{"id":15443,"date":"2009-01-24T17:00:00","date_gmt":"2009-01-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15408"},"modified":"2009-01-24T17:00:00","modified_gmt":"2009-01-24T16:00:00","slug":"nas-osud-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/24\/nas-osud-17\/","title":{"rendered":"N\u00e1\u0161 osud 17."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Ahoj \u010dten\u00e1\u0159ov\u00e9… :o) Asi se div\u00edte, kdo je psan\u00fd jako autor t\u00e9hle pov\u00eddky, co? Ne ne… zrak v\u00e1s ne\u0161\u00e1l\u00ed, jsem to ZASE j\u00e1. \ud83d\ude00 Pawlinka – autorka prvn\u00edch \u0161estn\u00e1cti d\u00edl\u016f pov\u00eddky N\u00e1\u0161 osud, ji nab\u00eddla k dops\u00e1n\u00ed a j\u00e1 ji adoptovala. M\u011bla jsem ji v\u017edycky moc r\u00e1da, a proto, kdy\u017e hrozilo, \u017ee ji budu muset smazat, dopsala jsem ji. Ani jsem se nepokou\u0161ela zkusit napodobit styl Pawlinky, stejn\u011b bych nakonec sklouzla do toho sv\u00fdho, jak se zn\u00e1m, tak\u017ee v\u00fdsledek m\u00e9ho sna\u017een\u00ed je tady. Celkem mi to trvalo \u010dty\u0159i d\u00edly, ne\u017e jsem p\u0159\u00edb\u011bh uzav\u0159ela, tak douf\u00e1m, \u017ee se bude z\u00e1v\u011br pov\u00eddky l\u00edbit stejn\u011b tak v\u00e1m, jako se l\u00edbil p\u016fvodn\u00ed autorce. J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
B\u011b\u017e\u00edm chodbou\u2026 dlouhou b\u00edlou nemocni\u010dn\u00ed chodbou. Nar\u00e1\u017e\u00edm do p\u0159ekvapen\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se za mnou ot\u00e1\u010dej\u00ed\u2026 mus\u00edm p\u016fsobit asi zvl\u00e1\u0161tn\u011b, ale je mi to fuk. Z posledn\u00edch sil se sna\u017e\u00edm dostat co nejrychleji k n\u011bmu\u2026 b\u011b\u017eel jsem tudy naposledy p\u0159ed t\u00fddnem, kdy\u017e jsem ho nesl bezvl\u00e1dn\u00e9ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed a hledal odd\u011blen\u00ed, kde by m\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi pomohli\u2026 zoufal\u00fd z toho, kam a\u017e jsem to mezi n\u00e1mi nechal zaj\u00edt. Ulevilo se mi, kdy\u017e si ho vzali a zav\u0159eli mi dve\u0159e p\u0159ed nosem. „P\u0159ij\u010fte z\u00edtra,“ \u0159ekli mi, „te\u010f mu nepom\u016f\u017eete.“<\/div>\n
A j\u00e1 zbab\u011ble nep\u0159i\u0161el\u2026 b\u00e1l jsem se\u2026 b\u00e1l jsem se ho vid\u011bt, mluvit s n\u00edm\u2026 zradil jsem ho, a on m\u011bl pln\u00e9 pr\u00e1vo mi to vy\u010d\u00edtat. Rad\u0161i jsem p\u0159es den spal a v noci lovil holky, abych si znovu a znovu ov\u011b\u0159oval, \u017ee jsem to po\u0159\u00e1d j\u00e1\u2026 d\u011bvka\u0159 Tom Kaulitz, kter\u00fd p\u0159efikne ka\u017edou, kter\u00e9 se pod\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Musel jsem si znovu a znovu potvrzovat, \u017ee nejsem jako on\u2026 jako m\u00e9 dvoj\u010de Bill\u2026 \u017ee nejsem gay… Tohle slovo, v\u010detn\u011b v\u0161ech sv\u00fdch vulg\u00e1rn\u00edch variant, ve mn\u011b v\u017edycky vyvol\u00e1valo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity strachu, a kdy\u017e mi Bill \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje, bylo to prvn\u00ed, co mi blesklo hlavou. K\u0159i\u010del jsem na n\u011bj, proto\u017ee jsem se b\u00e1l\u2026 b\u00e1l jsem se toho, \u017ee jsem stejn\u00fd jako on\u2026 te\u010f u\u017e to v\u00edm.<\/div>\n
\n
Zbab\u011ble jsem cel\u00fd t\u00fdden \u010dekal zalezl\u00fd v na\u0161em byt\u011b, a\u017e se n\u011bco stane\u2026 ale nestalo se nic. A\u017e te\u010f\u2026 p\u0159i\u0161la ta z\u00e1hadn\u00e1 snov\u00e1 bytost, tolik se podobaj\u00edc\u00ed Billovi a j\u00e1 kone\u010dn\u011b pochopil\u2026 Te\u010f jsem si jist\u00fd, v\u0161echno to byl omyl. M\u016fj krut\u00fd omyl. A\u017e ply\u0161ov\u00fd medv\u00eddek, kter\u00e9ho jsem dal kdysi br\u00e1\u0161kovi, a kter\u00fd tak s\u00e1m a opu\u0161t\u011bn\u00fd le\u017eel bez sv\u00e9ho trs\u00e1tkov\u00e9ho n\u00e1hrdeln\u00edku na hromad\u011b jin\u00fdch ply\u0161\u00e1k\u016f, mi otev\u0159el o\u010di. V\u017edycky jsem Billa miloval\u2026 v\u017edycky. Od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy jsme se jeden po druh\u00e9m narodili na tenhle sv\u011bt, od prvn\u00edho nadechnut\u00ed jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ho m\u00e1m nejrad\u0161i ze v\u0161ech lid\u00ed na zemi, \u017ee jsme spojen\u00ed pevn\u00fdm poutem, kter\u00e9 nikdy nikdo nep\u0159etrhne\u2026 pochopil jsem, \u017ee jsem se narodil prvn\u00ed, abych mu pror\u00e1\u017eel cestu na sv\u011bt a potom i dal\u0161\u00edm \u017eivotem, abych ho chr\u00e1nil a miloval, dokud budu moct. To jen okol\u00ed m\u011b postupn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dilo, \u017ee se nehod\u00ed milovat sv\u00e9 dvoj\u010de. \u017de je to n\u011bco, co se nesm\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se nikdy nenechal spoutat t\u00edm, co se sm\u00ed a co ne, v\u017edycky si d\u011blal v\u0161echno po sv\u00e9m. Sice byl k\u0159eh\u010d\u00ed a citliv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, ale kdy\u017e se mu n\u011bco l\u00edbilo, prosadil si to proti v\u0161em. Cht\u011bl se malovat, tak to d\u011blal a bylo mu jedno, \u017ee se mu d\u011bti ve \u0161kole posm\u00edvaj\u00ed a nad\u00e1vaj\u00ed mu do hol\u010di\u010dek. Prost\u011b to d\u011blal tak, jak si umanul. Miloval m\u011b, a i kdy\u017e to v sob\u011b dlouho dusil, nakonec p\u0159i\u0161el a \u0159ekl mi to. Sebral v\u0161echnu svou odvahu a doufal, \u017ee i j\u00e1 miluju jeho\u2026 a j\u00e1 mu sprost\u011b vynadal a nechal ho, aby si ubl\u00ed\u017eil\u2026 Vylekala m\u011b jeho zran\u011bn\u00ed, kter\u00e1 zp\u016fsoboval s\u00e1m sob\u011b\u2026 najednou bylo na mn\u011b, jestli to bude d\u011blat d\u00e1l nebo p\u0159estane a j\u00e1 zvolil tu nejpitom\u011bj\u0161\u00ed mo\u017enost, jak\u00e1 m\u011b mohla napadnout\u2026 za\u010dal jsem mu lh\u00e1t. Ale te\u010f v\u00edm, \u017ee to nebyly l\u017ei, j\u00e1 ho v hloubi sv\u00e9 zbab\u011bl\u00e9 du\u0161e opravdu miloval\u2026<\/p>\n<\/div>\n
To j\u00e1 byl ten slab\u0161\u00ed z n\u00e1s dvou, kdo se p\u0159izp\u016fsobil mor\u00e1lce tohohle zatracen\u011b nespravedliv\u00fdho a zl\u00fdho sv\u011bta\u2026 te\u010f u\u017e to v\u00edm. Douf\u00e1m, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed pozd\u011b\u2026 \u017ee mi Bill odpust\u00ed a p\u0159ijme m\u011b zp\u00e1tky do sv\u00e9ho \u017eivota. Te\u010f u\u017e v\u00edm, jak to myslel, kdy\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee jsem jedin\u00fd smysl jeho \u017eivota. Po t\u00fddnu bez n\u011bj u\u017e to ch\u00e1pu\u2026 on je pro m\u011b tot\u00e9\u017e\u2026 jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, pro kter\u00e9ho m\u00e1 smysl \u017e\u00edt; po jeho\u017e boku jsem schopen \u017e\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b\u2026 na\u0161el jsem ty dve\u0159e, za kter\u00fdmi zmizel Bill, kdy\u017e jsem jim ho p\u0159edal. Ud\u00fdchan\u011b se p\u0159ed nimi zastav\u00edm a \u010dek\u00e1m, a\u017e popadnu dech. Nejsem schopen \u0159\u00edct ani slovo, zhrout\u00edm se na d\u0159ev\u011bnou lavici a sna\u017e\u00edm se dostat sv\u016fj tep na norm\u00e1ln\u00ed frekvenci. Zav\u0159u o\u010di a zhluboka oddechuju\u2026 Chci ho zp\u00e1tky. Chci zp\u00e1tky sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku\u2026 Byla chyba, \u017ee jsem ho sem odvezl a cht\u011bl se tak zbavit n\u00e1sledk\u016f sv\u00fdch vlastn\u00edch chyb a \u0161patn\u00fdch rozhodnut\u00ed. Mus\u00ed mi ho vr\u00e1tit\u2026 nem\u016f\u017eou ho tady dr\u017eet\u2026 j\u00e1\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Pan Kaulitz?“ leknu se, kdy\u017e se vedle m\u011b ozve mu\u017esk\u00fd hlas. B\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165\u2026 nejsp\u00ed\u0161 doktor.<\/div>\n
„Ano,“ ud\u00fdchan\u011b p\u0159ik\u00fdvnu. „Vra\u0165te mi ho!“ vysko\u010d\u00edm a vyraz\u00edm ze sebe mezi dv\u011bma n\u00e1dechy. „Chci ho zp\u00e1tky. On\u2026 nic mu nen\u00ed, jen ob\u010das omdl\u00ed, ale to je v po\u0159\u00e1dku\u2026 my to spolu zvl\u00e1dnem. Byl to v\u0161echno omyl\u2026“ chrl\u00edm ze sebe, a sna\u017e\u00edm se hypnotizovat o\u010di toho chlapa v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti.<\/div>\n
„Uklidn\u011bte se, pane Kaulitzi,“ sna\u017e\u00ed se, ale j\u00e1 se nechci uklidnit. Chci sv\u00e9ho Billa, proto jsem p\u0159i\u0161el. Bez n\u011bj se dom\u016f nevr\u00e1t\u00edm, klidn\u011b jim podep\u00ed\u0161u tis\u00edc pap\u00edr\u016f, hlavn\u011b, a\u0165 je zase se mnou.<\/div>\n
„Vra\u0165te mi ho!“ zak\u0148u\u010d\u00edm skoro zoufale a zhrout\u00edm se zp\u00e1tky na lavici.<\/div>\n
„To nep\u016fjde, pane Kaulitzi,“ krout\u00ed hlavou doktor. V\u0161iml jsem si cedulky na prsou, je to psychiatr. Nejsp\u00ed\u0161 si mysl\u00ed, \u017ee Bill je bl\u00e1zen, ale to nen\u00ed pravda\u2026 je jen citliv\u00fd a zamilovan\u00fd\u2026<\/div>\n
„Pro\u010d by to ne\u0161lo? J\u00e1 se o bratra postar\u00e1m, v\u011b\u0159te mi!“ sna\u017e\u00edm se ho p\u0159emluvit, ale jeho v\u00fdraz mi ned\u00e1v\u00e1 v\u016fbec \u017e\u00e1dnou nad\u011bji.<\/div>\n
„Poj\u010fte se mnou, pane Kaulitzi. Vysv\u011btl\u00edm v\u00e1m to,“ chyt\u00ed m\u011b za loket a vede m\u011b do vedlej\u0161\u00edch dve\u0159\u00ed. Posad\u00ed se za st\u016fl a mn\u011b nab\u00eddne k\u0159eslo naproti, do kter\u00e9ho se s \u00falevou zhrout\u00edm. Pro\u010d se mi tak \u0161\u00edlen\u011b klepou ruce? C\u00edt\u00edm, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b\u2026 vlastn\u011b to c\u00edt\u00edm u\u017e del\u0161\u00ed dobu\u2026 u\u017e od chv\u00edle, kdy se mi zjevila ta bytost na obrazovce\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr se dnes v noci pokusil o sebevra\u017edu,“ \u0159ekne ten chl\u00e1pek \u00fapln\u011b klidn\u00fdm hlasem, \u017ee m\u00e1m nejd\u0159\u00edv pocit, jako by mluvil o v\u010derej\u0161\u00edm ob\u011bd\u011b s man\u017eelkou. A\u017e po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch mi dojde, co vlastn\u011b \u0159\u00edkal. Co to\u2026 NE! Bille! To ne! To mi nem\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat! K\u0159i\u010d\u00edm v duchu, ale navenek jsem schopen jen nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edrat na rty doktora a sna\u017eit se z nich vy\u010d\u00edst, \u017ee to v\u0161echno si pr\u00e1v\u011b vymyslel\u2026 to p\u0159ece nen\u00ed mo\u017en\u00fd\u2026<\/div>\n
„Nebojte se, moment\u00e1ln\u011b je ve stabilizovan\u00e9m stavu, asi p\u0159ed hodinou se ho koleg\u016fm poda\u0159ilo zachr\u00e1nit, na\u0161li jsme ho v\u010das,“ kone\u010dn\u011b promluv\u00ed a j\u00e1 c\u00edt\u00edm, jak mi po tv\u00e1\u0159\u00edch te\u010dou slzy \u00falevy. Bille\u2026 l\u00e1sko\u2026 tys mi cht\u011bl um\u0159\u00edt. Je to moje vina! V\u0161echno jsem to zavinil j\u00e1, jsem idiot!<\/div>\n
„Kde je\u2026 m\u016f\u017eu ho vid\u011bt?“ vydechnu jen zni\u010den\u011b, proto\u017ee je mi jasn\u00e9, \u017ee po tomhle mi ho dom\u016f hned tak nedaj\u00ed. Bille, odpus\u0165, jsem ten nejhor\u0161\u00ed br\u00e1cha na sv\u011bt\u011b\u2026 ale tohle jsem opravdu necht\u011bl. Do smrti si to budu vy\u010d\u00edtat\u2026 nenapadlo m\u011b, \u017ee bys n\u011bco takov\u00fdho ud\u011blal\u2026 ale jsem hloupej, \u0159\u00edkal jsi mi to. Ztratil jsi smysl \u017eivota, j\u00e1 v\u00edm\u2026 nebylo pro co \u017e\u00edt, kdy\u017e jsem t\u011b zradil.<\/div>\n
„Je na jednotce intenzivn\u00ed p\u00e9\u010de, kam norm\u00e1ln\u011b n\u00e1v\u0161t\u011bvy nesm\u011bj\u00ed, ale snad pro v\u00e1s ud\u011blaj\u00ed v\u00fdjimku. V\u00e1\u0161 bratr s n\u00e1mi cel\u00fd t\u00fdden odm\u00edtal komunikovat. Skoro v\u016fbec nemluvil. Jedin\u00e9, na co se pravideln\u011b ptal sester, bylo, jestli jste za n\u00edm nep\u0159i\u0161el vy,“ mluvil a p\u0159itom se zvedl ze \u017eidle. „Poj\u010fte, doprovod\u00edm v\u00e1s tam,“ \u010dek\u00e1, a\u017e se zvednu. Pomalu se vy\u0161trach\u00e1m z k\u0159esla a nech\u00e1m se v\u00e9st.<\/p>\n<\/div>\n
„Bo\u017ee m\u016fj,“ \u0161pitnu potichounku, kdy\u017e vid\u00edm za sklem sv\u00e9 bezmocn\u011b le\u017e\u00edc\u00ed dvoj\u010de. Jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo se na velk\u00e9 posteli skoro ztr\u00e1c\u00ed, jen \u010dern\u00e9 vlasy kontrastuj\u00ed s b\u00edl\u00fdm povle\u010den\u00edm pol\u0161t\u00e1\u0159e. Hadi\u010dky a p\u0159\u00edstroje kolem n\u011bho mu pom\u00e1haj\u00ed \u017e\u00edt, jak mi cestou \u0159ekl doktor, bez nich by zat\u00edm nep\u0159e\u017eil. Je to stra\u0161n\u00fd pohled\u2026 moje vina… moje proklet\u00ed. Prosklen\u00e9 dve\u0159e se otev\u0159ou a ochotn\u00e1 mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka n\u00e1s pust\u00ed dovnit\u0159. Dali mi b\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165, gumov\u00e9 galo\u0161e, jinak bych tam nesm\u011bl.<\/div>\n
„M\u00e1te jen p\u011bt minut, pak mus\u00edme pry\u010d, pacient se nesm\u00ed zbyte\u010dn\u011b rozru\u0161ovat,“ poklepe mi doktor po rameni a z\u016fstane st\u00e1t u dve\u0159\u00ed. Jemn\u011b m\u011b postr\u010d\u00ed sm\u011brem k bratrovu l\u016f\u017eku a s\u00e1m mluv\u00ed o n\u011b\u010dem se sest\u0159i\u010dkou. Nevn\u00edm\u00e1m je. Sly\u0161\u00edm jen pravideln\u00e9 ostr\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed monitoru a s\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroje, kter\u00fd pom\u00e1h\u00e1 Billovi d\u00fdchat. V\u00e1hav\u011b se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm k jeho posteli, m\u00e1m strach se mu pod\u00edvat do obli\u010deje. Le\u017e\u00ed bez hnut\u00ed, p\u0159ikryt\u00fd jen lehkou dekou, je tady teplo. Jeho ple\u0165 je mrtvoln\u011b b\u00edl\u00e1, takhle bled\u00fd b\u00fdval jen, kdy\u017e omdlel. Maska na obli\u010deji zakr\u00fdv\u00e1 skoro celou jeho tv\u00e1\u0159, ale p\u0159esto je po\u0159\u00e1d kr\u00e1sn\u00fd\u2026 tak k\u0159ehk\u00fd. V\u017edycky pot\u0159eboval moji ochranu\u2026 a j\u00e1 ho zradil.<\/div>\n
Opatrn\u011b vezmu jeho bezvl\u00e1dnou chladnou ruku a p\u0159itisknu si ji na tv\u00e1\u0159. Pol\u00edb\u00edm ho do dlan\u011b a douf\u00e1m, \u017ee ho to probud\u00ed\u2026 Bill\u00ed, l\u00e1sko, odpus\u0165\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Ahoj \u010dten\u00e1\u0159ov\u00e9… :o) Asi se div\u00edte, kdo je psan\u00fd jako autor t\u00e9hle pov\u00eddky, co? Ne ne… zrak v\u00e1s ne\u0161\u00e1l\u00ed, jsem to ZASE j\u00e1. \ud83d\ude00 Pawlinka – autorka prvn\u00edch \u0161estn\u00e1cti d\u00edl\u016f pov\u00eddky N\u00e1\u0161 osud, ji nab\u00eddla k dops\u00e1n\u00ed a j\u00e1 ji<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[107],"tags":[],"class_list":["post-15443","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nas-osud"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15443","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15443"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15443\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15443"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15443"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15443"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}