{"id":15468,"date":"2009-01-21T16:00:00","date_gmt":"2009-01-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15433"},"modified":"2009-01-21T16:00:00","modified_gmt":"2009-01-21T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-38-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/21\/chaos-v-dusi-38-konec\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 38. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„To je \u00fa\u017easn\u00e9!“ zap\u0159edl jsem jako ko\u010dka.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed rok \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho turn\u00e9, koncert\u016f, akc\u00ed a ocen\u011bn\u00ed odzvonil sv\u016fj konec a op\u011bt tu byly v\u00e1no\u010dn\u00ed pr\u00e1zdniny. Od t\u00e9 doby, co jsme se s Tomem spolu vyspali, jakoby se mezi n\u00e1mi rozho\u0159elo je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed pouto. Ten plamen l\u00e1sky mi nedovoloval vn\u00edmat \u010das. Ve\u0161ker\u00e9 koncerty a autogrami\u00e1dy jsem absolvoval v jak\u00e9msi slastn\u00e9m opojen\u00ed, kter\u00e9 m\u011b omamovalo v\u017edycky, kdy\u017e byl m\u016fj bratr v m\u00e9 bl\u00edzkosti. Na ve\u0159ejnosti jsme bohu\u017eel kv\u016fli n\u011bjak\u00fdm pod\u011blan\u00fdm z\u00e1kon\u016fm nemohli d\u00e1t na\u0161e city najevo. O to v\u00edc jsme se na\u0161\u00ed vz\u00e1jemn\u00e9 bl\u00edzkosti nemohli naba\u017eit v soukrom\u00ed. A nemuselo to v\u017edycky kon\u010dit sexem. Sta\u010dilo se k sob\u011b navz\u00e1jem p\u0159itulit, poc\u00edtit na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i rty toho druh\u00e9ho a pron\u00e9st p\u00e1r n\u011b\u017en\u00fdch slov\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00edky tomuhle zvl\u00e1\u0161tn\u00edmu pocitu jsem konec turn\u00e9 zaznamenal a\u017e ve chv\u00edli, kdy\u017e jsme dostali rozchod na v\u00e1no\u010dn\u00ed pr\u00e1zdniny. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, docela m\u011b to zasko\u010dilo, \u017ee to takhle rychle uteklo. V\u017edy\u0165 my\u0161lenkami jsem byl po\u0159\u00e1d v l\u00e9t\u011b, kdy\u017e jsme si s Tomem d\u00e1vali vynikaj\u00edc\u00ed vanilkov\u00fd koktejl s ledem na americk\u00fdch pl\u00e1\u017e\u00edch zalit\u00fdch sluncem!<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Prvotn\u00ed \u0161oky z divoce plynouc\u00edho \u010dasu v\u0161ak u\u017e byly d\u00e1vno za mnou. Le\u017eel jsem na maledivsk\u00e9 pl\u00e1\u017ei, v konej\u0161iv\u00e9m chl\u00e1dku na\u0161\u00ed obl\u00edben\u00e9 palmy, v jedn\u00e9 ruce jsem sv\u00edral kokosov\u00fd drink a op\u00edral se hlavou o Tomovu vypracovanou hru\u010f. Obj\u00edmal m\u011b svou rukou kolem pasu a oba jsme spokojen\u011b hled\u011bli do zp\u011bn\u011bn\u00fdch vln. Tohle bylo snad jedin\u00e9 m\u00edsto na sv\u011bt\u011b, kde jsme si mohli na\u0161i vz\u00e1jemnou bl\u00edzkost u\u017e\u00edvat i jinde ne\u017e mezi \u010dty\u0159mi st\u011bnami se zam\u010den\u00fdmi dve\u0159mi, ani\u017e by hrozilo, \u017ee n\u00e1s n\u011bkdo uvid\u00ed nebo vyfot\u00ed. Pl\u00e1\u017e byla toti\u017e a\u017e na n\u00e1s dva op\u011bt lidupr\u00e1zdn\u00e1, v\u0161ichni byli ve zn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edch destinac\u00edch, m\u00e1lokdo um\u011bl objevit tenhle zapomenut\u00fd kout pln\u00fd takov\u00e9ho luxusu, a p\u0159itom takov\u00e9ho klidu. Co v\u00edc si p\u0159\u00e1t?<\/div>\n
„Tommy?“ m\u0148oukl jsem a zamrkal na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku.<\/div>\n
„Copak?“<\/div>\n
„J\u00e1 se tak t\u011b\u0161\u00edm na z\u00edt\u0159ek!“<\/div>\n
„A co bude z\u00edtra?“<\/div>\n
Hajzl\u00edk jeden! Jak d\u011bl\u00e1, \u017ee o tom nev\u00ed!<\/div>\n
„No p\u0159ece na tu na\u0161i romantiku, kterou mi slibuje\u0161 u\u017e od p\u0159\u00edletu,“ uculil jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e od p\u0159\u00edletu mi sliboval, \u017ee a\u017e bude ta vhodn\u00e1 chv\u00edle, tak \u017ee mi pr\u00fd \u0159ekne n\u011bco stra\u0161n\u011b moc hezk\u00e9ho a romantick\u00e9ho. Jen\u017ee na mou ot\u00e1zku, co to bude, se v\u017edycky jen tajupln\u011b usm\u00edval. S radost\u00ed vyu\u017eil toho, \u017ee hotel jako novou slu\u017ebu nab\u00edzel p\u016fj\u010dov\u00e1n\u00ed kon\u00ed na vyj\u00ed\u017e\u010fky po pl\u00e1\u017e\u00edch. I kdy\u017e nikdy k t\u011bmto zv\u00ed\u0159at\u016fm extra nep\u0159ilnul, rozhodl se, \u017ee si p\u00e1rkr\u00e1t zajdeme zajezdit, aby n\u00e1m je z\u00edtra, kdy pr\u00fd mi to u\u017e kone\u010dn\u011b \u0159ekne, mohli p\u016fj\u010dit. Abychom byli jen sami dva, bez pr\u016fvodce. \u017de na ko\u0148sk\u00fdch h\u0159betech to bude t\u00edm romanti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed a poh\u00e1dkov\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Nech\u00e1pal jsem zcela jist\u011b, co t\u00edm v\u0161\u00edm poh\u00e1dkov\u00fdm a romantick\u00fdm mysl\u00ed, ale podvolil jsem se jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. Cel\u00fd p\u0159edchoz\u00ed t\u00fdden jsme tedy ve voln\u00e9m \u010dase piln\u011b jezdili, kdy\u017e se n\u00e1m teda cht\u011blo, a dnes u\u017e bylo domluven\u00e9, \u017ee z\u00edtra dva n\u00e1dhern\u00ed b\u011blou\u0161i budou na cel\u00e9 odpoledne jenom n\u00e1s dvou.<\/div>\n
„Brou\u010dku?“ pohladil m\u011b ve vlasech a druhou rukou s\u00e1hl pro sv\u016fj digit\u00e1ln\u00ed fo\u0165\u00e1k. „Chce\u0161 n\u011bco vid\u011bt?“<\/div>\n
Zvedl jsem k n\u011bmu hlavu.<\/div>\n
„Jasn\u011b\u017ee jo! Co tam m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„No,“ zaculil se na m\u011b. „Pamatuje\u0161, jak ses tenkr\u00e1t v tom Bernu stra\u0161n\u011b opil a pak jsme m\u011bli to focen\u00ed?“<\/div>\n
Tro\u0161ku jsem zap\u00e1tral v pam\u011bti.<\/div>\n
„Jak sis tam zdevastoval ten obli\u010dej,“ p\u0159ipomn\u011bl mi s pohledem na \u010dty\u0159i tenk\u00e9 jizvi\u010dky, kter\u00e9 se b\u011blaly v m\u00e9m op\u00e1len\u00e9m obli\u010deji, a na jednu v\u011bt\u0161\u00ed, kter\u00e1 se mi t\u00e1hla p\u0159es \u017eebra.<\/div>\n
„Jo, u\u017e v\u00edm!“ vzpomn\u011bl jsem si na to podivn\u00e9 focen\u00ed. „Co s n\u00edm?“<\/div>\n
„No,“ prot\u00e1hnul Tom. „Asi ti je jasn\u00fd, \u017ee skute\u010dn\u00e9 focen\u00ed bylo odvolan\u00fd. Ale tys byl v takov\u00e9m stavu, \u017ee ti to nebylo mo\u017en\u00fd n\u011bjak vysv\u011btlit, a stra\u0161n\u011b moc ses cht\u011bl fotit.“<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak za\u010d\u00edn\u00e1m rudnout ve tv\u00e1\u0159i. Bo\u017ee, to muselo b\u00fdt fiasko! Jestli je to pravda\u2026<\/div>\n
„Tommy\u2026 co jsem d\u011blal?“ hlesnul jsem.<\/div>\n
„No\u2026 pod\u00edvej se,“ u\u0161kl\u00edbl se na m\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Vtisknul mi do ruky sv\u016fj fo\u0165\u00e1k a j\u00e1 shl\u00e9dl na displej. Bo\u017ee! No to snad ne! Jak jsem se pro v\u0161echno na sv\u011bt\u011b mohl takhle zmalovat? V\u017edy\u0165 i klaunovsk\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed mus\u00ed ve srovn\u00e1n\u00ed s t\u00edmhle p\u016fsobit p\u0159irozen\u011b! A ty p\u00f3zy! \u0160okovan\u011b jsem proj\u00ed\u017ed\u011bl fotku za fotkou. V\u0161ichni se tam \u0161kodolib\u011b, r\u00e1doby v\u00e1\u017en\u011b uculovali, zat\u00edmco j\u00e1 se na v\u0161ech sn\u00edmc\u00edch tv\u00e1\u0159il smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b a \u0161klebil se je\u0161t\u011b v\u00fdrazn\u011bji, ne\u017e kdy jindy. A i tak byla v m\u00e9m v\u00fdrazu vid\u011bt notn\u00e1 d\u00e1vka alkoholu v krvi\u2026<\/div>\n
„No nene!“ zrudnul jsem, kdy\u017e jsem na\u0161el momentku, na n\u00ed\u017e m\u011b Tom a Georg museli podp\u00edrat. „Bo\u017ee, takov\u00fd trapas! Kdo to pros\u00edm t\u011b fotil?“<\/div>\n
„Neboj,“ usm\u00e1l se na m\u011b br\u00e1\u0161ka. „Na ve\u0159ejnost to nepros\u00e1kne, je to na m\u00fdm fo\u0165\u00e1ku a fotili to kluci z t\u00fdmu\u2026 Tak\u017ee v poho.“<\/div>\n
Zni\u010den\u011b jsem mu fo\u0165\u00e1k vr\u00e1til. No to nemohla b\u00fdt pravda, takhle se ztrapnit\u2026 Musel jsem si z toho j\u00edt zchladit hlavu. Rychle jsem vstal, rozeb\u011bhl se, a jakmile mi voda v mo\u0159i byla a\u017e po kolena, hodil jsem do vln nep\u0159\u00edli\u0161 um\u011blecky zda\u0159enou \u0161ipku. Zdr\u017eel jsem se pod hladinou tak dlouho, jak mi jen vysta\u010dil kysl\u00edk. Teprve kdy\u017e jsem m\u011bl dojem, \u017ee mi snad prasknou pl\u00edce, tak jsem se vyno\u0159il, zhluboka nadechl\u2026 a m\u016fj obli\u010dej dostal pln\u00fd z\u00e1sah p\u0159ekotiv\u0161i se vlny. Stra\u0161n\u011b moc jsem se zakuckal, zat\u00edmco k m\u00fdm u\u0161\u00edm dol\u00e9hal \u0161kodolib\u00fd bratr\u016fv sm\u00edch.<\/div>\n
To je prev\u00edt!<\/em> zaklel jsem v duchu. Takhle se mi tlemit\u2026 zmetek jeden\u2026 tlem\u00ed se mi v t\u00e9 situaci, kdy je to zrovna v\u00edce ne\u017e nevhodn\u00e9, a nav\u00edc p\u0159ede mnou n\u011bco taj\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
„Bill\u00ed, bud\u00ed\u010dek!“<\/div>\n
V protestu jsem zamru\u010del. Necht\u011blo se mi z tepl\u00ed\u010dka postele. Rozhodn\u011b jsem se tedy p\u0159ekulil na druh\u00fd bok a hodil tenkou deku p\u0159es hlavu.<\/div>\n
„No tak, muc\u00ed, vst\u00e1va\u010dka!“<\/div>\n
Znovu jsem zavr\u010del. J\u00e1 nechci vst\u00e1vat! Je\u0161t\u011b je moc brzo, ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b nen\u00ed ani poledne!<\/div>\n
„No dob\u0159e,“ ozval se rezignovan\u00fd hlas. „Myslel jsem, \u017ee cel\u00fd ho\u0159\u00ed\u0161 nedo\u010dkavost\u00ed nad t\u00edm p\u0159ekvapen\u00edm, ale jestli ho nechce\u0161 zn\u00e1t, tak si klidn\u011b chr\u00e1pej a\u017e do dal\u0161\u00ed p\u016flnoci\u2026“<\/div>\n
Rychle jsem si sedl, a p\u0159esto\u017ee jsem z\u00edval na cel\u00e9 kolo, visel jsem na Tomovi o\u010dima.<\/div>\n
„J\u016f\u016f\u016f, ty mi to \u0159ekne\u0161?“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj t\u00edm nejmilej\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem, na kter\u00fd jsem se po r\u00e1nu zmohl.<\/div>\n
„To si pi\u0161, \u017ee jo,“ naklonil se ke mn\u011b a pol\u00edbil m\u011b. „Ale a\u017e k tomu bude vhodn\u00e1 chv\u00edle.“<\/div>\n
Spiklenecky zamrkal.<\/div>\n
„Vst\u00e1vej, jdem na sn\u00eddani a pak vyr\u00e1\u017e\u00edme.“<\/div>\n
„Jako Tome, ty se\u0161 teda,“ f\u0148ukl jsem. „V\u00ed\u0161, \u010demu se \u0159\u00edk\u00e1 egoismus?“<\/div>\n
P\u0159istoupil ke mn\u011b.<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161 ty zase, kdy se \u0159\u00edk\u00e1 pohni, nebo t\u011b zlecht\u00e1m?“<\/div>\n
Pevn\u011b m\u011b uchopil za boky a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jemn\u011b zabubnoval, jak mi nazna\u010dil lecht\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„NE!“ vytrhl jsem se z jeho sev\u0159en\u00ed. „No jo, mami, u\u017e jdu.“<\/div>\n
<\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem na sebe n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed a vydali jsme se na sn\u00eddani. Nal\u00e1dovali jsme se tolika vaflemi, kolik jsme jich jenom zvl\u00e1dli, a s pln\u00fdmi \u017ealudky se vr\u00e1tili na pokoj p\u0159evl\u00e9knout se do plavek. Tom vzal nav\u00edc kolem pasu i ledvinku, do kter\u00e9 schoval na\u0161i kartu od pokoje. M\u011bl jsem dojem, \u017ee tam vid\u00edm je\u0161t\u011b n\u011bco, ale podle tvaru jsem nedok\u00e1zal uhodnout, co. Ne\u0159e\u0161il jsem to v\u0161ak. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u016fj bratr je nehor\u00e1zn\u00fd bordel\u00e1\u0159, a \u017ee ty svoje v\u011b\u010dn\u00e9 poklady od sebe nikdy nevyhod\u00ed\u2026<\/div>\n
„Juch\u016f\u016f\u016f!“ vyk\u0159ikl jsem o p\u016fl hodiny pozd\u011bji.<\/div>\n
To u\u017e jsme byli na pl\u00e1\u017ei jenom j\u00e1, Tom a na\u0161i dva b\u011blou\u0161i. Jeli jsme bez sedel, bylo to sice tro\u0161ku n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, ale mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed. Na\u0161e bos\u00e9 nohy obemykaly ladn\u00e1 t\u011bla pln\u00e1 energie, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b vlnila ve svi\u017en\u00e9m cvalu. Povolil jsem ot\u011b\u017ee a patami pob\u00eddl sv\u00e9 zv\u00ed\u0159e k je\u0161t\u011b vy\u0161\u0161\u00ed rychlosti. B\u011blou\u0161 tro\u0161ku sklonil p\u016fvabnou hlavu a s tich\u00fdm odfrkov\u00e1n\u00edm se rozeb\u011bhl je\u0161t\u011b rychleji. Od kopyt mu odletoval zlatav\u00fd p\u00edsek, a p\u0159esto\u017ee bylo vedro k zalknut\u00ed, c\u00edtil jsem, jak m\u011b do tv\u00e1\u0159e bije p\u0159\u00edjemn\u00fd v\u00e1nek. Slastn\u011b jsem p\u0159imhou\u0159il o\u010di a u\u017e\u00edval si ten dokonal\u00fd pocit volnosti a svobody, nech\u00e1vaj\u00edc slan\u00fd vzduch, aby mi \u010dechral vlasy. Je\u0161t\u011b by to cht\u011blo zmrzlinku nebo kousek \u010dokol\u00e1dy a vrn\u011bl bych blahem\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli jsme blbnuli na kon\u00edch, ne\u017e jsme je vehnali do t\u0159pytiv\u00e9ho p\u0159\u00edboje, aby se tro\u0161ku zchladili. M\u011bl jsem tro\u0161ku strach, jestli voda skrz ledvinku n\u011bjak neprom\u00e1ch\u00e1 kartu, Tom m\u011b ale ujistil, \u017ee je vodot\u011bsn\u00e1. Posl\u00e9ze jsme kon\u011b p\u0159im\u011bli j\u00edt je\u0161t\u011b hloub, dokud neza\u010dali plavat. Bo\u017ee, to bylo \u00fa\u017easn\u00e9! Dokonal\u00e9! Kolik endorfin\u016f dok\u00e1\u017ee v \u010dlov\u011bku vyvolat jedno kr\u00e1sn\u00e9 zv\u00ed\u0159e a bratr po boku\u2026<\/div>\n
„Pomalu asi, abychom se vr\u00e1tili, co?“ poznamenal Tom.<\/div>\n
Le\u017eeli jsme p\u0159itulen\u00ed k sob\u011b na pl\u00e1\u017ei, kon\u011b v chl\u00e1dku palem hledali p\u00e1r such\u00fdch st\u00e9bel tr\u00e1vy a slunce se pomali\u010dku skl\u00e1n\u011blo k z\u00e1padu.<\/div>\n
„Asi jo,“ povzdychl jsem si. „Ale m\u011bl jsi dobr\u00fd n\u00e1pad, s takov\u00fdmhle v\u00fdletem, bylo to fakt super.“<\/div>\n
Neochotn\u011b jsme se zvedli a vyvedli kon\u011b ze st\u00ednu palem. Nechal jsem Toma, aby mi jednu nohu nadzvedl a t\u00edm m\u011b na m\u00e9 zv\u00ed\u0159e vysadil. S\u00e1m pom\u011brn\u011b elegantn\u00edm skokem dosedl na sv\u00e9ho o\u0159e. Ne\u010dekal jsem na to, a\u017e vyraz\u00edme na cestu zp\u011bt. Voln\u00fdm krokem jsem p\u0159im\u011bl sv\u00e9ho b\u011blou\u0161e, aby se nato\u010dil sm\u011brem k zapadaj\u00edc\u00edmu slunci. Zat\u00edmco zadn\u00ed kopyta m\u011bl pono\u0159ena v p\u00edsku, p\u0159edn\u00ed mu om\u00fdvaly vlny a b\u011blostn\u00e1 srst za\u010dala chytat karm\u00ednov\u00e9 odlesky, tak jako moje k\u016f\u017ee a v\u0161echno kolem n\u00e1s. Tom ti\u0161e p\u0159ejel vedle m\u011b.<\/div>\n
„Je to tu n\u00e1dhern\u00e9, vi\u010f?“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
„Je,“ odpov\u011bd\u011bl jsem, ani\u017e bych spustil o\u010di z toho n\u00e1dhern\u00e9ho rud\u00e9ho kotou\u010de, klesaj\u00edc\u00edho k hlubin\u00e1m oce\u00e1nu. „K\u00e9\u017e bychom tu mohli z\u016fstat napo\u0159\u00e1d! Kdy\u017e si vezmu, \u017ee za dva dny u\u017e jedeme dom\u016f\u2026“<\/div>\n
Smutn\u011b jsem sklonil hlavu. Miloval jsem to tu. Ale i kdy\u017e jsem byl \u0161\u0165astn\u00fd, nitrem se mi rozb\u00edhal podivn\u00fd, melancholick\u00fd pocit, ani\u017e bych tu\u0161il, pro\u010d.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ vzdychl Tom. „Je to tu jedin\u00e9 m\u00edsto, kde m\u016f\u017eeme b\u00fdt spolu vedle sebe i venku, ne jenom v pokoj\u00edch. Tady o n\u00e1s v\u00ed jen mo\u0159e, p\u00edsek, slunce a palmy, a doma by n\u00e1s za to odsoudili a zav\u0159eli do cvok\u00e1rny\u2026“<\/div>\n
Na tv\u00e1\u0159 mi skanula slza. Ano, m\u011bl pravdu. Asi to byl opravdu ten skute\u010dn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d se mi odsud tak zoufale necht\u011blo\u2026 Slza se jemn\u011b skoulela po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a p\u0159ist\u00e1la v b\u011blostn\u00e9 h\u0159\u00edv\u011b. Slune\u010dn\u00ed paprsky ji proza\u0159ovaly sv\u00fdm sv\u011btlem a ona se t\u0159pytila jako perla.<\/div>\n
„Bill\u00ed?“ hlesnul ti\u0161e Tom. „J\u00e1\u2026 ti n\u011bco mus\u00edm \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Zvedl jsem k n\u011bmu o\u010di. On ty sv\u00e9 rozpa\u010dit\u011b klopil. Jednou rukou \u017emoulal ot\u011b\u017ee trp\u011bliv\u011b stoj\u00edc\u00edho kon\u011b, a ve druh\u00e9 n\u011bco sv\u00edral.<\/div>\n
„Copak?“ zeptal jsem se ho.<\/div>\n
„Ale nic,“ zamumlal rychle. „Stejn\u011b by se ti to nel\u00edbilo\u2026“<\/div>\n
„Tommy, co je? Pro\u010d by se mi to nem\u011blo l\u00edbit?“<\/div>\n
Jeho rostouc\u00ed nervozita se mi v\u016fbec nel\u00edbila.<\/div>\n
„T\u00fdk\u00e1\u2026 t\u00fdk\u00e1 se to na\u0161eho vztahu,“ \u0161pitl sotva sly\u0161iteln\u011b a ve tv\u00e1\u0159i lehce pobledl.<\/div>\n
To snad ne! Vyt\u0159e\u0161til jsem o\u010di hr\u016fzou a poklesla mi \u010delist. M\u011bl jsem pocit, jako by do m\u011b ude\u0159ilo. Jako by mi v\u0161echny moje \u00fatroby zmrzly v led. Jak\u2026 jak mi to jen mohl ud\u011blat? Pon\u011bkud se mi zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima, z nich\u017e se za\u010daly \u0159inout slzy. Myslel jsem, \u017ee m\u011b skute\u010dn\u011b miluje! \u017de nic nehraje a \u017ee se mnou chce b\u00fdt napo\u0159\u00e1d! Dokonce na pokoji pl\u00e1cal n\u011bco o tom, jak by bylo \u00fa\u017easn\u00e9 m\u00edt tajnou svatbu, a j\u00e1 debil jsem t\u011bm jeho kec\u016fm naivn\u011b v\u011b\u0159il! Jen\u017ee to v\u0161echno nejsp\u00ed\u0161 byly l\u017ei a on mi te\u010f chce \u0159\u00edct, \u017ee je mezi n\u00e1mi konec.<\/div>\n
„Ty\u2026“ vzlykl jsem. „\u0160et\u0159i slova. Nic mi vysv\u011btlovat ne\u2026 nemus\u00ed\u0161. Ch\u00e1pu tvoje ro\u2026 rozhodnut\u00ed.“<\/div>\n
„Ne, Bille, po\u010dkej!“ vyjekl. „Nechci ti \u0159\u00edct, \u017ee\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
Neposlouchal jsem ho. M\u016fj k\u016f\u0148 se zd\u011b\u0161en\u011b postavil na zadn\u00ed, kdy\u017e jsem surov\u011b trhl ot\u011b\u017eemi a bez sebemen\u0161\u00edho soucitu ho prudce kopl do bok\u016f. Spla\u0161en\u011b se rozeb\u011bhl po pl\u00e1\u017ei divok\u00fdm tryskem, a j\u00e1 ho koncem ot\u011b\u017e\u00ed zle \u0159ezal do plece, aby je\u0161t\u011b p\u0159idal. V\u00edtr mi z o\u010d\u00ed st\u00edral slzy, kter\u00e9 m\u011b tam p\u00e1lily v\u00edce ne\u017e mo\u0159sk\u00e1 voda. Vzlykal jsem do h\u0159\u00edvy, zat\u00edmco jsem sv\u00e9 zv\u00ed\u0159e \u0161tval, aby b\u011b\u017eelo je\u0161t\u011b rychleji.<\/div>\n
Nemohl jsem tomu v\u011b\u0159it. Jak mi to mohl ud\u011blat? Jak mi mohl takhle ubl\u00ed\u017eit? Jak mi mohl zranit city, jak mohl drtiv\u011b a bezcitn\u011b zlomit m\u00e9 srdce, kter\u00e9 bilo jen pro n\u011bj? Co jsem ud\u011blal \u0161patn\u011b, \u017ee to se mnou chce skon\u010dit? Co?<\/em> O chv\u00edli pozd\u011bji jsem vedle sebe zaznamenal jeho kon\u011b.<\/div>\n
„Bille, st\u016fj!“<\/div>\n
Ude\u0159il jsem tvrdou k\u016f\u017e\u00ed kon\u011b je\u0161t\u011b siln\u011bji, a\u010dkoliv b\u011b\u017eel, co mu s\u00edly sta\u010dily. Tom\u016fv b\u011blou\u0161 ho v\u0161ak s ka\u017ed\u00fdm centimetrem doh\u00e1n\u011bl \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc.<\/div>\n
„Bille, sly\u0161\u00ed\u0161? Tak zastav p\u0159ece!“<\/div>\n
„Nech m\u011b na pokoji, ty zr\u00e1d\u010de!“<\/div>\n
„Bille, ty troubo, ZASTAV!“ za\u0159val posledn\u00ed slovo\u2026<\/div>\n
\u2026 a j\u00e1 uc\u00edtil, jak m\u016fj k\u016f\u0148 prudce zastavil. Zd\u011b\u0161en\u011b jsem ho nakopl, on se ale bezmocn\u011b postavil na zadn\u00ed, polekan\u011b za\u0159ehtal a z\u016fstal na m\u00edst\u011b. Zasko\u010den\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval a zjistil, \u017ee ho Tom pevn\u011b sv\u00edr\u00e1 za ot\u011b\u017ee t\u011bsn\u011b u udidla.<\/div>\n
„Sakra, co je\u0161t\u011b chce\u0161?“ zakv\u00edlel jsem. „Co po mn\u011b je\u0161t\u011b chce\u0161? To ti je m\u00e1lo, \u017ees mi zlomil srdce?“<\/div>\n
„Bille, vyslechni m\u011b!“ ok\u0159ikl m\u011b dominantn\u00edm, p\u0159itom v\u0161ak prosebn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Nic jin\u00e9ho mi ani nezb\u00fdvalo. Smutn\u011b jsem tedy pokr\u010dil rameny, pohled jsem v\u0161ak up\u00edral na krvav\u011b rud\u00fd oce\u00e1n.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 jsem ti necht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee my dva spolu kon\u010d\u00edme! J\u00e1 jsem naopak cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee\u2026“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval, zat\u00edmco jsem si z tv\u00e1\u0159\u00ed set\u0159el slzy. On to nemyslel tak, \u017ee spolu kon\u010d\u00edme? Pro\u010d m\u011bl ale v tom p\u0159\u00edpad\u011b tak v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz?<\/div>\n
„Aha,“ hlesl jsem a provinile sklopil o\u010di. „Tak\u2026 tak v tom p\u0159\u00edpad\u011b\u2026 Promi\u0148\u2026“<\/div>\n
Pustil m\u00e9 ot\u011b\u017ee a nadzvedl mi bradu. Lehce m\u011b pol\u00edbil na rty.<\/div>\n
„V pohod\u011b, Bill\u00ed,“ povzbudiv\u011b na m\u011b mrkl. „J\u00e1 jsem ti jenom cht\u011bl \u0159\u00edct\u2026 Pamatuje\u0161, jak jsme na pokoji mluvili o t\u00fd tajn\u00fd svatb\u011b? Jak jsme si z toho d\u011blali po\u0159\u00e1d srandu?“<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem na tu vzpom\u00ednku jsem p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Tak\u2026“ pokra\u010doval. „Tak zav\u0159i o\u010di, pros\u00edm.“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval, poslu\u0161n\u011b jsem ale zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Nat\u00e1hni ruku,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Zat\u00edmco jsem prava\u010dkou sv\u00edral ot\u011b\u017ee, aby m\u016fj chv\u011bj\u00edc\u00ed se k\u016f\u0148 z\u016fstal st\u00e1t, nat\u00e1hl jsem k n\u011bmu svou leva\u010dku. C\u00edtil jsem, jak mi ji br\u00e1\u0161ka sev\u0159el v obou sv\u00fdch dlan\u00edch\u2026 a pak jsem ve sv\u00e9 dlani poc\u00edtil n\u011bco mal\u00e9ho a chladiv\u00e9ho. Otev\u0159el jsem o\u010di\u2026 a poklesla mi \u010delist. V dlani se mi t\u0159pytil n\u00e1dhern\u00fd prsten z b\u00edl\u00e9ho zlata, pos\u00e1zen\u00fd \u010dern\u00fdmi diamanty!<\/div>\n
„Tommy!“ vydechl jsem a z\u00edral jsem st\u0159\u00eddav\u011b na Toma a st\u0159\u00eddav\u011b na prsten s otev\u0159enou pusou.<\/div>\n
„No\u2026 tenkr\u00e1t na tom pokoji jsi \u0159\u00edkal, \u017ee tajn\u00e1 svatba by byla d\u011bsn\u011b romantick\u00e1,“ nam\u00edtl s \u00fasm\u011bvem. „Tak jsem ti cht\u011bl ud\u011blat radost\u2026“<\/div>\n
Pln nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9ho \u0161oku jsem ho nechal, aby mi ten n\u00e1dhern\u00fd krou\u017eek nasadil na lev\u00fd prsten\u00ed\u010dek. Pak na m\u011b vesele mrknul.<\/div>\n
„\u00d3, Bille Kaulitzi,“ nasadil rozechv\u011bl\u00fd far\u00e1\u0159\u016fv hlas, p\u0159i\u010dem\u017e mu t\u011bkalo v koutc\u00edch. „P\u0159ij\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b t\u00edmto za sv\u00e9ho mu\u017ee? Chce\u0161 se mnou nad\u00e1le sd\u00edlet sv\u016fj \u017eivot ve \u0161t\u011bst\u00ed i l\u00e1sce, ve zdrav\u00ed i nemoci, v bohatstv\u00ed i chudob\u011b?“<\/div>\n
Tv\u00e1\u0159\u00ed se mi rozz\u00e1\u0159il \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. Stiskl jsem jeho ruku.<\/div>\n
„Ano, p\u0159ij\u00edm\u00e1m,“ odv\u011btil jsem a zvesela jsem p\u0159istoupil na jeho intonaci odd\u00e1vaj\u00edc\u00edho starce. „A ty, \u00f3 Tome Kaulitzi? P\u0159ij\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b t\u00edmto za sv\u00e9ho mu\u017ee, ve dne i v noci, ve zdrav\u00ed i nemoci, \u010dty\u0159iadvacet hodin denn\u011b, v\u0161edn\u00ed dny, soboty, ned\u011ble i sv\u00e1tky?“<\/div>\n
„Ano, p\u0159ij\u00edm\u00e1m,“ k\u00fdvl hlavou a stiskl mou ruku je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„T\u00edmto prohla\u0161uju n\u00e1\u0161 svazek man\u017eelsk\u00fd za uzav\u0159en\u00fd. M\u016f\u017eeme se pol\u00edbit,“ dodal se smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Amen,“ rozesm\u00e1l jsem se. „Sv\u011bdky budi\u017e n\u00e1m vlny, zapadaj\u00edc\u00ed slunce, palmy a tito dva kon\u011b.“<\/div>\n
Jako by tomu rozum\u011bli, oba b\u011blou\u0161i si t\u00e9m\u011b\u0159 sou\u010dasn\u011b odfrkli. Ti\u0161e jsme se zasm\u00e1li. Na\u0161e ruce po\u0159\u00e1d setrv\u00e1valy v l\u00e1skypln\u00e9m propleten\u00ed, zat\u00edmco jsme se naklonili a na\u0161e rty se spojily ve v\u00e1\u0161niv\u00e9m polibku. Ta chv\u00edle byla dokonal\u00e1. Nekone\u010dn\u00e1. Ani jsme nevn\u00edmali, \u017ee n\u00e1m zam\u00e1val posledn\u00ed paprsek a \u017ee na nebi se vyrojily tis\u00edce z\u00e1\u0159iv\u00fdch hv\u011bzd. M\u011bli jsme o\u010di jenom jeden pro druh\u00e9ho\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Teprve kdy\u017e jsem se lehce zachv\u011bl pod chladem houstnouc\u00ed tmy, rozhodli jsme se odd\u00e1lit od sebe na\u0161e rty a vydat se sm\u011brem k hotelu. Majitel\u00e9 st\u00e1je u\u017e ur\u010dit\u011b beztak trnuli strachy, kde jsme a co se s n\u00e1mi, nebo respektive hlavn\u011b s jejich b\u011blostn\u00fdmi mil\u00e1\u010dky stalo.<\/div>\n
Nejeli jsme v\u0161ak zp\u016fsobem, jako a\u017e dosud. Tom mi jemn\u011b ovinul ruce kolem pasu a opatrn\u011b, abych nespadl, m\u011b st\u00e1hnul p\u0159ed sebe na sv\u00e9ho kon\u011b. Slastn\u011b jsem vzdychnul, kdy\u017e se jeho ruce, sv\u00edraj\u00edc\u00ed ot\u011b\u017ee b\u011blou\u0161e, jemn\u011b, ale pevn\u011b omotaly kolem m\u00e9ho t\u011bla. Dr\u017e\u00edce ve dlani ko\u017een\u00e9 \u0159emeny sv\u00e9ho o\u0159e, stulil jsem se na sv\u00e9 typick\u00e9 m\u00edsto, pod Tomovu bradu. Ano, tohle byla moje prav\u00e1 l\u00e1ska. \u017d\u00e1dn\u00e1 spanil\u00e1, k\u0159ehk\u00e1 princezna. Ale sli\u010dn\u00fd ryt\u00ed\u0159 na b\u00edl\u00e9m koni, kter\u00fd m\u011b un\u00e1\u0161el do sv\u00e9ho z\u00e1mku, kter\u00fd nev\u00e1hal vytasit sv\u016fj kord, aby n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd \u017eivot u\u017e nikdy nikdo nemohl ohrozit\u2026 Tis\u00edce hv\u011bzd radostn\u011b pableskovalo cestou, kterou jsme se vraceli, ml\u010delo na\u0161e tajemstv\u00ed a radovalo se s n\u00e1mi, proto\u017ee ty st\u0159\u00edbrn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky v\u011bd\u011bly, tak jako my dva, \u017ee m\u011b a Toma od sebe u\u017e nikdy, nikdo a nic nerozd\u011bl\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „To je \u00fa\u017easn\u00e9!“ zap\u0159edl jsem jako ko\u010dka. Dal\u0161\u00ed rok \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho turn\u00e9, koncert\u016f, akc\u00ed a ocen\u011bn\u00ed odzvonil sv\u016fj konec a op\u011bt tu byly v\u00e1no\u010dn\u00ed pr\u00e1zdniny. Od t\u00e9 doby, co jsme se s Tomem spolu vyspali, jakoby se mezi n\u00e1mi rozho\u0159elo je\u0161t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15468","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15468","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15468"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15468\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15468"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15468"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15468"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}