr\u00e1t s n\u00edm na m\u011b zavrt\u011bl.<\/div>\n
„Hmm, ujde to.“ Odtu\u0161il jsem na oko nezaujat\u011b.<\/div>\n
„No po\u010dkej, j\u00e1 ti to p\u0159ipomenu, a\u017e se zase k n\u011bmu bude\u0161 l\u00edsat.“ D\u011blal ura\u017een\u00e9ho a zalo\u017eil si ruce na prsou. Ur\u010dit\u011b \u010dekal, \u017ee si ho budu udob\u0159ovat, ale to se chlapec p\u0159epo\u010d\u00edtal. Nechal jsem ho b\u00fdt, jen jsem se zasm\u00e1l jeho roztomil\u00e9 d\u011btinskosti, zavrt\u011bl nad n\u00edm hlavou a vr\u00e1til se k p\u0159\u00edprav\u011b j\u00eddla.<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli za mnou ml\u010dky post\u00e1val, ale nakonec mu to nedalo a p\u0159i\u0161el ke mn\u011b bl\u00ed\u017e. Zezadu m\u011b objal, polo\u017eil si bradu na moje rameno a pozoroval, co d\u011bl\u00e1m.<\/div>\n
„Tohle v\u0161echno sn\u00ed\u0161?“ Divil se mno\u017estv\u00ed toust\u016f, kter\u00e9 se vr\u0161ily na tal\u00ed\u0159i.<\/div>\n
„To je pro oba, mil\u00e1\u010dku.“<\/div>\n
„P\u00e1ni, ty mi chyst\u00e1\u0161 sn\u00eddani. J\u00e1 nevych\u00e1z\u00edm z \u00fa\u017easu.“ Musel jsem se znovu usm\u00e1t. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee mu tahle mali\u010dkost ud\u011bl\u00e1 radost. V\u016fbec, kdy\u017e tyhle drobn\u00e9 pozornosti u m\u011b nebyly tak \u00fapln\u011b zvykem. A ne snad proto, \u017ee bych je pro n\u011bj nebyl ochotn\u00fd d\u011blat. Jen\u017ee Tom byl tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b horliv\u00fd, \u017ee m\u011b v\u017edycky p\u0159edb\u011bhnul.<\/div>\n
„Tak si kousni. Snad ti bude chutnat.“ P\u0159istr\u010dil jsem mu k\u0159upav\u00fd pl\u00e1tek chleba bohat\u011b oblo\u017een\u00fd v\u0161emi pochutinami, kter\u00e9 m\u011bl r\u00e1d, k jeho pusin\u011b, kter\u00e1 mi pr\u00e1v\u011b fun\u011bla na ucho.<\/div>\n
„Hmm, vypad\u00e1 to dob\u0159e.“ Zamru\u010del, ale k ochutn\u00e1v\u00e1n\u00ed se n\u011bjak nem\u011bl. Zato jeho ruce, kter\u00e9 doposud nehnut\u011b spo\u010d\u00edvaly na m\u00e9m b\u0159ichu, si na\u0161ly cesti\u010dku pod m\u00e9 tri\u010dko a jeho nezbedn\u00e9 prst\u00edky m\u011b na n\u011bm za\u010daly lechtiv\u011b hladit.<\/div>\n
„Tak, Tomi… D\u011blej, jak dlouho to tu m\u00e1m je\u0161t\u011b dr\u017eet?“ Neodpov\u011bd\u011bl, vzal mi chl\u00e9b z ruky a polo\u017eil ho zp\u011bt na tal\u00ed\u0159 k ostatn\u00edm. „Ty nem\u00e1\u0161 hlad.“ Prohodil jsem zklaman\u011b.<\/div>\n
„Ale m\u00e1m… ale nejd\u0159\u00edv bych si cht\u011bl kousnout do tebe.“ Informoval m\u011b jednodu\u0161e a jal se mi krk zasyp\u00e1vat drobn\u00fdmi polibky. \u017de m\u011b to nenapadlo hned. U\u017e to jeho tulen\u00ed mi m\u011blo napov\u011bd\u011bt, co jen se mu to zase hon\u00ed hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak pros\u00edm, kousni si.“ Zaklonil jsem hlavu na stranu a umo\u017enil mu tak lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup k m\u00e9 citliv\u00e9 k\u016f\u017ei na krku. Nev\u00e1hal ani minutku a za\u010dal ji dr\u00e1\u017edit mnohem intenzivn\u011bji. Skous\u00e1val, l\u00edbal, hned na to jemn\u011b olizoval.<\/div>\n
„Hmm, m\u0148am. \u00da\u017easn\u00e1 sn\u00eddan\u011b.“ Pochvaloval si a ot\u00e1\u010del si m\u011b k sob\u011b \u010delem.<\/div>\n
„Chutn\u00e1? Tak si dej je\u0161t\u011b.“ Povzbuzoval jsem ho v duchu jeho hry a nastavoval mu sv\u00e1 \u00fasta. Pochopil, \u017ee tou\u017e\u00edm po jeho polibc\u00edch a p\u0159eochotn\u011b mi vyhov\u011bl. Nejd\u0159\u00edve mazliv\u011b laskal ka\u017ed\u00fd ret zvl\u00e1\u0161\u0165, a kdy\u017e usoudil, \u017ee bylo dost t\u00e9hle n\u011b\u017en\u00e9 p\u00e9\u010de, polibek prohloubil a na\u0161e jazyky se kone\u010dn\u011b setkaly ve v\u00e1\u0161niv\u00e9m tanci. Tatam byla pot\u0159eba j\u00eddla a za\u010dala se m\u011b zmoc\u0148ovat \u00fapln\u011b jin\u00e1. Bezd\u011b\u010dn\u011b jsem se kl\u00ednem natla\u010dil na ten jeho a p\u00e1rkr\u00e1t se o n\u011bj nedo\u010dkav\u011b ot\u0159el. Tom si m\u011b v m\u017eiku za pas k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl mnohem pevn\u011bji. Odtrhl jsem se od jeho rt\u016f a vzru\u0161en\u011b jsem vydechl.<\/p>\n<\/div>\n
„Ach, Tome. Sn\u011bz m\u011b cel\u00fdho… te\u010f hned.“ \u017d\u00e1dal jsem ho om\u00e1men\u011b. On se jen potuteln\u011b zaculil a st\u00e1hl ze m\u011b tri\u010dko.<\/div>\n
„A jak rychle t\u011b m\u00e1m j\u00edst? M\u00e1m si t\u011b vychutn\u00e1vat nebo rychle zhltnout?“ Up\u0159es\u0148oval si je\u0161t\u011b mou prosbu a na m\u00e9m obna\u017een\u00e9m hrudn\u00edku se sv\u00fdmi \u0161ikovn\u00fdmi prsty v\u011bnoval m\u00fdm pomalu tvrdnouc\u00edm bradavk\u00e1m.<\/div>\n
„Oh, rychle.“ Dostal jsem jen ze sebe stru\u010dn\u011b a znovu se mu vrhnul na rty. Vp\u00edjel jsem se do n\u011bj s obrovskou nal\u00e9havost\u00ed a netrp\u011bliv\u00fdmi pohyby p\u00e1nve jsem ho vyb\u00edzel ke sp\u011bchu. Nikdy d\u0159\u00edv bych si nepomyslel, \u017ee m\u011b p\u00e1r slov a spr\u00e1vn\u011b m\u00ed\u0159en\u00fdch dotek\u016f dok\u00e1\u017ee vyhecovat do takhle nep\u0159edstaviteln\u00e9 nep\u0159\u00ed\u010detnosti. Ji\u017e v tuhle chv\u00edli jsem m\u011bl pocit, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 vybuchnu. A on nav\u00edc je\u0161t\u011b tak opojn\u011b von\u011bl. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Jemn\u011b. P\u0159\u00edjemn\u011b vo\u0148avou\u010dk\u00fd byl pro m\u011b v\u017edycky, v jakoukoli denn\u00ed dobu, ale po r\u00e1nu to bylo jin\u00e9. Miloval jsem ten pocit, kdy\u017e jsem se k n\u011bmu mohl po probuzen\u00ed p\u0159itulit a nas\u00e1t tu jeho rozespalost a z\u00e1rove\u0148 sv\u011b\u017eest a odpo\u010datost, kter\u00e1 z n\u011bj s\u00e1lala. Byl tak h\u0159ejiv\u00fd, tak jemn\u00fd a \u010dist\u00fd. A hlavn\u011b to byl jen on. \u017d\u00e1dn\u00fd parf\u00e9m nav\u00edc, dokonce ani pot, kter\u00fd se na \u010dlov\u011bku usad\u00ed po dlouh\u00e9m dni.<\/p>\n<\/div>\n
V tuhle chv\u00edli stimuloval snad v\u0161echny moje smysly a j\u00e1 z toho \u0161\u00edlel. Poznal to na mn\u011b. Za tu chv\u00edli, kterou jsme spolu str\u00e1vili jako p\u00e1r, dok\u00e1zal p\u0159esn\u011b ur\u010dit, \u010deho si \u017e\u00e1d\u00e1m. Prozrazoval m\u011b zp\u016fsob m\u00e9ho vzdych\u00e1n\u00ed, roztou\u017een\u00e9ho fun\u011bn\u00ed, to, jak jsem slast\u00ed p\u0159iv\u00edral o\u010di nebo je naopak nech\u00e1val otev\u0159en\u00e9, chv\u011bn\u00ed t\u011bla a dal\u0161\u00ed mal\u00e9 indicie, kter\u00e9 se Tom u m\u011b, stejn\u011b jako j\u00e1 u n\u011bj, nau\u010dil s jistotou rozpozn\u00e1vat. A nyn\u00ed jsem m\u011bl v\u0161echny chloupky po t\u011ble velmi rychle stoupaj\u00edc\u00edm vzru\u0161en\u00edm a cht\u00ed\u010dem v pozoru. V\u00ed\u010dka pevn\u011b semknut\u00e1 a m\u00e9 vzdych\u00e1n\u00ed se dalo p\u0159irovnat a\u017e k pla\u010dtiv\u00e9mu st\u00e9n\u00e1n\u00ed a zaj\u00edk\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom m\u011b zbavil i tepl\u00e1k\u016f a vzal to rovnou i s boxerkami. Ty tolik nepot\u0159ebn\u00e9 kusy l\u00e1tky mi st\u00e1hnul z bok\u016f do p\u016fli stehen a odtud se u\u017e samovoln\u011b svezly a\u017e k m\u00fdm kotn\u00edk\u016fm. Vyt\u00e1hl jsem z t\u00e9 kupky l\u00e1tky i chodidla a jen, co jsem tak u\u010dinil, byl jsem Tomem vyzvednut na kuchy\u0148skou linku a nohy mi byly do \u0161iroka rozta\u017eeny.<\/p>\n<\/div>\n
„Trv\u00e1\u0161 na t\u00fd rychlosti? J\u00e1 si t\u011b toti\u017e hodl\u00e1m vychutnat.“ Smysln\u011b mi za\u0161eptal do ucha a mn\u011b se z hrdla vydralo snad a\u017e pod\u011b\u0161en\u00e9 zasku\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Tome, ne, pros\u00edm. Netrap m\u011b.“ \u017dadonil jsem, ale Tom nevypadal, \u017ee m\u00e9 n\u00e1\u0159ky m\u011bl v pl\u00e1nu br\u00e1t na z\u0159etel. Snad a\u017e nekone\u010dn\u011b dlouho l\u00edbal a l\u00edzal m\u00e9 bradavky a j\u00e1 se jen marn\u011b sna\u017eil natla\u010dit si jeho hlavu do kl\u00edna, kde jsem ji nyn\u00ed nejv\u00edce pot\u0159eboval. Nebylo mi to ale nic platn\u00e9. On si tvrdo\u0161\u00edjn\u011b ud\u00e1val tempo s\u00e1m. M\u011bl jsem chu\u0165 se na n\u011bj rozk\u0159i\u010det, ale ext\u00e1ze, kter\u00e1 se neust\u00e1le hromadila v m\u00e9m t\u011ble a kumulovala se v kl\u00edn\u011b, kter\u00fd za\u010d\u00ednal a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 bolet, mi to neumo\u017e\u0148ovala. Nebyl jsem schopn\u00fd zformovat jedin\u00e9 slovo. Jen jsem n\u011bm\u011b lapal po dechu a bezmocn\u011b s\u00edpal.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom dopracoval kone\u010dn\u011b a\u017e tam dol\u016f, nasadil snad je\u0161t\u011b pomalej\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup. Na \u00favod mi vtisknul drobn\u00fd polibek na \u0161pi\u010dku, na kter\u00e9 se u\u017e n\u011bjakou dobu t\u0159pytily prvn\u00ed kapi\u010dky v\u00e1\u0161n\u011b. Vystr\u010dil \u0161pi\u010dku jazyka z \u00fast a ze rt\u016f sl\u00edzl ten tro\u0161ek, kter\u00fd mu na nich ulp\u011bl. Zbytek rozet\u0159el palcem. Hlad\u00edc dlan\u00ed celou mou d\u00e9lku, sjel a\u017e dol\u016f a u ko\u0159ene obmotal postupn\u011b prst po prstu ruku kolem m\u00e9ho pulzuj\u00edc\u00edho penisu. Up\u0159en\u011b p\u0159i tom pozoroval ka\u017ed\u00e9 pohnut\u00ed mimick\u00fdch sval\u016f s m\u00e9m obli\u010deji a evidentn\u011b se topil v pocitu p\u0159evahy, kter\u00fd te\u010f nade mnou m\u011bl.<\/div>\n
„Ty jeden mizero… tohle si odsk\u00e1\u010de\u0161.“ Povedlo se mi s n\u00e1mahou ze sebe dostat t\u011bch p\u00e1r slov. Toma to ale jen pobavilo.<\/div>\n
„To se je\u0161t\u011b uvid\u00ed.“ \u0158ekl mnohozna\u010dn\u011b a jen co to do\u0159ekl, do\u010dkal jsem se pevn\u00e9ho stisku kolem sv\u00e9 chlouby. Absolutn\u011b jsem to ne\u010dekal. Vyk\u0159iknul jsem a hlava se mi zvr\u00e1tila nazad. Tom ho cel\u00e9ho promas\u00edroval a p\u00e1rkr\u00e1t z\u00e1p\u011bst\u00edm zapohyboval tam a zp\u011bt. Potom jsem znovu na sv\u00e9 \u0161pi\u010dce uc\u00edtil jeho rty. Tentokr\u00e1t m\u011b drobn\u011b nepusinkovaly, ale pustily m\u011b mezi sebe, d\u00e1l p\u0159es hradbu zub\u016f, a\u017e hluboko do tepla \u00fast. Mocn\u011b m\u011b s\u00e1l a pohyboval p\u0159i tom hlavou v pravideln\u00e9m a hlavn\u011b svi\u017en\u00e9m tempu. Tohle bylo ono. Na tohle jsem celou tu dobu \u010dekal. Nutilo m\u011b to k\u0159i\u010det a st\u00e9nat tak moc nahlas, a\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee by n\u00e1s snad p\u0159es st\u011bny bytu mohli sly\u0161et sousedi. Tom se ani nemusel sna\u017eit moc dlouho, vzhledem k tomu, jak m\u011b dok\u00e1zal vydr\u00e1\u017edit u\u017e v p\u0159edeh\u0159e. S posledn\u00edm t\u00e1hl\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm jsem dos\u00e1hl vrcholu a jakoby zd\u00e1lky ke mn\u011b dol\u00e9halo bratrovo spokojen\u00e9 pomlask\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Hmm, fakt skv\u011bl\u00e1 sn\u00eddan\u011b.“ Ujistil m\u011b, kdy\u017e opustil m\u016fj kl\u00edn a uv\u011bznil m\u011b op\u011bt ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Zabo\u0159il jsem mu obli\u010dej mezi rameno a krk a sna\u017eil se vyd\u00fdchat. Tom m\u011b konej\u0161iv\u011b hladil po z\u00e1dech a trp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e se trochu vzpamatuji.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b m\u00edt v sob\u011b.“ P\u00edpnul jsem vy\u010d\u00edtav\u011b, kdy\u017e u\u017e se m\u016fj tep dostal na p\u0159ijatelnou mez a d\u00fdchal jsem u\u017e tak\u00e9 o n\u011bco klidn\u011bji.<\/div>\n
„V\u0161ak bude\u0161. Neboj. To je\u0161t\u011b p\u0159ijde. Tohle si taky toti\u017e \u017e\u00e1d\u00e1 svoje.“ Kousek ode m\u011b poodstoupil a v\u00fdmluvn\u011b sklopil pohled, sm\u011bruj\u00edc tak ten m\u016fj do m\u00edst, kde se jeho tren\u00fdrky nadouvaj\u00edc\u00ed penis hl\u00e1sil tak\u00e9 o pozornost. „Ale nejd\u0159\u00edv mus\u00ed\u0161 taky n\u011bco zba\u0161tit ty.“ Pou\u010dil m\u011b, popadl z tal\u00ed\u0159e, povaluj\u00edc\u00edho se vedle n\u00e1s, toust, do kter\u00e9ho si nejd\u0159\u00edve kousnul on a zbytek p\u0159isunul bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Zakabonil jsem se.<\/div>\n
„J\u00e1 nechci! Chci tebe… hned!“ Prsknul jsem.<\/div>\n
„Tak to teda ne. Koukej bejt hodnej kluk, nebo u\u017e fakt dneska nic nebude.“<\/div>\n
„Se\u0161 sprostej vyd\u011bra\u010d, abys v\u011bd\u011bl.“ Oso\u010dil jsem se na n\u011bj naposledy, ale rad\u011bji jsem si poslu\u0161n\u011b kousl. Nehodlal jsem riskovat, \u017ee by splnil svoje v\u00fdhr\u016f\u017eky. Takhle do n\u00e1s nasoukal je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed dva pl\u00e1tky chleba, pak jsem byl je\u0161t\u011b nucen nap\u00edt se trochu jable\u010dn\u00e9ho d\u017eusu, kter\u00fd jsem m\u011bl na lince p\u0159ipraven\u00fd tak\u00e9 a n\u00e1sledn\u011b se u\u017e nade mnou smiloval.<\/p>\n<\/div>\n
Tentokr\u00e1t dokonce bez toho l\u00edn\u00e9ho protahov\u00e1n\u00ed a zdr\u017eov\u00e1n\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 i on u\u017e neodkladn\u011b pot\u0159eboval zbavit se p\u0159etlaku v kalhot\u00e1ch, kter\u00fdm m\u011b znovu vynesl na dal\u0161\u00ed cestu do oblak. Bylo to nezapomenuteln\u00e9 r\u00e1no pln\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b a l\u00e1skypln\u00fdch n\u011b\u017enost\u00ed. Byl jsem vrcholn\u011b spokojen\u00fd a p\u0159edev\u0161\u00edm uspokojen\u00fd. Vskutku \u00fachvatn\u00fd start do nov\u00e9ho dne, na kter\u00fd jsem se t\u011b\u0161il o to v\u00edc. \u010cekaly m\u011b toti\u017e dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edjemnosti spojen\u00e9 s klep\u00e1n\u00edm V\u00e1noc na dve\u0159e…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Po sklen\u011bn\u00fdch tabul\u00edch oken velk\u00e9 p\u0159epychov\u00e9 vily se spou\u0161t\u011bly siln\u00e9 provazce vody a co chv\u00edli protnulo vzduch oslepuj\u00edc\u00ed sv\u011btlo z\u00e1\u0159iv\u00e9ho blesku, plaz\u00edc\u00edho se po cel\u00e9 obloze. Ji\u017e n\u011bkolik\u00e1t\u00fd den vydatn\u011b lilo. Nebe bylo zahalen\u00e9 \u010dern\u00fdmi hust\u00fdmi mraky, kter\u00e9 se jako<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-14864","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14864","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14864"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14864\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14864"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14864"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14864"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}