{"id":14953,"date":"2009-03-23T17:00:00","date_gmt":"2009-03-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14919"},"modified":"2009-03-23T17:00:00","modified_gmt":"2009-03-23T16:00:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/23\/chaos-v-dusi-ii-22\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 22."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipadalo mi, \u017ee t\u00fdden se vle\u010de ke konci nekone\u010dn\u011b pomalu. Snad to bylo t\u00edm, \u017ee jsem se neuv\u011b\u0159iteln\u011b t\u011b\u0161il na to, jak Billa p\u0159ekvap\u00edm. S man\u00edkem bylo u\u017e v\u0161echno domluven\u00fd, dokonce jsme si pro jistotu dali sch\u016fzku ve m\u011bst\u011b. Trnulo mi sice srdce, kdy\u017e jsem na tu chv\u00edli musel nechat br\u00e1\u0161ku doma samotn\u00e9ho, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee d\u011bl\u00e1m dob\u0159e. Ur\u010dit\u011b se mu tam bude l\u00edbit. Budeme tam moct b\u00fdt cel\u00fd m\u011bs\u00edc. \u010cty\u0159i n\u00e1dhern\u011b dlouh\u00e9 t\u00fddny. Nikde nikdo, jen my dva, p\u0159\u00edroda a\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tommy?“ p\u0159itulil se ke mn\u011b Bill.<\/div>\n
Zrovna jsme sed\u011bli na gau\u010di a relaxovali. Ohe\u0148 p\u0159\u00edjemn\u011b hu\u010del, zat\u00edmco venku panovalo pochmurn\u00e9 de\u0161tivo, a j\u00e1 jsem vy\u0159izoval n\u011bjak\u00e9 pracovn\u00ed zak\u00e1zky. Byl jsem veden\u00ed Universalu vd\u011b\u010dn\u00fd u\u017e ode dne, kdy se n\u00e1s ujali. Tehdy jsme byli takov\u00ed mal\u00ed vypla\u0161en\u00ed \u0161punti\u2026 Jenom\u017ee po ud\u00e1lostech ve v\u011bzen\u00ed se m\u016fj vd\u011bk o to v\u00edce prohloubil. Neb\u00fdt toho, \u017ee tam zast\u00e1v\u00e1m tak vysokou funkci, co\u017e m\u011blo za n\u00e1sledek alarmov\u00e1n\u00ed policie po m\u00e9 dvoudenn\u00ed nenahl\u00e1\u0161en\u00e9 absenci, tak bysme s Billem p\u0159i\u0161li o \u017eivot. Od t\u00e9 doby jsem nepronesl jednu jedinou v\u00fdhradu k mno\u017estv\u00ed zak\u00e1zek, kter\u00e9 mus\u00edm zpracov\u00e1vat. \u0158editel mi sice u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t nab\u00eddl volno, abych se po tom v\u0161em tro\u0161ku vzpamatoval, ale j\u00e1 jsem to velkoryse odm\u00edtal s t\u00edm, \u017ee si to vyberu od ned\u011ble na cel\u00fd m\u011bs\u00edc. A abych tam nep\u016fsobil jako vy\u010d\u016franej hajzl\u00edk, vrhl jsem se na p\u00e1r objedn\u00e1vek a ne\u0159e\u0161il jsem, \u017ee jich je hodn\u011b\u2026<\/div>\n
\n
A Bill zrovna dod\u011bl\u00e1val viz\u00e1\u017e sv\u00fdch rukou. Zatla\u010dil si k\u016f\u017ei\u010dku kolem neht\u016f, zpiloval dr\u00e1pky do hezk\u00e9ho tvaru a jemn\u011b p\u0159ebrousil jejich povrch p\u011bnov\u00fdm kv\u00e1drem, jeho\u017e roli jsem nikdy nepochopil, a\u010dkoliv se mi br\u00e1\u0161ka u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t sna\u017eil vysv\u011btlit, \u017ee se t\u00edm odstran\u00ed odum\u0159el\u00e9 bu\u0148ky, ale nesm\u00ed se moc tla\u010dit, jinak \u017ee se prej ty nehty po\u0161kod\u00ed, nebo co. Nalakoval si svou obl\u00edbenou \u010dernou s b\u00edlou franci\u00ed, b\u011blostnou \u0161pi\u010dku si nav\u00edc p\u0159ejel UV lakem. Svou p\u00e9\u010di zavr\u0161il nanesen\u00edm v\u00fd\u017eivn\u00e9ho olej\u00ed\u010dku a nakr\u00e9mov\u00e1n\u00edm cel\u00fdch rukou, jimi\u017e te\u010f zrovna lehce m\u00e1chal ve vzduchu. Sice m\u011bl prsty rozta\u017een\u00e9 jako gekon, co se sna\u017e\u00ed udr\u017eet se na zdi, aby si lak neporejpal, ale i tak si na\u0161el zp\u016fsob, jak m\u011b obejmout, ani\u017e by jeho pacinky dost\u00e1ly n\u011bjak\u00e9 \u00fahony.<\/div>\n
Odlo\u017eil jsem notebook na gau\u010d vedle m\u011b a l\u00edbnul jsem ho na \u0161pi\u010dku nos\u00edku.<\/div>\n
„Copak je?“<\/div>\n
„Kampak to v sobotu pojedeme?“ zeptal se m\u011b zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„To bys r\u00e1d v\u011bd\u011bl, co?“ mrknu na n\u011bj. „Nepov\u00edm, to je p\u0159ekvapen\u00ed, abys v\u011bd\u011bl.“<\/div>\n
„Tooommyyyyyy!“ prot\u00e1hl p\u0159emlouvaj\u00edc\u00edm t\u00f3nem. „Jakooo\u2026 \u0159ekni mi tooo\u2026“<\/div>\n
Byl tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b rozko\u0161n\u00fd, jak s naprostou v\u011brohodnost\u00ed napodobil mal\u00e9 st\u0159apat\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko \u017eadon\u00edc\u00ed o pohlazen\u00ed. Jeho pohled by dok\u00e1zal rozeh\u0159\u00e1t ledovec tak, aby cel\u00fd rozt\u00e1l. Jak r\u00e1d bych mu alespo\u0148 n\u011bco nazna\u010dil! Jenom\u017ee nem\u016f\u017eu, p\u0159i\u0161el by o p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161, brou\u010dku,“ zap\u0159edu mu do ou\u0161ka, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed jemn\u011b stisknu rty. „Ale jedno v\u00edm ur\u010dit\u011b. Bude se ti tam moc l\u00edbit.“<\/div>\n
„Jen aby,“ zahu\u010del.<\/div>\n
\u00a8<\/div>\n
Nasadil ura\u017een\u00fd pohled a naoko trucovit\u011b se ke mn\u011b oto\u010dil z\u00e1dy. Ha, te\u010f ho potrest\u00e1m, \u0161punta jednoho. \u0158ekl si o to s\u00e1m, a nav\u00edc se u\u017e stejn\u011b bl\u00ed\u017eila doba, kdy bych to musel ud\u011blat. O dv\u011b hodiny d\u0159\u00edv se to nezbl\u00e1zn\u00ed. Ch\u0148apnul jsem na stole po masti a p\u0159ipl\u00ed\u017eil se za n\u011bj. Ani si toho v t\u00fd sv\u00fd ura\u017eenosti nev\u0161iml. T\u00edm l\u00edp. Tak\u017ee n\u00e1dech, brat\u0159\u00ed\u010dku\u2026<\/div>\n
„A m\u00e1m t\u011b!“ vyk\u0159ikl jsem.<\/div>\n
M\u016fj v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd v\u00fdk\u0159ik byl t\u011bsn\u011b n\u00e1sledov\u00e1n jeho popla\u0161en\u00fdm vyp\u00edsknut\u00edm, kdy\u017e jsem ho r\u00e1zn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak opatrn\u011b, abych mu neubl\u00ed\u017eil, strhl na pohovku tak, aby dopadl na b\u0159icho a j\u00e1 ho tam uv\u011bznil sv\u00fdm vlastn\u00edm t\u011blem. Ne\u017e se sta\u010dil vzpamatovat, vyhrnul jsem mu tri\u010dko.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161, ty pako?“ sna\u017eil se dostat z m\u00e9ho sev\u0159en\u00ed, le\u010d marn\u011b.<\/div>\n
„Jdu ti namazat z\u00e1d\u00ed\u010dka a \u017eeb\u00edrka, abys v\u011bd\u011bl,“ zacul\u00edm se na n\u011bj.<\/div>\n
Jeho v\u00fdraz se okam\u017eit\u011b zm\u011bn\u00ed, kdy\u017e zesmutn\u00ed.<\/div>\n
„Tommy, ne, pros\u00edm,“ za\u0161kemr\u00e1. „V\u017edy\u0165 to m\u00e1m mazat a\u017e v sedm, a je teprve n\u011bco m\u00e1lo po p\u00e1t\u00fd!“<\/div>\n
„To nevad\u00ed,“ m\u00e1vl jsem rukou. „Nem\u011bl jsi zlobit, v\u00ed\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
\u010cekal jsem, \u017ee se je\u0161t\u011b chv\u00edli bude br\u00e1nit. Odmala toti\u017e pat\u0159il k t\u011bm pr\u016fbojn\u011bj\u0161\u00edm, co se jen tak snadno nevzd\u00e1vaj\u00ed. Ale on m\u011b p\u0159ekvapil. Pod\u0159\u00edzen\u011b se uvolnil a s nad\u00e1le smutn\u00fdm v\u00fdrazem zav\u0159el o\u010di. Tro\u0161ku jsem vzdychnul a pon\u011bkud jsem sv\u00e9ho n\u00e1hl\u00e9ho rozhodnut\u00ed zalitoval. V\u017edy\u0165 ten chud\u00e1\u010dek nem\u00e1 maz\u00e1n\u00ed zrovna moc v l\u00e1sce. I kdy\u017e se mu sice u\u017e nebr\u00e1n\u00ed tak urputn\u011b jako v prvn\u00edch dnech, stejn\u011b to pro n\u011bj nen\u00ed nic p\u0159\u00edjemn\u00fdho, p\u0159esto\u017ee ho doktor, pot\u00e9, co za n\u00e1mi sem tam p\u0159ijede do domu na kontrolu, uji\u0161\u0165uje, \u017ee se mu v\u0161echno hoj\u00ed p\u0159\u00edmo uk\u00e1zkov\u011b. A ani se nediv\u00edm, komu by se taky l\u00edbilo, kdyby se mu matlala zlomenina a sp\u00e1lenina? Nicm\u00e9n\u011b jsem se rozhodl, \u017ee mu za tohle p\u0159epaden\u00ed to maz\u00e1n\u00ed zp\u0159\u00edjemn\u00edm, jak jenom to p\u016fjde. Ud\u011bl\u00e1m mu takovou mas\u00e1\u017e, \u017ee se z n\u00ed po\u010d\u016fr\u00e1 blahem\u2026<\/div>\n
A taky, \u017ee se to opravdu povedlo. Zeza\u010d\u00e1tku se Bill jako v\u017edycky mali\u010dko cukal, postupn\u011b se ale zcela uklidnil a po chv\u00edli dokonce za\u010dal spokojen\u011b pobrukovat. Opatrn\u011b jsem mas\u00e1\u017e p\u0159enesl i na r\u00e1nu, kter\u00e1 byla dosud jenom lehce pomazan\u00e1. Spokojen\u011b jsem zaznamenal, \u017ee n\u011bkter\u00e9 stroupky se u\u017e za\u010d\u00ednaj\u00ed vyloup\u00e1vat, ale to hlavn\u00ed, mod\u0159iny, podlitiny a obnovuj\u00edc\u00ed se maso tam setrv\u00e1valo a m\u00e1m dojem, \u017ee Bill bude m\u00edt na z\u00e1dech nav\u017edy v\u00fdraznou jizvu. Klid, rad\u0161i to nebudu \u0159e\u0161it, sp\u00ed\u0161 bych se m\u011bl sna\u017eit, aby se mu do tohohle m\u00edsta vs\u00e1klo co nejv\u00edce tohohle hojiv\u00fdho sajrajtu\u2026 Posl\u00e9ze jsem ruce p\u0159esunul i na jeho bok. Bill sebou podv\u011bdom\u011b trhl, pak ale z\u016fstal nehybn\u011b le\u017eet, kdy\u017e jsem lehce hladil bolav\u00e1 m\u00edsta.<\/div>\n
„Tommy,“ vydechl po chv\u00edli. „P\u0159itla\u010d tam tro\u0161ku\u2026 U\u017e m\u011b to tam bol\u00ed mnohem m\u00ed\u0148!“<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se. Sice jsem nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd extra prof\u00edk, co do mas\u00e1\u017e\u00ed, ale pevn\u011b jsem v\u011b\u0159il, \u017ee kdy\u017e mu del\u0161\u00ed dobu budu m\u00edsto mnout a hladit, tak mu bolest postupn\u011b vymiz\u00ed. T\u0159eba ne \u00fapln\u011b, ale ur\u010dit\u011b se p\u0159inejmen\u0161\u00edm hodn\u011b zeslab\u00ed. A vypad\u00e1 to, \u017ee to zabralo\u2026 I kdy\u017e t\u0159eba na tom stejn\u011b budou m\u00edt hlavn\u00ed pod\u00edl v\u00fdta\u017eky eukalyptu a m\u011bs\u00ed\u010dku l\u00e9ka\u0159sk\u00fdho\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b! U\u017e jsem myslel, \u017ee se soboty snad ani nedo\u010dk\u00e1m. Tom se celou dobu tv\u00e1\u0159il tak neskute\u010dn\u011b tajemn\u011b, a\u017e m\u011b to dokonale iritovalo. A nejhor\u0161\u00ed bylo, kdy\u017e mi v\u010dera ve\u010der \u0159ekl, a\u0165 si sbal\u00edm v\u011bci, kter\u00e9 mi vydr\u017e\u00ed na m\u011bs\u00edc! Co m\u00e1 proboha za lubem? Tv\u00e1\u0159il se p\u0159itom jako zhulen\u00fd slun\u00ed\u010dko, kdy\u017e mi pom\u00e1hal s balen\u00edm, kter\u00e9 se nakonec prot\u00e1hlo a\u017e do dne\u0161n\u00edho r\u00e1na.<\/div>\n
„Tommy?“ zavolal jsem z koupelny. „Bude se tam n\u011bco d\u00edt?“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zafun\u011bl z chodby, vlekouce p\u0159itom mou t\u0159et\u00ed narvanou ta\u0161ku do auta.<\/div>\n
„No jestli tam bude n\u011bjak\u00e1 akce,“ vysv\u011btlit jsem. „Jestli si m\u00e1m br\u00e1t \u0159et\u00edzky, prsteny a laky na vlasy.“<\/div>\n
Zd\u00e1lo se mi to, nebo jsem p\u0159i vykouknut\u00ed z koupelny spat\u0159il o\u010di proto\u010den\u00e9 v sloup?<\/div>\n
„H\u0159eben a \u0161ampon ti bude sta\u010dit, zbytek m\u00e1m,“ dostalo se mi stru\u010dn\u00e9 odpov\u011bdi.<\/div>\n
Sakra! Zase jsem se nic nedozv\u011bd\u011bl! Dob\u0159e, z dopl\u0148k\u016f si vezmu jenom \u010dty\u0159i sady a zabal\u00edm pouh\u00e9 t\u0159i lahve laku, p\u0159ibal\u00edm i \u017eehli\u010dku. Jestli m\u011b ten lotr vyt\u00e1hne n\u011bkam, kde bude n\u011bjak\u00e1 akce, a j\u00e1 zjist\u00edm, \u017ee u\u017e nem\u00e1m \u010d\u00edm si vytvo\u0159it dikobraze, tak ho norm\u00e1ln\u011b kopnu! K jeho nezm\u011brn\u00e9 \u00falev\u011b se kone\u010dn\u011b kriticky rozhl\u00e9dnu po koupeln\u011b a s kabelkou na rameni jdu do auta. Cht\u011bl jsem mu sice pomoci s mou \u010dtvrtou a nejv\u011bt\u0161\u00ed ta\u0161kou, ale on m\u011b od toho vyhnal, abych si nepo\u0161ramotil \u017eebra. Dob\u0159e, jak chce. Vyt\u00e1hl jsem z kabelky fo\u0165\u00e1k, a zat\u00edmco jsem se pohodln\u011b uvelebil na sedadle spolujezdce, \u0161kodolib\u011b jsem ho vyfotil, jak s fun\u011bn\u00edm t\u00e1hne mou n\u00e1lo\u017e. Oplatil mi to vypl\u00e1znut\u00edm jazyka, na\u010de\u017e zabouchl kufr a jelo se\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Po dlouh\u00e9 dob\u011b byl op\u011bt n\u00e1dhern\u00fd den, mysl\u00edm po\u010das\u00edm. Slun\u00ed\u010dko sv\u00edtilo, sem tam po obloze p\u0159eb\u011bhly lehounk\u00e9 b\u00edl\u00e9 obl\u00e1\u010dky. Na to, \u017ee byl prvn\u00ed \u0159\u00edjnov\u00fd den, bylo luxusn\u011b\u2026 Jeli jsme naprosto nezn\u00e1mou cestou. Trvalo to snad n\u011bkolik hodin, ale ani tak mi Tom i p\u0159es moje nal\u00e9h\u00e1n\u00ed ne\u0159ekl, kam jedeme. Bo\u017ee, ten jeho tajemn\u00fd v\u00fdraz! J\u00e1 se z n\u011bj zbl\u00e1zn\u00edm! Co by mu ud\u011blalo, kdyby mi to \u0159ekl? Znenad\u00e1n\u00ed zastavil. Udiven\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval, byli jsme na absolutn\u011b osam\u011bl\u00e9 silni\u010dce, a v posledn\u00edm m\u011bst\u011b jsme byli\u2026 hm\u2026 p\u0159ed deseti minutami, kdy\u017e po\u010d\u00edt\u00e1m Tomovu konstantn\u00ed stokilometrovou rychlost.<\/div>\n
„To u\u017e jsme tady?“ poznamenal jsem kousav\u011b.<\/div>\n
„Skoro,“ odpov\u011bd\u011bl se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Zav\u0159i o\u010di, brou\u010dku.“<\/div>\n
Poslechl jsem ho a uc\u00edtil jsem, jak mi p\u0159es n\u011b omot\u00e1v\u00e1 \u0161\u00e1tek, kter\u00fd mi uvazuje vzadu na hlav\u011b.<\/div>\n
Trhl jsem sebou, v\u016fbec se mi to nel\u00edbilo. Jednak jsem m\u011bl pocit, \u017ee jsem zcela dezorientovan\u00fd, a jednak\u2026 mi to pon\u011bkud p\u0159ipomn\u011blo Davida. Kdy\u017e jsem m\u011bl naposledy zav\u00e1zan\u00e9 o\u010di, vr\u00e1\u017eel mi jehlu pod nehty\u2026 Ti\u0161e jsem f\u0148uknul.<\/div>\n
„Neboj, l\u00e1sko,“ za\u0161eptal a pol\u00edbil m\u011b na tv\u00e1\u0159. „U\u017e tam brzy budeme. Nebude to dlouho trvat, v\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
Jenom\u017ee kdy\u017e jsme vyrazili d\u00e1l, pocit bezmoci byl \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed. N\u011bkde tu je David, ur\u010dit\u011b tu n\u011bkde je! Sed\u011bl jsem absolutn\u011b ztuhle a napjat\u011b jsem o\u010dek\u00e1val jeho \u00fader. B\u00e1l jsem se, hodn\u011b moc jsem se b\u00e1l, dokonce mi i sem tam vytekly z o\u010d\u00ed osam\u011bl\u00e9 slzy, kter\u00e9 se ihned vs\u00e1kly do \u0161\u00e1tku. Pros\u00edm, Tommy, sundej mi to u\u017e\u2026 Neubli\u017euj mi\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Chud\u00e1k m\u016fj malej, jak se s t\u00edm \u0161\u00e1tkem na o\u010d\u00edch \u010d\u00edlil! V\u016fbec se mu to nel\u00edbilo, ale j\u00e1 jsem to ne\u0159e\u0161il, pot\u00e9, co se pod m\u00fdm polibkem aspo\u0148 tro\u0161ku uklidnil, jsme zvesela vyrazili d\u00e1l. Sly\u0161el jsem, \u017ee ti\u0161e k\u0148our\u00e1 a jeho hlas mi p\u0159ipadal vystra\u0161en\u00fd. Jenom\u017ee na m\u011b si nep\u0159ijde, chlape\u010dek. Ur\u010dit\u011b to jenom tak hraje, chce v\u011bd\u011bt, kam jedeme. Bill byl v\u017edycky vynikaj\u00edc\u00ed herec, ale tohle prost\u011b vydr\u017e\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00fd inscenovan\u00fd divad\u00fdlko mu nepom\u016f\u017ee. Ale napodobuje to v\u00fdborn\u011b, norm\u00e1ln\u011b bych mu ty vzlyky i v\u011b\u0159il. Jenom\u017ee c\u00edl u\u017e je t\u011bsn\u011b p\u0159ed n\u00e1mi, tak to je\u0161t\u011b tu chvilku p\u0159e\u017eije\u2026<\/div>\n
Zastavil jsem a rozz\u00e1\u0159ily se mi o\u010di. Bylo to mnohem hez\u010d\u00ed, ne\u017e na fotk\u00e1ch, mnohem fantasti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e mi to ten man\u00edk l\u00ed\u010dil. V\u0161ude jenom p\u0159\u00edroda, nikde nen\u00ed krom\u011b n\u00e1s dvou ani \u017eiv\u00e1\u010dka. Rozlehl\u00e1 louka, lemovan\u00e1 pest\u0159e se zbarvuj\u00edc\u00edmi podzimn\u00edmi lesy. Chalupa je kr\u00e1sn\u00e1, prostorn\u00e1, ale ne p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 velik\u00e1. Vyhl\u00ed\u017e\u00ed udr\u017eovan\u011b a \u00fatuln\u011b. A hned vedle n\u00ed stodola, z n\u00ed\u017e vede ohrada\u2026 a z n\u00ed\u017e pr\u00e1v\u011b vych\u00e1zej\u00ed \u010dty\u0159i \u0161t\u00edhl\u00ed, dlouhonoz\u00ed plnokrevn\u00edci. Srst se jim z\u00e1\u0159iv\u011b leskne v odpoledn\u00edm slunci, dlouh\u00e9 h\u0159\u00edvy spadaj\u00ed z p\u016fvabn\u00fdch \u0161\u00edj\u00ed. Elegantn\u011b doklu\u0161ou k ohrad\u011b, aby se pod\u00edvali na ne\u010dekan\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky. Vid\u00edm, \u017ee jeden z nich m\u00e1 velice velik\u00e9 b\u0159icho. To bude asi klisna, kter\u00e1 bude m\u00edt h\u0159\u00edb\u00e1tko\u2026 I kdy\u017e m\u011b kon\u011b nikdy netankovali, p\u0159i pohledu na tu kula\u0165ou\u010dkou kobylku mi srdce zatrnulo \u0161t\u011bst\u00edm a dojet\u00edm. A jak se teprve bude na tuhle romantickou n\u00e1dheru tv\u00e1\u0159it Bill?<\/p>\n<\/div>\n
Ze zasn\u011bn\u00e9ho tranzu m\u011b probere hlasit\u00fd vzlyk. P\u0159ekvapen\u011b sebou trhnu a oto\u010d\u00edm se na sv\u00e9 dvoj\u010de. Bill pl\u00e1\u010de! T\u0159esou se mu ramena a dlan\u011b si tiskne na obli\u010dej, jako by si ho cht\u011bl \u00faporn\u011b chr\u00e1nit.<\/div>\n
„Tommy, pros\u00edm!“ vzlyk\u00e1. „Pros\u00edm, sundej mi to! Nebo m\u011b najde on<\/em>!“<\/div>\n
Hrklo ve mn\u011b jako ve star\u00fdch hodin\u00e1ch. Ach bo\u017ee! J\u00e1 v\u016fl jsem si v\u016fbec neuv\u011bdomil, \u017ee Bill m\u011bl naposledy zav\u00e1zan\u00e9 o\u010di, kdy\u017e ho David mu\u010dil. Musel se tak stra\u0161n\u011b b\u00e1t, brou\u010dek! A j\u00e1, neuv\u011b\u0159iteln\u00fd nukle\u00e1rn\u00ed hovado, jsem si myslel, \u017ee na m\u011b jenom hraje divad\u00fdlko, abych mu vyklopil, kam jedeme\u2026<\/div>\n
„J\u00e9\u017ei\u0161i, promi\u0148, brou\u010dku,“ vyhrknu a rozechv\u011bl\u00fdmi prsty ho kone\u010dn\u011b zbavuju \u0161\u00e1tku. „J\u00e1\u2026 jsem necht\u011bl\u2026 M\u011blo to b\u00fdt jenom jako p\u0159ekvapen\u00ed, necht\u011bl jsem, aby ti to p\u0159ipomn\u011blo jeho\u2026“<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b prudce zabo\u0159il hlavu do m\u00e9ho ramene. Objal jsem ho a konej\u0161il, jak jen to \u0161lo. Bo\u017ee, j\u00e1 jsem takovej kret\u00e9n! Nech\u00e1v\u00e1m ho takhle trp\u011bt, ani\u017e bych si to uv\u011bdomil\u2026 Po chv\u00edli kone\u010dn\u011b c\u00edt\u00edm, \u017ee jeho pl\u00e1\u010d odezn\u00edv\u00e1 do ztracena. N\u011bjakou dobu ho je\u0161t\u011b hlad\u00edm po hlav\u011b, na\u010de\u017e ji s\u00e1m od sebe zvedne a t\u00e1zav\u011b se mi zahled\u00ed do o\u010d\u00ed. Sl\u00edb\u00e1m z jeho tv\u00e1\u0159i\u010dek posledn\u00ed slzy, vtisknu mu malou pusinku na rty a pohlad\u00edm ho po vlasech.<\/div>\n
„U\u017e m\u016f\u017ee\u0161,“ usm\u011bju se. „Pod\u00edvej!“<\/div>\n
Zvedne hlavu a vykoukne ven. Vid\u00edm v jeho tv\u00e1\u0159i velik\u00fd \u0161ok. Ano, p\u0159esn\u011b takhle jsem si to p\u0159edstavoval. Tu nev\u00edru v jeho o\u010d\u00edch, kdy\u017e vid\u00ed dokonale p\u016fvabnou p\u0159\u00edrodu\u2026 tu pokleslou \u010delist, kdy\u017e se mu pohled zastav\u00ed na \u010dty\u0159ech zv\u011bdav\u011b pokukuj\u00edc\u00edch kon\u00edch z v\u00fdborn\u00e9ho chovu\u2026 ano, p\u0159esn\u011b takhle jsem si to p\u0159edstavoval. Co jsem si v\u0161ak nep\u0159edstavoval v\u016fbec, byl n\u00e1sledn\u00fd pohled na m\u011b. O\u010di, st\u00e1le je\u0161t\u011b zarudl\u00e9 od pl\u00e1\u010de, mu prudce ztemn\u011bly, kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval, zat\u00edmco autem se rozlehl jeho trpk\u00fd hlas.<\/div>\n
„Oto\u010d to. Jedeme dom\u016f.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tom P\u0159ipadalo mi, \u017ee t\u00fdden se vle\u010de ke konci nekone\u010dn\u011b pomalu. Snad to bylo t\u00edm, \u017ee jsem se neuv\u011b\u0159iteln\u011b t\u011b\u0161il na to, jak Billa p\u0159ekvap\u00edm. S man\u00edkem bylo u\u017e v\u0161echno domluven\u00fd, dokonce jsme si pro jistotu dali sch\u016fzku ve m\u011bst\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-14953","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14953","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14953"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14953\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14953"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14953"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14953"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}