{"id":15200,"date":"2009-02-22T18:00:00","date_gmt":"2009-02-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15165"},"modified":"2009-02-22T18:00:00","modified_gmt":"2009-02-22T17:00:00","slug":"polarni-laska","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/02\/22\/polarni-laska\/","title":{"rendered":"Pol\u00e1rn\u00ed l\u00e1ska"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/span><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/em><\/span><\/div>\n
Jsem venku v hlubok\u00e9 temn\u00e9 noci. Oslniv\u00fd t\u0159pyt nekone\u010dn\u00e9ho mno\u017estv\u00ed hv\u011bzd se odr\u00e1\u017e\u00ed od siln\u00e9 zamrzl\u00e9 vrstvy sn\u011bhu a proza\u0159uje p\u016flno\u010dn\u00ed \u010der\u0148 st\u0159\u00edb\u0159it\u00fdm sv\u011btlem, velice podobn\u00fdm pableskuj\u00edc\u00edmu ledu, jen\u017e je skoro v\u0161ude kolem m\u011b. Sn\u00edh tichoulince k\u0159upe, kdy\u017e putuju mrazivou tmou, zcela s\u00e1m. Dech se mi sr\u00e1\u017e\u00ed v hustou p\u00e1ru, ale j\u00e1 st\u00e1le pokra\u010duju d\u00e1l a d\u00e1l. Samoty se neboj\u00edm, v\u00edm, \u017ee v t\u00e9hle jisk\u0159iv\u00e9 noci nejsem tak moc opu\u0161t\u011bn\u00fd, jak to vypad\u00e1.<\/div>\n
Najednou t\u011b uvid\u00edm. Stoj\u00ed\u0161 v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm svitu a nad tebou se t\u0159epot\u00e1 pol\u00e1rn\u00ed z\u00e1\u0159. A\u017e na okam\u017eik p\u0159est\u00e1v\u00e1m d\u00fdchat nad tou neskonalou n\u00e1dherou, kter\u00e1 z tebe vyza\u0159uje. Usm\u00edv\u00e1\u0161 se na m\u011b a kyne\u0161 mi, abych se k tob\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil. V\u00e1hav\u00fdm krokem opatrn\u011b na\u0161lapuju na sn\u011bhovou pokr\u00fdvku, boj\u00edm se, aby zak\u0159up\u00e1n\u00ed t\u00e9 namrzl\u00e9 hmoty nezp\u016fsobilo tv\u00e9 n\u00e1hl\u00e9 zmizen\u00ed. Nejist\u011b, p\u0159itom v\u0161ak napln\u011bn h\u0159ejiv\u00fdm pocitem, ti pohl\u00e9dnu do o\u010d\u00ed. Jsou temn\u011b hn\u011bd\u00e9, skoro a\u017e do \u010derna, jako ty moje. Odr\u00e1\u017e\u00ed se v nich hv\u011bzdn\u00fd t\u0159pyt, kdy\u017e se na m\u011b usm\u011bje\u0161 a dovol\u00ed\u0161 mi, abych se t\u011b dotkl.<\/em><\/span><\/p>\n<\/div>\n
Jemn\u011b, velice zlehka se svou tlapkou dotknu t\u00e9 tv\u00e9, na\u010de\u017e p\u0159itul\u00edm sv\u016fj obli\u010dej k tv\u00e9mu krku. Tv\u016fj dech m\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159eje, sly\u0161\u00edm, jak ti bu\u0161\u00ed srd\u00ed\u010dko \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako mn\u011b. Dot\u00fdk\u00e1\u0161 se m\u011b sv\u00fdm vlhk\u00fdm \u010dum\u00e1\u010dkem. Pol\u00e1rn\u00ed z\u00e1\u0159e jako by n\u00e1hle zes\u00edlila a z hv\u011bzd, jako by se staly oslepuj\u00edc\u00ed reflektory. Mot\u00e1 se mi hlava \u0161t\u011bst\u00edm a zav\u00edr\u00e1m o\u010di, aby m\u011b ta euforie a skvostnost mraziv\u00e9 noci neoslepila\u2026<\/em><\/span><\/div>\n
\n
<\/div>\n
Otev\u0159u o\u010di a ihned si je mus\u00edm packou zaclonit. Zpoza mraku toti\u017e vy\u0161lehlo slunce, kter\u00e9 nen\u00e1vratn\u011b zapudilo m\u016fj sen o n\u00e1s dvou na v\u011b\u010dn\u011b zasn\u011b\u017een\u00fdch pl\u00e1n\u00edch Arktidy a j\u00e1 jsem na okam\u017eik \u00fapln\u011b zmaten\u00fd. Nev\u00edm, kde jsem, nev\u00edm, co se d\u011bje. Nejist\u011b se prot\u00e1hnu a naraz\u00edm na n\u011bco velik\u00e9ho a m\u011bkk\u00e9ho. Teprve te\u010f se znovu odva\u017euju otev\u0159\u00edt o\u010di, abych kone\u010dn\u011b prozkoumal situaci, ve kter\u00e9 se nach\u00e1z\u00edm.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
To n\u011bco velik\u00e9ho se po mn\u011b oto\u010d\u00ed a konej\u0161iv\u011b to p\u0159ejede sv\u00fdm pe\u010duj\u00edc\u00edm jaz\u00fd\u010dkem po m\u00e9 zmaten\u00e9 hlavi\u010dce. Jasn\u011b, to bude maminka. Ale kde jsi ty? Nikde t\u011b nevid\u00edm! Polekan\u011b se vy\u0161kr\u00e1bu na v\u0161echny \u010dty\u0159i a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se kolem sebe.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Ano, u\u017e t\u011b kone\u010dn\u011b vid\u00edm! Vychutn\u00e1v\u00e1\u0161 si paprsky sv\u011b\u017e\u00edho jara na b\u0159ehu na\u0161eho baz\u00e9nku. Spokojen\u011b haj\u00e1\u0161 na slun\u00ed\u010dkem vyh\u0159\u00e1t\u00fdch kamenech a chrupk\u00e1\u0161. Hust\u00fd b\u00edl\u00fd ko\u017e\u00ed\u0161ek je tak nad\u00fdchan\u00fd, \u017ee vypad\u00e1 jako obl\u00e1\u010dek. Prot\u00e1hnu se jako ko\u010dka a vyd\u00e1v\u00e1m se k tob\u011b.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tomi! Tomi, vst\u00e1vej!<\/em> \u0161\u0165ouchnu do tebe sv\u00fdm \u010dum\u00e1\u010dkem. Nespinkej a poj\u010f si se mnou hr\u00e1t!<\/em><\/span><\/p>\n<\/div>\n
Otev\u00edr\u00e1\u0161 o\u010di\u010dka a vid\u00edm, jak se tvoje tlami\u010dka zhoupla do \u00fasm\u011bvu. Ti lidi, co na n\u00e1s zeshora koukaj\u00ed a fot\u00ed n\u00e1s, ani nepost\u0159ehli, ale j\u00e1 ho post\u0159ehl moc dob\u0159e. V\u00edm, \u017ee tv\u016fj \u00fasm\u011bv pat\u0159\u00ed jenom mn\u011b. Ospale z\u00edvne\u0161 a na chvilku zase zav\u0159e\u0161 o\u010dka.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
No ale tohle teda ne!<\/em> zlob\u00edm se. To jsme si spolu, br\u00e1\u0161ko, nedomluvili!<\/em><\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tro\u0161ku ucouvnu, na\u010de\u017e se k tob\u011b op\u011bt p\u0159ipl\u00ed\u017e\u00edm\u2026 a sv\u00fdmi mohutn\u00fdmi tlapi\u010dkami, kter\u00e9 se zdaj\u00ed v pom\u011bru k t\u011blu neuv\u011b\u0159iteln\u011b velik\u00e1nsk\u00e9 a kr\u00e1tk\u00e9, tak jako hlavi\u010dka, t\u011b p\u0159ekul\u00edm. Tak. Spokojen\u011b se usad\u00edm na m\u00edst\u011b, kde jsi je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami pod\u0159imoval, a v\u00edt\u011bzn\u011b sleduju, jak ses b\u011bhem kotrmelce do vody zakuckal. Pl\u00e1c\u00e1\u0161 tam sebou jako lapen\u00e1 rybi\u010dka a d\u011bl\u00e1\u0161 na m\u011b v\u00fdhru\u017en\u00e9 grimasy. J\u00e1 v\u0161ak v\u00edm, \u017ee se jich b\u00e1t nemus\u00edm, \u017ee to mysl\u00ed\u0161 z legrace\u2026 a z l\u00e1sky.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159esto, kdy\u017e vid\u00edm, jak se neohraban\u011b s\u00e1pe\u0161 z baz\u00e9nu, rad\u0161i rychle vyhopk\u00e1m nahoru na sk\u00e1ly. Sly\u0161\u00edm, jak m\u011b lidi povzbuzujou a jak na m\u011b volaj\u00ed n\u011bjak\u00e9 nesrozumiteln\u00e9 „\u0165u\u0165u \u0148u\u0148\u016f\u016f\u016f“. Ok\u00e1zale je v\u0161ak ignoruju, m\u00e1m o\u010di jenom pro tebe. Z ko\u017e\u00ed\u0161ku ti cr\u010d\u00ed proudy vody, ani ses neoklepal, a u\u017e si to pel\u00e1\u0161\u00ed\u0161 za mnou. Sna\u017e\u00edm se ti naoko ut\u00e9ct, ale nakonec t\u011b stejn\u011b nech\u00e1m, abys m\u011b dob\u011bhl. Pak se chv\u00edli packujeme p\u0159edn\u00edmi tlapkami. Sem tam si do ko\u017e\u00ed\u0161k\u016f zaryjeme i na\u0161e jehli\u010dkovit\u00e9 zoubky. Nebol\u00ed n\u00e1s to, my v\u00edme, \u017ee to mysl\u00edme jen tak z legrace. Ale uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee j\u00e1 ob\u010das skousnu tro\u0161ku v\u00edc. Ty se hrdinn\u011b dr\u017e\u00ed\u0161, p\u0159esto v\u0161ak ti\u0161e zak\u0148u\u010d\u00ed\u0161, co\u017e sem v\u017edycky p\u0159il\u00e1k\u00e1 maminku, aby zkontrolovala, co se d\u011bje. V\u017edycky se z poklidn\u00e9ho le\u017een\u00ed p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed rychlost\u00ed blesku a v\u00fdhru\u017en\u011b zavr\u010d\u00ed a vycen\u00ed sv\u00e9 velik\u00e9 zuby. D\u00e1 svou mohutnou tlapu mezi n\u00e1s, a zat\u00edmco na m\u011b rozzloben\u011b vrkne, tebe si d\u00e1 mezi sv\u00e9 p\u0159edn\u00ed packy a cel\u00e9ho t\u011b obl\u00ed\u017ee. Nicm\u00e9n\u011b pak se oto\u010d\u00ed i na m\u011b a je vid\u011bt, \u017ee u\u017e se nezlob\u00ed a i j\u00e1 si pak u\u017eiju jej\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9 ope\u010dov\u00e1v\u00e1n\u00ed. Pak se napijeme jej\u00edho sladk\u00e9ho ml\u00ed\u010dka a s pln\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky se stul\u00edme jeden vedle druh\u00e9ho, op\u00edraj\u00edc se p\u0159itom o spokojenou maminku, a usneme.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Skoro ani nevn\u00edm\u00e1me, jak rosteme jako z vody. Na\u0161e tlapky tro\u0161ku ze\u0161t\u00edhl\u00ed a prodlou\u017e\u00ed se, tak jako hlavy. Jehli\u010dkovit\u00e9 zoubky jsme ji\u017e d\u00e1vno ztratili a nahradili jsme je mohutn\u00fdmi tes\u00e1ky. U\u017e si ani nevzpomeneme na to, jak chutnalo mamin\u010dino ml\u00ed\u010dko, kdy\u017e n\u00e1s kojila, vynikaj\u00edc\u00ed chu\u0165 ryb a hov\u011bz\u00edho masa, pros\u00e1kl\u00e9ho pom\u011brn\u011b \u010derstvou, by\u0165 d\u00e1vno vychladlou krv\u00ed, p\u0159ed\u010d\u00edv\u00e1 v\u0161e. Na\u0161e s\u00edla se zv\u011bt\u0161ila, u\u017e d\u00e1vno ned\u00e1v\u00e1me do na\u0161ich bratrsk\u00fdch \u0161arv\u00e1tek cel\u00e1 sv\u00e1 srd\u00ed\u010dka, jako d\u0159\u00edv. Te\u010f u\u017e se mus\u00edme pr\u00e1t opatrn\u011b, abychom si navz\u00e1jem neubl\u00ed\u017eili.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Nic z toho v\u0161ak nem\u011bn\u00ed m\u00e9 city k tob\u011b a v\u00edm, \u017ee ani tv\u00e1 l\u00e1ska neochabla, \u017ee st\u00e1le koluje v tv\u00fdch \u017eil\u00e1ch, hork\u00e1 jako tvoje vlastn\u00ed krev. Lidi, kte\u0159\u00ed n\u00e1s snad ka\u017ed\u00fd den pozoruj\u00ed, ty u\u017e jsme se nau\u010dili ignorovat a nev\u0161\u00edmat si jich. Oni si mysl\u00ed, jak je na\u0161e \u010dast\u00e9 tulen\u00ed se k sob\u011b n\u011bjak \u00fa\u017easn\u011b roztomil\u00e9. Jenom\u017ee v tomhle s nimi nem\u016f\u017eu souhlasit. Nen\u00ed to roztomil\u00e9. Je to to nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u016f\u017ee existovat. Nikdy nejsem \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ve chv\u00edl\u00edch, kdy se p\u0159estaneme pr\u00e1t a navz\u00e1jem si olizujeme pocuchan\u00e9 chloupky, na\u010de\u017e sebou pl\u00e1cneme na kameny, rozp\u00e1len\u00e9 od pozdn\u011b letn\u00edho slun\u00ed\u010dka. V\u017edycky si o tebe op\u00edr\u00e1m hlavu, zat\u00edmco ty se ke mn\u011b tul\u00ed\u0161 celou svou vahou. Maminka si o na\u0161e zdrav\u00ed u\u017e d\u00e1vno p\u0159estala d\u011blat starosti, tak\u017ee kone\u010dn\u011b m\u016f\u017eeme sv\u00e9 \u0161arv\u00e1tky ukon\u010dit po sv\u00e9m. Miluju t\u011b, Tomi a ve tv\u00fdch o\u010d\u00edch \u010dtu, \u017ee ty m\u011b miluje\u0161 taky\u2026<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Slun\u00ed\u010dko pomalu chladlo a chladlo a bylo vid\u011bt \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm m\u00ed\u0148. Listy okolo stoj\u00edc\u00edch strom\u016f se zbarvovaly do z\u00e1\u0159iv\u00fdch odst\u00edn\u016f a zvolna klesaly do na\u0161eho v\u00fdb\u011bhu. Bavilo m\u011b pozorovat t\u011b, jak po nich radostn\u011b ch\u0148ap\u00e1\u0161, ob\u010das jsem se k tob\u011b i p\u0159ipojil. Jenom\u017ee brzy byly stromy hol\u00e9 a dny byly temn\u011bj\u0161\u00ed a temn\u011bj\u0161\u00ed\u2026.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
A\u017e do doby, kdy napadl sn\u00edh. N\u00e1\u0161 prvn\u00ed sn\u00edh v \u017eivot\u011b! Tolikr\u00e1t jsme o n\u011bm poslouchali vypr\u00e1v\u011bt maminku! V\u017edycky n\u00e1m l\u00ed\u010dila, \u017ee je to pro n\u00e1s ledn\u00ed medv\u00eddky to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed, \u017ee tou dobou m\u00edv\u00e1me nejbl\u00ed\u017ee k na\u0161im divok\u00fdm ko\u0159en\u016fm. L\u00ed\u010dila n\u00e1m, jak se na\u0161e babi\u010dka proh\u00e1n\u011bla po t\u011bch nezm\u011brn\u00fdch voln\u00fdch d\u00e1lav\u00e1ch, a my jsme j\u00ed s \u00fa\u017easem naslouchali. Zn\u011blo to v\u0161echno tak kr\u00e1sn\u011b! V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch jsme si v\u017edycky s br\u00e1\u0161kou vym\u011bnili tou\u017eebn\u00e9 pohledy. K\u00e9\u017e bychom takovou volnost sm\u011bli za\u017e\u00edt i my dva!<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Jenom\u017ee to v\u0161echno zn\u011blo p\u0159\u00edli\u0161 fantasticky na to, aby se na\u0161e p\u0159\u00e1n\u00ed mohlo splnit. Museli jsme si vysta\u010dit se sn\u011bhem, kter\u00fd napadl tady. Ale i to st\u00e1lo za to! \u0158\u00e1dili jsme v t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 studen\u00e9 pokr\u00fdvce jako torn\u00e1da, a\u017e n\u00e1s kolikr\u00e1t maminka musela s \u00fasm\u011bvem napomenout.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edvej, br\u00e1\u0161ko! Lov\u00edm tulen\u011b jako babi\u010dka!<\/em> vol\u00e1m radostn\u011b a upust\u00edm sv\u016fj \u017elut\u00fd m\u00ed\u010dek do velik\u00e9 d\u00edry v ledu. Vrhnu se za n\u00edm, vyt\u00e1hnu ho a hrd\u011b jej dr\u017e\u00edm v tlami\u010dce a ukazuju Tomovi.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Jsi \u0161ikulka<\/em>, usm\u011bje se na m\u011b Tom a p\u0159ijde ke mn\u011b. M\u016fj milovan\u00fd \u0161ikulka.<\/em><\/span><\/p>\n<\/div>\n
O\u010dum\u00e1\u010dkujeme si obli\u010deje a sval\u00edme se do sn\u011bhu. Chv\u00edli se je\u0161t\u011b jen tak packujeme, ne\u017e se k sob\u011b schoul\u00edme do jednoho velik\u00e9ho h\u0159ejiv\u00e9ho klub\u00ed\u010dka.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Br\u00e1\u0161ko m\u016fj milovan\u00fd\u2026 chci s tebou z\u016fstat napo\u0159\u00e1d<\/em>, up\u0159u na n\u011bj sv\u00e1 kukadla.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
On mi pohled pln\u00fd n\u011bhy oplat\u00ed.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
J\u00e1 s tebou taky, brat\u0159\u00ed\u010dku.<\/em><\/span><\/p>\n<\/div>\n
Jen\u017ee jednoho dne se stalo n\u011bco nezn\u00e1m\u00e9ho. R\u00e1no n\u00e1s nepustili z brlohu ven do v\u00fdb\u011bhu! Zmaten\u011b jsme se pod\u00edvali jeden na druh\u00e9ho a pak na maminku. Co se to d\u011bje? Najednou ale maminka zavr\u010dela, na\u010de\u017e si lehla na zem\u2026 a usnula. Jak to, \u017ee usnula? V\u017edy\u0165 se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed probudila! Co se d\u011bje? V tu chv\u00edli vid\u00edm, jak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed n\u011bco ciz\u00edho, n\u011bco pevn\u00e9ho a na pohled hodn\u011b studen\u00e9ho. Vyd\u011b\u0161en\u011b se tisknu ke zdi. Tomi, pomoc! Co to je, co se d\u011bje?<\/em> Strachy zav\u0159u o\u010di a nap\u011bt\u00edm ani ned\u00fdch\u00e1m\u2026<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e usly\u0161\u00edm bl\u00edzko sebe podivn\u00e9 zacvaknut\u00ed, p\u0159eci jen se odhodl\u00e1m otev\u0159\u00edt o\u010di. Zmaten\u011b sebou trhnu. Ne, to snad ne! J\u00e1 jsem v kleci! V kleci, ve kter\u00e9 se m\u016f\u017eu akor\u00e1t tak oto\u010dit kolem dokola! Ne, co se to d\u011bje? Pro\u010d m\u011b zav\u0159eli? J\u00e1 chci ven, pus\u0165te m\u011b na svobodu! Zoufale za\u0161kr\u00e1bu packami o m\u0159\u00ed\u017ee a z hrdla se mi vyd\u00e1 teskn\u00e9 zamru\u010den\u00ed\u2026 Najednou vid\u00edm, \u017ee Tom je taky v kleci, stejn\u011b zmaten\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd, jako j\u00e1. Jsme jenom kousek od sebe.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tomi, co se to s n\u00e1mi d\u011bje? A kde je maminka?<\/em> pt\u00e1m se ho a ne\u0161\u0165astn\u011b \u0161kr\u00e1bu pacinkou o \u017eelezn\u00e9 m\u0159\u00ed\u017ee. T\u0159eba se nade mnou n\u011bkdo smiluje a osvobod\u00ed m\u011b, osvobod\u00ed n\u00e1s oba! Ale zat\u00edm to vypad\u00e1, \u017ee si d\u011bl\u00e1m marn\u00e9 nad\u011bje\u2026<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, Bill\u00ed, nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, co to v\u0161echno m\u016f\u017ee znamenat a pro\u010d n\u00e1s zav\u0159eli<\/em>, odpov\u00ed mi a smutn\u011b na m\u011b kouk\u00e1. Ten pohled je zni\u010duj\u00edc\u00ed, nem\u016f\u017eu ho ani pohladit packou!<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Najednou popla\u0161en\u011b vyjeknu. Vid\u00edm, \u017ee Tomovu klec zved\u00e1 n\u011bjak\u00e1 velik\u00e1 nestv\u016fra a d\u00e1v\u00e1 ji pry\u010d ode m\u011b! Tom se pla\u0161\u00ed. Boj\u00ed se, hodn\u011b moc se boj\u00ed.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tomi, dr\u017e se!<\/em> vol\u00e1m na n\u011bj. Br\u00e1\u0161ko, nesm\u00ed\u0161 m\u011b opustit!<\/em><\/span><\/p>\n<\/div>\n
V tu chv\u00edli usly\u0161\u00edm lidsk\u00fd hlas, tak siln\u00fd a v\u00fdrazn\u00fd, \u017ee mu dokonce i rozum\u00edm.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Tak, Tome, p\u0159ejeme ti, aby se ti v nov\u00e9 zoologick\u00e9 zahrad\u011b l\u00edbilo tak, jako tady u n\u00e1s. \u0160\u0165astnou cestu!“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
\u00dapln\u011b ztuhnu a vid\u00edm, \u017ee i Tom se vyd\u011bsil. Oni ho vezou jinam? Ne, to p\u0159ece nem\u016f\u017eou! J\u00e1 bez n\u011bj nep\u0159e\u017eiju! Pro\u010d ho vezou pry\u010d ode m\u011b? Chci br\u00e1\u0161ku, chci sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, kter\u00e9ho miluju, pros\u00edm! Nevozte ho pry\u010d! Zaznamen\u00e1v\u00e1m jeho teskn\u00fd pohled m\u00fdm sm\u011brem a pozvednutou tlapinku, kdy\u017e se ozve podivn\u00fd chrchlav\u00fd zvuk a Tomova klec se d\u00e1 do pohybu.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Sbohem, Bill\u00ed<\/em>, vol\u00e1 na m\u011b. Nikdy na tebe nezapomenu. Miluju t\u011b!<\/em><\/span><\/p>\n<\/div>\n
Strnule, neschopen slova, hled\u00edm jeho sm\u011brem dlouhou dobu pot\u00e9, co mi zmizel z o\u010d\u00ed. Dav shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdch lid\u00ed se za\u010d\u00edn\u00e1 rozch\u00e1zet, nast\u00e1v\u00e1 klid. Stra\u0161liv\u00fd klid. Nen\u00ed tu nikdo, kdo by jej p\u0159eru\u0161il. Ani maminka, ani Tom. Jenom z pochmurn\u011b \u0161ed\u00fdch oblak\u016f za\u010d\u00ednaj\u00ed nesly\u0161n\u011b padat sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. Nevn\u00edm\u00e1m je. S ne\u0161\u0165astn\u00fdm povzdechem se ve sv\u00e9m v\u011bzen\u00ed schoul\u00edm do klub\u00ed\u010dka a zav\u0159u o\u010di. Boj\u00edm se. Pro\u010d Toma odvezli pry\u010d? M\u00e1m stra\u0161liv\u00fd pocit, \u017ee u\u017e ho nikdy v \u017eivot\u011b neuvid\u00edm. Co na\u0161e l\u00e1ska, co na\u0161e hran\u00ed si ve sn\u011bhu na Arktidu?<\/span><\/p>\n<\/div>\n
To v\u0161echno je pry\u010d. Teskn\u00edm, jako nikdy v \u017eivot\u011b. Hluboko v srdci v\u0161ak v\u00edm, \u017ee \u017eivot jde d\u00e1l. M\u011bli n\u00e1s tady p\u0159\u00edli\u0161 r\u00e1di na to, aby dopustili, aby se komukoliv z n\u00e1s dvou n\u011bco stalo. Asi pro na\u0161e rozd\u011blen\u00ed museli m\u00edt p\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, kter\u00fd ne\u0161el obej\u00edt jinak. O n\u011bco pozd\u011bji m\u011b taky nalo\u017eili do n\u011b\u010deho tmav\u00e9ho. Hodn\u011b dlouho jsem sly\u0161el jednolit\u00e9 bruml\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 m\u011b usp\u00e1valo, a kdy\u017e jsem se probudil a n\u011bjakou dobu pobyl v absolutn\u011b nezn\u00e1m\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, otev\u0159ely se dve\u0159e a j\u00e1 jsem zjistil, \u017ee jsem v \u00fapln\u011b ciz\u00edm v\u00fdb\u011bhu. Pro\u010d? Najednou mi ale posko\u010d\u00ed srdce. Vid\u00edm dal\u0161\u00edho b\u00edl\u00e9ho chlup\u00e1\u010de, jen n\u011bkolik metr\u016f ode m\u011b. Tomi!<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Nen\u00ed to Tom. Je to velice p\u016fvabn\u00e1 medv\u011bd\u00ed sle\u010dna Lara. Soucitn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a po kr\u00e1tk\u00e9m sezn\u00e1men\u00ed m\u011b provede cel\u00fdm v\u00fdb\u011bhem. Je ke mn\u011b hodn\u011b trp\u011bliv\u00e1, asi se j\u00ed l\u00edb\u00edm. M\u00e1m dojem, \u017ee je to jedin\u00e1 du\u0161e na tomhle sv\u011bt\u011b, kter\u00e1 ch\u00e1pe moje utrpen\u00ed, pramen\u00edc\u00ed z toho, \u017ee jsem byl od br\u00e1\u0161ky tak n\u00e1siln\u011b odtr\u017een. Ale Lara mi pom\u00e1h\u00e1 postupn\u011b tu bolest p\u0159ekonat. A j\u00e1 a\u017e te\u010f za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt schopn\u00fd vr\u00e1tit br\u00e1\u0161kovi v\u011btu na rozlou\u010denou, a\u010dkoliv v\u00edm, \u017ee ji ur\u010dit\u011b neusly\u0161\u00ed. Ale pozn\u00e1 m\u016fj hlas, i kdyby byl na opa\u010dn\u00e9m konci sv\u011bta. Pozn\u00e1 jej v srdci.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Sbohem, Tomi! Nikdy na tebe nezapomenu. Miluju t\u011b.<\/em><\/span><\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/span><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/span><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Jsem venku v hlubok\u00e9 temn\u00e9 noci. Oslniv\u00fd t\u0159pyt nekone\u010dn\u00e9ho mno\u017estv\u00ed hv\u011bzd se odr\u00e1\u017e\u00ed od siln\u00e9 zamrzl\u00e9 vrstvy sn\u011bhu a proza\u0159uje p\u016flno\u010dn\u00ed \u010der\u0148 st\u0159\u00edb\u0159it\u00fdm sv\u011btlem, velice podobn\u00fdm pableskuj\u00edc\u00edmu ledu, jen\u017e je skoro v\u0161ude kolem m\u011b. Sn\u00edh tichoulince k\u0159upe, kdy\u017e putuju mrazivou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-15200","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15200","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15200"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15200\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15200"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15200"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15200"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}