{"id":15325,"date":"2009-02-07T18:00:00","date_gmt":"2009-02-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15290"},"modified":"2009-02-07T18:00:00","modified_gmt":"2009-02-07T17:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/02\/07\/bookmakers-scrubbers-28\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers 28."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161echny mil\u00e9 du\u0161e, kter\u00e9 se v\u011bnujete \u010dten\u00ed t\u00e9hle pov\u00eddky. St\u00e1le tak n\u011bjak sleduji va\u0161e koment\u00e1\u0159e a pak hlavn\u011b rozho\u0159\u010den\u00e9 a nen\u00e1vistn\u00e9 reakce na „nebohou“ Leti. Nejd\u0159\u00edv jsem si myslela, \u017ee se do toho nebudu vm\u011b\u0161ovat a nech\u00e1m v\u00e1s si o n\u00ed myslet, co chcete, ale po posledn\u00edm d\u00edle mi to ned\u00e1\u2026 :o)<\/em><\/div>\n
Opravdu nen\u00ed d\u016fvod na ni zahl\u00ed\u017eet n\u011bjak negativn\u011b. Sp\u00ed\u0161 bychom j\u00ed m\u011bli d\u011bkovat, proto\u017ee neb\u00fdt j\u00ed, tak mezi dvoj\u010daty se nic hlub\u0161\u00edho neodehraje. Tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9, \u017ee Billa oblbla a neb\u00fdt j\u00ed, tak Bill za\u010dne Toma milovat mnohem d\u0159\u00edv… Prdla\u010dky. Kdyby mezi n\u011b nezas\u00e1hla, tak si nejsp\u00ed\u0161 ani Tom nikdy neuv\u011bdom\u00ed, \u017ee je do br\u00e1\u0161ky u\u017e dlouho zamilovan\u00fd. Tom musel za\u010d\u00edt \u017e\u00e1rlit, aby se to cel\u00e9 mezi nimi n\u011bkam posunulo. Neb\u00fdt na\u0161ich s\u00e1zka\u0159ek, tak si spolu chlapci jen nez\u00e1vazn\u011b u\u017e\u00edvaj\u00ed, hledaj\u00edc d\u00e1l mo\u017enost napln\u011bn\u00ed v \u00fapln\u011b jin\u00e9 n\u00e1ru\u010di.<\/em><\/div>\n
T\u00edm v\u00e1s te\u010f samoz\u0159ejm\u011b nenab\u00e1d\u00e1m, abyste za\u010dali m\u00edt Leti r\u00e1di, nesympatick\u00e1 v\u00e1m m\u016f\u017ee z\u016fstat po\u0159\u00e1d, jen poskytuji jin\u00fd \u00fahel pohledu, a jak s n\u00edm nalo\u017e\u00edte, u\u017e je jen na v\u00e1s. ;o)<\/em><\/div>\n
Jinak p\u0159eji hezk\u00e9 \u010dten\u00ed. Bl\u00ed\u017e\u00edme se k c\u00edlov\u00e9 p\u00e1sce, tak\u017ee si to u\u017e\u00edvejte.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Slab\u00e9 paprsky zimn\u00edho slunce se mi za\u010daly r\u00e1no prod\u00edrat do pokoje a sv\u00fdmi nenechav\u00fdmi tenoulink\u00fdmi prst\u00ed\u010dky m\u011b \u0161imraly pod nosem. Rozho\u0159\u010den\u011b jsem ho nakr\u010dil a jen velice neochotn\u011b jsem od sebe rozlepil v\u00ed\u010dka. P\u00e1rkr\u00e1t jsem mrknul a prot\u0159el si o\u010di, pokou\u0161eje se zaost\u0159it na tv\u00e1\u0159, je\u017e se nade mnou skl\u00e1n\u011bla. Tom. Nejsp\u00ed\u0161 jsem se st\u00e1le je\u0161t\u011b neprobudil a tohle je jen sen. Pomyslel jsem si. Kle\u010del u m\u00e9 postele, lokty se op\u00edral o pelest a soust\u0159ed\u011bn\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel. Kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee jsem se probral k \u017eivotu, pusa se mu rozt\u00e1hla do slab\u00e9ho, p\u0159esto pot\u011b\u0161en\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a tence za\u0161eptal.<\/div>\n
\n
„Ahoj, kone\u010dn\u011b jsi vzh\u016fru, ospal\u010de\u2026 P\u0159eju kr\u00e1sn\u00e9 r\u00e1no.“ A potom n\u00e1sledoval letm\u00fd polibek na \u010delo. Naprosto m\u011b to ochromilo. Nebyl jsem schopen v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 reakce. Musel se zbl\u00e1znit. To bylo jedin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 m\u011b napadalo. Vzhledem k tomu, co jsem si v\u010dera zase nedrobil, bych sp\u00ed\u0161e o\u010dek\u00e1val tvrdou ignoraci, nebo mo\u017en\u00e1 i n\u011bco hor\u0161\u00edho, ale rozhodn\u011b ne takov\u00e1hle n\u011b\u017en\u00e1 gesta. Po polibku toti\u017e n\u00e1sledovala dal\u0161\u00ed podivnost. Jeho ruka mi s nejv\u011bt\u0161\u00ed opatrnost\u00ed odhrnula neposedn\u00fd pramen vlas\u016f spadaj\u00edc\u00ed mi do obli\u010deje a po p\u00e1r ne\u0161ikovn\u00fdch pokusech mi ho zastr\u010dila za ucho. N\u00e1sledn\u011b m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i a je\u0161t\u011b z\u00e1\u0159iv\u011bji se na m\u011b usm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
Nevych\u00e1zel jsem z \u00fa\u017easu a je\u0161t\u011b st\u00e1le se mi nedost\u00e1valo slov. Tom je po mn\u011b ale evidentn\u011b nevy\u017eadoval.<\/div>\n
„M\u00e1ma ud\u011blala sn\u00eddani. Vafle s \u010dokol\u00e1dou. Chce\u0161 to p\u0159in\u00e9st sem, nebo vyleze\u0161 z postele?“ Bezd\u011bky jsem na n\u011bj vykulil o\u010di a div, \u017ee mi neklesla i \u010delist. Kdo tohle, kruci, je? A co ud\u011blal s m\u00fdm bratrem? „Pro\u010d nic ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161? Je to fakt dobrota. Nebo nem\u00e1\u0161 chu\u0165?“<\/div>\n
„Eee\u2026 j\u00e1\u2026“ Vyr\u00e1\u017eel jsem ze sebe pom\u011brn\u011b nesrozumiteln\u011b. Tom jen povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed a \u010dekal, a\u017e se vym\u00e1\u010dknu.<\/div>\n
„Asi\u2026 asi\u2026 nen\u00ed t\u0159eba. J\u00e1\u2026 si dojdu do kuchyn\u011b.“ Vyhrknul jsem ze sebe nakonec p\u0159ekotn\u011b a na d\u016fkaz sv\u00fdch slov jsem se za\u010dal zvedat z postele.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 u\u017e na dne\u0161ek n\u011bjak\u00fd program? Mohli bychom podniknout n\u011bco spolu.“ Pokra\u010doval Tom v nenucen\u00e9 konverzaci, zat\u00edmco j\u00e1 jsem se soukal do tri\u010dka a tepl\u00e1k\u016f.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu\u2026“ Vyl\u00edtlo ze m\u011b bezprost\u0159edn\u011b, ale v\u011btu jsem nedokon\u010dil. Cosi mi v tom zabr\u00e1nilo. N\u011bco uvnit\u0159 m\u011b. Nab\u00e1dalo m\u011b to, abych se nep\u00eddil po d\u016fvodu bratrova p\u0159\u00e1telsk\u00e9ho a v\u0159el\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed a jednodu\u0161e to p\u0159ijal, nic nekomentoval a jen se p\u0159izp\u016fsobil. „Teda cht\u011bl jsem \u0159\u00edct, pro\u010d ne. M\u00e1\u0161 u\u017e n\u011bjakou p\u0159edstavu o tom, co bys cht\u011bl d\u011blat?“<\/div>\n
Tom jen pokr\u010dil rameny a podrbal se na hlav\u011b.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Ur\u010dit\u011b ne nic n\u00e1ro\u010dn\u00fdho. Na\u0161i nebudou zase celej den doma a Gordon tam m\u00e1 n\u011bjak\u00fd nov\u00fd filmy. M\u016f\u017eem \u010du\u010det na telku a jen tak si vegetit, a je\u0161t\u011b bychom se mohli j\u00edt na chvilku cournout ven. P\u0159es noc napadl sn\u00edh, ale te\u010f u\u017e vylezlo slunce. Je tam docela hezky.“<\/p>\n<\/div>\n
Seznamoval m\u011b s mo\u017enostmi, kterak zaplnit n\u00e1\u0161 voln\u00fd \u010das. J\u00e1 ov\u0161em zbyst\u0159il nad informac\u00ed, \u017ee venku za\u010dala skute\u010dn\u00e1 b\u00edl\u00e1 zima. Nad\u0161en\u011b jsem p\u0159isko\u010dil k oknu a poodhrnul z\u00e1clonu.<\/div>\n
„J\u00fa\u00fa\u00fa\u2026 to je n\u00e1dhera.“ Rozpl\u00fdval jsem se a nad\u0161en\u011b zatleskal rukama. V\u0161iml jsem si, \u017ee Toma to m\u00e9 d\u011btinsk\u00e9 gesto pobavilo.<\/div>\n
„Tak\u017ee souhlas\u00ed\u0161?“ Zeptal se na uji\u0161t\u011bnou a ve tv\u00e1\u0159i mu hr\u00e1l \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Jasn\u011b \u017ee jo. P\u016fjdeme ven a vezmeme Scottyho.“ P\u0159itakal jsem a potvrdil mu, \u017ee na jeho pl\u00e1nu neshled\u00e1v\u00e1m nic, co by bylo pot\u0159eba m\u011bnit a energicky jsem vyb\u011bhnul ze sv\u00e9ho pokoje. Na chodb\u011b jsem se ale zarazil, oto\u010dil se na pat\u011b a nakoukl zp\u011bt do m\u00edstnosti. „Ehm\u2026 Tomi, j\u00e1 jdu na tu sn\u00eddani, jo?“ Vysv\u011btlil jsem d\u016fvod sv\u00e9ho zbrkl\u00e9ho jedn\u00e1n\u00ed. P\u0159\u00edli\u0161n\u00e1 radost z toho, \u017ee Tom se na m\u011b evidentn\u011b nezlob\u00ed, mi nedovolovala chovat se rozv\u00e1\u017en\u011b a vyvol\u00e1vala ve mn\u011b touhu b\u00fdt infantiln\u00ed a pot\u0159e\u0161t\u011bn\u00fd. Cht\u011blo se mi poskakovat, vzn\u00e1\u0161et se, zp\u00edvat si, sm\u00e1t se jako bl\u00e1zen a nejl\u00e9pe v\u0161echno dohromady. Nejv\u011bt\u0161\u00ed chu\u0165 jsem m\u011bl ale vrhnout se tomu srde\u010dn\u00e9mu a laskav\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed do n\u00e1ru\u010de, obj\u00edmat ho a nepou\u0161t\u011bt. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Je\u0161t\u011b v\u010dera jsem byl rozho\u0159\u010den z toho, \u017ee ode m\u011b ode\u0161el. Dnes po tom vzteku nez\u016fstalo ani pam\u00e1tky.<\/p>\n<\/div>\n
Ov\u0161em p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed k tomu, kterak ho uma\u010dkat ve sv\u00e9m objet\u00ed, bude je\u0161t\u011b dost. Te\u010f byl na \u0159ad\u011b m\u016fj \u017ealudek. Dosedl jsem na \u017eidli u j\u00eddeln\u00edho stolu a p\u0159it\u00e1hl si bl\u00ed\u017e k sob\u011b ji\u017e p\u0159ipraven\u00fd tal\u00ed\u0159ek pln\u011b nalo\u017een\u00fd von\u00edc\u00edmi vaflemi. Hladov\u011b jsem se do t\u00e9 pochoutky zakousl a bla\u017een\u011b jsem u toho pomlask\u00e1val. Tom m\u011bl pravdu. Byla to v\u00e1\u017en\u011b pochoutka.<\/div>\n
„P\u016fjdem ven je\u0161t\u011b te\u010f p\u0159ed polednem, nebo a\u017e po ob\u011bd\u011b?“ Up\u0159es\u0148oval si je\u0161t\u011b br\u00e1\u0161ka, nakouknuv\u0161\u00ed do j\u00eddelny.<\/div>\n
„Ph\u016fjdheme hneu.“ Mumlal jsem s pln\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a dr\u017eel si p\u0159i tom ruku p\u0159ed \u00fasty, abych neprskal drobky v\u0161ude kolem sebe. Nakonec se mi to velk\u00e9 sousto povedlo spolknout a dodal jsem. „Vydr\u017e. Jenom to doj\u00edm.“<\/div>\n
„V klidu. Nesp\u011bchej. J\u00e1 nemyslel, \u017ee se te\u010f na povel zvedne\u0161 a naklu\u0161e\u0161 p\u0159ed d\u016fm.“ Mrknul na m\u011b, \u0161kleb\u00edce se od ucha k uchu a zase se vytratil. Sly\u0161el jsem jen jeho sp\u011b\u0161n\u00e9 kroky, kter\u00e9 dupaly po schodech do patra a pak jen bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed od jeho pokoje. V rychlosti jsem do sebe nah\u00e1zel zbytek sn\u00eddan\u011b, pohladil jsem si b\u0159\u00ed\u0161ko nacpan\u00e9 k prasknut\u00ed, kter\u00e9 mi komicky nafukovalo tri\u010dko a odfukuj\u00edc, jsem se zvedl a odnesl pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159 do kuchy\u0148sk\u00e9ho d\u0159ezu.<\/p>\n<\/div>\n
\u0160pinav\u00e9 n\u00e1dob\u00ed nikam neute\u010de, tud\u00ed\u017e jsem se neobt\u011b\u017eoval s jeho myt\u00edm a po vzoru Toma jsem se i j\u00e1 p\u0159esunul do horn\u00edch prostor na\u0161eho domu a zaplul jsem k sob\u011b na pokoj. Ihned jsem otev\u0159el \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148 a neuva\u017euj\u00edc nad t\u00edm jestli budu zrovinka dneska vypadat jako podle posledn\u00ed m\u00f3dy, jsem vyt\u00e1hl ty nejteplej\u0161\u00ed kusy, kter\u00e9 by mi m\u011bly zajistit, \u017ee venku neumrznu.<\/div>\n
„Jsem hotov. M\u016f\u017eeme j\u00edt?“ \u0164uknul jsem na bratrovy dve\u0159e a nesm\u011ble nakoukl dovnit\u0159. Tom si akor\u00e1t na hlavu posazoval svoji k\u0161iltovku.<\/div>\n
„P\u00e1ni, to je rychlost. Nesta\u010d\u00edm se divit.“ Neodpustil si upozornit na to, \u017ee se tu pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1l men\u0161\u00ed z\u00e1zrak, kdy\u017e j\u00e1, Bill Kaulitz, se stihl vypravit za tak kr\u00e1tkou dobu.<\/div>\n
„Ccc\u2026“ Upustil jsem naoko ura\u017een\u011b a zalo\u017eil jsem si ruce na prsou. Neubr\u00e1nil jsem se ov\u0161em pobaven\u00e9mu cuk\u00e1n\u00ed koutk\u016f \u00fast. Ne\u0161lo si udr\u017eet kamennou tv\u00e1\u0159, kdy\u017e se na m\u011b jeho o\u010di tak jiskrn\u011b a h\u0159ejiv\u011b usm\u00edvaly.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, ty moje bublino.“ Cvrknul m\u011b rozvern\u011b do nosu a \u010dapnuv\u0161e m\u011b za ruku, t\u00e1hl m\u011b ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. V p\u0159eds\u00edni je\u0161t\u011b hm\u00e1tl na v\u011b\u0161\u00e1k, kde viselo Scottyho vod\u00edtko a hned na to jsme se nechali vt\u00e1hnout do sv\u011bta zahalen\u00e9ho lehkou z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edlou pe\u0159inkou. Vypadalo to kr\u00e1sn\u011b. Sn\u00edh cel\u00fd sv\u011bt o\u010di\u0161\u0165oval. P\u00e1rkr\u00e1t jsem se zhluboka nadechl a vt\u00e1hl do sebe sv\u011b\u017eest, je\u017e proplouvala vzduchem.<\/p>\n<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 jsem to nem\u011bl d\u011blat. Opojn\u00e9 zasn\u011bn\u00ed bylo velice z\u00e1hy ztrest\u00e1no Scottym, kter\u00fd byl z t\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 nad\u00edlky je\u0161t\u011b nad\u0161en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kter\u00e9koli d\u00edt\u011b. Rozdov\u00e1d\u011bn\u011b se proh\u00e1n\u011bl po zahrad\u011b, bo\u0159\u00edc co chv\u00edli \u010denich do z\u00e1v\u011bj\u00ed a v nest\u0159e\u017een\u00e9m okam\u017eiku se mi p\u0159edn\u00edma tlapama pov\u011bsil na ramena a obl\u00edzl mi cel\u00fd obli\u010dej. Ne\u010dekal jsem to a zavr\u00e1voral. Tom, kter\u00fd byl ale na\u0161emu psisku v pat\u00e1ch, proto\u017ee od chv\u00edle, kdy jsme vy\u0161li p\u0159ed d\u016fm, se ho sna\u017eil dohnat a nasadit mu obojek, ke mn\u011b duchap\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159isko\u010dil a zabr\u00e1nil t\u00e9 t\u011b\u017ekop\u00e1dn\u00e9 oblud\u011b, aby m\u011b vyv\u00e1lela ve sn\u011bhu.<\/div>\n
„Sn\u00ed\u0161, \u010di bd\u00ed\u0161? M\u011bl jsi d\u00e1vat pozor. V\u00ed\u0161, \u017ee je jak utr\u017eenej ze \u0159et\u011bzu, kdy\u017e vid\u00ed sn\u00edh.“ Sm\u00e1l se mi Tom a opra\u0161oval ze m\u011b tro\u0161ku t\u00e9 b\u00edl\u00e9 hmoty, je\u017e ulp\u011bla ze Scottyho ataku na m\u00e9m oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„To je dobr\u00fd. Nechej to. V\u017edy\u0165 jsou to jen star\u00fd hadry.“ Jeho bl\u00edzkost a dal\u0161\u00ed projev p\u00e9\u010de m\u011b rozechv\u00edvala. C\u00edtil jsem se nesv\u016fj, a proto jsem rad\u011bji p\u0159ed n\u00edm a p\u0159ed sv\u00fdmi rozpaky utekl k brance. Otev\u0159el jsem ji a p\u0159es rameno jsem se na n\u011bj ohl\u00e9dl. Sv\u00fdm postojem jsem mu d\u00e1val najevo, \u017ee \u010dek\u00e1m a a\u0165 u\u017e sebou hlavn\u011b pohne. Tomovi se kone\u010dn\u011b to na\u0161e tele povedlo p\u0159ikurtovat na vod\u00edtko a loudavou ch\u016fz\u00ed jsme se vzdalovali od domu.<\/p>\n<\/div>\n
Brouzdali jsme se po louce na okraji lesa. Hlavn\u011b co mo\u017en\u00e1 nejd\u00e1le od lid\u00ed. Ani jednoho z n\u00e1s nenapadlo by\u0165 na sebemen\u0161\u00ed chvilku, \u017ee bychom se vydali na opa\u010dnou stranu a vystavovali se tak v\u0161em o\u010d\u00edm t\u00e9hle mal\u00e9 vesnice. Lidi n\u00e1s tu stejn\u011b nikdy nem\u011bli r\u00e1di ani jako d\u011bti, nato\u017epak te\u010f, kdy\u017e se n\u00e1m povedlo n\u011b\u010deho dos\u00e1hnout a splnili jsme si sen, kter\u00e9mu se tak r\u00e1di posm\u00edvali. Nav\u00edc jsme podv\u011bdom\u011b spolu cht\u011bli b\u00fdt sami. Nik\u00fdm neru\u0161eni. U\u017e\u00edval jsem si teplo jeho dlan\u011b, do kter\u00e9ho schoval moji ruku t\u00e9m\u011b\u0159 ihned, jak se za kope\u010dkem schovala okna posledn\u00edho domu, na kter\u00fd bylo mo\u017eno dohl\u00e9dnout. Ruku v ruce jsme se ti\u0161e courali d\u00e1l. Jak netypick\u00e9 pro dva lidi, kte\u0159\u00ed jsou zvykl\u00ed mluvit t\u00e9m\u011b\u0159 nep\u0159etr\u017eit\u011b. Ani jeden v\u0161ak nec\u00edtil pot\u0159ebu cokoli \u0159\u00edkat. A sp\u00edc\u00ed zmrzl\u00fd kraj to ticho jen umoc\u0148oval. Jedin\u00e9, co bylo ob\u010das sly\u0161et, bylo \u0161t\u011bknut\u00ed Scottyho, kter\u00fd prozkoum\u00e1val a o\u010dich\u00e1val ka\u017ed\u00e9 z\u00e1kout\u00ed. Tady byl voln\u00fd. Nebylo pot\u0159eba ho m\u00edt uv\u00e1zan\u00e9ho a omezovat ho v pohybu. Nebyl tu nikdo, kdo by remcal, \u017ee si tak velk\u00e9ho psa nedr\u017e\u00edme na vod\u00edtku, nikdo, komu by nahnal strach.<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148.“ Ukon\u010dil jsem to ml\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Tom se zastavil a t\u00e1zav\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Za ten v\u010derej\u0161ek\u2026 za v\u0161echno\u2026 j\u00e1\u2026 chci se omluvit\u2026 dlu\u017e\u00edm ti to.“ Kone\u010dn\u011b jsem se odhodlal k tomu, co u\u017e jsem m\u011bl ud\u011blat d\u00e1vno a klop\u00edce o\u010di do zem\u011b, jsem pokra\u010doval v kaj\u00edcnosti. „Ani nev\u00ed\u0161, jak moc m\u011b to mrz\u00ed\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„P\u0161\u0161t. To je v po\u0159\u00e1dku. Nemus\u00ed\u0161 to \u0159\u00edkat.“ Tom mi jemn\u011b polo\u017eil ukazov\u00e1k na rty.<\/div>\n
„Nene, nep\u0159eru\u0161uj m\u011b a nechej m\u011b to, pros\u00edm, do\u0159\u00edct.“ Jeho prst\u00edk, kter\u00fd m\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b za\u0161imral, jsem set\u0159\u00e1sl a nenechaje se odradit, jsem pokra\u010doval. Musel jsem to ze sebe dostat. Zaslou\u017eil si to sly\u0161et. „Nikdy jsem ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit. V\u011b\u0159 mi. Znamen\u00e1\u0161 pro m\u011b tak moc\u2026 chci\u2026 chci, aby si v\u011bd\u011bl, \u017ee toho lituju. Ud\u011blal jsem hodn\u011b chyb. Te\u010f u\u017e to v\u00edm. Jedin\u011b ty jsi d\u016fle\u017eit\u00fd. A jestli tou\u017e\u00ed\u0161 po tom, abychom my dva\u2026 ehm\u2026 my dva byli\u2026 spolu\u2026 tak\u2026 tak budeme\u2026“ V\u00edc jsem toho vyslovit nestihl. Tom m\u011b prudce uv\u011bznil ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a nech\u00e1val mi jen malinkat\u00fd prostor pro to, abych mohl alespo\u0148 d\u00fdchat, tak pevn\u011b m\u011b k sob\u011b tiskl.<\/div>\n
„Ach\u2026 j\u00e1 u\u017e nedoufal.“ Zafun\u011bl mi do vlas\u016f sotva sly\u0161iteln\u011b.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d. Sly\u0161\u00ed\u0161? U\u017e napo\u0159\u00e1d.“<\/div>\n
„Bo\u017ee\u2026 ty blb\u010de! Kone\u010dn\u011b ti to do\u0161lo.“ \u00dalevn\u011b vydechl a o\u010di se mu zaleskly dojet\u00edm. „L\u00edbej m\u011b.“ Naposledy ti\u0161e zazn\u011bl jeho hlas v n\u011b\u017en\u00e9 nal\u00e9havosti. Tak neskonale r\u00e1d jsem mu vyhov\u011bl. Bylo to tolik jin\u00e9, ne\u017e kter\u00fdkoli d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed polibek. Byl jako p\u0159edzv\u011bst n\u011b\u010deho nov\u00e9ho, nezn\u00e1m\u00e9ho, k\u0159ehk\u00e9ho, p\u0159esto tolik l\u00e1kav\u00e9ho a nevyhnuteln\u00e9ho. D\u00e1l u\u017e jsme se nebr\u00e1nili. Ani jeden z n\u00e1s. Necht\u011bli jsme. Zrodila se p\u0159ed n\u00e1mi nov\u00e1 cesta. K\u0159ehk\u00e1, nejist\u00e1, s mlhavou budoucnost\u00ed. Byla ale elektrizuj\u00edc\u00ed, a tak moc l\u00e1kav\u00e1 a hlavn\u011b byla jenom na\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki „V\u0161echny mil\u00e9 du\u0161e, kter\u00e9 se v\u011bnujete \u010dten\u00ed t\u00e9hle pov\u00eddky. St\u00e1le tak n\u011bjak sleduji va\u0161e koment\u00e1\u0159e a pak hlavn\u011b rozho\u0159\u010den\u00e9 a nen\u00e1vistn\u00e9 reakce na „nebohou“ Leti. Nejd\u0159\u00edv jsem si myslela, \u017ee se do toho nebudu vm\u011b\u0161ovat a nech\u00e1m v\u00e1s si o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[173],"tags":[],"class_list":["post-15325","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15325","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15325"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15325\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15325"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15325"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15325"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}