{"id":15219,"date":"2009-02-20T18:30:00","date_gmt":"2009-02-20T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15184"},"modified":"2009-02-20T18:30:00","modified_gmt":"2009-02-20T17:30:00","slug":"sampon","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/02\/20\/sampon\/","title":{"rendered":"\u0160ampon"},"content":{"rendered":"
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
~Bill~<\/div>\n
St\u00e9k\u00e1 mi to po ruce. Od \u017eil na z\u00e1p\u011bst\u00ed a\u017e k lokti. Je to temn\u011b rud\u00e9 a lepkav\u00e9. Jo, je to \u0161ampon, no a? Posledn\u00ed dobou, kdy\u017e se sprchuji, sed\u00e1v\u00e1m v rohu sprchov\u00e9ho koutu a hraji si se \u0161amponem. P\u0159itom se sna\u017e\u00edm p\u0159edstavit si na jeho m\u00edst\u011b svoji krev. Jak moc to bol\u00ed? Je to hor\u0161\u00ed ne\u017e zlomen\u00e9 srdce? Z \u00favah m\u011b vyru\u0161\u00ed zaklep\u00e1n\u00ed. Vlastn\u011b sp\u00ed\u0161 vztekl\u00e9 zabu\u0161en\u00ed na dve\u0159e koupelny.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b vylez nebo tam vlezu a jednu ti vraz\u00edm! Sed\u00ed\u0161 tam u\u017e skoro hodinu!“ Mimod\u011bk zabloud\u00edm pohledem k n\u00e1st\u011bnn\u00fdm hodin\u00e1m, velk\u00e1 ru\u010di\u010dka oznamuje, \u017ee od doby, kdy jsem vstoupil do koupelny, uplynulo sotva deset minut. Sm\u00fdv\u00e1m si \u0161ampon z rukou.<\/div>\n
„U\u017e jdu!“ Vyp\u00edn\u00e1m vodu. Rychle se ut\u0159u, kolem beder si omot\u00e1m ru\u010dn\u00edk, oble\u010den\u00ed jen popadnu do ruky, abych nezdr\u017eoval\u2026 otv\u00edr\u00e1m dve\u0159e.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b.“ Sykne\u0161. Sklop\u00edm hlavu.<\/div>\n
„Promi\u0148.“ \u0160pitnu.<\/div>\n
„Jsi hajzl.“ Ujist\u00ed\u0161 m\u011b. Hm\u2026 Odstr\u010d\u00ed\u0161 m\u011b, blokuji ti dve\u0159e. Zav\u0159e\u0161 se v koupeln\u011b. Pomalu se od\u0161our\u00e1m do pokoje. Co jsem vlastn\u011b ud\u011blal, \u017ee se ke mn\u011b chov\u00e1\u0161 takhle? Pro\u010d m\u011b tolik nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161? Pomalu si nat\u00e1hnu boxerky. M\u016f\u017eu za to j\u00e1? Ubl\u00ed\u017eil jsem ti?<\/div>\n
„Bille!“ Matka m\u011b vol\u00e1 do kuchyn\u011b. Ani ona se ke mn\u011b nechov\u00e1 n\u011bjak extra hezky\u2026 Pov\u011bt\u0161inou m\u011b ignoruje, a mluv\u00ed se mnou, jen kdy\u017e po mn\u011b n\u011bco chce. Zvykl jsem si, ale\u2026 je to t\u011b\u017ek\u00e9\u2026 Trv\u00e1 to u\u017e hodn\u011b dlouho, asi p\u011bt, mo\u017en\u00e1 \u0161est let. Jednou, kdy\u017e mi ukl\u00edzela pokoj, na\u0161la mi den\u00edk. Pak jsem si ho p\u0159estal ps\u00e1t, ale tehdy jsem si tam vyl\u00edval srdce. Nedalo j\u00ed to a nakoukla dovnit\u0159. To, co p\u0159e\u010detla, ji tak n\u011bjak\u2026 poznamenalo. Mohla den\u00edk otev\u0159\u00edt na kter\u00e9koli stran\u011b, nedalo se to p\u0159ehl\u00e9dnout.<\/div>\n
\n
Na ka\u017edou str\u00e1nku jsem kreslil srd\u00ed\u010dka, sem tam jsem do n\u011bkter\u00e9ho vepsal to jm\u00e9no, tvoje jm\u00e9no. Tom\u2026 Zjistila, \u017ee t\u011b miluji. Myslela, \u017ee to ze m\u011b vyt\u0159ese, \u0159vala na m\u011b, bila m\u011b, ale nepomohlo to. Dala mi dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed, ned\u00e1vala mi ani naj\u00edst. Pak to asi po dvou m\u011bs\u00edc\u00edch vzdala, ale ujistila m\u011b, \u017ee na tebe nes\u00e1hnu. Nikomu to tenkr\u00e1t ne\u0159ekla a nejsp\u00ed\u0161 doufala, \u017ee m\u011b to p\u0159ejde, p\u0159ece jen, bylo mi dvan\u00e1ct. Ale nep\u0159e\u0161lo.<\/p>\n<\/div>\n
Chovala se ke mn\u011b chladn\u011b a z\u016fst\u00e1vala nep\u0159\u00edstupn\u00e1. Ty ses od n\u00ed nejsp\u00ed\u0161 nakazil. Pozd\u011bji. U\u017e po t\u0159i roky se ke mn\u011b chov\u00e1\u0161 stejn\u011b, ne-li h\u016f\u0159. U\u017e se mnou ani nemluv\u00ed\u0161. Omezuje\u0161 se jen na k\u0159ik a nad\u00e1vky. Nemluv\u00ed se mnou u\u017e v\u016fbec nikdo, tak\u017ee nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e si znovu ps\u00e1t den\u00edk. Pohledem sklouznu k mal\u00e9 \u010dern\u00e9 kn\u00ed\u017ece na polici. M\u016f\u017eu ji nechat jen tak v\u00e1let, jednak je mi jedno, kdo se tohle dozv\u00ed a jednak sem nikdo nechod\u00ed. Chyb\u00ed mi t\u00e1ta\u2026 te\u010f v\u00edc ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. M\u011bl jsem ho moc r\u00e1d. Mohl jsem mu \u0159\u00edct \u00fapln\u011b v\u0161echno, v\u017edycky mi poradil a nikomu nic ne\u0159ekl. Pamatuji se i na jeho motorku. V\u017edycky m\u011b na n\u00ed vozil. Matka to nesn\u00e1\u0161ela, ale on byl diskr\u00e9tn\u00ed\u2026 Hr\u00e1l si se mnou, kdy\u017e jsem byl men\u0161\u00ed, a kdykoli jsem byl smutn\u00fd, \u0161el jsem za n\u00edm. Ale pak\u2026 m\u00e1ma ho podv\u00e1d\u011bla a on na to p\u0159i\u0161el. Najednou bylo doma dusno, po\u0159\u00e1d jen h\u00e1dky, facky a k\u0159ik. Rozvedli se. Bylo mi osm. T\u00e1ta cht\u011bl, abych z\u016fstal s n\u00edm. Souhlasil jsem, ale matka to nedovolila. A t\u00e1ta se odst\u011bhoval. Odjel a u\u017e jsem o n\u011bm nikdy nesly\u0161el. Od t\u00e9 doby \u017eijeme s Gordonem, tou stupidn\u00ed n\u00e1hra\u017ekou otce, kter\u00fd se v\u00e1l\u00ed na gau\u010di u televize, kou\u0159\u00ed a pije. Ale ten se nem\u016f\u017ee po\u010d\u00edtat, je to takov\u00fd p\u0159\u00ed\u017eivn\u00edk. Ani pr\u00e1ci nem\u00e1.<\/div>\n
„Bille!“ Sakra! Zamyslel jsem se a \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee m\u011b matka vol\u00e1.<\/div>\n
Rychle jsem si navl\u00edkl triko a seb\u011bhl schody.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b. Jdeme s Gordonem na ve\u010d\u00edrek, tak ud\u011blej ve\u010de\u0159i.“ Prohl\u00e9dl jsem si ji. M\u011bla na sob\u011b spl\u00fdvav\u00e9 jedovat\u011b zelen\u00e9 \u0161aty a na krku perlov\u00fd n\u00e1hrdeln\u00edk. „Jak vypad\u00e1m?“ Zeptala se a ohmatala si vy\u010desan\u00fd drdol.<\/div>\n
„Skv\u011ble.“ Zalhal jsem. Pak se z p\u0159eds\u00edn\u011b ozval Gordon.<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku, p\u0159ijdeme pozd\u011b!“<\/div>\n
„Ne abys n\u011bco p\u0159ip\u00e1lil.“ Mil\u00e9 rozlou\u010den\u00ed. Odch\u00e1z\u00ed. Domovn\u00ed dve\u0159e se zabouchnou. Mysl\u00edm, \u017ee ud\u011bl\u00e1m vaj\u00ed\u010dka. Nakouknu do lednice. T\u00e1k, vaj\u00ed\u010dka NEUD\u011aL\u00c1M. Hm. Aspo\u0148, \u017ee m\u00e1me chleba. Jestli ho teda m\u00e1me. Jo, na\u0161t\u011bst\u00ed tu je. Trochu tvrd\u00fd, ale co se d\u00e1 d\u011blat. Gordon nikdy nezav\u00edr\u00e1 s\u00e1\u010dek. Pak se div\u00ed, \u017ee chleba se ned\u00e1 j\u00edst. Nama\u017eu p\u00e1r kraj\u00edc\u016f pro Toma, nech\u00e1m mu je na stole. Nem\u00e1m hlad. Chv\u00edli jen tak stoj\u00edm a poslouch\u00e1m. Ticho naru\u0161uje jen tlumen\u00fd zvuk tekouc\u00ed vody. Bude\u0161 se sprchovat dlouho, v\u017edycky to d\u011bl\u00e1\u0161. Vr\u00e1t\u00edm se do pokoje. Co m\u00e1m te\u010f d\u011blat? Ty m\u00e1\u0161 vlastn\u00ed po\u010d\u00edta\u010d, televizi\u2026 dal\u0161\u00ed d\u016fkaz toho, \u017ee t\u011b m\u00e1 matka rad\u0161i. Nest\u011b\u017euji si, m\u00e1 d\u016fvod. Milovat vlastn\u00edho bratra je \u0161patn\u00e9\u2026 ach\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Nat\u00e1hnu se na postel a zahled\u00edm se do stropu. Nepokou\u0161\u00edm se usnout, stejn\u011b bych to nedok\u00e1zal. Posledn\u00ed dobou \u0161patn\u011b sp\u00edm. A kdy\u017e se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed usnout, m\u00edv\u00e1m no\u010dn\u00ed m\u016fry. M\u011bn\u00ed se po p\u00e1r dnech, ale smysl je v\u017edycky stejn\u00fd. Vid\u00edm tebe, stoj\u00ed\u0161 p\u0159ede mnou a d\u00edv\u00e1\u0161 se mi do o\u010d\u00ed. Pak se v\u017edycky objev\u00ed n\u011bjak\u00e9 zv\u00ed\u0159e a zabije t\u011b. Vypad\u00e1 to d\u016fv\u011bryhodn\u011b, kdy\u017e je to tygr, ale v\u010dera to byl hlem\u00fd\u017e\u010f\u2026 jak t\u011b zabil nev\u00edm\u2026 poka\u017ed\u00e9 chci zv\u00ed\u0159e odehnat, ale najednou se nem\u016f\u017eu h\u00fdbat. Pak se tam objev\u00ed matka a vypije tvoji krev. Potom p\u0159isko\u010d\u00ed ke mn\u011b, \u0161krt\u00ed mn\u011b a k\u0159i\u010d\u00ed, \u017ee jsem t\u011b zabil, \u017ee jsem zlosyn a pitom\u00fd spratek. Pak klesnu k zemi, a najednou jsem v kostele. Lavice jsou pln\u00e9 lid\u00ed a p\u0159ed nimi le\u017e\u00ed dv\u011b \u010dern\u00e9 rakve. Zahled\u00edm se do prvn\u00ed \u0159ady. Sed\u00ed tam matka vedle policisty, rukou je k n\u011bmu p\u0159ipoutan\u00e1 \u017eel\u00edzky. Po tv\u00e1\u0159\u00edch j\u00ed st\u00e9kaj\u00ed slzy a k\u0159i\u010d\u00ed, \u017ee zabila oba sv\u00e9 syny. Pak tam sed\u00ed Gordon s lahv\u00ed v ruce a cigaretou, jen tak tup\u011b \u010dum\u00ed. M\u00e1m chu\u0165 mu jednu vrazit, jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ho vid\u00edm. Ale vedle n\u011bj\u2026<\/div>\n
„Tati!“ Vyk\u0159iknu. Nikdo si ni\u010deho nev\u0161iml. Otv\u00edr\u00e1m o\u010di. Sakra! Usnul jsem. Vybavil jsem si ten sen a pak jsem usnul. Sly\u0161\u00edm bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed pokoje vedle m\u00e9ho. Jde\u0161 sp\u00e1t\u2026 K\u00e9\u017e bych mohl pozorovat, jak si obl\u00e9k\u00e1\u0161 py\u017eamo, jak se p\u0159ikr\u00fdv\u00e1\u0161 dekou, jak zav\u00edr\u00e1\u0161 o\u010di\u2026 cht\u011bl bych b\u00fdt u tebe. Ale nejde to\u2026<\/div>\n
Bouch\u00e1n\u00ed. Zase dal\u0161\u00ed bouch\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e jdu!“ Vyjeknu a posad\u00edm se. Uff\u2026 nejsem v koupeln\u011b! Ale n\u011bkdo bouch\u00e1 na dve\u0159e. Vstanu z postele a dopot\u00e1c\u00edm se ke dve\u0159\u00edm. Kliku popadnu a\u017e na t\u0159et\u00ed pokus, otev\u0159u dve\u0159e. Tvoje ruka, zrovna jsi klepal, sklouzla po moj\u00ed hrudi.<\/div>\n
„Eh, sorry, vol\u00e1 t\u011b m\u00e1ma.“<\/div>\n
„Jo, jo\u2026“ Oto\u010d\u00ed\u0161 se a chce\u0161 odej\u00edt, ale pak se je\u0161t\u011b obr\u00e1t\u00ed\u0161. „Jo a\u2026 doporu\u010duji ti n\u011bco si obl\u00e9ct.“ Jejda, nev\u0161iml jsem si\u2026 no nic\u2026 Odch\u00e1z\u00ed\u0161.<\/div>\n
„Tome?“ Oto\u010d\u00ed\u0161 se. M\u00e1m? „Eh\u2026 v-vlastn\u011b nic\u2026“ Zmiz\u00ed\u0161 v pokoji. Zase jsem to neud\u011blal, zase jsem ti to ne\u0159ekl\u2026 A te\u010f jsi m\u011bl dokonce dobrou n\u00e1ladu, byl jsi ochotn\u00fd se se mnou norm\u00e1ln\u011b bavit\u2026 Vejdu zp\u011bt do pokoje. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem spal v boxerk\u00e1ch. Je\u0161t\u011b\u017ee jsem nebyl nah\u00fd. Rychle se obl\u00e9knu a seb\u011bhnu schody.<\/div>\n
„Ahoj mami,“ Pozdrav\u00edm.<\/div>\n
„Vyven\u010di psa.“ J\u00e1?<\/div>\n
„Ale nen\u00ed n\u00e1hodou na \u0159ad\u011b Tom?“<\/div>\n
„Vyven\u010di psa.“<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026“ Pokr\u010d\u00edm rameny. Zaj\u00edmav\u00e9. Vyjdu p\u0159ed d\u016fm. „Ahoj, Scotty!“ P\u0159ipnu mu vod\u00edtko a u\u017e otv\u00edr\u00e1m branku. R\u00e1d chod\u00edm ven se Scottym, v\u017edycky do parku. „Dneska t\u011b m\u011bl ven\u010dit Tom, v\u00ed\u0161 to?“ Nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Ah, psi vlastn\u011b nemluv\u00ed, \u017ee? Zapomn\u011bl jsem. „Asi se mu nechce. Je to zaj\u00edmav\u00e9, v\u017edycky t\u011b ven\u010dil r\u00e1d\u2026“<\/div>\n
Byl jsem v parku skoro dv\u011b hodiny, pak jsem Scottyho zakotvil na zahrad\u011b. V ob\u00fdv\u00e1ku se na gau\u010di v\u00e1lel Gordon.<\/div>\n
„Kde je Tom?“ Zeptal jsem se.<\/div>\n
„M\u00e1 tam n\u011bjakou ko\u010dku,“ Zavr\u010del. Aha, tady je d\u016fvod. Chud\u00e1k pes. Vyb\u011bhnu schody a zahu\u010d\u00edm do pokoje. Je tu ticho. P\u0159es tenkou st\u011bnu zaslechnu tich\u00e9 vzdechy. Ne\u2026 Nevydr\u017e\u00edm to! Tohle nezvl\u00e1d\u00e1m, u toho nechci b\u00fdt\u2026 P\u0159itisknu si p\u0159es u\u0161i pol\u0161t\u00e1\u0159. Nechci, nechci to sly\u0161et! Ruce mi pomalu poklesnou a pol\u0161t\u00e1\u0159 dopadne na podlahu. Vzdychnu. Vzdechy vedle ustaly. Sly\u0161el jsem t\u0159\u00edsknut\u00ed dve\u0159\u00ed. Opatrn\u011b jsem z pokoje vystr\u010dil hlavu. Uprost\u0159ed schodi\u0161t\u011b jsem uvid\u011bl k\u0161tici tmav\u00fdch vlas\u016f s b\u00edl\u00fdmi, r\u016f\u017eov\u00fdmi, zelen\u00fdmi a z\u00e1\u0159iv\u011b modr\u00fdmi mel\u00edry. Takhle vypad\u00e1 jen jeden \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
„Stacy?“ Oto\u010d\u00ed se.<\/div>\n
„Te\u010f ne.“ A ut\u00edk\u00e1 pry\u010d. Z\u00e1rove\u0148 odvedle vyb\u011bhne\u0161 ty.<\/div>\n
„Stacy!“ K\u0159ikne\u0161, pak ale sly\u0161\u00ed\u0161 bouchnut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. Pod\u00edv\u00e1\u0161 se na m\u011b. „Ne\u010dum.“ Sejde\u0161 do poloviny schod\u016f, a oto\u010d\u00ed\u0161 se. „\u0158ekl jsem, ne\u010dum na m\u011b.“ St\u00e1le se na tebe d\u00edv\u00e1m. P\u0159ib\u011bhne\u0161 ke mn\u011b. „Ne\u010dum na m\u011b, ty zkurven\u00fd hovado!“ Za\u0159ve\u0161 a vraz\u00ed\u0161 mi facku. Pak seb\u011bhne\u0161 schody a jsi pry\u010d. Narovn\u00e1m se. Zd\u0159ev\u011bn\u011bla mi noha. Au. Zav\u0159u dve\u0159e. Aspo\u0148 \u017ee je Stacy pry\u010d. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co bude\u0161 d\u011blat, a\u017e tady nebudou \u017e\u00e1dn\u00e9 holky, se kter\u00fdmi jsi je\u0161t\u011b nespal. Pod\u00edv\u00e1m se do zrcadla. Na tv\u00e1\u0159i m\u00e1m slab\u00fd otisk ruky. Zaj\u00edmav\u00e9. Nal\u00ed\u010d\u00edm se, abych to zamaskoval. Matka u\u017e vol\u00e1 na ob\u011bd. Pomalu sejdu schody a vejdu do kuchyn\u011b. Gordon sed\u00ed za stolem a \u017eere. Matka n\u011bco hled\u00e1 v lednici a ty si nab\u00edr\u00e1\u0161 \u0161pagety. Stoupnu si za tebe a \u010dek\u00e1m, a\u017e m\u011b pust\u00ed\u0161. Oto\u010d\u00ed\u0161 se. Na\u0161e pohledy se setkaj\u00ed. Vid\u00edm v tv\u00fdch o\u010d\u00edch smutek. Ale\u2026 zd\u00e1 se mi to, nebo\u2026 nebo je v nich snad trochu\u2026 l\u00e1sky? Ten pohled mi vyrazil dech, stejn\u00e9 pocity se zrcadlily v m\u00fdch o\u010d\u00edch. Z\u00edrali jsme na sebe. Pak jsem zaslechl n\u011bjak\u00fd \u0159inkot. Tomovi vyklouzl z ruky tal\u00ed\u0159. Probralo m\u011b to.<\/p>\n<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ Vyk\u0159ikla matka. Ot\u0159epe\u0161 se.<\/div>\n
„Za to m\u016f\u017ee Bill! Str\u010dil do m\u011b!“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Vypadlo ze m\u011b.<\/div>\n
„Je to pravda?“ Zavr\u010d\u00ed matka a popadne m\u011b za vlasy.<\/div>\n
„Aaau! Ne! J\u00e1 jsem ne\u2026“<\/div>\n
„Ud\u011blal to!“ K\u0159ikne\u0161.<\/div>\n
„Vypadni.“ \u0158ekne su\u0161e matka. Pod\u00edv\u00e1m se na tebe. Neunikne mi tv\u016fj v\u00edt\u011bzn\u00fd \u0161kleb. Takhle se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 v\u017edy, kdy\u017e se ti poda\u0159\u00ed na n\u011bkoho n\u011bco shodit. Konkr\u00e9tn\u011b na m\u011b. „Hned!“ Za\u0159ve matka a vraz\u00ed mi facku. Ut\u00edk\u00e1m pry\u010d. Zabouchnu se v pokoji. Po tv\u00e1\u0159i mi op\u011bt st\u00e9kaj\u00ed slzy, kdy\u017e otv\u00edr\u00e1m z\u00e1suvku a vytahuji pap\u00edrov\u00fd obal. Ne pr\u00e1zdn\u00fd\u2026 po\u0159\u00e1d tu je, schov\u00e1v\u00e1 se v n\u011bm stejn\u011b jako loni, jako p\u0159edloni. Str\u010d\u00edm si ji do kapsy. Do ruky vezmu malou kn\u00ed\u017ee\u010dku v \u010dern\u00e9m obalu. Den\u00edk. Nam\u00e1tkou jej otev\u0159u. Str\u00e1nka je pops\u00e1na \u010dern\u00fdm p\u00edsmem a po\u010dm\u00e1r\u00e1na rud\u00fdmi srd\u00ed\u010dky. Ti\u0161e otev\u0159u dve\u0159e. Ze spodu je sly\u0161et cink\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edbor\u016f a tlumen\u00fd hovor. Sv\u00edr\u00e1 se mi srdce. Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se vyd\u00e1m do koupelny. Zav\u0159u dve\u0159e, nemaj\u00ed z\u00e1mek. Pod\u00edv\u00e1m se do zrcadla. To, co vid\u00edm, m\u011b nijak nenadchne. Ach\u2026 Den\u00edk polo\u017e\u00edm na zem a vyt\u00e1hnu \u017eiletku. M\u00e1m? U\u017e nem\u016f\u017eu\u2026 M\u00e1m pocit, \u017ee vybuchnu, ten pocit mus\u00ed n\u011bkudy ven. Slzy mi st\u00e9kaj\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch a kapou na podlahu. Jsem zoufal\u00fd\u2026 U\u017e to nevydr\u017e\u00edm! Mus\u00edm\u2026 pry\u010d\u2026 Jemn\u011b p\u0159ilo\u017e\u00edm \u017eiletku k \u017eil\u00e1m na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Jednou kr\u00e1tce \u0159\u00edznu. Chv\u00edli se nic ned\u011bje, pak za\u010dne pomalu vyt\u00e9kat krev. Nebol\u00ed to. \u0158\u00edznu v\u00edc, krev u\u017e st\u0159\u00edk\u00e1 docela dost\u2026 „Zasvin\u00edm st\u011bny\u2026“ Zamuml\u00e1m. Zbl\u00e1znil jsem se. C\u00edt\u00edm se\u2026 tak slab\u00fd. Z posledn\u00edch sil namo\u010d\u00edm do krve prst a p\u0159ilo\u017e\u00edm jej k zrcadlu. Jedno, dv\u011b, deset, dvan\u00e1ct p\u00edsmen. Kr\u00e1tk\u00fd vzkaz\u2026 Neudr\u017e\u00edm se na nohou. Klesnu na kolena. Za chv\u00edli jen le\u017e\u00edm a prudce vydechuji. Neudr\u017e\u00edm o\u010di otev\u0159en\u00e9, zav\u00edraj\u00ed se\u2026 oble\u010den\u00ed m\u00e1m nas\u00e1kl\u00e9 krv\u00ed\u2026 Zav\u00edr\u00e1m o\u010di\u2026 posledn\u00ed v\u00fddech\u2026 \u017eivot ze m\u011b vyprchal jako v\u016fn\u011b z osv\u011b\u017eova\u010de vzduchu\u2026<\/div>\n
„Vypadni z t\u00e9 koupelny nebo tam vl\u00edtnu a rozbiju ti hubu!“ K\u0159i\u010d\u00ed\u0161, ale nikdo se neoz\u00fdv\u00e1. Dnes ne. A ty \u010dek\u00e1\u0161, \u010dek\u00e1\u0161 minutu, \u010dek\u00e1\u0161 dv\u011b minuty. Ale na tv\u016fj vkus je to moc dlouho. „Jdu dovnit\u0159, a pak si m\u011b nep\u0159ej!“ Z tv\u00e9ho hlasu zazn\u00edv\u00e1 zloba. Dal\u0161\u00ed minuta je pry\u010d, ale tob\u011b u\u017e se nechce \u010dekat. Rozraz\u00ed\u0161 dve\u0159e a vz\u00e1p\u011bt\u00ed vyd\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikne\u0161. Tv\u016fj pohled sklouzne na zrcadlo, na n\u011bm\u017e se skv\u00ed dvan\u00e1ct krv\u00ed psan\u00fdch p\u00edsmen…<\/div>\n
MILUJI T\u011a, TOME…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana ~Bill~ St\u00e9k\u00e1 mi to po ruce. Od \u017eil na z\u00e1p\u011bst\u00ed a\u017e k lokti. Je to temn\u011b rud\u00e9 a lepkav\u00e9. Jo, je to \u0161ampon, no a? Posledn\u00ed dobou, kdy\u017e se sprchuji, sed\u00e1v\u00e1m v rohu sprchov\u00e9ho koutu a hraji si se \u0161amponem.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-15219","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15219","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15219"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15219\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15219"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15219"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15219"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}