{"id":15020,"date":"2009-03-15T15:30:00","date_gmt":"2009-03-15T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14986"},"modified":"2009-03-15T15:30:00","modified_gmt":"2009-03-15T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/15\/chaos-v-dusi-ii-18\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 18."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V tichosti a m\u00e9 absolutn\u00ed ml\u010denlivosti uplynuly t\u0159i dny. Za celou tu dobu jsem se od br\u00e1\u0161ky nehnul ani na krok, pokud nepo\u010d\u00edt\u00e1m nejnezbytn\u011bj\u0161\u00ed cesty na z\u00e1chod. Jenom jsem sed\u011bl u jeho postele a hladil ho po vlasech. Na k\u016f\u017ei jsem se ho dotknout neodv\u00e1\u017eil, v\u00edm, jak vyv\u00e1d\u00ed, kdy\u017e mu doktor t\u0159ikr\u00e1t denn\u011b ma\u017ee bolestivou sp\u00e1leninu. Dostalo se mi sice d\u016fsledn\u00e9ho uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee Bill \u017e\u00e1dnou bolest nec\u00edt\u00ed, proto\u017ee je pod vlivem sedativ, ale p\u0159esto mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee v n\u011bm poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se mast dotkla obna\u017een\u00e9ho masa, pro\u0161lehl bolestiv\u00fd tik. Ne, nev\u011b\u0159\u00edm t\u011bm \u017ev\u00e1st\u016fm o usp\u00e1vaj\u00edc\u00edm vlivu morfia a kdov\u00ed\u010deho je\u0161t\u011b. Bill m\u016f\u017ee klidn\u011b sp\u00e1t, ale j\u00e1 v\u00edm, \u017ee tu bolest c\u00edt\u00ed. Uzn\u00e1v\u00e1m teda, \u017ee od dne\u0161n\u00edho r\u00e1na ji\u017e byl \u00fapln\u011b v klidu, na kontakt r\u00e1ny s mast\u00ed nereagoval a dokonce mu klesla i hore\u010dka. Nicm\u00e9n\u011b j\u00e1 jsem se o n\u011bj po\u0159\u00e1d b\u00e1l. Znejis\u0165ovaly m\u011b z\u00e1\u0159iv\u011b zelen\u00e9 k\u0159ivky na pozad\u00ed \u010dern\u00e9ho monitoru, pravideln\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed m\u011b doh\u00e1n\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed a z Billovy p\u0159\u00edzra\u010dn\u011b bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e, ost\u0159e kontrastuj\u00edc\u00ed s havran\u00edmi vlasy, jsem m\u011bl no\u010dn\u00ed m\u016fry, kdykoliv jsem vy\u010derpan\u011b ulehl na vedlej\u0161\u00ed postel. Ach br\u00e1\u0161ko\u2026 l\u00e1sko moje\u2026 kdy se mi probere\u0161? Hlad\u00edm \u010dern\u00e9 vlasy, po n\u011bkolika dnech bez p\u00e9\u010de ji\u017e mastn\u00e9 a zna\u010dn\u011b neupraven\u00e9 a smutn\u011b kouk\u00e1m do bezkrevn\u00e9ho obli\u010deje\u2026<\/div>\n
\n
Najednou sebou Bill lehce \u0161kubne. Trhnu sebou a podv\u011bdom\u011b ruce p\u0159em\u00edst\u00edm na jeho ramena, aby sebou nemohl moc h\u00e1zet, aby si t\u0159eba nevypojil n\u011bjak\u00e9 hadi\u010dky, p\u0159i t\u011bch jeho hore\u010dnat\u00fdch z\u00e1chvatech by nebylo \u010demu se divit. On ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed op\u011bt uvoln\u011bn\u011b klesl na pol\u0161t\u00e1\u0159. Sto\u010dil hlavu sm\u011brem k hrudi a z krku se mu vydral chroptiv\u00fd vzdech. Co mu je? Tohle se mu tady je\u0161t\u011b nestalo!<\/div>\n
„Bill\u00ed?“ zept\u00e1m se potichu.<\/div>\n
Neodpov\u00ed mi. Ani to ne\u010dek\u00e1m. M\u00edsto odpov\u011bdi se ale za\u010dne t\u0159\u00e1st\u2026 a z jeho rt\u016f za\u010dnou unikat tichoulink\u00e9, st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u00e9 vzlyky. Jeho tv\u00e1\u0159 byla tak moc bled\u00e1\u2026<\/div>\n
„Bill\u00ed, neopou\u0161t\u011bj m\u011b, pros\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1m smutn\u011b. „Pros\u00edm, vra\u0165 se mi\u2026“<\/div>\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b vzdychne. N\u011bco zamuml\u00e1, ale v\u016fbec mu nen\u00ed rozum\u011bt. Zb\u011bsile mrk\u00e1m, abych neza\u010dal bre\u010det. Je tak bezmocn\u00fd, brou\u010dek m\u016fj! Najednou se ale zaraz\u00edm. Chv\u011bjou se mu \u0159asy! Otev\u00edr\u00e1 o\u010di! Rozbu\u0161\u00ed se mu srdce, kdy\u017e spat\u0159\u00edm dv\u011b matn\u00e9, vypla\u0161en\u00e9 duhovky, barvy rozeh\u0159\u00e1t\u00e9 \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n
„Bill\u00ed!“ vydechnu a ne\u017e se stihne jakkoliv hnout, pevn\u011b ho obejmu, a\u017e zak\u0148u\u010d\u00ed. „L\u00e1sko moje! Ty ses mi vzbudil!“<\/div>\n
Chv\u00edli na m\u011b zmaten\u011b hled\u00ed, vid\u00edm, jak se jeho obo\u010d\u00ed lehce kr\u010d\u00ed, kdy\u017e se sna\u017e\u00ed rozpoznat, kde to vlastn\u011b je. Pak mu to ale dojde.<\/div>\n
„Tommy!“<\/div>\n
\u0158\u00edk\u00e1 to sice potichu, ale na tv\u00e1\u0159i se mu objevil \u00fasm\u011bv. Sna\u017e\u00ed se zvednout, jakmile se ale pohne, zk\u0159iv\u00ed tv\u00e1\u0159 do bolestn\u00e9 grimasy a ost\u0159e sykne. A j\u00e1 m\u00e1m v tu chv\u00edli chu\u0165 si nafackovat. V\u017edy\u0165 m\u00e1 zlomen\u00e1 ta \u017eebra, mus\u00edm ho dr\u017eet na posteli, ne\u017e mu to aspo\u0148 tro\u0161ku sroste.<\/div>\n
„Neh\u00fdbej se, l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1m a jemn\u011b ho p\u0159itisknu zp\u011bt na postel, na\u010de\u017e ho pohlad\u00edm. „Jsi zran\u011bn\u00fd, mus\u00ed\u0161 odpo\u010d\u00edvat.“<\/div>\n
Smutn\u011b si povzdychl a pod\u0159\u00eddil se tlaku m\u00fdch rukou. Nechal klesnout hlavu na tv\u00e1\u0159, na n\u00ed\u017e le\u017eel i p\u0159ed chv\u00edl\u00ed a tkliv\u011b hled\u011bl do pr\u00e1zdna. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m p\u0159esn\u011b d\u011blat, ale jedno bylo jist\u00e9, nemohl jsem ho znovu nechat upadnout do traumatizuj\u00edc\u00edho vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed. U\u017e jenom ten jeho skeln\u00fd pohled mi nazna\u010doval, \u017ee na d\u011bsiv\u00e9 ud\u00e1losti ve sklep\u011b bude je\u0161t\u011b dlouho vzpom\u00ednat. Alespo\u0148, \u017ee te\u010f u\u017e mi v\u011b\u0159\u00ed natolik, \u017ee m\u011b nech\u00e1, abych se ho dot\u00fdkal a l\u00edbal, tehdy mi to je\u0161t\u011b nedovolil. A\u017e moc \u017eiv\u011b si vzpom\u00edn\u00e1m, jak se m\u011b b\u00e1l, chud\u00e1\u010dek m\u016fj milovanej. Nesm\u00ed vzpom\u00ednat na minulost\u2026<\/div>\n
„Tommy,“ hlesl mdl\u00fdm hlasem. „Co\u2026 co se mi stalo?“<\/div>\n
No bezva, te\u010f se o to v\u0161echno s\u00e1m za\u010dne zaj\u00edmat. Jako by mu nesta\u010dilo, \u017ee se probral, on by na to je\u0161t\u011b vzpom\u00ednal a cel\u00fd by se mu to vybavilo tak \u017eiv\u011b, jako kdy\u017e se to stalo. Rozhodl jsem se, \u017ee jeho dotaz p\u0159evedu na jeho sou\u010dasn\u00fd zdravotn\u00ed stav.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 m\u00e1\u0161 sp\u00e1len\u00fd z\u00e1da a zlomen\u00fd \u017eebra,“ \u0159eknu.<\/div>\n
„Jasn\u00fd,“ zamumlal. „Proto m\u011b p\u0159i d\u00fdch\u00e1n\u00ed tolik p\u00edch\u00e1.“<\/div>\n
Chv\u00edli zase hled\u011bl do pr\u00e1zdna, na\u010de\u017e na m\u011b pohl\u00e9dl uslzen\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Tommy, m\u011b v\u0161echno tak bol\u00ed!“<\/div>\n
„Neboj, brou\u010dku,“ p\u0159iklekl jsem k n\u011bmu a pohladil ho opatrn\u00fdm dotykem p\u0159es k\u0159\u00eddovou tv\u00e1\u0159. „Za p\u00e1r dn\u00ed bude\u0161 zase v po\u0159\u00e1dku\u2026 V\u011b\u0159 mi, l\u00e1sko.“<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm ti, Tommy,“ k\u00fdvl slab\u011b hlavou.<\/div>\n
Vrhl na m\u011b pohled pln\u00fd bezmezn\u00e9 d\u016fv\u011bry, ne\u017e op\u011bt zav\u0159el o\u010di vy\u010derp\u00e1n\u00edm a j\u00e1 po chv\u00edli zaznamenal jeho plynul\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed. Usnul. Alespo\u0148 nabere s\u00edlu. Snad ho ta bolest brzy p\u0159ejde. Nechci, aby trp\u011bl. U\u017e si toho v \u017eivot\u011b vytrp\u011bl mnohem v\u00edc, ne\u017e leckter\u00e9 generace dohromady. A j\u00e1 u\u017e ho a\u017e do konce \u017eivota ani na vte\u0159inu nespust\u00edm z o\u010d\u00ed. Dob\u0159e, na z\u00e1chod a do koupelny ho samotn\u00e9ho pust\u00edm, ale jinak bude pod m\u00fdm dohledem. U\u017e se nestane, abych ho nechal samotn\u00e9ho doma. Tentokr\u00e1t se ho nikdo, ale doopravdy nikdo krom\u011b m\u011b nedotkne. Nezrad\u00edm tu hlubokou d\u016fv\u011bru v jeho o\u010d\u00edch, nikdy. To p\u0159\u00edsah\u00e1m na svou smrt!<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se probudil, p\u0159ipadal mi Tom jin\u00fd ne\u017e p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem usnul. Jako by se nabil pozitivn\u00ed energi\u00ed, kter\u00e1 z n\u011bj p\u0159\u00edmo sr\u0161ela. \u010ci\u0161ela z jeho pohled\u016f, c\u00edtil jsem ji v ka\u017ed\u00e9m jeho pohlazen\u00ed. Konej\u0161il m\u011b kr\u00e1sn\u00fdmi sl\u016fvky, kter\u00e1 se n\u00e1dhern\u011b poslouchala a jeho \u00fasm\u011bvy\u2026 byly to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy mohl od n\u011bkoho dostat. Jenom\u017ee kr\u00e1su tohohle v\u0161eho ru\u0161ilo bod\u00e1n\u00ed mezi \u017eebry a p\u00e1len\u00ed v z\u00e1dech. Sna\u017eil jsem se zamaskovat m\u00e9 tichoulink\u00e9 zasku\u010den\u00ed, kdy\u017e jsem se pohnul, ale Tom si toho v\u0161iml.<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ pohladil m\u011b jemn\u011b po tv\u00e1\u0159i. „Copak t\u011b bol\u00ed?“<\/div>\n
„Nic,“ zamumlal jsem rychle.<\/div>\n
Necht\u011bl jsem, aby m\u011b m\u011bl za slabocha, kter\u00fd nic nevydr\u017e\u00ed. Ale on se nem\u00ednil jen tak vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Brou\u010dku, nemaskuj to p\u0159ede mnou,“ pok\u00e1ral m\u011b m\u00edrn\u00fdm hlasem. „Pros\u00edm t\u011b, nel\u017ei mi. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee nev\u00edm, co v\u0161echno se ti stalo? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee mi uniklo, jak t\u011b ten bastard p\u00e1lil \u017eelezem, kdy\u017e jsem se na to v\u0161echno musel d\u00edvat?“<\/div>\n
Sklonil se ke mn\u011b je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a j\u00e1 jsem bezd\u011b\u010dn\u011b vyp\u00edskl strachy a schoulil se pod prost\u011bradlem do klub\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„No tak, neboj se m\u011b,“ za\u0161eptal a v o\u010d\u00edch se mu objevil hlubok\u00fd smutek. „Chci ti jenom pomoct, l\u00e1sko. Ale kdy\u017e mi ne\u0159ekne\u0161, co t\u011b bol\u00ed, tak nev\u00edm, jestli m\u00e1m chladiv\u00fd gel nan\u00e9st na \u017eebra nebo na ta tvoje z\u00e1da, abych ti od t\u00e9 bolesti pomohl.“<\/div>\n
Nejist\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Nev\u00edm pro\u010d, ale c\u00edtil jsem se hodn\u011b divn\u011b. Jako bych m\u011bl snad strach z m\u00e9ho milovan\u00e9ho Toma<\/em>? Nebo se p\u0159ed n\u00edm c\u00edt\u00edm tak bezmocn\u00fd, slab\u00fd, pon\u00ed\u017een\u00fd? Nev\u00edm v\u016fbec pro\u010d, v\u017edy\u0165 jsme si nikdy nelhali, tak pro\u010d se boj\u00edm mu \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b p\u00e1l\u00ed z\u00e1da? Jako by mi \u010detl my\u0161lenky.<\/div>\n
„Jsou to z\u00e1da, vi\u010f?“ \u0161eptne ti\u0161e.<\/div>\n
Nehlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvnu a s obavami sleduju, jak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed jeho ruce. Dokud jenom shrnovaly prost\u011bradlo, bylo v\u0161e v po\u0159\u00e1dku, jakmile se ale dotkly m\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed ko\u0161ile, \u00fapln\u011b jsem strnul a zaznamenal, \u017ee na monitoru vedle m\u00e9 postele \u010d\u00edsla, zna\u010d\u00edc\u00ed m\u016fj puls, o n\u011bco vzrostla.<\/div>\n
„Neboj, l\u00e1sko,“ ti\u0161il m\u011b Tom a jemn\u011b m\u011b pohladil po k\u016f\u017ei kousek nad r\u00e1nou. „Nic ti neud\u011bl\u00e1m. Neubl\u00ed\u017e\u00edm ti. Miluju t\u011b.“<\/div>\n
Jak r\u00e1d bych v\u011b\u0159il jeho slov\u016fm! Sakra\u2026 pro\u010d to \u0159\u00edk\u00e1m v podmi\u0148ovac\u00edm zp\u016fsobu? V\u017edy\u0165 j\u00e1 Tommyho miluju! Bo\u017ee! Co se to se mnou d\u011bje? Chce se mi bre\u010det, pro\u010d se Toma najednou boj\u00edm? Cuknu sebou, kdy\u017e se m\u011b jeho prsty op\u011bt dotknou\u2026<\/div>\n
„Aaaaaach!“ pronesu pla\u010dtiv\u011b a prohnu se, kdy\u017e se mast dostane do kontaktu s mou sp\u00e1leninou. Tohle, \u017ee je chladic\u00ed gel? V\u017edy\u0165 to p\u00e1l\u00ed jako bl\u00e1zen! Pomoc, zachra\u0148te m\u011b n\u011bkdo!<\/div>\n
„No tak, klid, Bill\u00ed,“ sna\u017e\u00ed se m\u011b Tom uklidnit, ale marn\u011b. Jenom se zm\u00edt\u00e1m \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, a\u017e skoro nec\u00edt\u00edm \u017eebra, ale nen\u00ed mi to nic platn\u00e9, on mi tu r\u00e1nu stejn\u011b nakonec celou pomazal\u2026 Kdy\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159estal, schoulil jsem se pod prost\u011bradlo a rozplakal se. Ihned si vedle postele klekl a ustaran\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ nat\u00e1hne ke mn\u011b svou dla\u0148, j\u00e1 ale polekan\u011b couvnu a on ji st\u00e1hne zp\u011bt k sob\u011b. V o\u010d\u00edch se mu podivn\u011b zaleskne. V tu chv\u00edli m\u011b bolestiv\u011b bodne u srdce. Je mi ho tak l\u00edto. On se tu o m\u011b star\u00e1, te\u010f dokonce c\u00edt\u00edm, \u017ee se mi na z\u00e1dech opravdu ulevilo, a j\u00e1 jsem na n\u011bj takov\u00fd\u2026.<\/div>\n
„Tommy,“ vzlykl jsem. „Pro\u2026 promi\u0148 mi\u2026 Promi\u0148 mi to v\u0161echno\u2026 Ale j\u00e1\u2026 j\u00e1 se boj\u00edm!“<\/div>\n
„Neboj,“ za\u0161ept\u00e1 a op\u011bt ke mn\u011b nat\u00e1hne ruku. Pomalu, v\u00e1hav\u011b. \u010cek\u00e1, \u017ee op\u011bt ucuknu, ale tentokr\u00e1t ho nech\u00e1v\u00e1m, aby se dotkl m\u00e9ho obli\u010deje. Z jeho dlan\u011b proud\u00ed tak p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kdy\u017e ji m\u00e1m polo\u017eenou na tv\u00e1\u0159i\u2026<\/div>\n
„Tommy,“ bre\u010d\u00edm i nad\u00e1le a nedok\u00e1\u017eu vylovit nic jin\u00e9ho, ne\u017e jeho jm\u00e9no. „Tommy\u2026 ach, Tommy\u2026“<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t, to je v po\u0159\u00e1dku, brou\u010dku,“ konej\u0161\u00ed m\u011b. Opatrn\u011b vsune svou druhou ruku pod m\u016fj krk a n\u011b\u017en\u011b m\u011b k sob\u011b p\u0159ivine, co\u017e m\u011b rozpl\u00e1\u010de je\u0161t\u011b v\u00edc. V\u016fbec si nezaslou\u017e\u00edm, aby se ke mn\u011b takhle choval. Ne po tom, co se stalo. M\u00edsto, abych ve chv\u00edli, kdy se David objevil na prahu na\u0161ich dve\u0159\u00ed, utekl, tak jsem se nechal un\u00e9st do toho temn\u00e9ho sklepa. Neubr\u00e1nil jsem se jeho ubli\u017eov\u00e1n\u00ed mi. Dopustil jsem, aby m\u011b znovu po t\u011bch letech zn\u00e1silnil a m\u00e1lem zabil. Nebr\u00e1nil jsem se, i kdy\u017e jsem mohl. Ne sice moc, ale nohama jsem ho mohl nakopnout v\u017edycky. Mohl jsem t\u0159eba k\u0159i\u010det, volat o pomoc, prost\u011b n\u011bco d\u011blat, ale ne, j\u00e1 jsem tam jako nejv\u011bt\u0161\u00ed srab le\u017eel, nechal se j\u00edm p\u0159ipoutat k posteli a dovolil jsem strachu, aby m\u011b ovl\u00e1dl natolik, \u017ee jsem se nemohl ani h\u00fdbat. Po tomhle v\u0161em si od Toma nezaslou\u017e\u00edm ani ten nejmen\u0161\u00ed st\u0159\u00edpek l\u00e1sky, v\u017edy\u0165 jsem tak uboh\u00fd, \u0161pinav\u00fd, k ni\u010demu, m\u011bl jsem z n\u011bj p\u0159ed chv\u00edl\u00ed dokonce i strach\u2026 a p\u0159esto m\u011b te\u010f pevn\u011b obj\u00edmal a ti\u0161il jako mal\u00e9 miminko a z o\u010d\u00ed mu s\u00e1lala l\u00e1ska, jej\u00ed\u017e s\u00edla p\u0159ebila mihotav\u00e9 z\u00e1blesky smutku a l\u00edtosti a zacl\u00e1n\u011bla nen\u00e1padn\u00e9 slzy v jeho duhovk\u00e1ch\u2026<\/div>\n
„To – Tommy,“ zlom\u00ed se mi hlas a konec jeho jm\u00e9na tak odum\u0159e v zoufal\u00fdch vzlyc\u00edch.<\/div>\n
„Bill\u00ed, l\u00e1sko, neplakej!“ pros\u00ed m\u011b, nep\u0159est\u00e1vaje hladit m\u016fj obli\u010dej. „U\u017e je dob\u0159e, brou\u010dku\u2026 Je to za n\u00e1mi. U\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed. Nikdy. No tak,“ zes\u00edl\u00ed hlazen\u00ed, kdy\u017e mnou za\u010dne zm\u00edtat nov\u00fd p\u0159\u00edliv slz. „Je to pry\u010d, Bill\u00ed! U\u017e je dob\u0159e, l\u00e1sko, v\u011b\u0159 mi, pros\u00edm\u2026 U\u017e je dob\u0159e\u2026“<\/div>\n
Jeho hlas zn\u00ed tak n\u00e1dhern\u011b, dok\u00e1zal bych ho poslouchat cel\u00e9 hodiny. M\u00e1 ojedin\u011bl\u00fd t\u00f3n, kter\u00fd nikdo jin\u00fd na sv\u011bt\u011b nem\u00e1 a kter\u00fd m\u011b te\u010f velice pomalou\u010dku uklid\u0148uje, tak jako hebk\u00e9 prsty, kter\u00e9 mi z tv\u00e1\u0159\u00ed st\u00edraj\u00ed slzy. Jeho tv\u00e1\u0159 se mi ztr\u00e1c\u00ed, kdy\u017e zav\u00edr\u00e1m o\u010di a dokonal\u00fd hlas odezn\u00edv\u00e1 v d\u00e1li, kdy\u017e st\u011b\u017e\u00ed post\u0159ehnu, \u017ee m\u011b \u010d\u00edsi ruce pokl\u00e1daj\u00ed na postel a p\u0159ikr\u00fdvaj\u00ed a\u017e po bradu prost\u011bradlem\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tom V tichosti a m\u00e9 absolutn\u00ed ml\u010denlivosti uplynuly t\u0159i dny. Za celou tu dobu jsem se od br\u00e1\u0161ky nehnul ani na krok, pokud nepo\u010d\u00edt\u00e1m nejnezbytn\u011bj\u0161\u00ed cesty na z\u00e1chod. Jenom jsem sed\u011bl u jeho postele a hladil ho po vlasech. Na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-15020","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15020","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15020"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15020\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15020"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15020"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15020"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}