{"id":14904,"date":"2009-03-30T17:00:00","date_gmt":"2009-03-30T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14870"},"modified":"2009-03-30T17:00:00","modified_gmt":"2009-03-30T16:00:00","slug":"kruh-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/30\/kruh-5\/","title":{"rendered":"Kruh 5."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sobota – den t\u0159et\u00ed<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Ponurou \u0161edou chodbou proch\u00e1zela star\u0161\u00ed \u017eena v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti, kter\u00e1 za sebou vezla poj\u00edzdn\u00fd z\u00e1v\u011bs. Za z\u00e1v\u011bsem \u0161la pomal\u00fdm krokem \u010dernovlas\u00e1 d\u00edvka v nemocni\u010dn\u00edm oble\u010den\u00ed s pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem. Byla bos\u00e1, a kdy\u017e proch\u00e1zeli kolem m\u00edstnost\u00ed s televiz\u00ed, zastavila se tak, \u017ee j\u00ed z\u00e1v\u011bs uvolnil v\u00fdhled na obrazovku. D\u00e1vali tam zrovna n\u011bjak\u00fd z\u00e1bavn\u00fd po\u0159ad, nicm\u00e9n\u011b j\u00ed se roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di strachy. To kv\u016fli televizi um\u0159ela jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dka. To z obrazovky vy\u0161el on<\/em>\u2026<\/div>\n
„Becco!“ ozval se mil\u00fd, ale d\u016frazn\u00fd hlas jej\u00ed o\u0161et\u0159ovatelky, kter\u00e1 j\u00ed vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u00fdhled zakryla z\u00e1v\u011bsem. „Poj\u010f. U\u017e tam budeme.“<\/div>\n
S p\u0159ejet\u00edm z\u00e1v\u011bsu p\u0159es jej\u00ed zorn\u00e9 pole, jako by se j\u00ed do mozku op\u011bt vkradla pl\u00ed\u017eiv\u00e1 mlha, kter\u00e1 ji donutila nevn\u00edmat cokoliv kolem sebe. Poslu\u0161n\u011b vyrazila za o\u0161et\u0159ovatelkou, ani\u017e by to v\u011bdom\u011b zaznamenala. Nevn\u00edmala, jak ji sestra odvedla do jedn\u00e9 men\u0161\u00ed m\u00edstnosti ke stolu, u n\u011bho\u017e sed\u011bl dredat\u00fd \u010dlov\u011bk s nerv\u00f3zn\u00edm pohledem.<\/div>\n
„Nech\u00e1m v\u00e1s o samot\u011b,“ upozornila je sestra na sv\u016fj odchod. Dosud toti\u017e nezapomn\u011bla na Tom\u016fv nal\u00e9hav\u00fd v\u00fdraz, kdy\u017e ji p\u0159i p\u0159\u00edchodu prosil, aby mohl b\u00fdt s Beccou chv\u00edli bez dozoru. Necht\u011bl toti\u017e, aby jejich rozhovor sly\u0161el kdokoliv jin\u00fd. T\u011bm \u0159e\u010dem o videokazet\u011b a jej\u00edch zhoubn\u00fdch schopnostech za\u010d\u00ednal skute\u010dn\u011b v\u011b\u0159it a necht\u011bl, aby si p\u0159\u00edpadn\u00ed poslucha\u010di jejich hovoru vydedukovali, jakou kazetu si maj\u00ed do videa pustit. Te\u010f tu naproti n\u011bmu Becca sed\u011bla a on doufal, \u017ee mu prozrad\u00ed n\u011bjak\u00e9 zd\u00e1nliv\u00e9 drobnosti, kter\u00e9 mu pomohou odhalit z\u00e1hadu tajemn\u00e9 kazety\u2026 a tajemn\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
\n
„Becco\u2026 jak Katie um\u0159ela?“<\/div>\n
Becca se ani nehnula. Jenom up\u0159en\u011b hled\u011bla na Toma a jako by skrz n\u011bj.<\/div>\n
„Becco\u2026“<\/div>\n
Op\u011bt \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce.<\/div>\n
„Mluvila o kazet\u011b, vi\u010f?“<\/div>\n
Teprve p\u0159i t\u011bhlech slovech sebou d\u00edvka trhla a kone\u010dn\u011b vypadala, \u017ee Toma p\u0159ed sebou zaznamenala.<\/div>\n
„Katie ji vid\u011bla, vi\u010f?“ pokra\u010doval Tom. „Katie se b\u00e1la! Z n\u011b\u010deho musela m\u00edt strach. A ty v\u00ed\u0161, z \u010deho, Becco.“<\/div>\n
Podle d\u00edv\u010dina skeln\u00e9ho pohledu to vypadalo, \u017ee op\u011bt ztratila o Toma z\u00e1jem. Povzdechl si, vypadalo to, \u017ee a\u0165 se sna\u017e\u00ed sebev\u00edc, mnoho v\u011bt z Beccy nedostane. Zkusil posledn\u00ed \u0161anci. Naklonil se k n\u00ed a uchopil ji za ruku.<\/div>\n
„Becco, pros\u00edm, \u0159ekni mi to. J\u00e1 to pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt!“<\/div>\n
Post\u0159ehl, jak se Becca up\u0159en\u011b zni\u010dehonic zahled\u011bla do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pozn\u00e1te to. On v\u00e1m to uk\u00e1\u017ee,“ \u0159ekla tich\u00fdm, velice plach\u00fdm hlasem, kter\u00fd byl st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u00fd.<\/div>\n
Tom svra\u0161til obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Kdo on?“<\/div>\n
„Te\u010f ne!“ zavrt\u011bla hlavou Becca. Jemn\u011b Tomovi op\u011btovala stisk ruky. „Za \u010dty\u0159i dny.“<\/div>\n
A Tom zd\u011b\u0161en\u011b zaznamenal, jak mu vtiskla do dlan\u011b jeho vlastn\u00ed palec tak, aby zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed prsty ukazovaly zcela jasnou \u010dty\u0159ku – po\u010det dn\u00ed, kter\u00fd podle hlasu v telefonu zb\u00fdval do konce jeho \u017eivota\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Se sv\u011b\u0161enou hlavou ode\u0161el z bl\u00e1zince a p\u0159em\u00fd\u0161lel o kazet\u011b. N\u011bjak mu ne\u0161lo na rozum, pro\u010d byly v Gustavov\u011b p\u0159ehr\u00e1va\u010di vid\u011bt i jin\u00e9 momenty, ne\u017e byly na samotn\u00e9m z\u00e1znamu, kdy\u017e se na n\u011bj poprv\u00e9 d\u00edval. Rozhodl se, \u017ee zajde do jednoho centra, o n\u011bm\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee umo\u017e\u0148uje kompletn\u00ed prozkoum\u00e1n\u00ed nahr\u00e1vek. T\u0159eba tam bude mo\u017en\u00e9 rozt\u00e1hnout obraz natolik, aby post\u0159ehl, co se bokem ukr\u00fdv\u00e1. Uv\u00edtala ho tam sice mlad\u00e1, ale velice stroh\u00e1 sle\u010dna, bud\u00edc\u00ed od pohledu respekt. Bez me\u0161k\u00e1n\u00ed Toma odvede do zvl\u00e1\u0161tn\u00ed m\u00edstnosti, kde jsou nejmodern\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edstroje.<\/div>\n
„Nemus\u00edte se ob\u00e1vat,“ informovala ho sle\u010dna. „Chod\u00ed n\u00e1m sem hodn\u011b lid\u00ed, kte\u0159\u00ed maj\u00ed nap\u0159\u00edklad archivn\u00ed z\u00e1znamy, a ty z\u00e1znamy jsou mnohdy v opravdu p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m stavu. Ale tyhle na\u0161e ma\u0161inky dok\u00e1\u017eou z\u00e1zraky. Uk\u00e1\u017eou v\u00e1m ka\u017ed\u00fd detail, kter\u00fd na t\u00e9 kazet\u011b je. Bu\u010fte k nim n\u011b\u017en\u00fd, ob\u010das zlob\u00ed. Tady jsou jednotliv\u00e1 tla\u010d\u00edtka na ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed. Pauza, Play, Tisk\u2026 Tak\u017ee\u2026 na co se chyst\u00e1te koukat?“<\/div>\n
Toma zasko\u010dila smr\u0161\u0165 jej\u00edch slov. M\u011bl co d\u011blat, aby si to v\u0161echno zapamatoval. Nicm\u00e9n\u011b posledn\u00ed ot\u00e1zka ho pon\u011bkud rozladila. P\u0159ece j\u00ed nebude vykl\u00e1dat, \u017ee hodl\u00e1 koukat na smrtonosn\u00fd z\u00e1znam! Up\u0159en\u011b se na ni zad\u00edval.<\/div>\n
„Ka\u017edop\u00e1dn\u011b se chci d\u00edvat s\u00e1m<\/em>,“ zd\u016fraznil posledn\u00ed slovo. „V\u00e1\u017en\u011b,“ dodal, kdy\u017e se sle\u010dna k odchodu nem\u011bla.<\/div>\n
„No\u2026 no pros\u00edm,“ odfrkla po chv\u00edli a s ura\u017een\u00fdm v\u00fdrazem hrd\u011b odkr\u00e1\u010dela z m\u00edstnosti, p\u0159i\u010dem\u017e neopomn\u011bla po\u0159\u00e1dn\u011b bouchnout dve\u0159mi.<\/p>\n<\/div>\n
Tom je\u0161t\u011b chv\u00edli po\u010dkal, aby m\u011bl jistotu, \u017ee doopravdy ode\u0161la, a teprve potom str\u010dil kazetu do videa. P\u0159emotal ji na za\u010d\u00e1tek a pustil ji. Up\u0159en\u011b hled\u011bl na z\u00e1znam a cokoliv ho n\u011bjak upoutalo, to si vytiskl. Samoz\u0159ejm\u011b mezi v\u00fdtisky nechyb\u011bl ani odraz chlapce v zrcadle. Tom uchopil pap\u00edr, kter\u00fd vyt\u00e1hl z tisk\u00e1rny, a rozn\u011b\u017en\u011ble se na chlapce zad\u00edval. Jeho dlouhat\u00e1nsk\u00e9 vlasy musely b\u00fdt ur\u010dit\u011b na dotek jako nejjemn\u011bj\u0161\u00ed hedv\u00e1b\u00ed, a\u010dkoliv byly jejich kone\u010dky zacuchan\u00e9. Tro\u0161ku ho d\u011bsila ta mrtvoln\u011b bled\u00e1 k\u016f\u017ee, spolu s nemocni\u010dn\u00ed ko\u0161il\u00ed podtrhovala dojem, jako by byl hoch velice nemocn\u00fd, ale t\u0159eba to bylo jenom \u0161patn\u011b vyfocen\u00e9, podle Toma tomu stvo\u0159en\u00ed nic nechyb\u011blo, jen bylo tak osam\u011bl\u00e9 a jakoby smutn\u00e9. St\u00e1le nerozpoznal barvu \u010dern\u011b lemovan\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 byly z valn\u00e9 v\u011bt\u0161iny zakryty vlasy. Jsou \u0161ed\u00e9, hn\u011bd\u00e9 nebo zelen\u00e9?<\/div>\n
Ani\u017e by si toho v\u0161iml, p\u0159ibli\u017eoval se obli\u010dejem k pap\u00edru \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, a\u017e se rty t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkal vyti\u0161t\u011bn\u00e9ho obr\u00e1zku. Srdce mu bu\u0161ilo jako na poplach, a\u010dkoliv se p\u0159ed n\u00edm v\u00fdtvor tisk\u00e1rny t\u00e9m\u011b\u0159 rozpl\u00fdval, jak byl bl\u00edzko. Tom zrychlen\u011b d\u00fdchal. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale m\u011bl pocit, \u017ee z toho pap\u00edru, z m\u00edst, kde byla podoba chlapce, n\u011bco vyza\u0159uje\u2026 N\u011bco mezi smrteln\u00fdm chladem\u2026 a v\u00e1\u0161nivou horkost\u00ed. Skoro ani nezaznamenal, jak jeho prav\u00e1 ruka bezd\u011b\u010dn\u011b vklouzla pod kalhoty a sev\u0159ela penis. Sta\u010dilo p\u00e1r nau\u010den\u00fdch pohyb\u016f a up\u0159en\u00fd pohled na chlapce, aby Tom poc\u00edtil velikou \u00falevu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Teprve potom se vzpamatoval a uv\u011bdomil si, kv\u016fli \u010demu tady vlastn\u011b je. Lehce pol\u00edbil pap\u00edr t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ho opatrn\u011b odlo\u017eil, a op\u011bt se zad\u00edval na obrazovku. Op\u011bt se chopil kole\u010dka, kter\u00e9 roztahovalo obraz na nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017enou m\u00edru, a m\u00edsto za\u0161edl\u00e9ho okraje zdi spat\u0159il dal\u0161\u00ed str\u00e1nku, na kterou ho u\u017e ale kazeta odm\u00edtala pustit. Tom se v\u0161ak necht\u011bl vzd\u00e1t bez boje. To\u010dil tla\u010d\u00edtkem \u010d\u00edm d\u00e1l siln\u011bji\u2026 a\u017e spat\u0159il skalnat\u00fd \u00fates, ty\u010d\u00edc\u00ed se nad rozbou\u0159en\u00fdm mo\u0159em\u2026 a na n\u011bm maj\u00e1k.<\/div>\n
„Maj\u00e1k,“ vydechl Tom ti\u0161e. M\u011bl dojem, \u017ee ho pozn\u00e1v\u00e1, ale te\u010f si zrovna nedok\u00e1zal vybavit jeho jm\u00e9no ani m\u011bste\u010dko, u n\u011bho\u017e se maj\u00e1k vyp\u00edn\u00e1.<\/div>\n
Vytiskl si i tento obr\u00e1zek, najednou ale usly\u0161el vysok\u00fd kv\u00edliv\u00fd vzduch. P\u0159\u00edstroj se zasekl\u2026 to bylo ur\u010dit\u011b to, p\u0159ed \u010d\u00edm ho varovala ta sle\u010dna. Sna\u017eil se mechaniku n\u011bjak rozproudit, ale ne\u0161lo to.<\/div>\n
„Hal\u00f3?“ zavolal do repr\u00e1\u010dku, vedouc\u00edho do kancel\u00e1\u0159e. „Je tam n\u011bkdo? M\u00e1m tady probl\u00e9m.“<\/div>\n
Najednou se ale obraz znovu rozb\u011bhl. V z\u00e1b\u011bru byl pr\u00e1v\u011b \u00fates se stromem, nad n\u00edm\u017e krou\u017eil drav\u00fd pt\u00e1k. Tomovi se v\u0161ak n\u011bco nezd\u00e1lo. Naklonil se bl\u00ed\u017e\u2026 a rozeznal m\u00edsto dravce mouchu. Vypadala tak \u017eiv\u011b, tak re\u00e1ln\u011b. Opatrn\u011b k n\u00ed nat\u00e1hl rozechv\u011bl\u00e9 prsty\u2026 a skute\u010dn\u011b uc\u00edtil jej\u00ed blanit\u00e1 k\u0159id\u00e9lka. Vyt\u00e1hl mouchu z obrazovky, p\u0159ekvapen\u011b sleduj\u00edc, jak kmit\u00e1 no\u017ei\u010dkami. Nech\u00e1pal, jak ji mohl vyt\u00e1hnout, kdy\u017e byla sou\u010d\u00e1st\u00ed z\u00e1znamu. Nato se mu ale to mal\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko vysmeklo a rozlet\u011blo se pry\u010d\u2026 a Tom netu\u0161il, \u017ee se mu z nosn\u00ed d\u00edrky zni\u010dehonic spustila krev.<\/div>\n
Z transu ho probral a\u017e p\u0159\u00edchod stroh\u00e9 sle\u010dny.<\/div>\n
„Pot\u0159ebujete n\u011bco?“ zeptala se znud\u011bn\u00fdm hlasem, najednou se j\u00ed ale tro\u0161ku roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di, kdy\u017e pozvedla ruku k nosu. „M\u00e1te tady\u2026 n\u011bco.“<\/div>\n
Tom p\u0159ejel h\u0159betem sv\u00e9 ruky pod nosem\u2026 a spat\u0159il otisk sv\u00e9 vlastn\u00ed tepl\u00e9 krve. Vyt\u0159e\u0161til o\u010di, sebral pap\u00edry, vyt\u00e1hl kazetu a beze slova, jenom s vyd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem se rozeb\u011bhl dom\u016f\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Sobota – den t\u0159et\u00ed Ponurou \u0161edou chodbou proch\u00e1zela star\u0161\u00ed \u017eena v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti, kter\u00e1 za sebou vezla poj\u00edzdn\u00fd z\u00e1v\u011bs. Za z\u00e1v\u011bsem \u0161la pomal\u00fdm krokem \u010dernovlas\u00e1 d\u00edvka v nemocni\u010dn\u00edm oble\u010den\u00ed s pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem. Byla bos\u00e1, a kdy\u017e proch\u00e1zeli kolem m\u00edstnost\u00ed s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[216],"tags":[],"class_list":["post-14904","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kruh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14904","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14904"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14904\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14904"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14904"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14904"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}