{"id":15401,"date":"2009-01-29T17:00:00","date_gmt":"2009-01-29T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15366"},"modified":"2009-01-29T17:00:00","modified_gmt":"2009-01-29T16:00:00","slug":"nas-osud-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/29\/nas-osud-19\/","title":{"rendered":"N\u00e1\u0161 osud 19."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, vst\u00e1vejte,“ sly\u0161\u00edm nal\u00e9hav\u00fd hlas. „N\u011bco se v\u00e1m zd\u00e1, k\u0159i\u010d\u00edte ze span\u00ed,“ lomcuje kdosi m\u00fdm ramenem. „Vzbu\u010fte se,“ nal\u00e9h\u00e1, kdy\u017e nejsem schopen p\u0159estat k\u0148u\u010det. U\u017e to sly\u0161\u00edm i s\u00e1m, nem\u016f\u017eu p\u0159estat, c\u00edt\u00edm na sob\u011b Billovy dopadaj\u00edc\u00ed p\u011bsti, sly\u0161\u00edm jeho k\u0159ik, hysterick\u00fd k\u0159ik, kter\u00fdm mi nad\u00e1v\u00e1, \u017ee jsem ho zradil. „No tak!“ zahu\u010d\u00ed mi ten hlas p\u0159\u00edmo u ucha, a\u017e sebou leknut\u00edm \u0161kubnu. „No kone\u010dn\u011b,“ p\u0159iv\u00edt\u00e1 m\u011b doktor, kdy\u017e otev\u0159u o\u010di. „K\u0159i\u010del jste, jako by v\u00e1s n\u011bkdo vra\u017edil,“ vysv\u011btluje mi znovu trp\u011bliv\u011b, pro\u010d m\u011b tak n\u00e1hle vzbudil. Posad\u00edm se a zam\u017eour\u00e1m do denn\u00edho sv\u011btla v ordinaci.<\/div>\n
„Kolik je hodin?“ za\u0161ept\u00e1m a prot\u00edr\u00e1m si o\u010di. V\u016fbec nem\u00e1m pocit, \u017ee bych byl vyspal\u00fd, ale venku je sv\u011btlo, nejsp\u00ed\u0161 odpoledn\u00ed, tak\u017ee jsem tu chrn\u011bl asi dlouho.<\/div>\n
„Budou t\u0159i, spal jste sedm hodin,“ uk\u00e1\u017ee doktor na hodiny, vis\u00edc\u00ed nade dve\u0159mi.<\/div>\n
„Jak je na tom Bill?“ vzpomenu si, \u017ee to v\u0161echno byl jen sen\u2026 m\u016fj br\u00e1\u0161ka le\u017e\u00ed na jipce a sp\u00ed\u2026 douf\u00e1m, \u017ee jen sp\u00ed. „\u017dije, vi\u010fte?“ uji\u0161\u0165uju se rychle a sleduju doktor\u016fv pohled.<\/div>\n
„Nem\u011bjte obavy, jeho \u017eivotn\u00ed funkce jsou stabilizovan\u00e9, dokonce u\u017e i s\u00e1m d\u00fdch\u00e1, tak\u017ee ho m\u016f\u017eeme odpojit a odv\u00e9st na norm\u00e1ln\u00ed pokoj se zv\u00fd\u0161enou p\u00e9\u010d\u00ed,“ sd\u011bl\u00ed mi a j\u00e1 si oddechnu. „M\u011bl obrovsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b, st\u00e1le se je\u0161t\u011b neprobral a kdy to bude, nikdo nedok\u00e1\u017ee ur\u010dit,“ dod\u00e1, aby m\u016fj optimismus srazil zase k zemi. „Z jipky ho vr\u00e1t\u00ed zp\u00e1tky na na\u0161e odd\u011blen\u00ed, tak\u017ee pokud budete cht\u00edt, m\u016f\u017eete b\u00fdt u n\u011bj. Samoz\u0159ejm\u011b nesm\u00edte p\u0159ek\u00e1\u017eet sestr\u00e1m v pr\u00e1ci, to je v\u00e1m douf\u00e1m jasn\u00e9,“ ujist\u00ed se, \u017ee nebudu d\u011blat pot\u00ed\u017ee.<\/div>\n
\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, moc v\u00e1m d\u011bkuju,“ chyt\u00edm ho za ruku a div mu ji vd\u011b\u010dnost\u00ed nepol\u00edb\u00edm, jak jsem \u0161\u0165astn\u00fd. Budu moct b\u00fdt s Billem. Douf\u00e1m, \u017ee se probud\u00ed a v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Doktor m\u011b popl\u00e1c\u00e1 po rameni a pom\u016f\u017ee mi vst\u00e1t.<\/div>\n
„Podle toho, \u017ee s\u00e1m d\u00fdch\u00e1, usuzujeme, \u017ee k po\u0161kozen\u00ed mozku nedo\u0161lo, ale rozsah n\u00e1sledk\u016f zat\u00edm nedok\u00e1\u017eeme ur\u010dit, to uk\u00e1\u017ee a\u017e \u010das. Poj\u010fte, p\u016fjdeme se naj\u00edst a a\u017e bude v\u00e1\u0161 bratr na odd\u011blen\u00ed, m\u016f\u017eete za n\u00edm j\u00edt,“ otev\u0159e dve\u0159e a \u010dek\u00e1, a\u017e se vyd\u00e1m za n\u00edm. Jsem cel\u00fd zmuchlan\u00fd, ale je mi to jedno, na tom te\u010f nez\u00e1le\u017e\u00ed. Tro\u0161ku si uprav\u00edm \u010depici, a vyd\u00e1m se za doktorem.<\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b. Doktor Neumann, jak se ten fajn chl\u00e1pek jmenuje, mi dovolil j\u00edt k Billovi. Nejd\u0159\u00edv mi ale zaplatil ob\u011bd, proto\u017ee jak jsem bez rozmyslu sko\u010dil do auta, zapomn\u011bl jsem doma pen\u00edze. Pak dohl\u00ed\u017eel na to, abych v\u0161echno sn\u011bdl a vypil, i kdy\u017e jsem nem\u011bl v\u016fbec chu\u0165. Vyd\u00edral m\u011b, \u017ee kdy\u017e to nesn\u00edm, nepust\u00ed m\u011b k Billovi\u2026 splnil jsem jeho p\u0159\u00e1n\u00ed, i kdy\u017e jsem u\u017e myslel, \u017ee prasknu. V\u016fbec jsem na j\u00eddlo nem\u011bl chu\u0165, nato\u017e aby mi to chutnalo jako jemu. Ale pro br\u00e1\u0161ku ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno na sv\u011bt\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b m\u016f\u017eu b\u00fdt s n\u00edm, a d\u00edvat se na jeho kr\u00e1snou bledou tv\u00e1\u0159 bez d\u00fdchac\u00ed masky.<\/div>\n
Pohlad\u00edm ho po \u010dern\u00fdch hladk\u00fdch vlasech, sestry si daly z\u00e1le\u017eet, aby mu to slu\u0161elo\u2026 vypad\u00e1 jako Sn\u011bhurka, co sn\u011bdla otr\u00e1ven\u00e9 jablko\u2026 jen ta sklen\u011bn\u00e1 rakev tu na\u0161t\u011bst\u00ed chyb\u00ed. Kdyby tu byla, v\u00edm, co bych ud\u011blal. Sundal bych jej\u00ed v\u00edko, pol\u00edbil bych ho bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed na \u010derven\u00e9 rty, je\u017e ztratily nafialov\u011bl\u00fd n\u00e1dech z dne\u0161n\u00edho r\u00e1na a te\u010f rud\u011b z\u00e1\u0159\u00ed na jeho bled\u00e9m obli\u010deji. A on by se po m\u00e9m polibku probral, usm\u00e1l by se na m\u011b jako na sv\u00e9ho prince\u2026 a miloval by m\u011b\u2026 ale to je jen poh\u00e1dka\u2026 jak to bude ve skute\u010dnosti? M\u00e1m strach\u2026 obrovsk\u00fd strach, co bude v t\u011bch o\u010d\u00edch, a\u017e se otev\u0159ou\u2026 m\u016fj sen mi napov\u00eddal, \u017ee to nebude tak jednoduch\u00e9\u2026<\/div>\n
„Ahoj, Billi,“ oslov\u00edm ho potichu, kdy\u017e se nad n\u011bj naklon\u00edm a l\u00edbnu ho na \u010delo. U\u017e nen\u00ed tak studen\u00fd, m\u00e1m sto chut\u00ed dodat je\u0161t\u011b n\u011b\u017en\u00e9 osloven\u00ed, kter\u00fdm jsem si posledn\u00ed dobou zvykl mu \u0159\u00edkat, kdy\u017e jsem p\u0159edst\u00edral, \u017ee ho miluju\u2026 ale te\u010f u\u017e bych to slovo \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b a r\u00e1d. Sednu si vedle postele, dr\u017e\u00edm ho za ruku, hraju si s jeho dlouh\u00fdmi prsty, z nich\u017e \u010dern\u00fd lak u\u017e d\u00e1vno opr\u00fdskal, jen sem tam je\u0161t\u011b zb\u00fdvaj\u00ed malink\u00e9 ostr\u016fvky jako d\u016fkazy za\u0161l\u00e9 sl\u00e1vy. L\u00e1sko\u2026<\/em> tak bych ho nejrad\u0161i oslovil, ale je tu spousta ciz\u00edch u\u0161\u00ed, kter\u00e9 mi to nedovol\u00ed. L\u00e1sko\u2026<\/em> Zn\u00ed to kr\u00e1sn\u011b, Bill m\u011b tak oslovoval, kdykoliv m\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost a byli jsme sami. Tenkr\u00e1t jsem si p\u0159ipadal trapn\u011b, kdy\u017e mi tak \u0159\u00edkal, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee na to nem\u00e1m pr\u00e1vo, \u017ee j\u00e1 nejsem ten, kdo ho miluje, kdo je jeho l\u00e1ska… jak hluboce jsem se m\u00fdlil\u2026 J\u00e1 mu tak \u0159\u00edkal jen, kdy\u017e jsem m\u011bl pocit, \u017ee to ode m\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1. A te\u010f tady sed\u00edm, \u010dek\u00e1m, a\u017e se probud\u00ed a vynese nad n\u00e1mi ortel. Te\u010f bych dal v\u0161echno na sv\u011bt\u011b jen za to, aby otev\u0159el o\u010di, pod\u00edval se na m\u011b, usm\u00e1l se a \u0159ekl: „Tomi, l\u00e1sko moje<\/em>.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pane Kaulitzi,“ oslov\u00ed m\u011b sestra asi po hodin\u011b, „jdu te\u010f na chv\u00edli na vedlej\u0161\u00ed pokoj, tak kdyby se cokoliv d\u011blo, zm\u00e1\u010dkn\u011bte tady tenhle \u010derven\u00fd sp\u00edna\u010d, hned n\u011bkdo p\u0159ib\u011bhne, ano?“ P\u0159ik\u00fdvnu, \u017ee rozum\u00edm.<\/div>\n
„Jak dlouho budete pry\u010d?“ zept\u00e1m se.<\/div>\n
„Tak deset minutek, v\u00edc to nebude, mus\u00edm pomoct s jedn\u00edm le\u017e\u00e1kem, ale nebojte se, snad se za tu kr\u00e1tkou dobu nic nestane,“ ujist\u00ed m\u011b a za chv\u00edli za n\u00ed zapadnou dve\u0159e. Z\u016fstali jsme sami. J\u00e1 a Bill. Deset minut. Deset dlouh\u00fdch minut, kter\u00e9 m\u00e1me pro sebe. Vstanu, pol\u00edb\u00edm jeho ruku, kterou celou dobu \u017emoul\u00e1m v t\u00e9 sv\u00e9 a polo\u017e\u00edm mu ji na hrudn\u00edk. Opatrn\u011b se naklon\u00edm nad jeho tv\u00e1\u0159 a hypnotizuju r\u016f\u017eov\u00e9 rty. Je\u0161t\u011b nikdy jsem je nepol\u00edbil dobrovoln\u011b. V\u017edycky to cht\u011bl Bill, j\u00e1 se jen pod\u0159izoval. Te\u010f poprv\u00e9 tou\u017e\u00edm se jich dotknout, ani\u017e bych se p\u0159itom c\u00edtil provinil\u00fd. Tenhle polibek nel\u017ee, l\u00e1sko\u2026 p\u0159itisknu se sv\u00fdmi rty na jeho m\u011bkk\u00e1 \u00fasta, hlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a slzy mi te\u010dou proudem. „Jsem tady, Bill\u00ed, jsem u tebe,“ \u0161ept\u00e1m a l\u00edb\u00e1m ho v\u0161ude po tv\u00e1\u0159\u00edch. „U\u017e nikdy nebude\u0161 muset z\u016fstat s\u00e1m\u2026 nikdy\u2026 a\u017e se probud\u00ed\u0161, budu tady a budu t\u011b opatrovat jako oko v hlav\u011b. Budu t\u011b milovat, d\u011blat v\u0161echno, co bude\u0161 cht\u00edt, jen abys m\u011bl radost ze \u017eivota, o kter\u00fd ses m\u00e1lem dobrovoln\u011b p\u0159ipravil, ty moje mal\u00fd pako,“ usm\u00edv\u00e1m se p\u0159es slzy. Mus\u00edm ho obejmout, ale jde to \u0161patn\u011b. Opatrn\u011b se polo\u017e\u00edm na kraj\u00ed\u010dek Billovy postele a p\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b. Mazl\u00edm se s jeho \u00fasty, hlad\u00edm a tisknu jeho t\u011blo na sv\u00e9, abych ho zah\u0159\u00e1l a p\u0159ivedl zp\u00e1tky k \u017eivotu. \u0160ept\u00e1m mu, snad m\u011b sly\u0161\u00ed\u2026 „A\u017e t\u011b odtud pust\u00ed, je jedno, za jak dlouho to bude, z\u016fstaneme u\u017e nav\u017edycky spolu. Budeme spolu bydlet, budeme si va\u0159it, pamatuje\u0161, jak jsme se u toho v\u017edycky nasm\u00e1li, budeme hr\u00e1t s na\u0161\u00ed skupinou, ty bude\u0161 zase zp\u00edvat a h\u00e1zet na m\u011b zamilovan\u00fd pohledy a j\u00e1 ti je budu vracet a budu \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se sm\u011bje\u0161 a v\u0161echno je zase v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Pane Kaulitzi,“ leknu se mu\u017esk\u00e9ho hlasu za sebou v m\u00edstnosti, a\u017e m\u00e1lem spadnu z kraje postele. Sakra! Doktor Neumann. S t\u00edm jsem nepo\u010d\u00edtal. Rychle slezu a zp\u016fsobn\u011b si sednu zp\u00e1tky na \u017eidli. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee v\u00e1s ru\u0161\u00edm, ale p\u0159i\u0161el jsem va\u0161eho bratra zkontrolovat. Kde je sestra?“ rozhl\u00ed\u017e\u00ed se kolem a t\u00e1zav\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 toti\u017e\u2026 ona \u0161la n\u011bco pomoct vedle, za chv\u00edli se m\u00e1 vr\u00e1tit\u2026 j\u00e1, omlouv\u00e1m se, cht\u011bl jsem b\u00fdt br\u00e1\u0161kovi co nejbl\u00ed\u017e,“ tv\u00e1\u0159\u00edm se kaj\u00edcn\u011b, abych omluvil, \u017ee jsem se v\u00e1lel v Billov\u011b posteli.<\/div>\n
„Nevad\u00ed, nevad\u00ed, hlavn\u00ed je, aby to va\u0161emu bratrovi pomohlo,“ usm\u00edv\u00e1 se a poslouch\u00e1 Billovy pl\u00edce. „Vypad\u00e1 to dob\u0159e\u2026“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou. „J\u00e1 v\u00e1m rozum\u00edm, m\u00e1m dcery dvoj\u010data,“ v\u0161ev\u011bdoucn\u011b se zasm\u011bje. „Maj\u00ed mezi sebou taky pevn\u00fd vztah, jedna bez druh\u00e9 nedaj\u00ed ani r\u00e1nu a c\u00edt\u00ed, kdy\u017e je s tou druhou n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku,“ vysv\u011btluje, \u017ee m\u011b ch\u00e1pe. „Kdy\u017e cht\u011bla vrchn\u00ed sestra volat na policii, aby v\u00e1s sehnali a ozn\u00e1mili v\u00e1m, co se dnes r\u00e1no stalo, \u0159ekl jsem j\u00ed, a\u0165 po\u010dk\u00e1, \u017ee jste do hodiny tady\u2026 a m\u011bl jsem pravdu,“ za\u0161klebil se doktor. „Klidn\u011b si k bratrovi zase lehn\u011bte, jestli m\u00e1te pocit, \u017ee by mu to mohlo pomoct, sestra snad nebude m\u00edt n\u00e1mitky, kdy\u017e si zujete boty. Kdyby se probral, nechte m\u011b zavolat,“ \u0159ekne a za chv\u00edli za n\u00edm zapadnou dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Uff. Jsem r\u00e1d, \u017ee to pochopil. Opatrn\u011b se zase vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky k Billovi, ale u\u017e si k n\u011bmu rad\u0161i neleh\u00e1m. Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee sestra by nemusela b\u00fdt tak shov\u00edvav\u00e1 jako on, ani kdybych se svl\u00edkl do and\u011bl\u00ed\u010dka. Naposledy tu svou Sn\u011bhurku je\u0161t\u011b pol\u00edb\u00edm, znovu chytnu jeho ruku a spo\u0159\u00e1dan\u011b si sednu vedle postele na \u017eidli.<\/p>\n<\/div>\n
Venku za okny se setm\u011blo, a m\u011b pomalu za\u010d\u00ednaj\u00ed bolet z\u00e1da z toho, jak k\u0159iv\u011b sed\u00edm. Nechci pustit Billovu ruku, je to jedin\u00e9 na\u0161e spojen\u00ed. V\u017edycky, kdy\u017e sestra na chv\u00edli zmiz\u00ed, mluv\u00edm s n\u00edm, pov\u00edd\u00e1m mu v\u0161echno mo\u017en\u00e9, co m\u011b napadne, hlavn\u011b aby tu nebylo to t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. Zvednu se a na okam\u017eik mus\u00edm br\u00e1\u0161ku pustit, abych si upravil \u017eidli. Mus\u00edm si ji d\u00e1t tak, abych sed\u011bl rovn\u011b, jinak se z\u00edtra r\u00e1no nepohnu. Trhnu sebou, kdy\u017e kovov\u00e9 nohy \u017eidli\u010dky nahlas fale\u0161n\u011b zavrzaj\u00ed o podlahu z dla\u017edic. Sakra! „Promi\u0148, Bill\u00ed, to jsem necht\u011bl,“ automaticky se \u0161eptem omlouv\u00e1m, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee m\u011b nem\u016f\u017ee sly\u0161et. Uprav\u00edm \u017eidli, a kdy\u017e si znovu sed\u00e1m, zvednu pohled a zaraz\u00edm se. Z postele na m\u011b z\u00edraj\u00ed dv\u011b obrovsk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Pane Kaulitzi, vst\u00e1vejte,“ sly\u0161\u00edm nal\u00e9hav\u00fd hlas. „N\u011bco se v\u00e1m zd\u00e1, k\u0159i\u010d\u00edte ze span\u00ed,“ lomcuje kdosi m\u00fdm ramenem. „Vzbu\u010fte se,“ nal\u00e9h\u00e1, kdy\u017e nejsem schopen p\u0159estat k\u0148u\u010det. U\u017e to sly\u0161\u00edm i s\u00e1m, nem\u016f\u017eu p\u0159estat, c\u00edt\u00edm na sob\u011b Billovy dopadaj\u00edc\u00ed p\u011bsti, sly\u0161\u00edm jeho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[107],"tags":[],"class_list":["post-15401","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nas-osud"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15401","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15401"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15401\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15401"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15401"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15401"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}