{"id":15338,"date":"2009-02-06T14:30:00","date_gmt":"2009-02-06T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15303"},"modified":"2009-02-06T14:30:00","modified_gmt":"2009-02-06T13:30:00","slug":"what-is-inside","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/02\/06\/what-is-inside\/","title":{"rendered":"What is inside?"},"content":{"rendered":"
autor: Geheimnis<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak. Tuhle pov\u00eddku jsem psala v den, kdy se mi m\u016fj p\u0159\u00edtel p\u0159iznal, \u017ee se l\u00edbal s jinou… Ranilo m\u011b to, hrozn\u011b moc. C\u00edt\u00edm se tak n\u011bjak stejn\u011b jako Bill v t\u00e9hle pov\u00eddce. Tak\u017ee Bill jsem vlastn\u011b j\u00e1 a Tom je m\u016fj p\u0159\u00edtel. Jen nev\u00edm, jestli… To dopadne stejn\u011b… Dost okec\u00e1vek, dejte se do \u010dten\u00ed. \ud83d\ude09<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Podvedl m\u011b,“ zak\u0148oural Bill.<\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u011b\u2026 mi zlomil srdce!“ Jeho hlas se rozplynul v chladn\u00fdch st\u011bn\u00e1ch pokoje. Sed\u011bl p\u0159ed zrcadlem a sna\u017eil se p\u0159em\u00fd\u0161let. P\u0159em\u00fd\u0161let o budoucnosti. Kladl si ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu zn\u011bla v hlav\u011b tak dlouho, a\u017e z n\u00ed blbnul. Ptal se s\u00e1m sebe p\u0159ed zrcadlem: Co bude d\u00e1l?<\/div>\n
„Fajn, dob\u0159e… \u0158ekn\u011bme, \u017ee za to nem\u016f\u017ee. Prost\u011b se jen opil a ztratil sebekontrolu a… Ne, to je blbost,“ uva\u017eoval nahlas a d\u00edval se na odraz zrcadla. Odr\u00e1\u017eela se v n\u011bm \u00fazkost. \u010cern\u00e1 \u0159asenka, st\u00edny a tu\u017eka se rozp\u00edjely v hork\u00fdch slz\u00e1ch. St\u00e9kaly po povadl\u00e9 tv\u00e1\u0159i a nakonec se zabo\u0159ily do koberce, kde b\u011bhem p\u00e1r minut jedna po druh\u00e9 vysychaly.<\/div>\n
„Zradil m\u011b,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Pro\u010d mi to \u0159\u00edkal?“ zvedl pohled od podlahy, kde svou cestu zakon\u010dovaly d\u016fkazy bolesti v podob\u011b slz, a pod\u00edval se do sv\u00fdch o\u010d\u00ed. Mo\u017en\u00e1, \u017ee v nich hledal odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, kter\u00e1 ho tr\u00e1pila a sou\u017eila u\u017e druh\u00fd den. Snad kv\u016fli \u0161etrn\u00e9mu sv\u011btlu, kter\u00e9 v m\u00edstnosti existovalo jen d\u00edky mal\u00e9 vonn\u00e9 sv\u00ed\u010dce, nebo kv\u016fli rozmazan\u00e9mu zraku od slz, nevid\u011bl odpov\u011b\u010f. Nebo tam prost\u011b jen nebyla.<\/div>\n
\n
„Je sobec on nebo j\u00e1?“ p\u0159iv\u0159el o\u010di. „Pro\u010d by to m\u011bl b\u00fdt on? Proto\u017ee… Ho to bolelo, sralo a necht\u011bl, aby ho to uvnit\u0159 se\u017eralo za\u017eiva. Cht\u011bl svou bolest p\u0159edat d\u00e1l. Cht\u011bl, abych um\u00edral na l\u00e1sku stejn\u011b jako on,“ analyzoval bratr\u016fv proh\u0159e\u0161ek. Set\u0159el si slzy a sna\u017eil se, opravdu moc se sna\u017eil, aby dal\u0161\u00ed u\u017e na povrch nevze\u0161ly. Ale… Pro\u010d by se m\u011bl sna\u017eit. Nikdo tu nen\u00ed. Nikdo, kdo by se na n\u011bho d\u00edval, jak se zo\u0161klivuje pl\u00e1\u010dem. Nikdo, kdo by mu \u0159ekl, \u017ee slzy p\u00e1l\u00ed a bol\u00ed, \u017ee mu od smutku neodleh\u010d\u00ed. Nikdo, kdo by ho pohladil a \u0159ekl ta slavn\u00e1 slova: „V\u0161echno bude zase dobr\u00e9, Bill\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Napustil si vanu hork\u00e9 vody. U\u017e m\u011bl pokrk sv\u00e9ho zjevu. U\u017e se d\u00e9le nedok\u00e1zal d\u00edvat na sv\u016fj uplakan\u00fd obli\u010dej. Mus\u00ed p\u0159ece p\u0159ij\u00edt na jin\u00e9 my\u0161lenky. A u zrcadla se mu to p\u0159\u00edli\u0161 neda\u0159ilo…<\/div>\n
Zabo\u0159il se cel\u00fdm t\u011blem do vrouc\u00ed vody ve van\u011b a p\u0159i\u010dich\u00e1val k vo\u0148av\u00e9 p\u011bn\u011b. V reklam\u011b tvrdili, \u017ee m\u00e1 uvolnit t\u011blo i mysl. Marn\u011b se sna\u017eil uv\u011b\u0159it, \u017ee to je pravda. Marn\u011b doufal, \u017ee aroma mu pom\u016f\u017ee aspo\u0148 na minutu zapomenout, aspo\u0148 na minutu mu dovolit zase \u017e\u00edt, aspo\u0148 na minutu p\u0159estat c\u00edtit bolest.<\/p>\n<\/div>\n
Le\u017eel ve van\u011b dlouho, velmi dlouho. Teplo vody se vypa\u0159ilo spolu s v\u016fn\u00ed a nez\u016fstalo po n\u00ed nic jin\u00e9ho, ne\u017e studen\u00e1, bezvonn\u00e1 kapalina. Zvedl se a osu\u0161il mokr\u00e9 t\u011blo do m\u011bkk\u00e9 osu\u0161ky, kter\u00e1 visela na v\u011b\u0161\u00e1ku hned vedle Tomovy. Chvilku na n\u00ed visel pohledem, ale musel ji p\u0159estat hypnotizovat. Vyvol\u00e1valo to v n\u011bm vzpom\u00ednky na p\u0159ede\u0161l\u00fdch mnoho let, kter\u00e9 pro\u017eil se sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou. Le\u010d nebyl to jen jeho bratr, jeho opora a jeho p\u0159\u00edtel. Byl to n\u011bkdo v\u00edc. Bylo by to tak i te\u010f, mo\u017en\u00e1 by z vany nyn\u00ed vyl\u00e9zali spole\u010dn\u011b ve vroucn\u00e9m objet\u00ed a s n\u011bkolika v\u00e1\u0161niv\u00fdmi a nezkrotn\u00fdmi polibky.<\/div>\n
Ale v\u0161echno je jinak. A vin\u00edkem je pr\u00e1v\u011b Tom…<\/p>\n<\/div>\n
Odebral se do kuchyn\u011b a rozsv\u00edtil mal\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko nad kredencem, aby si mohl ud\u011blat jahodov\u00fd \u010daj. A po\u0159\u00e1dn\u011b si ho osladit. Zapnul varnou konvici, p\u0159ipravil si hrn\u00ed\u010dek s pytl\u00edkem \u010daje a vyndal cuk\u0159enku ze sk\u0159\u00ed\u0148ky. Mezit\u00edm si sedl na \u017eidli a vy\u010dk\u00e1val, a\u017e konvice cvakne. Bylo ticho. Depresivn\u00ed. Bl\u00e1zniv\u00e9. Hrozn\u00e9. Pak se konvice za\u010dala oz\u00fdvat tich\u00fdm oh\u0159\u00edv\u00e1n\u00edm vody. Bill sed\u011bl jako t\u011blo bez du\u0161e a naslouchal, jak voda p\u0159ich\u00e1z\u00ed k varu. Ale zvuk mu \u0161el jedn\u00edm uchem dovnit\u0159 a t\u00edm druh\u00fdm ven. Sed\u011bl a hled\u011bl n\u011bkam do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
Cvak.<\/div>\n
Voda je p\u0159ipravena k p\u0159\u00edprav\u011b \u010daje. Bill s leknut\u00edm nadsko\u010dil a zvedl se ze \u017eidle, aby zalil hrnek. Chytl konvici a naklonil ji nad \u0161\u00e1lek. Neuk\u00e1pla z n\u00ed v\u0161ak ani kapka, proto\u017ee se tich\u00fdm bytem rozlehl zvonek. N\u011bkdo je za dve\u0159mi. Bill se op\u011bt zalekl. Netu\u0161il, kdo by to mohl b\u00fdt, kdo by za n\u00edm chodil v deset hodin ve\u010der. Polo\u017eil konvici zp\u00e1tky a pomal\u00fdmi, nejist\u00fdmi kroky, do\u0161el a\u017e na chodbi\u010dku. Do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm a s t\u0159esouc\u00edma se rukama se p\u0159ilepil na dve\u0159e. Chvilku poslouchal, jestli n\u011bco usly\u0161\u00ed, ale kdy\u017e byl za dve\u0159mi klid, nasucho polkl a pod\u00edval se do kuk\u00e1tka. Nev\u011b\u0159il vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Tom…<\/p>\n<\/div>\n
Nedo\u010dkav\u011b p\u0159e\u0161lapoval za dve\u0159mi a \u010dekal, jestli mu Bill otev\u0159e. U\u017e za\u010d\u00ednal b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed. Bill se ale p\u0159emohl a rozt\u0159esenou rukou s\u00e1hl na kl\u00ed\u010d v z\u00e1mku. Pomalu s n\u00edm jednou oto\u010dil. Tom zpozorn\u011bl.<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl tich\u00fdm hlasem, aby n\u00e1hodou nevzbudil sousedy. Bill se zasekl. St\u00e1l jako opa\u0159en\u00fd. Tom\u016fv hlas ho rozhodil.<\/div>\n
„Neboj se, to jsem j\u00e1, Tom. Otev\u0159i mi, pros\u00edm,“ \u017eadonil. Jeho hlas byl m\u00edrn\u00fd a nesm\u011bl\u00fd. Nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct. Kdy\u017e ale usly\u0161el druh\u00e9 odemknut\u00ed, z\u016fstal st\u00e1t, ti\u0161e.<\/div>\n
Dve\u0159e se otev\u0159ely. Bill st\u00e1l, hled\u011bl do zem\u011b a ml\u010del. Tom se d\u00edval na sv\u00e9 dvoj\u010de s prosbou o odpu\u0161t\u011bn\u00ed v o\u010d\u00edch. Bill mu posunkem ruky nazna\u010dil, \u017ee m\u016f\u017ee j\u00edt d\u00e1l. Na nic ne\u010dekal a ve\u0161el.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161?“ sna\u017eil se za\u010d\u00edt zlehka rozhovor, kter\u00fd lehk\u00fdm rozhodn\u011b nebude. Na to Bill neodpov\u011bd\u011bl, jen se na n\u011bho pod\u00edval. Nebylo t\u0159eba slov, jeho zarmoucen\u00fd pohled mluvil za v\u0161e.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, l\u00e1sko,“ dodal Tom. Nap\u0159\u00e1hl ruku a cht\u011bl se Billa dotknout, ale ucuknul mu. Oto\u010dil se a zam\u00ed\u0159il zp\u00e1tky do kuchyn\u011b. Ml\u010del. Tom ho ti\u0161e n\u00e1sledoval a jeho pron\u00e1sledoval pocit viny. Ne, nebyl to jen pocit viny. Tohle byla vina sama.<\/p>\n<\/div>\n
„Byl’s u n\u00ed?“ promluvil kone\u010dn\u011b Bill. Usrkl oslazen\u00e9ho \u010daje a sedl si zp\u00e1tky na \u017eidli. Tom si sedl naproti n\u011bmu a propletl si prsty u rukou. Chvilku si s nima hr\u00e1l, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159iznal se. Dal\u0161\u00ed r\u00e1na pro Billa. V\u00fdborn\u011b, Tome, dva nula pro tebe. U\u017e jsi ho dvakr\u00e1t odrovnal.<\/em> Bill si jen ti\u0161e odka\u0161lal a \u010dekal, a\u017e se mu Tom zodpov\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl jsem, kam m\u00e1m j\u00edt. B\u00e1l jsem se j\u00edt sem, b\u00e1l jsem se, \u017ee…“ odml\u010del se a pod\u00edval se na Billa. Ten se ale d\u00edval do sv\u00e9ho hrne\u010dku s \u010dajem.<\/div>\n
„Jsem idiot,“ \u0159ekl. Bill k n\u011bmu pozvedl pohled, ale st\u00e1le ml\u010del. Tom tedy pokra\u010doval.<\/div>\n
„Zranil jsem t\u011b. Zlomil jsem tv\u00e9 city, j\u00e1 to v\u00edm, Bille, j\u00e1 to v\u0161ecko v\u00edm! C\u00edt\u00edm se… Jako ten nejhor\u0161\u00ed provinilec.“<\/div>\n
„Na to m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo,“ \u0159ekl Bill.<\/div>\n
„Hmm,“ zabru\u010del Tom. „L\u00e1sko, j\u00e1 si nep\u0159eju nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby v\u0161echno bylo jako d\u0159\u00edv. Ona… Byl to jeden velk\u00fd omyl! Nem\u011bl jsem tolik p\u00edt. Ne, nem\u011bl jsem p\u00edt v\u016fbec! L\u00e1sko, j\u00e1\u2026 J\u00e1 ti p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee… Ne, l\u00e1sko, v\u00ed\u0161, co j\u00e1 ud\u011bl\u00e1m? J\u00e1 ti tady slibuju, \u010destn\u011b slibuju, \u017ee nikdy se nedotknu alkoholu. L\u00e1sko, j\u00e1 p\u0159estanu kou\u0159it, p\u0159estanu se v\u0161\u00edm, co bude\u0161 cht\u00edt. Jen m\u011b pros\u00edm, vezmi zp\u00e1tky. Miluju t\u011b a v\u017edycky budu. L\u00e1sko, pros\u00edm, odpus\u0165 mi to,“ klekl si na zem vedle Billa a sepjal ruce v modlitbu, jako by Bill byl jeho b\u016fh. Bill za\u010dal plakat. Uvnit\u0159 jeho du\u0161e, uvnit\u0159 jeho srdce se odehr\u00e1val souboj. Byl zmaten\u00fd. Zmaten\u00fd Tomem a zmaten\u00fd p\u0159edev\u0161\u00edm s\u00e1m sebou a jeho city.<\/div>\n
„Tome,“ \u0161pitl. „Miluju t\u011b,“ dodal a vstal ze \u017eidle. Klekl si k n\u011bmu a chytl se jeho rukou. Pol\u00edbil jeho prsty a nep\u0159est\u00e1val plakat. Tom se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed a nev\u011bd\u011bl, jestli to je pravda nebo ne.<\/div>\n
„Odpou\u0161t\u00ed\u0161 mi?“ zeptal se nesm\u011ble.<\/div>\n
„Dej mi \u010das, pros\u00edm,“ pronesl Bill, vstal a \u0161el do pokoje. Zastavil se ale ve dve\u0159\u00edch a dodal: „\u010cas v\u0161echno zahoj\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Geheimnis<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Geheimnis Tak. Tuhle pov\u00eddku jsem psala v den, kdy se mi m\u016fj p\u0159\u00edtel p\u0159iznal, \u017ee se l\u00edbal s jinou… Ranilo m\u011b to, hrozn\u011b moc. C\u00edt\u00edm se tak n\u011bjak stejn\u011b jako Bill v t\u00e9hle pov\u00eddce. Tak\u017ee Bill jsem vlastn\u011b j\u00e1 a Tom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-15338","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15338","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15338"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15338\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15338"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15338"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15338"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}