{"id":14906,"date":"2009-03-30T16:00:00","date_gmt":"2009-03-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14872"},"modified":"2009-03-30T16:00:00","modified_gmt":"2009-03-30T15:00:00","slug":"jsi-moje-laska-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/30\/jsi-moje-laska-38\/","title":{"rendered":"Jsi moje l\u00e1ska 38."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom st\u00e1l a up\u0159en\u011b z\u00edral na osobu, kter\u00e9 se ihned, jak ho uvid\u011bla, vykouzlil na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. Jen Tom v\u0161ak v\u011bd\u011bl, jak je hran\u00fd, jak je strojen\u00fd. \u017de v n\u011bm nen\u00ed ani \u0161petka up\u0159\u00edmn\u00e9 radosti, \u017ee sv\u00e9ho syna zase vid\u00ed. O krok ustoupil dozadu p\u0159ed otcovou n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tome, tak r\u00e1d t\u011b zase vid\u00edm,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a sna\u017eil se tv\u00e1\u0159it co nejp\u0159\u00edjemn\u011bji. Cht\u011bl Tom\u016fv domek za ka\u017edou cenu. Kde by tak\u00e9 jinde byl, kdy\u017e se v\u0161echny jeho pen\u00edze tak rychle rozkut\u00e1lely za ve\u010dery str\u00e1ven\u00e9 za barem, za noci, kdy jedna d\u00edvka st\u0159\u00eddala druhou. Postupn\u011b p\u0159ich\u00e1zel o v\u0161echno. A pr\u00e1v\u011b proto te\u010f spol\u00e9hal na sv\u00e9ho syna. Nech\u00e1pav\u011b se d\u00edval na Toma, kter\u00fd od n\u011bj za\u010dal ustupovat sm\u011brem k Billovi. Bill st\u00e1l jako opa\u0159en\u00fd. Sv\u00e9ho otce nikdy nevid\u011bl, a kdy\u017e mu o n\u011bm Tom n\u011bkolikr\u00e1t vypr\u00e1v\u011bl, uznal, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt p\u011bkn\u00fd gr\u00e1zl. Vzedmula se v n\u011bm vlna vzteku. Nejd\u0159\u00edv se s Tomem poh\u00e1d\u00e1, nech\u00e1 ho \u00fapln\u011b osamocen\u00e9ho a najednou p\u0159ijede jakoby nic a usm\u00edv\u00e1 se, jako by snad minulost neexistovala.<\/p>\n<\/div>\n
A p\u0159esn\u011b tak to c\u00edtil i Tom. Vzpomn\u011bl si na jejich posledn\u00ed a z\u00e1rove\u0148 i nejv\u011bt\u0161\u00ed h\u00e1dku. Tenkr\u00e1t na n\u011bj otec v tom nejv\u011bt\u0161\u00edm z\u00e1chvatu vzteku vyk\u0159ikl, \u017ee u\u017e jej nikdy nechce vid\u011bt. Tom zat\u0159epal hlavou a z\u00e1rove\u0148 se pod\u00edval do o\u010d\u00ed otci, kter\u00fd se na n\u011bj po\u0159\u00e1d strojen\u011b usm\u00edval. Tom u\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee nep\u0159ijel jen tak, pod\u00edvat se na syna. Na to ho znal a\u017e moc dob\u0159e. N\u011bco pot\u0159eboval.<\/div>\n
\n
„Pro\u010d jsi p\u0159ijel?“ vyslovil tu jednoduchou ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mu v hlav\u011b zformulovala hned, jen co otce uvid\u011bl. Pan Kaulitz se po\u0159\u00e1d nep\u0159est\u00e1val usm\u00edvat.<\/div>\n
„P\u0159ece za tebou, kdy\u017e jsme se tak dlouho nevid\u011bli. Ale tak\u00e9..,“ odml\u010del se a sklopil o\u010di k zemi. „Pot\u0159eboval bych ten tv\u016fj domek, co jsem ti tu za\u0159\u00eddil. Nast\u011bhoval bych se tam a bydlel tam s tebou, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ znovu se pokusil o \u00fasm\u011bv, ale Tom\u016fv chladn\u00fd p\u0159\u00edstup jej malinko rozohnil. Tom ledabyle pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Klidn\u011b se tam nast\u011bhuj a bydli si tam s k\u00fdm chce\u0161, j\u00e1 bydl\u00edm tady,“ pronesl klidn\u00fdm hlasem a neuniklo mu, jak otec zamrkal.<\/div>\n
„To bych taky r\u00e1d v\u011bd\u011bl, co tu vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161. Tady tv\u016fj domov nen\u00ed a nikdy nebude,“ zd\u016fraznil slovo nikdy a pohledem sjel Simone, kter\u00e1 rad\u011bji sklopila pohled. Necht\u011bla se s n\u00edm h\u00e1dat, v\u011bd\u011bla, jak dok\u00e1\u017ee b\u00fdt hrub\u00fd a jak tvrd\u00e1 je jeho ruka, kdy\u017e je v z\u00e1chvatu zlosti. A Tom to v\u011bd\u011bl tak\u00e9. A pr\u00e1v\u011b proto se te\u010f cht\u011bl otci postavit \u010delem a ne jen hr\u00e1t hodn\u00e9ho chlape\u010dka, kter\u00fd ho poslouchal na slovo.<\/div>\n
„Je to m\u016fj domov. M\u00e1m tu mamku a tak\u00e9 br\u00e1\u0161ku. Na\u0161el jsem tu l\u00e1sku a pochopen\u00ed, tys mi je nikdy nedal,“ malinko zv\u00fd\u0161il hlas, ale po\u0159\u00e1d se je\u0161t\u011b dr\u017eel. Cht\u011bl otci kone\u010dn\u011b \u0159\u00edct to v\u0161echno, cht\u011bl mu \u0159\u00edct, jak stra\u0161n\u00e9 byly ty noci, kdy se jako mal\u00fd s\u00e1m b\u00e1l v post\u00fdlce a mal\u00fdmi d\u011btsk\u00fdmi ru\u010di\u010dkami si st\u00edral slzy strachu, kter\u00e9 mu tekly po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch. Nikdy na to nezapomn\u011bl. Vy\u010d\u00edtav\u00fdm pohledem shl\u00ed\u017eel na otce, kter\u00e9mu se do tv\u00e1\u0159\u00ed nahrnula \u010derve\u0148.<\/div>\n
„A to, \u017ee jsem t\u011b vychoval, to je snad vzduch? V\u011bnoval jsem ti ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj \u010das,“ t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl a op\u0159el se o k\u0159eslo. Tomovy o\u010di se zlostn\u011b zasv\u00edtily a mo\u017en\u00e1 se v nich zalesklo i zklam\u00e1n\u00ed a slzy. Popo\u0161el bl\u00ed\u017e k otci.<\/div>\n
„\u010cas? Mysl\u00ed\u0161 t\u011bch p\u00e1r minut, co jsi m\u011b odvezl do \u0161kolky, potom pro m\u011b p\u0159ijel a hned nato si odjel, proto\u017ee pr\u00fd m\u00e1\u0161 moc pr\u00e1ce? Nikdy jsi mi ne\u0159ekl, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d. V\u017edycky pro tebe byla p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed pr\u00e1ce, d\u011bvky a mejdany. Dokonce ani te\u010f jsi nep\u0159ijel kv\u016fli mn\u011b. P\u0159ijel jsi proto, \u017ee ti do\u0161ly pen\u00edze, ne proto, \u017ee jsi m\u011b cht\u011bl vid\u011bt. Tak hloup\u00fd zase nejsem!“ sykl mu do tv\u00e1\u0159e a tisknul ruce v p\u011bst. Nesn\u00e1\u0161el p\u0159etv\u00e1\u0159ku a otcovy fale\u0161n\u00e9 l\u017ei. Dokonce ani po dvou letech, co se nevid\u011bli, mu nedok\u00e1zal odpustit jeho chov\u00e1n\u00ed a jeho sobeckost.<\/p>\n<\/div>\n
Pan Kaulitz se rozohnil do b\u011bla. Takhle drze se k n\u011bmu Tom nikdy nechoval, nau\u010dil jej poslouchat na slovo, Tom mu nikdy neodmluvil. P\u0159ekvapen\u00edm m\u00e1lem otev\u0159el pusu doko\u0159\u00e1n, ale z\u00e1rove\u0148 jej za\u010dal ovl\u00e1dat vztek.<\/div>\n
„P\u0159ijel jsem se nast\u011bhovat za tebou do tv\u00e9ho domku a te\u010f najednou p\u0159ijedu a najdu t\u011b tady. Nem\u00e1\u0161 tu co d\u011blat!!“ zak\u0159i\u010del na n\u011bj a u\u017e u\u017e nap\u0159ahoval ruku, ale Tom ji prudce chytil ve vzduchu a st\u00e1hnul ji dol\u016f. Domem se rozlehl Simonin v\u00fdk\u0159ik a Bill\u016fv tich\u00fd vzlyk. Sledovali jejich po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed a byli p\u0159ipraveni kdykoli zas\u00e1hnout. I Bill, a\u010dkoli se nikdy neum\u011bl pr\u00e1t, byl ochoten za svou l\u00e1sku bojovat. Nen\u00e1vist, kterou k otci c\u00edtil, byla v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. Sledoval Toma, kter\u00fd zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, m\u00fdl\u00ed\u0161 se. U\u017e to nebude jako d\u0159\u00edv. Nenech\u00e1m si od tebe porou\u010det a nebudu t\u011b poslouchat. Jednou ses m\u011b z\u0159ekl a pak si klidn\u011b p\u0159ijede\u0161 a chce\u0161 mi p\u0159evr\u00e1tit \u017eivot tak, jak to chce\u0161 ty? Ale j\u00e1 se ti nechci pod\u0159\u00eddit! Je to m\u016fj \u017eivot a ty u\u017e do n\u011bj nepat\u0159\u00ed\u0161!“ siln\u011b mu stisknul ruku a na jeho \u010dele nab\u011bhla \u017e\u00edla. Nikdy se neodv\u00e1\u017eil otci vzdorovat, ale te\u010f u\u017e to nemohl d\u00e9le dr\u017eet v sob\u011b. Kone\u010dn\u011b jeho ruku pustil a otec si ji za\u010dal mnout.<\/div>\n
„Tak takhle ty? M\u011bl bys mi b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jsem t\u011b nechal bydlet u m\u011b v dom\u011b, \u017ee jsem m\u011bl s tebou trp\u011blivost. Dneska se sbal\u00ed\u0161 a z\u00edtra r\u00e1no p\u0159ijde\u0161 i s v\u011bcma do domku. Jednou jsem tv\u016fj otec a chra\u0148 t\u011b P\u00e1nb\u016fh m\u011b neposlechnout! Je\u0161t\u011b jsme spolu neskon\u010dili!“ vyk\u0159ikl a rychle popadl kl\u00ed\u010de od domku.<\/p>\n<\/div>\n
Beze slova z domu vyst\u0159elil jako blesk a hnal se pr\u00e1zdnou ulic\u00ed. Tomova sm\u011blost ho p\u0159ekvapila a za tu te\u010f bude pykat. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee se k n\u011bmu Tom vr\u00e1t\u00ed. Strach v\u016f\u010di otci by mu podle n\u011bj nedovolil jednat jinak.<\/div>\n
Tom zamrkal a ohl\u00e9dl se k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm. Byly pootev\u0159en\u00e9, ov\u0161em po otci nebylo ani stopy. Vydal se tedy ke dve\u0159\u00edm, a kdy\u017e se ujistil, \u017ee opravdu zmizel, \u00falevn\u011b vydechl a zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b. Ani si nev\u0161imnul Billa, kr\u010d\u00edc\u00edho se u schod\u016f, kter\u00fd se m\u00edrn\u011b t\u0159\u00e1sl. Kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee jej Tom nezaregistroval, cht\u011bl se zvednout a j\u00edt nahoru, ale jeho zv\u011bdavost mu nedala. Z\u016fstal sed\u011bt na schodech a naslouchal hovoru matky a Toma.<\/div>\n
„U\u017e je pry\u010d, mami,“ ozn\u00e1mil matce Tom a posadil se vedle n\u00ed na gau\u010d. Simone si ot\u0159ela slzy od pl\u00e1\u010de a zad\u00edvala se na n\u011bj sv\u00fdma smutn\u00fdma o\u010dima. M\u00edsil se v nich strach z otce, strach z toho, co bude d\u00e1l. Tom j\u00ed pohled oplatil.<\/div>\n
„Mami… m\u00e1m odej\u00edt?“ za\u0161eptal a pohladil ji po vlasech. V\u011bd\u011bl, jak se te\u010f c\u00edt\u00ed. Simone pozdvihla hlavu.<\/div>\n
„Tome, ty v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b m\u00e1m moc r\u00e1da. \u00dapln\u011b stejn\u011b jako Billa. Vy dva jste m\u016fj \u017eivot, ale… asi to tak bude lep\u0161\u00ed. Nechci, abys m\u011bl probl\u00e9my, a nav\u00edc v\u00ed\u0161, co dok\u00e1\u017ee,“ zti\u0161ila hlas a skryla tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Necht\u011bla vid\u011bt Tomovy o\u010di, kter\u00e9 se za\u010daly zal\u00e9vat slzami. Ale tak\u00e9 v\u011bd\u011bla, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt rozumn\u00e1. Znala sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho man\u017eela a u\u017e jen p\u0159edstava, co by Tomovi ud\u011blal, kdyby mu vzdoroval, byla stra\u0161n\u00e1. A strach byl siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e odvaha.<\/p>\n<\/div>\n
Tom si set\u0159el slzy a pol\u00edbil ji na sp\u00e1nek. Nemohl plakat, ne te\u010f. Alespo\u0148 on musel b\u00fdt t\u00edm, kdo to bude br\u00e1t state\u010dn\u011b. U\u017e te\u010f nev\u011bd\u011bl, jak to \u0159ekne Billovi. Rozlou\u010dil se a vydal se ke schod\u016fm, neust\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc nad z\u00edt\u0159kem. M\u00e1lem v\u0161ak zakopl a vyk\u0159ikl \u00falekem. Na schodech sed\u011blo klub\u00ed\u010dko, ve kter\u00e9m poznal Billa. Tomovi okam\u017eit\u011b do\u0161lo, \u017ee cel\u00fd jejich rozhovor s matkou ur\u010dit\u011b sly\u0161el. Te\u010f jej \u010dekalo to nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Billi,“ oslovil jej m\u011bkce a stvo\u0159en\u00ed\u010dko k n\u011bmu vzhl\u00e9dlo. Bill si ot\u0159el slzi\u010dky, koulej\u00edc\u00ed se po jeho jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i, ale v m\u017eiku se objevily nov\u00e9. Bylo mu jasn\u00e9, co se z\u00edtra stane.<\/div>\n
„Tome….. t-ty odejde\u0161?“ vzlyknul tichounce a Tom\u016fv sklopen\u00fd pohled jej ujistil o tom nejhor\u0161\u00edm. Tom si povzdychnul.<\/div>\n
„Budu muset,“ \u0161pitnul a nato se Bill zvednul a s hlasit\u00fdmi vzlyky utekl do sv\u00e9ho pokoje. V tuhle chv\u00edli u\u017e pro n\u011bj nic nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Padnul na postel a tichounce se rozplakal.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom st\u00e1l a up\u0159en\u011b z\u00edral na osobu, kter\u00e9 se ihned, jak ho uvid\u011bla, vykouzlil na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. Jen Tom v\u0161ak v\u011bd\u011bl, jak je hran\u00fd, jak je strojen\u00fd. \u017de v n\u011bm nen\u00ed ani \u0161petka up\u0159\u00edmn\u00e9 radosti, \u017ee sv\u00e9ho syna zase vid\u00ed.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[191],"tags":[],"class_list":["post-14906","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jsi-moje-laska"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14906","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14906"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14906\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14906"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14906"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14906"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}