{"id":14933,"date":"2009-03-26T17:00:00","date_gmt":"2009-03-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14899"},"modified":"2009-03-26T17:00:00","modified_gmt":"2009-03-26T16:00:00","slug":"kruh-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/26\/kruh-3\/","title":{"rendered":"Kruh 3."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\u010ctvrtek – den prvn\u00ed<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n

\"\"<\/div>\n
Aidan si p\u0159ipravil sva\u010dinu do \u0161koly a rozhl\u00e9dl se, jestli doma nic nezapomn\u011bl. Dnes ho otec nevypravoval, st\u011b\u017e\u00ed ho v\u016fbec vzbudil, ani mu nenachystal oble\u010den\u00ed, v\u0161echno si chlapec musel ud\u011blat s\u00e1m. Bylo mu to divn\u00e9, t\u00e1ta mu v\u017edycky v\u0161echno s dobrou n\u00e1ladou pe\u010dliv\u011b nachystal. T\u0159eba mu jenom nen\u00ed dob\u0159e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Jdu do \u0161koly!“ ozn\u00e1mil skrz zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e t\u00e1tova pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Nedostalo se mu \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi. Se\u0161el tedy po schodech dol\u016f do chmurn\u00e9ho de\u0161tiv\u00e9ho dne\u2026 Kdy\u017e byl kousek od vchodu, m\u00e1lem do n\u011bkoho vrazil. Zastavil se a vzhl\u00e9dl. Poznal, kdo to pr\u00e1v\u011b jde za jeho tat\u00ednkem. Byl to Gustav, Tom\u016fv nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d. Aidan u\u017e byl na n\u011bj zvykl\u00fd, bral ho skoro jako strejdu. Nicm\u00e9n\u011b se nezmohl ani na pozdrav a pokra\u010doval d\u00e1l mokrou ulic\u00ed sm\u011brem do \u0161koly\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil Gustav, kdy\u017e mu Tom otev\u0159el.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159i pohledu na n\u011bj se ale pon\u011bkud lekl. Tom v\u016fbec nevypadal dob\u0159e. Ve tv\u00e1\u0159i byl velice pobledl\u00fd, dredy m\u011bl sta\u017eeny v nedbal\u00e9m cul\u00edku. Vypadal, jako kdy\u017e na n\u011bj leze ch\u0159ipka nebo jako po proh\u00fd\u0159en\u00e9 noci. Ml\u010dky ustoupil, aby nechal Gustava vej\u00edt, na\u010de\u017e mu podal fotky Katie a Joshe. Oba dva m\u011bli rozmazan\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
\n
„Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ hlesl ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
„No\u2026. Uch\u00e1zej\u00edc\u00ed trik,“ poznamenal Gustav. Jenom\u017ee Tom u\u017e vrt\u011bl hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„Vyfo\u0165 si m\u011b,“ \u0159ekl a podal kamar\u00e1dovi sv\u016fj fo\u0165\u00e1k, na\u010de\u017e op\u0159el bradu o kolena a zad\u00edval se do pr\u00e1zdna. Gustav zaost\u0159il, pak ale nechal ruku s fo\u0165\u00e1kem klesnout.<\/p>\n<\/div>\n
„Aspo\u0148 se na m\u011b pod\u00edvej,“ zaprosil.<\/p>\n<\/div>\n
Tom po n\u011bm loupl otr\u00e1ven\u00fdm pohledem. Gustav zm\u00e1\u010dkl spou\u0161\u0165\u2026 a nesta\u010dil se divit. Tom\u016fv obli\u010dej byl rozmazan\u00fd p\u0159esn\u011b tak, jako obli\u010deje Katie a Joshe! Pot\u00e9, co se ujistil, \u017ee ti dva byli foceni jin\u00fdm fo\u0165\u00e1kem, za\u010dalo mu to vrtat hlavou. Zamy\u0161len\u011b si prohl\u00ed\u017eel v\u0161echny fotky, na kter\u00fdch Tom s\u00e1m sebe fotil. V\u0161echny byly rozmazan\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Co si o tom mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se ti\u0161e Tom.<\/p>\n<\/div>\n
„No\u2026“ zav\u00e1hal Gustav. „J\u00e1 myslel, \u017ee jde o kazetu!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zvedl z gau\u010de. V rukou dr\u017eel tu d\u011bsivou nahr\u00e1vku. Najednou se mu necht\u011blo ji kamar\u00e1dovi pou\u0161t\u011bt. Necht\u011bl, aby ji vid\u011bl. Up\u0159en\u011b se zahled\u011bl z okna na slzy de\u0161t\u011b, kter\u00e9 se ronily z mrak\u016f a st\u00e9kaly po okenn\u00edm skle.<\/p>\n<\/div>\n
„Co je?“ nech\u00e1pal Gustav jeho reakci.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nechci, aby ses na to koukal. Cht\u011bl bych nap\u0159ed o t\u00e9 kazet\u011b n\u011bco v\u00edc zjistit.“<\/p>\n<\/div>\n
„Proto jsem tady,“ mrkl na n\u011bj spiklenecky kamar\u00e1d. „Abych trousil sv\u00e1 moudra. Pus\u0165 ji tam.“<\/p>\n<\/div>\n
A\u010d nerad, vlo\u017eil Tom kazetu do videa. Necht\u011bl to v\u0161ak vid\u011bt znovu. Obr\u00e1til se ke Gustavovi z\u00e1dy a ode\u0161el k oknu. Zamy\u0161len\u011b hled\u011bl ven. Nech\u00e1pal, kdo mohl navrhnout tyhle \u0161\u00edlen\u00e9 panel\u00e1ky, okna byla tak velk\u00e1, \u017ee mohl bez probl\u00e9m\u016f vid\u011bt, co p\u0159esn\u011b lidi naproti v cel\u00e9m dom\u011b d\u011blaj\u00ed. Ulic\u00ed zvonily tramvaje a autobusy, sem tam v mrac\u00edch v\u00fdhru\u017en\u011b zamru\u010delo. P\u0159\u00edlivy de\u0161t\u011b plnily kalu\u017ee a cel\u00fd sv\u011bt se zd\u00e1l tak temn\u00fd, smutn\u00fd a nep\u0159\u00e1telsky nalad\u011bn\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Konec,“ ozval se za n\u00edm Gustav.<\/p>\n<\/div>\n
Tom na n\u011bj zcela zapomn\u011bl, \u00fapln\u011b se ho lekl. Oto\u010dil se na n\u011bj. P\u0159ekvapilo ho, jak moc je jeho kamar\u00e1d klidn\u00fd. Jako by ho to snad ani nevyd\u011bsilo, jako by snad ani \u017e\u00e1dn\u00e9 video nevid\u011bl! To on, kdy\u017e to vid\u011bl, ut\u00edkal z chaty v \u0161\u00edlen\u00e9 hr\u016fze a cestou dom\u016f se m\u00e1lem vyboural, jak se nesoust\u0159edil na cestu\u2026 Nev\u011bd\u011bl tedy, jestli za to mohly ty d\u011bsiv\u00e9 obr\u00e1zky nebo zda to bylo t\u00edm, jak se jeho my\u0161lenky zase a znovu ub\u00edraly sm\u011brem k tomu chlapci v dlouh\u00e9 ko\u0161ili. P\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d ji na sob\u011b m\u011bl. Asi proto, \u017ee byl v nemocnici, sed\u011bla by k tomu i jeho pochmurn\u00e1 bledost. Ale kdo to byl? A kde ten chlapec pr\u00e1v\u011b te\u010f je? Tom by se s n\u00edm docela r\u00e1d sezn\u00e1mil\u2026 Trhl hlavou a zahled\u011bl se na Gustava.<\/p>\n<\/div>\n
„Nevyd\u011bsilo t\u011b to?“<\/p>\n<\/div>\n
„Nech\u00e1pu, co by m\u011blo,“ zavrt\u011bl hlavou Gustav. „Vypad\u00e1 to evidentn\u011b na n\u011bjak\u00fd studentsk\u00fd film ze st\u0159edn\u00ed \u0161koly a\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159eru\u0161il ho zvon\u00edc\u00ed telefon. V Tomovi by se krve nedo\u0159ezal. V\u011bd\u011bl, \u017ee op\u011bt vol\u00e1 ten nezn\u00e1m\u00fd hlas, kter\u00fd chraplav\u011b ozn\u00e1m\u00ed, kolik \u010dasu zb\u00fdv\u00e1 do Gustavovy smrti. Oba napjat\u011b p\u0159e\u0161li od okna k telefonu. Tom na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral, zat\u00edmco Gustav ho nen\u00e1padn\u011b sledoval.<\/p>\n<\/div>\n
„Nezvedne\u0161 to?“ zeptal se tro\u0161ku p\u0159ekvapen\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tom jenom zavrt\u011bl hlavou. Op\u00edral se chv\u011bj\u00edc\u00edma se rukama o stolek, na n\u011bm\u017e byl telefon um\u00edst\u011bn\u00fd. A nehnul se ani o milimetr do t\u00e9 doby, ne\u017e pronikav\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed umlklo. N\u011bm\u011b z\u00edral na displej, na n\u011bm\u017e blikala \u010derven\u00e1 jedni\u010dka. V\u011bd\u011bl, co by sly\u0161el, kdyby z\u00e1znamn\u00edk spustil. Ale necht\u011bl, aby to Gustav sly\u0161el. U\u017e tak ho m\u00e1 pravd\u011bpodobn\u011b za bl\u00e1zna\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Nep\u0159ipad\u00e1 ti to stra\u0161ideln\u00e9?“<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148, Tome,“ zad\u00edval se na n\u011bj pochybova\u010dn\u011b Gustav. „Ale tyhle tvoje st\u0159edo\u0161kolsk\u00fd sc\u00e9nky m\u011b moc neuchv\u00e1tily, v\u00edm o lep\u0161\u00edch.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se na n\u011bj prudce oto\u010dil.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem bl\u00e1zen? \u0160\u00edlenec? Cvok, kter\u00fd pat\u0159\u00ed do bl\u00e1zince?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, nemysl\u00edm,“ zavrt\u011bl Gustav up\u0159\u00edmn\u011b hlavou. „Mo\u017en\u00e1 jsi jenom tro\u0161ku p\u0159epracovan\u00fd, v\u017edy\u0165 s\u00e1m v\u00edm, kolik toho m\u00e1\u0161, ale – „<\/p>\n<\/div>\n
„Co je na t\u00e9 kazet\u011b?“ zaprosil Tom s nal\u00e9hav\u00fdm pohledem. „Kdo ji nato\u010dil? Jak vznikla?“<\/p>\n<\/div>\n
Gustav se na n\u011bj up\u0159en\u011b zad\u00edval. Skute\u010dn\u011b m\u011bl pocit, \u017ee je Tom p\u0159epracovan\u00fd. Ale kdy\u017e vid\u011bl kamar\u00e1d\u016fv prosebn\u00fd v\u00fdraz, pon\u011bkud se mu ho z\u017eelelo na to, aby mu \u0159ekl, a\u0165 ho s takovou zbyte\u010dnost\u00ed, jakou je evidentn\u011b scestn\u00fd humor na t\u00e9hle kazet\u011b, neotravuje\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odpov\u011bd\u011bl nakonec a velice \u00fasp\u011b\u0161n\u011b zamaskoval hlubok\u00e9 povzdychnut\u00ed nad ztr\u00e1tou \u010dasu. „U\u017e mus\u00edm j\u00edt. Ud\u011blej pro m\u011b kopii.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom sledoval, jak se za jeho kamar\u00e1dem zabouchly dve\u0159e. Gustav pro n\u011bj hodn\u011b znamenal, byl to p\u0159esn\u00fd par\u0165\u00e1k do pohody i nepohody, a hlavn\u011b se velice dob\u0159e vyznal v technice. A Tom v\u011b\u0159il, \u017ee mu ur\u010dit\u011b pom\u016f\u017ee i te\u010f, i kdy\u017e ho mo\u017en\u00e1 v duchu pova\u017euje za bl\u00e1zna. Vid\u011bl mu to na o\u010d\u00edch, tak mistrn\u011b to Gustav zamaskovat neum\u011bl. Povzdychl si, dal kazetu do ta\u0161ky a vyrazil do pr\u00e1ce\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e skon\u010dil, za\u0161el je\u0161t\u011b do m\u00edstnosti, kde se prov\u00e1d\u011bly nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed kopie. Vyt\u00e1hl z ta\u0161ky novou pr\u00e1zdnou kazetu a zasunul ji do jednoho videa, a vyt\u00e1hl tak\u00e9 kazetu s nahr\u00e1vkou. Zm\u00e1\u010dkl p\u0159ehr\u00e1v\u00e1n\u00ed a up\u0159en\u011b se na ty stra\u0161ideln\u00e9 momenty zad\u00edval. Op\u011bt mu poklesla \u010delist a poc\u00edtil \u0161imr\u00e1n\u00ed v b\u0159\u00ed\u0161ku, kdy\u017e uvid\u011bl vlasat\u00e9ho chlapce. \u0160koda jenom, \u017ee nejsou vid\u011bt jeho o\u010di a \u017ee si \u010dern\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed lze jenom dom\u00fd\u0161let podle z\u0159\u00eddka vykukuj\u00edc\u00edch m\u00edst. Jakou maj\u00ed asi barvu? Jsou hn\u011bd\u00e9, modr\u00e9, zelen\u00e9, nebo \u0161ed\u00e9? Jemu osobn\u011b by se l\u00edbily modr\u00e9, \u00fapln\u011b v bled\u011b modrou\u010dk\u00e9m odst\u00ednu. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale asi to bylo t\u00edm, \u017ee hoch p\u016fsobil tak k\u0159ehce, tak zraniteln\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Najednou up\u0159el pohled na sc\u00e9nu, kde zu\u0159ilo mo\u0159e pod vysok\u00fdm skalnat\u00fdm \u00fatesem. Zaujal ho krou\u017e\u00edc\u00ed drav\u00fd pt\u00e1k. Tom se zamra\u010dil. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se bl\u00ed\u017ee k obrazovce\u2026 a zjistil, \u017ee se nejedn\u00e1 o pt\u00e1ka, ale o mouchu nasn\u00edmanou zeshora! Jak popol\u00e9zala, p\u0159ipom\u00ednala jej\u00ed silueta na prvn\u00ed pohled poletuj\u00edc\u00edho pt\u00e1ka, ale Tomovi te\u010f bylo jasn\u00e9, \u017ee je to oby\u010dejn\u00e1 moucha. Vypadala tak \u017eiv\u011b\u2026 jako by snad lezla po obrazovce televize, nikoliv uvnit\u0159. Tom nat\u00e1hl prst a jemn\u011b se m\u00edsta, kde moucha byla, dotkl. Uc\u00edtil jenom chladn\u00e9 sklo\u2026 ale p\u0159esto si byl je\u0161t\u011b p\u0159ed vte\u0159inou tak jist\u00fd, \u017ee se dotkne pr\u016fsvitn\u00fdch k\u0159\u00eddel!<\/p>\n<\/div>\n
Zklaman\u011b si povzdychnul, a proto\u017ee se mu ze z\u00e1b\u011bru stono\u017eky d\u011blalo m\u00edrn\u011b nevolno, zahled\u011bl se na videa. Vtom ale n\u011bco upoutalo jeho pozornost. Byla to b\u011bhaj\u00edc\u00ed \u010d\u00edsla, zna\u010d\u00edc\u00ed minuty a vte\u0159iny z\u00e1znamu. Tom je schv\u00e1ln\u011b zm\u00e1\u010dkl do pauzy. Ale jak mu poklesla \u010delist! Zat\u00edmco nov\u00e1 kazeta se poslu\u0161n\u011b zasekla v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b a z\u016fstala tam, origin\u00e1ln\u00ed kazeta b\u011b\u017eela neust\u00e1le! D\u011bj byl sice taky v pauze, ale \u010d\u00edsla blikala po\u0159\u00e1d d\u00e1l a d\u00e1l jako \u0161\u00edlen\u00e1. Tady n\u011bco nehraje! Tom si povzdychl a zamra\u010den\u011b spustil Play, aby se kopie dokon\u010dila cel\u00e1. N\u011bco tu nesed\u00ed, a to n\u011bco m\u00e1 ur\u010dit\u011b prsty v Katiin\u011b smrti! Snad mu Gustav pom\u016f\u017ee tu z\u00e1hadu rozlu\u0161tit\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa \u010ctvrtek – den prvn\u00ed Aidan si p\u0159ipravil sva\u010dinu do \u0161koly a rozhl\u00e9dl se, jestli doma nic nezapomn\u011bl. Dnes ho otec nevypravoval, st\u011b\u017e\u00ed ho v\u016fbec vzbudil, ani mu nenachystal oble\u010den\u00ed, v\u0161echno si chlapec musel ud\u011blat s\u00e1m. Bylo mu to divn\u00e9, t\u00e1ta<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[216],"tags":[],"class_list":["post-14933","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kruh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14933","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14933"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14933\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14933"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14933"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14933"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}