{"id":15034,"date":"2009-03-13T16:00:00","date_gmt":"2009-03-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15000"},"modified":"2009-03-13T16:00:00","modified_gmt":"2009-03-13T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/13\/chaos-v-dusi-ii-17\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 17."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1le nedok\u00e1\u017eu pochopit, co se to se mnou d\u011bje. Nem\u016f\u017eu se h\u00fdbat, nem\u016f\u017eu mluvit, ba ani nedok\u00e1\u017eu otev\u0159\u00edt o\u010di. A co je na tom ze v\u0161eho nejhor\u0161\u00ed\u2026 nedok\u00e1\u017eu k sob\u011b p\u0159ivolat Toma. Jsem ztracen\u00fd, jsem s\u00e1m, jen se svou bolest\u00ed a se sv\u00fdm strachem. Jenom le\u017e\u00edm na b\u0159i\u0161e a je mi hrozn\u00e9 horko. P\u0159itom se v\u0161ak t\u0159esu zimou\u2026<\/div>\n
N\u00e1hle se mi povede otev\u0159\u00edt o\u010di. P\u0159ekvapen\u011b zam\u017eour\u00e1m, kdy\u017e v\u0161echno kolem sebe vid\u00edm jenom v nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch odst\u00ednech \u010derven\u00e9. Nejist\u011b se postav\u00edm na v\u0161echny \u010dty\u0159i. Jsem n\u011bkde\u2026 no je v\u016fbec mo\u017en\u00e9, abych byl na pou\u0161ti? Logicky tomu nev\u011b\u0159\u00edm, kde bych se tam vzal a co bych tam pohled\u00e1val? Jenom\u017ee v\u0161echno, co vid\u00edm kolem sebe, m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010duje o opaku. Nade mnou ho\u0159\u00ed \u017ehouc\u00ed slunce. Kam jenom dohl\u00e9dnu, tam se t\u00e1hne rozp\u00e1len\u00fd p\u00edsek. A nikde nen\u00ed ani \u017eiv\u00e1\u010dka. Jsem tady \u00fapln\u011b s\u00e1m. Nem\u016f\u017eu se pohnout a m\u00e1m stra\u0161livou \u017e\u00edze\u0148, to vedro je opravdu spaluj\u00edc\u00ed. Te\u010dou ze m\u011b snad litry potu a za\u010d\u00edn\u00e1 se mi dost t\u011b\u017ece d\u00fdchat. Jestli se nenapiju, tak ur\u010dit\u011b um\u0159u! A to p\u0159ece nem\u016f\u017eu. Mus\u00edm je\u0161t\u011b jednou vid\u011bt Toma, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt naposledy. Mus\u00edm se mu omluvit za to, \u017ee jsem dopustil, aby m\u011b David zn\u00e1silnil a t\u00fdral tak, jako p\u0159ed lety.<\/div>\n
Najednou t\u011bsn\u011b p\u0159ede mnou vytryskne bublaj\u00edc\u00ed pram\u00ednek. Rozz\u00e1\u0159\u00ed se mi o\u010di, j\u00e1 snad za\u010dnu v\u011b\u0159it na z\u00e1zraky! D\u011bs\u00ed m\u011b sice jeho barva, rud\u00e1 jako krev, ale \u010derven\u00e9 je tu v\u0161echno, tak\u017ee asi nem\u00e1m na vybranou, jsem r\u00e1d, \u017ee tu n\u011bco v\u016fbec te\u010de. Dychtiv\u011b se k n\u011bmu naklon\u00edm. Jemn\u00e9 kapi\u010dky mi pr\u00fd\u0161t\u00ed do obli\u010deje. Vydechnu \u00falevou. Ta slast, kdy\u017e m\u011b do \u010dela jemn\u011b tla\u010d\u00ed blahod\u00e1rn\u011b ledov\u00e1 voda! Vzdychnu a radostn\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di, u\u017e\u00edv\u00e1m si ten nepopsateln\u00fd pocit \u00falevy, jakou jsem snad nikdy v \u017eivot\u011b neza\u017eil. Opravdu! Nikdy za cel\u00e9 roky sv\u00e9ho \u017eivota jsem nec\u00edtil takovou euforii, takov\u00fd povzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed pocit jako te\u010f, kdy\u017e mi na rozp\u00e1len\u00e9 pou\u0161ti chlad\u00ed \u010delo, sem tam i tv\u00e1\u0159e, jemn\u00fd tlak studen\u00e9 vody. Jo, abych nek\u0159ivdil, existuje jedin\u00e1 bytost na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, kter\u00e1 mi um\u00ed p\u0159ivodit stejn\u00e9 blaho. A ten n\u011bkdo se jmenuje Tom Kaulitz a je to m\u00e9 o deset minut star\u0161\u00ed dvoj\u010d\u00e1tko, m\u00e1 celo\u017eivotn\u00ed l\u00e1ska. V\u016fbec nedok\u00e1\u017eu pochopit, jak jsem se mu zeza\u010d\u00e1tku mohl tolik t\u00fddn\u016f br\u00e1nit, netu\u0161il jsem, o co p\u0159ich\u00e1z\u00edm. Jenom\u017ee Tom tady te\u010f nen\u00ed, tak si mus\u00edm vychutnat alespo\u0148 tu luxusn\u00ed vodu\u2026<\/div>\n
\n
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch, kdy se mi alespo\u0148 trochu ulevilo, jsem se odhodlal k tomu, \u017ee se napiju. M\u00e9 rty byly toti\u017e absolutn\u011b rozpraskan\u00e9 a jazyk se mi lepil na patro. Vidina svla\u017een\u00ed krku byla tak n\u00e1dhern\u00e1 a j\u00e1 u\u017e po prameni natahoval sv\u00e9 zesl\u00e1bl\u00e9 ruce\u2026 Jenom\u017ee v tu chv\u00edli, kdy se m\u00e9 prsty m\u011bly dotknout karm\u00ednov\u00e9 vody, pramen n\u00e1hle zmizel! Zasko\u010den\u011b jsem vyjekl. Jak to? Zmaten\u011b jsem zabo\u0159il ruce do p\u00edsku, p\u0159esn\u011b v m\u00edstech, kde pramen tryskal\u2026 a on se n\u00e1hle op\u011bt objevil! Nech\u00e1pal jsem to, ale m\u011bl jsem tak ukrutnou \u017e\u00edze\u0148, \u017ee jsem se rozhodl to nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 ne\u0159e\u0161it. Dokonce i do dlan\u00ed se mi povedlo vodu nabrat, jenom\u017ee kdy\u017e jsem si ji d\u00e1val k \u00fast\u016fm, \u017eivotad\u00e1rn\u00e1 tekutina zmizela! Sklonil jsem tedy hlavu, \u017ee se napiju p\u0159\u00edmo z pramene sv\u00fdmi \u00fasty\u2026 jenom\u017ee voda zmizela. Jako by snad nikdy ani neexistovala. Za\u010dal jsem plakat. J\u00e1 bez vody nep\u0159e\u017eiju, mus\u00edm alespo\u0148 smo\u010dit rty! J\u00e1 nechci um\u0159\u00edt, je\u0161t\u011b ne! Je\u0161t\u011b jsem se nestihl Tomovi omluvit! Ani jsem nevn\u00edmal, \u017ee m\u00e1 \u00fasta opou\u0161t\u00ed \u017eadon\u00edc\u00ed slova.<\/div>\n
„Vodu,“ chr\u010del jsem. „Vodu! Vodu! Vodu!“<\/div>\n
Nev\u00edm, jak dlouho jsem prosil. Najednou se ale stalo n\u011bco, co m\u011b zcela zasko\u010dilo. Ani\u017e by pramen znovu za\u010dal tryskat, uc\u00edtil jsem na sv\u00fdch rtech n\u011bco m\u011bkk\u00e9ho\u2026 a vlhk\u00e9ho! Na zlomek vte\u0159iny jsem zav\u00e1hal, ale pak jsem se k tomu okam\u017eit\u011b p\u0159is\u00e1l. Byla to voda! Vynikaj\u00edc\u00ed, studen\u00e1, oby\u010dejn\u00e1 voda. Bylo j\u00ed sice \u017ealostn\u011b m\u00e1lo, ale i to mi v tuhle chv\u00edli p\u0159ipadalo jako osm\u00fd div sv\u011bta a z\u00e1zrak k tomu. S\u00e1l jsem ji a cucal, dokud z toho m\u011bkk\u00e9ho nezmizela posledn\u00ed kapi\u010dka\u2026 Na okam\u017eik se to n\u011bco od m\u00fdch rt\u016f odd\u00e1lilo, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se to ale vr\u00e1tilo napln\u011bn\u00e9 dal\u0161\u00ed v\u00e1rkou vody! Bylo mi tak blaze. Nev\u00edm, kdo nebo co mi vodu poskytlo, zda to je \u010dlov\u011bk nebo p\u0159\u00edzrak, and\u011bl \u010di \u010f\u00e1bel, ale byl jsem tak vd\u011b\u010dn\u00fd! \u0160\u0165astn\u011b jsem zaznamen\u00e1val, jak m\u00e9 rty vlhnou a vedro v m\u00e9m krku alespo\u0148 tro\u0161ku odum\u00edr\u00e1. K\u00e9\u017e by je\u0161t\u011b dok\u00e1zala polevit ta bolest v boku a v z\u00e1dech!<\/div>\n
Jenom\u017ee to u\u017e bych asi cht\u011bl po sv\u00e9m osudu moc. A asi jsem si toho moc dovolil i pouh\u00fdmi p\u0159edstavami, jeliko\u017e jakmile jsem na tohle pomyslel, m\u011bkk\u00e1 nezn\u00e1m\u00e1 v\u011bc se odd\u00e1lila od m\u00fdch rt\u016f\u2026 a u\u017e se nevr\u00e1tila. Tro\u0161ku jsem zpanika\u0159il. Pro\u010d? Sice jsem se te\u010f alespo\u0148 tro\u0161ku napil, ale d\u00e1 mi t\u011bch p\u00e1r kapek v\u016fbec s\u00edlu j\u00edt d\u00e1l? Pokra\u010dovat na sv\u00e9 cest\u011b za Tomem? Chv\u00edlemi m\u00e1m pocit, \u017ee je m\u016fj br\u00e1\u0161ka bl\u00edzko, hodn\u011b bl\u00edzko, \u017ee sta\u010d\u00ed jenom nat\u00e1hnout ruku a on m\u011b za ni chyt\u00ed a podr\u017e\u00ed m\u011b nad vodou. Ale ani v t\u011bchto chv\u00edl\u00edch jsem ho nikde nevid\u011bl. Sakra, to u\u017e mus\u00edm blouznit z toho \u0161\u00edlen\u00e9ho vedra, kter\u00e9 tu panuje!<\/div>\n
S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil jsem se dok\u00e1zal postavit na nohy. Jakmile jsem se ale pokusil o krok, upadl jsem. Zkou\u0161el jsem se zvednout n\u011bkolikr\u00e1t, ale m\u016fj pokus o ch\u016fzi ani jednou nevy\u0161el. Za\u010dala se m\u011b zmoc\u0148ovat beznad\u011bj a z o\u010d\u00ed se mi za\u010daly zvolna koulet slzy. Sna\u017eil jsem se je ol\u00edznout, ale v\u017edy se t\u011bsn\u011b p\u0159ed dotekem m\u00e9ho jazyka vypa\u0159ily. S pocitem marnosti jsem po dal\u0161\u00edm p\u00e1du do z\u00e1plavy p\u00edsku zaznamenal, \u017ee v\u0161echny odst\u00edny \u010derven\u00e9 kolem m\u011b tmavnou a tmavnou. D\u011bs\u00ed m\u011b, \u017ee se do \u010derven\u00e9 p\u0159id\u00e1vaj\u00ed i z\u00e1blesky \u010dern\u00e9. \u00dapln\u011b jako zlov\u011bstn\u00e9 znamen\u00ed! Jenom\u017ee j\u00e1 mus\u00edm j\u00edt d\u00e1l, mus\u00edm za Tomem! Mus\u00edm j\u00edt, dokud dok\u00e1\u017eu alespo\u0148 silou v\u016fle ovl\u00e1dat sv\u00e9 t\u011blo, mus\u00edm se prost\u011b p\u0159es to nekone\u010dn\u00e9 mo\u0159e p\u00edsku n\u011bjak dostat, nem\u016f\u017eu tu um\u0159\u00edt. S nejv\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1mahou, jakou jsem kdy za\u017eil, p\u0159inut\u00edm sv\u00e9 vy\u010derpan\u00e9 svaly k pohybu vp\u0159ed, po \u010dty\u0159ech se mi to i da\u0159\u00ed. Jenom to trv\u00e1 stra\u0161n\u011b moc dlouho\u2026<\/div>\n
Najednou se m\u011b zmocn\u00ed hrozn\u00e1 p\u0159edtucha. M\u00e1m pocit, \u017ee m\u011b n\u011bkdo sleduje! Polekan\u011b oto\u010d\u00edm hlavou na v\u0161echny strany. Nikoho nevid\u00edm, ale ten pocit je \u010d\u00edm d\u00e1l siln\u011bj\u0161\u00ed. M\u00e1m stra\u0161n\u011b moc velik\u00fd strach. Je to snad jenom dal\u0161\u00ed halucinace, tak jako pocit Tomovy bl\u00edzkosti? S obavami se znovu ohl\u00e9dnu\u2026<\/div>\n
\u2026a vyk\u0159iknu hr\u016fzou, kdy\u017e t\u011bsn\u011b za sebou spat\u0159\u00edm Davida. Ale jak ten vypad\u00e1! Ne tak, ja si ho pamatuju. Jeho k\u016f\u017ee je mrtvoln\u011b bled\u00e1. Sem tam po n\u011bm p\u0159eb\u011bhne n\u011bjak\u00fd brou\u010dek, na dvou m\u00edstech jsem dokonce spat\u0159il \u010dervy. T\u00e1hne se z n\u011bj hnilobn\u00fd z\u00e1pach tlej\u00edc\u00edho masa. Jeho o\u010di jsou z\u00e1\u0159iv\u011b rud\u00e9\u2026 a ve sp\u00e1nku m\u00e1 hlubokou d\u00edru, z n\u00ed\u017e mu cr\u010d\u00ed do vlas\u016f pramen krve!<\/div>\n
Za\u010dnu zd\u011b\u0161en\u011b k\u0159i\u010det, kdy\u017e se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed trhavou ch\u016fz\u00ed. Nedok\u00e1\u017eu se pohnout, jenom se p\u0159ekot\u00edm na z\u00e1da a s hr\u016fzou sleduju, jak ke mn\u011b vztahuje mrtvoln\u00e9 ruce, kter\u00e9 vypadaj\u00ed, jako by snad tlely ve vod\u011b\u2026 A jak j\u00e1, tak i on moc dob\u0159e v\u00edme, \u017ee existuje jenom jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mi dok\u00e1\u017ee pomoct. Ale ten \u010dlov\u011bk je moc daleko. Je p\u0159\u00edli\u0161 daleko na to, aby m\u011b sly\u0161el. P\u0159esto ho zoufale vol\u00e1m v marn\u00e9 nad\u011bji, \u017ee m\u011b usly\u0161\u00ed\u2026<\/div>\n
„Tommy! Tommy, pomoc! Pomoc!“<\/div>\n
Jenom\u017ee to u\u017e se David nade mnou skl\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Copak je, mali\u010dk\u00fd?“ zazub\u00ed se na m\u011b a j\u00e1 c\u00edt\u00edm jeho smrdut\u00fd dech. „Copak? Snad se neboj\u00ed\u0161, \u017ee ti str\u00fd\u010dek Dav\u00eddek ubl\u00ed\u017e\u00ed?“<\/div>\n
Vyp\u00edskl jsem, kdy\u017e si vedle m\u011b sedal. Jeho ruce se mezit\u00edm rozeb\u011bhly po cel\u00e9m m\u00e9m t\u011ble a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, co m\u011b \u010dek\u00e1. Ze v\u0161ech posledn\u00edch zbyte\u010dk\u016f sil, kter\u00e9 mi je\u0161t\u011b zb\u00fdvaly, jsem se rozplakal. Prosil jsem ho, a\u0165 m\u011b nech\u00e1, a\u0165 mi neubli\u017euje. Zoufale jsem volal Toma a z o\u010d\u00ed se mi hrnuly nov\u00e9 a nov\u00e9 slzy, kdy\u017e se na m\u011b David pokl\u00e1dal.<\/div>\n
„NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!“ zak\u0159i\u010d\u00edm, co mi jenom pl\u00edce dovol\u00ed, kdy\u017e mi znenad\u00e1n\u00ed prudce zaho\u0159\u00ed z\u00e1da, na\u010de\u017e mi v\u0161echno zahaluje hebk\u00fd z\u00e1voj sametov\u011b \u010dern\u00e9 tmy. S n\u00ed p\u0159ich\u00e1z\u00ed nejenom blahod\u00e1rn\u00fd, konej\u0161iv\u00fd chlad, ale i n\u00e1dhern\u00fd \u00fatlum, po kter\u00e9m m\u00e1 bolest odum\u00edr\u00e1, tak jako m\u016fj pohled. U\u017e nevn\u00edm\u00e1m nic, jenom tu dokonalou nepropustnou \u010der\u0148 a jej\u00ed st\u00edn\u2026<\/div>\n
A tma m\u011b neopou\u0161t\u00ed. Je kolem m\u011b po\u0159\u00e1d. Nev\u00edm, kdy jsem se dostal z Davidova sev\u0159en\u00ed, ale vn\u00edm\u00e1m, jak po\u0159\u00e1d le\u017e\u00edm na z\u00e1dech. Chlad, kter\u00fd byl je\u0161t\u011b ned\u00e1vno tak kr\u00e1sn\u011b laskav\u00fd, byl najednou hodn\u011b studen\u00fd. Nemrznul jsem sice, ale nasko\u010dila mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. Otev\u0159u o\u010di a vid\u00edm, jak se nade mnou linou tis\u00edce hv\u011bzd. A zem\u011b pode mnou se jakoby pohupuje\u2026<\/div>\n
Opatrn\u011b se zkus\u00edm hnout. O\u010dek\u00e1v\u00e1m bodavou bolest v boku a prudk\u00e9 p\u00e1len\u00ed v z\u00e1dech. Nec\u00edt\u00edm v\u0161ak ani jedno z toho! Nech\u00e1pu to. Nest\u011b\u017euju si, ale jsem z toho v\u0161eho absolutn\u011b zmaten\u00fd. Kde to jsem? Jsem po\u0159\u00e1d na pou\u0161ti? A pro\u010d se zem pode mnou houpe, jako bych byl na vln\u00e1ch? Vzduchem zn\u00ed tichoulink\u00e1 melodie kytary, hraj\u00edc\u00ed melodii Do noci. Dol\u00e9h\u00e1 ke mn\u011b velice slab\u011b, jako n\u011bjak\u00e1 velice hodn\u011b tlumen\u00e1 ozv\u011bna. Ale dod\u00e1v\u00e1 mi s\u00edlu, abych se postavil na nohy. Rozhl\u00e9dnu se kolem sebe a te\u010f, ze sv\u00e9 v\u00fd\u0161ky, mohu sv\u00e9 okol\u00ed kone\u010dn\u011b aspo\u0148 tro\u0161ku identifikovat. P\u0159ekvapen\u011b zaznamen\u00e1v\u00e1m, \u017ee kousek ode m\u011b je z\u00e1bradl\u00ed. Z\u00e1bradl\u00ed? Pro\u010d?<\/div>\n
Opatrn\u011b k n\u011bmu dojdu. C\u00edt\u00edm se p\u0159itom podivn\u011b lehce. Jako by pos\u00edlen\u00fd a zdrav\u00fd. Jenom\u017ee kde v tom p\u0159\u00edpad\u011b jsem? Dotknu se kovov\u00e9ho lemov\u00e1n\u00ed a naklon\u00edm se p\u0159es n\u011bj\u2026 Vyjeknu. J\u00e1 jsem na mo\u0159i! Proboha, co tu d\u011bl\u00e1m? V\u017edy\u0165 je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed jsem byl na pou\u0161ti! Nicm\u00e9n\u011b alespo\u0148 v\u00edm, \u017ee si pohupov\u00e1n\u00ed zem\u011b jen tak nenamlouv\u00e1m. Houp\u00e1n\u00ed ani nebylo moc velik\u00e9, hladina byla tich\u00e1 a rovn\u00e1 jako zrcadlo, hv\u011bzdy se v n\u00ed odr\u00e1\u017eely, a\u017e o\u010di p\u0159ech\u00e1zely, a pouze jemn\u00e9 vlnky se ti\u0161e rozb\u00edjely o bok lodi.<\/div>\n
Zamra\u010d\u00edm se. Na jak\u00e9 lodi to vlastn\u011b jsem? Asi se ji vyd\u00e1m prozkoumat, ka\u017ed\u00e1 lo\u010f m\u00e1 p\u0159ece n\u011bkde napsan\u00e9 sv\u00e9 jm\u00e9no. Nebo se n\u011bkoho zept\u00e1m, a\u017e tu potk\u00e1m dal\u0161\u00ed lidi. Ale zat\u00edm to vypad\u00e1, \u017ee jedinou \u017eivou du\u0161\u00ed jsem tady j\u00e1. Pon\u011bkud m\u011b to znepokojuje. Pro\u010d jsem tady pravd\u011bpodobn\u011b s\u00e1m? Nejist\u011b se oto\u010d\u00edm od vodn\u00ed hladiny a poprv\u00e9 se na lo\u010f zahled\u00edm\u2026<\/div>\n
\u2026a krve by se ve mn\u011b nedo\u0159ezal. Vid\u00edm \u010dty\u0159i gigantick\u00e9 kom\u00edny a zaznamen\u00e1v\u00e1m, \u017ee se paluba nepatrn\u011b nakl\u00e1n\u00ed sm\u011brem dop\u0159edu. Titanic! J\u00e1 jsem na Titanicu!<\/div>\n
Zmaten\u011b se rozeb\u011bhnu po palub\u011b. Nikde nikdo! Jak to, pro\u010d? V\u017edy\u0165 na Titanicu cestovalo tolik stovek lid\u00ed, kde v\u0161ichni jsou? Vb\u011bhnu do n\u011bjak\u00e9 chodby. Je tu stejn\u011b mrtvo jako venku. C\u00edt\u00edm, jak se mi zastavuje srdce, kdy\u017e se, lapaj\u00edc po dechu, op\u00edr\u00e1m o n\u00e1dhern\u011b vy\u0159ez\u00e1van\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed. Vid\u00edm toti\u017e dal\u0161\u00ed nezvratn\u00fd d\u016fkaz, \u017ee se jedn\u00e1 pr\u00e1v\u011b o Titanic. P\u0159\u00edmo p\u0159ede mnou jsou toti\u017e hodiny, na nich\u017e je \u010cest a Sl\u00e1va, korunuj\u00edc\u00ed \u010cas. P\u0159\u00edmo pod t\u011bmihle hodinami si ve filmu d\u00e1vali rande Leonardo di Caprio a Kate Winsletov\u00e1!<\/div>\n
Z transu, doprov\u00e1zen\u00e9ho n\u011bm\u011b otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty, m\u011b probere a\u017e to, \u017ee mi podklouzne noha, kdy\u017e se sklon lodi zv\u011bt\u0161\u00ed. V tu chv\u00edli mi docvakne, co mus\u00edm ud\u011blat. Mus\u00edm zp\u00e1tky na palubu, ur\u010dit\u011b tam budou z\u00e1chrann\u00e9 \u010dluny! Nasko\u010d\u00edm do jednoho z nich a on m\u011b doprav\u00ed zp\u00e1tky k Tomovi!<\/div>\n
\u0158\u00edt\u00edm se chodbou jako o \u017eivot, a\u017e dob\u011bhnu na palubu. Jenom\u017ee a\u0165 se rozhl\u00ed\u017e\u00edm, jak se rozhl\u00ed\u017e\u00edm, \u010dluny nikde nejsou! Tryskem se rozeb\u011bhnu pry\u010d od klesaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edd\u011b, kter\u00e1 u\u017e nab\u00edr\u00e1 vodu. Ob\u011bhnu celou z\u00e1\u010f a i druhou stranu lodn\u00ed paluby, ale nepotkal jsem ani \u010dluny, ani lidi. Za\u010d\u00edn\u00e1m se hodn\u011b b\u00e1t. V\u017edy\u0165 ta lo\u010f se pot\u00e1p\u00ed a j\u00e1 klesnu ke dnu oce\u00e1nu spolu s n\u00ed, pokud se nestane n\u011bjak\u00fd z\u00e1zrak! Zachv\u00e1cen panikou, rozeb\u011bhnu se na samotnou z\u00e1\u010f a chytnu se p\u0159esn\u011b toho z\u00e1bradl\u00ed, p\u0159es kter\u00e9 cht\u011bla ve filmu Kate sko\u010dit. Sklon lodi se zv\u011bt\u0161uje a zv\u011bt\u0161uje, voda u\u017e sah\u00e1 po prvn\u00ed kom\u00edn.<\/div>\n
B\u00e1c! Vyk\u0159iknu hr\u016fzou, kdy\u017e prvn\u00ed kom\u00edn dopadne do ledov\u00e9 vody. Zoufale se dr\u017e\u00edm z\u00e1bradl\u00ed. Ne! Pros\u00edm, ne! J\u00e1 nechci um\u0159\u00edt na Titanicu, nejsem z t\u00e9 doby, nem\u016f\u017eu tu b\u00fdt! Voda se ale st\u00e1le p\u0159ibli\u017euje. U\u017e pad\u00e1 i druh\u00fd kom\u00edn. Sly\u0161\u00edm, jak lo\u010f pomalou\u010dku prask\u00e1 a z filmu v\u00edm, co to znamen\u00e1. Za chv\u00edli se rozlom\u00ed vejp\u016fl a potom sbohem. Naposledy vzhl\u00e9dnu ke hv\u011bzd\u00e1m, zat\u00edmco mi o\u010di vlhnou slzami. Sbohem, Tommy\u2026<\/div>\n
„Bill\u00ed?“<\/div>\n
Trhnu sebou. Ne, tohle nem\u016f\u017ee m\u00edt pravda. M\u00e1m halucinace. Tom tady p\u0159ece nem\u016f\u017ee b\u00fdt se mnou. On si nezaslou\u017e\u00ed um\u0159\u00edt takov\u00fdmhle zp\u016fsobem! Rozhl\u00e9dnu se po lodi\u2026 a zalap\u00e1m po dechu, kdy\u017e br\u00e1\u0161ku opravdu spat\u0159\u00edm! Nedb\u00e1 na strm\u00fd sklon paluby, stoup\u00e1 ke mn\u011b rychle, ani\u017e by se na rozd\u00edl ode m\u011b musel jakkoliv p\u0159idr\u017eovat z\u00e1bradl\u00ed. Bl\u00ed\u017e\u00ed se \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. Kdy\u017e je a\u017e u m\u011b, jemn\u011b mi z tv\u00e1\u0159e set\u0159e slzy, na\u010de\u017e uchop\u00ed m\u00e9 chv\u011bj\u00edc\u00ed se ruce do t\u011bch sv\u00fdch.<\/div>\n
„Bill\u00ed, neopou\u0161t\u011bj m\u011b, pros\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1 smutn\u011b. „Pros\u00edm, vra\u0165 se mi\u2026“<\/div>\n
Skrz slzy se na n\u011bj usm\u011bju.<\/div>\n
„Chci se k tob\u011b vr\u00e1tit,“ za\u0161ept\u00e1m nal\u00e9hav\u011b. „Miluju t\u011b, l\u00e1sko!“<\/div>\n
Na d\u016fkaz sv\u00fdch slov ho pol\u00edb\u00edm\u2026<\/div>\n
\u2026a co se nestane? V momentu, kdy se na\u0161e rty spojily v jedny, tma n\u00e1hle zmizela. Na Titanicu jsme z\u016fstali po\u0159\u00e1d, z\u00e1\u010f lodi ale rychle klesla. No\u010dn\u00ed tmu nahradil oslepuj\u00edc\u00ed slune\u010dn\u00ed svit a smrteln\u00fd chlad nahradilo h\u0159ejiv\u00e9 teplo. A najednou se v\u0161ude kolem n\u00e1s objevovali lidi. Bylo jich stra\u0161n\u011b moc! Byli to nejenom cestuj\u00edc\u00ed, ale vid\u011bl jsem i Georga, Gustava a svou rodinu\u2026 a v\u0161ichni n\u00e1m tleskali a radostn\u011b vyhazovali \u010dapky do vzduchu, zat\u00edmco Tom si m\u011b k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji a jeho rty se vp\u00edjely do m\u00fdch s je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed dychtivost\u00ed. Snad nikdy v \u017eivot\u011b jsem se nec\u00edtil \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Pln nenad\u00e1l\u00e9 euforie jsem nepost\u0159ehl, \u017ee Davida, stoj\u00edc\u00edho osam\u011ble stranou a pozoruj\u00edc\u00edho n\u00e1s nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem, se\u017eehly slune\u010dn\u00ed paprsky na prach, kter\u00fd pokryl vodn\u00ed hladinu, aby nen\u00e1vratn\u011b klesnul ke dnu. Jedin\u00e9, co jsem v tuhle chv\u00edli v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b a Toma u\u017e od sebe nic nerozd\u011bl\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bill St\u00e1le nedok\u00e1\u017eu pochopit, co se to se mnou d\u011bje. Nem\u016f\u017eu se h\u00fdbat, nem\u016f\u017eu mluvit, ba ani nedok\u00e1\u017eu otev\u0159\u00edt o\u010di. A co je na tom ze v\u0161eho nejhor\u0161\u00ed\u2026 nedok\u00e1\u017eu k sob\u011b p\u0159ivolat Toma. Jsem ztracen\u00fd, jsem s\u00e1m, jen se svou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-15034","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15034","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15034"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15034\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15034"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15034"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15034"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}