{"id":14970,"date":"2009-03-21T16:00:00","date_gmt":"2009-03-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14936"},"modified":"2009-03-21T16:00:00","modified_gmt":"2009-03-21T15:00:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/21\/byl-jednou-jeden-ucitel-5\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 5."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nazdar twinces\u0165\u00e1ci x))<\/em><\/div>\n
Tak jsem tady s dal\u0161\u00edm d\u00edlem\u2026omlouv\u00e1m se za zpo\u017ed\u011bn\u00ed, nem\u011bla jsem moc \u010dasu na psan\u00ed, ale te\u010f u\u017e to bude lep\u0161\u00ed. Jo a je\u0161t\u011b\u2026jestli se n\u011bkte\u0159\u00ed z V\u00e1s t\u011b\u0161ili, \u017ee se dozv\u011bd\u00ed n\u011bco v\u00edc o Balzacov\u011b knize Venkovsk\u00fd l\u00e9ka\u0159, mus\u00edm je bohu\u017eel zklamat. O Balzacovi pozd\u011bji, ale i on bude m\u00edt v tomhle p\u0159\u00edb\u011bhu svoji roli. Pozd\u011bji, ale do\u010dk\u00e1 se. A Vy taky x)) Taky bych V\u00e1m cht\u011bla pod\u011bkovat za v\u0161echny Va\u0161e koment\u00e1\u0159e, je skv\u011bl\u00e9 si je pro\u010d\u00edtat a v\u011bd\u011bt, \u017ee se pov\u00eddka l\u00edb\u00ed \ud83d\ude42 douf\u00e1m, \u017ee V\u00e1s dal\u0161\u00edmi d\u00edly nezklamu a \u017ee ohlas z\u016fstane \ud83d\ude42 Ale u\u017e moc mluv\u00edm\u2026pus\u0165te se do toho xD<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
-Tom-<\/div>\n
„Balzac? U tebe? Odkdy \u010dte\u0161 Balzaca?“ Vybafl na m\u011b Andy, kdy\u017e uvid\u011bl knihu v moj\u00ed ruce. „A co jsi vlastn\u011b d\u011blal s Tr\u00fcmperem v kabinetu?“ Povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Coby – p\u016fj\u010dil mi knihu, jak jist\u011b vid\u00ed\u0161. Co tady vlastn\u011b je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„\u010cek\u00e1m na tebe. Cht\u011bli jsme j\u00edt na kafe, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„A jo, vlastn\u011b. Hele, Andy, nezlob se, dneska v\u00e1\u017en\u011b nem\u016f\u017eu\u2026“<\/div>\n
„\u017de tak najednou?“<\/div>\n
„Zapomn\u011bl jsem, \u017ee\u2026“<\/div>\n
„To je mi \u00fapln\u011b jedno!“ Za\u0159val na m\u011b. „Myslel jsem, \u017ee jsme k\u00e1mo\u0161i! Na nejlep\u0161\u00edho k\u00e1mo\u0161e by sis m\u011bl n\u011bkdy ud\u011blat \u010das!“ K\u0159i\u010del na m\u011b a j\u00e1 jsem jen st\u00e1l a zaryt\u011b ml\u010del. Nezmohl jsem se na slovo. Andy byl v\u017edycky m\u016fj prav\u00fd opak, j\u00e1 jsem byl v\u00fdbu\u0161n\u00fd, on byl kli\u010fas. Co to do n\u011bj vjelo? „A v\u016fbec, co tady je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1m? M\u011bj se!“ Dokon\u010dil monolog, popadl batoh a vyb\u011bhl ze t\u0159\u00eddy. Strnul jsem. Jeho obli\u010dej jsem m\u011bl po\u0159\u00e1d p\u0159ed o\u010dima. Jeho vztekl\u00fd, ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz, jeho \u00fasta pootev\u0159en\u00e1 v nen\u00e1vistn\u00e9m k\u0159iku, a jeho o\u010di\u2026 po\u010dkat, co to m\u011bl v t\u011bch o\u010d\u00edch? Slzy?<\/div>\n
\n
Andreas? Zavrt\u011bl jsem hlavou. Co se to tu sakra d\u011bje? Rozhodl jsem se, \u017ee bude lep\u0161\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161let po cest\u011b dom\u016f. Sbalil jsem si v\u011bci, knihu bezpe\u010dn\u011b ulo\u017eil do zadn\u00ed kapsy batohu, zvedl jsem \u017eidli sob\u011b i Andymu a kone\u010dn\u011b jsem opustil t\u0159\u00eddu. Venku bylo chladno. No jo, podzim, bl\u00ed\u017e\u00ed se zima. V \u0159\u00edjnu by ale je\u0161t\u011b mohlo b\u00fdt teplo. Aspo\u0148 trochu. Vydal jsem se dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Prohrab\u00e1val jsem kapsy. Sakra, nem\u00e1m kl\u00ed\u010de. Budu muset zazvonit. Ud\u011blal jsem to a vz\u00e1p\u011bt\u00ed z okna vykoukla moje osmilet\u00e1 sest\u0159enice.<\/div>\n
„Ahoj Marie, \u0159ekne\u0161 pros\u00edm m\u00e1m\u011b, aby mi otev\u0159ela?“ Po\u017e\u00e1dal jsem ji.<\/div>\n
„Je odem\u010deno!“ Zazp\u00edvala a zabouchla okno. Stiskl jsem kliku a opravdu. A j\u00e1 tady zvon\u00edm jako blbec. Zul jsem si boty, odhodil batoh nezn\u00e1mo kam (hledat ho budu v ned\u011bli ve\u010der, te\u010f si ho v\u0161\u00edmat nemus\u00edm) a zam\u00ed\u0159il jsem do kuchyn\u011b, p\u0159iv\u00edtat tetu a str\u00fdce. Teta sed\u011bla u stolu a ve sv\u00fdch dlouh\u00fdch, kan\u00e1rkov\u011b \u017elut\u00fdch \u0161atech, kontrastuj\u00edc\u00edch s modr\u00fdmi vlasy, vypadala opravdu \u0161\u00edlen\u011b. Na o\u010d\u00edch m\u011bla \u010derven\u00e9 st\u00edny, kter\u00e9 dokonale ladily s jej\u00edm opaskem a sadou r\u016fzn\u011b velk\u00fdch n\u00e1ramk\u016f na prav\u00e9 ruce. Levou zdobil jen zlat\u00fd snubn\u00ed prsten.<\/div>\n
„Ahoj, Thomasi!“ Vyp\u00edskla, kdy\u017e si m\u011b v\u0161imla.<\/div>\n
„Ahoj teto. Jak\u00e1 byla cesta?“ Z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1la a stiskla m\u011b v objet\u00ed.<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00e1! Bravissimo!“ Jo, teta je lehce st\u0159elen\u00e1.<\/div>\n
„Uhm\u2026 a kde je str\u00fd\u010dek Arthur?“<\/div>\n
„Myje auto! On je tak pracovit\u00fd!“ Rozpl\u00fdvala se. Mamka byla v nedohlednu, tak\u017ee jsem zam\u00ed\u0159il na zahradu, kde na kousku tr\u00e1vn\u00edku parkoval z\u00e1\u0159iv\u011b zelen\u00fd Peugeot. Vedle n\u011bj st\u00e1l str\u00fdc v mont\u00e9rk\u00e1ch a kostkovan\u00e9 ko\u0161ili a kropil auto vodou z hadice.<\/div>\n
„Ahoj str\u00fd\u010dku!“<\/div>\n
„Ahoj, Tome! Pom\u016f\u017ee\u0161 mi?“ Str\u00fdc byl prav\u00fdm opakem tety. Nebyl tak \u0161\u00edlen\u00fd a nem\u011bl barevn\u00e9 vlasy. A nikdy mi ne\u0159\u00edkal Thomasi. Popadl jsem houbu a za\u010dal jsem autu ot\u00edrat blatn\u00edky. Najednou jsem uc\u00edtil na z\u00e1dech vodu. To si snad d\u011bl\u00e1 prd*l! On m\u011b norm\u00e1ln\u011b post\u0159\u00edkal hadic\u00ed! Prudce jsem se oto\u010dil a str\u010dil mu do obli\u010deje mokrou houbu. Jeho ruka tro\u0161ku ochabla, \u010deho\u017e jsem vyu\u017eil a vy\u0161kubl jsem mu hadici, nam\u00ed\u0159il jsem ji proti n\u011bmu. Blbli jsme jako mal\u00e9 d\u011bti. Prost\u011b strejda for ever! Na\u0161e nad\u0161en\u00e9 v\u00fdk\u0159iky najednou p\u0159eru\u0161il mam\u010din hlas. „Vy jste se snad zbl\u00e1znili? Nev\u00edte, kolik stoj\u00ed voda?“ Str\u00fdc rychle zastavil vodu a mamka \u0159\u00e1dila. „Thomasi, dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed. Cel\u00fd v\u00edkend nikam. Arthure, chov\u00e1\u0161 se, jako kdy\u017e ti bylo p\u011bt.“<\/div>\n
Rychle jsem se spakoval a zmizel, m\u00e1ma se rozk\u0159i\u010dela na sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra naplno. Nen\u00e1padn\u011b jsem proklouzl do pokoje, napadlo m\u011b d\u00e1t si sprchu. Shodil jsem ze sebe mokr\u00e9 oble\u010den\u00ed a nacpal jsem ho do ko\u0161e na pr\u00e1dlo. U\u017e u\u017e jsem si stoupal pod sprchu, kdy\u017e jsem zaslechl zap\u00edp\u00e1n\u00ed. Ty vole, mobil! Vylet\u011bl jsem ze sprchy a za\u010dal jsem se p\u0159ehrabovat v pr\u00e1deln\u00edm ko\u0161i, dokud jsem nena\u0161el promo\u010den\u00e9 kalhoty. Mobil byl v kapse, na\u0161t\u011bst\u00ed neporu\u0161en\u00fd. A \u010dekala na m\u011b zpr\u00e1va. \u017de by Andreas pod\u00e1val vysv\u011btlen\u00ed? Kdepak. Nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo. Otev\u0159el jsem zpr\u00e1vu.<\/div>\n
>>ahoj tome, muzeme se sejit?<<<\/div>\n
Docela m\u011b to zasko\u010dilo, to \u010d\u00edslo jsem doopravdy neznal.<\/div>\n
>>kdo ses<<<\/div>\n
Nacvakal jsem rychlou odpov\u011b\u010f. \u0158ekl jsem si, \u017ee se na sprchu vyka\u0161lu, nem\u011bl jsem si ale co obl\u00e9ct, tak jsem si kolem beder omotal ru\u010dn\u00edk a s mobilem v ruce jsem zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„Mami, mami, Tom je nah\u00fd!“ Usly\u0161el jsem vysok\u00fd hlas. Marie! St\u00e1la na schodi\u0161ti, pod kter\u00fdm se okam\u017eit\u011b objevila teta.<\/div>\n
„Nen\u00ed, Maru\u0161ko. Poj\u010f za mnou.“ V tu chv\u00edli jsem j\u00ed byl opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd. Marie odb\u011bhla a j\u00e1 mohl pokra\u010dovat v cest\u011b. Na displeji mi zablikala dal\u0161\u00ed zpr\u00e1va.<\/div>\n
>>bill<<<\/div>\n
Aach, tak pan u\u010ditel mi p\u00ed\u0161e! Pousm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
>>a kde si vzal moje cislo?<<<\/p>\n<\/div>\n
Odeslat. Zav\u0159el jsem za sebou dve\u0159e, mobil jsem polo\u017eil na st\u016fl a ze sk\u0159\u00edn\u011b jsem vyt\u00e1hl \u010dist\u00e9 boxerky. Nat\u00e1hl jsem si je. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed bych byl nah\u00fd, r\u00e1d jsem nah\u00fd. Te\u010f ale nechci riskovat. Koneckonc\u016f sem m\u016f\u017ee kdykoli vpadnout Marie a za\u010d\u00edt k\u0159i\u010det, \u017ee „Tom je nah\u00fd“.<\/div>\n
>>z dotazniku.muzes teda?<<<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f od Billa. Dolehlo na m\u011b zklam\u00e1n\u00ed. V\u017edy\u0165 j\u00e1 vlastn\u011b nikam nem\u016f\u017eu! Jednak je tady teta a str\u00fdc i s Mari\u00ed a Dennisem, kter\u00e9ho jsem je\u0161t\u011b nevid\u011bl, a jednak m\u00e1m dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed.<\/div>\n
>>legalne ne.ale moh bych zdrhnout,jen v noci.<<<\/div>\n
Otev\u0159el jsem okno a vyhl\u00e9dl ven. Jo, tudy by to \u0161lo. Z parapetu bych se spustil na st\u0159echu gar\u00e1\u017ee a odsud bych u\u017e mohl sesko\u010dit, to u\u017e nen\u00ed tak vysoko.<\/div>\n
>>urci misto a cas,budu tam.<<<\/div>\n
V\u00fdborn\u011b. Je\u0161t\u011b\u017ee Bill nem\u00e1 se sch\u016fzkama v noci probl\u00e9m. Nikdo mu to nezakazuje. Tak m\u011b napadlo, \u017ee ani nev\u00edm, kde a s k\u00fdm vlastn\u011b bydl\u00ed.<\/div>\n
>>v jednu u skoly?<<<\/div>\n
nev\u00edm, kde jinde si s n\u00edm d\u00e1t sraz, koneckonc\u016f dom\u016f pro n\u011bj p\u0159ij\u00edt nem\u016f\u017eu, a aby \u0161el on pro m\u011b, to po n\u011bm nechci.<\/div>\n
>>dobre.tesim se,pp<<<\/p>\n<\/div>\n
Tak, a je to. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co asi tak m\u016f\u017ee cht\u00edt… Nicm\u00e9n\u011b osud mi nedovolil nad t\u00edm dumat, ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed a ve\u0161la teta. „Thomasi, m\u00e1m ti vy\u0159\u00eddit, \u017ee je ve\u010de\u0159e\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Zazvonil bud\u00edk, rychle jsem ho zaklapnul a vyd\u011b\u0161en\u011b jsem pohl\u00e9dl na rozkl\u00e1dac\u00ed leh\u00e1tko, na n\u011bm\u017e spal Dennis. Nevzbudilo ho to. Obl\u00e9kl jsem si p\u0159ipraven\u00e9 \u0161aty, do kapsy str\u010dil mobil a otev\u0159el okno. Jdeme na to. R\u016fzn\u00fdmi trhan\u00fdmi pohyby jsem se nakonec octnul v d\u0159epu na parapetu, \u010delem do pokoje. Prsty jsem se k\u0159e\u010dovit\u011b chytil r\u00e1mu a pomalu jsem spou\u0161t\u011bl nohy, dokud jsem chodidly nenarazil na st\u0159echu gar\u00e1\u017ee. P\u0159iv\u0159el jsem okno, aby si Dennis myslel, \u017ee jsem byl na z\u00e1chod\u011b, a z okraje st\u0159echy jsem sesko\u010dil na zem. Ani to nebolelo. P\u0159elezl jsem plot a rozb\u011bhl se dol\u016f ulic\u00ed. Vn\u00edmal jsem jen cestu, po kter\u00e9 mus\u00edm j\u00edt. Pak ale p\u0159i\u0161la jedna takov\u00e1 \u00fazk\u00e1, neosv\u011btlen\u00e1 uli\u010dka. Spojnice mezi touhle ulic\u00ed a ulic\u00ed, kter\u00e1 m\u011b dovede a\u017e ke \u0161kole. Za dne nem\u00e1m probl\u00e9m ji proj\u00edt, ale te\u010f\u2026 je temn\u00e1, naskakuje mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. „Vzpamatuj se, Tome!“ P\u0159ik\u00e1zal jsem si, dal jsem si malou facku a po hlubok\u00e9m n\u00e1dechu jsem prob\u011bhl uli\u010dkou. Uf\u2026 d\u00e1l jsem \u0161el pomalu, po hlavn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b a\u017e ke \u0161kole. Tam jsem se posadil na lavi\u010dku. Zb\u00fdvalo deset minut. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem se vyd\u00fdch\u00e1val.<\/p>\n<\/div>\n
Rozhl\u00ed\u017eel jsem se po okol\u00ed. V\u0161echno bylo temn\u00e9, v\u0161ude st\u00edny\u2026 pomalu se m\u011b za\u010d\u00ednala zmoc\u0148ovat hr\u016fza. No tak, Tome, uklidni se sakra! Nic tu nen\u00ed, jenom\u2026tma\u2026<\/em>Do hajzlu. J\u00e1 se boj\u00edm tmy! A j\u00e9\u2026 Po\u010dkat! Zd\u00e1lo se mi to, nebo se t\u00e1mhle n\u011bco pohnulo? P\u0159ece tam nem\u016f\u017ee nic b\u00fdt, u\u017e z toho bl\u00e1zn\u00edm. Ale te\u010f se to tam h\u00fdbe znova! Ve slab\u00e9m sv\u011btle pouli\u010dn\u00edch lamp jsem zahl\u00e9dl n\u011bco jako odlesk o\u010d\u00ed. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem vyk\u0159ikl a p\u0159epadl p\u0159es lavi\u010dku – pro\u010d jen si sed\u00e1m na op\u011bradlo? – dozadu. Na z\u00e1da p\u0159\u00edmo na asfalt. Vyrazil jsem si dech. Rozka\u0161lal jsem se a pokou\u0161el se d\u00fdchat, najednou ke mn\u011b n\u011bkdo p\u0159ib\u011bhl, popadl m\u011b jednou rukou za levou ruku a druhou mi prot\u00e1hl podpa\u017e\u00edm prav\u00e9. Za chv\u00edli se mu poda\u0159ilo zvednout m\u011b na nohy.<\/div>\n
„Jste v po\u0159\u00e1dku?“ Ptal se. Byl to nezn\u00e1m\u00fd mu\u017e, ne moc vysok\u00fd, m\u00edrn\u011b obtloustl\u00fd. Nevypadal jako deviant, co b\u011bh\u00e1 po m\u011bst\u011b a zn\u00e1sil\u0148uje mlad\u00e9 kluky, ale \u010dlov\u011bk nikdy nev\u00ed.<\/div>\n
„A-a-ano.“ T\u0159\u00e1sl se mi hlas. Vlastn\u011b se mi t\u0159\u00e1slo cel\u00e9 t\u011blo. Ten \u010dlov\u011bk m\u011b posadil na lavi\u010dku.<\/div>\n
„Opravdu jste v po\u0159\u00e1dku?“ P\u0159ik\u00fdvl jsem. „Tak dob\u0159e. D\u00e1vejte na sebe pozor.“ Rozlou\u010dil se a ode\u0161el. Docela jsem si oddechl. Ale po\u010dkat-to k\u0159ov\u00ed se zase pohnulo! Te\u010f se z n\u011bj dokonce vyno\u0159il tmav\u00e1 silueta a bl\u00ed\u017eila se ke mn\u011b. Ztuhl jsem. Ale jen do chv\u00edle, kdy sv\u011btlo lamp oz\u00e1\u0159ilo obli\u010dej nezn\u00e1m\u00e9ho.<\/div>\n
„Bille.“ Vydechl jsem.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Vid\u011bl jsem, jak jsi spadl z t\u00e9 lavi\u010dky, a cht\u011bl jsem ti j\u00edt pomoci, ale ten mu\u017e byl rychlej\u0161\u00ed, tak\u017ee jsem rad\u0161i po\u010dkal. Nem\u011bl by m\u011b vid\u011bt.“ Posadil se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Lekl jsem se!“ \u0158ekl jsem na svou obhajobu. Aby si nemyslel, \u017ee jen tak z hecu pad\u00e1m z lavi\u010dek. Omluvn\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem t\u011b vyd\u011bsit.“ Usm\u00e1l jsem se. \u0160ok ze m\u011b pomalu opadal, za\u010d\u00ednal jsem poci\u0165ovat radost ze setk\u00e1n\u00ed s Billem.<\/div>\n
„A pro\u010d jsi necht\u011bl, aby t\u011b ten chlap vid\u011bl?“ Jeho o\u010di na chv\u00edli z\u00edskaly skeln\u00fd povlak.<\/div>\n
„Tys ho nepoznal\u2026vlastn\u011b jsi ani nemohl, tak\u017ee nev\u00ed\u0161, kdo to je. Je to nov\u00fd kandid\u00e1t na \u0159editele na\u0161eho Gymn\u00e1zia.“ Tahle zpr\u00e1va m\u011b dost zasko\u010dila.<\/div>\n
„My budeme m\u00edt\u2026 nov\u00e9ho \u0159editele?“ P\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Ano. A\u017e od p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho roku. Ale tohle je zat\u00edm nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed kandid\u00e1t. Nejsp\u00ed\u0161 to bude on. Proto by nebylo dobr\u00e9, kdyby vid\u011bl, \u017ee jeden z u\u010ditel\u016f se po noc\u00edch sch\u00e1z\u00ed s jedn\u00edm ze student\u016f.“ Zhluboka se nadechl. „U\u017e tak m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d.“ Dodal a odvr\u00e1til pohled. V tu chv\u00edli m\u011b napadlo, \u017ee n\u011bco taj\u00ed. Necht\u011bl jsem se t\u00edm ale zaob\u00edrat, na to bude \u010das pozd\u011bji.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 jsem pro tebe jenom jeden ze student\u016f?“ Zeptal jsem se la\u0161kovn\u011b, ale odpov\u011bd\u00ed mi byl Bill\u016fv smutn\u00fd pohled. Jeho rty se zachv\u011bly.<\/div>\n
„O tom jsem s tebou pr\u00e1v\u011b cht\u011bl mluvit\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Nazdar twinces\u0165\u00e1ci x)) Tak jsem tady s dal\u0161\u00edm d\u00edlem\u2026omlouv\u00e1m se za zpo\u017ed\u011bn\u00ed, nem\u011bla jsem moc \u010dasu na psan\u00ed, ale te\u010f u\u017e to bude lep\u0161\u00ed. Jo a je\u0161t\u011b\u2026jestli se n\u011bkte\u0159\u00ed z V\u00e1s t\u011b\u0161ili, \u017ee se dozv\u011bd\u00ed n\u011bco v\u00edc o Balzacov\u011b knize<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-14970","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14970","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14970"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14970\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14970"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14970"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14970"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}