{"id":14965,"date":"2009-03-21T18:30:00","date_gmt":"2009-03-21T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14931"},"modified":"2009-03-21T18:30:00","modified_gmt":"2009-03-21T17:30:00","slug":"makes-three-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/21\/makes-three-5\/","title":{"rendered":"Makes Three 5."},"content":{"rendered":"
autor: Majestrix<\/strong><\/span><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Je p\u0159em\u00edst\u011bn\u00ed opravdu odpov\u011bd\u00ed? *vrt\u00ed hlavou* Ne.<\/strong><\/span><\/p>\n<\/div>\n
Bill se posadil ke stolu a povzdychnul si, p\u0159\u00e1l si, aby existoval n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, kter\u00fdm by mohl vr\u00e1tit \u010das, jak\u00fdkoliv, potom by se tohle nikdy nestalo. Blbej David a jeho pitom\u00fd n\u00e1pady. „M\u00e1te vybr\u00e1no?“ zeptal se ho mil\u00fd hlas, vytrhnul ho z jeho strnulosti.<\/span><\/div>\n
„Co?“ Zeptal se malinko vyveden\u00fd z m\u00edry.<\/span><\/div>\n
„Va\u0161e objedn\u00e1vka, pane?“ zeptala se \u010d\u00ed\u0161nice znovu. Bill si vzal do rukou menu a rychle si to p\u0159e\u010detl.<\/span><\/div>\n
„Vezmu si jeden jahodov\u00fd kol\u00e1\u010d s b\u00edlou \u010dokol\u00e1dou, pros\u00edm.“ Usm\u00e1l se na ni a podal j\u00ed menu zp\u00e1tky.<\/span><\/div>\n
„Jeden kousek kol\u00e1\u010de, dob\u0159e.“ \u0158ekla s \u00fasm\u011bvem a zapsala si objedn\u00e1vku. Bill ale rychle zavrt\u011bl hlavou.<\/span><\/div>\n
„Ne, chci cel\u00fd kol\u00e1\u010d.“<\/span><\/div>\n
„Vezmete si ho s sebou?“<\/span><\/div>\n
„Ne<\/em>, chci cel\u00fd<\/em> kol\u00e1\u010d, na t\u00e1cku s vidli\u010dkou. Jenom jednu<\/em> vidli\u010dku, proto\u017ee to hodl\u00e1m doj\u00edst tady. A s\u00e1m<\/em>.“ Zd\u016fraznil, aby nedo\u0161lo k \u017e\u00e1dn\u00e9mu nedorozum\u011bn\u00ed. \u010c\u00ed\u0161nice vyvalila o\u010di, p\u0159epsala si objedn\u00e1vku, zm\u011b\u0159ila si Billovu figuru zv\u00eddav\u00fdm pohledem a ode\u0161la. Nemohl si pomoci, ale proto\u010dil o\u010di p\u0159es sv\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, d\u011blal v\u0161echno proto, aby nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let. P\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nebylo v posledn\u00ed dob\u011b jeho obl\u00edben\u00fdm kon\u00ed\u010dkem.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Sledoval, jak okolo n\u011bj proch\u00e1zej\u00ed ostatn\u00ed lid\u00e9, dokud mu ale nep\u0159inesli jeho objedn\u00e1vku, kone\u010dn\u011b bylo na sv\u011bt\u011b n\u011bco spr\u00e1vn\u011b. Bill se \u0161\u0165astn\u011b zakousnul, nedbaj\u00edc p\u0159ekvapen\u00fdch v\u00fdraz\u016f t\u011bch, kte\u0159\u00ed sed\u011bli bl\u00edzko n\u011bho. Nezaj\u00edmali ho; jeho \u017eivot byl dobr\u00fd, dobr\u00fd proto, \u017ee tu p\u0159ed sebou m\u011bl kol\u00e1\u010d. M\u011bl v sob\u011b p\u016flku, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b zastavil, aby na\u010derpal nov\u00e9 s\u00edly, nohama m\u00e1lem kopal pod stolem svou neskr\u00fdvanou radost\u00ed.<\/span><\/div>\n
\n
<\/div>\n
\u017daludek se mu p\u0159estal ot\u00e1\u010det a musel si p\u0159iznat, \u017ee se c\u00edtil klidn\u011bji. Vzalo mu to dvacet minut sn\u00edst cel\u00fd kol\u00e1\u010d a pak str\u00e1vil je\u0161t\u011b 45 minut sledov\u00e1n\u00edm ulice za sklem, v hlav\u011b si vym\u00fd\u0161lel p\u0159\u00edb\u011bhy o proch\u00e1zej\u00edc\u00edch lidech. Zhluboka se nadechl a vydechl, v\u011bd\u011bl, co by m\u011bl d\u011blat. M\u011bl by j\u00edt za dal\u0161\u00edm doktorem, dozv\u011bd\u011bt se jin\u00fd n\u00e1zor, od n\u011bkoho z N\u011bmecka, kde v\u0161echno d\u00e1valo smysl a kde lid\u00e9 ne\u0159\u00edkali, \u017ee mu\u017ei mohou b\u00fdt t\u011bhotn\u00ed.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Proto\u017ee to je \u0161\u00edlen\u00e9.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
N\u011bco zachytilo jeho pohled, oto\u010dil se v\u00edc do ulice a uvid\u011bl jejich tourbus. Pod\u00edval se na mobil, kter\u00fd le\u017eel na stole a zanad\u00e1val. U\u017e d\u00e1vno m\u011bl b\u00fdt naho\u0159e a balit si. Zaplatil a odeb\u011bhl nahoru do sv\u00e9ho pokoje, projel z\u00e1mek kartou a s\u00e1m sebe p\u0159ipravil na velice rychl\u00e9 balen\u00ed. Okam\u017eit\u011b se ale zastavil, proto\u017ee vid\u011bl dredatou hlavu, jak se skl\u00e1n\u00ed nad jedn\u00edm z jeho kufr\u016f. Na podlaze tu le\u017eely jen dva a Bill si moc dob\u0159e pamatoval, \u017ee jich m\u011bl \u0161est.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tom se oto\u010dil, pod\u00edval se na n\u011bj a pak zase pokra\u010doval v zap\u00edn\u00e1n\u00ed kufru. „Tak tady jsi.“<\/span><\/div>\n
„Tomi, omlouv\u00e1m se. Zapomn\u011bl jsem na \u010das.“ Za\u010dal Bill a ve\u0161el d\u00e1l do pokoje. „Ty jsi mi zabalil?“<\/span><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, sna\u017e\u00edm se. Opravdu se moc sna\u017e\u00edm.“ Posadil se Tom na zem a z\u00edral na \u010dern\u00fd kufr p\u0159ed sebou. „St\u011b\u017euje\u0161 si, \u017ee na sebe nem\u00e1me \u010das, ale kdy\u017e se posledn\u00ed dobou j\u00e1 sna\u017e\u00edm<\/em> tr\u00e1vit n\u011bjak\u00fd \u010das s tebou, stejn\u011b mi to nevyjde.“<\/span><\/div>\n
„Tomi, omlouv\u00e1m. Byl jsem s-„<\/span><\/div>\n
„Jo, j\u00e1 v\u00edm, s k\u00fdm jsi byl. S Georgem\u2026 Nakupovat. Narazil jsem na n\u011bj p\u0159ed chvilkou.“ Pod\u00edval se Tom na Billa, hledal n\u011bjak\u00e9 ta\u0161ky. „Ty sis nic nekoupil?“<\/span><\/div>\n
„Promi\u0148.“ Bill mu nehodlal \u0159\u00edct, co doopravdy d\u011blal. To by jen zkomplikovalo situaci a bude rad\u0161i, kdy\u017e se na n\u011bj Tom bude zlobit kv\u016fli n\u00e1kupu ne\u017e kv\u016fli t\u00e9 druh\u00e9 v\u011bci<\/em>. Ub\u011bhla dal\u0161\u00ed vte\u0159ina a on si uv\u011bdomil, \u017ee tu kn\u00ed\u017eku, co mu dal doktor, nechal dole v restauraci. Kurva.<\/em><\/span><\/div>\n
„Jen promi\u0148 nesta\u010d\u00ed. Musel jsem nama\u010dkat v\u0161echny svoje v\u011bci do kufru, abych m\u011bl dost \u010dasu zabalit je\u0161t\u011b tvoje kr\u00e1my.<\/em>“ Postavil se Tom, zalo\u017eil ruce na prsou, o\u0161kliv\u011b se pod\u00edval na sv\u00e9 dvoj\u010de. „Hele, pochopil jsem to. Se\u0161 unaven\u00fd, ale nejsi jedin\u00fd, kdo je tu unaven\u00fd, jasn\u00fd, Bille? Nejsi ani jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kdo tu celou dobu je<\/em> unaven\u00fd, tak to p\u0159esta\u0148 monopolizovat.“<\/span><\/div>\n
„Tomi\u2026“<\/span><\/div>\n
„Ne. Jsem taky unaven\u00fd, Bille, jasn\u00fd? Taky jsem unaven\u00fd. Jsem unaven\u00fd z toho zasran\u00fdho d\u011bl\u00e1n\u00ed tamtoho a tadytoho. N\u011bkdy mi p\u0159ijde, \u017ee existuju jenom proto, abych plnil tvoje rozmary, proto\u017ee to je z\u0159ejm\u011b to, co ty si mysl\u00ed\u0161, a jestli to je to, co si mysl\u00ed\u0161 ty,<\/em> tak to mus\u00ed b\u00fdt spr\u00e1vn\u011b, m\u00e1m pravdu? P\u0159i\u0161el jsem na to, jsem dostate\u010dn\u011b chytrej?“ Tom byl tak na\u0161tvan\u00fd, \u017ee jeho obli\u010dej byl \u010derven\u00fd a to ani nek\u0159i\u010del. Ne, tohle bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, proto\u017ee jeho hlas byl na \u00farovni hlasit\u00e9ho \u0161ept\u00e1n\u00ed. Tom byl na bodu zlomu.<\/span><\/div>\n
„Tome, \u0159ekl jsem, \u017ee se omlouv\u00e1m, nem\u016f\u017ee\u0161 to nechat b\u00fdt a p\u0159ijmout moji omluvu?“ Bill se ho sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit. Ano, byl trochu n\u00e1ro\u010dn\u00fd a potrhl\u00fd a tro\u0161ku nepo\u0159\u00e1dn\u00fd, ale to byl i norm\u00e1ln\u011b, tak o co jde? Jeho dvoj\u010de zavrt\u011blo hlavou.<\/span><\/div>\n
„Ne, nem\u016f\u017eu.“ \u0158ekl Tom jednodu\u0161e, kdy\u017e pokr\u010dil rameny a pro\u0161el okolo Billa, str\u010dil do n\u011bj ramenem. „Zabal si ty svoje kr\u00e1my s\u00e1m; J\u00e1 jdu do autobusu.“ Bill za n\u00edm \u0161okovan\u011b koukal, \u010delist mu klesla \u00fadivem. Dve\u0159e se zav\u0159ely a jeho dvoj\u010de se ani neobt\u011b\u017eovalo oto\u010dit se na n\u011bj.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Bill dal\u0161\u00edch p\u00e1r minut z\u00edral na podlahu, cht\u011bl, aby tohle v\u0161echno byl jenom blbej vtip nebo sen. N\u011bco nebylo re\u00e1ln\u00e9, nic dneska nebylo norm\u00e1ln\u00ed, t\u0159eba se probud\u00ed v tourbuse, bude se zase sm\u00e1t a \u017eertovat s Tomem s \u017e\u00e1dn\u00fdmi obavami, krom\u011b t\u011bch ohledn\u011b toho co si m\u00e1 vz\u00edt na koncert za oble\u010den\u00ed. Pod\u00edval se dol\u016f; t\u0159\u00e1sly se mu ruce.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Hodil svou ta\u0161ku na st\u016fl a m\u00e1lem v\u0161echno vyh\u00e1zel p\u0159i hled\u00e1n\u00ed cigarety. Nic. Jeho toaletn\u00ed ta\u0161ti\u010dka nep\u0159inesla \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 v\u00fdsledky, prohledal i sv\u016fj nejmen\u0161\u00ed kuf\u0159\u00edk a na\u0161el otlu\u010denou a ohnutou cigaretu. Tohle nep\u016fjde. Ruce se mu nep\u0159est\u00e1valy t\u0159\u00e1st a p\u0159es slzy pomalu nevid\u011bl, ale d\u00e1l se musel koukat po zapalova\u010di. Bill zanad\u00e1val a vysypal celou svou ta\u0161ku na st\u016fl. P\u0159estal u sebe nosit zapalova\u010d, kdy\u017e p\u0159estal kou\u0159it. Co\u017e byl jeden a jedinej d\u016fvod, pro\u010d se tohle v\u0161echno kurva d\u011bje.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Zab\u011bhl do koupelny a za\u010dal hledat er\u00e1rn\u00ed zapalova\u010d. Nic. Nakopnul sk\u0159\u00ed\u0148ku. Tom si je v\u017edycky bral, i kdy\u017e je pak nepou\u017e\u00edval. Pod\u00edval se na sebe do zrcadla, z pusy mu visela cigareta, nen\u00e1vid\u011bl se za to. Vyrval si tu pitomou v\u011bc z pusy, p\u0159elomil ji vejp\u016fl a spl\u00e1chnul do z\u00e1chodu, kam j\u00ed za chvilku n\u00e1sledoval i obsah jeho \u017ealudku.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Hlava se mu to\u010dila, bolelo ho b\u0159icho, bolela ho hlava, bolelo ho v krku, v\u0161echno spole\u010dn\u011b to vytv\u00e1\u0159elo symfonii bolesti, kterou m\u011bl posledn\u00ed dobou \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm \u010dast\u011bji, a proto se v\u017edycky schoulil na zemi do klub\u00ed\u010dka a p\u0159iznal si, \u017ee je pora\u017een. Nem\u011bl na to ale te\u010f \u010das. Bill je\u0161t\u011b jednou plivnul do z\u00e1chodu a spl\u00e1chnul to, p\u0159\u00e1l si, aby v\u0161echna jeho hysterie zmizela spole\u010dn\u011b s jeho vynikaj\u00edc\u00edm jahodov\u00fdm kol\u00e1\u010dem, kter\u00fd nebyl po cest\u011b zp\u00e1tky jeho krkem tak dobr\u00fd, jako kdy\u017e ho jedl.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Zap\u00edpal mu telefon, vyndal si ho ze zadn\u00ed kapsy kalhot, ut\u0159el si pusu a nat\u00e1hnul se pro \u00fastn\u00ed vodu. Byl to David, \u0159ekl mu, \u017ee Saki bude za chvilku naho\u0159e pro kufry. Do prdele<\/em>. Rychle si vy\u010distil pusu a v\u0161echno si rychle nah\u00e1zel do kosmetick\u00e9ho kuf\u0159\u00edku, kdy\u017e m\u011bl v\u0161echno zabaleno, zav\u0159el o\u010di. V\u017edycky si nech\u00e1val \u010das, aby si to tam mohl v\u0161echno hezky narovnat, ale te\u010f nem\u011bl \u010das a byla to jen jeho vina.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Vyb\u011bhl z m\u00edstnosti a nah\u00e1zel zbytek sv\u00e9ho roztrou\u0161en\u00e9ho oble\u010den\u00ed do posledn\u00edho kufru, sednul si na n\u011bj, aby ho mohl po\u0159\u00e1dn\u011b zav\u0159\u00edt. Jakmile byl hotov, ozvalo se za\u0165uk\u00e1n\u00ed a Bill \u0161el Sakimu otev\u0159\u00edt. „Jsi p\u0159ipraven\u00fd? Zeptal se Saki s klidn\u00fdm v\u00fdrazem jako v\u017edycky.<\/span><\/div>\n
„Jako bych n\u011bkdy nebyl.“ Vy\u0161el Bill ven na chodbu s ta\u0161ti\u010dkou p\u0159es rameno.<\/span><\/div>\n
„Venku jsou fanynky. David ti vzkazuje, aby sis p\u0159ipravil svou fixu.“ Bill v duchu zana\u0159\u00edkal. Necht\u011bl nikoho vid\u011bt, s nik\u00fdm mluvit a ani d\u011blat nic, dokud se nedostane do autobusu. A te\u010f si musel na obli\u010dej nasadit sv\u016fj fale\u0161n\u00fd z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv pro fanynky a podepisovat se. Nem\u011bl n\u00e1ladu.<\/span><\/div>\n
„Je jich hodn\u011b?“<\/span><\/div>\n
„Ne zas tolik.“ Odpov\u011bd\u011bl mu Saki.<\/span><\/div>\n
Billovi se cht\u011blo k\u0159i\u010det. Jak to myslel? „Jak velk\u00fd je ne zas tolik velk\u00fd?“<\/span><\/div>\n
„Ne tak velk\u00fd.“ Billovy rty byly pevn\u011b sev\u0159en\u00e9, tvo\u0159ily dokonalou p\u0159\u00edmku.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Dav venku byl mnohem v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e ne zas tolik velk\u00fd, ale stejn\u011b nasadil sv\u016fj megawattov\u00fd \u00fasm\u011bv, bylo to lehk\u00e9, \u010d\u00edm v\u00edc si p\u0159edstavoval, \u017ee na n\u011bj Tom nebude na\u0161tvan\u00fd, t\u00edm v\u00edce se usm\u00edval. Bylo to naprost\u00e9 \u0161\u00edlenstv\u00ed, musel na\u010dm\u00e1rat minim\u00e1ln\u011b pades\u00e1t sv\u00fdch podpis\u016f a n\u011bkdo ho p\u0159i tom je\u0161t\u011b tahal za vlasy. Nemohl se ani pod\u00edvat kdo, proto\u017ee autobus byl jen p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj a on u\u017e bude za chvilku v bezpe\u010d\u00ed. Je\u0161t\u011b jedno str\u010den\u00ed od Sakiho a byl vevnit\u0159. Bill se pod\u00edval na sv\u00e9 ruce a zjistil, \u017ee se zase chv\u011bj\u00ed. Zoufale pot\u0159eboval cigaretu.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Zoufale.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Bill zvednul pohled a uvid\u011bl Gustav\u016fv t\u00e1zaj\u00edc\u00ed se obli\u010dej.<\/span><\/div>\n
„Nic. Jsem jen unaven\u00fd.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill a pokra\u010doval v cest\u011b okolo buben\u00edka.<\/span><\/div>\n
„Tohle posledn\u00ed dobou odpov\u00edd\u00e1\u0161 na v\u0161echny ot\u00e1zky.“ Bill se nucen\u011b usm\u00e1l a p\u0159edstavil si sv\u016fj pel\u00ed\u0161ek. Nebesk\u00e1 postel. Zamra\u010dil se, proto\u017ee mu do cesty vlezl Georg, dopadly na n\u011bj vzpom\u00ednky z cel\u00e9ho dne. Super, nepot\u0159eboval tady chod\u00edc\u00ed upom\u00ednku. Rychle ho minul a hodil si ta\u0161ku do postele, n\u00e1sledoval ji. V\u0161echno na n\u011bm mu p\u0159ipadalo jako ze \u017eeleza, speci\u00e1ln\u011b jeho hlava a srdce.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tom na n\u011bj byl na\u0161tvan\u00fd a to mu kazilo cel\u00fd jeho sv\u011bt. A bylo to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e norm\u00e1ln\u00ed na\u0161tv\u00e1n\u00ed. Jasn\u011b, dvoj\u010data se mezi sebou h\u00e1daj\u00ed, to je norm\u00e1ln\u00ed. Kdy\u017e n\u011bkoho zn\u00e1te tak dob\u0159e jako oni sebe, v\u00edte, \u017ee je mezi v\u00e1mi ob\u010das taky p\u011bkn\u011b dusno, \u017ee se h\u00e1d\u00e1te a potom jste zase jako nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1di. Ob\u010das do n\u011bkoho ryjete jenom proto, \u017ee se nud\u00edte.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tohle bylo ale jin\u00e9. Tohle bylo opravdu hodn\u011b jin\u00e9. Lehnul si na bok, koukal do uli\u010dky a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kde je asi te\u010f Tom. Je v medi\u00e1ln\u00ed m\u00edstnosti? Jestli jo, tak pro\u010d je na\u0161tvan\u00fd na n\u011bj a ne taky na Georga? V\u0161echno to byla Georgova vina! Jakoby ho p\u0159ivolal, ve\u0161el Georg, znepokojiv\u011b se na n\u011bj koukal. „Bille, mus\u00edme si promluvit, mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b.“ Bill se na n\u011bj zad\u00edval a pomalu zat\u00e1hnul z\u00e1v\u011bs. Vid\u011bl Georg\u016fv st\u00edn, co\u017e nazna\u010dovalo, \u017ee tam je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d stoj\u00ed, po chvilce ale ode\u0161el. Dob\u0159e. Necht\u011bl s n\u00edm mluvit.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno to byla jeho<\/em> vina; zni\u010dil cel\u00fd jeho den. Cel\u00fd jeho \u017eivot. V\u0161echno. Bill se schoulil do klub\u00ed\u010dka pevn\u011bji, bojoval s bolestmi v b\u0159i\u0161e a hlasit\u011b oddechoval, sna\u017eil se vytla\u010dovat bolest sv\u00fdm dechem. Nefungovalo to. Vyzul si boty a otev\u0159el ventilaci, vydechl, kdy\u017e ho za\u010dal ov\u00edvat studen\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk. Zat\u00e1hnul si z\u00e1clonky na sv\u00e9m ok\u00e9nku a koukal do um\u011bl\u00e9 tmy. Kdybyste to nev\u011bd\u011bli, mysleli byste si, \u017ee je opravdu noc. Bill usnul je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se autobus rozjel.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Georg otev\u0159e o\u010di hned, jak se autobus zastavil. Nemohl si pomoci, ale nemohl sp\u00e1t, kdy\u017e autobus st\u00e1l na m\u00edst\u011b. Odhrnul z\u00e1clonu a rozhl\u00eddnul se, sly\u0161el, jak si Gustav nand\u00e1v\u00e1 boty. Byli na benz\u00ednce. Naproti p\u0159es uli\u010dku byl odhrnut\u00fd z\u00e1v\u011bs u Billovy postele; pe\u0159iny byly na posteli skopan\u00e9 a\u017e kdesi v rohu. Nejsp\u00ed\u0161e u\u017e byl venku.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Georg \u010dekal, dokud se blon\u010f\u00e1k nenarovnal a posadil se. Georg si taky nandal boty, nezavazoval si je, jen si vzal pen\u011b\u017eenku a vyhopsal z autobusu. Nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kde jsou, ale nevadilo mu to, alespo\u0148 do t\u00e9 doby, co to v\u00ed \u0159idi\u010d.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Byla to tentokr\u00e1t jedna z v\u011bt\u0161\u00ed servisn\u00edch stanic. P\u0159em\u00fd\u0161lel, co si asi koup\u00ed, bude tu lep\u0161\u00ed v\u00fdb\u011br \u010dasopis\u016f a nejsp\u00ed\u0161 i nejnov\u011bj\u0161\u00ed Playboy. Vid\u011bl, \u017ee Gustav je u\u017e uvnit\u0159 a jde k z\u00e1chod\u016fm, jakmile blon\u010f\u00e1k zmizel, v\u0161imnul si Georg, \u017ee u \u010dasopis\u016f je \u010dern\u00e1 hlava. Dob\u0159e. Pot\u0159eboval s n\u00edm mluvit.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Georg zatla\u010dil na dve\u0159e a zamra\u010dil se, lehce si je p\u0159it\u00e1hnul a proto\u010dil o\u010di. Pro\u010d na ty dve\u0159e nikdy nep\u00ed\u0161ou, jak se otev\u00edraj\u00ed? Bill zvednul pohled a rychle uhnul o\u010dima. Ne, tentokr\u00e1t to Georg nevzd\u00e1. „Bille.“<\/span><\/div>\n
„Georgu.“ Teenager odm\u00edtal zvednout znovu pohled a pod\u00edvat se na n\u011bj, vzal do rukou ten sam\u00fd \u010dasopis, kter\u00fd tam vr\u00e1til, kdy\u017e bas\u00e1k p\u0159i\u0161el.<\/span><\/div>\n
„Pot\u0159ebujeme si promluvit.“<\/span><\/div>\n
„A o \u010dem bychom si m\u011bli promluvit?“ oto\u010dil se na n\u011bj Bill s o\u010dima doko\u0159\u00e1n. Kdyby ho Georg neznal l\u00e9pe, myslel by si, \u017ee to myslel v\u00e1\u017en\u011b. Je\u0161t\u011b ho znal. Billovo nevinn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed ho dost\u00e1valo ze v\u0161ech probl\u00e9m\u016f naprosto s ka\u017ed\u00fdm. Jedin\u00ed, na kter\u00e9 to neplatilo, byl Tom a Saki. No, tentokr\u00e1t mu to neprojde.<\/span><\/div>\n
„Oh, j\u00e1 ti nev\u00edm, t\u0159eba o tom, co ti \u0159ekl ten doktor?“ syknul. Bill zamrkal a vr\u00e1til \u010dasopis do p\u0159ihr\u00e1dky.<\/span><\/div>\n
„P\u016fjdu k jin\u00e9mu doktorovi.“ \u0158ekl rychle, st\u00e1le se p\u0159ehraboval \u010dasopisy, jako by mluvili o po\u010das\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Dob\u0159e. Bude\u0161 pot\u0159ebovat pravideln\u00e9 prohl\u00eddky.“<\/span><\/div>\n
„Chci dostat je\u0161t\u011b jedny v\u00fdsledky.“ Georg zamrkal a pomalu p\u0159ik\u00fdvnul.<\/span><\/div>\n
„No, na to m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo\u2026 Ale co kdy\u017e se nebudou li\u0161it?“ Georg vid\u011bl, jak Bill sev\u0159el zuby k sob\u011b.<\/span><\/div>\n
„Budou se li\u0161it.“<\/span><\/div>\n
„A co kdy\u017e nebudou?“<\/span><\/div>\n
„Budou.“<\/span><\/div>\n
„Ale. Co. Kdy\u017e. Nebudou?“ zeptal se znovu a pomalu, sna\u017eil se, aby ho Bill pochopil. „Nem\u016f\u017ee\u0161 to ignorovat<\/em>.“<\/span><\/div>\n
„Ne? Tak sleduj.“ Georg byl okam\u017eit\u011b p\u0159etransportov\u00e1n zp\u011bt p\u0159ed hotel a zavrt\u011bl hlavou.<\/span><\/div>\n
„Sleduju a vede\u0161 si p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Mus\u00ed\u0161 to \u0159\u00edct Tomovi, komukoliv<\/em>.“<\/span><\/div>\n
„Ne.“ Bill na\u0161el dal\u0161\u00ed \u010dasopis a ost\u0159e se pod\u00edval na Georga. „A ty to taky ned\u011blej.“<\/span><\/div>\n
„Nen\u00ed to moje tajemstv\u00ed.“ \u0158ekl ho\u0159ce a sledoval, jak zp\u011bv\u00e1k ode\u0161el pry\u010d.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkdy se po mluven\u00ed s Billem c\u00edtil hrozn\u011b frustrovan\u00fd. Ob\u010das odm\u00edtal poslouchat Billovo p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed, to u\u017e ale zakro\u010doval Gustav. Gustav v\u00e1s p\u0159inut\u00ed poslouchat, je na tom, jak to vezmete. Ale Gustavovi to nemohl \u0159\u00edct, nebylo to jeho tajemstv\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Pro\u010d vypad\u00e1\u0161, jako by ti um\u0159ela \u017eelva?“ Georg se oto\u010dil a uvid\u011bl Gustava s ironick\u00fdm \u00fa\u0161klebkem.<\/span><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, n\u011bkdy to na m\u011b prost\u011b zase dolehne.“ Hran\u011b popot\u00e1hnul a jeho kamar\u00e1d se zasm\u00e1l.<\/span><\/div>\n
„Jo, jasn\u011b. Vid\u011bl jsi nov\u00fdho PlayBoye? Ty holky tam maj\u00ed kozy velk\u00fd jako moje hlava.“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Bill zaplatil za sv\u016fj n\u00e1kup a \u0161el zp\u00e1tky do autobusu, zam\u00e1val \u010dlen\u016fm t\u00fdmu, kte\u0159\u00ed st\u00e1li venku a kou\u0159ili. Bylo to hrozn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed j\u00edt okolo nich bez sv\u00e9 vlastn\u00ed cigarety. Dali by mu ji bez probl\u00e9m\u016f, ale on by se za to nen\u00e1vid\u011bl a posledn\u00ed v\u011bc, kterou cht\u011bl, byl dal\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d se nen\u00e1vid\u011bt-<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Autobus byl \u00fa\u017easn\u011b tich\u00fd a z\u00e1bavn\u011b chladn\u00fd, a\u017e sem zase p\u0159ijdou lidi, otepl\u00ed se tu a on si bude muset zal\u00e9zt do postele a pustit si ventilaci, aby se ochladil. Posledn\u00ed dobou mu bylo hrozn\u00e9 horko\u2026 Za\u0161el zp\u00e1tky do \u010d\u00e1sti, kde byly postele a pod\u00edval se na postel sv\u00e9ho dvoj\u010dete. Z\u00e1clona byla zata\u017een\u00e1 a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom sp\u00ed. Dob\u0159e. Operace ‚Omlouv\u00e1m se, Tomi‘ byla zavrhnuta. Byl \u010das na pl\u00e1n B.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Vyt\u00e1hnul p\u0159ihr\u00e1dku zpod Tomovy postele a postavil t\u0159i Tomovy obl\u00edben\u00e9 d\u017eusy tam, kde je nep\u0159ehl\u00e9dne, p\u0159esn\u011b nad jeho iPod. Zav\u0159el to ti\u0161e, sna\u017eil se p\u0159edej\u00edt hlasit\u00e9mu kliknut\u00ed, kter\u00e9 to vyd\u00e1valo, kdy\u017e se to zav\u00edralo. Toma to neprobudilo a Bill se usm\u00e1l, ode\u0161el a otev\u0159el si svou vlastn\u00ed plechovku s Red Bullem.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Poda\u0159ilo se mu proj\u00edt chodbou d\u0159\u00edv, ne\u017e se Georg s Gustavem vr\u00e1tili do autobusu, strkali do sebe a pov\u00eddali si. Kdy\u017e Georg zahl\u00eddnul Billa, \u0159ekl n\u011bco Gustavovi a ode\u0161li, \u0161li sm\u011brem k medi\u00e1ln\u00ed m\u00edstnosti. Nejsp\u00ed\u0161 se \u0161li koukat na n\u011bjak\u00fd film a i kdy\u017e se Bill cht\u011bl p\u0159idat, nec\u00edtil se, \u017ee by tam byl v\u00edtan\u00fd. Je to p\u011bkn\u011b blbej pocit, c\u00edtit se izolovan\u00fd od v\u0161ech lid\u00ed v autobuse.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Bill se vr\u00e1til ze sv\u00e9ho sn\u011bn\u00ed zp\u00e1tky na zem a zjistil, \u017ee na n\u011bj kouk\u00e1 Gustav. „Co je?“ zeptal se podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, zvednul plechovku Red Bullu a dopil zbytek.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je to chytr\u00fd?“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Tvoje m\u00e1ma je chytr\u00e1.“ Zamumlal.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Gustav se na n\u011bj kr\u00e1tce pod\u00edval. „M\u00e1m dojem, \u017ee jsi m\u011b neposlouchal\u2026“ Bill se zamyslel a zavrt\u011bl hlavou.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Ne, neposlouchal.“ Za\u010dalo mu cukat v noh\u00e1ch, cht\u011blo se mu poskakovat, to bylo nejsp\u00ed\u0161 vinou Red Bullu.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Chce\u0161 se j\u00edt se mnou a Georgem koukat na film? M\u016f\u017ee\u0161 si vybrat na jakej, Georg m\u00e1 dobro\u010dinnou n\u00e1ladu. Jedin\u00e9, co chci, aby v tom filmu bylo n\u011bco zaj\u00edmav\u00fdho.“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Ne, p\u016fjdu si lehnout.“ Usm\u00e1l se Bill lehce. Gustav se pod\u00edval na pr\u00e1zdnou plechovku od energy drinku a pomalu p\u0159ik\u00fdvnul.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Hele, k\u00e1mo, jestli nechce\u0161, sta\u010dilo jenom \u0159\u00edct.“ Bill se za n\u00edm zmaten\u011b d\u00edval, Gustav ode\u0161el. Oto\u010dil se na st\u016fl a pod\u00edval se ost\u0159e na plechovku.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Tohle je tvoje vina.“ Syknul a hned se c\u00edtil l\u00edp. Ani o minutku pozd\u011bji se mu z \u00fast vydralo hlasit\u00e9 z\u00edvnut\u00ed, opravdu se mu cht\u011blo sp\u00e1t. Bill si vzal \u010dasopis a ostatn\u00ed v\u011bci, co si koupil a hodil je k sob\u011b do postele. Tom mu po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkal, aby pou\u017e\u00edval skladovac\u00ed p\u0159ihr\u00e1dky. Povzdychnul si a vlezl si do postele ke sv\u00e9mu bord\u00fdlku, polo\u017eil si nohy na igelitku a za\u010dal si st\u00fdskat po bratrovi. Usnul je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil rozbre\u010det.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tom otev\u0159el o\u010di a z\u00edral na spodek postele, kter\u00e1 byla nad n\u00edm. Ka\u017ed\u00e9 kv\u00edknut\u00ed a pohyb ho dov\u00e1d\u011bly k n\u011b\u010demu, co necht\u011bl d\u011blat. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill nem\u016f\u017ee sp\u00e1t, ale byl na n\u011bj st\u00e1le na\u0161tvan\u00fd. Te\u010f to nebude on, ten kdo p\u016fjde a bude se sna\u017eit v\u0161echno napravit. Nebyla to jeho vina a on se za to nehodlal obvi\u0148ovat. Ne te\u010f. Promnul si obli\u010dej a vydechnul. Mo\u017en\u00e1 by se mohl zvednout a j\u00edt do medi\u00e1ln\u00ed m\u00edstnosti a koukat se s g\u00e9\u010dkama na film, necht\u011bl ale n\u011bkde narazit na Billa.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Za\u010d\u00ednalo mu b\u00fdt vedro, otev\u0159el si ok\u00fdnko, cht\u011blo se mu zvracet z toho, jak ten vzduch smrd\u011bl. N\u011bkdy letn\u00ed de\u0161t\u00edk nesmyje \u00fapln\u011b v\u0161echno. Tom rychle zav\u0159el ok\u00fdnko, zapnul si v\u011btr\u00e1k a nechal se ov\u00edvat studen\u00fdm vzdou\u0161kem. Tohle bylo lep\u0161\u00ed. Vzduch byl tak uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, \u017ee skoro znovu usnul, pot\u0159eboval ale n\u011bjakou hudbu. Jeho iPod byl v p\u0159ihr\u00e1dce pod n\u00edm, nat\u00e1hnul se k z\u00e1v\u011bsu a odt\u00e1hnul ho, m\u011bl tenhle pohyb nau\u010den\u00fd ze sv\u00e9ho vlastn\u00edho pl\u00e1nu s n\u00e1zvem: ‚H\u00fdbejte se pokud mo\u017eno co nejm\u00e9n\u011b, jak to jde‘.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Rukou \u0161m\u00e1tral v \u0161upl\u00edku a zamra\u010dil se, kdy\u017e nahmatal n\u011bco ku\u017eelovit\u00e9ho, co nerozpozn\u00e1val. Pohnul rukou a c\u00edtil tam je\u0161t\u011b dv\u011b takov\u00e9 v\u011bci, jedno z toho vzal do ruky a zvednul to, rozsv\u00edtil si svoj\u00ed malou lampi\u010dku. Tom si povzdychnul a sna\u017eil se neusm\u00edvat, kdy\u017e se pod\u00edval na sv\u016fj obl\u00edben\u00fd d\u017eus. Byl to Bill\u016fv zp\u016fsob, jak se omluvit, ale to nesta\u010dilo. Tentokr\u00e1t ne. Vr\u00e1til pit\u00ed zp\u00e1tky a vylovil sv\u016fj iPod, za\u0161oupnul \u0161upl\u00edk a ten vydal opravdu velkou r\u00e1nu. Usly\u0161el rychl\u00e9 vrznut\u00ed nad jeho postel\u00ed, ale n\u011bjak mu to nevadilo.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Budou to u\u017e dva dny a Gustav v\u011bd\u011bl, \u017ee tu n\u011bco nehraje. Dvoj\u010data spolu nemluvila a to bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e si pov\u00eddali jenom spolu. Od Billa na to u\u017e Bill zvykl\u00fd, ale od Toma? Tom se r\u00e1d bavil s ostatn\u00edmi lidmi. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b r\u00e1d konverzoval o<\/em> nebo s<\/em> Billem. Nech\u00e1pal pro\u010d te\u010f ani jeden z nich nemluvil.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Gustav v\u0161echno tohle v\u011bd\u011bl a taky moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee bude nejlep\u0161\u00ed nechat je na pokoji, aby si to mezi sebou vy\u0159e\u0161ili hezky sami. Sta\u010dilo mu, kdy\u017e jednou vid\u011bl, jak se Georg vlo\u017eil do jejich h\u00e1dky, to bylo je\u0161t\u011b kdy\u017e se moc neznali. Gustav je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl takhle rychlou zm\u011bnu n\u00e1zor\u016f. Jednou to bylo Tom<\/em> proti Billovi<\/em> a o vte\u0159inu pozd\u011bji Dvoj\u010data Kaulitzovi<\/em> proti Georgovi.<\/em> Pokr\u010dil rameny. Ne, nebyl idiot, sta\u010dilo mu za\u017e\u00edt to jednou.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Ale k tomu v\u0161emu mu p\u0159ipadalo, \u017ee je tu n\u011bco, co se t\u00fdk\u00e1 i Georga, n\u011bco, co tr\u00e1p\u00ed i jeho a bas\u00e1k byl ten, z kter\u00e9ho byl Gustav schopn\u00fd dostat naprosto v\u0161echno, bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. „\u010cau.“ \u0158ekl a podal nech\u00e1paj\u00edc\u00edmu kamar\u00e1dovi petku s colou, posadil se vedle n\u011bj, vzal si druh\u00fd ovlada\u010d. „Co budeme hr\u00e1t?“<\/span><\/div>\n
„Soul Caliber.“<\/span><\/div>\n
„Oh, tak\u017ee ses u\u017e du\u0161evn\u011b p\u0159ipravil na to, \u017ee ti zase nakopu prdel?“<\/span><\/div>\n
„M\u00e1m dojem, \u017ee si m\u011b plete\u0161 s Tomem.“<\/span><\/div>\n
„Ne, moc dob\u0159e si pamatuju posledn\u00ed hru. Tot\u00e1ln\u011b si to projel.“ U\u0161kl\u00edbnul se Gustav a vybral si postavu. Georg zavrt\u011bl hlavou a taky si jednu vybral.<\/span><\/div>\n
„Pro\u010d vytahuje\u0161 n\u011bco, co u\u017e se stalo?“ zamumlal. Hr\u00e1li v naprost\u00e9m tichu, jedin\u00e9 zvuky v m\u00edstnosti byly ty, kter\u00e9 vyd\u00e1val autobus a televize. Gustav koutkem oka pozoroval Georga, kdy\u017e byl p\u0159ipraven, zas\u00e1hl.<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee, co se d\u011bje?“ Gustav se koukal na obrazovku a uvid\u011bl, \u017ee postava jeho kamar\u00e1da ud\u011blala skok dozadu, \u010d\u00edm\u017e spadla p\u0159es okraj st\u0159echy a t\u00edm se zabila.<\/span><\/div>\n
„Pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se n\u011bco d\u011bje?“ odpov\u011bd\u011bl rychle Georg, v duchu zana\u0159\u00edkal. Gustav polo\u017eil sv\u016fj ovlada\u010d a zasm\u00e1l se.<\/span><\/div>\n
„Proto. Odpov\u011bd\u011bl jsi mi je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem ti polo\u017eil celou ot\u00e1zku. Tak to vyklop.“ Georg zavrt\u011bl hlavou.<\/span><\/div>\n
„Nen\u00ed to moje v\u011bc, nem\u00e1m pr\u00e1vo ti to \u0159\u00edct.“<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee ty v\u00ed\u0161, pro\u010d se spolu dvoj\u010data h\u00e1daj\u00ed?“ zeptal se Gustav, byl je\u0161t\u011b v\u00edc zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/span><\/div>\n
„On mu to \u0159ekl?“ zeptal se Georg p\u0159ekvapen\u011b. Nejrad\u0161i by si dal facku, kdy\u017e uvid\u011bl Gustav\u016fv zmaten\u00fd v\u00fdraz. „Kurva. Oblafnuls m\u011b!“<\/span><\/div>\n
„Po\u010dkej, kdo z nich je on<\/em> a kter\u00fd je mu<\/em>?“<\/span><\/div>\n
„Ne, Gustave, po\u010dkej. Nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct.“ \u0158ekl znovu, odm\u00edtal poru\u0161it svoje slovo. Polo\u017eil taky sv\u016fj ovlada\u010d a ode\u0161el z m\u00edstnosti, nechal tam rozhn\u011bvan\u00e9ho Gustava o samot\u011b. Fajn, necht\u011bl b\u00fdt zl\u00fd, ale nejsp\u00ed\u0161 mu nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho. N\u00e1lada v tomhle autobuse za\u010d\u00ednala l\u00e9zt na mozek snad u\u017e ka\u017ed\u00e9mu; dokonce i David vyj\u00ed\u017ed\u011bl naprosto bezd\u016fvodn\u011b a byl naprosto nesnesiteln\u00fd. Dob\u0159e, on byl nesnesiteln\u00fd po\u0159\u00e1d, ale to, \u017ee takhle vyj\u00ed\u017ed\u011bl na lidi, bylo u\u017e tro\u0161ku neobvykl\u00e9. Gustav pot\u0159eboval, aby v\u0161echno bylo zp\u00e1tky v norm\u00e1lu, alespo\u0148 v takov\u00e9m norm\u00e1lu, kter\u00fd je norm\u00e1ln\u00ed pro Tokio Hotel.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/div>\n
Bill kolenem zav\u0159el dv\u00ed\u0159ka od trouby a povzdychnul, ne nebude se tam koukat znovu, tentokr\u00e1t bude muset je\u0161t\u011b chvilku po\u010dkat, ne\u017e zase bude okukovat, jestli jsou cookies u\u017e upe\u010den\u00e9. U\u017e byl t\u0159et\u00ed den, kdy se konala operace ‚Omlouv\u00e1m se, Tomi‘, a jeho dvoj\u010de se na n\u011bj skoro ani nepod\u00edvalo. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e r\u00e1no otev\u0159el o\u010di, probouzel se do naprost\u00e9ho pekla. Nem\u011blo to konce. Tohle byl jeho posledn\u00ed n\u00e1pad a ony se pekly pomaleji, ne\u017e jak\u00e9koliv jin\u00e9 cookies ve vesm\u00edru. Byli na odpo\u010d\u00edvadle a Tom vyb\u011bhl z autobusu tryskem hned, jak zastavili.<\/p>\n<\/div>\n
Bolelo to, ale d\u011blalo to jeho pl\u00e1n jednodu\u0161\u00ed. Nic neuklidnilo Toma l\u00e9pe a rychleji, ne\u017e cookies s kousky \u010dokol\u00e1dy. A on mu d\u011blal dokonce dvojit\u00e9. Sb\u00edhaly se mu sliny, jen co na to pomyslel. Ale \u017e\u00e1dn\u00e9 si nemohl vz\u00edt. Tyhle byly Tomovy. No, mo\u017en\u00e1 si vezme, jeden nebo dva. Chci \u0159\u00edct, zbude mu jich tucet, kolik m\u016f\u017ee jeden \u010dlov\u011bk sn\u00edst?<\/p>\n<\/div>\n
Rozhodl se, \u017ee \u010dty\u0159i Tomovi ur\u010dit\u011b sch\u00e1zet nebudou.<\/p>\n<\/div>\n
Ta v\u016fn\u011b byla naprosto delik\u00e1tn\u00ed, bylo to c\u00edtit naprosto po cel\u00e9m autobuse. Doufal, \u017ee mu to p\u0159ivede Toma zp\u00e1tky. Bill sly\u0161el otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed a zvednul pohled, dup\u00e1n\u00ed po schodech zastavovalo jeho srdce. V zat\u00e1\u010dce se objevila \u0161pi\u010dka k\u0161iltovky a Bill vydechl, nev\u011bd\u011bl, \u017ee zadr\u017eoval dech. „D\u011bl\u00e1\u0161 cookies.“ \u0158ekl Tom, jako by to bylo ozn\u00e1men\u00ed a ne ot\u00e1zka. Mo\u017en\u00e1 \u017ee bylo.<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvnul. „Jo.“ To bylo jedin\u00e9, co byl schopen \u0159\u00edct. Po dlouh\u00fdch dnech str\u00e1ven\u00fdch p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm nad t\u00edm, co mu m\u00e1 \u0159\u00edct, ze sebe vydal jenom jedno pitom\u00e9 slovo. Pouze jeho dvoj\u010de ho dok\u00e1zalo odzbrojit od v\u0161ech slov. Jenom Tom mu takhle dok\u00e1zal zlomit srdce.<\/div>\n
„Pro\u010d d\u011bl\u00e1\u0161 cookies?“ zeptal se Tom a p\u0159i\u0161el opatrn\u011b bl\u00ed\u017e, jako by se m\u011bl ka\u017edou chv\u00edl\u00ed rozpadnout. Bill pokr\u010dil rameny, sna\u017eil se neplakat.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e nev\u00edm, jak jinak se ti omluvit.“ Za\u0161eptal a Tom si nahlas povzdychl, sedl si do boxu naproti Billovi.<\/div>\n
„Bille\u2026“ vydal ze sebe a o\u010dima t\u011bkal v\u0161ude kolem, jenom ne na Billa. Kdy\u017e na\u0161el odvahu kone\u010dn\u011b se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, selhal a pod\u00edval se mu na tv\u00e1\u0159. „M\u00e1\u0161 na tv\u00e1\u0159i mouku. Ty jsi d\u011blal t\u011bsto s\u00e1m?“<\/div>\n
„Nechci t\u011b otr\u00e1vit, Tomi.“ \u0158ekl Bill \u017eertovn\u011b.<\/div>\n
„Tak pro\u010d m\u00e1\u0161 na tv\u00e1\u0159i mouku?“<\/div>\n
Pokr\u010dil rameny. „J\u00e1\u2026 Nev\u00edm.“ Tom se nesly\u0161n\u011b zasm\u00e1l, zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Oh, Bille\u2026“ pod\u00edval se mu smutn\u011b do o\u010d\u00ed. „Co s tebou m\u00e1m d\u011blat?“<\/div>\n
„Miluj m\u011b.“ \u0158ekl Bill zoufale. „Pros\u00edm. Omlouv\u00e1m se, opravdu mi to je l\u00edto. Tohle u\u017e nezvl\u00e1d\u00e1m, pros\u00edm. Je mi, jako bych bez tebe m\u011bl um\u0159\u00edt, ud\u011bl\u00e1m cokoliv bude\u0161 cht\u00edt, slibuju, slibuju, slibuju<\/em>\u2026“ \u0159ekl Bill, zalykal se slzami, kdy\u017e ho Tom objal, nechal je voln\u011b t\u00e9ct, vzlykal a popotahoval. Tom ho dr\u017eel opravdu pevn\u011b a malinko ho kol\u00e9bal, Bill ze sebe vyplak\u00e1val v\u0161echnu samotu a frustraci, kterou za\u017eil za posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 j\u00e1 t\u011b miluju, Bille. To nikdy nic nezm\u011bn\u00ed, slibuju.“ Za\u0161eptal mu Tom do ucha a Bill se odt\u00e1hnul, objal ho rukama kolem krku a hluboce ho pol\u00edbil. V autobuse nikdo nebyl, nikdo je nemohl nachytat a on tohle opravdu zoufale pot\u0159eboval. V Tomov\u00fdch polibc\u00edch nach\u00e1zel jistotu; odvahu a absolutn\u00ed jistotu, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. \u010casto p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak se to v\u0161echno do Tomov\u00fdch rt\u016f ve\u0161lo, byl ale vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee to tam je.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e kone\u010dn\u011b na\u0161el s\u00edlu odt\u00e1hnout se od Toma, oba m\u011bli malinko zrychlen\u00fd dech. „Omlouv\u00e1m se, jen jsem posledn\u00ed dobou kv\u016fli tob\u011b po\u0159\u00e1d bre\u010del, pokazil jsem v\u0161echno, co jsem mohl.“ Tom se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„U\u017e jsem si za v\u0161echny ty roky na tvoje bre\u010den\u00ed zvykl a nen\u00ed to poprv\u00e9, co jsi n\u011bco zkonil.“ Pokr\u010dil rameny, kone\u010dky prst\u016f hladil jemn\u011b Billa po tv\u00e1\u0159i. Bill se usm\u00e1l a naklonil hlavu malinko na stranu, vydechnul. „Chyb\u011blo mi dot\u00fdkat se t\u011b.“ \u0158ekl Tom, kdy\u017e mapoval k\u0159ivku Billovy \u010delisti.<\/div>\n
„Taky mi chyb\u011blo se t\u011b dot\u00fdkat.“ Zav\u0159el Bill o\u010di, c\u00edtil, jak se s n\u00edm cel\u00fd sv\u011bt to\u010d\u00ed. Upadl Tomovi do n\u00e1ru\u010d\u00ed, nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat svoje t\u011blo, jeho dvoj\u010de jen zd\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159iklo.<\/div>\n
„Bille? Bille! Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ pomohl mu pon\u011bkud vystra\u0161en\u011b posadit se do boxu. Bill pomalinku p\u0159ik\u00fdvnul, z\u00e1vra\u0165 ho rychle opustila.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, co se stalo, j\u00e1 jen\u2026“ zavrt\u011bl hlavou, s\u00e1m to nech\u00e1pal. „Tomi, cookies!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se neochotn\u011b zvednul od sv\u00e9ho bratra a vyndal plech s dozlatova upe\u010den\u00fdmi cookies, bylo to tak hork\u00e9, \u017ee to m\u00e1lem upustil na zem. Ch\u0148apka n\u011bjak nefungovala, proto\u017ee m\u011bla uprost\u0159ed obrovskou d\u00edru. Nikdo se neobt\u011b\u017eoval koupit novou, tak\u017ee se v\u017edycky v\u0161ichni sp\u00e1lili, kdy\u017e si cht\u011bli t\u0159eba jen vyndat pizzu. Bill se zvednul a naklonil se k Tomovi, oba z\u00edrali na cookies.<\/div>\n
Polovi\u010dka jich byla ud\u011blan\u00e1 v\u00edc ne\u017e ta druh\u00e1, ale omluva zabrala, Tom si nemyslel, \u017ee jsou zas tak \u0161patn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Komentujte pros\u00edm op\u011bt anglicky, autorka v\u00e1m vzkazuje, \u017ee m\u00e1 z va\u0161ich koment\u00e1\u0159\u016f velkou radost\u2026 :o)<\/em><\/strong><\/div>\n
Kdyby jich bylo v\u00edc, nezlobila bych se :o), ale sama si sypu popel na hlavu, proto\u017ee to, co bych cht\u011bla k t\u00fdhle pov\u00eddce napsat, bych anglicky nedala dohromady ani za sto let\u2026 proto jsem se domluvila s Lil.Katie, \u017ee budu ps\u00e1t koment\u00e1\u0159e \u010desky, co\u017e je dobr\u00e1 zpr\u00e1va i pro v\u00e1s, kte\u0159\u00ed jste na tom stejn\u011b blb\u011b jako j\u00e1 :o), a Lil.Katie je pak Majestrix p\u0159elo\u017e\u00ed a po\u0161le. Douf\u00e1m, \u017ee toho vyu\u017eijete a Lil moc d\u011bkuju za ochotu :-*. Pa J. :o)<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Majestrix<\/strong><\/div>\n
translate: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majestrix Je p\u0159em\u00edst\u011bn\u00ed opravdu odpov\u011bd\u00ed? *vrt\u00ed hlavou* Ne. Bill se posadil ke stolu a povzdychnul si, p\u0159\u00e1l si, aby existoval n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, kter\u00fdm by mohl vr\u00e1tit \u010das, jak\u00fdkoliv, potom by se tohle nikdy nestalo. Blbej David a jeho pitom\u00fd n\u00e1pady. „M\u00e1te<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[207],"tags":[],"class_list":["post-14965","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-makes-three"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14965","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14965"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14965\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14965"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14965"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14965"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}