{"id":15393,"date":"2009-01-30T16:00:00","date_gmt":"2009-01-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15358"},"modified":"2009-01-30T16:00:00","modified_gmt":"2009-01-30T15:00:00","slug":"kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/30\/kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te-12\/","title":{"rendered":"Kdy\u017e krv\u00e1c\u00edm, znamen\u00e1 to miluju t\u011b 12."},"content":{"rendered":"
autor: Angel + Mitternacht<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Prudce zamrk\u00e1m. Obraz p\u0159ede mnou se mi rozost\u0159uje. Hrozn\u011b m\u011b t\u0159e\u0161t\u00ed hlava, asi se za chv\u00edli rozlet\u00ed na tis\u00edce kousk\u016f. Je mi mdlo a nev\u00edm, co se se mnou d\u011bje. Sly\u0161\u00edm kolem sebe akor\u00e1t hlasy. Nem\u00e1m s\u00edlu ani poslouchat, co vlastn\u011b \u0159\u00edkaj\u00ed. Tohle je jako hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e1 kocovina, akor\u00e1t s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee si nepamatuju, \u017ee bych cokoliv pil. Pokou\u0161\u00edm se pohnout, ale nejde to. Mo\u017en\u00e1 je to jen mou slabost\u00ed, nev\u00edm p\u0159esn\u011b \u010d\u00edm. Pamatuju si akor\u00e1t na jedno…<\/div>\n
Pamatuju si jen, jak na m\u011b sahal. A pak u\u017e jsem le\u017eel tady. Nev\u00edm, pro\u010d se tohle d\u011bje, a pro\u010d se to vlastn\u011b d\u011bje mn\u011b. Nikomu jsem tady nic neud\u011blal. Nikdy jsem nepochopil nespravedlnost tohohle sv\u011bta, ale to mi Tom \u0159\u00edkal taky… Moje nejv\u011bt\u0161\u00ed chyba je, \u017ee jsem na v\u0161echny hodnej a \u010dek\u00e1m od nich naivn\u011b to sam\u00e9. M\u016f\u017eete se znovu zasm\u00e1t Billu Kaulitzovi, jakej je to uk\u00e1zkovej trouba. Rozmazen\u00e9 obrazy okolo m\u011b pomalu dost\u00e1vaj\u00ed tvar. Otev\u0159u o\u010di doko\u0159\u00e1n a oslep\u00ed m\u011b prudk\u00e9 sv\u011btlo. Postavy, kter\u00e9 u\u017e p\u0159edt\u00edm byly v m\u00edstnosti, obstoup\u00ed mou postel. Nerv\u00f3zn\u011b se zavrt\u00edm. Sv\u011bd\u00ed m\u011b nos. Ale to v\u017edycky, kdy\u017e jsem nervn\u00ed a pot\u0159ebuju se uklidnit. Automaticky moje ruka vyst\u0159el\u00ed, abych se mohl podrbat, ale tentokr\u00e1t to jaksi nejde…<\/div>\n
\n
Nev\u00edm, co to je. Ale pak si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee m\u011b vlastn\u011b spoutali. Asi do m\u011b navalili hodn\u011b pr\u00e1\u0161k\u016f nebo \u010deho vlastn\u011b. Sna\u017e\u00edm se nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho sv\u011bd\u011bn\u00ed zbavit, ale kdy\u017e nem\u00e1m voln\u00e9 ruce, t\u011b\u017eko to dok\u00e1\u017eu. D\u00e1l se vrt\u00edm. Osoby na m\u011b nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edraj\u00ed a krout\u00ed hlavou. Musel jsem takhle sp\u00e1t cel\u00fd den, za okny se u\u017e smr\u00e1k\u00e1. Vzpomenu si na to, co m\u011b \u010dek\u00e1 a kdo v noci p\u0159ijde. Pro\u0161vihl jsem Toma, ur\u010dit\u011b… Bo\u017ee, tohle se m\u016f\u017ee st\u00e1t opravdu jen mn\u011b!<\/div>\n
„Co… Co se d\u011bje,“ za\u0161ept\u00e1m. Vyslovit tyhle t\u0159i slova mi d\u00e1 obrovskou pr\u00e1ci. Asi si budu muset odpo\u010dinout.<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 to byste m\u011bl \u0159\u00edct vy n\u00e1m…“ \u0159ekne postar\u0161\u00ed l\u00e9ka\u0159. Oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu, ale jen v r\u00e1mci m\u00fdch mo\u017enost\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1… J\u00e1 nic neud\u011blal…“ odpov\u00edm. Pokou\u0161\u00edm se zahnat slzi\u010dky, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee to jen tak nep\u016fjde. Skous\u00e1v\u00e1m si rty, sv\u011bd\u011bn\u00ed je \u010d\u00edm d\u00e1l nep\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„A jak n\u00e1m vysv\u011btl\u00edte, \u017ee jste napadl doktora?“ prav\u00ed s u\u0161t\u011bpa\u010dn\u00fdm t\u00f3nem. Nikomu nebudu nic vysv\u011btlovat. Nikomu nic ne\u0159eknu. Jim u\u017e v\u016fbec ne. Jedin\u011b Tom to m\u00e1 pr\u00e1vo v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„On… On prvn\u00ed, u\u017e jsem to \u0159\u00edkal,“ za\u0161ept\u00e1m co nejti\u0161eji. Doktor se podrbe na brad\u011b a oto\u010d\u00ed se ke sv\u00fdm koleg\u016fm. N\u011bco jim \u0159\u00edk\u00e1, nerozum\u00edm jim.<\/div>\n
„A nev\u00edte, pro\u010d by to d\u011blal?“ odpov\u00ed. Tohle nem\u00e1 cenu. Kdy\u017e jim n\u011bco \u0159eknu, stejn\u011b mi neuv\u011b\u0159\u00ed, je to zbyte\u010dn\u00e1 snaha. M\u011bl bych \u0161et\u0159it s\u00edly. Na tohle jich budu pot\u0159ebovat opravdu hodn\u011b.<\/div>\n
„Opravdu nev\u00edm…“ \u0161pitnu. Po tv\u00e1\u0159i mi ti\u0161e st\u00e9k\u00e1 slzi\u010dka. Za chv\u00edli jich je v\u00edc. Jedna ze zdravotn\u00edch sester mi j\u00ed set\u0159e. Usm\u011bju se na n\u00ed. L\u00e9ka\u0159 se na n\u00ed pod\u00edv\u00e1 s opovr\u017eliv\u00fdm v\u00fdrazem. Ud\u011bl\u00e1 jen n\u011bjakou grimasu a op\u011bt si stoupne po bok doktora. On si jen odka\u0161le a znovu se na m\u011b pod\u00edv\u00e1…<\/div>\n
„Tohle bylo poprv\u00e9 a doufejme i naposledy. Opravdu nechceme probl\u00e9my. A vy z\u0159ejm\u011b taky ne. Jestli va\u0161e projevy agrese budou p\u0159etrv\u00e1vat, nezbyde n\u00e1m nic jin\u00e9ho, ne\u017e v\u00e1s izolovat, douf\u00e1m, \u017ee si to uv\u011bdomujete. Pokud ubl\u00ed\u017e\u00edte n\u011bkomu z person\u00e1lu, \u010dek\u00e1 v\u00e1s to. Nebo v\u00e1s m\u016f\u017eeme p\u0159ev\u00e9zt do specializovan\u011bj\u0161\u00edho za\u0159\u00edzen\u00ed, kde na v\u00e1s budou l\u00e9pe vybaven\u00ed. I kdy\u017e se nediv\u00edm, \u017ee v\u00e1m to tady nevyhovuje. Kdybyste rad\u0161i n\u011bkam do v\u011bt\u0161\u00edho komfortu, nem\u016f\u017eeme v\u00e1m br\u00e1nit, p\u0159ece jen… Byly by z toho tahanice u\u017e kv\u016fli tomu, kdo jste a to bychom necht\u011bli, \u017ee?“ prav\u00ed. Loktem dloubne do \u010dlov\u011bka stoj\u00edc\u00edho vedle n\u011bj. Je to ta odporn\u00e1 svin\u011b, co tu se mnou m\u00e1 v noci b\u00fdt. Za\u010dnu se je\u0161t\u011b v\u00edc t\u0159\u00e1st. Kdybych se t\u0159\u00e1sl je\u0161t\u011b v\u00edc, ta pouta snad potrh\u00e1m.<\/div>\n
„M\u011b to mrz\u00ed… J\u00e1 necht\u011bl nikomu ubl\u00ed\u017eit…“ za\u0161ept\u00e1m. Nasucho polknu. „Chci nap\u00edt… Pros\u00edm,“ \u0159eknu je\u0161t\u011b ti\u0161eji. Zdravotn\u00ed sest\u0159i\u010dka akor\u00e1t pok\u00fdv\u00e1 a za chvilku mi nese skleni\u010dku vody. Nadzvedne mi hlavu a p\u0159ilo\u017e\u00ed sklenku ke rt\u016fm. Tro\u0161ku si cucnu a pak j\u00ed op\u011bt polo\u017e\u00ed na stolek vedle moj\u00ed postele.<\/div>\n
„Dob\u0159e tedy, ale… Pro dne\u0161ek je\u0161t\u011b budete takhle, z\u00edtra uvid\u00edme, co s v\u00e1mi,“ \u0159ekne doktor a zahloub\u00e1 se do pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 m\u00e1 na kl\u00edn\u011b. Ml\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to nebude nutn\u00e9. Ud\u011blal to jenom jednou, nemus\u00edme ho tady takhle dr\u017eet,“ \u0159ekla mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka, kter\u00e1 se o m\u011b p\u0159edt\u00edm tak starala. Jen se pro sebe usm\u011bju. P\u0159ece jen to nen\u00ed tak zl\u00fd.<\/div>\n
„Hanah… Vy jste v\u017edycky m\u011bla slabost pro Tokio Hotel, \u017ee?“ zasm\u011bje se hlasit\u011b doktor. Hanah se akor\u00e1t za\u0161kleb\u00ed a hod\u00ed po doktorovi nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„To sem nepat\u0159\u00ed, jen mi to nep\u0159ijde nutn\u00e9,“ \u0159ekla je\u0161t\u011b nal\u00e9hav\u011bji. Zad\u00edvala se mi do o\u010d\u00ed. Bylo v nich tolik \u00fazkosti a l\u00edtosti.<\/div>\n
„Vid\u00edm na v\u00e1s, \u017ee se v\u00e1m ten chlapec o\u010dividn\u011b l\u00edb\u00ed. Ale to nechte plavat. Uvid\u00edme z\u00edtra, zat\u00edm ho takhle nech\u00e1me, nen\u00ed se \u010deho b\u00e1t, v\u011b\u0159te mi, Hanah, d\u011bl\u00e1m to pro jeho dobro. V\u0161ak vy v\u00edte, \u017ee j\u00e1 se sna\u017e\u00edm lidem pom\u00e1hat,“ \u0159ekl doktor. Zad\u00edval se op\u011bt do pap\u00edr\u016f a n\u011bco ti\u0161e \u010dm\u00e1ral.<\/div>\n
„Ale \u00fapln\u011b v\u0161echno ne, nev\u0161iml jste si, \u017ee m\u00e1 mod\u0159iny?“ \u0159ekne Hanah. L\u00e9ka\u0159 se k sest\u0159i\u010dce oto\u010d\u00ed, postav\u00ed se t\u011bsn\u011b k n\u00ed. Je k n\u00ed \u00fapln\u011b bl\u00edzko nadoraz.<\/div>\n
„Prim\u00e1\u0159 jsem tu j\u00e1, tak m\u011b pros\u00edm nepou\u010dujte, ano? J\u00e1 nejl\u00e9pe v\u00edm, co na sv\u00e9m odd\u011blen\u00ed d\u011blat,“ \u0159ekne klidn\u011b. Op\u011bt se p\u0159esune na sv\u00e9 m\u00edsto. Hanah zhluboka vydechne a znova se na m\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Ale… V\u017edy\u0165…“ je\u0161t\u011b naposledy Hanah nam\u00edtne. Ale tentokr\u00e1t bez pov\u0161imnut\u00ed. Le\u017e\u00edm tam jak hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed a \u010dek\u00e1m na ortel.<\/div>\n
„Z\u00edtra uvid\u00edme, co s v\u00e1mi. Zat\u00edm tu s v\u00e1mi z\u016fstane Hanah,“ \u0159ekne doktor a sebere se. Je\u0161t\u011b u dve\u0159\u00ed se oto\u010d\u00ed…<\/div>\n
„A \u017e\u00e1dn\u00e9 nemravnosti, m\u00e1m o\u010di v\u0161ude,“ zasm\u011bje se. Zaklapnou za n\u00edm dve\u0159e. Hanah se posad\u00ed na mou postel a hlad\u00ed m\u011b po ruce. Nem\u016f\u017eu se ani pohnout, jsem ztuhl\u00fd. A stejn\u011b v\u00edm, \u017ee dneska ve\u010der dojde k n\u011b\u010demu, co se mi rozhodn\u011b nebude l\u00edbit.<\/div>\n
„J\u00e1… J\u00e1 mu nic neud\u011blal… Nikomu… Jen jsem se br\u00e1nil,“ za\u0161ept\u00e1m. Hanah pok\u00fdv\u00e1 hlavou a na chv\u00edli zav\u0159e o\u010di, aby si je mohla prot\u0159\u00edt.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, posledn\u00ed dobou se to tu d\u011bje \u010dasto. Bohu\u017eel. Sna\u017e\u00edm se na to upozornit, ale nikdo m\u011b tady neposlouch\u00e1. A hlavn\u011b u… M\u00e1m fakt slabost pro TH,“ zazouf\u00e1. Pod\u00edv\u00e1 se jinam. Vydechuju u\u017e trochu klidn\u011bji. Skous\u00e1v\u00e1m si rty. V\u011bt\u0161inou jsem dost ukecan\u00fd, ale te\u010f nev\u00edm, co bych m\u011bl \u0159\u00edkat.<\/div>\n
„Nechci, aby se o m\u011b n\u011bkdo zaj\u00edmal jen proto, co jsem…“ za\u0161ept\u00e1m. K\u00fdvla a d\u00e1l u\u017e se na m\u011b ned\u00edvala. Hladila m\u011b po pa\u017ei a jemn\u011b mi poodhrnula ruk\u00e1v. Uvid\u011bla v\u00fdraznou mod\u0159inu, v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e v\u0161echny ostatn\u00ed….<\/div>\n
„Pane bo\u017ee… To…“ vyhrkla. Jen jsem bolestn\u011b zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e j\u00ed uk\u00e1pla slza. Poode\u0161la a op\u0159ela se o st\u011bnu. Cosi si pro sebe mumlala, nerozum\u011bl jsem j\u00ed. Jen\u017ee najednou se rozrazily dve\u0159e. A v nich st\u00e1la moje nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fra…<\/div>\n
„M\u016f\u017eete j\u00edt Hanah, j\u00e1 se o n\u011bj postar\u00e1m… No nesly\u0161ela jste, jd\u011bte!“ zak\u0159i\u010del na n\u00ed. Je\u0161t\u011b na m\u011b spiklenecky m\u00e1vla, ale j\u00e1 j\u00ed odpov\u011bd\u011bt nedok\u00e1zal. Nem\u016f\u017ee odej\u00edt, te\u010f ne!<\/div>\n
Najednou jsem c\u00edtil ty slizk\u00e9 ruce, jak se mi s\u00e1pou po pa\u017e\u00edch a dost\u00e1vaj\u00ed se pomalu pod m\u00e9 tri\u010dko… Dychtiv\u00e9 dlan\u011b m\u011b ohmat\u00e1vaj\u00ed, ten chl\u00e1pek se na m\u011b d\u00edv\u00e1 jako na kus masa, s kter\u00fdm si m\u016f\u017ee d\u011blat naprosto v\u0161echno, co chce. Ono se to zm\u011bn\u00ed. A\u017e p\u0159ijde Tom. Takhle to nem\u016f\u017eu nechat! Nem\u016f\u017eu se ani br\u00e1nit. Moje kon\u010detiny jsou p\u0159ipevn\u011bn\u00fd k posteli a j\u00e1 jsem vyd\u00e1n t\u00e9 zr\u016fd\u011b napospas.<\/div>\n
Skoro ned\u00fdch\u00e1m a pocit, \u017ee se nem\u016f\u017eu br\u00e1nit, je je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. C\u00edt\u00edm v sob\u011b, \u017ee dneska se stane n\u011bco hor\u0161\u00edho, ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Dneska skon\u010d\u00ed ve\u0161ker\u00e9 moje nad\u011bje. Dneska budu pat\u0159it n\u011bkomu, koho z du\u0161e nen\u00e1vid\u00edm… Jeho doteky m\u011b okam\u017eit\u011b rozpl\u00e1\u010dou, chce se mi k\u0159i\u010det, ale nejsem s to se ani nadechnout. Jen dr\u017e\u00edm…<\/div>\n
Ten chl\u00e1pek m\u00e1 divn\u011b hrub\u00e9 ruce. J\u00e1 hrozn\u011b miloval ty Tomovy. Zhrubl\u00e9 od hran\u00ed na kytaru, ale jejich dotyk byl vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, vyd\u00e1valy p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Vyhled\u00e1val jsem je. Tyhle ruce mi vad\u00ed, jsou tak chladn\u00e9. Tyhle ruce jsou to nejodporn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy na sv\u00e9m t\u011ble c\u00edtil. St\u00e1v\u00e1m se d\u011bvkou, proti svoj\u00ed v\u016fli…<\/div>\n
„P… Pro\u010d?“ zept\u00e1m se pla\u010dtiv\u011b. Skoro to nen\u00ed sly\u0161et. Na chv\u00edli se ode m\u011b odt\u00e1hne a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i a odhrne pramen vlas\u016f z moj\u00ed tv\u00e1\u0159e. C\u00edt\u00edm se tak bezmocn\u011b, \u017ee v\u00edce u\u017e to asi nejde.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161 mali\u010dk\u00fd, nechci ti ubl\u00ed\u017eit,“ za\u0161ept\u00e1. Pol\u00edb\u00ed m\u011b na \u010delo a set\u0159e mi slzi\u010dky, kter\u00e9 si raz\u00ed cestu p\u0159es moje tv\u00e1\u0159e. Nasko\u010d\u00ed mi hus\u00ed k\u016f\u017ee, kdy\u017e mi za\u010dne krou\u017eit prsty po podb\u0159i\u0161ku a sj\u00ed\u017ed\u00ed pomalu n\u00ed\u017e, a\u017e do m\u00e9ho rozkroku. Dot\u00fdk\u00e1 se nep\u0159\u00edjemn\u011b, chl\u00edpn\u011b, agresivn\u011b. V\u00fdraz v jeho o\u010d\u00edch zna\u010d\u00ed jen cht\u00ed\u010d, uspokojen\u00ed. Nic jin\u00fdho nechce, ne\u017e m\u011b dostat na kolena. U\u017e si sebou nejsem tak jistej. U\u017e si nemysl\u00edm, \u017ee v\u0161echno zvl\u00e1dnu. Jsem v pasti…. To odporn\u00fd prase…<\/div>\n
Najednou se jeho prsty zah\u00e1knou za okraj m\u00fdch kalhot a stahuj\u00ed je pomalu dol\u016f. Nadzved\u00e1v\u00e1 si m\u011b, aby m\u011bl lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup… Sna\u017e\u00edm se k\u0159i\u010det, ale on m\u011b poka\u017ed\u00e9 uml\u010d\u00ed. Sna\u017e\u00edm se vzpouzet, ale poka\u017ed\u00e9 uc\u00edt\u00edm dob\u0159e m\u00ed\u0159enou r\u00e1nu. Nem\u00e1 cenu se br\u00e1nit… Te\u010f u\u017e nen\u00ed cesty zp\u00e1tky…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Angel + Mitternacht<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Angel + Mitternacht Prudce zamrk\u00e1m. Obraz p\u0159ede mnou se mi rozost\u0159uje. Hrozn\u011b m\u011b t\u0159e\u0161t\u00ed hlava, asi se za chv\u00edli rozlet\u00ed na tis\u00edce kousk\u016f. Je mi mdlo a nev\u00edm, co se se mnou d\u011bje. Sly\u0161\u00edm kolem sebe akor\u00e1t hlasy. Nem\u00e1m s\u00edlu ani<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[187],"tags":[],"class_list":["post-15393","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15393","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15393"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15393\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15393"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15393"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15393"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}