{"id":15383,"date":"2009-01-31T17:00:00","date_gmt":"2009-01-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15348"},"modified":"2009-01-31T17:00:00","modified_gmt":"2009-01-31T16:00:00","slug":"nas-osud-20-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/31\/nas-osud-20-konec\/","title":{"rendered":"N\u00e1\u0161 osud 20. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Bille\u2026“ vydechnu p\u0159ekvapen\u011b. „Br\u00e1\u0161ko, ty ses mi probudil,“ vysko\u010d\u00edm ze \u017eidle a radost\u00ed nev\u00edm, co honem d\u011blat. „Sest\u0159i\u010dko! Doktore! On se probral! Bill se probral!“ k\u0159i\u010d\u00edm a kone\u010dn\u011b se vrhnu na Billa. Nerad bych mu ubl\u00ed\u017eil, ale mus\u00edm ho aspo\u0148 obejmout, ne\u017e v\u0161ichni p\u0159ijdou, pod\u00edvat se na ten m\u016fj malej \u017eivej z\u00e1zrak. L\u00edb\u00e1m ho na \u010delo, tv\u00e1\u0159e, nos\u2026 ale ne\u017e se p\u0159itisknu na jeho \u00fasta, zaraz\u00ed m\u011b jeho pohled. Smutn\u00fd, pln\u00fd slz\u2026 ale nenech\u00e1m se j\u00edm odradit. Pol\u00edb\u00edm ho s l\u00e1skou, kterou te\u010f moje srdce p\u0159et\u00e9k\u00e1, \u017ee se boj\u00edm, aby se nerozpadlo na tis\u00edce kousk\u016f. Jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd. \u0160\u0164ASTN\u00dd!!! „Billi, ty \u017eije\u0161\u2026 ty ses mi vr\u00e1til\u2026“ hlad\u00edm ho a \u0161ept\u00e1m mu do ucha, vyu\u017e\u00edv\u00e1m posledn\u00edch p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e n\u011bkdo p\u0159ib\u011bhne. Chci, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee je v\u0161echno jinak, \u017ee u\u017e nemus\u00ed b\u00fdt smutn\u00fd. „Neplakej, Billi,“ ut\u00edr\u00e1m mu slzy, st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po hebk\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. „U\u017e nen\u00ed pro\u010d plakat, l\u00e1sko.“<\/span><\/div>\n
V\u00edc mu nestihnu \u0159\u00edct, do pokoje vejde doktor Neumann a radostn\u011b se k n\u00e1m hrne. D\u00edv\u00e1m se Billovi do o\u010d\u00ed a vid\u00edm v nich zmatek. Asi je p\u0159ekvapen\u00fd, jak jsem ho pr\u00e1v\u011b oslovil\u2026 hlad\u00edm ho po ruce a usm\u00edv\u00e1m se skrz slzy, kter\u00e9 se mi sam\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm koul\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/span><\/div>\n
\n
<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b, pane Kaulitzi, v\u00edt\u00e1m v\u00e1s zp\u00e1tky do \u017eivota,“ chrl\u00ed na Billa doktor s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. „V\u00e1\u0161 bratr u\u017e se v\u00e1s nemohl do\u010dkat,“ mrkne na m\u011b. „Vy jste n\u00e1m teda dal zabrat,“ vy\u010d\u00edtav\u011b na n\u011bj koukne, „co v\u00e1s to napadlo, \u010dlov\u011b\u010de, ut\u00edkat ze \u017eivota, takovej mladej, v\u017edy\u0165 jste si je\u0161t\u011b nic neu\u017eil,“ zleh\u010duje z\u00e1m\u011brn\u011b situaci, zat\u00edmco poslouch\u00e1 jeho pl\u00edce. Dr\u017e\u00edm Billa pevn\u011b za ruku a st\u00edr\u00e1m slzy, kter\u00e9 neust\u00e1le proud\u00ed z jeho velk\u00fdch vyd\u011b\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed. „U\u017e jsme mysleli, \u017ee se n\u00e1m to nepovede, byl jste skoro na druh\u00e9m b\u0159ehu, kdy\u017e jsme v\u00e1s z toho vyt\u00e1hli,“ d\u00e1l k n\u011bmu mluv\u00ed doktor. „Bol\u00ed v\u00e1s n\u011bco?“ zept\u00e1 se, a p\u0159itom neust\u00e1le rukama n\u011bco zkoum\u00e1 po Billov\u011b t\u011ble. Br\u00e1\u0161ka jen vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edr\u00e1, o\u010di \u0161iroce rozev\u0159en\u00e9 a sna\u017e\u00ed se k\u00fdvat hlavou. „A kdepak v\u00e1s to bol\u00ed?“ Bill zoufale obrac\u00ed pohled z doktora na m\u011b a zase zp\u00e1tky.<\/span><\/div>\n
„Copak je? Nem\u016f\u017eete mluvit?“ zept\u00e1 se zara\u017een\u011b doktor. Bill zak\u00fdv\u00e1 na souhlas a z jeho o\u010d\u00ed vytrysknou dal\u0161\u00ed slzy. Zm\u00e1\u010dkne mi ruku a j\u00e1 ji sev\u0159u ve sv\u00fdch dlan\u00edch, aby se neb\u00e1l. „To bude n\u00e1sledek pro\u017eit\u00e9ho \u0161oku,“ vysv\u011btluje doktor. „Brzy se to sprav\u00ed, nebojte se. Prozat\u00edm budeme komunikovat jednodu\u0161e. Kdy\u017e budete cht\u00edt \u0159\u00edct ano, mrknete jednou, kdy\u017e ne, mrknete dvakr\u00e1t. Pokud nebudete zn\u00e1t odpov\u011b\u010f, tak t\u0159ikr\u00e1t. Je v\u00e1m to jasn\u00e9?“ mluv\u00ed na Billa a d\u00edv\u00e1 se mu p\u0159itom do o\u010d\u00ed.<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Bill zase zak\u00fdv\u00e1, jako \u017ee rozum\u011bl. „Tak dob\u0159e, odpov\u011bzte mi mrknut\u00edm, ano? Jinak by v\u00e1s z toho v\u011b\u010dn\u00e9ho k\u00fdv\u00e1n\u00ed za chv\u00edli bolelo za krkem,“ usm\u00edv\u00e1 se doktor a Bill jednou mrkne. „V\u00fdborn\u011b, v\u0161ak vy se to brzy nau\u010d\u00edte,“ konstatuje a popl\u00e1c\u00e1 Billa po ruce. „Te\u010f hlavn\u011b pot\u0159ebujete klid, tak\u017ee pokud chcete b\u00fdt s\u00e1m, sta\u010d\u00ed jednou mrknout a j\u00e1 to za\u0159\u00edd\u00edm,“ zept\u00e1 se, ale nejsp\u00ed\u0161 ani ne\u010dek\u00e1, \u017ee by ho o to m\u016fj br\u00e1\u0161ka po\u017e\u00e1dal. Jen j\u00e1 s nap\u011bt\u00edm \u010dek\u00e1m, jestli m\u011b Bill mrknut\u00edm oka vyk\u00e1\u017ee ze sv\u00e9 spole\u010dnosti. V\u016fbec bych se mu nedivil, po tom, co se mezi n\u00e1mi stalo. Ale c\u00edt\u00edm, jak mi siln\u011bji stiskl ruku, jako by se m\u011b sna\u017eil zadr\u017eet, abych nikam nechodil. Oddychnu si, kdy\u017e na doktora dvakr\u00e1t mrkne a slab\u011b se usm\u011bje.<\/span><\/div>\n
„Fajn, chcete tady svoje dvoj\u010de, \u017ee?“ ch\u00e1pav\u011b se usm\u011bje doktor, po\u010dk\u00e1 si na jedno mrknut\u00ed a obr\u00e1t\u00ed se ke mn\u011b. „Hl\u00eddejte ho jako oko v hlav\u011b, sna\u017ete se s n\u00edm komunikovat, abychom v\u011bd\u011bli, jak se c\u00edt\u00ed a jestli n\u011bco nepot\u0159ebuje. Po\u0161lu v\u00e1m sem tu\u017eku a blok, kdyby bylo t\u0159eba, n\u011bkter\u00e9 v\u011bci se prost\u011b mrknut\u00edm oka \u0159\u00edct nedaj\u00ed,“ popl\u00e1c\u00e1 m\u011b po rameni, nadiktuje sest\u0159e, jak\u00e9 l\u00e9ky bude Bill d\u00e1l pot\u0159ebovat a rozlou\u010d\u00ed se.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Sestra je\u0161t\u011b rychle pln\u00ed p\u0159\u00edkazy doktora, vym\u011bn\u00ed lahev do kapa\u010dky, z kter\u00e9 neust\u00e1le proud\u00ed Billovi do \u017eil v\u00fd\u017eiva a l\u00e9ky, kter\u00e9 nutn\u011b pot\u0159ebuje, a my jen z\u00edr\u00e1me jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed. Sna\u017e\u00edm se, aby v m\u00fdch vid\u011bl l\u00e1sku\u2026 V t\u011bch jeho vid\u00edm ot\u00e1zky, zmatek a smutek, kter\u00fd m\u011b neust\u00e1le nut\u00ed se b\u00e1t, co bude, a\u017e za sestrou zapadnou dve\u0159e pokoje a my z\u016fstaneme sami. Skoro se boj\u00edm toho okam\u017eiku, a\u017e budu moct za\u010d\u00edt mluvit\u2026 boj\u00edm se, \u017ee ze sebe nedostanu nic smyslupln\u00e9ho, nic, co by dodalo jeho o\u010d\u00edm jistotu a radost.<\/span><\/div>\n
Mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka p\u0159inesla sl\u00edben\u00fd blok a tu\u017eku, polo\u017eila je do nohou Billovy postele a ode\u0161la.<\/span><\/div>\n
Tak a jsme tu sami.<\/span><\/div>\n
Najednou nev\u00edm, co \u0159\u00edct, m\u00e1m knedl\u00edk v krku a srdce mi bu\u0161\u00ed jako o z\u00e1vod. Bill se pokus\u00ed zvednout hlavu a j\u00e1 se sna\u017e\u00edm pochopit, co chce. Nat\u00e1hne ruku a uk\u00e1\u017ee na blok a tu\u017eku. Beze slova mu je pod\u00e1m a \u010dek\u00e1m, a\u017e mi ho pod\u00e1 zp\u011bt. M\u00e1m strach se pod\u00edvat, co mi napsal a v duchu se modl\u00edm, aby tam nest\u00e1lo velk\u00fdmi tiskac\u00edmi p\u00edsmeny VYPADNI!<\/span><\/div>\n
Opatrn\u011b otev\u0159u jedno oko a zam\u017eour\u00e1m na pap\u00edr p\u0159ed sebou. Odfouknu si, kdy\u017e si p\u0159e\u010dtu: „Zvedni mi postel, blb\u011b se mi p\u00ed\u0161e.“ Usm\u011bju se a vysko\u010d\u00edm na nohy.<\/span><\/div>\n
„Jasn\u011b, Bill\u00ed, jen jestli to budu um\u011bt,“ zachrapt\u00edm, ale za chv\u00edli u\u017e je to dobr\u00fd, knedl\u00edk v krku povolil. Kone\u010dn\u011b m\u016f\u017eu n\u011bco d\u011blat. „\u010cove\u010de, to je asi stra\u0161n\u011b slo\u017eitej patent,“ st\u011b\u017euju si a o\u010dumuju kolem postele, kde by se to m\u011blo zm\u00e1\u010dknout, aby br\u00e1\u0161ka mohl sed\u011bt. Bill jen popadne znovu blok a na\u010dm\u00e1r\u00e1: „Zelen\u00e1 p\u00e1ka.“<\/span><\/div>\n
„Aha,“ \u0165uknu se do \u010dela, kdy\u017e si to p\u0159e\u010dtu a za chv\u00edli u\u017e je br\u00e1\u0161ka v polosedu.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1m strach o tom za\u010d\u00edt. V\u00edm, \u017ee to mus\u00ed p\u0159ij\u00edt, ale sna\u017e\u00edm se to odd\u00e1lit, co to jde. Urovn\u00e1v\u00e1m Billovi prost\u011bradlo, pak se vrhnu na pe\u0159inu, na\u010dechr\u00e1m mu pol\u0161t\u00e1\u0159 za z\u00e1dy, ale za chv\u00edli dojde pr\u00e1ce. Sklesle si sednu na \u017eidli a z\u00edr\u00e1m do podlahy.<\/span><\/div>\n
„Promi\u0148, Billi,“ vzdychnu ti\u0161e a boj\u00edm se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. „J\u00e1\u2026 ud\u011blal jsem chybu.“ P\u0159izn\u00e1m a zvednu hlavu. Setk\u00e1m se s t\u00edm nejsmutn\u011bj\u0161\u00edm pohledem, jak\u00fd jsem kdy vid\u011bl. Mrk\u00e1n\u00edm dlouh\u00fdch \u0159as mi ur\u010dit\u011b ne\u0159\u00edk\u00e1, jestli s t\u00edm souhlas\u00ed nebo ne, sna\u017e\u00ed se jen zahnat dal\u0161\u00ed slzy, kter\u00e9 se mu derou do o\u010d\u00ed. Posad\u00edm se k Billovi na kraj postele a vezmu jeho chladn\u00e9 ruce do sv\u00fdch. Sl\u00edb\u00e1m slan\u00e9 kapky, koulej\u00edc\u00ed se po tv\u00e1\u0159\u00edch a nakonec n\u011b\u017en\u011b pol\u00edb\u00edm slan\u00e9 rty. „Byla obrovsk\u00e1 chyba ti tenkr\u00e1t za\u010d\u00edt lh\u00e1t,“ \u0161ept\u00e1m, nem\u016f\u017eu mluvit nahlas. „Nem\u011bl jsem to d\u011blat, te\u010f u\u017e to v\u00edm, ale v t\u00e9 chv\u00edli mi to p\u0159ipadalo jako jedin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed\u2026 cht\u011bl jsem, aby sis p\u0159estal ubli\u017eovat, abys k tomu nem\u011bl d\u016fvod, ale vid\u00ed\u0161, jak to dopadlo\u2026 kv\u016fli tomu jsi te\u010f tady, kv\u016fli tomu ses m\u00e1lem zabil, a to si nikdy nep\u0159estanu vy\u010d\u00edtat. Ubl\u00ed\u017eil jsem ti v\u00edc, ne\u017e kdybych ti \u0159ekl pravdu. Dal jsem ti nad\u011bji, myslel jsem si, \u017ee je to jenom na \u010das, \u017ee se to pak n\u011bjak samo sprav\u00ed, \u017ee m\u011b snad p\u0159estane\u0161 ze dne na den milovat\u2026 nev\u00edm, co jsem si tenkr\u00e1t myslel, ale asi jsem sp\u00ed\u0161 nep\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy\u017e jsem t\u011b nechal, abys uv\u011b\u0159il, \u017ee t\u011b miluju,“ vysv\u011btluju, jak nejl\u00edp um\u00edm a hlad\u00edm Billa po vlasech.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Jen\u017ee taky v\u00edm, \u017ee kdybych to neud\u011blal, nikdy bych se nedozv\u011bd\u011bl to, co je mi te\u010f u\u017e \u00fapln\u011b jasn\u00e9, Billi,“ nadechnu se zhluboka a rychle pokra\u010duju, s pohledem zabodnut\u00fdm do jeho hlubok\u00fdch t\u00e1zav\u00fdch o\u010d\u00ed. „Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee jsem si cel\u00fd \u017eivot lhal do vlastn\u00ed kapsy. Mo\u017en\u00e1 mi nebude\u0161 v\u011b\u0159it, a m\u00e1\u0161 na to pln\u00e9 pr\u00e1vo, ale j\u00e1 t\u011b opravdu miluju, Billi,“ sklop\u00edm zrak a sleduju sv\u00e9 palce, jak hlad\u00ed ty jeho, sv\u00edraj\u00edc je v dlan\u00edch. \u010cek\u00e1m, jak bude reagovat, ale nem\u00e1m odvahu se pod\u00edvat do jedin\u00e9ho m\u00edsta, kde bych si mohl p\u0159e\u010d\u00edst rozsudek. C\u00edt\u00edm, jak se jedna ruka vymanila z m\u00fdch dlan\u00ed a pohladila m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Nechal jsem ji, aby mi za bradu pomohla zvednout o\u010di a setkat se s pohledem pln\u00fdm l\u00e1sky a pochopen\u00ed. Za chv\u00edli se v t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00edch nejsp\u00ed\u0161 utop\u00edm, lesknou se jako stud\u00e1nky, a pomalu se rozpou\u0161t\u00ed, kdy\u017e se p\u0159ibli\u017euj\u00ed a p\u0159ibli\u017euj\u00ed. Lehce se dotknu jeho rt\u016f, sta\u010dilo p\u0159ekonat posledn\u00edch p\u00e1r milimetr\u016f mezi n\u00e1mi, a on \u010dekal, a\u017e to ud\u011bl\u00e1m j\u00e1. Nab\u00eddl mi polibek, ale pot\u0159eboval se ujistit, \u017ee dokon\u010d\u00edm to, co on za\u010dal, ani\u017e bych zav\u00e1hal. Obejmu jej kolem huben\u00fdch ram\u00ednek, p\u0159itisknu si ho opatrn\u011b k sob\u011b a u\u017e nev\u00e1h\u00e1m, kdy\u017e za\u010dnu jeho \u00fasta plenit a dob\u00fdvat polibkem, po kter\u00e9m jsem tak dlouho tou\u017eil. Celou dobu, po kterou jsem byl u n\u011bj, jsem si p\u0159edstavoval, jak\u00e9 to bude, a\u017e se s n\u00edm budu l\u00edbat z l\u00e1sky\u2026 z opravdov\u00e9 l\u00e1sky, ne z t\u00e9 p\u0159edst\u00edran\u00e9. Bylo to kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem \u010dekal. \u0160t\u011bst\u00ed kolovalo m\u00fdmi \u017eilami a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee takhle je to spr\u00e1vn\u011b.<\/span><\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ zopakoval jsem, kdy\u017e jsme se kone\u010dn\u011b pot\u0159ebovali nadechnout. „\u0160\u00edlen\u011b t\u011b miluju, Billi. V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“ zeptal jsem se s nad\u011bj\u00ed v hlase a doufal, \u017ee mrkne jen jednou, moc jsem si to p\u0159\u00e1l.<\/span><\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm, Tomi,“ zachrapt\u011bl Bill a s\u00e1m p\u0159ekvapen\u00edm ztuhl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee promluvil.<\/span><\/div>\n
„Ty mluv\u00ed\u0161,“ vydechl jsem a znovu ho pol\u00edbil na \u00fasta, kter\u00e1 \u0159ekla ta dv\u011b kr\u00e1sn\u00e1 slova. „L\u00e1sko, \u0159ekni mi v\u0161echno, co jsi a\u017e dote\u010f nemohl\u2026 vynadej mi, vyznej mi l\u00e1sku, ale mluv, pros\u00edm, chci sly\u0161et tv\u016fj hlas,“ \u017eadon\u00edm a sou\u010dasn\u011b ho nepust\u00edm ke slovu. Chov\u00e1m se jako bl\u00e1zen, ale jinak to v tu chv\u00edli neum\u00edm.<\/span><\/div>\n
„Pot\u0159ebuju nap\u00edt, ty pako,“ zachrapt\u00ed Bill s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu a mn\u011b kone\u010dn\u011b dojde, pro\u010d tak chrapt\u00ed. Honem se rozhl\u00eddnu, a kdy\u017e v pokoji nenajdu nic, co by se dalo p\u00edt, vyb\u011bhnu na chodbu. Popadnu konev s \u010dajem, stoj\u00edc\u00ed na voz\u00edku, naleju tu hnusnou b\u0159e\u010dku do skleni\u010dky a pel\u00e1\u0161\u00edm s t\u00edm zp\u00e1tky.<\/span><\/div>\n
„Promi\u0148, Billi, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b p\u0159inesu \u0161ampa\u0148sk\u00fd,“ usm\u011bju se, kdy\u017e mu p\u0159ilo\u017e\u00edm skleni\u010dku opatrn\u011b k \u00fast\u016fm a vid\u00edm, jak se \u0161kleb\u00ed.<\/span><\/div>\n
„P\u011bkn\u011b hnusn\u00fd,“ potvrd\u00ed Bill, ale po\u0159\u00e1d se na m\u011b usm\u00edv\u00e1. „Cos to \u0159\u00edkal p\u0159ed chv\u00edl\u00ed? \u017de ti m\u00e1m vynadat? Nebo vyznat l\u00e1sku? Co bys rad\u0161i?“ \u0161kleb\u00ed se a d\u00e1v\u00e1 mi vybrat.<\/span><\/div>\n
„Rad\u0161i tu l\u00e1sku, Billi,“ naklon\u00edm hlavu tro\u0161ku doprava, d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj ps\u00edm pohledem a \u010dek\u00e1m, kdy p\u0159ijde prvn\u00ed opr\u00e1vn\u011bn\u00e1 v\u00fd\u010ditka.<\/span><\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ nat\u00e1hne Bill ruku a \u010dek\u00e1, a\u017e se ho chyt\u00edm. P\u0159it\u00e1hne m\u011b tak, abych si musel sednout zp\u00e1tky na jeho postel, lehce m\u011b donut\u00ed, abych se k n\u011bmu sklonil, op\u0159e \u010delo o to m\u00e9 a za\u0161ept\u00e1: „Jsi to nejv\u011bt\u0161\u00ed pako pod sluncem, kter\u00fd zn\u00e1m, ale i kdybys d\u011blal v\u0161echno proto, abych t\u011b p\u0159estal milovat, nikdy to nedok\u00e1\u017ee\u0161. V\u017edycky budu zbo\u017e\u0148ovat svoje dvoj\u010de, v\u017edycky ho budu milovat, proto\u017ee je sou\u010d\u00e1st\u00ed m\u011b\u2026 m\u00e1m t\u011b v srdci, Tomi a dokud bude b\u00edt, nep\u0159estane\u0161 b\u00fdt jeho polovinou.“<\/span><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ za\u0161ept\u00e1m se slzami v o\u010d\u00edch a popot\u00e1hnu. Nejrad\u0161i bych ho te\u010f pol\u00edbil, ale te\u010de mi z nosu, bre\u010d\u00edm jak malej kluk. P\u0159eru\u0161\u00edm n\u00e1\u0161 o\u010dn\u00ed kontakt, rychle s\u00e1hnu do kapsy kalhot a vyt\u00e1hnu kapesn\u00edk. Zatroub\u00edm jako mal\u00e9 sl\u016fn\u011b, a kdy\u017e vrac\u00edm kapesn\u00edk do kapsy, vzpomenu, si, co m\u00e1m v t\u00e9 druh\u00e9. Zalov\u00edm v n\u00ed a vyt\u00e1hnu \u010dervenou ma\u0161li\u010dku s mal\u00fdm trs\u00e1tkem.<\/span><\/div>\n
„Vem si ho zp\u00e1tky,“ pod\u00e1m ho Billovi a spokojen\u011b sleduju, jak se usm\u00edv\u00e1 a schov\u00e1 sv\u016fj talisman v dlani.<\/span><\/div>\n
„Zachr\u00e1nilo mi \u017eivot,“ \u0159ekne a p\u0159itiskne si ho na hru\u010f. „Vr\u00e1tilo mi tebe,“ dod\u00e1 a naklon\u00ed se ke mn\u011b. „Miluju t\u011b,“ kone\u010dn\u011b vyslov\u00ed ta dv\u011b slova, na kter\u00e1 \u010dek\u00e1m.<\/span><\/div>\n
Naklon\u00edm se k n\u011bmu, vezmu jeho hlavu do dlan\u00ed a pol\u00edb\u00edm ho. Jen tak lehce, ale vd\u011b\u010dn\u011b.<\/span><\/div>\n
„Je to n\u00e1\u0161 osud,“ za\u0161ept\u00e1m t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edm k jeho kr\u00e1sn\u00fdm m\u011bkk\u00fdm rt\u016fm.<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/span><\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/span><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Bille\u2026“ vydechnu p\u0159ekvapen\u011b. „Br\u00e1\u0161ko, ty ses mi probudil,“ vysko\u010d\u00edm ze \u017eidle a radost\u00ed nev\u00edm, co honem d\u011blat. „Sest\u0159i\u010dko! Doktore! On se probral! Bill se probral!“ k\u0159i\u010d\u00edm a kone\u010dn\u011b se vrhnu na Billa. Nerad bych mu ubl\u00ed\u017eil, ale mus\u00edm ho aspo\u0148<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[107],"tags":[],"class_list":["post-15383","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nas-osud"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15383","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15383"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15383\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15383"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15383"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15383"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}