{"id":15369,"date":"2009-02-01T18:00:00","date_gmt":"2009-02-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15334"},"modified":"2009-02-01T18:00:00","modified_gmt":"2009-02-01T17:00:00","slug":"1-14-pm-5-je-to-45-hodin-co-jsem-na-tebe-kricel","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/02\/01\/1-14-pm-5-je-to-45-hodin-co-jsem-na-tebe-kricel\/","title":{"rendered":"1:14 PM 5. – \u201eJe to 45 hodin, co jsem na tebe k\u0159i\u010del.\u201c"},"content":{"rendered":"
autor: Froggy<\/strong><\/div>\n
Komenty anglicky, pros\u00edm. J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Sobota 8:00<\/div>\n
„Je to 45 hodin, co jsem na tebe k\u0159i\u010del.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Zm\u00ednil se Bill, \u017ee by se setkal s n\u011bk\u00fdm neobvykl\u00fdm? N\u011bk\u00fdm zven\u010d\u00ed?“<\/div>\n
Tom op\u011bt zavrt\u011bl hlavou a polo\u017eil lokty na st\u016fl, zat\u00edmco obli\u010dej schov\u00e1val v dlan\u00edch. „Ne, nikdo neobvykl\u00fd. Jen fanou\u0161ci a novin\u00e1\u0159i. Tak jako v\u017edycky,“ zamumlal Tom. Byl vy\u010derpan\u00fd a stejn\u00e9 t\u00e9ma prob\u00edrali u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t. Policie kone\u010dn\u011b na\u0161la n\u011bkoho, kdo mluvil n\u011bmecky, co\u017e znamenalo proj\u00edt znovu v\u0161echny ot\u00e1zky, na kter\u00e9 ji\u017e odpov\u00eddali s p\u0159ekladatelem. Vy\u0161et\u0159ovatel\u00e9 si cht\u011bli b\u00fdt jisti, \u017ee nic nevynechali.<\/div>\n
Kv\u016fli \u0161\u00edl\u00edc\u00edm novin\u00e1\u0159\u016fm venku, byli policist\u00e9 nuceni p\u0159etvo\u0159it hotel na velitelstv\u00ed. Bylo to jednodu\u0161\u0161\u00ed ne\u017e se strachovat kv\u016fli p\u0159evozu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e pot\u0159ebovali mluvit s n\u011bkter\u00fdm z \u010dlen\u016f kapely. A nav\u00edc to znamenalo m\u00edt okam\u017eit\u00fd p\u0159\u00edstup k informac\u00edm, je\u017e pot\u0159ebovali. Cel\u00e9 patro bylo uzav\u0159eno, jednu polovinu okupovali \u010dlenov\u00e9 kapely a jejich person\u00e1l, druhou pou\u017e\u00edvala policie. Tom byl pr\u00e1v\u011b v jedn\u00e9 z policejn\u00edch m\u00edstnost\u00ed, post\u00e9 dotazov\u00e1n na tu samou v\u011bc. Na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti vid\u011bl dal\u0161\u00edho policejn\u00edho d\u016fstojn\u00edka, jen\u017e se zaj\u00edmal o Bill\u016fv notebook, prohled\u00e1vaj\u00edce jej kv\u016fli stop\u00e1m.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00ed neobvykl\u00ed fanou\u0161ci? Jste si jist\u00fd, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd nevy\u010duhoval z davu, Tome?“ pokra\u010dovaly ot\u00e1zky. Jeho n\u011bm\u010dina byla fajn, av\u0161ak t\u011b\u017ek\u00fd americk\u00fd p\u0159\u00edzvuk hr\u00e1l Tomovi na nervy a p\u0159ipom\u00ednal mu, jak daleko jsou od domova.<\/div>\n
\n
„V Americe je v\u00edce mu\u017esk\u00fdch fanou\u0161k\u016f. To je neobvykl\u00e9, ale nic jin\u00e9ho,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. Opravdu \u010dekaj\u00ed, \u017ee si bude pamatovat v\u0161echny fanou\u0161ky, se kter\u00fdmi se kdy setkali? Tom se jen z\u0159\u00eddkakdy d\u00edval na jejich obli\u010deje. Jen se usm\u00edval a podepisoval cokoliv, co se objevilo p\u0159ed jeho obli\u010dejem. Jak mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee by m\u011bl d\u00e1vat pozor? Jak mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee n\u011bkdo unese Billa?<\/div>\n
„N\u011bjak\u00e1 neobvykl\u00e1 po\u0161ta od fanou\u0161k\u016f? D\u00e1rky?“<\/div>\n
„Ne\u010dteme v\u0161echnu po\u0161tu od fanou\u0161k\u016f,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, tisknouc\u00ed ko\u0159en nosu mezi prsty, sna\u017e\u00edc\u00ed se zahnat migr\u00e9nu, kter\u00e1 se hl\u00e1sila o slovo. Copak ten idiot nev\u00ed, jak slavn\u00ed jsou? V\u00ed v\u016fbec, kolik fan po\u0161ty jim chod\u00ed?<\/div>\n
„A co jin\u00e9 kontakty? Je tady n\u011bkdo, s k\u00fdm by tv\u016fj bratr v posledn\u00ed dob\u011b nav\u00e1zal styky? Nov\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9? Rom\u00e1nek? Kdokoliv, s k\u00fdm by byl Bill zapleten\u00fd?“<\/div>\n
Tom nechal ruce spadnout na st\u016fl. Z\u00edral na policistu, o\u010di \u010derven\u00e9, podlit\u00e9 krv\u00ed od vy\u010derp\u00e1n\u00ed. „M\u00e1me st\u011b\u017e\u00ed \u010das sp\u00e1t. Na tohle nen\u00ed \u010das. Bill nem\u00e1 \u010das b\u00fdt s k\u00fdmkoliv zapleten\u00fd<\/em>,“ vy\u0161t\u011bkl Tom.<\/div>\n
„Mus\u00edme vy\u0161et\u0159it ka\u017edou stopu, Tome. Je to na\u0161e pr\u00e1ce.“<\/div>\n
Kv\u016fli t\u00f3nu, jen\u017e ten policajt pou\u017eil, m\u011bl Tom nutk\u00e1n\u00ed vst\u00e1t a zlomit mu \u010delist. Byl unaven\u00fd z neust\u00e1l\u00e9ho poslouch\u00e1n\u00ed kec\u016f jako ‚Je to na\u0161e pr\u00e1ce‘ a ‚Nechte n\u00e1s se o to postarat‘. Vypadalo to, jako by nikdo ned\u011blal svoji pr\u00e1ci. Nehnuli se z m\u00edsta.<\/div>\n
Tom stiskl zuby a p\u0159imhou\u0159en\u00fd pohled zam\u011b\u0159il na vy\u0161et\u0159ovatele. “ Co navrhujete?“<\/div>\n
„Mus\u00edme p\u0159ijmout mo\u017enost, \u017ee v\u00e1\u0161 bratr ode\u0161el dobr-„<\/div>\n
„Jacku, tohle mus\u00ed\u0161 vid\u011bt!“ p\u0159eru\u0161il jej dal\u0161\u00ed z policist\u016f, zachra\u0148uj\u00edce tak sv\u00e9ho partnera od zlomen\u00e9 \u010delisti zp\u016fsoben\u00e9 zu\u0159iv\u00fdm kytaristou. Mluvil anglicky, av\u0161ak Tom rozum\u011bl dostate\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Na\u0161el jsi n\u011bco na harddisku?“ zeptal se Jack.<\/div>\n
„Ne. Je to e-mail. Bylo to posl\u00e1no p\u0159\u00edmo do Billovy e-mailov\u00e9 schr\u00e1nky. Zkou\u0161\u00edm vystopovat zdroj, ale tohle mus\u00ed\u0161 vid\u011bt. S Tomem to dokon\u010d\u00ed\u0161 potom,“ \u0159ekl ten druh\u00fd v\u00e1\u017en\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
Jack se oto\u010dil zp\u011bt k Tomovi, ukazuj\u00edc ke dve\u0159\u00edm. „Pro\u010d si ned\u00e1\u0161 p\u0159est\u00e1vku, Tome? M\u011bl bys n\u011bco sn\u00edst. Jakmile n\u011bco zjist\u00edme, d\u00e1me ti v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
Tom zkou\u0161el protestovat, av\u0161ak ne\u017e stihl \u0159\u00edct slovo, byl vystr\u010den p\u0159ed dve\u0159e na hotelovou chodbu, kde \u010dekala jejich vlastn\u00ed ochranka a dal\u0161\u00edch p\u00e1r policist\u016f. U\u017e nebylo bezpe\u010dn\u00e9 dokonce ani chodit s\u00e1m po hotelov\u00e9 chodb\u011b. Tom byl p\u0159em\u00edst\u011bn z jedn\u00e9 m\u00edstnosti do druh\u00e9, vybral si Georg\u016fv pokoj rad\u011bji ne\u017e sv\u016fj vlastn\u00ed. Od doby, co je Bill pry\u010d, do n\u011bj nevkro\u010dil, nedok\u00e1zal sn\u00e9st tu samotu.<\/div>\n
Tom vstoupil a na\u0161el Gustava s Georgem p\u0159esn\u011b tam, kde byli, kdy\u017e je opou\u0161t\u011bl. Oba sed\u011bli na nepohodln\u00e9m gau\u010di, z\u00edraj\u00edc na ze\u010f p\u0159ed nimi. To bylo jedin\u00e9, co d\u011blali posledn\u00ed dva dny. Prost\u011b jen \u010dekali na cokoliv, co se stane; \u010dekali, a\u017e jim n\u011bkdo \u0159ekne, co maj\u00ed d\u011blat. Tom u\u017e nemohl \u010dekat, u\u017e nemohl \u017e\u00edt v nev\u011bdomosti.<\/div>\n
„Jak to \u0161lo?“ zeptal se Georg, kdy\u017e zaznamenal op\u011btnou Tomovu p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d to sam\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Tom p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se oto\u010dil na buben\u00edka.<\/div>\n
„Gustave, pot\u0159ebuju, abys n\u011bco na\u0161el na po\u010d\u00edta\u010di. Ud\u011blal bych to s\u00e1m, ale po\u0159\u00e1d maj\u00ed m\u016fj notebook a nav\u00edc, stejn\u011b jsi rychlej\u0161\u00ed. V\u017edycky najde\u0161, co pot\u0159ebujeme,“ vysv\u011btlil Tom, jako by musel. Georg s Gustavem byli ochotn\u00ed ud\u011blat cokoliv, o co by je Tom po\u017e\u00e1dal, nepot\u0159ebovali vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
Gustav se postavil a do\u0161el pro notebook, le\u017e\u00edc\u00ed na posteli. Policie s n\u00edm skon\u010dila p\u0159ed n\u011bkolika hodinami, av\u0161ak nikdo z nich se jej je\u0161t\u011b ani nedotkl. Nikdo necht\u011bl v\u011bd\u011bt, co media nebo fanou\u0161ci \u0159\u00edkaj\u00ed. Bylo to u\u017e tak dost \u0161patn\u00e9, kdy\u017e Jost c\u00edtil pot\u0159ebu je informovat, na\u0161t\u011bst\u00ed s t\u00edm skon\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Tomovi a jeho slz\u00e1m.<\/div>\n
„Co vlastn\u011b hled\u00e1m?“ ptal se Gustav, zat\u00edmco naj\u00ed\u017ed\u011bl po\u010d\u00edta\u010d.<\/div>\n
„Nev\u00edm p\u0159esn\u011b. N\u011bco na e-mailu, mysl\u00edm\u2026 Mluvili anglicky, ale zn\u011blo to jako velk\u00e1 v\u011bc. Mysl\u00edm, \u017ee to bylo v Billov\u011b mailu. M\u016f\u017ee\u0161 zkontrolovat schr\u00e1nku ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s?“ Odpov\u011bd\u011bl Tom, kdy\u017e si sedal na gau\u010d vedle Georga. Byl k smrti vy\u010derpan\u00fd a siln\u00e1 pa\u017ee, je\u017e jej objala kolem ramen, byla alespo\u0148 malou \u00fat\u011bchou. Georg se sna\u017eil udr\u017eet v\u011bci pohromad\u011b a dohl\u00e9dnout na n\u011bj, a Tom to oce\u0148oval.<\/div>\n
„Dostanu se tam,“ \u0159ekl Gustav, p\u0159esunul po\u010d\u00edta\u010d do kl\u00edna, op\u00edraj\u00edc se o \u010delo postele. Gustav nebyl hacker v prav\u00e9m slova smyslu. Dok\u00e1zal se nabourat lidem do \u00fa\u010dt\u016f, ale nem\u011blo to co d\u011blat se speci\u00e1ln\u00edmi po\u010d\u00edta\u010dov\u00fdmi programy. Byl jen neobvykle dobr\u00fd v h\u00e1d\u00e1n\u00ed hesel.<\/div>\n
Jedin\u00fdm zvukem v m\u00edstnosti bylo \u0165uk\u00e1n\u00ed kl\u00e1ves a ob\u010dasn\u00e9 kliknut\u00ed na touchpad. Do patn\u00e1cti minut Tom spal s hlavou na Georgov\u011b rameni. Byl to jeho prvn\u00ed sp\u00e1nek po v\u00edce jak dvaceti \u010dty\u0159ech hodin\u00e1ch. Tom byl na hranici a zd\u011b\u0161en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e byl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, av\u0161ak jeho vy\u010derpanost zv\u00edt\u011bzila nad strachem.<\/div>\n
„Pros\u00edm. Pros\u00edm, nech m\u011b j\u00edt<\/em>.“ Mdl\u00fd hlas vyru\u0161il Toma ze sp\u00e1nku. Pomalu otev\u0159el o\u010di, zji\u0161\u0165uj\u00edc, \u017ee usnul na Georgov\u011b rameni a \u017ee z\u0159ejm\u011b musel sn\u00edt. Myslel si, \u017ee sly\u0161el Bill\u016fv hlas. P\u0159i pohledu na hodiny zjistil, \u017ee spal t\u00e9m\u011b\u0159 hodinu.<\/div>\n
„O m\u016fj Bo\u017ee,“ za\u0161eptal Gustav z druh\u00e9 strany m\u00edstnosti. Tom se oto\u010dil po tom zvuku, z\u00edraj\u00edc na Gustav\u016fv v\u00fdraz. Byl b\u00edl\u00fd jako duch, t\u0159esouc\u00ed se ruka p\u0159es \u00fasta, kdy\u017e z\u00edral na monitor sv\u00e9ho po\u010d\u00edta\u010de.<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm. Pros\u00edm. Chci j\u00edt dom\u016f. Pros\u00edm, u\u017e ne! U\u017e ne!“<\/em> Bolestiv\u011b zn\u00e1m\u00fd hlas se ozval z reproduktor\u016f. Pro tentokr\u00e1t nepot\u0159eboval \u017e\u00e1dn\u00fd p\u0159eklad. Polovina pros\u00edc\u00edch slov byla vy\u0159\u010dena v n\u011bm\u010din\u011b, av\u0161ak Tom st\u00e1le nedok\u00e1zal pochopit, co sly\u0161\u00ed. Gustav hore\u010dn\u011b hledal tla\u010d\u00edtko na vypnut\u00ed zvuku nebo zastaven\u00ed videa, ale ve sv\u00e9m \u0161oku zapomn\u011bl, kde jsou.<\/div>\n
„Bo\u017ee, pros\u00edm! U\u017e ne! Nech m\u011b j\u00edt! Nech m\u011b j\u00edt!“<\/em> \u0160epot se zm\u011bnil ve v\u00fdk\u0159iky a posledn\u00ed slovo prop\u00edchlo Tomovi srdce. Georg\u016fv stisk na jeho rameni byl najednou siln\u011bj\u0161\u00ed a Gustav vypadal, \u017ee bude zvracet. Nebylo pochyb, co se pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1valo na obrazovce. Skute\u010dnou ot\u00e1zkou bylo pro\u010d<\/em>. Pro\u010d bylo tohle posl\u00e1no na Bill\u016fv mail?<\/div>\n
„Jdi ode m\u011b! Mus\u00edm to vid\u011bt,“ vyk\u0159ikl Tom, kdy\u017e se sna\u017eil osvobodit z Georgova sev\u0159en\u00ed a dostat se k po\u010d\u00edta\u010di.<\/div>\n
„Ne! Tome, ne! Nepot\u0159ebuje\u0161 to vid\u011bt,“ k\u0159i\u010del Gustav, sklopil notebook a kone\u010dn\u011b u\u010dinil p\u0159\u00edtr\u017e v\u00fdk\u0159ik\u016fm, linouc\u00edm se z repr\u00e1k\u016f.<\/div>\n
„Tome, poslouchej Gustava! Tohle nemus\u00ed\u0161 vid\u011bt. Policie u\u017e to vid\u011bla. Nen\u00ed tu \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, aby ses na to d\u00edval,“ prosil Georg. Tom s n\u00edm bojoval urputn\u011b, sna\u017eil se od n\u011bj dostat pry\u010d. Georg jej musel p\u0159i\u0161pendlit k podlaze, aby jej tro\u0161ku uklidnil. „Tome, to opravdu nemus\u00ed\u0161 vid\u011bt!“<\/div>\n
Tom byl jako \u0161\u00edlen\u00fd. Musel se dostat k tomu po\u010d\u00edta\u010di. Musel vid\u011bt to video je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e bude odstran\u011bno, a on v\u011bd\u011bl, \u017ee bude. Policie to tam nenech\u00e1 dlouho. Pravd\u011bpodobn\u011b to bylo st\u00e1le dostupn\u00e9, proto\u017ee se to zkou\u0161eli vystopovat. Brzy to m\u016f\u017ee b\u00fdt pry\u010d a Tom promarn\u00ed svoji \u0161anci. Mus\u00ed to vid\u011bt, ne\u017e to bude pry\u010d. „Jdi ode m\u011b!“ k\u0159i\u010del Tom, kdy\u017e loktem prudce narazil do Georgov\u00fdch \u017eeber a zkou\u0161el jej odkopnout pry\u010d. „Mus\u00edm to vid\u011bt!“<\/div>\n
Georg zast\u00e9nal, av\u0161ak odm\u00edtl uvolnit sev\u0159en\u00ed. „Pro\u010d to chce\u0161 vid\u011bt? Jak ti m\u016f\u017ee pomoct, kdy\u017e ho takhle uvid\u00ed\u0161?“ do\u017eadoval se Georg.<\/div>\n
„Mus\u00edm ho vid\u011bt. Je mi to jedno, ale j\u00e1 ho mus\u00edm vid\u011bt,“ bre\u010del Tom, nestyd\u011bl se za slzy, kanouc\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
Gustav ochran\u00e1\u0159sky objal notebook a zavrt\u011bl hlavou. „Tome\u2026 ty tomu nerozum\u00ed\u0161. Oni\u2026 on\u2026 nem\u016f\u017ee\u0161 ho takhle vid\u011bt.“<\/div>\n
„Je mi to jedno!“ k\u0159i\u010del Tom. „Mus\u00edm ho vid\u011bt. M\u016f\u017ee to b\u00fdt naposled. M\u016f\u017ee to b\u00fdt moje posledn\u00ed \u0161ance!“<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
Sobota<\/div>\n
8:00<\/div>\n
„Je to 45 hodin, co na m\u011b Tom k\u0159i\u010del.“<\/div>\n
„Je to 42 hodin, co m\u011b on<\/strong> poprv\u00e9 p\u0159inutil k\u0159i\u010det.“<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Froggy<\/strong><\/div>\n
translate: Dania<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Froggy Komenty anglicky, pros\u00edm. J. :o) Sobota 8:00 „Je to 45 hodin, co jsem na tebe k\u0159i\u010del.“ „Zm\u00ednil se Bill, \u017ee by se setkal s n\u011bk\u00fdm neobvykl\u00fdm? N\u011bk\u00fdm zven\u010d\u00ed?“ Tom op\u011bt zavrt\u011bl hlavou a polo\u017eil lokty na st\u016fl, zat\u00edmco obli\u010dej schov\u00e1val<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[200],"tags":[],"class_list":["post-15369","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-1-14-pm"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15369","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15369"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15369\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15369"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15369"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15369"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}