{"id":14988,"date":"2009-03-19T15:30:00","date_gmt":"2009-03-19T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14954"},"modified":"2009-03-19T15:30:00","modified_gmt":"2009-03-19T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/19\/chaos-v-dusi-ii-20\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 20."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, do okna se zvesela dralo podzimn\u00ed slun\u00ed\u010dko. Ihned jsem sto\u010dil zrak k br\u00e1\u0161kovi, jestli je v po\u0159\u00e1dku. Vypadal, \u017ee ano. Byl stulen\u00fd do klub\u00ed\u010dka, pravideln\u011b oddechoval a na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159i tomhle pohledu se mi ulevilo, pokud se Billovi v\u016fbec n\u011bco zd\u00e1lo, pak to bylo n\u011bco kr\u00e1sn\u00e9ho. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsem ho navl\u00e9kl do oble\u010den\u00ed s dlouh\u00fdm ruk\u00e1vem, pot\u0159eboval b\u00fdt v teple, a to te\u010f byl, i kdy\u017e se mu pe\u0159ina v\u00e1lela n\u011bkde u kotn\u00edk\u016f. \u010cern\u00e9 vlasy m\u011bl kolem hlavy rozprost\u0159en\u00e9 jako svatoz\u00e1\u0159. Dok\u00e1zal bych se na n\u011bj takhle d\u00edvat snad celou v\u011b\u010dnost, cul\u00edce se p\u0159itom jako zhulen\u00fd slun\u00ed\u010dko. Jenom\u017ee jsem m\u011bl na pr\u00e1ci d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed starosti. Promi\u0148, br\u00e1\u0161ko, na chv\u00edli t\u011b te\u010f opust\u00edm<\/em>. Sejdu dol\u016f z lo\u017enice a v ob\u00fdv\u00e1ku si ihned zapnu notebook. Srdce mi zabu\u0161\u00ed na pln\u00fd obr\u00e1tky, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee m\u00e1m nov\u00fd mail. Rozkliknu ho\u2026<\/div>\n
No, kdyby m\u011b te\u010fkonc n\u011bkdo vid\u011bl, tak si mysl\u00ed, \u017ee jsem bu\u010f vo\u017eralej, nebo zhulenej, podle toho, jak jsem si zamnul dlan\u011bmi a za\u010dal se na monitor sm\u00e1t, jako by to byla ta nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc pod sluncem. Jo, vy\u0161lo to! Tak, Bill\u00ed, p\u0159iprav se, \u017ee v ned\u011bli jedem!<\/em> Jenom tomu man\u00edkovi pro jistotu zavol\u00e1m a pot\u00e9, co m\u011b ujist\u00ed, \u017ee na\u0161e dohoda plat\u00ed, tak m\u00e1m pocit, \u017ee se mi zase jednou n\u011bco povedlo. To bude\u0161 \u010dubrn\u011bt, br\u00e1\u0161ko<\/em>\u2026<\/div>\n
\n
D\u00e1m va\u0159it \u010daj a do Billova hrn\u00ed\u010dku jen tak pro jistotu k\u00e1pnu jenom necelou polovinu doporu\u010den\u00fd d\u00e1vky toho tlum\u00edc\u00edho blivajzu. Ne\u017e se voda uva\u0159\u00ed, jdu vybrat po\u0161tu, ur\u010dit\u011b se to tu za celou dobu na\u0161\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti p\u011bkn\u011b nahromadilo. Otev\u0159u schr\u00e1nku. Typick\u00fd. Devades\u00e1t dev\u011bt procent jej\u00edho obsahu zab\u00edraj reklamn\u00ed let\u00e1ky, kter\u00fd okam\u017eit\u011b p\u0159istanou v odpadkov\u00fdm ko\u0161i. Ale mezi t\u0159emi dopisy vid\u00edm i jednu \u00fa\u0159edn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed ob\u00e1lku. Sakra, co n\u00e1s zas kdo chce otravovat\u2026 Vyklubalo se z toho p\u0159edvol\u00e1n\u00ed na policii, prej abychom dosv\u011bd\u010dili, \u017ee je David opravdu po smrti a abychom jim n\u011bco podepsali. Kouknu na datum a \u010das p\u0159edvol\u00e1n\u00ed. Dneska ve dv\u011b odpoledne. A m\u00e1me tam b\u00fdt oba. No super. J\u00e1 se tu jako bl\u00e1zen sna\u017e\u00edm o to, aby byl Bill co nejv\u00edc v klidu, a oni ho cht\u011bj nutit vzpom\u00ednat na to, co se mu stalo. Par\u00e1da prost\u011b\u2026 Najednou usly\u0161\u00edm z domu hr\u016fzn\u00fd \u0159ev.<\/div>\n
„Bille,“ vydechl jsem vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
Upustil jsem v\u0161echny dopisy, co jsem zrovna dr\u017eel a divoce se rozeb\u011bhl nahoru do lo\u017enice. Ta intonace je\u010den\u00ed mi zje\u017eila v\u0161echny chloupky na t\u011ble. Zn\u011blo to \u00fapln\u011b stejn\u011b jako v tom sklep\u011b, kdy\u017e ho David p\u00e1lil \u017eelezem! Zakopnu o p\u0159edposledn\u00ed schod, ale vybalancuju to. Bez dechu vraz\u00edm do dve\u0159\u00ed\u2026<\/div>\n
Bill sed\u00ed na posteli, z\u00e1dy natisknut\u00fd ke zdi a cel\u00fd se kryje pe\u0159inou, jedin\u00e1 viditeln\u00e1 \u010d\u00e1st jeho t\u011bla jsou vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 o\u010di a zpocen\u00e9 \u010delo, na kter\u00e9 se mu lep\u00ed vlasy. M\u016fj p\u0159\u00edchod do m\u00edstnosti ani nezaznamenal, jenom zd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral do zdi hned vedle okna a k\u0159i\u010del, jako by ho na no\u017ee brali.<\/div>\n
„Bill\u00ed! Bill\u00ed! L\u00e1sko!“<\/div>\n
P\u0159isko\u010dil jsem k n\u011bmu\u2026 a vyfasoval jsem d\u011blo do nosu. Jeho loket byl sice obalen\u00fd pe\u0159inou, ale jak m\u011b Bill a\u017e dote\u010f nevn\u00edmal, tak se stra\u0161n\u011b vyd\u011bsil m\u00e9ho doteku\u2026 a nemus\u00edm snad ani dod\u00e1vat, \u017ee br\u00e1\u0161kovy reakce jsou ob\u010das p\u011bkn\u011b divok\u00e9. P\u0159ejel jsem si prstem pod d\u00edrkami, abych odstranil stopy spou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed se krve a pevn\u011b jsem Billa ob\u011bma rukama objal. Couval p\u0159ede mnou a\u017e do rohu m\u00edstnosti, ale d\u00e1l se nedostal a j\u00e1 ho kone\u010dn\u011b mohl stisknout, doufaj\u00edc, \u017ee jeho strachem zn\u00e1soben\u00e9 vok\u00e1ly nezanechaj\u00ed m\u00e9 u\u0161i a\u017e do smrti bez mo\u017enosti p\u0159ij\u00edmat zvuk.<\/div>\n
„Klid, brou\u010dku, neboj se! To jsem jenom j\u00e1, Tom!“<\/div>\n
Nevypadal, \u017ee by se m\u011bl v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b uklidnit, po\u0159\u00e1d se t\u0159\u00e1sl jako ratl\u00edk a k\u0159i\u010del. P\u0159er\u00fdvan\u011b lapal po dechu a vypadalo to, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli pe\u0159inou udus\u00ed, jak ji k sob\u011b tiskl\u2026<\/div>\n
„No tak, Bill\u00ed, to jsem j\u00e1! Klid, brou\u010dku!“<\/div>\n
„Kdo\u2026 kdo jsi?“ vyp\u00edskl zd\u011b\u0161en\u00fdm, nep\u0159irozen\u011b vysok\u00fdm hl\u00e1skem.<\/div>\n
„To jsem j\u00e1, l\u00e1sko! Tv\u016fj Tom!“<\/div>\n
„To\u2026 Tommy?“ zeptal se rozechv\u011ble a zaost\u0159il na m\u011b slzav\u00e1 kukadla. „Ach, Tommy!“ vydechl, kdy\u017e m\u011b poznal a prudce m\u011b objal tak, \u017ee m\u011b m\u00e1lem u\u0161krtil. „Tommy, pomoz mi! On\u2026 on tady p\u0159ed chv\u00edl\u00ed byl! \u0158ekl, \u017ee si pro m\u011b p\u0159ijde!“<\/div>\n
Chud\u00e1k\u2026 Je mi hned jasn\u00fd, koho t\u00edm on<\/em> mysl\u00ed. Zase m\u011bl no\u010dn\u00ed m\u016fru. Ale kdy? Muselo se to st\u00e1t v t\u011bch p\u011bti minut\u00e1ch, b\u011bhem nich\u017e jsem ho nechal bez dozoru\u2026<\/div>\n
„Neboj se, nep\u0159ijde si pro tebe,“ \u0161eptal jsem mu do vlas\u016f. „Je pry\u010d a u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed\u2026 Byl to jenom sen, Bill\u00ed\u2026“<\/div>\n
Tiskl jsem ho k sob\u011b a hladil jsem jeho vyklepan\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko tak dlouho, dokud se neuklidnil, i kdy\u017e to p\u011bkn\u011b dlouho trvalo. Byl jsem z toho na pr\u00e1\u0161ky. Ne z jeho stavu, to je jasn\u00fd, \u017ee ty hr\u016fzy, kter\u00e9 si musel pro\u017e\u00edt na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei, se mu budou je\u0161t\u011b n\u011bjakou chv\u00edli vracet v podob\u011b zl\u00fdch sn\u016f. Ale z toho, \u017ee bude muset j\u00edt se mnou za p\u00e1r hodin na policii. Ur\u010dit\u011b se tam nervov\u011b slo\u017e\u00ed, brou\u010dek. Budu ho muset nadopovat t\u011bma kapkama a vz\u00edt je pro jistotu s sebou. Jinak by se toti\u017e mohlo docela snadno st\u00e1t, \u017ee by ode m\u011b n\u011bkdo z t\u011bch policajt\u016f d\u00edky t\u011bm jejich v\u0161ete\u010dn\u00fdm dotaz\u016fm dostal jednu po tlamin\u011b, a\u017e by se divil. Ale pokud bude Bill\u00ed v pohod\u011b, tak budu v klidu i j\u00e1\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Probudily m\u011b slune\u010dn\u00ed paprsky, kter\u00e9 m\u011b p\u0159es sklo zav\u0159en\u00e9ho okna p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159\u00e1ly na nose. Usm\u00e1l jsem se, a ani\u017e bych otev\u0159el o\u010di, slastn\u011b jsem zamru\u010del. Bylo mi po dlouh\u00e9 dob\u011b tak kr\u00e1sn\u011b\u2026 Tak n\u00e1dhern\u011b se mi hajalo\u2026 Ale m\u00e1m takov\u00fd divn\u00fd pocit. Jako by m\u011b n\u011bkdo sledoval. To bude asi Tom\u2026 Otev\u0159u o\u010di a chci se na n\u011bj usm\u00e1t. Jenom\u017ee Tom nikde nen\u00ed! Postel je a\u017e na m\u011b a zmuchlan\u00e9 pe\u0159iny pr\u00e1zdn\u00e1\u2026 Jenom\u017ee pak zvednu hlavu. A sev\u0159e se mi srdce\u2026<\/div>\n
„NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!“ za\u0159vu, kdy\u017e vid\u00edm ze\u010f u okna.<\/div>\n
Op\u00edr\u00e1 se o ni David! Na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1v\u00e1 ironick\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se za\u010dne bl\u00ed\u017eit ke mn\u011b.<\/div>\n
„Neboj se, Bill\u00ed\u0161ku,“ zap\u0159ede spokojen\u011b jako ko\u010dka. „J\u00e1 si t\u011b najdu. Nikde se p\u0159ede mnou neschov\u00e1\u0161. A a\u017e t\u011b najdu, tak t\u011b zabiju\u2026“<\/div>\n
Nezmohl jsem se na nic jin\u00e9ho, ne\u017e na jednolit\u00e9 k\u0159i\u010den\u00ed. Tolik jsem se ho b\u00e1l! Ty jeho o\u010di\u2026 A pak se m\u011b najednou dotkly siln\u00e9 ruce! Ohnal jsem se loktem. Ude\u0159il jsem ho, v\u00edm to. Jenom\u017ee on m\u011b tiskne na ze\u010f v\u00edc a v\u00edc\u2026 Teprve pak se jeho zlov\u011bstn\u00e1 tv\u00e1\u0159 ztr\u00e1c\u00ed a j\u00e1 pozn\u00e1v\u00e1m v t\u011bch nel\u00edtostn\u00fdch rukou ruce Toma. V tu chv\u00edli mi do\u0161lo, jak moc jsem mu ur\u010dit\u011b musel ubl\u00ed\u017eit, kdy\u017e jsem si ho v tom prvn\u00edm n\u00e1valu strachu spletl s Davidem. Na omluvu m\u00e9 slzy nesta\u010d\u00ed\u2026 Je\u0161t\u011b\u017ee m\u00e1 se mnou takovou svatou trp\u011blivost. Jednou mu to vr\u00e1t\u00edm, a\u017e budu moct\u2026 A\u017e budu op\u011bt p\u0159ipraven\u00fd\u2026 ale te\u010f je\u0161t\u011b nem\u016f\u017eu. Te\u010f se m\u016f\u017eu jenom nechat konej\u0161it a tisknout se na jeho rameno.<\/div>\n
Cel\u00fd den pak prob\u011bhl relativn\u011b v klidu. Tom mi uva\u0159il asi dva nebo t\u0159i \u010daje, na\u010de\u017e jsme odjeli na policii n\u011bco podepsat. Nev\u011bd\u011bl jsem, co p\u0159esn\u011b se bude podepisovat, ale bylo mi to up\u0159\u00edmn\u011b jedno. C\u00edtil jsem se, jako bych byl mimo vn\u00edm\u00e1n\u00ed, ale tak jako by kr\u00e1sn\u011b mimo vn\u00edm\u00e1n\u00ed. Nechal jsem se ovl\u00e1dat hlasem Toma a d\u011blal v\u0161echno, co mi \u0159ekl. Nasedli jsme do auta a fr\u010deli jsme\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill se b\u011bhem dopoledne pon\u011bkud vzpamatoval. Snad za to mohly ty kapky, snad to zap\u0159\u00ed\u010dinil hezk\u00fd den. Ale kdy\u017e jsme nastupovali do auta a on si sedal na m\u00edsto spolujezdce, usm\u00edval se mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zv\u011bdav\u011b m\u011b pozoroval, jak startuju auto a jak vyj\u00ed\u017ed\u00edme. No vida, t\u0159eba ten dne\u0161ek nebude tak stra\u0161nej, jak se po r\u00e1nu jevil. A t\u0159eba na policii potk\u00e1me i Rexe, nebo jak se ten pejsek jmenoval. To mi vlastn\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u2026 Nesliboval jsem si snad v duchu, \u017ee mu koup\u00edm desetimetrovou \u0161\u0148\u016fru bu\u0159t\u016f, kdy\u017e za n\u00e1mi do sklepa dovedl sv\u00e9 p\u00e1n\u00ed\u010dky? Je\u0161t\u011b\u017ee jedeme kolem \u0159eznictv\u00ed. Nechal jsem Billa, aby po\u010dkal v aut\u011b a rychle vb\u011bhl do kr\u00e1mu. Prodava\u010d na m\u011b sice z\u00edral jak p\u00e9ro z gau\u010de, kdy\u017e jsem mu \u0159ekl, kolik, \u017ee t\u011bch bu\u0159t\u016f vlastn\u011b chci, ale rad\u0161i nic nenam\u00edtal. Kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak dlouh\u00e9 byly u\u017e jen pouh\u00e9 dva metry, rozhodl jsem se rad\u0161i pro t\u0159\u00edmetrovou \u0161\u0148\u016fru, to bude sta\u010dit. M\u00e1m nevaln\u00fd dojem, \u017ee jsem jim t\u00edm i tak vybrakoval z\u00e1soby, ale to neva, pejsek bude m\u00edt radost, zaslou\u017e\u00ed si to. V\u017edy\u0165 n\u00e1m ob\u011bma zachr\u00e1nil \u017eivot. Zaplat\u00edm a vrac\u00edm se do auta, abychom p\u0159ijeli v\u010das\u2026<\/div>\n
N\u00e1v\u0161t\u011bva slu\u017eebny prob\u011bhla k m\u00e9mu \u00fa\u017easu hladce, Bill nejevil ani p\u0159i dotazech \u017e\u00e1dn\u00e9 zn\u00e1mky toho, \u017ee by mu to nep\u0159\u00edzniv\u011b p\u016fsobilo na nervy. A dokonce i na chv\u00edli p\u0159ivedli toho pejska! Uk\u00e1zalo se sice, \u017ee se jmenuje nikoliv Rex, ale Reginald von Ravenhorst, ale i tak se k n\u00e1m p\u0159i\u0161el pomazlit\u2026 a kdy\u017e jsem vyt\u00e1hnul bu\u0159ty, tak m\u00e1m dojem, \u017ee jsem se r\u00e1zem stal jeho nejlep\u0161\u00edm kamar\u00e1dem. Sice mu jeho p\u00e1n\u00ed\u010dek dovolil jenom p\u00e1r bu\u0159t\u00edk\u016f, aby mu nebylo \u0161patn\u011b, ale i tak byl Reginald v\u00edce ne\u017e spokojen\u00fd. A taky jsme se doslechli, \u017ee celou p\u00e1trac\u00ed akci vlastn\u011b svolal Universal. Bylo jim divn\u00fd, \u017ee jsem se tam dva dny po sob\u011b neuk\u00e1zal, ani\u017e bych jim dal cokoliv v\u011bd\u011bt. To si prost\u011b jako jeden z nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch obcho\u010f\u00e1k\u016f nem\u016f\u017eu dovolit. Jen\u017ee jim p\u0159i\u0161lo podez\u0159el\u00fd, \u017ee jsem nebral ani mobil. N\u011bkdo se prej k n\u00e1m jel pod\u00edvat a vid\u011bl v\u0161ude bordel, otev\u0159en\u00fd dve\u0159e a m\u016fj mobil na stole\u2026 Tak\u017ee svolali policii, a proto\u017ee v\u011bd\u011bli, jak dob\u0159\u00ed a slavn\u00ed jsme byli v minulosti, zapojily se do p\u00e1tr\u00e1n\u00ed snad v\u0161echny jednotky z cel\u00fdho Berl\u00edna. No a jedn\u00fd z nich najednou odb\u011bhl p\u00e1trac\u00ed pes a p\u0159ivedl je do hlubin skladi\u0161t\u011b, kde jsme Bill i j\u00e1 pro\u017e\u00edvali nejv\u011bt\u0161\u00ed utrpen\u00ed na\u0161eho \u017eivota\u2026<\/div>\n
Tak\u017ee cestou zp\u00e1tky jsme to vzali je\u0161t\u011b p\u0159es Universal. Sehnali jsme v kr\u00e1m\u011b ten nejdra\u017e\u0161\u00ed luxusn\u00ed alkohol, kter\u00fd tam m\u011bli, k tomu bonboni\u00e9ru a v kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed kytici, kterou jsem sotva udr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, jak byla velik\u00e1. Tohle v\u0161echno jsme p\u0159edali \u0159editeli, u n\u011bho\u017e jsem se neudr\u017eel a rozbre\u010del se dojet\u00edm. Neb\u00fdt n\u011bho, tak jsme s Billem p\u0159i\u0161li o \u017eivot\u2026 Nebyl jsem s\u00e1m, kdo plakal. Bill, vidouc, \u017ee jsem se rozbre\u010del, rozbre\u010del se taky, i kdy\u017e evidentn\u011b netu\u0161il, kv\u016fli \u010demu se tu vlastn\u011b bre\u010d\u00ed. A \u0159editel n\u00e1s oba objal a p\u0159idal se\u2026<\/div>\n
No. Potom se n\u00e1m povedlo bez \u00fahony dorazit dom\u016f a m\u011b se zmocnila dobr\u00e1 n\u00e1lada. U\u017e jenom t\u0159i cel\u00e9 dny a n\u011bkolik hodin a vyraz\u00edme. Pohl\u00e9dl jsem na toho sv\u00e9ho brou\u010dka, kter\u00fd hajal na gau\u010di a pozoroval m\u011b, jak chyst\u00e1m ve\u010de\u0159i, a usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. Kdyby tak tu\u0161il, co na n\u011bj chyst\u00e1m\u2026 Pod jeho op\u011btovan\u00fdm \u00fasm\u011bvem se mi ale lehce podlomila kolena. Odlo\u017eil jsem v\u0161echno z rukou, p\u0159istoupil jsem ke gau\u010di a klekl si k n\u011bmu, abych m\u011bl sv\u00e9 o\u010di ve stejn\u00e9 \u00farovni, v jak\u00e9 je m\u011bl Bill. Vypadalo to, \u017ee se m\u011b te\u010f v\u016fbec neboj\u00ed. Neucuknul, kdy\u017e jsem ho pohladil. Nev\u011bd\u011bl jsem, zda mi d\u016fv\u011b\u0159uje natolik, abych si mohl dovolit n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho u\u017e te\u010f, ale rozhodl jsem se to zkusit. Za\u010dal jsem k n\u011bmu p\u0159ibli\u017eovat sv\u00e9 rty\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se ho dotkl, ti\u0161e zak\u0148u\u010del a odt\u00e1hl se ode m\u011b. Pak se ale zarazil\u2026 a s\u00e1m od sebe se vr\u00e1til. Dotkl se m\u011b nap\u0159ed jenom velice lehce, na\u010de\u017e ihned ucukl. Ale pak dovolil, aby na\u0161e rty setrvaly ve vz\u00e1jemn\u00e9m spojen\u00ed n\u011bkolik vte\u0159in. Vte\u0159iny se prodlu\u017eovaly a j\u00e1 k n\u011bmu sv\u00e9 rty tiskl \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc\u2026 A\u017e nakonec povolil a pootev\u0159el \u00fasta. Nechal m\u011b, abych se ho dotkl sv\u00fdm jazykem. Dot\u00fdkal jsem se ho velice jemn\u011b a opatrn\u011b, v\u00edm, \u017ee kdy\u017e se naposledy takhle l\u00edbal, tak to bylo nedobrovoln\u00e9 a pln\u00e9 bolesti. Bylo to na n\u011bm zn\u00e1t, v jeho o\u010d\u00edch jsem vid\u011bl vypla\u0161en\u00ed a co chv\u00edli j\u00edm pro\u0161lehlo nap\u011bt\u00ed. Ale o to nal\u00e9hav\u011bji se ke mn\u011b tiskl a pomalu rozehr\u00e1l s na\u0161imi jazyky v\u00e1\u0161niv\u00fd tanec\u2026<\/div>\n
Na ve\u010de\u0159i jsme nakonec zcela zapomn\u011bli\u2026 A ani jednomu z n\u00e1s to z\u0159ejm\u011b nevadilo. Bill mi sice nedovolil, abych se ho dot\u00fdkal n\u011bjak v\u00edce, ale polibk\u016fm nevzdoroval. Vracel mi je tak dlouho, dokud mu neza\u010dala klesat v\u00ed\u010dka. Tehdy jsem ho vzal do n\u00e1ru\u010de a odnesl ho do lo\u017enice, kde jsem s n\u00edm z\u016fstal. Sice mi tro\u0161ku za\u0161krundalo v \u017ealudku, j\u00eddlo ale po\u010dk\u00e1 do r\u00e1na. Te\u010f je mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed bd\u00edt nad sp\u00e1nkem toho and\u011bla, co d\u0159\u00edme vedle m\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tom Kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, do okna se zvesela dralo podzimn\u00ed slun\u00ed\u010dko. Ihned jsem sto\u010dil zrak k br\u00e1\u0161kovi, jestli je v po\u0159\u00e1dku. Vypadal, \u017ee ano. Byl stulen\u00fd do klub\u00ed\u010dka, pravideln\u011b oddechoval a na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-14988","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14988","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14988"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14988\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14988"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14988"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14988"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}