{"id":15180,"date":"2009-02-24T18:30:00","date_gmt":"2009-02-24T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15145"},"modified":"2009-02-24T18:30:00","modified_gmt":"2009-02-24T17:30:00","slug":"two-stories","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/02\/24\/two-stories\/","title":{"rendered":"Two stories"},"content":{"rendered":"
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tuhle pov\u00eddku bych cht\u011bla v\u011bnovat \u00c1je… je napsan\u00e1 na motivy n\u011b\u010deho zn\u00e1m\u00e9ho… jen\u017ee probl\u00e9m je v tom, \u017ee nezn\u00e1m p\u0159esn\u011b pocity druh\u00e9 strany… nev\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed Tom… A ty nev\u00ed\u0161, jak t\u011b\u017ek\u00e9 bylo tohle napsat… bylo to jako pro\u017e\u00edt si to v\u0161echno je\u0161t\u011b jednou… ale ten konec… jsem si vymyslela, to p\u0159izn\u00e1v\u00e1m… ach jo…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
~Bill~<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, Tome\u2026 j\u00e1 jsem se do tebe zamiloval.“<\/em><\/h2>\n
Jedna v\u011bta. Jen jedna kr\u00e1tk\u00e1, zbyte\u010dn\u00e1 v\u011bta. V\u011bta, kter\u00e1 v\u0161echno zkazila, v\u011bta, kter\u00e1 zapo\u010dala konec. To j\u00e1 jsem v\u0161echno zkazil.<\/div>\n
Tom je m\u016fj bratr. V\u00edm, jak je to \u0161\u00edlen\u00e9. Nikdy jsme se spolu p\u0159\u00edli\u0161 nebavili, byli jsme jako ciz\u00ed. Tom byl ve \u0161kole obletov\u00e1n sv\u00fdmi nejlep\u0161\u00edmi p\u0159\u00e1teli, ale o jeho p\u0159\u00edze\u0148 st\u00e1li v\u0161ichni. Byl po\u0159\u00e1d vesel\u00fd, v\u0161emu se sm\u00e1l, ze v\u0161eho si d\u011blal srandu, z ka\u017ed\u00e9 situace vyt\u011b\u017eil to dobr\u00e9. Pro\u010d ten minul\u00fd \u010das? Tohle plat\u00ed po\u0159\u00e1d. A j\u00e1? J\u00e1 jsem s\u00e1m. Tich\u00fd, smutn\u00fd a snadno p\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00fd, ti\u0161e nen\u00e1vid\u011bn\u00fd. Bav\u00ed se se mnou p\u00e1r lid\u00ed, kte\u0159\u00ed si stanovili jako sv\u00e9 \u017eivotn\u00ed posl\u00e1n\u00ed vyt\u00e1hnout ze m\u011b co nejv\u00edc tajemstv\u00ed a roz\u0161\u00ed\u0159it je po cel\u00e9 planet\u011b.<\/div>\n
Takhle jsme si \u017eili po necel\u00e9 t\u0159i roky na gymn\u00e1ziu. Ale te\u010f\u2026 sv\u00edr\u00e1 se mi srdce, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee se to mohlo zm\u011bnit. Asi p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci\u2026 ve v\u00fdtvarce, co\u017e jsou posledn\u00ed dv\u011b hodiny ve st\u0159edu, jsem se poh\u00e1dal se sv\u00fdmi „p\u0159\u00e1teli“ a odsedl jsem si\u2026 vlastn\u011b jsem po\u017e\u00e1dal Toma, jestli bych si nemohl sednout k n\u011bmu a dv\u011bma dal\u0161\u00edm lidem, kte\u0159\u00ed sed\u011bli s n\u00edm. A a\u010dkoli je to absolutn\u011b ne\u010dekan\u00e9\u2026 mohl jsem. Byly to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed dv\u011b hodiny v cel\u00e9m m\u00e9m bezv\u00fdznamn\u00e9m \u017eivot\u011b.<\/div>\n
\n
Tolik jsem se nenasm\u00e1l snad za posledn\u00ed rok, nikdy jsem nesly\u0161el tolik vtip\u016f najednou. Zn\u00e1te nap\u0159\u00edklad ten o mal\u00e9m trpasl\u00ed\u010dkovi, kter\u00fd p\u0159ijde do N\u011bmecka a\u2026 ale to jsem ztratil nit. V\u00fdtvarka byla jednou za t\u00fdden, v\u017edy ty dv\u011b posledn\u00ed hodiny ve st\u0159edu. Miloval jsem v\u00fdtvarku. Stala se m\u00fdm nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm p\u0159edm\u011btem. Pro ty hodiny jsem \u017eil, d\u00fdchal jsem jen pro n\u011b. Pak jsme se s Tomem za\u010dali spolu bavit i jindy ne\u017e p\u0159i v\u00fdtvarce. Skoro p\u0159ed ka\u017edou hodinou jsme se spolu sm\u00e1li, a taky poprv\u00e9 na gymplu jsme \u0161li spolu dom\u016f. To u\u017e bylo po V\u00e1noc\u00edch. Byla to n\u00e1dhera\u2026 ale n\u011bkdy v tu dobu jsem si uv\u011bdomil, \u017ee Tom je pro m\u011b v\u00edc ne\u017e kamar\u00e1d\u2026 dokonce v\u00edc ne\u017e bratr. Je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed mi trvalo, ne\u017e se m\u00e9 pocity ujasnily. Pak jsem to v\u011bd\u011bl. Tak jist\u011b, jako je\u0161t\u011b nikdy nic. Miluju Toma.<\/p>\n<\/div>\n
Ut\u00e1p\u011bl jsem se v tom pocitu, bylo tak kr\u00e1sn\u00e9 n\u011bkoho milovat. H\u0159\u00e1lo m\u011b to v srdci a dod\u00e1valo mi to s\u00edlu j\u00edt d\u00e1l\u2026 \u017eil jsem jen pro \u010das str\u00e1ven\u00fd s Tomem. Ale \u010d\u00edm d\u00e9le to trvalo, t\u00edm v\u00edc ztracen\u00fd jsem si p\u0159ipadal. Mizel jsem ve v\u0161ech pocitech, v pocitech, kter\u00e9 vyvol\u00e1valo okol\u00ed, a v t\u011bch, za kter\u00e9 mohl Tom. V m\u00e9m nitru se m\u00edsila radost a zlost, bolest a strach, nen\u00e1vist a l\u00e1ska, v\u00e1\u0161e\u0148 a n\u011bha. Nedok\u00e1zal jsem to sn\u00e1\u0161et, v\u017edy\u0165 do t\u00e9 doby m\u011b opanovaly jen ty negativn\u00ed pocity. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edce jsem m\u011bl pocit, \u017ee u\u017e to v sob\u011b v\u0161echno neudr\u017e\u00edm, pot\u0159eboval jsem v\u0161e vyk\u0159i\u010det do sv\u011bta. D\u00e1t v\u0161em v\u011bd\u011bt o sv\u00e9 l\u00e1sce, o sv\u00fdch zklam\u00e1n\u00edch, o sob\u011b. Byl jsem na dn\u011b, a p\u0159itom tak \u0161\u0165astn\u00fd\u2026 Ale pak strana „dno“ p\u0159ev\u00e1\u017eila stranu „\u0161t\u011bst\u00ed“.<\/p>\n<\/div>\n
Tom ten den p\u0159esp\u00e1val u Andrease, sv\u00e9ho (a te\u010f i tro\u0161ku m\u00e9ho) kamar\u00e1da. Byl jsem tedy doma s\u00e1m, rodi\u010de se nepo\u010d\u00edtaj\u00ed. Nemohl jsem sp\u00e1t. T\u00edm nemysl\u00edm, \u017ee jsem se ob\u010das vzbudil, mysl\u00edm jako \u017ee v\u016fbec. Prost\u011b jsem neusnul. Je\u0161t\u011b v\u00edc to prohloubilo moji depresi. Vyka\u0161lal jsem se na sp\u00e1nek, vyka\u0161lal jsem se na v\u0161echno. Zapnul jsem si po\u010d\u00edta\u010d\u2026 a ze v\u0161eho jsem se vypsal. Pomohlo to. Napsal jsem to jako \u010dl\u00e1nek na sv\u016fj blog\u2026 a cht\u011bl jsem si to nechat ulo\u017een\u00e9 v rozepsan\u00fdch, ale\u2026 byl jsem asi u\u017e unaven\u00fd a klikl jsem na „zve\u0159ejnit“. Nev\u0161iml jsem si toho. Jen\u017ee druh\u00fd den ve \u0161kole si se mnou cht\u011bl promluvit jeden z t\u011bch \u010dlov\u00ed\u010dk\u016f na baterky. Nedo\u0161lo mi, o co mu jde, ale pak \u0159ekl, \u017ee \u010detl ten \u010dl\u00e1nek! Sl\u00edbil ale, \u017ee to nikomu ne\u0159ekne\u2026 jen\u017ee je\u0161t\u011b ten den mal\u00e9 n\u00e1znaky v\u011bd\u011bl nejv\u011bt\u0161\u00ed *mu\u017esk\u00fd rod slova drbna?*\u2026<\/div>\n
\u010cl\u00e1nek jsem z blogu st\u00e1hl, nicm\u00e9n\u011b ani tohle u\u017e nemohlo napravit nap\u00e1chan\u00e9 \u0161kody\u2026 a j\u00e1 jsem se s t\u00edm prost\u011b nedok\u00e1zal vyrovnat. No a tohle se stalo den p\u0159ed Valent\u00fdnem\u2026 p\u00e1tek 13. \u00fanora. Dote\u010f byl p\u00e1tek t\u0159in\u00e1ct\u00e9ho m\u016fj obl\u00edben\u00fd den, v\u017edy se mi da\u0159ilo\u2026 jen\u017ee za tohle nemohl p\u00e1tek, ani t\u0159in\u00e1ctka, tohle jsem zavinil j\u00e1. Sed\u011bl jsem u televize a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy\u017e jsem usly\u0161el dve\u0159e. Tom! B\u011b\u017eel jsem mu naproti do p\u0159eds\u00edn\u011b.<\/div>\n
„Ahoj Tome!“<\/div>\n
Usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Ahooj! Jak se m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e dob\u0159e\u2026“ Zamumlal jsem.<\/div>\n
„Jak jako te\u010f?“ Zeptal se s nech\u00e1pav\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„No\u2026 kdy\u017e jsi tady\u2026“ Zrudnul jsem.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
Pohl\u00e9dl jsem na n\u011bj. Sm\u00e1l se. Vysm\u00edv\u00e1 se mi, napadlo m\u011b. „Ehm\u2026 tohle jsi jako\u017ee nesly\u0161el, okay?“ Povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A pro\u010dpak?“<\/div>\n
„Proto\u017ee\u2026 nev\u00edm\u2026 je to trapn\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Ale jdi\u2026“<\/div>\n
„Jo, je.“<\/div>\n
„Ale u\u017e jsi to nakousl, mus\u00ed\u0161 to do\u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Nee\u2026 to nejde!“<\/div>\n
„V\u0161echno jde.“<\/div>\n
„Tohle je jin\u00e9 ne\u017e v\u0161echno! J\u00e1 bych ti to \u0159ekl\u2026 ani nev\u00ed\u0161 jak r\u00e1d\u2026 jen\u017ee si netroufnu\u2026“<\/div>\n
„Pro\u010d by sis netroufl? Bille, mluv!“<\/div>\n
„Ne\u2026 Tome\u2026 pros\u00edm, necht\u011bj to po mn\u011b\u2026 v\u00ed\u0161\u2026 j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee jsme se spolu kone\u010dn\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b za\u010dali bavit\u2026 a tohle by to jen\u2026 pokazilo\u2026“ Chytil m\u011b za bradu a p\u0159inutil m\u011b pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed. N\u011bco v nich m\u011b zlomilo. To jeho pohled m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee m\u00e1m. \u017de neud\u011bl\u00e1m chybu. \u017de m\u011b nezavrhne, nevyka\u0161le se na m\u011b. \u017de bude v\u0161echno po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. „Dob\u0159e\u2026 ale mus\u00ed\u0161 mi n\u011bco sl\u00edbit. Nikomu o tom ne\u0159ekne\u0161, ani nic nenazna\u010d\u00ed\u0161, nebude\u0161 se mi sm\u00e1t ani na m\u011b k\u0159i\u010det nebo m\u011b b\u00edt\u2026“<\/div>\n
„Tak v\u00e1\u017en\u00fd to snad nebude\u2026 dob\u0159e\u2026 slibuju.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem\u2026 Tome\u2026 j\u00e1 jsem se do tebe zamiloval.“<\/div>\n
„Ehm?“<\/div>\n
„Kurva\u2026 j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ti to nem\u00e1m \u0159\u00edkat\u2026 promi\u0148\u2026“ Rozplakal jsem se.<\/div>\n
„Za co se omlouv\u00e1\u0161? Bille, to je v klidu\u2026“<\/div>\n
Pohl\u00e9dl jsem na n\u011bj\u2026 z jeho v\u00fdrazu vy\u010dtu v\u0161echno. Omyl. Nepoznal jsem nic.<\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1\u2026 p\u0159ipad\u00e1m si te\u010f jako blbec\u2026“ Set\u0159el jsem si slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed, ale hned se obnovily. A on jen tak st\u00e1l a koukal na m\u011b.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 pro\u010d\u2026 jen jsi\u2026 p\u0159iznal pravdu\u2026“<\/div>\n
„No jo\u2026 ale je to\u2026 p\u011bkn\u011b blb\u00e1 pravda\u2026“<\/div>\n
„Nech toho!“ Zv\u00fd\u0161il na m\u011b hlas\u2026 u\u017e je to tady.<\/div>\n
„Promi\u0148\u2026 j\u00e1\u2026 mysl\u00edm, \u017ee bych m\u011bl j\u00edt\u2026“ Zamumlal jsem a zamkl jsem se v pokoji. Do u\u0161\u00ed jsem si vrazil i-poda (samoz\u0159ejm\u011b mysl\u00edm sluch\u00e1tka) a rozbre\u010del jsem se. Zkazil jsem t\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161echno. V\u0161echno\u2026 o den pozd\u011bji, na Valent\u00fdna, jsme m\u011bli j\u00edt s Tomem do kina\u2026 ale j\u00e1 jsem to zru\u0161il. Vyh\u00fdbal jsem se mu a nejv\u00edc jsem se b\u00e1l dne, kdy ho budu muset vid\u011bt ve \u0161kole\u2026 ale nev\u0161\u00edmal si m\u011b. Pond\u011bl\u00ed prob\u011bhlo celkem v po\u0159\u00e1dku, jen t\u0159ikr\u00e1t jsem ve vyu\u010dov\u00e1n\u00ed propadl vzpom\u00ednk\u00e1m a m\u00e1lem jsem se rozbre\u010del\u2026 jednou i v t\u011blocviku. Byla to posledn\u00ed hodina, jen posledn\u00edch p\u00e1r minut sta\u010dilo p\u0159etrp\u011bt a bylo tu zvon\u011bn\u00ed. \u0160atna. Mal\u00e1 a pln\u00e1 lid\u00ed. Co\u017ee jsem to zaslechl? Jen jsem se p\u0159evl\u00edkal, tou\u017eil jsem odsud co nejd\u0159\u00edve vypadnout, jen u\u017e to m\u00edt za sebou\u2026 sly\u0161el jsem t\u011b, Tome. Nejd\u0159\u00edv teda Andrease. „Co jsi mu \u0159ekl?“ A pak Toma\u2026 „\u017de m\u00e1m kamar\u00e1da, kter\u00fd je do m\u011b zamilovan\u00fd.“ Za\u010dali se sm\u00e1t a j\u00e1 jsem popadl ta\u0161ku a ode\u0161el. Zase se mi draly slzy do o\u010d\u00ed, nenam\u00e1hal jsem se je st\u00edrat a b\u011b\u017eel jsem dom\u016f\u2026<\/div>\n
A te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Sed\u00edm na podlaze ve sv\u00e9m pokoji a v ruce pot\u011b\u017ek\u00e1v\u00e1m balen\u00ed pr\u00e1\u0161k\u016f\u2026 m\u00e1m, nebo nem\u00e1m? Rozhodl jsem se to zastavit\u2026 d\u00e1v\u00e1m ti \u010das\u2026 d\u00e1v\u00e1m \u010das sob\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
~Tom~<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, Tome\u2026 j\u00e1 jsem se do tebe zamiloval.“<\/em><\/h2>\n
V\u011bta, kter\u00e1 zm\u011bnila m\u016fj \u017eivot.<\/div>\n
Billa jsem nikdy moc nech\u00e1pal. Bavil jsem se s ka\u017ed\u00fdm, kdo se se mnou bavit za\u010dal. Bill se nebavil s nik\u00fdm. V\u0161echny lidi odradil sv\u00fdm vzhledem a chov\u00e1n\u00edm. I m\u011b. Kolikr\u00e1t jsem se pokou\u0161el za\u010d\u00edt s n\u00edm vych\u00e1zet o n\u011bco l\u00edp\u2026 nicm\u00e9n\u011b\u2026 nepovedlo se. Byl tak samot\u00e1\u0159sk\u00fd. Ne\u0161\u0165astn\u00fd, osam\u011bl\u00fd psychopat. Jak moc m\u011b pot\u011b\u0161ilo, kdy\u017e si k n\u00e1m ve v\u00fdtvarce p\u0159isedl\u2026 u\u017e dlouho jsem doufal, \u017ee k n\u011bmu najdu cestu, \u017ee zjist\u00edm, jak\u00e9 jsou jeho probl\u00e9my, z jak\u00fdch d\u016fvod\u016f vznikaj\u00ed mnohdy velk\u00e9 jizvy na jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, kter\u00e9 skr\u00fdval pot\u00edtkem, ale v\u017edy si ho nechal st\u00e1hnout a vystavil zjizven\u00fd kousek k\u016f\u017ee na „obdiv“ v\u0161em, kdo byli v dosahu\u2026 S\u00e1m si pot\u00edtko nesund\u00e1val nikdy. Jen jeden z jeho p\u0159\u00e1tel m\u011bl pravomoc kdykoli se pod\u00edvat. P\u0159i\u0161lo mu to vtipn\u00e9. D\u011blal si srandu z Billa, vysm\u00edval se jeho probl\u00e9m\u016fm, nepokusil se mu pomoci. J\u00e1 jsem mu pomoct cht\u011bl. Pokou\u0161el jsem se, ale byl v\u017edycky tak uzav\u0159en\u00fd. Proto jsem byl tak r\u00e1d. Myslel jsem, \u017ee se te\u010f v\u0161echno sprav\u00ed, \u017ee \u010das d\u00e1 i m\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed o kr\u00e1s\u00e1ch \u017eivota\u2026 ze za\u010d\u00e1tku to tak rozhodn\u011b vypadalo. Moc r\u00e1d bych \u0159ekl, \u017ee se to povedlo\u2026 ale nepovedlo. V\u00edm, \u017ee si to Bill d\u00e1v\u00e1 za vinu. Ale on za nic nem\u016f\u017ee. Je to docela pochopiteln\u00e9. Chyb\u011bla mu l\u00e1ska. A chyb\u011bla mu hodn\u011b. Chyb\u011bl mu ten h\u0159ejiv\u00fd pocit v cel\u00e9m t\u011ble. Chyb\u011blo mu p\u0159\u00e1telstv\u00ed, d\u016fv\u011bra, souzn\u011bn\u00ed. To j\u00e1 za to m\u016f\u017eu. Nikdy d\u0159\u00edv jsem si po\u0159\u00e1dn\u011b neuv\u011bdomil, \u017ee pot\u0159ebuje pomoc. Kdybych si to uv\u011bdomil, p\u0159ece bych mu pomohl! Je slab\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a nemohl by se br\u00e1nit v\u011b\u010dn\u011b. Ale mysl\u00edm, \u017ee by mi utekl. On m\u00e1 ve zvyku rychle zmizet, kdy\u017e vyc\u00edt\u00ed nep\u0159\u00edjemnou atmosf\u00e9ru. Nenech\u00e1 si do ni\u010deho mluvit\u2026 ach jo\u2026 pl\u00e1noval jsem. Myslel jsem, \u017ee se sbl\u00ed\u017e\u00edme, a a\u017e mi bude moc v\u011b\u0159it, v\u0161echno mi \u0159ekne. To se ale nestalo. Nejd\u0159\u00edv byl \u0161\u0165astn\u00fd. Po\u0159\u00e1d se usm\u00edval, pak jsem ale m\u011bl pocit, \u017ee pad\u00e1. Padal zp\u011bt dol\u016f, tam, kde byl p\u0159edt\u00edm a odkud jsem ho p\u0159edt\u00edm vytahoval\u2026<\/div>\n
Vracel jsem se od Andrease, tro\u0161ku jsme se zdr\u017eeli\u2026 no, byla u\u017e tma. Odemkl jsem vchodov\u00e9 dve\u0159e a jen co jsem za sebou zav\u0159el, naproti mi p\u0159ib\u011bhl Bill.<\/div>\n
„Ahoj Tome!“ Usm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„Ahooj! Jak se m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e dob\u0159e\u2026“ Zamumlal. Docela \u00fapln\u011b jsem to nepochopil.<\/div>\n
„Jak jako te\u010f?“ Zeptal jsem se.<\/div>\n
„No\u2026 kdy\u017e jsi tady\u2026“ Zrudnul.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Myslel jsem, \u017ee to mysl\u00ed jako \u017ee ze srandy\u2026 n\u011bkdy mi to v\u00e1\u017en\u011b nemysl\u00ed\u2026 usm\u00edval jsem se. Pod\u00edval se na m\u011b a rychle sklopil o\u010di zp\u011bt k podlaze.<\/div>\n
„Ehm\u2026 tohle jsi jako\u017ee nesly\u0161el, okay?“ Povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A pro\u010dpak?“<\/div>\n
„Proto\u017ee\u2026 nev\u00edm\u2026 je to trapn\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Ale jdi\u2026“<\/div>\n
„Jo, je.“<\/div>\n
„Ale u\u017e jsi to nakousl, mus\u00ed\u0161 to do\u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Nee\u2026 to nejde!“<\/div>\n
„V\u0161echno jde.“<\/div>\n
„Tohle je jin\u00e9 ne\u017e v\u0161echno! J\u00e1 bych ti to \u0159ekl\u2026 ani nev\u00ed\u0161 jak r\u00e1d\u2026 jen\u017ee si netroufnu\u2026“<\/div>\n
„Pro\u010d by sis netroufl? Bille, mluv!“ Za\u010d\u00ednalo m\u011b to pomalu \u0161tv\u00e1t. Co m\u016f\u017ee b\u00fdt tak stra\u0161n\u00e9ho, abych to nesm\u011bl v\u011bd\u011bt?<\/div>\n
„Ne\u2026 Tome\u2026 pros\u00edm, necht\u011bj to po mn\u011b\u2026 v\u00ed\u0161\u2026 j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee jsme se spolu kone\u010dn\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b za\u010dali bavit\u2026 a tohle by to jen\u2026 pokazilo\u2026“ Chytil jsem ho za bradu a p\u0159inutil ho pod\u00edvat se mi do o\u010d\u00ed. Sna\u017eil jsem se tv\u00e1\u0159it se sebejist\u011b\u2026 dodat mu odvahu. „Dob\u0159e\u2026 ale mus\u00ed\u0161 mi n\u011bco sl\u00edbit. Nikomu o tom ne\u0159ekne\u0161, ani nic nenazna\u010d\u00ed\u0161, nebude\u0161 se mi sm\u00e1t ani na m\u011b k\u0159i\u010det nebo m\u011b b\u00edt\u2026“<\/div>\n
„Tak v\u00e1\u017en\u00fd to snad nebude\u2026 dob\u0159e\u2026 slibuju.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem\u2026 Tome\u2026 j\u00e1 jsem se do tebe zamiloval.“ Asi jsem se p\u0159eslechl.<\/div>\n
„Ehm?“<\/div>\n
„Kurva\u2026 j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ti to nem\u00e1m \u0159\u00edkat\u2026 promi\u0148\u2026“ Rozplakal se.<\/div>\n
„Za co se omlouv\u00e1\u0161? Bille to je v klidu\u2026“ Pohl\u00e9dl na m\u011b. A pak zase sklopil o\u010di.<\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1\u2026 p\u0159ipad\u00e1m si te\u010f jako blbec\u2026“ Ot\u0159el si slzy. St\u00e1l jsem rovn\u011b jako sv\u00edce a s lehce pootev\u0159enou pusou jsem na n\u011bj z\u00edral.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 pro\u010d\u2026 jen jsi\u2026 p\u0159iznal pravdu\u2026“<\/div>\n
„No jo\u2026 ale je to\u2026 p\u011bkn\u011b blb\u00e1 pravda\u2026“<\/div>\n
„Nech toho!“ K\u0159ikl jsem.<\/div>\n
„Promi\u0148\u2026 j\u00e1\u2026 mysl\u00edm, \u017ee bych m\u011bl j\u00edt\u2026“ Zamumlal a utekl k sob\u011b do pokoje. Sundal jsem si bundu a zul boty. Nejd\u0159\u00edv jsem p\u0159itiskl ucho ke dve\u0159\u00edm, a a\u017e pak jsem zaklepal.<\/div>\n
„Bille?“ \u017d\u00e1dn\u00e1 reakce. Sly\u0161el jsem vzlyky. „Bille, pros\u00edm t\u011b, otev\u0159i\u2026“ Nic\u2026 po chv\u00edli jsem to vzdal.<\/div>\n
Mrzelo m\u011b, \u017ee Bill necht\u011bl j\u00edt do toho kina, ale respektoval jsem jeho rozhodnut\u00ed. Vlastn\u011b se to d\u00e1 pochopit. O v\u00edkendu se mi vyh\u00fdbal. Cht\u011bl jsem mu d\u00e1t \u010das. Asi jsem si s n\u00edm m\u011bl promluvit\u2026 nepromluvil. Ale cht\u011bl jsem. Ve \u0161kole jsem cht\u011bl, ale vyh\u00fdbal se mi. Sna\u017eil se tv\u00e1\u0159it, \u017ee je v pohod\u011b, ale nebyl\u2026 pozn\u00e1m to na n\u011bm, v\u017edycky to pozn\u00e1m. Ve \u010dtvrtek u\u017e jsem to nevydr\u017eel.<\/div>\n
Sed\u011bl v lavici se sv\u011b\u0161enou hlavou a poslouchal i-pod. P\u0159istoupil jsem k n\u011bmu a vyrval jsem mu sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed. Trhl sebou.<\/div>\n
„Co je?“ Zavrt\u011bl jsem hlavou, jako\u017ee tady ne. Pak jsem ho popadl za ruku a odt\u00e1hl na z\u00e1chod. Zamkl jsem se s n\u00edm v kabince. St\u00e1hl se ke zdi a vyd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b d\u00edval. „T-Tome\u2026?“ Zdvi\u017eenou rukou jsem ho zarazil.<\/div>\n
„Bille\u2026 nechci, abys byl ne\u0161\u0165astn\u00fd\u2026“ Vyvalil o\u010di, ale ne\u0159ekl nic. „Co se s tebou d\u011bje? Pro\u010d jsi te\u010f takov\u00fd? Je to\u2026 kv\u016fli tam tomu? Jestli jo, tak se pros\u00edm t\u011b vzpamatuj, prober se a za\u010dni zase \u017e\u00edt! \u0158ekl jsem ti, \u017ee je to v pohod\u011b, mezi n\u00e1mi se nic nem\u011bn\u00ed! Cht\u011bl jsem\u2026“ Nedo\u0159ekl jsem v\u011btu. Bill m\u011b popadl kolem pasu a hladov\u011b m\u011b pol\u00edbil. Pak, jako by si uv\u011bdomil, co ud\u011blal, ode m\u011b odsko\u010dil.<\/div>\n
„Promi\u0148\u2026 nem\u016f\u017eu to vydr\u017eet.“ Za\u0161eptal a utekl pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
~Bill~<\/div>\n
Sed\u011bl jsem v lavici a poslouchal i-pod\u2026 moje obl\u00edben\u00e1 p\u00edsni\u010dka. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o Tomovi. O Tomovi a o mn\u011b. Najednou hudba p\u0159estala hr\u00e1t, docela jsem se lekl. Chv\u00edli trvalo, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee to Tom mi vyndal sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Co je?“ Vyhrkl jsem. Zavrt\u011bl hlavou, popadl m\u011b za ruku a t\u00e1hl m\u011b pry\u010d. Sna\u017eil jsem se srovnat s n\u00edm krok, ale nepovedlo se.<\/div>\n
„Tome? T-Tome? Kam to jdeme?“ Nic. Neplatn\u00fd pokus. \u017d\u00e1dn\u00e1 reakce. Vt\u00e1hl m\u011b na z\u00e1chod, do kabinky, a zamkl dve\u0159e. P\u0159itiskl jsem se ke zdi na druh\u00e9m konci. „T-Tome\u2026?“ Uml\u010del m\u011b zdvi\u017eenou rukou. Tohle gesto u n\u011bj v\u017edy znamenalo „ml\u010d, te\u010f mluv\u00edm j\u00e1.“ Za\u010dal jsem se c\u00edtit lehce ubl\u00ed\u017een\u011b.<\/div>\n
„Bille\u2026 nechci, abys byl ne\u0161\u0165astn\u00fd\u2026“ Vyvalil jsem o\u010di. Tohle m\u00e1m zase nacvi\u010den\u00e9 j\u00e1, zabr\u00e1n\u00ed to slz\u00e1m vyt\u00e9ct ven. „Co se s tebou d\u011bje? Pro\u010d jsi te\u010f takov\u00fd? Je to\u2026 kv\u016fli tamtomu? Jestli jo, tak se pros\u00edm t\u011b vzpamatuj, prober se a za\u010dni zase \u017e\u00edt! \u0158ekl jsem ti, \u017ee je to v pohod\u011b, mezi n\u00e1mi se nic nem\u011bn\u00ed! Cht\u011bl jsem\u2026“ Jeho monology mohou trvat i n\u011bkolik hodin\u2026 ale j\u00e1 jsem ani trochu nevn\u00edmal, co \u0159\u00edk\u00e1\u2026 st\u00e1le jsem pohledem propaloval jeho rty\u2026 pak, v jedin\u00e9m okam\u017eiku, jsem se na n\u011bj vrhl a nacpal jsem mu jazyk do pootev\u0159en\u00fdch \u00fast. Nemohl jsem se ho naba\u017eit\u2026 dovolil jsem si ale jen p\u00e1r vte\u0159in. Pak jsem se od n\u011bj odtrhl – jen silou v\u016fle – a uv\u011bdomil jsem si, \u017ee jsem \u00fapln\u011b rud\u00fd.<\/div>\n
„Promi\u0148\u2026 nem\u016f\u017eu to vydr\u017eet.“ Za\u0161eptal jsem, prot\u00e1hl se kolem n\u011bj a vyb\u011bhl z kabinky (po \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m oto\u010den\u00ed kl\u00ed\u010dem na prvn\u00ed pokus), aby nevid\u011bl slzy, je\u017e se mi tentokr\u00e1t nepoda\u0159ilo zadr\u017eet. \u0160kola nebyla velk\u00e1, ale j\u00e1 jsem p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kam p\u016fjdu. Vedle vstupu do bytu \u0161koln\u00edka (chud\u00e1k, kdy\u017e si to jen p\u0159edstav\u00edm, bydlet ve \u0161kole!) byl takov\u00fd mal\u00fd kumb\u00e1l, ukl\u00edze\u010dka si v n\u011bm schov\u00e1vala n\u00e1\u010din\u00ed a z\u016fst\u00e1val odem\u010den\u00fd, kv\u016fli nehod\u00e1m. Rozhl\u00e9dl jsem se a vklouzl dovnit\u0159. Byla tu tma, ale m\u00e1m ji r\u00e1d. Posadil jsem se na podlahu uprost\u0159ed, necht\u011bl jsem hledat ze\u010f a riskovat, \u017ee n\u011bco shod\u00edm, pop\u0159\u00edpad\u011b rozbiju a t\u00edm prozrad\u00edm m\u00edsto sv\u00e9ho pobytu. Ne\u010dekal jsem dlouho\u2026 zazvonilo. Po zvon\u011bn\u00ed jsem po\u010d\u00edtal p\u011btkr\u00e1t do \u0161edes\u00e1ti, ne\u017e jsem kone\u010dn\u011b vstal a vystr\u010dil hlavu ze dve\u0159\u00ed. Chodba byla lidupr\u00e1zdn\u00e1 a po cel\u00e9 \u0161kole panovalo nezvykl\u00e9, do u\u0161\u00ed bij\u00edc\u00ed ticho. Opatrn\u011b jsem za sebou zav\u0159el a dopl\u00ed\u017eil se do \u0161atny. Byla odem\u010den\u00e1. Na\u0161t\u011bst\u00ed. Rozhodl jsem se vyka\u0161lat se na \u0161kolu, stejn\u011b je to u\u017e posledn\u00ed hodina. Obul jsem si boty, obl\u00e9kl bundu a opustil \u0161kolu. Rychl\u00fdmi kroky jsem se vydal k domovu. Mamka tam je\u0161t\u011b nebude. Cestou mi docela vadily pohledy, p\u0159\u00edpadn\u011b posm\u011b\u0161ky kolemjdouc\u00edch. Nar\u00e1\u017eky na m\u00e9 uslzen\u00e9 o\u010di a make-up rozmazan\u00fd po cel\u00e9m obli\u010deji. Najednou mi do\u0161lo, \u017ee mi to nevad\u00ed tolik jako by jindy vadilo. Bylo mi to jedno. Jsem mrtv\u00fd.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b jsem dorazil dom\u016f. Mamka tu nebyla, p\u0159esn\u011b podle p\u0159edpokladu, a Gordon je n\u011bkde v pr\u2026 pry\u010d. Zahu\u010del jsem do sv\u00e9ho pokoje. Do\u0161lo mi, \u017ee jsem ve t\u0159\u00edd\u011b nechal aktovku\u2026 no a co. Ka\u0161lu na to. Pustil jsem si hudbu. Moji obl\u00edbenou p\u00edsni\u010dku. Tu, ze kter\u00e9 m\u011b Tom vytrhl\u2026 lehl jsem si na postel a pono\u0159il se do vzpom\u00ednek\u2026<\/p>\n<\/div>\n
~Tom~<\/div>\n
Utekl? Je pry\u010d. P\u0159itom nem\u011bl pro\u010d ut\u00edkat, v\u017edy\u0165 jen… on m\u011b… pol\u00edbil<\/em>? Hm… te\u010f bych asi m\u011bl b\u00fdt zhusen\u00fd… ale j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nejsem! Stoj\u00edm uprost\u0159ed WC kabinky a zamy\u0161len\u011b si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm prstem p\u0159es rty. Ono to vlastn\u011b… nebylo a\u017e tak \u0161patn\u00e9! Co to \u017evan\u00edm, bylo to \u00fa\u017easn\u00e9! Chci je\u0161t\u011b. Se zvon\u011bn\u00edm jsem vy\u0161el za z\u00e1chod\u016f a pomalu jsem se vr\u00e1til do t\u0159\u00eddy. Ve dve\u0159\u00edch jsem se skoro srazil s n\u011bm\u010din\u00e1\u0159kou. Poslala m\u011b dovnit\u0159, Bill tu ale nebyl. P\u0159ekvapen\u011b jsem koukal na jeho lavici. Kam mohl j\u00edt?<\/div>\n
„Tak co Kaulitz, posad\u00edte se, nebo chcete st\u00e1t u dve\u0159\u00ed celou hodinu?“ Ticho pro\u0159\u00edzl chraplav\u00fd hlas u\u010ditelky.<\/div>\n
„Jist\u011b… promi\u0148te.“ Zamumlal jsem a posadil se do sv\u00e9 lavice.<\/div>\n
„A co v\u00e1\u0161 pan bratr, dnes se ner\u00e1\u010dil dostavit?“ Sakra, co m\u00e1m \u0159\u00edct?<\/div>\n
„No, on se toti\u017e… ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b, tak \u0161el dom\u016f.“ P\u0159ik\u00fdvla, co\u017e m\u011blo nejsp\u00ed\u0161 znamenat, \u017ee ji tohle jako d\u016fvod sta\u010d\u00ed. Oddechl jsem si. Stejn\u011b by m\u011b ale zaj\u00edmalo, kde je Bill. Nechal si tu v\u011bci… p\u0159ece nemohl j\u00edt nikam daleko… ne\u017e ho ale najdu, mus\u00edm p\u0159etrp\u011bt jednu nekone\u010dnou hodinu n\u011bm\u010diny… ach jo…<\/div>\n
„Kaulitz! Hodl\u00e1te je\u0161t\u011b dneska d\u00e1vat pozor?“ Z \u00favah m\u011b op\u011bt vytrhla u\u010ditelka.<\/div>\n
„Pardon\u2026“<\/div>\n
„B\u011b\u017ete na chodbu, t\u0159eba se tam uklidn\u00edte.“ Uklidn\u00edte? J\u00e1 jsem \u00fapln\u011b klidn\u00fd! Rozhodl jsem se, \u017ee to na ni neza\u0159vu. Zvedl jsem se ze \u017eidle, odolal poku\u0161en\u00ed pr\u00e1sknout dve\u0159mi a na chodb\u011b jsem se posadil na radi\u00e1tor. Kone\u010dn\u011b trocha klidu. Aspo\u0148 chv\u00edli mohu p\u0159em\u00fd\u0161let. Vzpomn\u011bl jsem si na chu\u0165 rt\u016f m\u00e9ho br\u00e1\u0161ky\u2026 a rychle jsem si z tv\u00e1\u0159e set\u0159el slinu, je\u017e se tam n\u011bjak\u00fdm nezn\u00e1m\u00fdm zp\u016fsobem dostala. Zazvonilo. Po\u010dkat, u\u017e? Dve\u0159e t\u0159\u00eddy se otev\u0159ely, u\u010ditelka vy\u0161la ven, ani si m\u011b nev\u0161imla. Dob\u0159e. Ve\u0161el jsem do t\u0159\u00eddy pln\u00e9 po\u0159v\u00e1vaj\u00edc\u00edch spolu\u017e\u00e1k\u016f a ti\u0161e jsem si sbalil v\u011bci. T\u0159\u00edda se pomalu vyprazd\u0148ovala, Bill nikde. Ode\u0161li posledn\u00ed t\u0159i holky. Pr\u00e1zdn\u00e1 t\u0159\u00edda p\u016fsobila podivn\u011b depresivn\u011b. U\u017e se mi necht\u011blo \u010dekat. Sbalil jsem Billovy v\u011bci do jeho batohu, popadl jsem ho do ruky a vydal jsem po schodech do \u0161atny.<\/p>\n<\/div>\n
~Bill~<\/div>\n
Z\u0159eteln\u011b jsem zaslechl pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159mi. Nejsp\u00ed\u0161 p\u0159i\u0161la mamka. Kdy\u017e o tom tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, nejsp\u00ed\u0161 ne. Mamka nikdy nepr\u00e1skala dve\u0159mi. Nedupala po schodech nahoru, nevpad\u00e1vala do m\u00e9ho pokoje a neh\u00e1zela mi na postel batoh. Taky nem\u011bla dredy, nenosila k\u0161iltovku a ty divn\u00e9 hadry. Ne, o mamku tady ne\u0161lo. D\u011blal jsem, \u017ee sp\u00edm.<\/div>\n
„Bille!“ Vyk\u0159ikl p\u0159\u00edchoz\u00ed a dramatick\u00fdm pohybem ze m\u011b strhl deku.<\/div>\n
„Co je?“ Zaje\u010del jsem a rychle jsem se znova p\u0159ikryl.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 promi\u0148! Myslel jsem\u2026 \u017ee ses\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1?! Nikdy.“ Oto\u010dil jsem se k n\u011bmu z\u00e1dy. \u010cekal jsem, kdy usly\u0161\u00edm bouchnut\u00ed dve\u0159mi, signalizuj\u00edc\u00ed jeho odchod, ale nic se neozvalo. „Bude\u0161 tu je\u0161t\u011b dlouho?“ Zeptal jsem se zlostn\u011b.<\/div>\n
„Tak dlouho, jak bude t\u0159eba.“ Posadil se ke mn\u011b na postel.<\/div>\n
„Jdi pry\u010d. Nechci s tebou mluvit.“ Sna\u017eil jsem se jej odb\u00fdt, ale on se jen zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Nebudeme mluvit.“ Oto\u010dil jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
„Co teda chce\u0161 d\u011bl\u2026“ Ztuhnul jsem uprost\u0159ed pohybu, uprost\u0159ed slova. Tom se ke mn\u011b naklonil a lehce jazykem p\u0159ejel p\u0159es m\u00e9 rty. Zachv\u011bl jsem se. „T-Tome! Co to\u2026d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„To, co jsem m\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno.“ \u0158ekl a pol\u00edbil m\u011b. Cht\u011bl jsem je\u0161t\u011b n\u011bco dodat, ale uc\u00edtil jsem jeho jazyk a\u017e n\u011bkde v krku. Cht\u011bl jsem reagovat, ale\u2026 byl jsem zmaten\u00fd! Tome, Tome, co mi to d\u011bl\u00e1\u0161? Nemohl jsem se pohnout. Doufal jsem, \u017ee nikdy nep\u0159estane\u2026 ale p\u0159estal.<\/div>\n
„Ty\u2026 nechce\u0161?“ Za\u0161eptal, zvedl se a odch\u00e1zel.<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ Vysko\u010dil jsem z postele. P\u0159itisknul jsem ho ke zdi.<\/div>\n
„Chci\u2026 moc chci\u2026 miluju t\u011b\u2026“<\/div>\n
****************<\/div>\n
Od t\u00e9 chv\u00edle m\u016f\u017eu \u0159\u00edct jen\u2026 jsem \u0161\u0165astn\u00fd se sv\u00fdm dvoj\u010detem! Dokonce a\u017e tak, \u017ee z toho skoro skl\u00e1d\u00e1m r\u00fdmy.<\/div>\n
„Tome?“ K\u0159iknu do koupelny. Ze dve\u0159\u00ed vykoukne Tom, na sob\u011b m\u00e1 jen ru\u010dn\u00edk v\u00fdmluvn\u011b obto\u010den\u00fd kolem bok\u016f. „Ano?“<\/div>\n
„U\u017e jsem to dopsal!“<\/div>\n
„A chce\u0161 to n\u011bkam poslat?“ U\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
„Rad\u0161i nee\u2026 ale n\u011bkam schovat\u2026“<\/div>\n
„Jist\u011b, o tom ale m\u016f\u017eeme p\u0159em\u00fd\u0161let pozd\u011bji, ne?“ Za\u0161eptal a zdvihl m\u011b na nohy. Pol\u00edbil m\u011b\u2026 str\u010dil jsem mu ruce pod\u2026 ru\u010dn\u00edk\u2026 miluju t\u011b, Tome!<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Tuhle pov\u00eddku bych cht\u011bla v\u011bnovat \u00c1je… je napsan\u00e1 na motivy n\u011b\u010deho zn\u00e1m\u00e9ho… jen\u017ee probl\u00e9m je v tom, \u017ee nezn\u00e1m p\u0159esn\u011b pocity druh\u00e9 strany… nev\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed Tom… A ty nev\u00ed\u0161, jak t\u011b\u017ek\u00e9 bylo tohle napsat… bylo to jako pro\u017e\u00edt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-15180","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15180","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15180"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15180\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15180"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15180"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15180"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}