{"id":14867,"date":"2009-04-03T17:00:00","date_gmt":"2009-04-03T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14833"},"modified":"2009-04-03T17:00:00","modified_gmt":"2009-04-03T16:00:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/03\/muj-pohadkovy-princ-1\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 1."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj zlat\u00ed\u010dka moje,<\/em><\/div>\n
slibovala jsem v\u00e1m na konci L\u00e1sky p\u0159ekvapen\u00ed. A sv\u016fj slib jsem dodr\u017eela. To p\u0159ekvapen\u00ed je moje nov\u00e1 pov\u00eddka. P\u0159edem bych cht\u011bla pod\u011bkovat Ladynce, kter\u00e1 m\u011b p\u0159ivedla na n\u00e1zev, kter\u00fd je pro m\u011b v\u017edycky nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed vym\u00fd\u0161let. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit, m\u016fj styl psan\u00ed se nem\u011bn\u00ed, tak\u017ee v\u0161ichni, kte\u0159\u00ed m\u00e1te r\u00e1di moje pov\u00eddky, se m\u016f\u017eete t\u011b\u0161it. O psan\u00ed koment\u016f v\u00e1m snad \u0159\u00edkat nemus\u00edm, to je samoz\u0159ejmost, ne?? xD Jinak se Rachelka na\u0161tve a bude bou\u0159e… \ud83d\ude00 No nic, kec\u016f bylo dost, tak\u017ee vzh\u016fru do toho \ud83d\ude00 Va\u0161e Rachel<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Z\u00e1\u0159iv\u00e9 slune\u010dn\u00ed paprsky osv\u00edtily ok\u00e9nko zata\u017een\u00e9 \u017ealuziemi. Chvilinku marn\u011b hledaly i tu nejmen\u0161\u00ed cesti\u010dku, kterou by se jim poda\u0159ilo nakouknout dovnit\u0159. Na pomoc jim p\u0159i\u0161lo dokonce i slun\u00ed\u010dko. Rejdilo sv\u00fdma slune\u010dn\u00edma kukadlama tak dlouho, dokud opravdu nena\u0161lo mezi \u017ealuziemi malou \u0161kv\u00edre\u010dku. Ihned vyslalo dol\u016f jednoho zlat\u00e9ho posl\u00ed\u010dka, a kdy\u017e vid\u011blo, jak pe\u010dliv\u011b vykon\u00e1v\u00e1 svou pr\u00e1ci, spokojen\u011b si promnulo ru\u010dky.<\/div>\n
A zat\u00edmco si slun\u00ed\u010dko \u0161lo za svou dal\u0161\u00ed prac\u00ed, tenk\u00fd prou\u017eek sv\u011btla se usadil sp\u00edc\u00edmu chlapci rovnou pod nosem. \u0160imral jej a polecht\u00e1val tak dlouho, dokud nezahl\u00e9dl dv\u011b ospal\u00e1 mandlov\u00e1 o\u010dka, kter\u00e1 se ihned rozz\u00e1\u0159ila a rty, kter\u00e9 se okam\u017eit\u011b zvlnily do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Tom se ze\u0161iroka usm\u00e1l a s \u00fasm\u011bvem zabo\u0159il nos\u00edk do pe\u0159iny. Kone\u010dn\u011b. Jak dlouho na tento den \u010dekal? S\u00e1m si to u\u017e ani nepamatoval a te\u010f to tak\u00e9 v\u011bd\u011bt necht\u011bl. Dnes se mu mo\u017en\u00e1 spln\u00ed jeho velk\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Rychle se pod\u00edval na bud\u00edk, kter\u00fd ukazoval osm hodin. Slun\u00ed\u010dko u\u017e za\u010d\u00ednalo sv\u00edtit na pln\u00e9 obr\u00e1tky.<\/div>\n
\n
Tom vstal, rozt\u00e1hl \u017ealuzie a otev\u0159el okno. \u010cerstv\u00fd rann\u00ed vzduch se mu okam\u017eit\u011b dostal do plic a jeho srd\u00ed\u010dko se roztlouklo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Na nic ne\u010dekal a vyt\u00e1hl ze sk\u0159\u00edn\u011b sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 XXL oble\u010den\u00ed. Kdyby byl Tom mo\u017en\u00e1 o deset let mlad\u0161\u00ed, ut\u00edkal by za svou maminkou do lo\u017enice a radost\u00ed by ji posk\u00e1kal. Ale te\u010f ne. Te\u010f jej to t\u00e1hlo n\u011bkam \u00fapln\u011b jinam. Potichou\u010dku otev\u0159el dve\u0159e a vyhl\u00e9dl na chodbu. V dom\u011b vl\u00e1dl klid, mamka Simone nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b spala a to se Tomovi te\u010f hodilo. Kolikr\u00e1t jej nachytala v tom pokoji. Tom pootev\u0159el dve\u0159e a ve\u0161el do m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla v horn\u00edm pat\u0159e hned vedle jeho pokoje. Byl to dal\u0161\u00ed pokoj. Kdyby do n\u011bj n\u011bkdo ciz\u00ed ve\u0161el, ur\u010dit\u011b by si \u0159ekl, \u017ee v n\u011bm n\u011bkdo bydl\u00ed. Ale nebylo to tak. I kdy\u017e byl kr\u00e1sn\u00fd a p\u011bkn\u011b vybaven\u00fd, uprost\u0159ed n\u011bj st\u00e1la jen jedna os\u016fbka, kter\u00e1 se v\u0161ak s \u00fasm\u011bvem rozhl\u00ed\u017eela kolem. Tom popo\u0161el bl\u00ed\u017e k posteli, posadil se na ni a prsty jemn\u011b p\u0159ejel po b\u00edl\u00e9 matraci. Pevn\u011b v\u011b\u0159il tomu, \u017ee tento pokoj u\u017e nebude pr\u00e1zdn\u00fd a opu\u0161t\u011bn\u00fd. \u017de v n\u011bm bude bydlet n\u011bkdo, koho si dnes s mamkou vyberou.<\/div>\n
A Tom si jej cht\u011bl vybrat. Odmali\u010dka tou\u017eil po alespo\u0148 jednom sourozenci, se kter\u00fdm by si mohl hr\u00e1t. Nejd\u0159\u00edv doufal, \u017ee bude m\u00edt br\u00e1\u0161ku, se kter\u00fdm by mohl prov\u00e1d\u011bt lecjak\u00e9 ro\u0161\u0165\u00e1rny. Jen\u017ee jak \u0161el \u010das d\u00e1l, jeho sen o br\u00e1\u0161kovi se pomalu rozpl\u00fdval. Z\u00e1vid\u011bl sv\u00fdm kamar\u00e1d\u016fm jejich sest\u0159i\u010dky, na kter\u00e9 nad\u00e1vali, ale kdy\u017e se ke kter\u00e9koli n\u011bkdo jen p\u0159ibl\u00ed\u017eil, dok\u00e1zali ji ochr\u00e1nit. Z\u00e1vid\u011bl v\u0161em d\u011btem, kter\u00e9 sv\u00fdmi zv\u011bdav\u00fdmi kukad\u00fdlky nakouk\u00e1valy do ko\u010d\u00e1rk\u016f sv\u00fdch maminek a se sm\u00edchem se \u0161klebily na sv\u00e9 mal\u00e9 br\u00e1\u0161ky a sest\u0159i\u010dky. On to nikdy nepoznal. V\u017edycky sed\u00e1val osam\u011bl\u00fd na p\u00edskovi\u0161ti a s\u00e1m si pl\u00e1cal kr\u00e1sn\u00e9 b\u00e1bovi\u010dky, ze kter\u00fdch v\u0161ak nem\u011bl pra\u017e\u00e1dnou radost. Nem\u011bl je komu uk\u00e1zat, s k\u00fdm se radovat. N\u011bkdy mamince, kter\u00e1 v\u0161ak byla od r\u00e1na do ve\u010dera v pr\u00e1ci, aby sebe a sv\u00e9ho mal\u00e9ho synka v\u016fbec u\u017eivila. Otec od nich ode\u0161el a tak z\u016fstali spolu sami. Nikdy si v\u0161ak nest\u011b\u017eovali. Spole\u010dn\u011b se zahrnovali l\u00e1skou, a i kdy\u017e byly za\u010d\u00e1tky t\u011b\u017ek\u00e9, v\u017edycky byli r\u00e1di za to, co maj\u00ed. Za ta l\u00e9ta vyrostl z Toma kr\u00e1sn\u00fd osmn\u00e1ctilet\u00fd chlapec, tatam byla jeho d\u011btsk\u00e1 tv\u00e1\u0159. Zm\u011bnila se k nepozn\u00e1n\u00ed, ale ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00e1 kukadla byla po\u0159\u00e1d stejn\u00e1. Tom\u016fv d\u011btsk\u00fd sen v\u0161ak nezmizel. I p\u0159esto, \u017ee Simone u\u017e neb\u00fdvala od r\u00e1na do ve\u010dera v pr\u00e1ci, tou\u017eil po sourozenci. Bylo mu jedno, jestli to bude br\u00e1\u0161ka, nebo sest\u0159i\u010dka, star\u0161\u00ed, nebo mlad\u0161\u00ed. Jedin\u00e9, co cht\u011bl, bylo starat se o n\u011bkoho a opatrovat jej. Nic v\u00edc si Tom nep\u0159\u00e1l. Jen to, aby tento pokoj u\u017e nikdy nebyl pr\u00e1zdn\u00fd.<\/div>\n
Jeho pohled se okam\u017eit\u011b sto\u010dil ke dve\u0159\u00edm, kdy\u017e usly\u0161el dole zvuk varn\u00e9 konvice.<\/div>\n
„Tome,“ zavolala Simone, zat\u00edmco se p\u0159ed zrcadlem asi u\u017e post\u00e9 p\u0159e\u010des\u00e1vala. Sn\u00eddan\u011b u\u017e byla nachystan\u00e1 na stole a ona \u010dekala na sv\u00e9ho jedin\u00e9ho synka, aby mohli co nejd\u0159\u00edve vyrazit do Berl\u00edna. M\u011bla v pl\u00e1nu je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 nezbytn\u011b nutn\u00e9 n\u00e1kupy, i kdy\u017e byla p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva d\u011btsk\u00e9ho domova. Cht\u011bla Tomovi vyhov\u011bt a adoptovat si n\u011bjak\u00e9 d\u00edt\u011b. Sama nem\u011bla p\u0159edstavu, jen doufala, \u017ee bude star\u0161\u00ed, p\u0159ibli\u017en\u011b v Tomov\u011b v\u011bku. P\u00e9\u010di o mal\u00e9 d\u00edt\u011b by ve sv\u00e9m v\u011bku asi nezvl\u00e1dla.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, mami,“ pozdravil ji Tom a posadil se na svou \u017eidli. \u0160\u0165astn\u011b se usm\u00e1l na sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 toasty a ihned se do jednoho zakousl. Simone se usm\u00e1la a kontrolovala si nutn\u00e9 v\u011bci ve sv\u00e9 kabelce.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, zlato. Tak co, jak se t\u011b\u0161\u00ed\u0161?“ vyzv\u00eddala a p\u0159isedla si k n\u011bmu.<\/div>\n
„Moc se t\u011b\u0161\u00edm,“ odv\u011btil Tom a natahoval se po dal\u0161\u00edm toastu, d\u00edvaj\u00edc se na Simone, kter\u00e1 ho s \u00fasm\u011bvem pohladila po nata\u017een\u00e9 ruce.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ p\u0159itakala mu a dolila si do b\u00edl\u00e9ho \u0161\u00e1lku k\u00e1vu.<\/div>\n
Bylo u\u017e asi p\u016fl des\u00e1t\u00e9 dopoledne, kdy\u017e kone\u010dn\u011b vyjeli z Magdeburku a odbo\u010dili na cestu sm\u011brem Berl\u00edn. Tom m\u011bl hlavu op\u0159enou o ok\u00fdnko a ani nevn\u00edmal letn\u00ed po\u010das\u00ed, kter\u00e9 prvn\u00ed \u010dervencov\u00fd den p\u0159in\u00e1\u0161el. V hlav\u011b se mu st\u00e1le dokole\u010dka om\u00edlaly jedny a ty sam\u00e9 ot\u00e1zky. Jak\u00e9 tam budou d\u011bti? A jak star\u00e9? Opravdu si tam najdu n\u011bjak\u00e9ho sourozence? Br\u00e1\u0161ku nebo sest\u0159i\u010dku?<\/em><\/div>\n
D\u00edky sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m si ani nev\u0161iml, \u017ee u\u017e jsou na m\u00edst\u011b. Upozornila ho na to a\u017e Simone.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e jsme tady, Tome,“ drcla do n\u011bj, a kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee nesp\u00ed, vystoupila z auta a rozhl\u00e9dla se kolem. Ta budova vypadala u\u017e na prvn\u00ed pohled velmi p\u011bkn\u011b a \u00fatuln\u011b. Tom zav\u0159el dve\u0159e od auta a napravil si k\u0161iltovku. Za t\u011bmi zdmi je mo\u017en\u00e1 n\u011bkdo, kdo se stane \u010dlenem jejich ne\u00fapln\u00e9 rodiny. N\u00e1sledoval mamku k velk\u00fdm kovov\u00fdm dve\u0159\u00edm, kde je o\u010dek\u00e1vala jak\u00e1si star\u0161\u00ed d\u00e1ma. U\u017e z d\u00e1lky se na n\u011b usm\u00edvala a jen co do\u0161li bl\u00ed\u017e, nat\u00e1hla svou pravou ruku.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, jsem Meierov\u00e1, \u0159editelka domova. Vy budete nejsp\u00ed\u0161 pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, kterou tu o\u010dek\u00e1v\u00e1m,“ usm\u00e1la se a m\u011b\u0159ila si Simone i Toma zkoumav\u00fdm pohledem. Simone j\u00ed ruku podala.<\/div>\n
„Ano, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b a tohle je m\u016fj syn Tom,“ mrkla na Toma, kter\u00fd si s d\u00e1mou tak\u00e9 pot\u0159\u00e1sl rukou. Pan\u00ed Meierov\u00e1 se usm\u00e1la.<\/div>\n
„Tak co, p\u016fjdeme se pod\u00edvat na ty na\u0161e d\u011bti\u010dky?“ vychrlila na n\u011b a ani ne\u010dekala na odpov\u011b\u010f. Simone i Tom ji n\u00e1sledovali dlouhou spletitou cestou n\u011bkolika chodeb, kter\u00e9 se zd\u00e1ly b\u00fdt nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9. Kone\u010dn\u011b se zastavili p\u0159ed jedn\u011bmi v\u011bt\u0161\u00edmi dve\u0159mi. Pan\u00ed Meierov\u00e1 se na n\u011b oto\u010dila.<\/div>\n
„Tak, toto je n\u00e1\u0161 spole\u010densk\u00fd s\u00e1l, kde se v\u0161ichni na\u0161i chr\u00e1n\u011bnci pravideln\u011b sch\u00e1zej\u00ed. Zrovna maj\u00ed do ob\u011bda volnou hodinu, kde si d\u011blaj\u00ed, co je bav\u00ed. M\u016f\u017eete se na n\u011b pod\u00edvat, a kdy\u017e se v\u00e1m n\u011bkdo bude l\u00edbit…“ nedo\u0159ekla a m\u00edsto toho jim otev\u0159ela dve\u0159e s\u00e1lu.<\/p>\n<\/div>\n
Simone i Tom vstoupili a z\u016fstali p\u0159ekvapen\u011b st\u00e1t. V m\u00edstnosti panovala neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 v\u0159ava a r\u00e1mus, jak se v\u0161echny d\u011bti bavily po sv\u00e9m. P\u00e1r z nich z\u016fstalo na nezn\u00e1m\u00e9 civ\u011bt, v\u011bt\u0161ina v\u0161ak pokra\u010dovala ve sv\u00e9 z\u00e1bav\u011b. V\u0161ichni byli r\u016fzn\u011b sta\u0159\u00ed, velc\u00ed i mal\u00ed, huben\u00ed i tlust\u00ed. Jedno v\u0161ak m\u011bli spole\u010dn\u00e9. Schopnost d\u011blat binec i hluk. Simone se na Toma oto\u010dila.<\/div>\n
„Zlato, zat\u00edm si to tu prohl\u00e9dni, mus\u00edm se pan\u00ed Meierov\u00e9 zeptat na p\u00e1r v\u011bc\u00ed, ano?“ pohladila jej po tv\u00e1\u0159i a oto\u010dila se na \u0159editelku, kter\u00e1 st\u00e1la za n\u00ed. Tom postupn\u011b p\u0159ik\u00fdvl a vydal se nap\u0159\u00ed\u010d s\u00e1lem. Jen co v\u0161ak popo\u0161el p\u00e1r krok\u016f, narazilo do jeho nohy prudkou rychlost\u00ed auto na ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed. Tom se oto\u010dil. Zhruba p\u011btilet\u00fd kluk se \u017ev\u00fdka\u010dkou v puse jej popl\u00e1cal po rameni.<\/div>\n
„Sorry, vole,“ za\u017evejkal a zmizel pry\u010d. Tom byl zklaman\u00fd. Jeho sen se rozplynul b\u011bhem n\u011bkolika minut. Ani nechodil d\u00e1l. Nedovedl si p\u0159edstavit, \u017ee by m\u011bl n\u011bkoho takov\u00e9ho doma. Kdy\u017e zkusil s n\u011bk\u00fdm nav\u00e1zat \u0159e\u010d, bu\u010f jej doty\u010dn\u00fd ignoroval, nebo jej zpra\u017eil n\u011bjak\u00fdmi pozn\u00e1mkami. Tohle Tom ne\u010dekal. P\u0159edstavoval si tohle v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak. Pomalu se vzd\u00e1val sv\u00e9ho snu, sv\u00e9ho p\u0159\u00e1n\u00ed. Zam\u00ed\u0159il zp\u011bt k mamce, kter\u00e1 se je\u0161t\u011b bavila s pan\u00ed Meierovou. Nevn\u00edmal je v\u0161ak. Jeho pozornost toti\u017e upoutalo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Sp\u00ed\u0161 n\u011bkdo. Ten n\u011bkdo sed\u011bl \u00fapln\u011b vzadu v kout\u011b, a jakmile se jeho mandlov\u00e9 o\u010di st\u0159etly s t\u011bmi Tomov\u00fdmi, rychle sklopil pohled.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Ahoj zlat\u00ed\u010dka moje, slibovala jsem v\u00e1m na konci L\u00e1sky p\u0159ekvapen\u00ed. A sv\u016fj slib jsem dodr\u017eela. To p\u0159ekvapen\u00ed je moje nov\u00e1 pov\u00eddka. P\u0159edem bych cht\u011bla pod\u011bkovat Ladynce, kter\u00e1 m\u011b p\u0159ivedla na n\u00e1zev, kter\u00fd je pro m\u011b v\u017edycky nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed vym\u00fd\u0161let. Douf\u00e1m, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-14867","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14867","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14867"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14867\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14867"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14867"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14867"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}