{"id":15087,"date":"2009-03-07T15:30:00","date_gmt":"2009-03-07T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15052"},"modified":"2009-03-07T15:30:00","modified_gmt":"2009-03-07T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/07\/chaos-v-dusi-ii-14\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 14."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Posledn\u00ed, co si pamatuju, byla ta nejneuv\u011b\u0159iteln\u011bj\u0161\u00ed bolest, jakou jsem kdy v \u017eivot\u011b poc\u00edtil. V momentu, kdy se roz\u017ehaven\u00e9 \u017eelezo dotklo m\u00e9 k\u016f\u017ee, jsem se ocitl v p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 agonii. Nev\u011bd\u011bl jsem, kde jsem, ani jak se jmenuju, jedin\u00e9, na co jsem se mohl soust\u0159edit, bylo to, jak mi pod t\u00edm \u017e\u00e1rem prask\u00e1 k\u016f\u017ee, snad i svalovina a kosti. Ani jsem nesly\u0161el sv\u016fj vlastn\u00ed hlas, to jak k\u0159i\u010d\u00edm jako nikdy v \u017eivot\u011b. Jenom jsem vn\u00edmal to horko, prask\u00e1n\u00ed k\u016f\u017ee a to, jak se mi po z\u00e1dech \u0159ine nap\u011bn\u011bn\u00e1 krev\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ani nev\u00edm, kdy to ustalo, zni\u010dehonic v\u0161ak byl v\u0161emu konec. Ty\u010d jsem n\u00e1hle nec\u00edtil. Zmlkl jsem, ale st\u00e1le jsem nedok\u00e1zal vn\u00edmat nikoho a nic kolem sebe, v\u0161echno bylo rozmazan\u00e9, rozost\u0159en\u00e9 a zvuky, kter\u00e9 se nade mnou oz\u00fdvaly, spl\u00fdvaly v utlumen\u00e9m v\u00edru, jen\u017e ke mn\u011b dol\u00e9hal jako odum\u00edraj\u00edc\u00ed ozv\u011bna. Jenom jsem le\u017eel a cht\u011bl um\u0159\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Pak jsem je\u0161t\u011b zaznamenal novou, sice velmi silnou, ale ne u\u017e tak zdrcuj\u00edc\u00ed bolest, kter\u00e1 postupn\u011b prostupovala cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem, ale nebyl jsem schopn\u00fd na ni reagovat, jen sem tam mi ze rt\u016f unikly tich\u00e9 steny. Jedin\u00e9, co jsem je\u0161t\u011b cht\u011bl, po \u010dem jsem tou\u017eil, bylo naposledy vid\u011bt Toma. Vyhledal jsem jeho pohled. Krom tich\u00e9ho vy\u0159knut\u00ed jeho jm\u00e9na jsem v\u0161ak ji\u017e ztratil ve\u0161kerou s\u00edlu k mluven\u00ed. Za\u010dal jsem si uv\u011bdomovat, co se mnou ten nade mnou d\u011bl\u00e1, a cht\u011bl jsem, aby mi Tom odpustil. Aby se na m\u011b nehn\u011bval za to, \u017ee jsem do sv\u00e9ho t\u011bla nechal vstoupit i n\u011bkoho jin\u00e9ho, ne\u017e je on. Pak se mi ale za\u010dalo v\u0161echno rozpl\u00fdvat p\u0159ed o\u010dima a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee je konec. Um\u00edr\u00e1m\u2026<\/div>\n
\n
Napl\u0148ovalo m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 tich\u00e9 pr\u00e1zdno. Bolest jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku zmizela. Byl to tak n\u00e1dhern\u00fd pocit, jen tak le\u017eet, nic nec\u00edtit, na nic nemyslet, nic ned\u011blat a vn\u00edmat jenom to hlubok\u00e9 ticho, kter\u00e9 kolem m\u011b panovalo. Nebylo to ale typick\u00e9 ticho, tohle bylo takov\u00e9 to hutn\u00e9, zvoniv\u00e9, jako kdy\u017e stoj\u00edm v napln\u011bn\u00e9 koncertn\u00ed hale, kde je n\u011bkolik tis\u00edc\u016f \u0161\u00edlen\u011b uje\u010den\u00fdch fanynek, jejich\u017e \u0159ev mi snad utrhne u\u0161i\u2026 a najednou bum. Hrobov\u00e9 ticho, jakoby kolem m\u011b spadla zvukot\u011bsn\u00e1 pr\u016fsvitn\u00e1 st\u011bna, kter\u00e1 m\u011b od toho krav\u00e1lu odd\u011blovala. Nesly\u0161el jsem absolutn\u011b nic, ani tlukot vlastn\u00edho srdce. Jakoby snad b\u00edt p\u0159estalo\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pak jsem ale znenad\u00e1n\u00ed poc\u00edtil na obli\u010deji n\u011bco vlhk\u00e9ho a studen\u00e9ho. Aha, tak\u017ee u\u017e to za\u010d\u00edn\u00e1m ch\u00e1pat. Ur\u010dit\u011b jsem usnul a zd\u00e1la se mi dal\u0161\u00ed d\u011bsn\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra a Tom m\u011b te\u010f bud\u00ed, aby mi nevystydla rann\u00ed k\u00e1va. Kdo jin\u00fd mi taky po r\u00e1nu m\u016f\u017ee o\u017eu\u017el\u00e1vat obli\u010dej ne\u017e on a jeho neposedn\u00fd jaz\u00fd\u010dek? Tro\u0161ku jsem svra\u0161til obo\u010d\u00ed, kdy\u017e jsem chladiv\u00e9 cesti\u010dky slin c\u00edtil i na o\u010dn\u00edch v\u00ed\u010dk\u00e1ch. Co mu hrabe? Oslint\u00e1vat mi o\u010di po r\u00e1nu\u2026 Je n\u011bjak\u00fd moc ak\u010dn\u00ed, asi ho s sebou vezmu na n\u011bjak\u00fd dostih, aby se zklidnil, pun\u0165a m\u016fj malej milej\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, nech toho,“ zamumlal jsem st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Vyd\u011bsilo m\u011b, jak slab\u011b m\u016fj hlas zn\u00ed. To snad ani nen\u00ed m\u016fj vlastn\u00ed hlas! Krom toho, op\u011bt se m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 zmoc\u0148ovat ta krut\u00e1, nesnesiteln\u00e1 bolest, kterou jsem c\u00edtil p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Tak\u017ee to asi nebyl sen, asi jsem opravdu dostal po\u0159\u00e1dnou nakl\u00e1da\u010dku. Z\u00e1da mi \u00fapln\u011b ho\u0159ela, p\u0159i ka\u017ed\u00e9m n\u00e1dechu m\u011b stra\u0161liv\u011b p\u00edchalo v prav\u00e9 \u010d\u00e1sti \u017eeber a hlava se mi snad rozsko\u010d\u00ed na tis\u00edc st\u0159ep\u016f, jak m\u011b bolela a jak v n\u00ed pulsovalo. Buch – buch, buch – buch, buch – buch, buch – buch. Sakra, au! Ani na diskot\u00e9ce s technoparty dohromady nen\u00ed takov\u00fd krav\u00e1l jako ten, kter\u00fd mi te\u010f tepe ve sp\u00e1nc\u00edch!<\/p>\n<\/div>\n
Ach jo, to Tom u\u017e nem\u016f\u017ee p\u0159estat s t\u00edm ope\u010dov\u00e1v\u00e1n\u00edm? J\u00e1 v\u00edm, asi m\u011b cht\u011bl p\u0159ekvapit, v\u017edy\u0165 v\u00ed, jak dotyky jeho rt\u016f a jazyka zbo\u017e\u0148uju, jen\u017ee j\u00e1 to dneska p\u0159ij\u00edmat nem\u016f\u017eu, v\u017edy\u0165 sotva d\u00fdch\u00e1m! Tommy, pros\u00edm, nech toho\u2026<\/em> S nesm\u00edrnou n\u00e1mahou, jako bych m\u011bl v\u00ed\u010dka z olova, pootev\u0159u na chv\u00edli o\u010di. A m\u00edsto Tomovy tv\u00e1\u0159e vid\u00edm obrovskou chundelatou ps\u00ed hlavu, kter\u00e1 mi o\u0148uf\u00e1v\u00e1 cel\u00fd obli\u010dej! Co\u2026 je tohle mo\u017en\u00e9? V\u017edy\u0165 Scotty n\u00e1m um\u0159el u\u017e p\u0159ed mnoha lety! Stejn\u011b to ze m\u011b ale podv\u011bdom\u011b vypadne.<\/p>\n<\/div>\n
„Scotty?“<\/p>\n<\/div>\n
V tu chv\u00edli pes zak\u0148u\u010d\u00ed\u2026 a ma\u017ee ode m\u011b pry\u010d. Co jsem mu ud\u011blal? N\u011bjak jsem ale nad t\u00edm nem\u011bl chu\u0165 p\u0159em\u00fd\u0161let. Ta hlava m\u011b tak nesnesiteln\u011b bolela\u2026 Kdyby m\u011b aspo\u0148 p\u0159i d\u00fdch\u00e1n\u00ed tak nep\u00edchalo v hrudi\u2026 Bo\u017ee, pro\u010d zrovna j\u00e1, za co si tohle v\u0161echno zaslou\u017e\u00edm?<\/em> St\u011b\u017e\u00ed m\u017eour\u00e1m o\u010dima kolem sebe a najednou vid\u00edm Toma. Je za m\u0159\u00ed\u017eemi a pl\u00e1\u010de, ale p\u0159itom se tak kr\u00e1sn\u011b sm\u011bje\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00e1sko\u2026 l\u00e1sko moje\u2026 ty ses mi probral!“ \u0159\u00edk\u00e1 radostn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Au!<\/em> Ten jeho hlas! To je takov\u00fdch decibel\u016f pro moji hlavu! I kdy\u017e v\u00edm, \u017ee neje\u010d\u00ed, \u017ee mluv\u00ed norm\u00e1ln\u011b, sp\u00ed\u0161 ti\u0161eji, ne\u017e b\u011b\u017en\u011b, trp\u00edm p\u0159i tom zvuku. Z\u00e1rove\u0148 ale c\u00edt\u00edm radost z toho, \u017ee je \u0161\u0165astn\u00fd, i kdy\u017e nev\u00edm zcela jasn\u011b, pro\u010d\u2026 Najednou mi dojde, co mi vlastn\u011b ta bestie, co si se mnou tak krut\u011b hr\u00e1la, ud\u011blala, a p\u00e1liv\u00e1 bolest v pozad\u00ed mi to jenom potvrzuje. Uv\u011bdomuju si, \u017ee Tom mnou te\u010f ur\u010dit\u011b bude opovrhovat. Mus\u00edm se mu n\u011bjak, jakkoliv omluvit\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tommy\u2026 Tommy, j\u00e1\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, nemluv, l\u00e1sko,“ zarazil m\u011b. „A\u0165 se nevys\u00edl\u00ed\u0161. Za chvilku p\u0159ijde pomoc, ten pes pro ni \u0161el!“<\/p>\n<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, \u017ee si o m\u011b d\u011bl\u00e1 opravdovou starost, proto jsem ho poslechl. \u010c\u00e1ste\u010dn\u011b jsem byl i r\u00e1d, mluven\u00ed m\u011b toti\u017e opravdu unavovalo a d\u011blalo mi probl\u00e9my. Pot\u0159ebuju nap\u00edt, m\u00e1m hroznou \u017e\u00edze\u0148\u2026 a n\u011bco proti t\u00e9 hrozn\u00e9 bolesti, jinak se asi zbl\u00e1zn\u00edm! Opravdu\u2026 Pros\u00edm, dejte mi n\u011bkdo aspo\u0148 loknout oby\u010dejn\u00e9 studen\u00e9 vody\u2026 aspo\u0148 svla\u017eit rty, kdy\u017e nic jin\u00e9ho\u2026 pros\u00edm\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Najednou jsem sly\u0161el, jak se otev\u00edraj\u00ed dve\u0159e. Hrklo ve mn\u011b, jako snad nikdy. Pros\u00edm, u\u017e ne! J\u00e1 u\u017e nechci dal\u0161\u00ed bolest! Pros\u00edm, ud\u011bl\u00e1m cokoliv na sv\u011bt\u011b, jen a\u0165 mi u\u017e neubli\u017euje! C\u00edtil jsem, jak se mi do o\u010d\u00ed za\u010d\u00ednaj\u00ed dr\u00e1t slzy, kdy\u017e jsem ot\u00e1\u010del hlavou na druhou stranu, abych se na p\u0159\u00edchoz\u00edho pod\u00edval\u2026<\/p>\n<\/div>\n
David si to m\u00ed\u0159il ke mn\u011b a v o\u010d\u00edch m\u011bl \u0161kodolib\u011b radostn\u00fd \u0161kleb. V ruce sv\u00edral dlouh\u00fd ostr\u00fd n\u016f\u017e, jeho\u017e \u010depel byla pokryta zaschlou krv\u00ed. Mou krv\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„No dobr\u00e9 r\u00e1no,“ zaculil se. „Tak p\u00e1n se n\u00e1m r\u00e1\u010dil probudit? \u010cekal jsem, kdy to p\u0159ijde, budeme pokra\u010dovat.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ejel mi rukou po zran\u011bn\u00fdch z\u00e1dech tak hrub\u011b, a\u017e jsem sykl a prohnul se jako luk tak, jak mi to jenom sv\u00e1zan\u00e9 ruce dovolily. Pak se obr\u00e1til na Toma.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak jak se ti to l\u00edbilo?“ zasm\u00e1l se. „V\u011bdom\u00ed, \u017ee je br\u00e1\u0161ka mrtvej\u2026 Hlup\u00e1\u010dku, ty sis v\u00e1\u017en\u011b myslel, \u017ee kdyby chc\u00edpnul, tak ho tu nech\u00e1m jen tak le\u017eet? \u017de bych si s jeho t\u011bl\u00ed\u010dkem je\u0161t\u011b tro\u0161ku nepohr\u00e1l?“<\/p>\n<\/div>\n
Ml\u010dky jsem ho poslouchal, a kdy\u017e jsem zaslechl, jak se po posledn\u00ed v\u011bt\u011b \u0161\u00edlen\u011b rozchechtal, vzlykl jsem nahlas. Bo\u017ee, co m\u011b s n\u00edm je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1? J\u00e1 u\u017e nechci\u2026 U\u017e to nevydr\u017e\u00edm\u2026<\/em> Vn\u00edmal jsem, jak ke mn\u011b p\u0159iklekl a za\u010dal se m\u011b dot\u00fdkat sv\u00fdmi drsn\u00fdmi dlan\u011bmi.<\/p>\n<\/div>\n
„Neboj se, brou\u010dku,“ zap\u0159edl mi do ucha a zasm\u00e1l se, kdy\u017e jsem f\u0148ukl pot\u00e9, co do m\u011b vnikl jedn\u00edm prstem. „S tou tvoj\u00ed prdelkou si je\u0161t\u011b u\u017eiju\u2026 ale te\u010f si budeme hr\u00e1t tro\u0161ku jinak, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159e\u0159\u00edzl provazy, kter\u00e9 m\u011b poutaly k posteli. J\u00e1 jsem byl ale tak slab\u00fd, \u017ee jsem se nedok\u00e1zal jakkoliv hnout. Nato\u010dil mi hlavu sm\u011brem ke dv\u011bma k\u016fl\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak bys \u0159ekl tomu, kdybys st\u00e1l mezi t\u011bma dv\u011bma k\u016fly a j\u00e1 ti tro\u0161ku zu\u0161lechtil z\u00e1da bi\u010dem?“ zeptal se m\u011b lehk\u00fdm konverza\u010dn\u00edm t\u00f3nem. „Co ty na to?“<\/p>\n<\/div>\n
Zast\u00e9nal jsem.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm\u2026 pros\u00edm, ne\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale ano,“ za\u0161eptal a pohladil m\u011b po bezkrevn\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „Aspo\u0148 zjist\u00ed\u0161, \u010demu se \u0159\u00edk\u00e1 bolest, co mysl\u00ed\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Ani\u017e by po\u010dkal na odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 jsem beztak nebyl schopn\u00fd, zvedl se a bez \u0161petky sebemen\u0161\u00edho citu m\u011b vyt\u00e1hl na nohy. Zakv\u00edlel jsem, kdy\u017e m\u011b chytil pod krkem a dr\u017eel mi hlavu v z\u00e1klonu, p\u0159i\u010dem\u017e mi po hrdle p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl no\u017eem, kter\u00fd st\u00e1le sv\u00edrala druh\u00e1 ruka. Vlekl m\u011b takhle p\u0159ed sebou pry\u010d od Toma, sm\u011brem ke k\u016fl\u016fm. J\u00e1 nechci\u2026 Pros\u00edm, ne\u2026 Pros\u00edm, ud\u011bl\u00e1m cokoliv!<\/em> Byli jsme p\u0159ibli\u017en\u011b v p\u016flce cesty, kdy\u017e se n\u00e1hle ozvalo bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed a David sebou p\u0159ekvapen\u011b trhnul\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ihned ho pus\u0165te!“ rozezn\u011bl se m\u00edstnost\u00ed ciz\u00ed jasn\u00fd hlas. „Pus\u0165te ho a nic se v\u00e1m nestane!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt mnou cloumal bezedn\u00fd vztek, nen\u00e1vist a bezmoc, kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak ten hajzl t\u00e1hne m\u00e9ho brou\u010dka ke k\u016fl\u016fm. Bo\u017ee, to mu nesta\u010d\u00ed pohled na to, jak moc je u\u017e Bill z\u0159\u00edzenej? To mu nesta\u010d\u00ed, \u017ee u\u017e ho m\u00e1lem zabil a j\u00e1 mu to divad\u00fdlko zblajznul i s navij\u00e1kem? A je\u0161t\u011b mu v\u00fdhru\u017en\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed no\u017eem po krku, jakoby se ten chud\u00e1k v\u016fbec mohl zmoct na obranu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
V tu chv\u00edli ale usly\u0161\u00edm r\u00e1zn\u00fd velitelsk\u00fd hlas\u2026 a kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m ke dve\u0159\u00edm, vid\u00edm tam asi \u0161est nebo sedm policajt\u016f! Radostn\u011b se mi rozbu\u0161ilo srdce. Tak ten pes opravdu nebyl n\u011bjak\u00fd tul\u00e1k, ale cvi\u010den\u00fd slu\u017eebn\u00ed pes\u2026 Nikde ho sice nevid\u00edm, ale a\u017e se dostanu na svobodu, koup\u00edm mu desetimetrovou \u0161\u0148\u016fru bu\u0159t\u016f, p\u0159\u00edsah\u00e1m!<\/p>\n<\/div>\n
Jenom\u017ee David se odm\u00edt\u00e1 vzd\u00e1t. Tiskne Billa k sob\u011b a kryje se jeho t\u011blem.<\/p>\n<\/div>\n
„No tak to teda ne!“ za\u0159ve. „Odho\u010fte ty boucha\u010dky! Okam\u017eit\u011b! Jinak toho chc\u00edp\u00e1ka pod\u0159\u00edznu!“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159itiskl n\u016f\u017e k b\u011blostn\u00e9 k\u016f\u017ei je\u0161t\u011b v\u00edce. Vid\u011bl jsem, \u017ee Bill nem\u00e1 daleko k mdlob\u00e1m, o\u010di se mu op\u011bt za\u010daly prot\u00e1\u010det v sloup, ale je\u0161t\u011b se dr\u017eel. Po bled\u00e9 pleti mu st\u00e9kal pot a za\u010dal se chv\u011bt po cel\u00e9m t\u011ble\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„No tak, pane Joste, bu\u010fte v klidu! M\u016f\u017eeme se p\u0159ece dohodnout\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem, \u017ee ty boucha\u010dky odhod\u00edte hned!“ prskal David. „Moje trp\u011blivost u\u017e je u konce!“<\/p>\n<\/div>\n
Se zu\u0159iv\u00fdm v\u00fdrazem pohl\u00e9dl na policajty\u2026 a m\u00edstnost\u00ed se rozezn\u011bl tich\u00fd n\u00e1\u0159ek, kdy\u017e \u0159\u00edzl Billa do krku. Vyjekl jsem. Snad mu ten krk nepod\u0159\u00edznul? Ale ne, to by ta krev tryskala do v\u0161ech stran, te\u010f jenom zvolna kanula, zat\u00edmco Bill u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 omdl\u00e9val strachy a bolest\u00ed. Ozval se dopad na zem odhozen\u00fdch pistol\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Jen klid, pane Joste, jen klid – „<\/p>\n<\/div>\n
„To z\u00e1le\u017e\u00ed na v\u00e1s!“ zasy\u010del David. „Okam\u017eit\u011b to kopn\u011bte ke mn\u011b, jinak je po n\u011bm!“<\/p>\n<\/div>\n
Strachy jsem ani nedutal. Sledoval jsem, jak policajti jemn\u00fdmi kopanci vys\u00edlaj\u00ed sv\u00e9 zbran\u011b sm\u011brem k Davidovi. Br\u00e1\u0161ka se ani nehnul, jenom v jeho o\u010d\u00edch byla stra\u0161liv\u00e1 hr\u016fza, a kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval, tak jsem tam \u010detl posledn\u00ed sbohem. David se s v\u00edt\u011bzn\u00fdm \u00fa\u0161klebkem sehnul pro jednu z pistol\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ozvalo se zavr\u010den\u00ed a David\u016fv bolestn\u00fd v\u00fdk\u0159ik. S p\u0159ekvapen\u00edm jsem zjistil, \u017ee pes byl op\u011bt v m\u00edstnosti, musel se n\u011bjak propl\u00ed\u017eit za Davida, ani\u017e bych si toho v\u0161imnul. A te\u010f ho mohutn\u00fdmi p\u0159edn\u00edmi tlapami srazil k zemi, tak, jako br\u00e1\u0161ku! Na\u0161t\u011bst\u00ed policajti okam\u017eit\u011b zas\u00e1hli. Ne\u017e se David sta\u010dil vzpamatovat, rychle odt\u00e1hli Billa do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti. Jenom\u017ee ne\u017e se stihli k na\u0161emu b\u00fdval\u00e9mu mana\u017eerovi dostat, zjistil jsem, \u017ee ten hajzl sv\u00edr\u00e1 v ruce pistoli.<\/p>\n<\/div>\n
„NE!“ vyk\u0159ikl jsem pln strachu, \u017ee zbra\u0148 obr\u00e1t\u00ed proti br\u00e1\u0161kovi.<\/p>\n<\/div>\n
Nestalo se tak. David na m\u011b i na Billa vrhnul posledn\u00ed vra\u017eedn\u00fd pohled.<\/p>\n<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm v\u00e1s, vy sr\u00e1\u010di!“<\/p>\n<\/div>\n
Ozvala se r\u00e1na\u2026 a David se bezvl\u00e1dn\u011b sesul k zemi, zat\u00edmco se z r\u00e1ny v jeho hlav\u011b za\u010dala rozl\u00e9vat \u0161irok\u00e1 kalu\u017e hork\u00e9 krve. Nebyl jsem schopn\u00fd ze sebe vydat ani hl\u00e1sku\u2026 a Bill s o\u010dima zr\u016fzn\u011bn\u00fdma hr\u016fzou dopadl na podlahu, jen kousek od mrtv\u00e9ho Davida, kdy\u017e ztratil v\u011bdom\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bill Posledn\u00ed, co si pamatuju, byla ta nejneuv\u011b\u0159iteln\u011bj\u0161\u00ed bolest, jakou jsem kdy v \u017eivot\u011b poc\u00edtil. V momentu, kdy se roz\u017ehaven\u00e9 \u017eelezo dotklo m\u00e9 k\u016f\u017ee, jsem se ocitl v p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 agonii. Nev\u011bd\u011bl jsem, kde jsem, ani jak se jmenuju, jedin\u00e9, na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-15087","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15087","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15087"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15087\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15087"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15087"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15087"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}