{"id":14976,"date":"2009-03-20T18:00:00","date_gmt":"2009-03-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14942"},"modified":"2009-03-20T18:00:00","modified_gmt":"2009-03-20T17:00:00","slug":"1000-meere-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/20\/1000-meere-9\/","title":{"rendered":"1000 Meere 9."},"content":{"rendered":"
autor: Bitter<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ne\u0161el dom\u016f, nev\u011bd\u011bl, co by tam d\u011blal. Se\u0161el do m\u011bsta a bezc\u00edln\u011b proch\u00e1zel ulicemi a mimod\u011bk sledoval v\u00fdlohy p\u0159epln\u011bn\u00e9 v\u011bcmi na l\u00e9to. Vzpomn\u011bl si na to, \u017ee na tohle l\u00e9to, pl\u00e1novali v\u00fdlet do Francie. Bill toti\u017e Francii miloval.<\/div>\n
Najednou se zarazil. N\u011bkoho vid\u011bl. Nebylo to, jako kdy\u017e vid\u011bl n\u011bkoho, kdo mu p\u0159ipom\u00ednal Billa. Vid\u011bl n\u011bkoho, koho up\u0159\u00edmn\u011b nen\u00e1vid\u011bl, ale z\u00e1rove\u0148 v\u011bd\u011bl, \u017ee on jedin\u00fd ho m\u016f\u017ee vyslechnout a pochopit, ani\u017e by mu \u0159\u00edkal ty ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed l\u017ei, kter\u00fdch m\u011bl po krk.<\/div>\n
Dohnal doty\u010dn\u00e9ho.<\/div>\n
„Andreasi…“<\/div>\n
„Tome…“<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161, myslel jsem \u017ee jsi se odst\u011bhoval…“<\/div>\n
„Jo. Jen jsem se zastavil…“ Zav\u00e1hal. „N\u011bco jsem musel za\u0159\u00eddit.“ Tom si vzpomn\u011bl, \u017ee vedle pomn\u00ed\u010dku byla kytice b\u00edl\u00fdch lili\u00ed.<\/div>\n
„Ty lilie…“ Andreas jen chab\u011b k\u00fdvl.<\/div>\n
„Nep\u016fjdem si n\u011bkam sednout?“ Navrhl po chv\u00edli ml\u010den\u00ed. Usadili se v mal\u00e9 kav\u00e1rn\u011b a Tom za\u010dal mluvit. Andreas ho trp\u011bliv\u011b poslouchal a nep\u0159eru\u0161oval ho.<\/div>\n
„…Kdybych ho potkal, zabil bych ho… p\u0159\u00edsahal jsem to Billovi.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu t\u011b.“ Andreas se trochu napil a nadechl se. „Tome, kdybych v\u011bd\u011bl, kdo to byl a \u0159ekl ti to… co bys ud\u011blal?“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu… zabil bych ho…“ Tom\u016fv v\u00fdraz se r\u00e1zem zm\u011bnil. \u017d\u00e1dn\u00e9 zoufalstv\u00ed… \u010dir\u00e1 nen\u00e1vist. Andreas trochu znerv\u00f3zn\u011bl. P\u0159esto na sob\u011b nedal nic zn\u00e1t.<\/div>\n
\n
Op\u0159el se. „Ten, kdo tenkr\u00e1t zm\u00e1\u010dkl spou\u0161\u0165… Je dneska tady… . v t\u00fdhle kav\u00e1rn\u011b… pije kafe a…“ Tom se za\u010dal horliv\u011b rozhl\u00ed\u017eet. Sna\u017eil se rozeznat n\u011bkoho, koho by snad jen mlhav\u011b znal.<\/div>\n
„Sed\u00ed naproti tob\u011b.“ Tom se zarazil uprost\u0159ed pohybu. Oto\u010dil se na Andrease a v duchu si opakoval, co mu \u0159ekl.<\/div>\n
„Ty…“ Andreas odlo\u017eil kafe. „Nep\u016fjdem n\u011bkam jinam?“<\/div>\n
„Zabiju t\u011b.“ Andreas pokr\u010dil rameny a vstal. Tom \u0161el za n\u00edm. Nasedli do tax\u00edku a vyjeli za m\u011bsto. Celou cestu nepromluvili. Tom\u016fv pohled p\u0159et\u00e9kal nen\u00e1vist\u00ed, bolest\u00ed a zradou.<\/div>\n
Vystoupili p\u0159ed kopcem. Sotva jim tax\u00edk zmizel z dohledu, Tom se na Andrease vrhl.<\/div>\n
Polo\u017eil se na n\u011bj a tiskl ho k zemi. Z kapsy vyt\u00e1hl revolver, kter\u00fd si p\u0159ed p\u011bti m\u011bs\u00edci po\u0159\u00eddil a kter\u00fd nosil po\u0159\u00e1d s sebou.<\/div>\n
„Jak jsi jen mohl…“ Andreas se jen u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem, \u017ee jsem stiskl spou\u0161\u0165, ne \u017ee jsem ho zabil. Vede se mu n\u00e1hodou dob\u0159e. Jestli m\u011b te\u010f zabije\u0161, m\u016f\u017eu ti zaru\u010dit, \u017ee ho t\u00edm odrovn\u00e1\u0161. Bill \u017eije a je jen na tob\u011b, jak dlouho je\u0161t\u011b…“<\/div>\n
„L\u017ee\u0161!“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? “ Andreas vyndal z kapsy p\u00e1r fotek. Tom schoval revolver a vytrhl mu fotky z ruky. Vstal a odstoupil od n\u011bj.<\/div>\n
„Tu posledn\u00ed jsem fotil dneska r\u00e1no.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda…“ Za\u0161eptal Tom zoufale a fotky mu vyklouzly z rozt\u0159esen\u00fdch rukou.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ti ho vr\u00e1tit z\u00edtra, kdy\u017e bude\u0161 d\u011blat to, co ti \u0159eknu.<\/div>\n
„Co chce\u0161… d\u00e1m ti v\u0161echno…“<\/div>\n
„P\u00e1r euro by bylo vhod. Takovej milion eur by mohl sta\u010dit, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Nem\u011bl by to bejt pro tebe probl\u00e9m. Z\u00edtra v osm r\u00e1no bu\u010f tady.“ Tom ho t\u00e9m\u011b\u0159 nevn\u00edmal. Jen tup\u011b sledoval fotky, kter\u00e9 se v\u00e1lely na zemi. Andreas ode\u0161el. Zhroutil se na zem a vzal do ruky jednu z fotek.<\/div>\n
R\u00e1zem na leskl\u00fd pap\u00edr dopadly slzy. St\u00e1le nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u00ed. P\u0159ejel prstem po sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159i na fotce. Poznal by ji mezi tis\u00edci…<\/p>\n<\/div>\n
Tom netrp\u011bliv\u011b p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b. V ruce cestovku narvanou pen\u011bzi. Nebylo sice tak lehk\u00fd je sehnat, ale on m\u011bl dost zn\u00e1mejch. Na cest\u011b se objevil st\u0159\u00edbrn\u00fd mercedes. Andreas vystoupil a vzal si od Toma ta\u0161ku. Zkontroloval pen\u00edze.<\/div>\n
„A kde je Bill?“<\/div>\n
„Je\u010f za mnou.“ \u0158ekl ti\u0161e a zalezl zp\u00e1tky do sv\u00e9ho auta. Tom sp\u011b\u0161n\u011b nastoupil do sv\u00e9ho \u010dern\u00e9ho Cadillacu a jel za Andreasem. Jeli n\u011bkolik hodin. Tomovi p\u0159i\u0161la cesta nekone\u010dn\u00e1 a m\u011bl pocit, \u017ee snad projeli cel\u00e9 N\u011bmecko. U\u017e si za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee Andreas celou dobu l\u017ee, kdy\u017e kone\u010dn\u011b zastavil p\u0159ed malou vilou na kraji m\u011bsta. Vystoupil a dal Tomovi pokyn, aby \u0161el za n\u00edm.<\/div>\n
„Zavol\u00e1m ho, aby si zabalil. D\u0159\u00edv, ne\u017e ti to dovol\u00edm, se k n\u011bmu nep\u0159ibli\u017euj a ani ho neoslovuj, je ti to jasn\u00fd.“ Tom poslu\u0161n\u011b k\u00fdvl. Strach a o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed ho naplno ovl\u00e1daly a on m\u011bl co d\u011blat, aby neomdlel. Z\u016fstal st\u00e1t na chodb\u011b. Andreas za\u0161el za roh a za chvili\u010dku Tom usly\u0161el hlas, kv\u016fli kter\u00e9mu se mu do o\u010d\u00ed nahrnulo cel\u00e9 mo\u0159e slz.<\/div>\n
„Andy… m\u011bl jsi p\u0159ijet a\u017e za hodinu, d\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Nene, jdi se sbalit.“<\/div>\n
„U\u017e je tady?“<\/div>\n
„Jo.“ Nedalo mu to a trochu vykoukl. Ale jen tak, aby ho nebylo vid\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
Andreas st\u00e1l u schod\u016f a na schodech st\u00e1l… Tomovi se zastavil dech.<\/div>\n
„Bille…“ \u0160pitl ti\u0161e.<\/div>\n
Andreas domluvil a Bill ode\u0161el po schodech nahoru. Tom se op\u0159el o st\u011bnu. T\u011b\u017ece d\u00fdchal a zaplavovalo ho neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u011bl.<\/div>\n
M\u011bl na sob\u011b sv\u011btl\u00fd jeansy a b\u00edl\u00fd triko, byl nenal\u00ed\u010denej a ani vlasy nem\u011bl nijak upraven\u00fd, p\u0159esto ho poznal. Byl to on, jeho jedin\u00e1 l\u00e1ska. L\u00e1ska, o kter\u00e9 si myslel, \u017ee u\u017e j\u00ed nikdy nespat\u0159\u00ed. Jedin\u00e9, co mu ne\u0161lo do hlavy, bylo jeho chov\u00e1n\u00ed. Ani nepost\u0159ehl, \u017ee vedle n\u011bj n\u011bkdo stoj\u00ed, a kdy\u017e na n\u011bj Andreas promluvil, lekl se.<\/div>\n
„Tome, mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct. Jde o to… nev\u00ed, kdo je…“<\/div>\n
„Co\u017ee? „<\/div>\n
„V\u00ed jen to, co jsem mu \u0159ekl. Mysl\u00ed si o sob\u011b, \u017ee se jmenuje Nikolas…“<\/div>\n
„Co… jak to sakra mysl\u00ed\u0161!“<\/div>\n
„Tome, poj\u010f si sednout, vysv\u011btl\u00edm ti to. Bill si zat\u00edm zabal\u00ed.“ Usadili se v kuchyni. Andreas mu hned v\u0161echno \u0159ekl. \u017de ho tenkr\u00e1t najali, aby ho zabil, ale on to ud\u011blal jinak. Unesl ho z nemocnice a postaral se o to, aby si zbytek sv\u011bta myslel, \u017ee je mrtv\u00fd. \u0158ekl i to, pro\u010d si Bill nic nepamatuje, d\u00e1v\u00e1 mu pr\u00e1\u0161ky, kter\u00e9 zp\u016fsobuj\u00ed ztr\u00e1tu pam\u011bti. \u0158ekl mu v\u0161echno do detailu, i to, \u017ee ho Bill bere v\u00edc ne\u017e jen p\u0159\u00edtele. V tu chv\u00edli se Tom m\u00e1lem neovl\u00e1dl a vrazil mu.<\/div>\n
„Kdy\u017e to nebude p\u00e1r dn\u00ed br\u00e1t, vzpomene si…“<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to v\u0161echno ud\u011blal… a pro\u010d mi ho najednou vrac\u00ed\u0161… nic nech\u00e1pu…“<\/div>\n
„Ne\u0159e\u0161 to, prost\u011b to ber jak to je. Vrac\u00edm ti ho a slibuju, \u017ee tentokr\u00e1t u\u017e v\u00e1m d\u00e1m pokoj. Na nic se neptej a nesna\u017e se m\u011b pak naj\u00edt. Jen o jedno t\u011b pros\u00edm, ne\u0159\u00edkej mu, \u017ee jsem st\u0159\u00edlel j\u00e1.“ Jen co do\u0159ekl, ozvaly se tich\u00e9 kroky a do kuchyn\u011b ve\u0161el Bill s cestovkou p\u0159es rameno. Tom se ovl\u00e1dal, aby se mu nevrhl kolem krku a nerozbre\u010del se \u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
„Nikolasi, tak\u017ee tohle je tv\u016fj bratr… Tom.“<\/div>\n
„Ahoj.“ Pozdravil ho a usm\u00e1l se na n\u011bj. Tom u\u017e jen st\u011b\u017e\u00ed p\u0159em\u00e1hal slzy.<\/div>\n
„M\u011bli byste u\u017e jet, a\u0165 do Hamburku dojedete je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e bude tma.“ Tom jen k\u00fdvnul.<\/div>\n
„J\u00e1… d\u00e1m ti zat\u00edm ta\u0161ku do auta, aby ses moh rozlou\u010dit s Andym…“<\/div>\n
„Tak jo. D\u00edky.“ Bill podal Tomovi ta\u0161ku a ten co nejrychleji opustil d\u016fm. Zni\u010den\u011b si sedl do auta a sna\u017eil se uklidnit. Za p\u00e1r minut se otev\u0159ely dve\u0159e spolujezdce a nastoupil Bill.<\/div>\n
„Andreas \u0159\u00edkal, \u017ee jsi bydlel ve Francii…“ Za\u010dal Bill, sotva se auto rozjelo. „Jak\u00fd to tam je?“<\/div>\n
„Skoro stejn\u00fd jako tady… jen lidi mluv\u011bj jinak. A je tam v\u011bt\u0161\u00ed teplo.“ Bill se cht\u011bl zeptat je\u0161t\u011b na n\u011bco, ale zap\u00edpal mu mobil. Tom se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„To je kv\u016fli pr\u00e1\u0161k\u016fm, abych nezapomn\u011bl. Stejn\u011b je u\u017e nemus\u00edm br\u00e1t, Andy mluvil s doktorem a m\u016f\u017eu je na p\u00e1r dn\u00ed vysadit. Stejn\u011b mi po nich bylo blb\u011b.“ Vysv\u011btlil hned. Tom jen k\u00fdvl. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee to byly ty pr\u00e1\u0161ky, o kter\u00fdch mluvil Andreas.<\/div>\n
„B… Nikolasi, m\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat?“ Tom se v\u010das zarazil, aby ho neoslovil jm\u00e9nem. Jak se zd\u00e1lo, Bill si ni\u010deho nev\u0161iml.<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161… no… kdy\u017e si nic nepamatuje\u0161… jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee… ty… a Andy… no…“<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl. Andreas se jednoho dne neudr\u017eel a pol\u00edbil m\u011b.“ Ozn\u00e1mil Bill prost\u011b a usm\u00e1l se. „U\u017e abych si vzpomn\u011bl… Andy m\u011b po\u0159\u00e1d bral na vyj\u00ed\u017e\u010fky a vejlety, abych si vzpomn\u011bl… nic. Je to… . nev\u00edm jak to popsat…“<\/div>\n
„C\u00edt\u00ed\u0161 pr\u00e1zdno, m\u00e1\u0161 pocit, \u017ee u\u017e ne\u017eije\u0161, lidi kolem ti \u0159\u00edkaj\u00ed r\u016fzn\u00fd v\u011bci, ale jen ty v\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e to nebude jako d\u0159\u00edv, m\u00e1\u0161 strach a ani nev\u00ed\u0161 z \u010deho… jako by ti n\u011bkdo odp\u00e1ral kus tebe a rozcupoval ho p\u0159ed tv\u00fdma o\u010dima na kous\u00ed\u010dky a ty pak sp\u00e1lil…“ Bill se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Jo. P\u0159esn\u011b tak.“ Bill nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u00e1l \u0159\u00edct a Tom na tom byl stejn\u011b. Rad\u0161i potla\u010dil nutk\u00e1n\u00ed se na n\u011bco vypt\u00e1vat.<\/div>\n
Billovi se po dvou hodin\u00e1ch za\u010daly kl\u00ed\u017eit o\u010di. Byl \u010dasto unaven\u00fd. D\u016fsledek pr\u00e1\u0161k\u016f…<\/div>\n
„Sklop\u00edm ti sedadlo. Vzadu je deka. Pojedem je\u0161t\u011b asi t\u0159i hodiny, tak si lehni.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj a sklopil mu sedadlo. Bill se zachumlal pod deku a b\u011bhem p\u00e1r minut usnul a Tom co chvilku sklouz\u00e1val pohledem z vozovky na Billa. Narovnal mu deku a zastr\u010dil pramen vlas\u016f za ucho. Venku se za\u010dalo stm\u00edvat. Kone\u010dn\u011b spat\u0159il ceduli „V\u00edtejte v Hamburku“.<\/div>\n
Tak byl s Andreasem domluvenej, odveze Billa nejd\u0159\u00edv tam, a a\u017e si vzpomene, odveze ho dom\u016f. Tom odbo\u010dil do leva a zaparkoval p\u0159ed mal\u00fdm domkem.<\/div>\n
Necht\u011blo se mu, ale musel Billa vzbudit, p\u0159esto neodolal a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e s n\u00edm jemn\u011b zat\u0159\u00e1sl, zkusil to jeho obvykl\u00fdm zp\u016fsobem. Pol\u00edbil ho pod ucho a na to sam\u00e9 m\u00edsto foukl. Bill zam\u017eoural. „U\u017e jsme tady.“ Bill se prot\u00e1hl a z\u00edvl. Pod\u00edval se na domek. M\u011bl pocit, \u017ee u\u017e ho n\u011bkdy vid\u011bl. Kdy\u017e ve\u0161li do ob\u00fdv\u00e1ku a Tom polo\u017eil ta\u0161ku na gau\u010d, ten okam\u017eik, jako by u\u017e za\u017eil. C\u00edtil se nesv\u016fj a z\u00e1rove\u0148 m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed, za\u010d\u00edt se \u0161t\u011bst\u00edm sm\u00e1t, p\u0159itom nev\u011bd\u011bl pro\u010d.<\/div>\n
„Kuchy\u0148 je tamhle, koupelna tam a tady lo\u017enice.“ Tom uk\u00e1zal na dve\u0159e.<\/div>\n
„J\u00e1… asi se p\u016fjdu vysprchovat a pudu si lehnout, jestli ti to teda nebude vadit…“<\/div>\n
„Ne. Odnesu ti ta\u0161ku do lo\u017enice a vybalim.“ Bill k\u00fdvl.<\/div>\n
„D\u011bkuju.“ Ode\u0161el do koupelny. Osprchoval se, a ani\u017e by nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, otev\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148ku a vyndal z n\u00ed kart\u00e1\u010d. Zarazil se, a\u017e ve chv\u00edli, kdy se \u010desal. V\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, kam m\u00e1 s\u00e1hnout. Prohl\u00ed\u017eel si ostatn\u00ed v\u011bci ve sk\u0159\u00ed\u0148ce. Dva laky na vlasy, vosk, gel, dv\u011b tu\u017eky na o\u010di, paleta \u010dern\u00fdch a \u0161ediv\u00fdch o\u010dn\u00edch st\u00edn\u016f, b\u00edl\u00fd a \u010dern\u00fd lak na nehty, dv\u011b \u0159asenky, dv\u011b tuby make-upu, pudr, r\u016fzn\u00fd h\u0159ebeny, \u0161ampony a dv\u011b barvy na vlasy-\u010dern\u00fd. V\u0161echno to bylo punti\u010dk\u00e1\u0159sky srovn\u00e1no.<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ka m\u00e1 asi holku.“ Usm\u00e1l se. Jedin\u00e9, co ho zarazilo, bylo to, \u017ee v t\u00fd sk\u0159\u00ed\u0148ce byl p\u00e1nskej deodorant. Pokr\u010dil rameny a sk\u0159\u00ed\u0148ku zav\u0159el, ani\u017e by tu\u0161il, \u017ee zav\u0159el svoji sk\u0159\u00ed\u0148ku s jeho v\u011bcmi, proto\u017ee Tom nem\u011bl s\u00edlu je vyhodit.<\/div>\n
Ve\u0161el do lo\u017enice. Tom urovn\u00e1val v\u011bci do sk\u0159\u00edn\u011b. Nemohl p\u0159ehl\u00eddnout to, \u017ee byla pln\u00e1 jeans\u016f, tri\u010dek, mikin a na v\u011b\u0161\u00e1ku viselo plno ko\u017een\u00fdch bund, kab\u00e1t\u016f a p\u00e1r sak.<\/div>\n
Tom sk\u0159\u00ed\u0148 zav\u0159el.<\/div>\n
„Kdybys n\u011bco pot\u0159eboval, budu vedle.“ Cht\u011bl odej\u00edt, ale Bill ho zastavil.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to bude zn\u00edt blb\u011b, ale… no, nebyl bys tady se mnou… v\u00ed\u0161 j\u00e1 m\u00e1m \u010dasto zl\u00fd sny a…“<\/div>\n
„To je v pohod\u011b. Z\u016fstanu tady.“<\/div>\n
„D\u00edky.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj Bill vd\u011b\u010dn\u011b a zalezl do postele. Tom si lehl vedle n\u011bj. Bill b\u011bhem p\u00e1r minut usnul. Tom si podep\u0159el hlavu a stiskl Billovu dla\u0148. Bill se podv\u011bdom\u011b p\u0159isunul a polo\u017eil hlavu na Tomovo rameno.<\/p>\n<\/div>\n
Tom ho sledoval se slzami v o\u010d\u00edch. V\u0161echno bylo jako kdyby se nic nestalo. Billova tv\u00e1\u0159 se ani v nejmen\u0161\u00edm nezm\u011bnila. Jen vlasy m\u011bl o n\u011bco krat\u0161\u00ed a mel\u00edr z nich zmizel pod n\u00e1nosem \u010dern\u00e9 barvy. Malinko zhubnul, ale to jen podtrhovalo jeho k\u0159ehkost a and\u011blskou kr\u00e1su. Leva\u010dku st\u00e1le zdobil n\u00e1pis Freiheit 89, b\u0159\u00ed\u0161ko hv\u011bzda a t\u00fdl logo jejich rozpadl\u00e9 kapely. Kdy\u017e si vzpomn\u011bl na kapelu, uv\u011bdomil si \u017ee, te\u010f kdy\u017e je Bill zp\u011bt, a\u017e si vzpomene, mohli by to zkusit znova…<\/div>\n
Uk\u00e1pla mu slza a za n\u00ed n\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed. D\u00e1l se d\u00edval na Billa a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu ti\u0161e tekly slzy…<\/div>\n
R\u00e1no se vzbudil jako prvn\u00ed. \u0160el do kuchyn\u011b a p\u0159ipravil sn\u00eddani. Vafle se zmrzlinou, navrchu kopec \u0161leha\u010dky a nakonec to p\u0159elil \u010dokol\u00e1dovou polevou. Tuhle sn\u00eddani mu v\u017edycky d\u011bl\u00e1val Bill, jen s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee tou polevou nakreslil srd\u00ed\u010dko. Do aromalampy nakapal p\u00e1r kapek oleje s v\u016fn\u00ed jablka se sko\u0159ic\u00ed, v\u016fni typickou pro v\u00e1noce a vzhledem k tomu, \u017ee venku bylo n\u011bjak\u00fdch 28\u00b0C ve st\u00ednu, to sem moc nezapadalo, ale byla to Billova nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed v\u016fn\u011b.<\/div>\n
Bill se do kuchyn\u011b dostavil za p\u00e1r minut s viditeln\u011b dobrou n\u00e1ladou. Kdy\u017e vid\u011bl vafle, rozz\u00e1\u0159il se je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„To je pro m\u011b?“ Tom k\u00fdvl a Bill se s chut\u00ed pustil do t\u00fd dobroty.<\/div>\n
„Ty, Tome, na\u0161e m\u00e1ma… nebyla n\u00e1hodou zrzka?“<\/div>\n
„No…“<\/div>\n
„Tak to nebyl sen!“ Najednou vysko\u010dil od stolu a Toma objal. Tom zavr\u00e1voral a rozpa\u010dit\u011b mu ob\u011bt\u00ed oplatil. Netu\u0161il, jak se k n\u011bmu m\u00e1 chovat. „V\u00ed\u0161, v\u011bt\u0161inou si sny nepamatuju, ale tohle… to je \u00fa\u017easn\u00fd! J\u00e1 si vzpom\u00edn\u00e1m… zd\u00e1lo se mi, \u017ee jsme byli mal\u00ed a r\u016fzn\u011b blbli, byla tam m\u00e1ma… a…“ Znova Toma objal. „J\u00e1 jsem tak \u0161\u0165astnej… Jen\u017ee, pamatuju si jen obrazy… nesly\u0161el jsem hlasy… ale to neva. Za chv\u00edli u\u017e budu mo\u017en\u00e1 v\u011bd\u011bt v\u0161echno…“<\/div>\n
Zbytek dne str\u00e1vili doma. Tom se Billa vypt\u00e1val na ten p\u016fl rok s Andreasem a Bill na Francii. Bill se cht\u011bl pod\u00edvat do m\u011bsta, ale Tom mu to vymluvil a m\u00edsto toho se d\u00edvali na r\u016fzn\u00fd filmy. Tom z\u00e1m\u011brn\u011b volil Billovy nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed. K ob\u011bdu objednal pizzu a k ve\u010de\u0159i \u010d\u00ednu. Po ve\u010de\u0159i zas usedli nad filmem, ale sp\u00ed\u0161 ne\u017e aby se d\u00edvali, si pov\u00eddali.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161… kdy\u017e jsme p\u0159i\u0161li, jak si odlo\u017eil tu ta\u0161ku… jako u\u017e bych to n\u011bkdy za\u017eil a v\u016fbec… Automaticky otev\u0159u sk\u0159\u00ed\u0148ku a vynd\u00e1m, co jsem hledal a p\u0159itom nevim, \u017ee to tam je…“<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, za chvilku u\u017e bude\u0161 v\u011bd\u011bt v\u0161echno…“<\/div>\n
„Hele a ty v\u011bci ve sk\u0159\u00edni, myslim ty trika a tak… to je moje?“<\/div>\n
„No a \u010d\u00ed asi, um\u00ed\u0161 si v tom p\u0159edstavit m\u011b?“ Zatahal za svoje dlouh\u00fd triko.<\/div>\n
„Ne… a kdy m\u011b p\u0159edstav\u00ed\u0161 p\u0159\u00edtelkyni…“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„No ve sk\u0159\u00ed\u0148ce v koupeln\u011b…“<\/div>\n
„Ale to nejsou v\u011bci m\u00fd holky. To sou tvoje v\u011bci.“<\/div>\n
„Co\u017ee? A nev\u00ed\u0161, k \u010demu by mi byl make-up?“<\/div>\n
„A\u017e si vzpomene\u0161, uvid\u00ed\u0161…“ Usm\u00e1l se \u0161ibalsky Tom. D\u00e1l u\u017e jen sledovali film. Bill za\u010dal pomalu klimbat, a kdy\u017e se probudil na Tomov\u011b rameni, omluvn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l a zvedl se.<\/div>\n
„No… j\u00e1 pudu sp\u00e1t… Pude\u0161 taky?“<\/div>\n
„Jo, to v\u00ed\u0161, \u017ee jo. Jen to sklidim a pudu taky.“ Bill zapadl do lo\u017enice a Tom ukl\u00edzel n\u00e1dob\u00ed do kuchyn\u011b. V duchu se t\u011b\u0161il na to, a\u017e Billa p\u0159iveze dom\u016f. N\u011bkolikr\u00e1t mu za dne\u0161ek volala Lucy a m\u00e1ma. Nezvedl jim to. Nev\u011bd\u011bl, na co by se vymluvil. Jedin\u00e9, co v\u011bd\u011bl, bylo to, \u017ee v\u0161echno te\u010f bude tak jak m\u00e1…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter Ne\u0161el dom\u016f, nev\u011bd\u011bl, co by tam d\u011blal. Se\u0161el do m\u011bsta a bezc\u00edln\u011b proch\u00e1zel ulicemi a mimod\u011bk sledoval v\u00fdlohy p\u0159epln\u011bn\u00e9 v\u011bcmi na l\u00e9to. Vzpomn\u011bl si na to, \u017ee na tohle l\u00e9to, pl\u00e1novali v\u00fdlet do Francie. Bill toti\u017e Francii miloval. Najednou se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[208],"tags":[],"class_list":["post-14976","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-1000-meere"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14976","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14976"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14976\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14976"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14976"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14976"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}