{"id":14890,"date":"2009-04-01T15:30:00","date_gmt":"2009-04-01T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14856"},"modified":"2009-04-01T15:30:00","modified_gmt":"2009-04-01T14:30:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/04\/01\/byl-jednou-jeden-ucitel-6\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 6."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
„O tom jsem s tebou pr\u00e1v\u011b cht\u011bl mluvit\u2026“<\/div>\n
\u00dasm\u011bv mi zmrzl na rtech, z jeho hlasu \u010di\u0161el smutek. Odml\u010del se.<\/div>\n
„Jak\u2026jak to mysl\u00ed\u0161?“ N\u011bkolikr\u00e1t se nadechl, d\u00e1val si na\u010das s odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„Tome\u2026 mus\u00edme p\u0159estat.“ Vyvalil jsem o\u010di.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Vyhrkl jsem. „V\u017edy\u0165 jsme je\u0161t\u011b ani neza\u010dali!“ Jeho o\u010di se zalily slzami.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Tome, j\u00e1 v\u00edm\u2026 nem\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt, to je\u2026 nep\u0159\u00edpustn\u00e9. Nem\u016f\u017eeme tolik riskovat. Nejlep\u0161\u00ed bude\u2026 kdy\u017e ka\u017ed\u00fd p\u016fjdeme svou\u2026 cestou\u2026“ Jedna slza mu stekla po tv\u00e1\u0159i a\u017e k brad\u011b a uk\u00e1pla n\u011bkam dol\u016f, do tmy. Druh\u00e1 se na jeho tv\u00e1\u0159i zastavila. Nat\u00e1hl jsem ruku a cht\u011bl ji set\u0159\u00edt, ale Bill uhnul. „Tome\u2026 mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b\u2026“<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t jsem zamrkal, abych zahnal slzy. Ne, Bille, m\u011b nerozbre\u010d\u00ed\u0161. M\u011b ne. J\u00e1 jsem\u2026 j\u00e1 nebudu bre\u010det, ne p\u0159ed tebou.<\/em> Chv\u00edli jsem na n\u011bj je\u0161t\u011b z\u00edral. Koukal do zem\u011b, vid\u011bl jsem, jak se chv\u011bje, jak ml\u010d\u00ed\u2026 Prudk\u00fdm pohybem jsem se vyhoupl na nohy a rozb\u011bhl se ulic\u00ed pry\u010d. Na druhou stranu ne\u017e bydl\u00edm, bylo mi to ale jedno. Zahnul jsem doprava a dal\u0161\u00ed ulic\u00ed doleva.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo mi jedno, kam b\u011b\u017e\u00edm, hlavn\u011b co nejd\u00e1l odsud. Od n\u011bj. Od toho mal\u00e9ho, \u0161pinav\u00e9ho zr\u00e1dce. Pry\u010d\u2026 zastavil jsem. Najednou. Uprost\u0159ed cesty. P\u0159estal jsem si ot\u00edrat slzy a jen jsem tam st\u00e1l, ztuhle st\u00e1l a z\u00edral kamsi za horizont. Jak\u00e9si sv\u011btlo se mi vloudilo do zorn\u00e9ho pole, \u00fapln\u011b m\u011b oslnilo, sly\u0161el jsem motor, k\u0159ik a sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed brzd. N\u011bkdo m\u011b popadl za ruk\u00e1v a odvlekl z dosahu – te\u010f u\u017e stoj\u00edc\u00edho – auta.<\/div>\n
\n
„Se\u0161 blbej?“ Je\u010dela ta \u017eena. „Mohla jsem t\u011b zab\u00edt!“ Tup\u011b jsem na ni z\u00edral, ani jsem nev\u011bd\u011bl, jak vypad\u00e1. „Hej, ty idiote, vn\u00edm\u00e1\u0161?“ Dala mi facku. Slabou. Ale neza\u010dal jsem reagovat. „Se\u0161 o\u017eralej nebo co?“ Zat\u0159\u00e1sla mnou. Kolena se pode mnou podlomila, slo\u017eil jsem se na chodn\u00edk. „Chce\u0161 n\u011bkam hodit?“ P\u0159id\u0159epla si ke mn\u011b. Nepohnul jsem se. „Tak si tady klidn\u011b chc\u00edpni o\u017eralo.“ Bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed od auta, startov\u00e1n\u00ed, sv\u011btla se ztratila a kraj se op\u011bt zahalil do tmy.<\/p>\n<\/div>\n
Rozt\u0159\u00e1sl jsem se. Tichem se rozlehl zvuk zvonu, odb\u00edjej\u00edc\u00edho druhou hodinu rann\u00ed. Ten zvuk na chv\u00edli p\u0159eru\u0161il moje tich\u00e9 vzlyky. Na krk mi dopadalo n\u011bco studen\u00e9ho, za chv\u00edli mi do\u0161lo, \u017ee pr\u0161\u00ed. P\u0159eto\u010dil jsem se na z\u00e1da. Nev\u00edm, jak dlouho jsem tam z\u016fstal. Le\u017eel jsem na z\u00e1dech na studen\u00e9m, mokr\u00e9m a \u0161pinav\u00e9m chodn\u00edku, oble\u010den\u00ed jsem m\u011bl za chv\u00edli \u00fapln\u011b prom\u00e1\u010den\u00e9, t\u0159\u00e1sl jsem se zimou, a p\u0159esto jsem st\u00e1le z\u00edral do tmy na spodn\u00ed stran\u011b m\u00fdch o\u010dn\u00edch v\u00ed\u010dek a nechal chladnou vodu kapat do m\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch \u00fast. Mo\u017en\u00e1 jsem i na chv\u00edli usnul, mohlo to b\u00fdt p\u00e1r minut, nebo n\u011bkolik hodin. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b jsem byl pln\u011b p\u0159i v\u011bdom\u00ed, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo vyt\u00e1hl na nohy. O\u010di jsem ale st\u00e1le dr\u017eel zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„Hej!“ N\u011bkdo m\u011b profackoval a podr\u017eel mi hlavu rovn\u011b. „Hej!“ Pomalu jsem otev\u0159el o\u010di. P\u0159ed sebou jsem uvid\u011bl kulat\u00fd obli\u010dej s jasn\u00fdma zelen\u00fdma o\u010dima. Z v\u011bt\u0161\u00ed vzd\u00e1lenosti jsem pak uvid\u011bl cel\u00e9ho mu\u017ee. Byl mal\u00fd, lehce obtloustl\u00fd a na sob\u011b m\u011bl uniformu. Po\u010dkat, uniformu?! A j\u00e9. „Kone\u010dn\u011b. Jak dlouho tu, pros\u00edm t\u011b, takhle le\u017e\u00ed\u0161?“ Pokr\u010dil jsem rameny, moc dob\u0159e to ale ne\u0161lo. Byl jsem \u00fapln\u011b ztuhl\u00fd. Zaost\u0159il jsem na okol\u00ed. Bylo u\u017e sv\u011btlo. Je\u2026 r\u00e1no? Mo\u017en\u00e1 hodn\u011b brzo r\u00e1no. Hrozn\u00e1 zima, pr\u00e1zdn\u00e9 ulice a ticho, naru\u0161ovan\u00e9 jen monologem policisty, kter\u00fd jsem sice nevn\u00edmal, ale kter\u00fd m\u011b \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc obt\u011b\u017eoval. „Tak poj\u010f\u2026“ Zakon\u010dil svoji \u0159e\u010d a ne\u017e jsem se nad\u00e1l, sed\u011bl jsem na zadn\u00edm sedadle policejn\u00edho vozu, jen\u017e kli\u010dkoval silnicemi nezn\u00e1mo kam. Takhle v\u00fd\u0159e\u010dn\u00e9ho \u010dlov\u011bka jsem je\u0161t\u011b v \u017eivot\u011b nevid\u011bl. V tomto p\u0159\u00edpad\u011b sp\u00ed\u0161 nesly\u0161el. Nevn\u00edmal jsem ani jedno slovo. Nejeli jsme dlouho. Za chv\u00edli zastavil a vystoupil. U n\u011bjak\u00e9ho domu zazvonil a chv\u00edli s n\u011bk\u00fdm mluvil. Zachytil jsem jen \u00fatr\u017eky, bolela m\u011b hlava a v\u0161echno se se mnou to\u010dilo. „-opravdu? To-„<\/div>\n
„-ale ne-„<\/div>\n
„-zabiju!“<\/div>\n
„-klid, on-„<\/div>\n
Jeden z t\u011bch hlas\u016f byl policista a druh\u00fd jak\u00e1si pom\u011brn\u011b hysterick\u00e9 \u017eena. Ona vyhro\u017eovala, \u017ee n\u011bkoho zabije, on ji nejsp\u00ed\u0161 uklid\u0148oval, moc jsem toho ale nepochytil. Jej\u00ed hlas mi byl n\u011bjak\u00fd pov\u011bdom\u00fd, stejn\u011b jako ten d\u016fm. Nemohl jsem se na nic soust\u0159edit. V\u00edm jen, \u017ee se otev\u0159ely dve\u0159e a pak m\u011b n\u011bkdo vyt\u00e1hl z auta. U\u017e jsem se celkem dr\u017eel na nohou. Tv\u00e1\u0159 t\u00e9 \u017eeny jsem vn\u00edmal jen rozmazan\u011b. K\u0159i\u010dela na m\u011b. Nesly\u0161el jsem, co \u0159\u00edk\u00e1, v\u0161e spl\u00fdvalo v jak\u00e9si dlouh\u00e9, nesouvisl\u00e9 slovo. Pak m\u011b n\u011bkdo popadl v podpa\u017e\u00ed a n\u011bkam m\u011b vedli. C\u00edtil jsem, jak ze m\u011b miz\u00ed oble\u010den\u00ed, za chv\u00edli mi bylo teplo a za\u010d\u00ednal jsem se uklid\u0148ovat. Kone\u010dn\u011b jsem poznal tu \u017eenu.<\/div>\n
„Mami?“ Zachrapt\u011bl jsem. Oto\u010dila se na m\u011b, tv\u00e1\u0159ila se nevra\u017eiv\u011b.<\/div>\n
„Spi. Promluv\u00edme si o tom pozd\u011bji.“ Odpov\u011bd\u011bla \u00fase\u010dn\u011b a ode\u0161la, nezapomn\u011bla za sebou pr\u00e1sknout dve\u0159mi. Vymr\u0161til jsem se do sedu. Byl jsem v posteli ve sv\u00e9m pokoji. Docela r\u00e1d bych spal, ale n\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee nesm\u00edm. Op\u0159el jsem se o d\u0159ev\u011bnou pelest postele, nohy jsem si p\u0159it\u00e1hl k t\u011blu a obemkl je rukama. Bylo mi jedno, \u017ee jsem nah\u00fd. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi za\u010daly znovu st\u00e9kat slzy, skrz m\u00e9 popraskan\u00e9 rty se ale neprodral jedin\u00fd vzlyk. Za chv\u00edli se otev\u0159ely dve\u0159e, vid\u011bl jsem Denise. Kdy\u017e si m\u011b v\u0161iml, zarazil se.<\/div>\n
„Ehm\u2026m\u016f\u017eu?“<\/div>\n
„Pro\u010d bys nemohl, poslu\u017e si.“ Ve\u0161el a zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„J\u00e1 jen jestli neru\u0161\u00edm.“<\/div>\n
„Te\u010f je to i tv\u016fj pokoj.“ Pokr\u010dil rameny a sehnul se ke sv\u00e9mu batohu. Chv\u00edli se v n\u011bm p\u0159ehraboval, pak si cosi str\u010dil do kapsy a p\u00e1trav\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Roze\u0161la se s tebou?“ Nech\u00e1pal jsem nic.<\/div>\n
„Kdo?“<\/div>\n
„Ta holka, se kterou t\u011b vid\u011bla tvoje m\u00e1ma.“<\/div>\n
„Kter\u00e1 holka?“ Po\u0159\u00e1d jsem to nech\u00e1pal. „Jak kter\u00e1, ty jich m\u00e1\u0161 v\u00edc? Ta \u010dernovl\u00e1ska v \u010derven\u00e9 bund\u011b, kterou vid\u011bla tvoje m\u00e1ma s tebou p\u0159ed domem.“ Kone\u010dn\u011b mi to docvaklo. M\u00e1ma si myslela, \u017ee Bill je holka! A jako by to docvaklo nahlas, zeptal se Dennis: „Nebo to nebyla holka?“<\/div>\n
„Byla to holka.“ Rozhodl jsem se v\u0161echno podstatn\u00e9 pop\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu. Z toho se dostane\u0161.“ Do\u0159ekl a ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
-Pond\u011bl\u00ed, 9:53 r\u00e1no-<\/div>\n
-Bill-<\/div>\n
Po posledn\u00edm hlubok\u00e9m n\u00e1dechu jsem otev\u0159el dve\u0159e t\u0159\u00eddy. Hluk uvnit\u0159 okam\u017eit\u011b umlkl a \u017e\u00e1ci si stoupli. Nevid\u011bl jsem p\u0159es n\u011b na Toma. Dnes jsem se nal\u00ed\u010dil o n\u011bco v\u00edc ne\u017e obvykle, aby nikdo nepoznal, \u017ee jsem probre\u010del t\u00e9m\u011b\u0159 celou ned\u011bli. D\u011bsil jsem se okam\u017eiku, kdy se budu muset Tomovi pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Bude m\u011b nen\u00e1vid\u011bt, v\u00edm to. Ve\u0161el jsem do t\u0159\u00eddy a vyzval \u017e\u00e1ky, aby se posadili. Naskytl se mi pohled na pr\u00e1zdnou prvn\u00ed lavici. Tom nikde, Andreas nikde. Zabloudil jsem o\u010dima k posledn\u00ed lavici v \u0159ad\u011b uprost\u0159ed. Sed\u011bl tam samotn\u00fd Andreas a vypadal dost sklesle. Posadil jsem se za katedru a nalistoval p\u0159\u00edslu\u0161nou str\u00e1nku v t\u0159\u00eddn\u00ed knize. „Slu\u017eba? Johnsonnov\u00e1, chyb\u00ed n\u011bkdo?“ Jana Johnsonnov\u00e1 se postavila. „Pane profesore, chyb\u00ed Kaulitz.“ Zapsal jsem jeho jm\u00e9no do kolonky a vedle ud\u011blal svislou \u010d\u00e1rku. Chyb\u00ed. To nen\u00ed mo\u017en\u00e9\u2026 jak to, \u017ee chyb\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
-N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed pond\u011bl\u00ed, 9:58 r\u00e1no-<\/div>\n
-Bill-<\/div>\n
Tom u\u017e dneska ur\u010dit\u011b ve \u0161kole bude. Mus\u00edm si s n\u00edm promluvit. Ve\u0161el jsem do t\u0159\u00eddy. Za chv\u00edli jsem se od Johnsonnov\u00e9, kter\u00e1 m\u011bla slu\u017ebu dal\u0161\u00ed t\u00fdden kv\u016fli nepo\u0159\u00e1dku ve t\u0159\u00edd\u011b, jak m\u011b informovala n\u011bm\u010din\u00e1\u0159ka Musilov\u00e1, dozv\u011bd\u011bl, \u017ee chyb\u00ed Kaulitz. Nasadil jsem neutr\u00e1ln\u00ed t\u00f3n. „Andreasi, nev\u00edte, co je s Tomem?“ Andreas zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Pr\u00fd je nemocn\u00fd. Nebere mi mobil. Je to divn\u00e9. V\u00edte, on nebyl sedm let nemocn\u00fd.“ Jeho hlas zn\u011bl n\u011bjak pla\u010dtiv\u011b. Um\u00ednil jsem si, \u017ee za Tomem mus\u00edm zaj\u00edt. Kdy\u017e o tom tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm\u2026 dneska mi odpadli \u0161es\u0165\u00e1ci a po nich u\u017e m\u00e1m volno, zb\u00fdv\u00e1 tedy odu\u010dit tuhle hodinu a mohu j\u00edt. Nebo \u017ee bych\u2026<\/div>\n
„Co byste tomu \u0159ekli, kdybyste m\u011bli volnou hodinu?“ Ze t\u0159\u00eddy se ozval j\u00e1sot. „Mus\u00edm si n\u011bco za\u0159\u00eddit. Ale budete tu hodn\u00ed. Jestli ne, dozv\u00edm se to. A pak byste u\u017e s ni\u010d\u00edm takov\u00fdm nemohli nikdy po\u010d\u00edtat. Jasn\u00e9?“ Svorn\u011b p\u0159ikyvovali. Usm\u00e1l jsem se na n\u011b, popadl kabelku a vytratil se ze t\u0159\u00eddy. U Toma doma jsem byl jenom jednou, od \u010dajovny bych ale tu cestu mohl naj\u00edt. Tady to bylo doprava, ano, tenhle d\u016fm si pamatuji. Tak\u017ee d\u00e1l. Kudy te\u010f? Zkus\u00edm to je\u0161t\u011b rovn\u011b. Ano, tohle je ta ulice. V\u00fdborn\u011b. Zb\u00fdv\u00e1 naj\u00edt d\u016fm. Vzpomn\u011bl jsem si na dotazn\u00edk. Bylo v n\u011bm spoustu informac\u00ed. Vyt\u00e1hl jsem z ta\u0161ky slo\u017eku a chv\u00edli se v n\u00ed p\u0159ehraboval, a\u017e jsem na\u0161el ten spr\u00e1vn\u00fd pap\u00edr. \u010c\u00edslo sedm. Tak, a jsem tu. Vzhl\u00e9dl jsem k oknu jeho pokoje. V\u00edm, \u017ee tam m\u00e1 pokoj, ukazoval mi ho. Jen okno zvenku, zat\u00edm. Nat\u00e1hl jsem ruku ke zvonku, vtom jsem se zarazil. J\u00e1 nev\u00edm, m\u00e1m? Kdy\u017e jsem odch\u00e1zel ze \u0161koly, byl jsem pevn\u011b rozhodnut\u00fd, ale te\u010f v\u00e1h\u00e1m\u2026 ano, mysl\u00edm, \u017ee bych m\u011bl. N\u011bkdo to Tomovi \u0159\u00edct mus\u00ed. \u0158\u00edct mu, \u017ee se omlouv\u00e1m. \u017de m\u011b to mrz\u00ed. Tak\u017ee\u2026 jde se na to. N\u00e1dech, v\u00fddech<\/em>\u2026 Nat\u00e1hl jsem ruku a zazvonil. Asi za p\u016fl minuty se otev\u0159ely dve\u0159e a ven vy\u0161la asi \u010dty\u0159icetilet\u00e1 \u017eena. Podez\u00edrav\u011b si m\u011b zm\u011b\u0159ila.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, je doma Tom?“ P\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Je nemocn\u00fd. Pust\u00edm t\u011b d\u00e1l, ale jsem zrovna na odchodu. Tom je u sebe. Tref\u00ed\u0161 tam?“ P\u0159ik\u00fdvl jsem. Nem\u016f\u017ee b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e9 to naj\u00edt. Ve\u0161el jsem do domu a Tomova m\u00e1ma ode\u0161la. V chodb\u011b se rozhostilo ticho. Soust\u0159e\u010f se, Bille. Tak\u017ee je to naho\u0159e\u2026 vy\u0161lapal jsem schody a octl se v dlouh\u00e9 chodb\u011b. P\u00e1ni, to je ale velk\u00fd d\u016fm. Proch\u00e1zel jsem kolem asi p\u011bti stejn\u00fdch dve\u0159\u00ed z tmav\u00e9ho d\u0159eva a za\u010d\u00ednal jsem si zoufat. Jak jen to najdu? Za\u010dal jsem ale brzo. Na konci chodby byly posledn\u00ed dve\u0159e, na nich\u017e visela pap\u00edrov\u00e1 cedulka s n\u00e1pisem „Tady je Tomovo – klepat!!“ Pousm\u00e1l jsem se a zaklepal. Nikdo neodpov\u011bd\u011bl, zaklepal jsem tedy znovu a chv\u00edli vy\u010dk\u00e1val. Nic. Promi\u0148, Tome, mus\u00edm to risknout, te\u010f u\u017e se nem\u016f\u017eu oto\u010dit a vr\u00e1tit. Otev\u0159el jsem dve\u0159e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana „O tom jsem s tebou pr\u00e1v\u011b cht\u011bl mluvit\u2026“ \u00dasm\u011bv mi zmrzl na rtech, z jeho hlasu \u010di\u0161el smutek. Odml\u010del se. „Jak\u2026jak to mysl\u00ed\u0161?“ N\u011bkolikr\u00e1t se nadechl, d\u00e1val si na\u010das s odpov\u011bd\u00ed. „Tome\u2026 mus\u00edme p\u0159estat.“ Vyvalil jsem o\u010di. „Co\u017ee?“ Vyhrkl jsem.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-14890","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14890","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14890"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14890\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14890"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14890"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14890"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}