{"id":15241,"date":"2009-02-18T14:30:00","date_gmt":"2009-02-18T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15206"},"modified":"2009-02-18T14:30:00","modified_gmt":"2009-02-18T13:30:00","slug":"rebel-ii-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/02\/18\/rebel-ii-14\/","title":{"rendered":"Rebel II 14."},"content":{"rendered":"
\n
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem otev\u00edral dve\u0159e auta, ruce se mi chv\u011bly v podivn\u00e9 k\u0159e\u010di, kterou jsem v sob\u011b nedok\u00e1zal potla\u010dit. Ten pocit uvnit\u0159 m\u011b byl mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Po\u0159\u00e1d jsem si v duchu opakoval, \u017ee je Bill v po\u0159\u00e1dku a \u017ee si to v\u0161echno jenom hloup\u011b namlouv\u00e1m. Naivn\u011b jsem doufal, \u017ee jej najdu n\u011bkde ve m\u011bst\u011b nebo jej potk\u00e1m n\u011bkde na ulici. M\u00e9 o\u010di nal\u00e9hav\u011b sledovaly ka\u017ed\u00fd koutek kolem m\u011b, ka\u017ed\u00fd d\u016fm, zahradu nebo i p\u0159\u00edjezdovou cestu. Byl jsem \u00fapln\u011b zoufal\u00fd. \u0158\u00eddil jsem a vlastn\u011b jsem absolutn\u011b netu\u0161il, kam m\u00e1m nam\u00ed\u0159eno. To jenom l\u00e1ska, kterou jsem c\u00edtil, m\u011b hnala ne\u00fanavn\u011b vp\u0159ed. C\u00edtil jsem, jak se mi o\u010di podlily slzami a v jednu chv\u00edli bylo hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00eddit a p\u0159em\u00fd\u0161let, kde v\u0161ude jsem je\u0161t\u011b nebyl. Zhluboka jsem d\u00fdchal a sna\u017eil jsem se pop\u0159em\u00fd\u0161let nad ka\u017ed\u00fdm m\u00edstem, kter\u00e9 by Bill mohl j\u00edt nav\u0161t\u00edvit.<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1lem jsem to nap\u00e1lil do nejbli\u017e\u0161\u00edho stromu, kdy\u017e mi v kapse zavibroval telefon. V tu chv\u00edli jsem \u00fapln\u011b ka\u0161lal na v\u0161echny p\u0159edpisy a zoufale jsem jej vzal mezi prsty. Vydechl jsem si \u00falevou, kdy\u017e na displeji blikalo jm\u00e9no Bill.<\/div>\n
\n
„Bille, proboha, kde jsi? V\u00ed\u0161 jakej jsem m\u011bl strach?!“ v\u016fbec jsem se neovl\u00e1dl a mysl\u00edm, \u017ee jsem do telefonu po\u0159\u00e1dn\u011b k\u0159i\u010del. Na druh\u00e9 stran\u011b se v\u0161ak neoz\u00fdvalo nic, krom\u011b usedav\u00e9ho vzlyk\u00e1n\u00ed a ob\u010dasn\u00e9ho vydechnut\u00ed. „Bille?“ tomu jsem opravdu nerozum\u011bl, ale nel\u00edbilo se mi to.<\/div>\n
„T-tome… j\u2026 j\u00e1… nakupoval… a…“ najednou byl hovor ukon\u010den… Sta\u010dilo mi jedin\u00e9 slovo, abych poznal, \u017ee jsem se nem\u00fdlil. Nal\u00e9hav\u011b jsem \u0161l\u00e1pnul na plyn a \u0159\u00edtil jsem se p\u0159\u00edmo do nejbli\u017e\u0161\u00edho n\u00e1kupn\u00edho st\u0159ediska. Na zu\u0159iv\u00e9 trouben\u00ed a pok\u0159iky rozzu\u0159en\u00fdch \u0159idi\u010d\u016f jsem odpov\u00eddal ignorac\u00ed a ne\u017e jsem se kone\u010dn\u011b dostal na parkovi\u0161t\u011b, p\u0159ipadalo mi to jako v\u011b\u010dnost. N\u011bkolik metr\u016f ode m\u011b se za velik\u00fdm n\u00e1kla\u010f\u00e1kem kr\u010dilo Billovo auto. Bezmy\u0161lenkovit\u011b jsem zastavil na nejbli\u017e\u0161\u00edm voln\u00e9m m\u00edst\u011b a ut\u00edkal jsem k autu, kter\u00e9 mi bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zn\u00e1m\u00e9. Nemusel jsem se v\u016fbec rozhl\u00ed\u017eet kolem, abych Billa na\u0161el. Sta\u010dilo jenom nahl\u00e9dnout dovnit\u0159 a naskytl se mi ten nejp\u0159\u00ed\u0161ern\u011bj\u0161\u00ed obraz, jak\u00fd si lze p\u0159edstavit. Je\u0161t\u011b nikdy m\u011b nic tak nevyvedlo z m\u00edry jako to, co na m\u011b pr\u00e1v\u011b \u010dekalo.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i, Bille!“ vyk\u0159ikl jsem zoufale a rychle jsem otev\u0159el dve\u0159e na stran\u011b \u0159idi\u010de, abych se k n\u011bmu mohl dostat. Bill le\u017eel rozvalen\u00fd p\u0159es p\u0159edn\u00ed sedadla a mysl\u00edm, \u017ee ani nepost\u0159ehl, \u017ee jsem u n\u011bj. V\u00ed\u010dka m\u011bl bolestiv\u011b semknuta a kdy\u017e uc\u00edtil vedle sebe pohyb, zni\u010den\u011b zasku\u010del a z posledn\u00edch sil si sna\u017eil p\u0159ikr\u00fdt obli\u010dej. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat. P\u0159i pohledu na jeho zml\u00e1cenou tv\u00e1\u0159, jsem byl \u00fapln\u011b mimo. Rty m\u011bl rozsekl\u00e9 a cel\u00e9 od krve, stejn\u011b jako obo\u010d\u00ed. Pod o\u010dima m\u011bl n\u011bkolik men\u0161\u00edch mod\u0159in a na lev\u00e9m l\u00edci rud\u00fd otisk \u010d\u00edsi dlan\u011b. „Bille, l\u00e1sko…“ bezmocn\u011b jsem si p\u0159ikryl rukou \u00fasta, abych udusil zni\u010duj\u00edc\u00ed vzlyk a opatrn\u011b jsem vzal do dlan\u00ed jeho tv\u00e1\u0159. „Bo\u017ee, Bille… sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? B-bille, pros\u00edm… t-to jsem j\u00e1, Tom,“ z o\u010d\u00ed mi st\u00e9kaly slzy, kdy\u017e se na m\u011b zad\u00edval uplakan\u00fdm pohledem a sna\u017eil se mi n\u011bco \u0159\u00edct. „U\u017e jsem tady, l\u00e1sko. Mus\u00edme pry\u010d. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee t\u011b to bude bolet, ale mus\u00ed\u0161 mi pomoct, ano? V\u0161echno bude zase dobr\u00fd,“ sliboval jsem mu a nen\u00e1vid\u011bl jsem se za to, jak\u00e9mu riziku jsem jej p\u0159edhodil. Hned mi bylo jasn\u00e9, \u017ee Roby n\u011bco ud\u011bl\u00e1, ale takovouhle r\u00e1nu jsem ne\u010dekal.<\/div>\n
„Bol\u00ed to,“ p\u00edpl s vyp\u011bt\u00edm sil a j\u00e1 si v\u0161iml, \u017ee nem\u016f\u017ee h\u00fdbat nohou. Kopali do n\u011bj… t\u00edm jsem si byl jist! Nemohl jsem dovolit, aby ve mn\u011b vyhr\u00e1l hn\u011bv a nen\u00e1vist v\u016f\u010di t\u011bm, kte\u0159\u00ed mu to ud\u011blali.<\/div>\n
„L\u00e1sko, zkus se m\u011b chytit kolem krku. A po\u0159\u00e1d se na m\u011b d\u00edvej! Jenom nezav\u00edrej o\u010di, ano?“ opatrn\u011b jsem jej vzal do n\u00e1ru\u010de, p\u0159itom jsem v\u0161ak po\u0159\u00e1d sledoval jeho zni\u010den\u00fd pohled a bolestnou tv\u00e1\u0159. Bill se m\u011b s lehk\u00fdm syknut\u00edm chytil, a kdy\u017e jsem jej vyt\u00e1hnul ven, op\u0159el se o m\u011b hlavou.<\/div>\n
N\u011bkolika kroky jsem p\u0159ib\u011bhl k m\u00e9mu autu a to jeho jsem je\u0161t\u011b z d\u00e1lky zamknul. V tuhle chv\u00edli mi bylo up\u0159\u00edmn\u011b jedno, co se s t\u00edm autem stane. Billa jsem polo\u017eil na zadn\u00ed sedadlo jako k\u0159ehkou ledovou sochu, kter\u00e1 by pod hrub\u0161\u00edm dotekem jednodu\u0161e t\u00e1la. Sm\u011br byl jednozna\u010dn\u00fd – nemocnice…<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Billa p\u0159evzal l\u00e9ka\u0159 a skupinka asistent\u016f a j\u00e1 na dlouh\u00e9 b\u00edl\u00e9 chodb\u011b osam\u011bl, kone\u010dn\u011b jsem mohl popustit uzdu sv\u00fdm emoc\u00edm. Nedok\u00e1zal jsem vz\u00edt do dlan\u00ed mobil a zavolat mamce. Prost\u011b jsem nemohl v\u016fbec mluvit. Hlas jako by se mi zasekl n\u011bkde v krku a j\u00e1 se stal n\u011bm\u00fdm. Nech\u00e1pav\u011b jsem z\u00edral p\u0159ed sebe a bylo \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9 pt\u00e1t se pro\u010d? Jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd by byl schopen n\u011b\u010deho takov\u00e9ho, je Roby! Nikdo jin\u00fd k Billovi nechoval nen\u00e1vist. A\u017e se z toho Bill dostane, vy\u0159\u00edd\u00edm si to s t\u011bma, co mu to ud\u011blali. J\u00e1 to tak nenech\u00e1m. Sl\u00edbil jsem mu p\u0159eci, \u017ee si jej, i mal\u00fdho dok\u00e1\u017eu ochr\u00e1nit a to taky ud\u011bl\u00e1m… Bill to mus\u00ed zvl\u00e1dnout! Mus\u00ed b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku, abychom mohli znovu bojovat spole\u010dn\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
„Pane Kaulitzi?“ usly\u0161el jsem bl\u00edzko sebe nezn\u00e1m\u00fd hlas a to m\u011b donutilo probrat se. D\u00edval jsem se do vl\u00eddn\u00e9 tv\u00e1\u0159e Billova l\u00e9ka\u0159e. Ani jsem se nemusel pt\u00e1t, zhluboka se nadechl a s\u00e1m od sebe promluvil. „Ud\u011blali jsme va\u0161emu bratrovi n\u011bkolik test\u016f a jenom z\u00e1zrakem jsme mohli vylou\u010dit vnit\u0159n\u00ed krv\u00e1cen\u00ed. R\u00e1ny na tv\u00e1\u0159i jsou sice malinko hlub\u0161\u00ed, ale to se \u010dasem v\u0161echno zahoj\u00ed. Bill m\u00e1 v oblasti nohou a bok\u016f n\u011bkolik ostr\u00fdch mod\u0159in a soud\u00edc, dle \u00fader\u016f, kter\u00e9 z\u0159ejm\u011b utr\u017eil, jeho prav\u00e1 noha na tom nen\u00ed nejl\u00e9pe. Vy\u0161et\u0159en\u00ed n\u00e1m uk\u00e1zalo, \u017ee jeden z t\u011bch \u00fader\u016f mohl zp\u016fsobit, \u017ee se kost v jeho noze zlomila,“ \u0159\u00edkal to pomalu a ti\u0161e, abych tomu dok\u00e1zal rozum\u011bt. „Ale nebojte. Nohu jsme zafixovali, dostane berle a mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e se o n\u011bj doma pe\u010dliv\u011b postar\u00e1te a bude vzorn\u011b odpo\u010d\u00edvat, nen\u00ed t\u0159eba, aby tady z\u016fst\u00e1val. Kdyby n\u011bco, tak sta\u010d\u00ed zavolat nebo p\u0159ijet,“ mile se na m\u011b pousm\u00e1l a t\u00edm \u00fasm\u011bvem jako by mi cht\u011bl
dodat odvahu a s\u00edlu. Ti\u0161e jsem mu pod\u011bkoval a n\u00e1sledoval jsem jej do pokoje, kde u\u017e na m\u011b Bill \u010dekal.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem jej uvid\u011bl, sed\u011bt na posteli se smutn\u00fdm pohledem a bolestnou tv\u00e1\u0159\u00ed, cht\u011blo se mi bre\u010det. Ale musel jsem b\u00fdt siln\u00fd.<\/div>\n
„Bille,“ vydechl jsem a rychle jsem k n\u011bmu p\u0159ib\u011bhl, abych jej mohl m\u011bkce p\u0159itulit. Zhluboka jsem nas\u00e1l jeho n\u00e1dhernou v\u016fni a pomalu jsem jej vzal do n\u00e1ru\u010de…<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
Kdy\u017e m\u011b mamka uvid\u011bla v tomhle stavu, stra\u0161n\u011b \u0161\u00edlela. Bre\u010dela a nad\u00e1vala n\u00e1m ob\u011bma, pak se n\u00e1m omlouvala a celkov\u011b z toho byla \u00fapln\u011b zdrcen\u00e1. J\u00e1 jsem se v\u0161ak sna\u017eil na to v\u0161echno zapomenout. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem c\u00edtil surov\u00e9 \u00fadery t\u011bch t\u0159\u00ed chlap\u016f a p\u0159ed o\u010dima jsem m\u011bl \u0161kodolib\u00fd pohled jej\u00edho t\u00e1ty…<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ Tom nejd\u0159\u00edve lehce zaklepal a a\u017e pak ve\u0161el do pokoje.<\/div>\n
„Jo,“ za\u0161eptal jsem a podal jsem mal\u00e9mu Billovi hra\u010dku, po kter\u00e9 se zv\u011bdav\u011b natahoval. Batolil se po posteli a n\u011bkolikr\u00e1t mi skon\u010dil i na b\u0159i\u0161e. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ mluvil jsem opatrn\u011b a tich\u00fdm hlasem. M\u016fj pohled v\u0161ak domluvil i nevy\u0159\u010den\u00e9.<\/div>\n
„Bo\u017ee, l\u00e1sko… t-to jsem se m\u011bl pt\u00e1t j\u00e1 tebe. U\u017e t\u011b nikdy nechci vid\u011bt takhle… j-j\u00e1 u\u017e\u2026 nikdy se od tebe nehnu,“ sliboval a po tv\u00e1\u0159i mu znovu st\u00e9kaly ho\u0159k\u00e9 slzy. „Te\u010f se o tebe budu hezky starat… stejn\u011b je to jenom kv\u016fli mn\u011b,“ posadil se na vedlej\u0161\u00ed p\u016flku postele, n\u011b\u017en\u011b si k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl mou tv\u00e1\u0159 a jemn\u011b m\u011b l\u00edbl na spodn\u00ed ret. Kdybych nem\u011bl tu s\u00e1dru, posunul bych se tak, abych mu mohl b\u00fdt bl\u00ed\u017e. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak moc je zoufalej. Po\u0159\u00e1d nal\u00e9hav\u011b l\u00edbal m\u00e9 dlan\u011b a tulil se k m\u00fdm bok\u016fm. Malej Bill\u00ed mu pod\u00e1val sv\u016fj dudl\u00edk a vesele se na n\u011bj sm\u00e1l svou bezzubou pusinkou. Kdyby jen v\u011bd\u011bl…<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Kdy\u017e jsem otev\u00edral dve\u0159e auta, ruce se mi chv\u011bly v podivn\u00e9 k\u0159e\u010di, kterou jsem v sob\u011b nedok\u00e1zal potla\u010dit. Ten pocit uvnit\u0159 m\u011b byl mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Po\u0159\u00e1d jsem si v duchu opakoval, \u017ee je Bill v po\u0159\u00e1dku a \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[181],"tags":[],"class_list":["post-15241","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rebel-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15241","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15241"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15241\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15241"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15241"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15241"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}