{"id":15123,"date":"2009-03-03T16:00:00","date_gmt":"2009-03-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15088"},"modified":"2009-03-03T16:00:00","modified_gmt":"2009-03-03T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/03\/03\/chaos-v-dusi-ii-12\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 12."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ani jsem nev\u011bd\u011bl, jak se n\u00e1m poda\u0159ilo usnout, ale kdy\u017e n\u00e1s r\u00e1no vzbudil zvuk odemykan\u00fdch dve\u0159\u00ed, byli jsme s Tomem st\u00e1le ve stejn\u00e9 pozici. V tom nejzaz\u0161\u00edm koutku na\u0161ich cel, na kolenou, se vz\u00e1jemn\u011b propleten\u00fdma rukama. Jen jsme ve sp\u00e1nku jaksi popadali na m\u0159\u00ed\u017ee, jinak se nic nezm\u011bnilo.<\/p>\n<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak David vch\u00e1z\u00ed do dve\u0159\u00ed a zase je za sebou zamyk\u00e1. Ti\u0161e jsem zak\u0148u\u010del. Jakmile jsem se toti\u017e pohnul, zapl\u00e1la mi r\u00e1na na hrudi a ret m\u011b po\u0159\u00e1d taky bolel. Sledoval jsem toho \u0161\u00edlence, jak jde sm\u011brem k n\u00e1m, a sna\u017eil jsem se p\u0159itom b\u00fdt co mo\u017en\u00e1 nejmen\u0161\u00ed a nejnen\u00e1padn\u011bj\u0161\u00ed. I kdy\u017e zbyte\u010dn\u011b. V okam\u017eiku, kdy do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm m\u00e9 cely a vr\u00e1\u017eel do nich kl\u00ed\u010d, objaly m\u011b zezadu kolem krku Tomovy siln\u00e9 pa\u017ee. Ach ne\u2026 Jak r\u00e1d bych setrval na tomhle nehostinn\u00e9m m\u00edst\u011b, jen kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee tu budu jen s Tomem! Kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b nikdo nedonut\u00ed j\u00edt ven proto, aby m\u011b zase za\u010dal t\u00fdrat\u2026<\/p>\n<\/div>\n
David odemkl dve\u0159e a otev\u0159el je. Zlov\u011bstn\u011b se p\u0159itom usm\u00edval a vid\u011bl jsem, jak se mu k sob\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eilo obo\u010d\u00ed, kdy\u017e se j\u00edzliv\u011b u\u0161kl\u00edbl.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale ale, dobr\u00e9 r\u00e1no, hrdli\u010dky na\u0161e,“ zap\u0159edl. „Nerad v\u00e1m ru\u0161\u00edm va\u0161i rann\u00ed idylku, ale mus\u00edte se s t\u00edm sm\u00ed\u0159it.“<\/div>\n
\n
A\u017e dosud zn\u011bl jeho hlas pobaven\u011b a\u017e ironicky. Jenom v\u0161ak do doby, ne\u017e se na m\u011b pod\u00edval zl\u00fdm pohledem, p\u0159i n\u011bm\u017e jsem se zachv\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Na postel!“ \u0161t\u011bkl a uk\u00e1zal mi, a\u0165 jdu ze sv\u00e9 cely ven.<\/p>\n<\/div>\n
J\u00e1 jsem se ale nemohl zvednout. Ne nemohl. Necht\u011bl jsem se zvednout. Nem\u016f\u017eu te\u010f opustit Toma! Bude zase psychicky trp\u011bt, a\u017e uvid\u00ed, \u017ee mi ten hajzl n\u011bco d\u011bl\u00e1. Nikam nejdu! Z\u016fstal jsem sed\u011bt a jenom jsem se boj\u00e1cn\u011b p\u0159itiskl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee ke m\u0159\u00ed\u017ei, je\u017e m\u011b d\u011blila od Toma.<\/p>\n<\/div>\n
„N\u011bco jsem ti \u0159ekl, ne?“ sykl David a v\u00fdhru\u017en\u011b nakro\u010dil m\u00fdm sm\u011brem. „Okam\u017eit\u011b t\u00e1hni na tu postel, ty mal\u00e1 d\u011bvko!“<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt jsem se nehnul. Tentokr\u00e1t u\u017e ne ze vzdoru. Ale proto, \u017ee m\u011b naprosto ochromil strach, vniknuv\u0161\u00ed do m\u011b ve chv\u00edli, kdy David vstoupil do m\u00e9 cely. Te\u010f se nem\u016f\u017eu zvednout a jen tak kolem n\u011bj proj\u00edt, ur\u010dit\u011b mi n\u011bco ud\u011bl\u00e1, a\u017e ho budu m\u00edjet! Jenom jsem tedy sed\u011bl a koukal na n\u011bj vystra\u0161en\u00fdm pohledem, zat\u00edmco Tomovy ruce ze sebe vyd\u00e1valy jejich h\u0159ejiv\u00e9 teplo\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Au!“<\/p>\n<\/div>\n
Svalil jsem se na podlahu pot\u00e9, co m\u011b ten hajzl siln\u011b kopnul do b\u0159icha. Jenom jsem hekl a z\u016fstal jsem svinut\u00fd na zemi v klub\u00ed\u010dku a nemohl jsem popadnout dech, zat\u00edmco Tom ne\u0161\u0165astn\u011b vzdychl.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty mal\u00e1 svin\u011b!“ chytil m\u011b David bolestiv\u011b za vlasy. „N\u011bco jsem ti \u0159ekl, ne? T\u00e1hni na tu postel!“<\/p>\n<\/div>\n
Vyvlekl m\u011b z cely, na\u010de\u017e m\u011b pra\u0161til p\u011bst\u00ed do sp\u00e1nku, tak\u017ee jsem spadl na postel a ze v\u0161ech sil jsem bojoval s nadch\u00e1zej\u00edc\u00edmi mdlobami, kter\u00e9 m\u011b cht\u011bly pohltit. Ani jsem nepost\u0159ehl, \u017ee ze m\u011b u\u017e v cele strhnul Tomovu mikinu a \u017ee mi pr\u00e1v\u011b op\u011bt svazuje ruce nad hlavou. Teprve pak jsem se zase za\u010dal vzpamatov\u00e1vat.<\/p>\n<\/div>\n
Tro\u0161ku jsem zak\u0148u\u010del, kdy\u017e jsem nad sebou spat\u0159il jeho zl\u00fd obli\u010dej a c\u00edtil, jak koleny obemknul m\u00e9 boky, kdy\u017e se na mn\u011b obkro\u010dmo usadil. Tv\u00e1\u0159 mu zk\u0159ivil nep\u011bkn\u00fd \u00fa\u0161klebek, kdy\u017e se naklonil k m\u00e9mu obli\u010deji. Uchopil pram\u00ednek vlas\u016f, jen\u017e mi spadal do \u010dela, a zastr\u010dil mi ho za ucho. Pak m\u011b ob\u011bma rukama uchopil za tv\u00e1\u0159e, nut\u00edce m\u011b tak hled\u011bt mu do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano,“ za\u0161eptal, zat\u00edmco se mi do o\u010d\u00ed vracel velik\u00fd strach. „Na tohle jsem se cel\u00fdch t\u011bch dvan\u00e1ct let tolik t\u011b\u0161il…“<\/p>\n<\/div>\n
Znenad\u00e1n\u00ed se vrhl na moje \u00fasta. Prudce do nich hryzl a tvrd\u011b, dychtiv\u011b se jazykem dob\u00fdval do m\u00e9 \u00fastn\u00ed dutiny. Trhal jsem hlavou, f\u0148ukal jsem a sna\u017eil se zm\u00edtat, ale marn\u011b, on m\u011b dr\u017eel a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pevn\u011b. L\u00edbal m\u011b zle a bezcitn\u011b, bolelo m\u011b to a po\u0159ezan\u00fd ret se op\u011bt ozval pulsuj\u00edc\u00edm tep\u00e1n\u00edm. On to ale zvesela ignoroval. M\u011bl jsem pocit, jakoby ho m\u00e9 tichounk\u00e9 n\u00e1\u0159ky naopak povzbuzovaly k je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edm v\u00fdkon\u016fm, kdy\u017e jsem jeho jazyk c\u00edtil a\u017e kdesi v krku.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho ruce mezit\u00edm putovaly po m\u00e9 hrudi a\u017e k lemu kalhot. T\u0159el sv\u00e9 prsty o mou k\u016f\u017ei a ignoroval, \u017ee m\u011b to t\u0159en\u00ed p\u00e1l\u00ed. Pros\u00edm, k\u00e9\u017e by ty drsn\u00e9 ruce pat\u0159ily Tomovi! Ten ale bezmocn\u011b sv\u00edral m\u0159\u00ed\u017ee a z o\u010d\u00ed mu tekly slzy, kdy\u017e vid\u011bl, jak si David majetnicky podrobuje m\u00e9 t\u011blo. Nemohl d\u011blat absolutn\u011b nic a to ho ni\u010dilo ze v\u0161eho nejv\u00edc, \u010detl jsem to v t\u011bch hlubok\u00fdch duhovk\u00e1ch\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Plesk! Na tv\u00e1\u0159 mi dopadla facka.<\/p>\n<\/div>\n
„Sakra, ne\u010dum furt na n\u011bj!“ za\u0159val na m\u011b David. „Nebude\u0161 na n\u011bj \u010dum\u011bt, kdy\u017e jsem u tebe j\u00e1, ty d\u011bvko, rozum\u00ed\u0161? Nebude\u0161 na n\u011bj \u010dum\u011bt, nebo t\u011b zabiju!“<\/p>\n<\/div>\n
Vyjekl jsem, kdy\u017e zpod opasku sv\u00fdch kalhot vyt\u00e1hl n\u016f\u017e a p\u0159ilo\u017eil mi jej t\u011bsn\u011b ke krku.<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou se na n\u011bj koukne\u0161 a je po tob\u011b, rozum\u00ed\u0161 mi?“<\/p>\n<\/div>\n
Nehlasn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ zamumlal. „Nechce\u0161 p\u0159ece, aby tv\u016fj brat\u0159\u00ed\u010dek vid\u011bl, jak se ti z krku rozlejv\u00e1 krev na v\u0161ecky strany, \u017ee ne?“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00edsto odpov\u011bdi jsem jenom prudce zav\u0159el o\u010di. Ne. Nechci um\u0159\u00edt, a u\u017e v\u016fbec nechci, aby n\u011bco takov\u00e9ho vid\u011bl Tom. To by ho zabilo, a to j\u00e1 nechci. Kdy\u017e u\u017e nem\u016f\u017eu koukat na br\u00e1\u0161ku, pak nebudu koukat na nic. Pevn\u011b jsem k sob\u011b stiskl rty, kdy Davidovy dlan\u011b vj\u00ed\u017ed\u011bly pod moje kalhoty a sna\u017eil se ned\u00e1vat najevo, jak mi jsou ty doteky nep\u0159\u00edjemn\u00e9, aby Tommy tolik netrp\u011bl…<\/p>\n<\/div>\n
S prudce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem jsem \u010dekal, \u017ee mi te\u010f David d\u017e\u00edny st\u00e1hne a vrhne se na m\u011b. Nic takov\u00e9ho ale neud\u011blal a uv\u011bdomil jsem si, \u017ee u\u017e n\u011bkolik vte\u0159in nec\u00edt\u00edm jeho ruce. Kde jsou? Ne, \u017ee by mi n\u011bjak chyb\u011bly, naopak. Jen\u017ee taky to mohlo znamenat, \u017ee David vym\u00fd\u0161l\u00ed n\u011bco hor\u0161\u00edho, a ten pocit je\u0161t\u011b umocnil Tom\u016fv nen\u00e1vistn\u00fd a p\u0159itom ne\u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Odv\u00e1\u017eil jsem se pootev\u0159\u00edt o\u010di\u2026<\/p>\n<\/div>\n
David si pr\u00e1v\u011b svl\u00e9kal d\u017e\u00edny i tren\u00fdrky a hled\u011bl na m\u011b p\u0159itom la\u010dn\u00fdm pohledem. Kdy\u017e jsem vid\u011bl jeho mu\u017estv\u00ed, hl\u00e1s\u00edc\u00ed se o pozornost, za\u010dal jsem se zm\u00edtat. Jen\u017ee ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Sv\u00e1zan\u00e9 ruce mi nedovolovaly \u017e\u00e1dn\u00fd v\u011bt\u0161\u00ed pohyb a na m\u00e9m pase byl uhn\u00edzd\u011bn\u00fd ten odporn\u00fd parchant. St\u00e1\u010del jsem tedy hlavu aspo\u0148 na stranu a h\u00e1zel jsem nesouhlasn\u00e9 grimasy.<\/p>\n<\/div>\n
Ale vypadalo to, \u017ee mu t\u00edm sp\u00ed\u0161 nahr\u00e1v\u00e1m do karet. Nep\u011bkn\u00e9 rty zk\u0159ivil do \u00fasm\u011bvu a polo\u017eil sv\u00e9 ruce na m\u00e9 boky, odkud je pomalu p\u0159emis\u0165oval n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, a\u017e jimi p\u0159ejel na d\u017e\u00ednovinu, p\u0159es kterou pokra\u010doval, dokud nestiskl m\u016fj rozkrok.<\/p>\n<\/div>\n
Ot\u0159\u00e1sl jsem se odporem a do tv\u00e1\u0159e se mi nahrnula \u010derve\u0148. Bo\u017ee\u2026 Kdy\u017e tohle d\u011blal p\u0159ed lety, tak to Tom alespo\u0148 nevid\u011bl, osah\u00e1val m\u011b bu\u010f v pokoj\u00edch nebo pod stolem a br\u00e1\u0161ka o tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed. Jen\u017ee takhle m\u011bl p\u0159\u00edmo uk\u00e1zkov\u00fd v\u00fdhled na to, jak David dob\u00fdv\u00e1 m\u00edsta, kter\u00fdch se m\u016f\u017ee dot\u00fdkat jen moje jedin\u00e1 l\u00e1ska, kter\u00e1 te\u010f m\u016f\u017ee jenom bezmocn\u011b \u0161tk\u00e1t a zalykat se vzteky. Bo\u017ee\u2026 takov\u00e9 pon\u00ed\u017een\u00ed\u2026 bude m\u011b br\u00e1\u0161ka v\u016fbec po tomhle v\u0161em je\u0161t\u011b cht\u00edt, kdy\u017e to cel\u00e9 uvid\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
Cvakla spona opasku. Davidovy prsty mi obratn\u011b rozep\u00ednaly kalhoty a stahovaly mi je i s boxerkami a\u017e ke kotn\u00edk\u016fm. Zak\u0148u\u010del jsem a \u0161kubl sebou\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tak ale!“ ude\u0159il m\u011b znovu do obli\u010deje. „P\u0159esta\u0148 si vymej\u0161let, ty d\u011bvko! U\u017e to snad zn\u00e1\u0161, ne?“<\/p>\n<\/div>\n
Vzdorovit\u011b jsem se na n\u011bj zamra\u010dil, tentokr\u00e1t vztek p\u0159ebil m\u016fj strach.<\/p>\n<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b\u017ee zn\u00e1m,“ zachr\u010del jsem nen\u00e1vistn\u011b. „A proto taky douf\u00e1m, \u017ee za tohle se u\u017e z v\u011bzen\u00ed nedostane\u0161 d\u0159\u00edv, ne\u017e tam chc\u00edpne\u0161 – „<\/p>\n<\/div>\n
Bum. Tom za\u0159val jako snad nikdy v \u017eivot\u011b a j\u00e1 c\u00edtil, jak mi v nose ost\u0159e zak\u0159upalo a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se z n\u011bj za\u010dala valit hust\u00e1 rud\u00e1 krev, kter\u00e1 mi za\u010dala zkr\u00e1p\u011bt obli\u010dej. Na okam\u017eik se mi zamotala hlava, ani jsem nevn\u00edmal, jak ze m\u011b David slezl a na okam\u017eik n\u011bkam odb\u011bhl, vn\u00edmal jsem jenom tu horkost, co mi zaplavovala obli\u010dej. O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji se vr\u00e1til a znovu na m\u011b prudce nalehl, tisknouc mi p\u0159itom ruce kolem krku tak, \u017ee jsem d\u00fdchal jenom s hodn\u011b velik\u00fdmi pot\u00ed\u017eemi. S n\u00e1mahou jsem otev\u0159el slz\u00edc\u00ed o\u010di, abych se pod\u00edval do t\u011bch jeho.<\/p>\n<\/div>\n
„Tos p\u0159ehnal, ty hajzle,“ zasy\u010del a vrazil mi dal\u0161\u00ed facku, tentokr\u00e1t na\u0161t\u011bst\u00ed jen na tv\u00e1\u0159. „Tohohle bude\u0161 litovat, a hodn\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
Odt\u00e1hnul se ode m\u011b a dal mi je\u0161t\u011b jednu facku. Hekl jsem. To u\u017e mi ale roztahoval nohy a vt\u011bsn\u00e1val se mezi m\u00e1 stehna. Zbledl jsem a zalapal po dechu. Ne! To u\u017e tady bylo p\u0159ed dvan\u00e1cti lety! Tentokr\u00e1t v\u0161ak ten \u0161mejd nedos\u00e1hne sv\u00e9ho, nejsem tak snadn\u00e1 ko\u0159ist, jak si mysl\u00ed! U\u017e jenom kv\u016fli Tomovi. Zhluboka jsem se nadechl, ne\u010dekan\u011b p\u0159it\u00e1hl kolena k b\u0159ichu a prudce jsem vykopl\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ozval se tvrd\u00fd n\u00e1raz a Tomovo \u0161okovan\u00e9 vyjeknut\u00ed a j\u00e1 post\u0159ehl, \u017ee se David z\u0159\u00edtil z postele. Na okam\u017eik mi tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv, kdy\u017e jsem sto\u010dil pohled k Tomovi. Jen\u017ee pak se David za\u010dal zvedat ze zem\u011b, dr\u017e\u00edce se p\u0159itom za zlomen\u00fd nos a rozbit\u00fd ret a jeho pohled mluvil za v\u0161e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ty mal\u00e1 svin\u011b!“ zary\u010del v\u00fdhru\u017en\u011b. „Tak tohle ti nedaruju\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Prudce do m\u011b vrazil a p\u0159eto\u010dil m\u011b tak, abych le\u017eel na b\u0159i\u0161e. Zabolelo m\u011b v z\u00e1p\u011bst\u00edch, kter\u00e1 se mi t\u00edmhle pohybem \u00fapln\u011b p\u0159ekroutila, jinak se ale zat\u00edm nic ned\u011blo. N\u011bkam odb\u011bhl. To je\u0161t\u011b nen\u00ed nic zl\u00e9ho. Pooto\u010dil jsem hlavu a pod\u00edval se na Toma. Jenom\u017ee ten byl ve tv\u00e1\u0159i cel\u00fd b\u00edl\u00fd a zd\u011b\u0161en\u011b hled\u011bl kamsi za m\u011b. P\u0159ekvapen\u011b jsem se oto\u010dil na druhou stranu, odkud se bl\u00ed\u017eily kvapn\u00e9 kroky. Byl tam David, jemu\u017e z o\u010d\u00ed \u0161lehaly blesky a v rukou dr\u017eel dlouhou \u017eeleznou ty\u010d, jej\u00ed\u017e konec byl rozp\u00e1len\u00fd dob\u011bla\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„AAAAAAA!“<\/p>\n<\/div>\n
Divoce jsem se prohnul v z\u00e1dech, kdy\u017e mi ty\u010d p\u0159itiskl ke k\u016f\u017ei mezi lopatkami. Okam\u017eit\u011b m\u011b zalil hork\u00fd pot, p\u0159itom mnou v\u0161ak za\u010dala cloumat ledov\u00e1 zima. J\u00e1 to ale nevn\u00edmal. Nesly\u0161el jsem Tom\u016fv \u0159ev, ani k\u0159ik vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z m\u00fdch vlastn\u00edch \u00fast, ani David\u016fv pomstychtiv\u00fd chechot. Jenom jsem c\u00edtil, jak mi \u017e\u00e1rem prask\u00e1 k\u016f\u017ee. O\u010di se mi pod v\u00ed\u010dky prot\u00e1\u010dely v sloup a j\u00e1 se zm\u00edtal \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ed m\u00fdma o\u010dima se odehr\u00e1vala ta nejhr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed sc\u00e9na m\u00e9ho \u017eivota. David m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i v\u00fdraz absolutn\u00ed nep\u0159\u00ed\u010detnosti a \u0161\u00edlenosti, kdy\u017e s planouc\u00edma o\u010dima dr\u017eel rozp\u00e1len\u00e9 \u017eelezo na Billov\u00fdch z\u00e1dech. Jo, sice se ho dot\u00fdkal jen plochou tak t\u0159i kr\u00e1t t\u0159i cen\u0165\u00e1ky, ale bohat\u011b to sta\u010dilo. Br\u00e1\u0161ka se cel\u00fd proh\u00fdbal ve snaze jej ze sebe set\u0159\u00e1st, ale marn\u011b. \u0158inuly se z n\u011bj snad litry potu, kter\u00e9 se na z\u00e1dech sm\u00edch\u00e1valy s horouc\u00ed krv\u00ed a Bill k\u0159i\u010del jako nikdy p\u0159edt\u00edm\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Najednou v\u0161e ustalo. David odhodil ty\u010d n\u011bkam na zem a s v\u00edt\u011bzn\u00fdm \u00fa\u0161klebkem se ty\u010dil nad br\u00e1\u0161kou. Ten v\u0161ak nebyl schopn\u00fd jedin\u00e9ho pohybu. Jenom se t\u0159\u00e1sl po cel\u00e9m zpocen\u00e9m t\u011ble. O\u010di m\u011bl p\u0159iv\u0159en\u00e9, ale prosv\u00edtalo mu pod nima b\u011blmo a na tv\u00e1\u0159\u00edch se pot sm\u00edch\u00e1val se slzami. V \u017eivot\u011b nevypadal v\u00edce zb\u011bdovan\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
V tu chv\u00edli si na n\u011bj David lehnul.<\/p>\n<\/div>\n
„Varoval jsem t\u011b, ty parchante,“ zasy\u010del mu do ucha. „A varuju t\u011b znovu, je\u0161t\u011b jednou se mi zkus\u00ed\u0161 jakkoliv vzep\u0159\u00edt a zjist\u00ed\u0161, \u017ee tohle byla jen slab\u00e1 p\u0159edehra!“<\/p>\n<\/div>\n
Bill nereagoval. Pouze rychle se nadzdvih\u00e1vaj\u00edc\u00ed hru\u010f d\u00e1vala najevo, \u017ee je na\u017eivu, sem tam z jeho rt\u016f unikl tich\u00fd sten. Dokonce se ani nehnul, kdy\u017e ho ten parchant za\u010dal znovu osah\u00e1vat. Tiskl jsem m\u0159\u00ed\u017ee tak, \u017ee jsem nev\u011bd\u011bl, jak dlouho m\u00e9 kosti je\u0161t\u011b odolaj\u00ed, ne\u017e se o \u017eelezo, jeho\u017e otlaky jsem m\u011bl v dlan\u00edch u\u017e n\u011bkolik hodin vryt\u00e9, zlom\u00ed. Chv\u011bl jsem se skoro stejn\u011b jako nap\u016fl bezv\u011bdom\u00fd Bill, nikoliv v\u0161ak bolest\u00ed, ale zoufalstv\u00edm z toho, \u017ee nem\u016f\u017eu nic ud\u011blat a \u017ee mi m\u0159\u00ed\u017ee odol\u00e1vaj\u00ed \u00fapln\u011b stejn\u011b jako v prvn\u00edch minut\u00e1ch m\u00e9ho nedobrovoln\u00e9ho pobytu tady.<\/p>\n<\/div>\n
Bezmocn\u011b jsem zavyl, kdy\u017e David s v\u00edt\u011bzoslavn\u00fdm \u00fasm\u011bvem do br\u00e1\u0161ky vniknul. Bill\u016fv v\u00fdk\u0159ik m\u011b bodl do srdce, a kdy\u017e jsem vid\u011bl to jeho drobou\u010dk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko, jak se zm\u00edt\u00e1 pod p\u0159\u00edrazy toho hajzla, odcouval jsem do nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edho koutu sv\u00e9 cely a prudce se rozb\u011bhl. Narazil jsem do m\u0159\u00ed\u017e\u00ed celou svou vahou. Ani se nehnuly, dos\u00e1hl jsem akor\u00e1t toho, \u017ee jsem si po\u0159\u00e1dn\u011b narazil prav\u00fd bok. Nevad\u00ed. Zkou\u0161\u00edm to je\u0161t\u011b jednou. Podruh\u00fd. Pot\u0159et\u00ed. Nic. Nezb\u00fdv\u00e1 mi, ne\u017e se slzami v o\u010d\u00edch p\u0159ihl\u00ed\u017eet, jak br\u00e1\u0161ka skous\u00e1v\u00e1 rty, aby mu uniklo co nejm\u00e9n\u011b bolestn\u00fdch stesk\u016f a naslouchat Davidov\u00fdm st\u00e1le hlasit\u011bj\u0161\u00edm sten\u016fm. Ob\u010das to Bill nevydr\u017eel. Sem tam mu ze rt\u016f uniklo tich\u00e9 Au!<\/em> nebo Ne, pros\u00edm, u\u017e ne!.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ne. To u\u017e nevydr\u017e\u00edm! Bezmocn\u011b jsem se sesul pod\u00e9l m\u0159\u00ed\u017e\u00ed na podlahu, vrazil hlavu mezi kolena, abych nic nevid\u011bl a zacpal si dlan\u011bmi u\u0161i, abych nic nesly\u0161el. P\u0159esto jsem v\u0161ak tlumen\u00e9 srdceryvn\u00e9 n\u00e1\u0159ky sly\u0161el po\u0159\u00e1d\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tommy!“<\/p>\n<\/div>\n
Spustil jsem ruce z u\u0161\u00ed a zvedl jsem hlavu. D\u011bsil m\u011b ten t\u00f3n, jeho hlas nebyl v \u017eivot\u011b zoufalej\u0161\u00ed a nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed. Na\u0161e o\u010di se st\u0159etly. Duhovky n\u00e1s obou byly rozost\u0159eny slzami. V Billov\u011b pohledu v\u0161ak byla krom bolesti, zoufalstv\u00ed a prohry veps\u00e1na i nal\u00e9hav\u00e1 prosba o odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Nech\u00e1pal jsem. Co mu m\u00e1m odpou\u0161t\u011bt? V\u017edy\u0165 on se p\u0159ece neprosil o to, aby mu David tohle v\u0161echno d\u011blal! Ne\u017e jsem ale stihl jakkoliv zareagovat, vid\u011bl jsem, jak tu hlubokou lesklou hn\u011b\u010f zasti\u0148uje tma, kter\u00e1 houstla \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem sledoval, jak ten m\u016fj brou\u010dek ztr\u00e1c\u00ed v\u011bdom\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bill Ani jsem nev\u011bd\u011bl, jak se n\u00e1m poda\u0159ilo usnout, ale kdy\u017e n\u00e1s r\u00e1no vzbudil zvuk odemykan\u00fdch dve\u0159\u00ed, byli jsme s Tomem st\u00e1le ve stejn\u00e9 pozici. V tom nejzaz\u0161\u00edm koutku na\u0161ich cel, na kolenou, se vz\u00e1jemn\u011b propleten\u00fdma rukama. Jen jsme ve<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-15123","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15123","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15123"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15123\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15123"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15123"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15123"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}