{"id":15465,"date":"2009-01-21T18:00:00","date_gmt":"2009-01-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15430"},"modified":"2009-01-21T18:00:00","modified_gmt":"2009-01-21T17:00:00","slug":"kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/21\/kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te-11\/","title":{"rendered":"Kdy\u017e krv\u00e1c\u00edm, znamen\u00e1 to miluju t\u011b 11."},"content":{"rendered":"
autor: Angel + Mitternacht<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se t\u00e9 zr\u016fd\u011b p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Sv\u00edr\u00e1 m\u011b nep\u0159ekonateln\u00fd strach. Nev\u00edm, jestli se v\u00edc t\u0159esu uvnit\u0159 sebe nebo zvenku. Mysl\u00edm, \u017ee je to jedno. Jednou rukou m\u011b pevn\u011b dr\u017e\u00ed za vlasy, jsem \u00fapln\u011b p\u0159itisknut\u00fd ke zdi, nedok\u00e1\u017eu se zvednout. Dok\u00e1\u017eu jen vn\u00edmat druhou ruku toho chl\u00e1pka, kter\u00fd si pomalu otv\u00edr\u00e1 poklopec. A kalhoty se sunou m\u00edrn\u011b dol\u016f… Pevn\u011b semknu o\u010di, ale p\u0159es p\u0159\u00edval ho\u0159k\u00fdch slz mi to nen\u00ed nic moc platn\u00fd. Ruce m\u00e1m p\u0159itisknut\u00fd za z\u00e1dy a prost\u011b se nem\u016f\u017eu zvednout. Jak\u00fdkoliv pokus o to br\u00e1nit se, by ur\u010dit\u011b byl zma\u0159en\u00fd. C\u00edt\u00edm to v kostech.<\/p>\n<\/div>\n
Opatrn\u011b pootev\u0159u o\u010di. Vid\u00edm p\u0159ed sebou jen… Do hajzlu, m\u016fj bo\u017ee… Dokonale tvrd\u00e9 p\u0159irozen\u00ed toho chl\u00e1pka, jak mi ho vehementn\u011b rve do pusy. Pevn\u011b semknu rty a zuby, vzdorovit\u011b na n\u011bj z\u00edr\u00e1m. Na m\u011b si jen tak nep\u0159ijde, nejsem snadn\u00e1 ko\u0159ist! Sice m\u011b zatla\u010dil do kouta, ale j\u00e1 se prost\u011b ned\u00e1m! Ot\u00edr\u00e1 se mi sv\u00fdm penisem o rty. Hluboce se nadechuju a vydechuju. U\u017e te\u010f m\u00e1m chu\u0165 zvracet. Asi bych si n\u011bco za\u017eil, kdybych se o n\u011bco takov\u00fdho pokusil. Najednou na sv\u00e9m t\u011ble c\u00edt\u00edm je\u0161t\u011b n\u011b\u010d\u00ed ruku. Ta \u017eensk\u00e1 je po\u0159\u00e1d tady. Otv\u00edr\u00e1 mi pusu a m\u00e1 hodn\u011b s\u00edly, div mi nevykloub\u00ed \u010delist. V dal\u0161\u00ed chv\u00edli u\u017e c\u00edt\u00edm jeho p\u0159irozen\u00ed v \u00fastech…<\/div>\n
Br\u00e1nit se nem\u00e1 cenu a j\u00e1 na to stejn\u011b nem\u00e1m v\u016fbec s\u00edlu. Sna\u017e\u00edm se skousnout. P\u0159ipad\u00e1 mi to tak odporn\u00e9. Ty jeho steny, zat\u00edmco j\u00e1 tady bojuju s d\u00e1ven\u00edm. Tohle kdybych d\u011blal Tomovi, nest\u011b\u017eoval bych si. Ale ten by m\u011b do ni\u010deho nenutil! Jakmile ten slizoun jen trochu vysune z moj\u00ed pusy a chyst\u00e1 se op\u011bt „dovnit\u0159“, prudce skousnu. \u0160kubne sebou a odsko\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Co si o sob\u011b v\u016fbec mysl\u00ed\u0161, hm? \u017de tady m\u016f\u017ee\u0161 odporovat? Plete\u0161 se, chlape\u010dku, je\u0161t\u011b jsi nevid\u011bl \u00fapln\u011b v\u0161echno,“ za\u0161ept\u00e1 ten chl\u00e1pek. Zap\u00edn\u00e1 si poklopec, co\u017e se mi ulev\u00ed. D\u00e1l se ti\u0161e kr\u010d\u00edm v kout\u011b a prudce d\u00fdch\u00e1m. Slzy u\u017e nedok\u00e1\u017eu zadr\u017eet. Hrozn\u011b se t\u0159esu. Te\u010f u\u017e opravdu c\u00edt\u00edm, jak se ve\u0161ker\u00fd obsah m\u00e9ho \u017ealudku dere op\u011bt na sv\u011btlo denn\u00ed.<\/div>\n
\n
„\u010cum na m\u011b, kdy\u017e s tebou mluv\u00edm!“ za\u0159ve. Vzdorovit\u011b se mu zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Nejsem zdaleka tak slab\u00e1 sle\u010dinka, jak si mo\u017en\u00e1 ta svin\u011b myslela. Jen zak\u00fdv\u00e1 hlavou a za\u010dne p\u0159ech\u00e1zet po pokoji. Ta \u017eena sed\u00ed v rohu a samolib\u011b se \u0161kleb\u00ed.<\/div>\n
„Bude\u0161 poslouchat. Tohle bylo poprv\u00e9 a naposled, co ses o n\u011bco takov\u00fdho pokusil, rozum\u00ed\u0161? P\u0159\u00ed\u0161t\u011b ti to u\u017e neprojde. Ned\u011blej ze sebe hrdinu, nebo \u0161patn\u011b skon\u010d\u00ed\u0161,“ \u0159ekl. Bla, bla, bla – tohle p\u0159esn\u011b mi zrovna prob\u00edh\u00e1 hlavou. Ale na druhou stranu se boj\u00edm… Ale taky – Tom kdysi \u0159ekl, \u017ee bych nikdy nem\u011bl d\u00e1t najevo p\u0159ed nep\u0159\u00edtelem svoj\u00ed slabost. Tohle si v\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1m na jindy.<\/div>\n
„Ne,“ stru\u010dn\u011b odpov\u00edm. Chci vid\u011bt, co ud\u011bl\u00e1 te\u010f. Chci bojovat a nekr\u010dit se v kout\u011b. Chci b\u00fdt jednou v \u017eivot\u011b siln\u00fd a takov\u00e1 svin\u011b mi to nevezme. Chci se o n\u011bco sna\u017eit, kone\u010dn\u011b \u017e\u00edt. A ne b\u00fdt v n\u011b\u010d\u00ed pasti, n\u011b\u010d\u00ed otrok a u\u017e v\u016fbec ne takov\u00fdmhle zp\u016fsobem.<\/div>\n
„Ne? No dobr\u00e1… V\u0161ak ty se to nau\u010d\u00ed\u0161,“ za\u0161ept\u00e1. P\u0159istoup\u00ed k m\u00e9mu skr\u010den\u00e9mu, rozt\u0159esen\u00e9mu t\u011blu a v\u0161\u00ed silou m\u011b nakopne do b\u0159icha. Vyraz\u00ed mi dech. Te\u010f se doopravdy sesunu k zemi. Nem\u016f\u017eu popadnout dech.<\/div>\n
„Tak co? Te\u010f u\u017e si to uv\u011bdomuje\u0161? Z\u00edtra ve\u010der p\u0159ijdu k tob\u011b op\u011bt. L\u00edb\u00ed\u0161 se mi, m\u00e1\u0161 jiskru. Jsi rebel. V\u0161ak j\u00e1 to vzdorov\u00e1n\u00ed z tebe dostanu. To by bylo, aby ne… U\u017e tolikr\u00e1t se mi to povedlo. A nemysli si, \u017ee ty jsi n\u011bco extra,“ \u0159ekne u\u0161t\u011bpa\u010dn\u00fdm t\u00f3nem. Skoro to nevn\u00edm\u00e1m. M\u00e1m \u010derno p\u0159ed o\u010dima, dr\u017e\u00edm se za b\u0159\u00ed\u0161ko. Kdy\u017e nic jin\u00e9ho, plivnu t\u00e9 svini k noh\u00e1m. Op\u011bt se na m\u011b pod\u00edv\u00e1, tentokr\u00e1t se v\u0161ak dere ke dve\u0159\u00edm. Otv\u00edr\u00e1 je a odch\u00e1z\u00ed…<\/div>\n
„Tady se p\u0159ede mnou nikde neschov\u00e1\u0161, mysli na to,“ \u0159ekne, ne\u017e zaklapne dve\u0159e a za n\u00edm zmiz\u00ed i ona \u017eensk\u00e1, kter\u00e1 tomu divad\u00fdlku p\u0159ihl\u00ed\u017eela.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e kone\u010dn\u011b popadnu dech, op\u011bt se mi zvedne \u017ealudek. Ta odporn\u00e1 pachu\u0165 jeho… Bo\u017ee m\u016fj… V\u0161echno, co jsem ten den sn\u011bdl, opustilo moje \u00fatroby a skon\u010dilo to na zemi p\u0159\u00edmo p\u0159ede mnou. Schoulil jsem se do klub\u00ed\u010dka u zdi a ti\u0161e plakal. Zar\u00fdval jsem nehty do podlahy a p\u011bstmi bu\u0161il do zdi. Po\u0159\u00e1d dokole\u010dka se mi to odehr\u00e1v\u00e1 p\u0159ed o\u010dima…<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d vid\u00edm ten jeho samolib\u00fd xicht, po\u0159\u00e1d vid\u00edm, jak si vychutn\u00e1v\u00e1 moje pon\u00ed\u017een\u00ed, jak ho to vysloven\u011b bav\u00ed a jak\u00e9 mu to zp\u016fsobuje pot\u011b\u0161en\u00ed, kdy\u017e m\u011b m\u016f\u017ee srazit a\u017e na dno. Je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b jsem si neza\u017eil takov\u00e9 pon\u00ed\u017een\u00ed. Je\u0161t\u011b nikdy se to nikomu nepovedlo natolik, jako t\u00e9 svini. U\u017e netlum\u00edm hlasitost a intenzitu m\u00fdch vzlyk\u016f. Ka\u0161lu na to… Roze\u0159vu se na plno. V\u00e1l\u00edm se d\u00e1l v rohu. Plivu kolem sebe tu pachu\u0165. Je mi zle. Op\u011bt se mi zvedne kufr, ale u\u017e nem\u00e1m co zvracet. U\u017e jsem tot\u00e1ln\u011b vypr\u00e1zdn\u011bn\u00fd…<\/p>\n<\/div>\n
Mus\u00edm odsud pry\u010d. Mus\u00edm vypadnout, nebo tady um\u0159u. Dal mi poc\u00edtit jeho nad\u0159azenost, j\u00e1 ho nen\u00e1vid\u00edm. Nen\u00e1vid\u00edm tu odpornou zr\u016fdu, kter\u00e1 mi tohle ud\u011blala! Mus\u00edm \u0159\u00edct Tomovi, aby m\u011b odsud dostal. J\u00e1 tu nevydr\u017e\u00edm. Nevydr\u017e\u00edm to, nedok\u00e1\u017eu se dlouho br\u00e1nit. Nem\u016f\u017eu dlouho vzdorovat. Prakticky nem\u016f\u017eu v\u016fbec nic. M\u016f\u017eu se akor\u00e1t b\u00e1t toho, co m\u011b \u010dek\u00e1. Po\u0159\u00e1d tomu nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, kam jsem se to dostal. P\u016fjdu kamkoliv, klidn\u011b t\u0159eba n\u011bkde umrznu, ale tady nebudu! Jak snadno se Bill Kaulitz d\u00e1 zlomit… Jak snadno se Bill nech\u00e1 zlikvidovat. Moje bojovnost klesla na nulu. Jakmile ten mu\u017e znova p\u0159ijde, klesne do m\u00ednusov\u00fdch hodnot a pak na absolutn\u00ed nulu. A pak u\u017e nebudu m\u00edt \u017e\u00e1dnou sebe\u00factu…<\/div>\n
S Tomem jsem se c\u00edtil tak moc v bezpe\u010d\u00ed, neposlechl jsem ho a tohle m\u00e1m za to. Zaslou\u017e\u00edm si to. Ale boj\u00edm se. Chci odsud pry\u010d, ale jestli Tomimu \u0159eknu, co p\u0159esn\u011b se mi stalo, nebude cht\u00edt se mnou b\u00fdt. Ur\u010dit\u011b mu pak p\u0159ijdu odporn\u00fd, za\u010dne m\u011b nesn\u00e1\u0161et, i kdy\u017e za to t\u0159eba nem\u016f\u017eu. Budu se mu hnusit a toho se hrozn\u011b boj\u00edm. Nechci o n\u011bj p\u0159ij\u00edt, ale… Jestli budu tady, tak se zbl\u00e1zn\u00edm doopravdy, ze\u0161\u00edl\u00edm a nikdo se tomu nebude divit. Pot\u0159ebuju odsud pry\u010d! U\u017e v\u00edm, pro\u010d tady n\u011bkdo mluvil o peklu na zemi. Zrovna jsem si ho za\u017eil. Ale boj\u00edm se, \u017ee m\u016f\u017ee doj\u00edt je\u0161t\u011b k n\u011b\u010demu hor\u0161\u00edmu.<\/p>\n<\/div>\n
L\u00e9ky jsem na\u0161t\u011bst\u00ed na\u0161el na stolku a s odporem je spolkl. S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil jsem se doplazil na postel a polo\u017eil se do n\u00ed. Na nemocni\u010dn\u00ed py\u017eamo jsem si obl\u00e9kl Tomovo tri\u010dko, abych m\u011bl na co vzpom\u00ednat. Na na\u0161\u00ed prvn\u00ed noc. Tom byl tak \u00fa\u017easn\u00fd… Op\u011bt se rozbre\u010d\u00edm. Ta vzpom\u00ednka ve mn\u011b v\u017edycky zah\u00fdbe emocemi. Tom byl prvn\u00ed. A v\u017edycky bude. A jedinej. Nem\u016f\u017eu se nechat zlomit, i kdy\u017e c\u00edt\u00edm, \u017ee to p\u0159ijde, a \u017ee nebude tak snadn\u00fd se odsud dostat. Jen tak m\u011b napad\u00e1, jestli to, co j\u00e1, pro\u017e\u00edv\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bkdo odsud. Jestli jsem to jenom j\u00e1, nebo se za zdmi tohohle bl\u00e1zince skr\u00fdv\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bkdo, kdo se st\u00e1v\u00e1 ter\u010dem toho nejhor\u0161\u00edho pon\u00ed\u017een\u00ed…<\/div>\n
Zrovna jsem byl… Zneu\u017eitej? Odporn\u00fd slovo. T\u0159esu se a bre\u010d\u00edm. Sprchovat se mi nechce, zvl\u00e1dnu to r\u00e1no. Akor\u00e1t se boj\u00edm, co r\u00e1no bude… A nev\u00edm, jestli usnu. Kdybych tak moc necht\u011bl vid\u011bt Toma, tak bych si p\u0159\u00e1l um\u0159\u00edt ve sp\u00e1nku, abych to m\u011bl rychle za sebou. Abych nemusel trp\u011bt. Mus\u00edm to \u0159\u00edct Tomovi, jinak se odsud nedostanu. Mus\u00edm odsud zmizet. Mus\u00edm zjistit, co se tady vlastn\u011b d\u011bje a pro\u010d se to d\u011bje. A pro\u010d to v\u0161em proch\u00e1z\u00ed. Jestli to nezjist\u00edm, bude m\u011b to \u017er\u00e1t do konce \u017eivota. A doufejme, \u017ee ten je je\u0161t\u011b hodn\u011b vzd\u00e1len\u00fd…<\/p>\n<\/div>\n
Nevydr\u017e\u00edm to a pomalu mi klesnou v\u00ed\u010dka, a\u017e zaberu \u00fapln\u011b. Usnu tvrd\u00fdm sp\u00e1nkem beze sn\u016f. Takov\u00e9 to je, kdy\u017e v\u00e1s usp\u00ed pr\u00e1\u0161ky a ne n\u011b\u010d\u00ed n\u00e1ru\u010d. Tolik bych pot\u0159eboval obejmout. Tolik bych pot\u0159eboval, aby mi n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee to bude dobr\u00fd. Tolik pot\u0159ebuju se odsud dostat…<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b vzbud\u00ed siln\u00e1 r\u00e1na na dve\u0159e. Nap\u0159\u00edm\u00edm se do sedu. M\u00e1m \u00fapln\u011b zalepen\u00e9 o\u010di. Boj\u00edm se, koho ve dve\u0159\u00edch uvid\u00edm. Na\u0161t\u011bst\u00ed je to kr\u00e1sn\u00e1, mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka, kter\u00e1 mi pouze oznamuje bud\u00ed\u010dek a sn\u00eddani. Pod\u00edv\u00e1 se do rohu m\u00edstnosti a zakrout\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Bylo mi zle. Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161eptal jsem. Jen pok\u00fdv\u00e1 a usm\u011bje se. Jde k moj\u00ed posteli a sedne si vedle m\u011b. Chv\u00edli si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed a proj\u00ed\u017ed\u00ed mi rukou vlasy. Jsou neforemn\u00e9. N\u011bjak nejsem zvykl\u00fd na to, \u017ee na hlav\u011b nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd styling.<\/div>\n
„Ono se to uklid\u00ed. Mezit\u00edm si vlezte do sprchy, za p\u016fl hodiny si pro v\u00e1s p\u0159ijdeme,“ \u0159ekne klidn\u011b a pomalu se m\u00e1 k odchodu. Je\u0161t\u011b, ne\u017e odejde, vykouzl\u00ed na tv\u00e1\u0159i mil\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu se dobelh\u00e1m ke koupeln\u011b a v\u011bci nah\u00e1z\u00edm na zem. P\u0159ichyst\u00e1m si osu\u0161ku a v\u011bci na myt\u00ed. Pust\u00edm sprchu a vlezu si do koutu. Nech\u00e1v\u00e1m na sebe dopadat kapky p\u0159\u00edjemn\u011b hork\u00e9 vody v kupodivu celkem dob\u0159e za\u0159\u00edzen\u00e9 koupeln\u011b. Ti\u0161e si brouk\u00e1m melodii n\u011bjak\u00e9 p\u011bkn\u00e9, rytmick\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Tolik se mi ulevilo… Tak moc… Jen se usm\u011bju, kdy\u017e si vzpomenu na m\u011b a Toma. V\u0161echno bylo tak kr\u00e1sn\u00fd. Mus\u00edme si to vynahradit, a\u017e se odsud vyhrabu.<\/div>\n
Z\u00edr\u00e1m na hlubokou jizvu na sv\u00e9 ruce. To ona m\u011b sem dostala. Tolik se nen\u00e1vid\u00edm za svou slabost…<\/div>\n
Nap\u011bn\u00edm \u0161ampon na vlasech a pot\u00e9 spl\u00e1chnu jak vlasy, tak cel\u00e9 svoje t\u011blo. Pe\u010dliv\u011b se osu\u0161\u00edm a navl\u00e9knu na sebe \u010dist\u00fd v\u011bci. M\u016f\u017eu pod\u011bkovat Bohu nebo Tomovi za to, \u017ee mi nep\u0159inesl nic drah\u00fdho a zna\u010dkov\u00fdho. No nic, ale byl bych luxusn\u00ed cvok… Hehe…<\/p>\n<\/div>\n
Zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a n\u00e1sledn\u00fd p\u0159\u00edchod dvou mlad\u00fdch mu\u017e\u016f signalizuje jedin\u00e9. \u017de m\u00e1m j\u00edt na sn\u00eddani. Neochotn\u011b si nazuju zelen\u00e9 pantofl\u00edky a poslu\u0161n\u011b jdu s nimi. N\u011bco si mezi sebou \u0161eptaj\u00ed, ale j\u00e1 jim nerozum\u00edm. Kdy\u017e dojdu do m\u00edstnosti na sn\u00eddani, m\u00edsto vedle Diany je voln\u00e9. Uveleb\u00edm se naproti n\u00ed a zaryt\u011b ml\u010d\u00edm. Ani nepozdrav\u00edm. Ona jen sv\u011bs\u00ed hlavu a ti\u0161e vzlykne. Asi v\u00ed, co se tu noc odehr\u00e1valo…<\/div>\n
Rozdaj\u00ed n\u00e1m j\u00eddlo. \u010caj, chleba a kousek ovoce a jogurt. Jogurty odjak\u017eiva nej\u00edm, nev\u00edm, pro\u010d mi to sem cpou. J\u00edst to sice nechci, ale taky nechci m\u00edt probl\u00e9my. Probl\u00e9my jsem si jist\u00fd. Pohledem zabloud\u00edm do rohu m\u00edstnosti a tam se na m\u011b \u00falisn\u011b usm\u00edv\u00e1 to odporn\u00fd prase. Jen se ot\u0159epu a pokra\u010duju v j\u00eddle, dokud ho se v\u0161\u00edm sebezap\u0159en\u00edm nem\u00e1m v\u0161echno v sob\u011b. Je\u0161t\u011b mi daj\u00ed l\u00e9ky.<\/div>\n
„Co je?“ zept\u00e1m se Diany ti\u0161e, kdy\u017e vid\u00edm, jak up\u0159en\u011b na m\u011b z\u00edr\u00e1. Nejsp\u00ed\u0161 n\u011bco tu\u0161\u00ed a v\u00ed to.<\/div>\n
„Nic Bille, nic… Jen… L\u00edb\u00ed\u0161 se mu… A toho se boj\u00edm… Byl jeden kluk, kter\u00fdho si taky tak moc v\u0161\u00edmal, a…“ \u0159ekne Dia, ale zasekne se uprost\u0159ed v\u011bty. Asi to bude hodn\u011b \u0161patn\u00fd. Hlasit\u011b polknu a zvednu hlavu. Ten hajzl se d\u00e1l samolib\u011b usm\u00edv\u00e1. Nesn\u00e1\u0161\u00edm ten jeho pohled. Mus\u00edm odsud pry\u010d, mus\u00edm!<\/p>\n<\/div>\n
Ale jak… P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o Tomovi. Kdyby tohle nevy\u0161lo, napadla m\u011b je\u0161t\u011b jedna v\u011bc. \u017de bych t\u0159eba najednou skon\u010dil v nemocnici a odtamtud bych mohl zdrhnout. Ale to by se mi p\u0159edt\u00edm muselo n\u011bco st\u00e1t. Ml\u00e1cen\u00ed hlavou o m\u0159\u00ed\u017ee by mi asi nepro\u0161lo. Jen kdyby to za\u0161lo moc daleko a ten chl\u00e1pek by mi n\u011bjak v\u00fdrazn\u011bji ubl\u00ed\u017eil. Boj\u00edm se toho, ale n\u011bkde uvnit\u0159 sebe si to hrozn\u011b p\u0159eju. Opravdu moc si to p\u0159eju, kone\u010dn\u011b odsud vypadnout a za ka\u017edou cenu \u017e\u00edt…<\/div>\n
„V\u00edm, \u0159\u00edkal mi to… A co ten kluk, o kter\u00fdm jsi mluvila?“ za\u0161ept\u00e1m. Uhne pohledem a vlasy si zastr\u010d\u00ed za ucho.<\/div>\n
„Bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e o tom nebudeme mluvit,“ \u0159ekne je\u0161t\u011b ti\u0161eji. Tentokr\u00e1t schov\u00e1 tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a v\u016fbec se na m\u011b ned\u00edv\u00e1. Jen zakrout\u00edm hlavou a ti\u0161e se vzteknu. Pot\u0159ebuju to v\u011bd\u011bt. P\u0159\u00edb\u011bh toho kluka m\u016f\u017ee b\u00fdt moj\u00ed j\u00edzdenkou na svobodu. On tu p\u0159ece ten kluk u\u017e nen\u00ed, tak jsem to pochopil.<\/div>\n
„Chci to v\u011bd\u011bt, pros\u00edm…“ za\u017eadon\u00edm. Kone\u010dn\u011b se na m\u011b Diana pod\u00edv\u00e1 a zabodne sv\u016fj pohled do m\u00fdch o\u010d\u00ed. St\u0159\u00eddav\u011b otv\u00edr\u00e1 a zav\u00edr\u00e1 pusu, v\u00e1h\u00e1.<\/div>\n
„Ten kluk… Na\u0161li ho… M\u011bl rozbitou hlavu, byl zb\u00edda\u010denej… Odvezli ho do nemocnice. M\u011bl vnit\u0159n\u00ed krv\u00e1cen\u00ed. Druhej den jim tam… um\u0159el… V\u0161ichni v\u00ed, kdo to ud\u011blal, ale nikdo s t\u00edm nic ned\u011bl\u00e1. V\u0161ichni se t\u00fd svin\u011b, nev\u00edm pro\u010d, boj\u00ed. Prsty v tom m\u00e1 i ta \u017eensk\u00e1, t\u00edm jsem si jist\u00e1. Hrozn\u011b se boj\u00edm, co bude s tebou d\u00e1l. M\u00e1m t\u011b r\u00e1da, Bille. A nechci, aby se ti n\u011bco stalo. Tob\u011b ne… Nesm\u00ed\u0161 skon\u010dit jako Tobi,“ \u0159ekne. Ticho. Zavzlyk\u00e1 a zad\u00edv\u00e1 se z okna.<\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f u\u017e jsem opravdu ztratil nad\u011bji. Jestli n\u011bco hned neud\u011bl\u00e1m, tak skon\u010d\u00edm stejn\u011b jako ten kluk. Um\u0159u. A nikdo s t\u00edm nic nenad\u011bl\u00e1. Ale kdyby mi t\u0159eba jen tro\u0161ku ubl\u00ed\u017eil a j\u00e1 se odsud dostal a pak bych to n\u011bkomu \u0159ekl… Kurva, takov\u00e1 bezmoc! Nem\u016f\u017eu v\u016fbec nic!<\/div>\n
Najednou p\u0159ich\u00e1z\u00ed r\u016fzn\u00ed lid\u00e9 a odv\u00e1d\u00ed v\u017edycky jednoho z pacient\u016f. Pro m\u011b p\u0159ijde ta sestra, co u m\u011b byla r\u00e1no a vzbudila m\u011b.<\/div>\n
„Tak jdeme,“ \u0159ekla p\u0159\u00edjemn\u00fdm vesel\u00fdm hlasem. M\u00edrn\u011b jsem se t\u0159\u00e1sl, ale bylo mi s n\u00ed moc dob\u0159e.<\/div>\n
„Kam?“ nezapomenu se zeptat. Zastav\u00ed se a chv\u00edli se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Sp\u00ed\u0161 ale do oka… Jeden pramen vlas\u016f mi oko zakr\u00fdv\u00e1. Odhrne mi ho.<\/div>\n
„Na terapii, je to o patro v\u00fd\u0161. Nebojte se, bude to v pohod\u011b,“ usm\u011bje se. V\u00fdtahem vyjedeme o to patro v\u00fd\u0161 a ona m\u011b nech\u00e1 st\u00e1t p\u0159ed masivn\u00edmi d\u0159ev\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi s lesklou klikou. Ne\u017e se sta\u010d\u00edm rozkoukat, je pry\u010d a dve\u0159e se rozlet\u00ed.<\/div>\n
Prvn\u011b jsem si myslel, \u017ee je to t\u0159eba ten hajzl, ale… Ne, je to n\u011bjak\u00fd doktor, kter\u00fd m\u011b pozve d\u00e1l. Na stole m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 slo\u017eky. Pokyne mi rukou, abych se posadil na velk\u00e9 k\u0159eslo a dlouho si pro\u010d\u00edtal jeden spis. Asi bude m\u016fj.<\/div>\n
Sedne si naproti mn\u011b a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Co v\u00e1s sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed, mlad\u00fd mu\u017ei?“ zept\u00e1 se. Je u\u017e star\u0161\u00ed, tipuju n\u011bco m\u00e1lo p\u0159es 40. Uhnu mu pohledem. Nev\u011b\u0159\u00edm nikomu, kdo tady je.<\/div>\n
„J\u00e1… J\u00e1…“ zakokt\u00e1m. Nic v\u00edc ze sebe nedostanu. Nic v\u00edc \u0159\u00edct nem\u016f\u017eu. Za\u010dnu se nep\u0159ekonateln\u011b t\u0159\u00e1st. Je tak bl\u00edzko u m\u011b a m\u011b tak vad\u00ed ta t\u011blesn\u00e1 bl\u00edzkost. Nav\u00edc ta vt\u00edrav\u00e1 v\u016fn\u011b, z kter\u00fd se mi zved\u00e1 \u017ealudek.<\/div>\n
„Ale not\u00e1k,“ \u0159ekne konej\u0161iv\u011b. D\u00e1 ruku na moje rameno. Sna\u017e\u00edm se ji set\u0159\u00e1st, ale druhou ruku u\u017e c\u00edt\u00edm na sv\u00e9m stehn\u011b. Nep\u0159\u00edjemn\u011b m\u011b ma\u010dk\u00e1. Prudce vyst\u0159el\u00edm z k\u0159esla. B\u011b\u017e\u00edm ke dve\u0159\u00edm. Doktor ale jde za mnou. P\u0159it\u00e1hne si m\u011b za ruku k sob\u011b.<\/div>\n
Kdy\u017e se m\u011b pokus\u00ed natla\u010dit ke zdi, siln\u011b ho kousnu a moje noha automaticky vyst\u0159el\u00ed do jeho rozkroku. Kr\u010d\u00ed se mi u nohou bolest\u00ed. Jeho vl\u00eddn\u00fd pohled se zm\u011bnil. Dve\u0159e jsou zam\u010den\u00e9 a j\u00e1 se nem\u00e1m odsud jak dostat. Bo\u017ee, kde jsem to jen skon\u010dil?! Tady je to samej \u00fachyl! Doleze a\u017e k telefonu, do kter\u00e9ho n\u011bco k\u0159i\u010d\u00ed. Za chv\u00edli se rozraz\u00ed dve\u0159e a vid\u00edm v nich dva siln\u00e9 chl\u00e1pky.<\/div>\n
„Napadl m\u011b! Uklidn\u011bte ho!“ zak\u0159i\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda, on prvn\u00ed!“ zaje\u010d\u00edm. Jakmile m\u011b uchop\u00ed za ob\u011b pa\u017ee, za\u010dnu sebou mrskat jako smysl\u016f zbaven\u00fd, sna\u017e\u00edm se jim vymanit, ale oni maj\u00ed v\u011bt\u0161\u00ed s\u00edlu. Jeden z nich mnou \u0161kubne a m\u00e1lem mi vykloub\u00ed ruku. Za\u010dnu plakat. Nedok\u00e1\u017eu to brzdit. C\u00edt\u00edm jen vpich a pak… Pak jsem jako hadrov\u00e1 panenka, kter\u00e1 o sob\u011b do\u010dista nic nev\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Angel + Mitternacht<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Angel + Mitternacht D\u00edv\u00e1m se t\u00e9 zr\u016fd\u011b p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Sv\u00edr\u00e1 m\u011b nep\u0159ekonateln\u00fd strach. Nev\u00edm, jestli se v\u00edc t\u0159esu uvnit\u0159 sebe nebo zvenku. Mysl\u00edm, \u017ee je to jedno. Jednou rukou m\u011b pevn\u011b dr\u017e\u00ed za vlasy, jsem \u00fapln\u011b p\u0159itisknut\u00fd ke zdi, nedok\u00e1\u017eu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[187],"tags":[],"class_list":["post-15465","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15465","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15465"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15465\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15465"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15465"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15465"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}